Umělá inteligence pro bojová vozidla pěchoty CV90 MkIV

Společnost BAE Systems se minulý týden zúčastnila ... Více

Nové verze vozidla ASCOD 2 se představily na Eurosatory

Pařížský veletrh Eurosatory je místem, kde se ... Více

Armádě České republiky se odkrývají nové schopnosti BVP PUMA

V Austrálii je diskutován program „Program ... Více

Zimní výcvik střediska aktivních záloh 601. skss

Rota aktivních záloh u 601.skupiny speciálních sil ... Více

Pozemní technika

Americká armáda získá protiletadlové Strykery

Datum přidání 29.06.2018    Rubrika rubrika: Pozemní technika     komentáře 41 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Americká armáda (US Army) pracuje na posílení svých schopností na poli protivzdušné obrany (PVO) krátkého dosahu SHORAD (Short-Range Air Defense). Z řady možností nakonec vybrala kolovou platformu Stryker s bojovým modulem RIwP (Reconfigurable Integrated-weapons Platform) od společnosti Leonardo DRS.

Foto: Protiletecký Stryker s bojovým modulem RIwP od společnosti Leonardo DRS; větší foto / Leonardo DRS

 

Budování mobilní PVO krátkého dosahu (SHORAD) v americké armádě řeší program IM-SHORAD (Interim Maneuver-Short-Range Air Defense). Důvodem posilování pozemní PVO americké armády je skutečnost, že se američtí vojáci již déle nemohou spolehnout na pohodlí absolutní vzdušné nadvlády, kterou jim dosud poskytovalo americké letectvo (US Air Force).

 


Mobilní prostředek SHORAD ochrání manévrující americké pozemní jednotky (brigádní bojové týmy) zejména před útoky dronů a bitevních vrtulníků a letadel. Jde však, jak napovídá název, o dočasné řešení. Armáda současně vyvíjí zcela nový prostředek SHORAD, který ochraní pozemní jednotky také před raketovou, dělostřeleckou a minometnou RAM (Rocket, Artillery, Mortar) municí.


Nyní armáda SHORAD zajišťuje pouze pomocí přenosných kompletů FIM-92 Stinger a mobilních prostředků AN/TWQ-1 Avenger na vozidlech Humvee (rakety Stinger a kulomet ráže 12,7 mm). Armáda se přitom dříve opírala o výkonné systémy MIM-72 Chaparral, M6 Linebacker nebo M163 VADS. Námořní pěchota také o LAV-AD.


Ještě v roce 2004 měla armáda 26 samostatných praporů SHORAD, nyní jich má pouze devět. Navíc pouze dva prapory jsou v aktivní službě, zbytek je zařazen u Národní gardy.


Americká armáda v minulých měsících testovala několik prototypů vozidel SHORAD od různých průmyslových týmů. Hlavním favoritem byl tým společností Boeing a GDELS (General Dynamics Land Systems), který nabízel vozidlo Stryker s modernizovaným bojovým modulem Avenger.


Mezi další soutěžící patřila izraelská společnost Rafael s raketovým prostředkem Iron Dome a jihokorejská Hanwha se samohybným automatickým dvojkanónem K30 Biho (Flying Tiger). Nakonec vyhrála GDELS, avšak nikoliv s bojovým modulem Avenger, ale modulem RIwP od společnosti Leonardo DRS, americké pobočky italské firmy Leonardo.


Platforma Stryker byla zvolena díky své velké mobilitě i balistické ochraně, protože dle konceptu Multi-Domain Battle bude bojový prostor budoucnosti velmi chaotický bez jasně dané frontové linie. V tomto prostoru rozptýlené samostatně operující malé jednotky budou neustále v pohybu. Každá samostatná jednotka proto musí mít vlastní prostředky PVO.

 

Navíc pozemní jednotky na bojišti budoucnosti budou neustále čelit raketovým útokům (PTŘS, RPG) a také improvizovaným výbušným systémům (IED) ‒ proto pro program IM-SHORAD byla zvolena platforma Stryker kombinující velkou taktickou mobilitu a balistickou ochranu.


Video: Na lafety modulu RIwP lze umístit nejrůznější výzbroj nebo senzory. / YouTube

 

Bojový modul RIwP pro program IM-SHORAD kombinuje automatický kanón M230, spřažený kulomet ráže 7,62 mm a raketovou výzbroj v podobě protivzdušných střel Stinger a víceúčelových Longbow Hellfire, které lze použít proti vzdušným i pozemním cílům. Kromě jiného se však také počítá s využitím prostředků rádioelektronického boje (zejména proti dronům) a anténami radiolokátoru MHR (Multi-Mission Hemispheric Radar) společnosti RADA.

 

MHR při vlastní hmotnosti 104 kg (čtyři ploché antény MHR pro celokruhový rozsah) dokáže odhalit malé drony (velikosti RQ-11 Raven) na vzdálenost minimálně 5 km. Maximální detekční vzdálenost MHR je 40 km. Věž díky MHR a elektrooptickým senzorům dokáže automaticky sledovat vzdušný cíl a na povel zahájit palbu.

 

Americká armáda se rozhodla pro řešení Leonardo DRS zejména kvůli značné flexibilitě modulu RIwP, která umožní v budoucnu na modul přidávat další senzory nebo zbraně (včetně laserových). Navíc na rozdíl od věže Avenger jsou při použití RIwP nutné menší zásahy do konstrukce Strykeru a posádka dokáže přebíjet zbraně zevnitř vozidla.

 

Na stanici RIwP lze volitelně lafetovat nejrůznější kulomety, granátomety, automatická kanóny až do ráže 30 mm (např. Bushmaster Mk44) nebo celou plejádu střel a dronů (Stinger, Javelin, TOW, Hellfire, DAGR, Talon, LGR, Hydra 70, Coyote, atd.). 

 

Armáda počítá se zadáním výroby devíti testovacích prototypů do konce srpna letošního roku. Prototypy GDELS (který funguje jako systémový integrátor) dodá do konce příštího roku a vybudování čtyř praporů s celkově 144 Strykery PVO se očekává do konce roku 2022.

 

Zdroj: Defense News

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.4 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Starlight Datum: 07.07.2018 Čas: 00:28

@ Luky

US ARMY má 457 systémů AN/TWQ-1 Avenger u 9 současných praporů SHORAD + minimálně 2 další buduje. Každá prapor má tabulkově 36 systémů AN/TWQ-1 Avenger.

@ strikehawk

S tvým hodnocením systému Stryker IM-SHORAD bych si dovolil v řadě věcí nesouhlasit :-)

1. Je to systém kategorie Short Range Air Defense (SHORAD), který US ARMY tradičně definujme jako obranu proti letounům, vrtulníkům útočícím (tedy mise přímé letecké podpory CAS) na pozemní vojska. Nověji přidává jako hrozby IAV/UAS, střely s plochou drahou letu a funkci C-RAM. Zóna působnosti SHORAD je jen a pouze v nízkých výškách (do výšky větší než 3 km ale níže než 4 km).

2. Co létá ve vyšších výškách je záležitostí dalších PVO systémů. Střední a vysoké výšky má na starost tzv. HIMAD (High to Medium Air Defense) reprezentovaná systémem Patriot a systém THAAD (Terminal High Altitude Area Defense).

3. I úroveň SHORAD je u US ARMY ve třívrstvá:

a. Na rotní úrovni je manévrovrový SHORAD v podobě MANPADS FIM-92 Stinger.

b. Manévrový SHORAD na úrovni divize/brigády v podobě systému AN/TWQ-1 Avenger, který částečně nahradí nový Stryker IM-SHORAD.

c. Kvazi-stacionární (Mobilní) SHORAD na úrovni/brigády v podobě výkonnějšího systému. Ten postupně nahradí jak stávající AN/TWQ-1 Avenger tak i C-RAM systém systémů Centurion (pozemní verze námořního systému Phalanx CIWS) Více na http://www.armadninoviny.cz/protiletadlova-a-protiraketova-miniraketa.html

4. Stryker IM-SHORAD je zatím systém „dočasný“. Není určen proti budoucím hrozbám, ale proti těm stávajícím. Jeho koncept je založen na integraci již existujících komponentů v minimálním možném čase. Opravdu se nyní nesnaží řešit 100% možných hrozeb. Prioritou je rychlá a levná výroba 144 systémů s použitím skladových zásob už existující střel a milionů kusů munice. Kvantita je něco, co se počítá je něco, co se počítá.

5. Podle mě je vhodnější tento nový systém porovnávat s tím stávajícím - systémem AN/TWQ-1 Avenger. Nový IM-SHORAD je v každém případě posun o krok dále. Potencionální protivník (Rusko) bude muset na tuto změnu také nějak reagovat a to se také počítá.

6. US ARMY opakovaně ukazuje, že v případě potřeby dokáže zbraňové systémy na základě zkušeností z pole postupně modernizovat. Takže časem uvidíme, jak systém povede ve zkouškách a jestli bude jen dočasný nebo i v dále vylepšené podobě bude zaveden jako dlouhodobé řešení M-SHORAD pro US ARMY.

7. US ARMY si udělala dobrou analýzu činnosti ruského dělostřelectva na východní Ukrajině. A nijak se tím netají. Proto je prvotním cílem SHORAD eliminace nepřátelského průzkumu – UAV/UAS nebo průzkumných vrtulníků. Pokud bude těmto průzkumným systémům znemožněna činnost, bude omezena účinnost dělostřeleckých a raketových přepadů, případně vrtulníkových a leteckých úderů. Cenová efektivitu střela vs. průzkumný UAS je porto nutno hodnotit cenou škod, kterým lze zničením průzkumného UAS předejít. To samé platí pro schopnost ničit vypuštěné střely, granáty a miny.

8. Z leteckých hrozeb plnící úkoly CAS jsou tradičně považovány za největší nebezpečí bitevní vrtulníky. Z letounů s pevným křídlem pak nikoliv překvapivě specializovaný bitevní typ Su-25. Nadzvukové stíhací bombardéry nejsou nutně největší hrozbou prioritou pro rozptýlené manévrové v přední linii. Ty nejvíce ohrožují stacionární cíle a koncentrace nerozptýlených sil dále od přední linie. Proti těmto hrozbám jsou určeny již zmíněné další systémy vojskové PVO US ARMY.

9. Ruské ozbrojené síly mají konvenční bezpilotní prostředky. Více zde http://www.armadninoviny.cz/ruske-bezpilotni-letouny-na-syrskem-bojisti.html. Obrana proti futuristických útokům roje z „tisíce“ dronů není hrozba, kterou by US ARMY musela řešit jako stávající operační potřebu. A ještě hodně dlouho nebude.

10. Zvolené střely Stinger a Longbow Hellfire prostě budou muset stačit.

11. US ARMY používala střelu Stinger jakou jedinou protiletadlovou střelu pro SHORAD posledních 25 let a zřejmě s tím dokázaly žít. Potencionální protivník totiž stále používá stejné typy letadel a vrtulníků (Mi-24/35, Mi-8/17 v bitevní úpravě, Su-25) jako před čtvrt stoletím. I novější typy vrtulníků jako Mi-28 a Ka-52 nejsou žádnou novinkou a jejich konstrukce není od počátku 90. let žádným tajemstvím. Stinger a jiné MANPADS mají v praxi prokázanou bojovou účinnost proti nízkoletícím Mi-24/35, Mi-8/17 a Su-25 pokud nejsou tyto letadla vybaveny moderními systémy vlastní ochrany. Ve všech válkách v posledních dekádách se tyto letecké konstrukce ukázaly jako poměrně „citlivé“ na zásahy MANPADS (nejde jen o setřel/nesetřel, ale i rozsah poškození, které nelze opravit a letoun musí být vyřazen). Tradiční obranná taktika proti MANPADS v podobě letu ve vyšších výškách na jedné straně zhoršuje přesnost leteckých úderů a současně vystavuje útočící letadla dalším systémům vrstvené PVO.

12. Technická poznámka - Střely FIM-92K Block 1 Stinger jsou sice vybaven datalinkem, ale není to radiový datalink, který předává data střele za letu. Zaměřovací data jsou přenášena jen datovým kabelem před vlastním odpalem. To proto, že ve vozidlech jako jsou Avenger nebo Stryker IM-SHORAD sledování a zaměření cíle probíhá pomocí palubních senzorů vozidla. Vlastní naváděcí hlavice střely tak nemusí nic vyhledávat a zaměří se před odpalem až podle dat z výkonnějších senzorů vozidla. Tím lze efektivně využít maximální dostřel střely ve srovnání se systémem MANPADS, který může být limitován kombinací očí střelce a malého čidla střely.

13. US ARMY preferuje nízkou hmotnost střel. To má dopad i na efektivní množství použitelných střel v boji. FIM-92 Stinger váží i s odpalovací trubicí 13 kg a přebití raketometů střelami uloženými v korbě Strykeru bude manuální záležitostí na několika minut. Longbow Helelfire pak váží 49 kg. Pro srovnání - střely výkonného ruského raketového protiletadlového systému řady 9K33x Tor (SA-15) Thor, který tvoří jádro vojskové PVO u ruských manévrových brigád, váží celých 165 kg. K jejich přebíjení v modulech po 4 střelách je potřeba jeřáb/nabíjecí vozidlo a příslušná plocha.

14. Stingery doplní na IM-SHORAD Strykeru i těžšími Longbow Hellfire s aktivním radiolokátorem pro střelbu „fire and forget“ za každého počasí. Ruskému letectvu tak hrozí, že nově zaváděné systémy vlastní obrany proti střelám s IR naváděním budou proti této střele neefektivní. Tyto moderní systémy navíc nemají všechny sloužící ruské vrtulníky. Změna tohoto stavu si vyžádá další investice nebo přesun nejlepších a nejmodernějších ruských vrtulníků k západní hranici za cenu oslabení jiných oblastí.

15. Nejrozšířenější PTŘS na bitevních vrtulnících Ruské federace (Mi-24/35, Mi-8/17Š, Mi-28, Ka-52) jsou stále střely systému 9K114 Šturm (AT-6, dostřel až 5-7 km podle verze, navádění SACLOS) a novější systémy řada 9M120 Ataka (AT-9, dostřel až 6-8 km podle verze, navádění SACLOS na Mi-24/35 a Mi-28 nebo laser beam rider na Ka-52).

16. Nejnovější (první sériová dávka byla dodána až v roce 2016) a asi nejvýkonnější 9K121 Vichr (AT-16, dostřel až 10 km, navádění laser beam rider) jen pro Ka-52 mají prokazatelně větší dosah než střely IM-SHORAD. Skutečný efektivní dosah ruských střel ale není dán čistě jen výkony vlastní řízené střely. Mohou je velmi omezit parametry palubních elektro-optických systému pro vyhledávání a identifikaci cílů a navádění střel. Jejich dosah omezuje noc, opar, déšť, kouř a podobně. Například v případě vrtulníku Ka-52 se uvádí, že noční dosah EO naváděcího systému GOES-451 omezuje efektivní dostřel střel 9K121 Vichr na 6 km.

17. Všechny ruské protitankové střely vyžadují při odpalu přímou viditelnost cíle vrtulníkem (vrtulník tak nemůže být ve skrytu). Střelu musí navádět pouze vrtulník, který ji vypustil (nemůže použít k navádění jiný vrtulník nebo pozemního návodčího) a vrtulník musí po celou dobu letu střely tyto střely navádět (SACLOS, Laser beam rider). Jeho volnost při manévrování je během této doby omezená, protože jinak může dojít k přerušení navádění a ztrátě střely. Tradiční ruská vrtulníková taktika navíc preferuje vysokou dopředenou rychlost letu, a tak se po celou dobu letu střely vrtulník přibližuje k cíli a může se dostat blíže k PVO.

18. Nové střely Hermes-A pro Ka-52 nedokážu posoudit. Jsou ve vývoji od počátku tisíciletí a nikdo pořádně neví, jestli a kdy je vlastně Rusko zavede do služby. Jejich dolet mý být až 18 km, ale není zřejmé, jak budou na tyto vzdálenosti řešit vyhledání a identifikaci cíle a koncové navedení proti pohyblivým malým cílům.

19. US ARMY dává v systémech SHORAD očividně přednost řízeným střelám před výkonnými protiletadlovými kanóny. Překvapivě podobně je na tom vojsková PVO ruských manévrových brigád, kde raketové systémy mají početní většinu nad hybridními systémy. V minulosti byl jedním z argumentů při návrhu hybridních kanónovými/raketových systémů řady 2K22 Tunguska (SA-19) lepší schopnost kanónů rychleji reagovat na nečekaně se objevivší hrozby, které bez varování vystoupají zpoza terénu. Jednou z možných cest, jak dosáhnout rychlejší reakce raketového protiletadlového systému bez kanónu, je zlepšení situačního povědomí o poloze cílů a také zvětšení vzdálenosti, na kterou jsou cíle detekovány. Protože omezení dané přímou viditelností mezi cílem a protiletadlovým prostředkem PVO nejde obejít, je osvědčeným řešením napojení protiletadlového prostředku do širší datové sítě řízení a velení PVO s externími senzory.

20. Například stávající systém AN/TWQ-1 Avenger dokáže pomocí dat ze systém řízení a velení SHORAD protiletadlového dělostřelectva (FAAD) automaticky natočit bojové věže do směru příletů cílů. Protože posádky už nemusí cíle zdlouhavě vyhledávat, tak se zrychluje doba reakce a lze efektivně střílet až na maximální dostřel řízených střel. Předpokládám, že podobně bude zapojen i nový Stryker IM-SHORAD. Po budoucím propojení sítě FAAD s novým páteřním integrovaným systém řízení a velení protiletadlového dělostřelectva US ARMY (IBCS) může být k dispozici obrovské množství integrovaných dat z externích senzorů o poloze vzdušných cílů v oblasti působení systému IM-SHORAD.

avatar
Luky Datum: 04.07.2018 Čas: 10:52

...teda Avengera asi v poli měli už nyní, akorát nevím z hlavy v jakých počtech.
BTW viděl jsem záběry z jednoho Egyptského cvičení, kde se účastnily Mistraly původně určené Rusům...a jako SHORAD tam Egypťané měli na palubě přichyceny úvazy Avenger :)

avatar
Luky Datum: 04.07.2018 Čas: 10:41

Možná se na to díváš moc kriticky.
Tady nejde o ouplnou změnu koncepce, kdy se mají pozemní síly ubránit všem možným útokům ze vzduchu. Je to spíš krok od stavu nemít v poli nic než MANPAD u pár chlápků (k tomu letectvo a SAMs v týlu a možná něco málo AA na mixérech) k více autonomnímu přístupu se SHORAD vozidly. Pořád se navíc bavíme o KOT.
Já mám pocit, že Rusové Vichra kvůli ceně nakonec nerozšířili, ale možná se to v posledních letech změnilo..?

avatar
strikehawk Datum: 04.07.2018 Čas: 10:17

Zvolená kombinace nedává moc smysl a navíc zdaleka nepokrývá všechny hrozby, kterým by měl SHORAD čelit. Je pravda, že modulární koncepce umožňuje výměnu ŘS za jiné, vhodnější, ovšem základní DNA dané lehkou konstrukcí věže a tím podmíněné použití kanonu s omezeným výkonem vždy zůstane a slabiny plně nevyváží ani evidentně velmi sofistikovaný SŘP s AESA radarem apod.

Jak bylo mnohokráte indikováno a diskutováno, bojiště budoucnosti bude v podstatě přesyceno drony různých typů, velikostí a určení.

Malorážový rychlopalný kanon s nízkou kadenci 200-220 střel/min, relativně nízkou úsťovou rychlostí a tím omezeným dostřelem, není v podstatě použitelný proti vzdušným cílům a to ani s pomocí vyvíjené programovatelné munice. Střela 30 mm má totiž malý objem k vytvoření střepinového mraku dostatečné velikosti a navíc velmi limitující dostřel. Západní ráže pro PL účely s programovatelnou municí začínají na 35 mm (AHEAD) a vývoj pokračuje přes 40 mm k ruským 57 mm.....
Ale jako zbraň pro vlastní ochranu OK.

Stingery jsou jistě dobře ověřené lehké PLŘS, jejich problém je ovšem použitelnost v závislosti na počasí a přímé viditelnosti. Při použití varianty FIM-92K s datalinkem zůstává stále problém nízký dostřel (8 km) a dostup (4 km ), které jsou v zásadě pod dostřelem zavedených ruských PT vrtulníkových střel Vichr ( 10 km ) o budoucích (15-20 km) ani nemluvě.
Kompletu chybí schopnost postřelovat rychlé cíle na vzdálenost 10-12 km do výšek 7-8 km za každého počasí mimo přímou viditelnost.
Schopnost působení proti dronům je především limitována cenou.

Longbow Hellfire - super střela pro PT účely. Pro primárně PL prostředek jsou její schopnosti opět limitovány. Ještě tak proti vrtulníkům můžou být vhodným doplňkem Stingerů ale proti rychlým manevrujícím cílům jsou nepoužitelné. Max dosah opět s otazníkem.
A proti dronům? Kdo proboha bude střílet střelou v hodnotě 100 tis USD na mrak dronů v ceně 1000 USD? Navíc při palebné průměru pouhých 2 raket....


Podtrženo sečteno : nedostatečné výkony, nevhodné složení výzbroje, malá účinnost, nízká efektivita

avatar
Starlight Datum: 03.07.2018 Čas: 17:51

@RiMr71

Srovnávat americké systémy Stryker IM-SHORAD a ruské Pantsir-S1/S2 je jako srovnávat jablka s hruškami.

IM-SHORAD je systém pohyblivé vojskové PVO manévrových bojových jednotek. Kdežto Pantsir-S1/S2 v Ruské federaci neslouží v pozemních silách u vojskové PVO, ale u PVOS (oficiálně Vojska protivzdušné a protiraketové obrany) ruského letectva (oficiálně Vzdušné a kosmické síly). Systémy Pantsir-S1/S2 na nepancéřovaném kolovém podvozku jsou určeny k tzv. „objektové obraně“ to jest k obraně důležitých stacionárních cílů, jako jsou protivzdušné systémy velkého dosahu S-300/400/atd., letecké základny a podobně.

Správně by se měl systém Stryker IM-SHORAD porovnat se systémy vojskové PVO ruských pozemních sil. Srovnání potencionálních možností systémů a jejich zapojení na ostatní prvky protiletadlové obrany by bylo ale na dlouho, takže jen rychlý přehled:

Ve skutečnosti ruská armáda používá souběžně obrovské množství typů (a jejich verzí) různých protiletadlových raketových systémů různých generací. Většina z nich má počátky v době SSSR a stále velké množství provozovaných systémů bylo fyzicky v těchto dávných časech i vyrobeno.

Tabulková struktura vojskové PVO ruské armády by mohla vypadat takto. Manévrové brigády jako jsou samostatné mechanizované (motostřelecké) a tankové brigády mají ve své sestavě typicky dva protiletadlové prapory. Jeden protiletadlový prapor se třemi bateriemi je vyzbrojený 12 raketovými systémy řady 9K33x Tor (SA-15) nebo staršími 9K33 Osa (SA-8). Druhý protiletadlový prapor je smíšený a tvoří ho typicky 3 baterie. Jedna baterie se 6 hybridními kanónovými/raketovými systémy řady 2K22 Tunguska (SA-19) nebo staršími samohybnými protiletadlovými kanóny ZSU-23-4 Šilka. Jedna baterie se 6 raketovými systémy 9K35 Strela-10 (SA-13), které budou zřejmě postupně nahrazovat systémy Baguldnik. Protiletadlovou výzbroj brigády ještě typicky doplňuje třetí protiletadlová baterie se 27 systémy MANPADS jako jsou 9K38 Igla (SA-18) nebo nové 9K333 Verba (SA-25). Vychází to tedy na 24 protiletadlových vozidel (raketových, hybridních nebo kanónových) na samostatnou brigádu.

Pro srovnání protiletadlové SHORAD prapory US ARMY budou mít asi 3 baterie s celkem 36 Strykery IM-SHORAD a k tomu pravděpodobně i radary AN/MPQ-64 Sentinel. Protože tento prapor je divizní prostředek, tak jedna brigáda SBCT nebo ABCT bude mít k sobě typicky asi jednu baterii s 12 protiletadlovými hybridními vozidly Stryker IM-SHORAD, ale například v rámci jednotek v Evropě je možné předpokládat vyšší počty. Co se týče MANPADS, tak US ARMY realizuje plán, že každá rota manévrových praporů bude mít vycvičený jeden Stinger tým.

avatar
RiMr71 Datum: 02.07.2018 Čas: 15:07

@Starlight - Díky za vysvětlení užívané terminologie (výkon v A).

Jak dopadne v porovnání tento systém a Pancir?

avatar
KOLT Datum: 01.07.2018 Čas: 21:06

MALI, díky. Jen poznámka, podle Starlight to bude kanón M230LF, který má kadenci také jen 200 ran za minutu. A informaci, že se pro něj programovatelná munice teprve vyvíjí, jsem zaznamenal také. Zavedení se plánovalo tuším kolem 2021, ale za to neručím, už si nepamatuju, kde jsem to četl.

Mmchd, jaký je rozdíl v ceně klasické a programovatelné munice u ráže 30x173 mm? Já jsem našel relativně spolehlivý údaj jen u 25x59 mm, což je ovšem do granátometu.

avatar
MALI Datum: 01.07.2018 Čas: 13:19

To KOLT:
pokud jde o můj názor ohledně speciálních nástaveb Pandurů, tak ty mé výhrady ohledně neznámé pevnosti jejich korby se týkaly pouze nástavby se 120 mm věžovým minometem, kdy dochází k nepříznivému namáhání korby při střelbě velkou elevací (což je právě při použití minometu) - tyto síly jsou z hlediska namáhání korby horší, než například síly vznikající při střelbě ze 105 mm kanónu plochými drahami.
Konkrétně s PL modulem RIwP by Pandur z hlediska pevnosti korby neměl mít problémy, určitou otázkou by ještě mohla být příčná stabilita vozidla, ale to se takto teoreticky nedá s určitostí tvrdit - muselo by se to minimálně přesně spočítat (k tomu ale nemám relevantní podklady), nebo ještě lépe - prakticky změřit na naklápěcí plošině. na první pohled - vzhledem k tomu, jak je na našich Pandurech situována RCWS-30 (Samson-1), s pohotovostní zásobou munice úplně nahoře, tak by ke zhoršení podle mého názoru ani nemuselo dojít.

K vlastnímu modulu RIwP:
Je to dobrá volba (a to jak pro Strykery, tak hypoteticky i pro Pandury - pokud by na to někdo dal AČR peníze), dokonce si myslím, že by to byla dobrá volba i pro některé verze našich budoucích těžkých BVP pro 7.mb. Rozhodně bych ale nelaboroval s jiným, výkonnějším kanónem, než je M230 (na tento kanón je ten modul konstrukčně optimalizovaný, jeho kadence je 625 ran/min, což je pro střelbu na vzdušné cíle na menších dálkách střelby podstatně výhodnější, než 200 ran/min třeba u Mk44, který zde někteří diskutující navrhují a je o něm v článku zmínka - nepíše se ale o možné kombinaci zbraní s tímto kanónem). RIwP je totiž hybridní systém, který na velké dálky střelby použije PL rakety (Stinger na rychlé cíle - typicky letouny s pevnými nosnými plochami, Hellfire na pomalé cíle typu útočný vrtulník), 30 mm kanón pak slouží jen pro "zametání před vlastním prahem", při vybavení časovačem může být s AB municí konečně úspěšný i proti malým UAV, případně (podle schopností SŘP) i proti stand-off letecké munici. Jako prostředek C-RAM se ovšem nazvat nedá (tak možná proti ojedinělé 122 mm raketě, vypálené teroristy na základnu).
Modul RIwP je však vhodný i na instalaci PT raket (Javelin - viz video), teoreticky by tedy mohl zvládnout i SPIKE-LR.

avatar
PavolR Datum: 01.07.2018 Čas: 08:28

Čo sa podvozku Panduru týka, tam by mala byť dostatočná rezerva, keďže unesie aj 4-tonovú vežu so 105mm kanónom. V takej konfigurácii sa už ale pri prekonávaní vodnej prekážky od dna iste neodlepí. :-) Ani s Turrou-30 už nie je plavbyschopný (Corsac 8x8).

avatar
KOLT Datum: 01.07.2018 Čas: 08:00

OK, díky!

avatar
Starlight Datum: 30.06.2018 Čas: 22:55

@KOLT

Na to ti neodpovím. Myslím, že MALI měl obavy o modifikace již vyrobených vozidel a konkrétně únosnost střechy korby. V případě výroby nových speciálů jsou zesílení střechy řešitelné.

Osobně ale neutuším, kde je hmotnostní limit podvozku Panduru. A jestli jsou limity dané skutečně podvozkem nebo zálohou plovatelnosti. Je také otázkou o kolik jinak by vážila protiletadlová nástavba (včetně elektroniky) a příslušná zásoby munice ve věži a korbě versus stávající věž, munice a pěchotní výsadek.

avatar
KOLT Datum: 30.06.2018 Čas: 18:11

Jj, rozdíly těch podvozků znám. Prostě mě zajímalo, zda by tu věž zvládl i Pandur, který je nosností mezi Gen 5.0 a 5.5. Protože podle toho, co psal MALI, by měl problém s kdejakou mohutnější nástavbou (kupř. věžový minomet).

avatar
Starlight Datum: 30.06.2018 Čas: 17:42

@RiMr71
Často se v praxi jednotek výkonu nepoužívá pro jejich „složitost“.

Vozidlové alternátory (s usměrňovači) dle amerických vojenských MIL-STD mají definované nominální napětí (v tomto případě asi 28,6 V stejnosměrných) a maximální výstupní proud v Ampérech. To jsou hodnoty uvedené v specifikacích zařízení nebo na štítcích.

Napětí v palubní síti vozidla je tedy definované stále stejným standardem, různé výkony alternátorů se projeví jen na jejich maximálním výstupním proudu. A právě tímto zjednodušením se porovnávají „výkony“ různých vozidlových elektrických generátorů.

avatar
Starlight Datum: 30.06.2018 Čas: 16:49

Je to prostě nový standard vozidel Stryker. Dá se říci, že to bude sjednocení, ale je to mnohem složitější.

Ve skutečnosti bude souběžně probíhat výroba nových vozidel pro IM-SHORAD a současně modernizace existujících vozidel druhé generace (7 variant) u 4 z 9 SCBT. Současně ale zůstanou ve službě i vozidla první generace (10 variant) u 5 z 9 SCBT a ty varianty, které jsou jenom v první generaci (průzkumné RV, 105 mm kanónové MGS a CBRN, které slouží u i ABCT). To je dáno rozpočtovými důvody. První generace bude dostávat jen dílčí upgrady.

- První generace koreb a podvozků má označení Flat Bottom Hull (FBH), podvozek byl navržen na nosnost 42 000 lb (19 000 kg), motor 350 koní.

- Druhá generace koreb a podvozků má označení Double V-Hull (DVH), podvozek Gen 5.5 (= nová kola, větší pneumatiky, brzdy, závěsy, rozvody, atd.)má nosnost 55 000 lb ( 25 000 kg), motor 350 koní.

- Třetí generace koreb a podvozků bude od FY 2019 zaváděna formou upgradů vozidel druhé generace. Třetí generace má označení DVH A1 Engineering Change Proposal (ECP). Podvozek je Gen 6.0 ( = větší pneumatiky, závěsy, rozvody, atd.) a má nosnost 63 000 lb (28 600 kg), nový motor 450 koní, výkonnější elektrický generátor o výkonu 910 amp (z 570 amp), nové chlazení systémů a klimatizaci, novou elektroniku s důrazem na výkonnou datovou sběrnici po celém vozidle a další drobná vylepšení.

- Zajímavostí jsou vozidla XM1296 ICV-D „Dragoon Stryker“ s 30 mm kanónem v bezosádkové věži. Jsou to hybridy s korbou FBH, ale s podvozkem Gen 5.5.

avatar
RiMr71 Datum: 30.06.2018 Čas: 16:49

Díky Starlight, ten kumulativní paprsek Helfiru je jak z "učebnice"..

JO, akorát nerozumím moc tomu výkonu v Ampérách..

arr