TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

70 let po konci Hirošimy: Potřebujeme stále jaderné zbraně?

Datum přidání 06.08.2015    Rubrika rubrika: Události     komentáře 43 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Svět si připomíná 70. let od svržení první jaderné bomby na japonské město Hirošima. Při explozi a v následujících týdnech a měsících zemřelo více než 100 000 lidí. Potřebuje lidstvo stále nukleární zbraně schopné ničit celé civilizace?

Hirosima

Foto: Hirošima po výbuchu jaderné bomby. / Public domain

 

O roli jaderných zbraní v současném světě se zamysleli američtí autoři Blake McMahon a Adam Lowther v článku The Lessons of Hiroshima: We Still Need Nuclear Weapons. McMahon je profesorem ve Výzkumném institutu amerického letectva (Air Force Research Institute) a Lowther ředitelem nové Školy pro pokročilá studia jaderného odstrašení amerického letectva (School for Advanced Nuclear Deterrence Studies).


6. srpna 1945 svrhl bombardér B-29 Superfortress z 393. Bombardovací námořní flotily na japonské město Hirošima jadernou bombu přezdívanou Little Boy. Bomba explodovala ve výšce 580 metrů nad městem se sílou 15 kT. Okamžitě zemřelo 70 000 lidí, tj. 30 % populace Hirošimy. Vlivem nemoci z ozáření se odhaduje, že v následujících měsících zemřelo celkově 140 000 lidí.


Není pochyb, že lidstvo musí udělat vše proto, aby jaderné zbraně nebyly nikdy znovu použity. Nemluvě o tom, že moderní jaderné zbraně jsou přibližně 30x silnější než Little Boy. Je však strašlivý účinek důvodem k tomu, aby jaderné zbraně byly zničeny? Nebo naopak důvodem, aby byly zachovány ve výzbroji?


Odpůrci jaderných zbraní argumentují na první pohled logicky – pokud budou zničeny jaderné zbraně, nemůže je nikdo použít.


Pokud se však jedna strana rozhodne svévolně zničit jaderné zbraně, zbavuje se schopnosti odpovědět na jaderný útok druhé strany. Příkladem je studená válka. Podle Blake McMahona a Adama Lowthera měly obě velmoci – Sovětský svaz a Spojené státy – více než dostatek důvodů k ozbrojenému střetu.


Ať už to byla Korejská válka, Kubánská krize, válka ve Vietnamu nebo obsazení Československa sovětskými vojsky, vždy se obě strany chovaly zdrženlivě. Jednoduše riziko zničující jaderné války bylo příliš veliké, než aby obě supervelmoci nechaly situaci nekontrolovatelně vyhrotit.


Ani konec studené války nepřinesl konec jaderných zbraní. V současné době řada států svou relativní nízkou (konvenční) vojenskou a politickou sílu nahrazuje jadernými zbraněmi. Konvenční válka se přitom může velmi rychle zvrhnout v jadernou, pokud jeden z protivníků může jaderné zbraně beztrestně použít – viz. Hirošima a Nagasaki.


I hypotetický svět bez jaderných zbraní se nedá označit jako klidné místo. Bez rizika strašlivé odplaty nebo vzájemného zaručeného zničení MAD (Mutually Assured Destruction) se mohou protivníci uchýlit beztrestně k velkým konvenčním válkám, takovým, jaké lidstvo zažilo v první polovině 20. století.


Podle Blake McMahona a Adama Lowthera jsou jaderné zbraně strašlivou zbraní, ale proto si je musí lidstvo udržet. Díky jaderným zbraním je svět bezpečnější místo. 


Zdroj: Breaking Defense

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
RiMr71 Datum: 14.08.2015 Čas: 14:46

...výborné!!!

avatar
Shania Datum: 14.08.2015 Čas: 11:27

Výborné video shrnující atomové bomby/ukončení války a facka na tvář revizionismustům.

http://www.pjtv.com/?cmd=mpg&mpid=56&load=1808

avatar
JardaBrum Datum: 12.08.2015 Čas: 13:20

jancz: technická poznámka
1) my rozhodně žádný čudlík mačkat nebudeme (teda my v ČR)
2) umět se proti atomovkám bránit to je snad možno pouze diplomacií - prozatím je ten Trumanův klacek pořád argument který funguje.
Přesto přese všechno bych byl raději ve světě kde ti bude ozáření hrozit pouze od slunce a kde nehrozí že si velcí kluci mohou demonstrovat své jaderné "klacky" na cizí půdě (třeba u nás na dvoře). Snad jsme v té správné partě... snad.
Pokud jsou jaderné zbraně objektivně reálné, je dobře že byly použity, byly použity pouze dvakrát a dalekou od české kotliny. Stejně by to někdo udělal. A jestli se u nás již 70 let neválčilo bude to asi i díky jaderným zbraním.

avatar
jancz Datum: 12.08.2015 Čas: 11:59

Kozlus: to mi připomíná začátek první světové, dva obrovské vojenské bloky zabrání vojenskému konfliktu, ehm a jak to dopadlo? hmmm ajo první světové, good job a ted atomovky jupí, logičtější se je se umět proti atomovkám bránit, není lepší zajistit aby na nás atomovka nespadla a nebo se připravit a čekat až na nás spadne abychom si potom taky mohli zmáčknout náš čudlík? hmm takže nekončící studená válka je nejlepší řešení ok ......

avatar
Kozlus Datum: 11.08.2015 Čas: 23:37

jancz: "podle mě není ani argument"

Tohle je sice nadherne slunickovej nazor, ale je ponekud mimo. Naopak, ono potenconalni vzajemne zniceni nas dosud udrzelo zive a nesvetelkujici. Pokud vim, tak uz behem valky v Korei, chtel MacArtur pouzit atomovku a pak Nixon behem valky ve Vietnamu. Ikdyz by neslo primo o utok na SSSR a ten zatim provadel jen testovaci odpaly, tak zcela urcite by jaderna odveta prisla. V dobe Vietnamu, uz by se pripadna jaderna vymena rozhodne neudrzela jen na tomto zastupnem bojisti.

avatar
jancz Datum: 10.08.2015 Čas: 10:05

přijde mi, že dnes atomovkama hrozí už jenom ty zaostalé státy a diktatury co si chtějí dupnout, opravdový moderní progresivní stát by už atomovky vůbec neměl používat, z atomové bomby nevzejde nic dobrého

podle mě není ani argument, oni mají atomovky a když je na nás použijí tak my musíme ty naše použít na ně, spadnout tak na úroveň agresora? ne děkuji, hlavně většina obětí po výbuchu budou civilisté jako vždycky, a to nemluvím o nepoužitelnosti postižené oblasti na další několik stovek nebo i tisícovek let

avatar
flash666 Datum: 09.08.2015 Čas: 08:44

Obsazení Československa sovětskými vojsky NATO ani samotna Amerika vubec neresila a byla o tom predem informovana, tak nevim proc to autor clanku radi treba ke Kubanske krizi, Korejske valce atd. Coz se neda stim za nic ani srovnavat.

BTW: pokud vim tak nas obsadila vojska Varsavske smlouvy ne pouze Sovetska vojska. Ale to by nebylo tak cool ze ;)

avatar
DJW_ Datum: 08.08.2015 Čas: 21:08

PS: ani ja velmi neverim na zelenych muzickov z aktov X, ale zas co neviem vyvratit, to nesmiem zamietnut. A co nevieme dnes, mozeme vediet zajtra - vyvoj ide neskutocne dopredu

avatar
Kozlus Datum: 08.08.2015 Čas: 21:06

Ano tady vstupuje do rovnice i to, jak tu civilizaci vlastne zjistit. Podle radiovych vln? Siri se jen rychlosti svetla a i nase civilizace je nejspis nebude pouzivat nejak extra dlouho. Znecisteni atmosfery? To nam snad taky nevydrzi nejak dlouho:) Nejake dalsi emise? Jake? A dojde nam vubec, ze je to projev inteligentniho zivota?

avatar
DJW_ Datum: 08.08.2015 Čas: 21:03

m164 - klobuk dole, vyborne prispevky.
Ja by som len dodal ze vzhladom pomerne vysoky vyskyt exoplanet vo vesmire je pravdepodobne nemozne aby niekde nejaka forma neexistovala. Otazka je ale presne v tom ako su daleko - v tomto pripade ma slovo "daleko" podstatne extremnejsi vyklad..

avatar
Kozlus Datum: 08.08.2015 Čas: 20:33

Ano, to vse je bohuzel pravda ale ja jsem tak trochu snilek, tak doufam, ze se vedcum nejakej prulom povede a nejaka rychlejsi forma cestovani se najde.

avatar
m164 Datum: 08.08.2015 Čas: 18:21

V princípe žiadne motory nie sú použiteľné pre "expedičné zbory" do vesmíru bez ohľadu na ich výkon a efektivitu. Neexistuje fyzický limit, ako dlho môžete zrýchľovať. Je možné behom jedného roku svojho života prekonať vzdialenosť 40 svetelných rokov, ak máte dodatočné zrýchlenie, dosť paliva a loď i posádka znesie potrebné preťaženie, spôsobené zrýchlením. Problém nastáva v zakrivení času, ktoré sa zvyšuje s mierou, s akou sa loď, relatívne k pozorovateľovi, blíži k rýchlosti svetla.

Výsledkom by bolo to, že Vy by ste sa síce dostali na bod, vzdialený 40 svetelných rokov, iba o rok starší, ale všetci na Zemi by boli starší o 40 rokov. Ak by sa teda obyvatelia akejkoľvek planéty rozhodli pre vyslanie expedičného zboru do vzdialenej galaxie, tak kým by tam tento zbor dorazil a vrátil sa na materskú planétu, by materská planéta už ani nemusela existovať. Platí to ale aj opačne. Ak by sme my teraz v tomto momente vo vzdialenej galaxii spozorovali civilizáciu na približne našej úrovni, v skutočnosti by bola o mnoho pokročilejšia, pretože už samotné hviezdy, ktoré vidíte na oblohe, sú obraz minulosti a nie sú "aktuálne", pretože svetlo od nich k nám cestuje i celé desaťročia. Ak by sme teda mali dostatočne efektívne motory a k tejto civilizácii by sme vyslali expedíciu, kým by dorazila, by táto civilizácia mohla stihnúť i vymrieť. Pritom samotní členovia našej expedície by možno boli starší iba o 2 roky, kým na cieľovej planéte by ubehlo hoci i 5 tisíc rokov.

Jediný spôsob, ako sa môžeme dostať s rozumnými výsledkami ďalej ako do vzdialenosti niekoľkých svetelných rokov a zároveň udržiavať medzi sebou kontakt, je ak sa naučíme efektívne ohýbať priestor i čas podľa vlastných potrieb. V teórii sa spomínajú napríklad červie diery. Nie sú nereálne, ale vôbec netušíme, ako by sme ich vytvorili a čo všetko by s tým súviselo. Ak by sme ale predpokladali, že niekto vo vesmíre túto alebo podobnú znalosť má, stále je otázka, ako by spozoroval zrovna nás, či by sme im vyhovovali a či by si nás, z množstva alternatív, vybral. Určite je vo vesmíre množstvo planét s podobnou formou života ako na Zemi, veď i v našej sústave sa nachádza ďalšie teleso, na ktorom je možný výskyt primitívneho života (Jupiterov mesiac Európa) a Mars tiež nemá od toho ďaleko, a to hovoríme o jednej jedinej sústave. Zaujímavosť o ohľaduplnosti NASA - aby sa predišlo možnej kontaminácii Jupiterových mesiacov našimi baktériami, bol Galileo na konci svojho života odklonený priamo na Jupiter, kde sa zrútil.

Druhou otázkou kontaktu je ale jeho pravdepodobnosť. Muselo by ísť o:
1. civilizáciu, ktorá by bola aspoň približne na našej úrovni, aby sme im stáli za povštimnutie
2. na podobnej báze ako my, aby to malo význam
3. museli by si nás všimnúť
4. museli by mať schopnosti sa k nám dostať
5. museli by byť ochotní sa k nám dostať. A tak ďalej...

Nehovorím, že je to nemožné, ale vysoko nepravdepodobné.

avatar
Kozlus Datum: 08.08.2015 Čas: 16:48

Ano, to vsechno je pravda. Jen proste nepredpokladam, ze lod z jine planetarni soustavy bude pouzivat podobne technologie. Jiste, jsou tu Iontove motory a treba vicegeneracni lode, ale myslim ,ze pripadna navsteva bude trochu jinde.

avatar
m164 Datum: 08.08.2015 Čas: 16:38

Kozlus:

Zasiahnutie objektu na obežnej dráhe funguje na obdobnom princípe ako dokovanie lodí s vesmírnou stanicou. Vo vesmíre všetko letí "zotrvačnosťou", okrem objektov na nízkych obežných dráhach, teda dostatočne nízko na to, aby na nich pôsobila atmosféra a spomaľovala ich, napríklad ISS. Takéto objekty potrebujú dodatočné zážehy, inak by padali stále nižšie a nakoniec zhoreli v atmosfére. Akonáhle má ale raketa dosť paliva na dosiahnutie obežnej dráhy svojho cieľa a na uskutočnenie cirkularizácie, potom "vyhrá" ten, kto má viac paliva na manévrovanie.

Ideálne sa počká, kým sa objekt nachádza na priaznivom mieste na obežnej dráhe, aby došlo k stretnutiu čo najskôr a bez potreby dodatočného manévrovania. Raketa sa vystrelí na rovnakú obežnú dráhu pod uhlom, ktorý zaručí skorý bod stretnutia, v ktorom raketa vykoná cirkularizáciu a vyrovná sklon dráhy, čím sa dostane na totožnú obežnú dráhu so svojim cieľom a relatívna rýchlosť rakety k cieľu je následne blízka nule.

Pri zostreľovaní objektu z obežnej dráhy nastáva predovšetkým problém v tom, že nie je čas čakať na ideálne okno štartu rakety (môže sa jednať i o niekoľko hodín v závislosti od polohy satelitu), čo znamená, že raketa musí byť vystrelená na nižšiu, resp vyššiu obežnú dráhu, než akú má cieľ a následne musí jeden, resp oba objekty niekoľkokrát obehnúť planétu, v závislosti od rozdielu obežnej rýchlosti, od ich obežných dráh a od ich polohy, čo ale taktiež môže trvať niekoľko hodín. Čím väčší rozdiel v dráhach, tým skôr sa ich dráhy pretnú, ale zároveň je potreba viac paliva na dorovnanie obežnej rýchlosti na prijateľnú hodnotu, aby bol dostatok času na detonáciu.

Teoreticky je jednoduchšie pretnúť dráhy a vykonať stretnutie vo väčších výškach, pretože obežné rýchlosti sú nižšie (3.9km/s u GPS vs 7.66km/s u ISS), no podarilo sa to Američanom i Sovietom pred pol storočím v relatívne nízkej výške na nepravidelnej obežnej dráhe. V decembri bude výročie 50 rokov od prvého stretnutia dvoch lodí vo vesmíre vo vzdialenosti 30 cm od seba, takže sa zas nejedná o takú novinku, obzvlášť, keď to zvládli v daných podmienkach v tom čase.

Zostreliť satelit nie je až tak komplikované, ale je to časovo veľmi náročné, nedá sa utajiť, nepriateľ by mal veľa času na protikrok/odvetu a hlavne treba počítať s následkami. Pri zničení satelitu by vzniklo množstvo úlomkov, ktoré by sa rozleteli na rôzne obežné dráhy, pričom každý jeden úlomok hoci o veľkosti pár mm by stačil na zničenie iného satelitu, ktorý by vyslal ďalšie úlomky a v relatívne krátkom čase by sa stal vesmír okolo Zeme úplne nepoužiteľný. Preto sa zostrel satelitov až na pár výnimiek ani netrénuje.

Ohľadne uhnutia sa alebo zmeny výšky - vo vesmíre, ak vykonáte zážeh v smere svojho pohybu (prograde), zvýšite výšku svojej obežnej dráhy na opačnej strane telesa, ktoré obiehate, zmena sa najviac prejaví o 180° ďaleko. Ak vykonáte zážeh smerom "hore" od planéty (radial?), zmena sa najviac prejaví o 90° ďalej na obežnej dráhe. Obdobne to platí v prípade zážehu smerom "dole" a "dozadu". Aby ste dosiahli viditeľnú zmenu okamžite v mieste, kde sa nachádzate, museli by ste spáliť množstvo paliva len pre pohyb "kúsok hore", čo by ale následne zmenilo vašu obežnú dráhu smerom kolmo na zem a museli by ste vo veľmi krátkom čase vykonať korekciu, pretože by ste nabrali i dvojnásobnú rýchlosť a rútili sa priamo k povrchu, no táto korekcia by bola následne veľmi nákladná na palivo a mali by ste málo času, pretože motory potrebujú na zážeh svoj čas, čím by ste sa ale v ďalšom obehu paradoxne dostali na nižšiu obežnú dráhu. Pritom ale raketa, ktorá by sa Vás pokúšala zasiahnuť, by nemusela spáliť ani len rovnaké množstvo paliva ako Vy, ale by jej stačilo vykonať zopár ďalších obehov a len minimálnu korekciu svojej dráhy, aby vznikol nový bod stretnutia, čím by ste získal akurát čas, alebo by raketa mohla prípadne vykonať rovnako agresívny zážeh ako Vy a nedošlo by ani k oddialeniu samotného stretnutia.

Ak chcete zvýšiť svoju obežnú dráhu, potrebuje vždy minimálne dva zážehy z uvedených dôvodov. Najskôr v jednom bode vykonáte zážeh, čím zvýšite svoj najvyšší bod obežnej dráhy (apogee) na požadovanú výšku, nachádzajúci sa na opačnej strane obežnej dráhy a druhý zážeh vykonáte následne v tomto bode, čím zvýšite zas najnižší bod obežnej dráhy (perigee) na požadovanú výšku, nachádzajúci sa opäť na opačnej strane obežnej dráhy než v ktorej sa teraz Vy nachádzate.

Dogfight vo vesmíre medzi dvoma raketoplánmi v štýle, ako ho poznáme z populárnych sci fi, je v realite nezrealizovateľný. Behom pár minút by ste už i pri zrýchlení len 2g spotrebovali viac paliva, než potrebujete na cestu na Mars a späť a i napriek tomu by súboj pripomínal viac tanec než dogfight. Samozrejme vychádzam z našich "pozemských" technológií a z fyziky, neviem, na akých princípoch funguje Star Trek :)

Z populárnych filmov sa k realite dostal najbližšie asi iba Interstellar, ktorý ale taktiež zapojil trochu fantázie v niektorých otázkach, ktoré zatiaľ ešte nie sú úplne vedecky preskúmané, ale ani nie sú teoreticky nemožné.

avatar
skelet Datum: 08.08.2015 Čas: 15:40

Kozlus: mi to prostě nedá :)
https://youtu.be/VjcpRHuPjOI

arr