TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Letecká technika

Letadlo 6. generace – stíhačka nebo bombardér?

Datum přidání 10.04.2015    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 75 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Ve Spojených státech běží koncepční práce na novém bojovém letadle, které v budoucnu nahradí bojová letadla F-22A Raptor nebo F/A-18E/F Super Hornet. Podle Centra pro rozpočtové a strategické hodnocení CBSA (Center for Budgetary and Strategic Assessments) bude nový bojový letoun připomínat spíše bombardér, než klasickou obratnou stíhačku.

YF-23

Foto: Stíhací letoun Northrop Grumman YF-23, který (možná) předběhl dobu; ilustrační foto; větší foto / Northrop Grumman

 

Konec klasických stíhacích letounů?

Autor studie Trends In Air-To-Air Combat Johna Stillion analyzoval více něž 1450 vzdušných soubojů od roku 1965 až do současnosti. Všechny souboje vykazovaly společný znak – ústup od klasických manévrových soubojů k bojům na dlouhou vzdálenost.


Například během války v Perském zálivu v roce 1991 američtí piloti sestřelili 33 letadel, z toho pouze 4 v blízkém manévrovém boji (tzv. dog-fight).


Od války v Perském zálivu navíc výrazně rostl výkon senzorů a řízených střel. Podle Stillona jsou klasické vlastnosti stíhacího letadla, jako rychlost, poměr tahu k hmotnosti (thrust-to-weight) nebo poloměr zatáčky dnes ještě méně důležité. Pravděpodobně se jejich význam ještě více sníží v budoucnosti.


K jakému závěru Stillion tedy došel? „Celkový závěr studie je ten, že pokrok v elektronice, komunikaci a přesných zbraní za poslední desetiletí, zcela změnil charakter vzdušného boje," uvádí v analýze Stillion.


Podle studie schopnost vybudovat letadlo, které dokáže pomocí rychlosti najít, překvapit a zničit letadlo nebo protivzdušnou obranu protivníka, rychle naráží na fyzikální limity. Jednoduše řečeno, je krajně obtížné vyrobit čím dál rychlejší a obratnější letadlo, které si zachovává dolet, nosnost a potlačuje své demaskující stopy.


„Rostoucí význam elektronických senzorů, redukce signatury letadla, radiofrekvenční a infračervené protiopatření, robustní LOS (mimo vizuální dohlednost – pozn. redakce) sítě budující dominantní situační povědomí, a potenciálně snížený taktický význam vysoké rychlosti a manévrovatelnosti může znamenat, že vzdušná bojová ničivost velkých letounů je konkurenceschopná nebo dokonce lepší, než tradičních bojových letadel kladoucí důraz na rychlost a obratnost," stojí ve studii.

 

Foto: Northtop Grumman pracuje na novém lehkém bombardéru LRS-B  (Long Range Strike-Bomber ). Může se „slít“ projekt LRS-B s programy stíhacích letadel 6. generace? /  Northtop Grumman

Foto: Northtop Grumman pracuje na novém lehkém bombardéru LRS-B (Long Range Strike-Bomber). Může se „slít“ projekt LRS-B s programy stíhacích letadel 6. generace?; ilustrační foto / Northtop Grumman

 

Všudypřítomné teplo

Stillion uvádí diskutabilní přínos rychlosti. Při větší rychlosti produkují více tepla trysky motorů, ale i náběžné hrany křídel a další plochy letadla, které se zahřívají při střetu s molekulami vzduchu.


Čím dál více letadel přitom využívá pokročilé infračervené senzory IRST (InfraRed Search and Track) schopné odhalit teplo z aerodynamicky zahřívaného trupu. Na druhou stranu klasické radary jsou potlačovány rušičkami využívající technologie DRFM (Digital Radio Frequency Memory). Budoucí protivník se proto pravděpodobně zaměří na hledání tepelné stopy letadla.


V současné době Pentagon, resp. vývojová agentura DARPA, studuje v rámci programů Defense Dominance Initiative a Air Innovation Initiative koncepty budoucích nástupců stíhaček pro americké letectvo a námořnictvo.


Dle doporučení analýzy Trends In Air-To-Air Combat by měl Pentagon zvážit „radikální" změnu přístupu k tradičním konceptům stíhacích letadel, které sázejí na rychlost, obratnost a další hrubé letecké výkony.


Magazín Breaking Defense ocitoval nejmenovaný zdroj z leteckého průmyslu, který říká: "Stillion předkládá velmi dobré důvody, abychom přehodnotili naší strategii. Proč investovat do 6. generace stíhaček a vytvořit ´super F-22´? Takové letadlo nabídne jen dílčí zlepšení za ohromnou cenu. Bude mít navíc krátký dosah (s ohledem na vzdálenosti v Pacifiku a jiných míst nasazení). Není lepší se zaměřit na větší letadla?"


Větší letadla nabízejí luxus většího prostoru. Na palubu lze nainstalovat velmi výkonné radary i infračervené senzory schopné odhalit letouny protivníka na mnohem větší vzdálenosti. Uvnitř velkého letadla je také dost místa pro střely vzduch-vzduch dalekého dosahu.


Dostatečný prostor umožní instalaci laserových zbraní schopných ničit nejen nepřátelská letadla, ale také blížící se protiletadlové střely protivníka.

 

Foto: YF-23 doslova děsil armádní tradicionalisty. Letoun obětoval obratnost pro větší dolet, rychlost i vlastností stealth. Svůj boj před 25 lety prohrál. Vyhraje podobná koncepce příště?

Foto: YF-23 doslova děsil armádní tradicionalisty. Letoun obětoval obratnost pro větší dolet, rychlost i vlastnosti stealth. Svůj boj před 25 lety prohrál. Vyhraje podobná koncepce příště?; ilustrační foto /  Northtop Grumman

 

Revoluce vs. kulturní tradice

„To, co zní nejvíce přesvědčivě...," cituje dále magazín Breaking Defense svůj zdroj, je "myšlenka jediného, velkého, dalekonosného, stealth letadla s velkou nosností, který by tvořil bojové jádro amerického letectva. Můžete mít společný drak, a ten vybavit užitečným nákladem dle konkrétní mise."


Budoucí jednotné bojové letadlo 6. generace může plnit bombardovací mise, zasazovat jaderné údery nebo sloužit k vybojování absolutní vzdušné nadvlády – buď pomocí řízených střel nebo energetických zbraní.


Popsané letadlo lze využít jako systém vzdušného varování a navedení AWACS (Airborne Warning and Control System) nebo pro zpravodajské, sledovací, průzkumné a mise ISR (Intelligence, Surveillance and Reconnaissance).


Dokonalým zhmotněním uvedené představy je stroj  schopný podnikat mezikontinentální mise. Stejný letoun dokáže zasazovat přesné údery na pozemní cíle a zároveň vést efektivní vzdušný boj na dlouhou vzdálenost.


Díky dlouhému doletu navíc dokáže operovat ze vzdálených základen. Společně s filozofií jednoho draku se výrazně sníží nároky na logistiku, údržbu, pracovní sílu nebo zadávání veřejných zakázek.


Studie jistě neunikne čelním představitelům Pentagonu nebo agentury DARPA. Je však otázkou, zda tak revoluční změna pojetí stíhacího letounu má šanci na realizaci. Diktát „kulturní tradice" je obecně ve všech armádách velmi silný.


Příklad? Při čtení analýzy si nelze nevzpomenout na souboj mezi letouny YF-22 a YF-23 v programu ATF (Advanced Tactical Fighter). Vítězem se stal YF-22, z kterého vzešel F-22A Raptor. Přitom YF-23 dominoval nad YF-22 ve většině oblastí – rychlost, výrazně větší dolet, radarová a infračervená stopa, hmotnost a jednoduchost (chybějící směrování tahu motoru).


F-22 dominoval „pouze" v obratnosti, což mu zaručilo vítězství v programu. Dodnes však mnozí věří, že v programu ATF vyhrál horší letoun.

 

Zdroj: CBSA

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Blake Datum: 13.04.2015 Čas: 23:20

Ale predsa len to skusim, ak to vyjde, rad by som poprosil admina, aby zmazal tie predosle tri nepodarky.

Myslim si, ze ta menej, nez 30 percentna znizena efektivita, resp. zvyseny narok na vykon, ak sa da vyriesit jednoduchym predimenzovanim, je menej podstatny problem. Skor budu potom konstrukteri pocitat s rezervou vo vykone, ktora by sa mimo strelby v zlom pocasi dala vyuzit inde.

Mimochodom, chybu v predoslych prispevkoch zrejme sposobilo znamienko "mensie nez"/lomena zatvorka (nie som si isty nazvom), za nou nasledovalo 30%.
Otazka na admina - funguje v tychto komentaroch nejake formatovanie zalozene na tagoch v tychto zatvorkach, alebo je to nejaka chyba?

avatar
Blake Datum: 13.04.2015 Čas: 23:07

Z nejakeho dovodu mi to dvakrat odseklo pol prispevku... vzdavam to.

avatar
Blake Datum: 13.04.2015 Čas: 23:06

...
ze ta

avatar
Blake Datum: 13.04.2015 Čas: 23:04

Beld, tak nam teda ukazte nieco z vysokoskolskej, ja netvrdim, ze som jadrovy fyzik a rad sa necham poucit. Aj na to je diskusia.

Inak si myslim, ze ta

avatar
Shania Datum: 13.04.2015 Čas: 20:25

shal: reaktor lze použít i pro pohon proudového motoru



Tady je hned na začátku jak funguje a hned za tím jsou ty nevýhody:)

https://www.youtube.com/watch?v=rsCw0s0BJKY

https://www.youtube.com/watch?v=c_yQOPZ5CY0

avatar
Tom90 Datum: 13.04.2015 Čas: 18:58

shal: Tak to se omlouvam, priznam se, ze tak daleko jsem diskuzi necetl, tudiz proto ten prispevek.

Nicmene i presto si myslim, ze je to spise nerealne....poskozeni reaktoru behem bojoveho letu je podle meho nazoru prilis vysoke oproti vyhode dodane energie. I hmotove si myslim, ze vychazi a jeste nekolik desetileti bude vychazet velmi spatne. Mnohem jednodussi je instalace pomocne pohonne jednotky prave pro laser i kdyz je zde problem s palivem "navic", je to porad mensi problem nez resit reaktor. Uz jen pokud by reaktor vazil nekolik jednotek tun, tak je mnohem ekonomictejsi pridat motor navic a pridat k tomu potrebne palivo.Laser nebude "strilet" nepretrzite x hodin, ale spis se bude jednat o kratsi pulzy.Tudiz toho paliva pro motor nemusi byt zase moc a nemusi motor pracovat neustale, staci vytvorit energii, ulozit do kondenzatoru nebo neceho podobneho a motor muze byt vypnuty a zapinat se pri dosazeni kritickeho minimalniho mnozstvi energie v kondezatoru.Navic je tu porad problem zalohovani zdroje energie. Tudiz bych v nejblizsich desetiletich u bojovych letadel ocekaval klasicke pohony.

avatar
shal Datum: 13.04.2015 Čas: 18:03

Tom90: Pokud nechcete aby stíhače 6. generace byly oprášené vrtuláky z druhé světové války, tak je vám jaderný pohon k ničemu. Letadlo by samozřejmě muselo mít klasické proudové motory se spalovací komorou pro pohon a o jaderném reaktoru se diskutuje jenom jako o napájení laserových a palubních systémů.

avatar
Beld Datum: 13.04.2015 Čas: 15:30

Podle meho nehomoginialita atmosfery vyzaduje pouze cca 25,7x vykonejsi laser pro kompenzaci rozptylu paprsku .A za tim si stojim , cimz tuto diskuzi plnou vedeckych faktu z wiki ukoncuji ...

Bezte se radeji hadat o politickych otazkach , tam se naprosta neznalost problematiky ztrati snaze . Vetsina z poslednich par desitek prispevku v diskuzi vyjadruje naprostou neznalost fyziky od stredni skoly .

avatar
Tom90 Datum: 13.04.2015 Čas: 12:44

Ja bych reaktor v letadle teda moc optimistocky nevidel. Do stihacky typu Gripen nebo neco podobnyho nerealne uz jen kvuli velikosti a vaze.A bombardery tady navrhovany letoun 6.generace? Vetsina tezsich letadel jsou vicemotorove typy, schopne doletet i s jednim nebo vice motory mimo provoz. Pokud budu mit jen jeden reaktor, ten selze z nejakeho duvodu, tak jsem prisel o kompletni pohonnou soustavu a kompletni zdroj napajeni pro avioniku a dalsi ridici systemy vcetne ovladani kormidel. Systemy by musely byt zalohovany jen bateriemi nebo APU na dnesnim principu. Nehlede na problem chlazeni, jak zabranit poniceni potrubi s chladivem, aby nedoslo k naslednemu selhani reaktoru apod.Tech problemu je tam moc.

Nehlede na to, ze NASA to jiz zkousela v minulych desetiletich a vyvoj ukoncila. Pokud by to bylo perspektivni, tak myslim, ze by se v tom pokracovalo nebo se obnovilo mnohem drive.

Pokud neco takoveho tu uz je, omlouvam se.

avatar
Muž, co zírá na kozy Datum: 13.04.2015 Čas: 12:13

Pořád se tu řeší detaily jako je zaměřování, nebo napájení, ale je tu přece mnohem zásadnější problém. I přes překotný technický pokrok, stěží kdy překonatelná bariéra pro laserové zbraně - meteorologické podmínky. K čemu bude letadlu nakrásně výkonný laser, když se bude jeho cíl pohybovat například pod úrovní mraků, v mlze, ve vysoké vlhkosti atp.? Ostatně tento problém, kdy na papíře mělo všechno fungovat dokonale, ale testy se zjistilo, že nehomogenita atmosféry vyžaduje 30 krát silnější laser pro kompenzaci rozptylu paprsku na jeho následný účinek v cíli, mimo jiné ukončil projekt protiraketového laseru YAL-1A...

Pokud bude letoun vybavený laserovými zbraněmi, nebo laserovými obrannými systémy, nebude nikdy moci spoléhat pouze na ně, což se dá u lodí a pozemních systémů celkem dobře řešit, jak prostorově, tak energeticky, ale u bojového letadla kategorie stíhače pro vybojování vzdušné nadvlády kde se šetří každým kilogramem a centimetrem krychlovým je to problém.

Samozřejmě, že z našeho pohledu, kdy se díváme na koncepci vzdušného boje podobně jako se lidé na konci devatenáctého na vzducholodě jako na nejdokonalejší létající prostředek budoucnosti, může být během pár desítek let všechno úplně naruby a stíhačka tak jak ji známe, anachronismem.

avatar
Blake Datum: 13.04.2015 Čas: 00:19

Ono problem technologickeho pokroku je skoro vzdy spolocnost. Vreckovy tokamak ako nabijacka na telefon - preco nie, ale mozno sa dovtedy ludstvu podari sa poslat technologicky v case spat, ci uz nasilne, alebo dobrovolne. Vzdy si rad zanadavam na ludstvo, ze keby nebolo take, ake je, bolo by nam lepsie, ale to uz sem nepatri..

avatar
karloscz Datum: 13.04.2015 Čas: 00:10

S tou bezpečností při havárii to je samozřejmě problém prakticky neřešitelný, to je jasné od začátku. Škálovatelnost a ovládání není ve stavu současných technologií žádný problém. Možná za padesát let budeme mít kapesní tokamak:-) nebo taky gravitační supresor. Apple watch s fontánou budou do pěti let:-)

avatar
Blake Datum: 13.04.2015 Čas: 00:06

No a m164 pekne vystihol, co som sa snazil povedat skor uz pri laseroch a plati to aj tu - kym ten vyvoj dobehne do stadia, kedy to bude prakticky mozne, nemusi to byt potrebne.

avatar
Blake Datum: 13.04.2015 Čas: 00:03

Uprimne, neviem si celkom utvorit obraz toho, aky by mal tak maly reaktor vykon, kolko energie by spotrebovalo take lasermi ovesane lietadlo, ake velke by to lietadlo malo byt (a teda aj velkost reaktora a pocet a spotreba dalsich systemov). Dalsia vec je ta moznost regulacie. V tych 50tych sa testovalo hlavne to tienenie, ak by to vtedy boli vyriesili, mozno by narazili na problem, ze nevedia dostatocne rychlo zbrzdit rozpad a vari sa im trup, alebo naopak, ze na to, co potrebuju, nemaju dostatocny okamzity vykon. Znova, netvrdim, ze je to nemozne, len, ze je to nedotiahnute a ze 20 rokov je naozaj prikratko, aby sa nieco zmenilo. A ak sa nemylim, fuzia ma tiez velmi daleko od pouzitia v akomkolvek dopravnom prostriedku.

Bezpecnost... to je jeden z dovodov, pre ktory aj keby sa vsetky problemy s reaktorom vyriesili napriklad nevidim ako realnu moznost auta na jadrovy pohon. Riskovat zamorenie co i len jednej ulice v meste nebude nikto.

avatar
m164 Datum: 13.04.2015 Čas: 00:01

Síce som advokoval laserovú technológiu, no jadrový reaktor vo vojenskom lietadle mi príde i v ďalekej budúcnosti ako nereálny. I pri B2 sa počítalo, že budú počas studenej vojny zostrelené a že je šanca, že sa po odhodení nákladu už domov nevrátia. Ak potom máme hovoriť o lietadle, ktoré by malo potenciálne chrániť domácu pôdu v priamom boji, posledné, čo chceme je aby nám odpálili jadrový reaktor vo vzduchu a rozprášili po celej našej krajine milióny miniatúrnych rádioaktívnych častíc zo samotného reaktoru i z ožiarených úlomkov z lietadla. Nie je nič horšie než keď sa dostane do vzduchu rádioaktívny prach, pretože proti nemu neexistuje prakticky žiadna ochrana a vietor ho roznesie po celom kontinente. Pri testovaní lietadla s reaktorom eskorta zahŕňala i lietadlo s výsadkármi, ktorí mali v prípade nešťastia zaistiť oblasť. Pri bojovom nasadení by sme mohli byť radi, ak by po zásahu lietadla nebol aspoň poškodený reaktor a lietadlo sa zrútilo ďaleko v mori.

A predstavte si tú pohromu, ak by sa podarilo nepriateľovi zbombardovať letisko s dvoma lietadlami na tento pohon. Rozvíreným prachom zamorené celé letisko i priľahlá oblasť a niektoré častice odnesené i do 100km vzdialených miest. Pri vážnejšej havárii na lietadlovej lodi, aké sa stali už v minulosti, nutnosť ju celú opustiť a potopiť. Ak by sme chceli mať na oblohe jadrový reaktor, potom jedine na orbite. Vo vesmíre sa už dlho používajú rôzne rádioaktívne zdroje energie. Akurát by bol potrebný ešte výkonnejší laser a zameriavače do zlého počasia a na objekty s nízkou tepelnou stopou. Balistické rakety vedia satelity zamerať už pekných pár rokov, ale s malým dronom by si poradili len ťažko. Lenže jednak je zakázané militarizovať orbit a jednak by pravdepodobne nasledovala Tretia svetová vojna v momente, kedy by sa prvý takýto satelit pripevnil na nosnú raketu. A i pri reaktore na orbite nemáme zaručené, že sa pri prípadnom nešťastí nedostanú rádioaktívne častice späť do atmosféry.

Ak sa niekedy v živote dostane jadrový reaktor do bojového lietadla, bude to i pri veľmi optimistickom pohľade najskôr 7. - 8. gen. Dovtedy ale môže prísť toľko objavov, ktoré môžu urobiť celý koncept bojového letectva nadbytočný. Jadrový pohon lietadla mi príde ako slepá ulička ľudstva. Na tom sa zhodli Sovieti i Američania.

arr