Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Letecká technika

AirMule: Izraelský zásobovací robot se stává realitou

Datum přidání 05.01.2016    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 3 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Rok 2020. Vojáci koaličních sil svádějí těžké boje dům od domu v Mosulu. Rychle dochází munice a přibývají mrtví a zranění. Na ulicích leží trosky rozbořených domů a hoří barikády. Zásobování po zemi je krajně zdlouhavé a riskantní. Vojáci potřebují munici okamžitě. Z několik desítek kilometrů vzdálené základny vzlétá roj zásobovacích dronů AirMule. Drony se ve výšce několika metrů proplétají ulicemi, dovážejí zásoby vojákům a připravují se na transport zraněných.

Foto: AirMule za letu. / Urban Aeronautics

Foto: AirMule za letu. / Urban Aeronautics 

 

Potřeba kompaktního "vrtulníku"

Úvod článku popisoval ukázkové nasazení a také největší přednosti vyvíjeného bezpilotního zásobovacího vznášedla dronu AirMule - schopnost autonomně letecky dopravovat vojáky nebo zásoby a operovat na velmi malých plochách a ve stísněných prostorách.


Již v roce 2004 izraelská společnost Urban Aeronautics představila koncept “létajícího automobilu” X-Hawk LE. Šlo o první pokus navrhnout stroj s kolmým startem a přistáním VTOL (Vertical Take-Off and Landing), velikostně podobný automobilu, schopný určitého (velmi omezeného) pohybu po zemi.


Na začátku je nutno zdůraznit problém s názvoslovím. Koncept  X-Hawk LE ani AirMule není vznášedlo (pohybující se po vzduchovém polštáři), ani vrtulník, ani skutečné létající auto. S pohybem po zemi (ať už vlastním nebo za přispění jiné techniky) se příliš nepočítá. Jedná se o dmychadly poháněné stroje s kolmým startem a přistáním.


Na novém stroji VTOL začala Urban Aeronautics pracovat s větší intenzitou na základě izraelských zkušeností z libanonské války v roce 2006. Během bojů Izraelcům chyběl stroj schopný pronikat v malé výšce nepřátelskými liniemi a odvážet zraněné.


V současné době k transportům slouží především vrtulníky. Záchranné vrtulníky však potřebují velký prostor k přistání - bez stromů, elektrického vedení, aut nebo trosek domů. Zajistit podobný prostor a udržet ho z dosahu protivníka je velmi riskantní, jak pro vojáky na zemi, tak pro samotný vrtulník a jeho posádku.

 

Video: Jeden z posledních autonomních testů bez zajištění. / YouTube

 

Historie vývoje AirMule

Původně byl X-Hawk LE civilní projekt, ale po zkušenostech z libanonské války a také na základě všeobecné poptávky po podobném vojenském stroji firma Urban Aeronautics zaměřila svou pozornost na vojenskou oblast.


V roce 2008 se poprvé do vzduchu dostal technologický demonstrátor Panda. V návaznosti na letecké testy demonstrátoru Izraelci představili v roce 2009 prototyp vojenské verze - budoucí AirMuly.


V roce 2010 byl projekt přejmenován na AirMule a nový stroj se poprvé na krátký čas podíval do vzduchu. Během krátkých vzletů se kontrolovala stabilita stroje a ovladatelnost. Byly nahrazeny přistávací lyžiny za kolový podvozek, který umožňoval start z krátké rozjezdové dráhy nebo manévrování dronu na zemi.


V roce 2011 pokračoval vývoj a další letecké testy. Stroj získal pokročilejší podvozek a dočkal se úprav celkové konstrukce. Letecké testy byly náročnější a zkoušely se lety ve zhoršených povětrnostních podmínkách. Izraelská armáda také určila hlavní úkoly AirMule (zásobování a evakuaci) a pokračovala ve spolufinancování vývoje.


V následujících letech pokračovalo vylepšováni dronu. Stroj získal nové senzory, šestilisté rotory a vylepšený letový software. Díky novým rotorům vzrostla nosnost stroje v roce 2013 na 200 kg. Letové testy však probíhaly vždy s lanovým zajištěním. 

 

V roce 2014 Urban Aeronautics, resp. její dceřiná firma Tactical Robotics, vybrala operační systém reálného času od americké firmy Green Hills Software. Operační systém, nezbytný pro autonomní let, dokáže v reálném čase zpracovávat a koordinovaně řídit všechny letové systémy AirMule.


Zde je nutné se pozastavit nad relativně “pomalým” vývojem. Klíčovým problémem je stabilita AirMule za letu. Stabilita se netýká jen letu za silného větru, ale také při provádění náročných leteckých manévrů a při převážení zraněných nebo nákladu (mění se těžiště stroje).

 

Foto: Technická data AirMule. /

Foto: Technická data AirMule. / Urban Aeronautics

 

Současný stav

V současné době AirMule provedl již 200 testovacích letů. Důležitý milník nastal 30. prosince minulého roku, kdy AirMule podnikl na letišti Megiddo v severním Izraeli poprvé autonomní let bez zajištění. V následujících měsících se počítá s lety mimo hranici přímé viditelnosti - tedy bez možnosti kontaktovat stroj prostým rádiovým spojením.


Při testu “mimo viditelnost” se AirMule bude orientovat podle nejrůznějších bodů na zemi. Počítá se například s lety nad polními cestami uprostřed lesů.


“Celkově vzato očekáváme, že konečně v roce 2016 předvedeme některé z jedinečných schopností AirMule,” uvedl Rafi Yoeli, výkonný ředitel Urban Aeronautics. “S téměř 200 testovacími lety na prototypu AirMule jsme přesvědčeni, že novou schopnost (schopnost AirMule - pozn. red.) můžeme poskytnout během několika let.”


Urban Aeronautics rovněž připravuje exportní verzi AirMule označovanou jako Cormorant. Izraelci nosnost a dolet AirMule i Cormorantu podřídili požadavkům režimu kontroly raketových technologií MTCR (Missile Technology Control Regime). Podle zásady MTCR nesmí AirMule/Cormorant dopravit více než 500 kg nákladu na vzdálenost větší než 300 km.


Pro produkční verzi AirMule je zvolen turbohřídelový motor Turbomeca Arriel 2 s maximálním výkonem 690 kW. Výkon motoru umožňuje vystoupat až do výšky 3600 m. Maximální rychlost AirMule je 180 km/h. Spotřeba dosahuje 132 kg paliva za hodinu letu rychlostí 120 km/h - není však jasné, zda prázdného nebo plně zatíženého stroje.


Při typické misi je AirMule schopen dopravit až 500 kg nákladu na vzdálenost 50 km, což dává 6000 kg za den. Jednotka 10 až 12 dronů AirMule tak dokáže trvale zásobovat jednotku o síle 3000 mužů a transportovat zraněné a mrtvé.


Teoreticky je v silách AirMule dopravovat do míst bojů nejrůznější zbraňové systémy, třeba pozemní bojové roboty.


AirMule je sice pomalejší než vrtulník, ale jeho možnosti přistání ve stísněných prostorách jsou ohromné. Dron dokáže přistát na malých střechách nebo dokonce vlétnout velkými prosklenými okny do výškových budov.

 

Problém nedělá přistávání uprostřed lesa nebo v úzkých ulicích měst mezi stojícími automobily. Při velmi dobrém senzorovém vybavení a letovém počítači je AirMule schopen vlétnout i do podzemní garáže.

 

Zdroj: Defense Update

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.7 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Charlie Datum: 08.01.2016 Čas: 09:06

Tak je to první pokus něco takového udělat, Wrightové taky hned nepostavili F-15ctku.

Jako každá novinka tam je samozřejmě obrovský prostor pro zlepšování, ale tak je to se vším, můžete vyvíjet a vyvíjet a vylepšovat a vždycky budete muset rozmýšlet mezi "začneme vyrábět tuhle variantu" a "ještě vylepšíme tohle a tohle".

Prostě vyroběj tuhle, třebas nedokonalou, verzi, budou sbírat zkušenosti z provozu a dělat na další, víc vyšlechtěný variantě. Kam to vede když se k vývoji přistupuje "chceme to dokonalý a to hned" nám ukazuje F-35...

Křídla nejsou špatnej nápad, ale zase je to přidaná hmotnost - mechanizace vyklápění, větší tuhost trupu v místě uchycení křídla, a při tak malé rychlosti potřebujete velký profil, aby to generovalo nějakej vztlak, čili zase spousta odporu.

avatar
RiMr71 Datum: 05.01.2016 Čas: 18:22

...no jo, oni jsou v Izraeli úplní amatéři, že tyto možné úpravy neprozkoumali a nepoužili... :)

Hlavně to s tím vztlakovým trupem u tohoto typu pohonu (létající ventilátory/dmychadla) je zábavné :)

Nemyslím to ve zlém, ale zkuste se nad tím trochu technicky zamyslet... Jaké parametry ten stroj má mít (viz článek - všechno to tam je), manévrovatelnost v malém prostoru, odolnost proti turbulencím, stabilita při poryvech....

avatar
pks_ Datum: 05.01.2016 Čas: 15:00

Je to skvělý nápad, jen ta spotřeba paliva je brutální. Asi bych tam doplnil výklopná křídla - na přídi a na zádi. Když je mohou mít střely s plochou dráhou letu, tak by to mělo být zvládnutelné i tady.

To by umožnilo při dopředném letu v bezpečném terénu snížit výkon motoru a spotřebu paliva. Navíc by to dalo nějakou šanci na přežití (při přepravě zraněného vojáka) i při výpadku motoru.

Ještě by to chtělo trochu vytvarovat trup, aby generoval vztlak. Trup při této koncepci může být i širší, protože na konci jsou stejně ty pohonné ventilátory, které to rozšiřují.

arr