TacticalPro

Útočná puška CZ BREN 2: Nový přístup, nové myšlení

Armáda ČR v těchto dnech dokončuje převzetí 2600 ... Více

Big 6+1: Podoba americké armády v 21. století

Americká armáda (US Army) představila modernizační ... Více

Německé tanky Leopard 2A4 v Sýrii

Turecká armáda v prosinci poprvé nasadila do bojů ... Více

Elitní 601. skupina speciálních sil: Vše je o lidech

Největší hodnotou 601. skupiny speciálních sil ... Více

Události

ANALÝZA: Ruské střely Iskander - historie, účinnost, nasazení; část 1.

Datum přidání 16.02.2017    Rubrika rubrika: Události     komentáře 52 komentářů    autor autor: Starlight

Toto volné tematické pojednání navazuje na článek o ruských balistických střelách Iskander v Sýrii. Následující text má přinést více světla na balistické střely Iskander, kolem kterých často panuje aura „zázračné ruské zbraně“.

Foto: 9K720 Iskander-M / mil.ru

 

Souhrn informací o přítomnosti Iskanderů v Sýrii

Téma ruských operačně-taktických raketového systémů 9K720 Iskander-M (v kódu US/NATO SS-26 Stone) na území Sýrie poprvé zčeřilo mediální vlny poprvé loni v březnu, po odvysílání reportáže na ruském televizním kanálu Zvězda.  

Česká vojenská terminologie převzala termín „operačně-taktická raketa“ z ruské oficiální terminologie. Při modernějším překladu z angličtiny by v češtině správný termín byl „balistická řízená střela krátkého doletu“.

Jedna z analýz byla v renomovaném zdroji Jane’s . A poté se toto téma vynořovalo opakovaně. Izraelci v lednu 2017 publikované informace jsou skutečně velmi dobré a zřejmě budou mít informace potvrzené i z dalších zdrojů.


Mimo pozornost západních médií ale prošly už dřívější komerčně dostupné satelitní fotky letecké základny Hmímím z 1. července 2016, které ulovili, analyzovali a publikovali na ruském blogu už v září 2016.  


Na nich je krásně zachycena přítomnost jedné baterie tvořené minimálně 6 vozidly (2 odpalovací vozidla 9P78-1, 2 muniční vozidla 9T250, minimálně 2 velitelská vozidla). Pozdější izraelské fotografie zachycují šest vybudovaných polních postavení právě pro těchto 6 vozidel.

 

Pokud je tam skutečně jen jedna baterie střel, tak to prakticky znamená následující palebnou sílu – dvě střely v první vlně, po minutě další dvě. Pak se musí odpalovací vozidla přebít s pomocí muničních vozidel, které každé veze dvě náhradní střely. Celkem tedy má baterie okamžitě k dispozici palebný průměr minimálně 8 střel. Další střely mohou a nemusí být na území Sýrie v nějakém skladu na letecké základně Hmímím.


Izraelci oblast stále důkladně sledují a podle posledních satelitních snímků a analýzy organizace ISI z února 2017 došlo v prosinci 2016 a lednu 2017 minimálně ke dvěma různým odpalům střel Iskander. Vzdálenost mezi základnou Hmímím a cílem v izraelském reportu, městem Deir ez-Zur ve východní Sýrii, je 400 km.


Naopak podle americké zpravodajské stanice FOX News byla cílem ruské raketové palby mnohem bližší provincie Idlíb.

 

Foto: Snímek z února 2017 ukazuje odpalovací zónu střel Iskander na základně Hmímím; větší foto  / ISI


Identifikace jednotlivých vozidel

Satelitní fotografie z července 2016, na kterých muniční vozidlo 9T250 stojí v přebíjecí pozici vedle odpalovacího vozidla 9P78-1 a obě vozidla mají otevřeny úseky s uloženými balistickými střelami, je doslova ukázkový.

 

Skoro se vkrádá myšlenka, jestli nejde o ze strany ruského ministerstva obrany o zpravodajskou/informační hru, když na jedné straně o přítomnosti Iskanderů v Sýrii zarytě mlčí a současně přímo pod průzkumnými satelity ukazuji vozidla tak, aby šly jednoznačně identifikovat.

Odpalovací vozidla 9P78-1 má normálně uložené rakety zakryty odklápěcí střechou a muniční vozidlo 9T250 zase krycí plachtou s maskovacím vzorem, která zakrývá jinak shora otevřenou nákladní korbu.  Bez fotografie otevřených vozidel totiž není jejich identifikace vůbec jednoduchá. Ostatně to byl jeden ze záměrů tvůrců ruských raketových systémů.
Nelze například vůbec rozlišit vozidla s balistickými řízenými střelami řady 9M723 systému Iskander-M/Iskander-E (SS-26 Stone A / Stone B) od vozidel se střelami s plochou dráhou letu 9M728 (R-500) systému Iskander-K (SS-26 Stone C) s doletem do 500-1000 km, respektive vozidla 9P701 a 9T256 s ještě výkonnějšími střelami s plochou dráhou letu 9M729 (SSC-X-8) s maximálním doletem odhadovaným v rozsahu 2000-5500 km.
Při identifikaci může například dojít k záměně plachty na střeše za složenou maskovací síť. A pak to mohou být i jiné raketové systémy, respektive jejich vozidla, které používající běloruský kolový podvozek (šasi) MZKT-7930 Astrolog.
Například pobřežní protilodní (s protizemní schopností) raketový systém 3K55 (K-300P) Bastion-P (v kódu US/NATO SSC-5 Stooge). Při snaze o správné rozpoznání identifikaci Iskander-M versus Bastion-P v Sýrii na středomořském pobřeží je navíc snadné podlehnout pokušení zaměnit Iskander za Bastion-P.  Bastion-P  mají v oblasti jak Rusové (od 2016?), tak i syrská armáda (cca od roku 2011, ale minimálně část byla zničena při izraelském úderu v červenci 2013). Jejich přítomnost v Sýrii byla potvrzena oficiální cestou v podobě televizních reportáží státních televizí.
Odpalovací vozidlo K-340P respektive muniční vozidlo K-342P systému Bastion-P  lze při dobrých fotografii odlišit od Iskanderu díky delším nástavbám (protilodní střely 3M55 / K-310 Oniks jsou delší o cca 2 m než střely řady 9M723) s mírně odlišným tvarem.
Opět bylo nepochybně záměrem tvůrců, že vozidlo K-340P a K-342P nelze bez otevřené střehy na fotografiích od sebe odlišit.

Foto: Snímek z ruského blogu. Dvě vozidla 9P78-1v blízkosti dvou muničních vozidel 9T250. / BMPD, livejournal

 

Stručná historie vzniku Iskanderu

Pro lepší pochopení možností Iskanderu-M je nutné se podívat do jeho historie.


Vývojové práce začaly už v roce 1978 a táhly se až do roku 2006. I několik let poté byl systém ve výzbroji pouze zkušebního-výcvikové jednotky, kde pokračovalo další bádání. Bojové útvary pak začaly s přezbrojováním až po roce 2010. Je tedy vidět odhodlání, které Rusové vytvoření tohoto zbraňového systému věnovali.


Původním impulsem pro dokončení projektu Iskander se staly důsledky podepsáním „Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu“ v roce 1987 (v angličtině označované zkratkou INF). Ta znamenala kompletní vyřazení a sešrotování 1840+ sovětských balistických raket, a to nejen střel středního doletu, ale i systémů tzv. kratšího doletu.


Například moderních operačně-taktických raketových systémů 9K714 Oka (v kódu US/NATO SS-23 Spider, v odzbrojovacích dohodách označený jako OTR-23) a starších 9K76 Temp-S (SS-12A/B Scaleboard, OTR-22).


Smlouva také znamenal stopku pro dokončení vývoje jejich nástupců - systémy 9K714U / 9K717 Oka-U (SS-23 Spider-B) a 9K716 Volga, které doletem nad 500 km překračovaly limity smlouvy INF.


Ve výzbroji SSSR (a později nástupnických států včetně Ruska) tak zůstaly jen divizní operačně-taktické raketové komplety 9K79 Točka/9K79-1 Točka-U (SS-21 Scarab A/B, OTR-21) s maximálním dosahem 70-120 km a letité systémy 9K72 Elbrus (SS-1 Scud) s maximálním dosahem 300 km. Od nového systému Iskander si SSSR/Rusko slibovalo, že využije tehdejší draze vyvinuté raketové technologie a know-how a dolet bude omezen do 500 km v souladu s odzbrojovací smlouvou INF s Američany.


Realita byla nakonec trochu jiná. Díky zdlouhavému vývoji tak systémy Iskander-M (50-480 km) nahrazují u raketových brigád právě staré systémy Točka/Točka-U (15-120 km) a dokonce i Elbrus/Scud (50-300km), které byly teprve cca v letech 2002-2008 převedeny konečně do zálohy (hlavně ve své poslední verzi s optickou naváděcí hlavicí = systém 9K72-O, střely R-17VTO/8K14-F Aerofon, SS-1E SCUD-D).


Menší vzdálenosti do 70-120 km pak budou záležitostí modernizovaných dalekonosných hlavňových raketometů ráže 300 mm systému 9K58 Smerč (BM-30), respektive novějších systémů řady Tornado (například 9K515 Tornado-S), které s pomocí raket a řízených střel budou pokrývat oblast 20-70 km (do 120 km s řízenými střelami).


Koncepčně tedy Iskander-M vychází ze sovětských představ a možností z konce 70. let a 80. let. Během desetiletí ho ale čekal zdlouhavý vývoj, který byl především zaviněný především sociálním, politickým a hospodářským rozpadem SSSR a jeho nástupnických státu včetně Ruska. Během těch let řada původních prvků systémů zastarala, nebo se přestala vyrábět ještě během vývoje, a tak se muselo poměrně hodně předělávat a modernizovat.


Tento proces zřejmě neskončil dodnes. Například v roce 2004 byl dokončen vývoj základní střely 9M723, ale okolo roku 2011 se už objevuje vylepšená střela 9M723-1. Další vylepšení pak zkoušely a zaváděly i v následujících letech a vývoj zřejmě pokračuje kontinuálně.

 

Foto: Odpalovací vozidlo Iskander-K. Na rozdíl od Iskander-M verze "K" odpaluje střely s plochou dráhou letu. / YouTube


Iskander-M a jeho použitelnost pro protipovstalecký boj

Lze použít střely systému Iskander-M v protipovstaleckém boji konfliktu nízké intenzity, například právě jako v Sýrii? A to přesto, že se většina bojů odehrává v městských a jiných zalidněných oblastech?


Rusové opakovaně prakticky dokazují, že je to skutečně možné. Sice to asi není cenově nejefektivnější zbraň pro tento typ konfliktu, ale z pohledu Rusů to má jistou logiku. Navíc ruská armáda má historicky velké praktické zkušenosti s používáním operačně taktických raket proti povstalcům, včetně jejich nasazení v městském prostředí.

 

Sovětské a ruské zkušenosti s nasazením balistických střel v konfliktech nízké intenzity

Není asi žádným tajemstvím, že ruská armáda nebrala/nebere přehnaně velké ohledy na vedlejší ztráty (civilistů) v bojových oblastech. Tradičně nemá takové omezení v pravidlech boje ROE (Rules of Engagement), jaké je dnes běžné pro západní armády.


Proto může relativní nepřesnost ruských střel kompenzovat použitím kontejnerových pum/hlavic se submunicí (s plošným účinkem a vysokým procentem nevybuchlé munice), palbou v salvách pokrývající velké oblasti a podobně.


Odhaduje se, že během války v Afghánistánu v letech 1979-1989  bylo sovětskou armádou vystříleno zhruba 1000 střel systému 9K72 Elbrus (SS-1 Scud), kdy se používala taktika odpalu v salvách na minimální vzdálenost 50 km, kdy byla ještě přijatelná odchylka dopadu. Účinek tříštivé hlavice byl umocněn nespotřebovaným kapalným raketovým palivem (zhruba 2 t okysličovadlo dýmová kyselina dusičná a 0,5 t leteckého petroleje).


Během válek v Čečensku (cca v letech 1995-1996, 1999-2000) bylo ruskou armádou vystříleno přes 100 Scudů a okolo 130 střel systémů 9K79 Točka / 9K79-1 Točka-U (SS-21 Scarab A/B, OTR-21). U systému Točka byly použity jak kontejnerové, tak i tříštivo-trhavé bojové hlavice.


Z několika zdokumentovaných případů je zřejmé, že střely byly použity i v městském prostředí (například město Groznyj) proti skutečným nebo předpokládaným velkým koncentrací živé síly protivníka (řádově stovky lidí).


Aby se kompenzovala nepřesnost střel (střední kruhová odchylka CEP v hodnotách několika desítek metrů), střely byly vypouštěny na menší vzdálenosti v salvách a používaly se jak kontejnerové, tak i tříštivo-trhavé bojové hlavice. Střely dokázaly napáchat obrovský masakr mezi civilním obyvatelstvem a na Rusko se v té době snesla obrovská vlna kritiky. Proto se jejich použití v konfliktu ruskými oficiálními místy moc nepřipomíná.


Zjednodušeně řečeno se jednalo o jakési dalekonosné dělostřelectvo rychlé reakce, které díky minimální reakční době (ve srovnání s letectvem, které nepoužívá taktiku trvalé letecké podpory nad bojištěm) dokáže bez varování překvapit protivníka. Navíc dokáže působit za jakéhokoliv počasí a denní době (opět výhoda ve srovnání s letectvem, které má omezené nebo žádné možnosti provádět přesnější bombardování za špatného počasí).


Během rusko-gruzínské války v roce 2008 bylo údajně odhadem vystřeleno 15 střel řady Točka a poprvé také několik střel systému Iskander-M. Tento konflikt měl ale charakter střetu dvou konvenčních armád a cílem operačně-taktických střel byly primárně statické koncentrace mechanizovaných sil a týlové objekty gruzínské armády.


Opět se nebraly ohledy na vedlejší ztráty. Například dopad střel Iskander-M s kontejnerovou hlavicí na kasárna uprostřed města Gori dokázal opět způsobit značné oběti mezi nic netušícím civilním obyvatelstvem.


Výše uvedené skutečnosti ale Ruské federaci nebrání v kritice znepřátelených států, pokud úplně stejné střely použijí proti cílům v oblastech plných civilistů. Aktuálně to od Ruska schytala Ukrajina. Více v zprávě ruské státní tiskové agentury TASS z února 2017.

 

Video: Iskander-M. Na konci odpal raket kompletů OTR-21 Točka. / YouTube


Ruské a syrské zkušenosti s nasazením balistických střel v Sýrii

Na základě přítomnosti zřejmě pouze jedné baterie střel Iskander-M na syrském východním pobřeží, je asi možné si odvodit, že ruská armáda má operační potřebu mít na bojišti tento zbraňový systém.


Iskander-M bude zřejmě sloužit jako pojistka pro případ, že je potřeba rychlé provést dalekonosnou palbu za každého počasí na náhle objevené velké koncentrace sil protivníka. Maximální dolet novějších střel verze 9M723-1 je 400 až 480 km (podle různých zdrojů) a prakticky přesně pokrývá celé území Sýrie.


Na internetu se loni objevily nepotvrzené zprávy, že například v noci 9. června 2016 došlo k útoku balistickými střelami Iskander-M na velké koncentrace nákladních automobilů u hraniční přechodu Bab al-Hawa na hranicích s Tureckem. Nakonec to syrské ministerstvo obrany vzalo na sebe s tím, že použilo své operačně-taktické rakety (pravděpodobně řady Točka). Bohužel z bojiště nepřišlo žádné potvrzení (foto vraku střely, stejně jako například v Gruzii) o použitých střelách.

 

Podle blogerů sledující konflikt byl poslední předchozí odpal/dopad syrské vládní Točky a Scudu hlášen v roce 2013. Má se za to, že pak syrské armádě asi došly další použitelné střely. Po zahájení  přímé ruské intervence v Sýrii v září 2015 ale došlo k obnovení dodávek Toček a obnovení syrské vládní raketové palby. Video odpalu publikované v únoru 2016.


Podle americké zpravodajské stanice FOX News letošní poslední dodávka ruských zbraní do Sýrie obsahovala dodávku 50 střel Točka. I zde by mohla být logická návaznost na Iskandery-M. S tím, jak ruská armáda přezbrojila své raketové brigády z Toček na Iskandery-M, tak se uvolnily zásoby těchto starších střel na export.


Samozřejmě existují také názory, že je možné přítomnost Iskanderů-M v Sýrii vnímat jako extrémně realistický výcvik místo standardní střelnice.


Další tradiční spekulaci, že se jedná o ruskou „marketingovou akci“ za účelem podpoření prodeje exportní verze Iskander-E, bych vyloučil jako nepravděpodobnou, protože  přítomnost systému v Sýrii nebyla Ruskem vůbec mediálně prezentována. Natož jejich odpálení.


Naopak další vojenská (a zahraničně-politická) úloha Iskanderu-M je mnohem pravděpodobnější. Více v kapitole o omezení přístupu (Anti-Access/Area Denial - A2/AD).


Pokračování příště

 

Autor článku, vystupující pod přezdívkou Starlight, nechtěl uvést pravé jméno. Redakce jméno zná. Starlight působí v českém obranném průmyslu a je také aktivní v diskuzích Armádních novin.


Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.4 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
logik Datum: 20.02.2017 Čas: 19:06

semtam 3.: a proč by se se separatistama mělo zacházet "mírovějšíma metodama", když s násilím na Donbasu začali, aniž by se jen pokusili o nějaké "mírovější metody"?

Teda, pokusili se - vyvolali pár demonstrací, ale moc lidí jim na ně nepřišlo....

avatar
PavolR Datum: 20.02.2017 Čas: 17:41

Larry:
No tak sorry, ale toto bude predpokladať skutočne málokto. Keď sa niekto hlási k ukrajinskej národnosti a nie k ruskej, tak je Ukrajinec, bez ohľadu na jazyk, ktorého užívanie je dôsledkom historického vývoja, rovnako ako je to s angličtinou u Írov.

Nechajte Sudety Sudetami, konflikt na Východe Ukrajiny má viac podobností so súdobým konfliktom v Iraku, len na Ukrajine to nejde do takých extrémov. Zoberme si to radom:
- V oboch prípadoch je na začiatku napätie medzi konkrétnym regiónom a vládou po tom ako došlo k odstráneniu „ich človeka“ od moci a oni to celé prežívali tak, že sa dostali do omnoho nevýhodnejšej situácie.
- V oboch prípadoch podnikla vláda kroky, ktoré ich nedôveru ešte umocnili.
- Na to tam nabehli spoza hraníc ozbrojenci, ktorí vytlačili vládne vojská a na obsadenom území si s podporou časti miestnych elít vyhlásili vlastné štáty, ktoré nikto na svete neuznáva.
- V oboch prípadoch vláda využíva služby dobrovoľných milícií, ktoré nemajú dobrú povesť.
- V oboch prípadoch získavajú ozbrojenci zbrane a peniaze zo zahraničia a skrze dômyselnú propagandu majú po svete milióny obdivovateľov.
- V oboch prípadoch bojujú proti Západu a režimom, ktoré s ním „kolaborujú“

Semtam:
Ale zahmlieval, zahmlieval, len treba obetovať 1-2 minúty vyhľadaniu dobových článkov a nie slepo veriť, že Vladimir Vladimirovič by predsa niečo také nikdy nespravil :D : http://www.nytimes.com/1999/10/23/world/blasts-in-chechen-capital-unleash-new-wave-of-refugees.html
Autonómia je fajn, no separatisti sa nenazývajú separatistami pre srandu králikov a oni ešte požadujú získať pod kontrolu ďalšie ukrajinské územia, čo akúkoľvek dohodu znemožňuje.
A dôvod prečo by mali obyvatelia Donbasu tolerovať separatistické bombardovanie snáď existuje? Lebo sepáči tiež nemajú zábrany ostreľovať čokoľvek, čo uznajú za vhodné.

avatar
KOLT Datum: 20.02.2017 Čas: 16:48

"...předpokládejme, že Rusové hovoří Rusky a Ukrajinci Ukrajinsky..."

Jestli to bylo myšlené jako vtip, tak se moc nepovedl. Takovou kravinu aby jeden pohledal...

avatar
Larry Datum: 20.02.2017 Čas: 16:03

To Pavol IR.


"V Sudetoch mali Nemci väčšinu, zatiaľ čo v Doneckej a Luhanskej oblasti Rusi nie"

tak se podíváme na ofiko weby, předpokládejme, že Rusové hovoří Rusky a Ukrajinci Ukrajinsky (a fakt si na tom zakládají.)

https://en.wikipedia.org/wiki/Ukrainians#/media/File:Ukraine_census_2001_Ukrainian.svg

A checkujte i Krym. Tam jsou Ukrajinci skutečně každý desátý.

avatar
semtam Datum: 20.02.2017 Čas: 00:12

Jen zareaguji na pár nepravd, které zde zazněli.

1. Ohledně užití Toček v Čečensku a incidentu na náměstí bylo zabito cca 140 civilistů. Útok měl směřovat na radnici. O zásahu nemocnice mluví pracovnice AI Irena Brežná a jako viníka uvádí prezidenta RF jmenovitě Putina. Páč jako jediný prý měl svolení schválit tento druh útoku. Trochu jí uniklo, že prezident byl tehdy Jelcin. Naopak nejznámější nemocnice v čečenské válce je Buďonnovsk obsazený Šamilem Basajevem v roce 1995. Jinak nic ohledně mlžení raketového útoku Putinem...

2. Sudety a Donbas mají naprosto jinou historii, proto srovnávání těchto území je míchání jablek a hrušek.

3. Toto sice není lež, ale Donbas nemusí být "osvobozen" existují i mírovější metody jako třeba autonomie, apod. Trochu etického myšlení by nebylo na škodu...

4. Neexistuje logický a ani reálný důvod, proč by měli obyvatelé Donbasu tolerovat ukrajinské bombardování. To, že tato oblast je proruská, bez ohledu na národnost bylo za celou dobu Ukrajiny. Humanitární organizace i reportáže se již tím ani netají. Dokonce ani ukrajinská media... Reportáž ohledně názorů na státní uspořádání Doněcka s jeho obyvateli.

https://www.youtube.com/watch?v=bQW0c9_nPpo

Je to v ruštině/ukrajinštině, ale dá se rozumět.

avatar
KOLT Datum: 19.02.2017 Čas: 22:40

V pohodě, jsou koneckonců i důležitější věcí takhle v neděli navečer :-)

avatar
Luky Datum: 19.02.2017 Čas: 22:38

mě toho napadlo spousta Kolte...ale to je celkem vedlejší - odpovídal jsem na téma rakety vs civilní ztráty (že to nastávalo)

avatar
KOLT Datum: 19.02.2017 Čas: 22:29

Luky, a že tam třeba tou dobou mohl být někdo z vrchního velení separatistů, vás nenapadlo? Takže ano, mohla to být pomsta. Ale také nemusela. Nehodlám Ukrajince obhajovat, ale nehodlám je ani nesmyslně zatracovat. Protože tohle není asymetrický konflikt jak v Astánu, kde Němcům ukradli cisternu s kerosinem, ti ji nechali zbombit, zemřelo při tom pár civilistů (dost možná mnohem méně, než kdyby ji Taliban použil...) a výsledkem byl mezinárodní skandál. Ukrajinci nejsou v pozici Izraelců, aby mohli varovat všechny civilisty v okolí, že podniknou na budovu nálet (zvlášť, když cílem nemusela být budova ani nic v ní, ale konkrétní lidé). Tam se regulérně bojuje mezi dvěma poměrně silnými protivníky, takže rukavičky jdou prostě stranou. Na obou stranách. Že to Ukáčka zvorali, protože jsou "pidloocí", respektive nemají potřebnou techniku a výcvik, nehodlám rozporovat.

avatar
PavolR Datum: 19.02.2017 Čas: 22:18

Luky:
O to hlúpejšie je potom vyhovárať sa na zlyhanie MANPADu. Mali rovno povedať, že chceli zabiť nejakých separatistických lídrov a hotovo. To by stálo ešte aj za riziko civilných obeti ... ale celkom zjavne to zbabrali ...

Ok, nechajme to a čakajme na pokračovanie článku. ;)

avatar
Todomatch Datum: 19.02.2017 Čas: 20:32

Pokud se podíváte na nesestříhaná videa s civilními obětmi raketových útoků na východní Ukrajině, často sami postižení obyvatelé uvádějí, že je jim jasné, že to ukrajinští vojáci neudělali schválně, ale že mířili na vojenské a technické objekty v okolí. Nadávají na nepřesnost a taky říkají, že kdyby to zabilo povstalce a bandity nevadilo by jim to, řekli by si dobře jim tak. Například spálený dům s mrtvými civilisty je v jednom videu ukázán jako projev zrůdnosti Porošenkova režimu, jako by útok na civilisty byl záměrem. V tom samém, ale nezkráceném videu, však jeden místní ukazuje vedle stojící velký objekt s technikou na opravu železničních mostů a dodává, že je mu jasné že ukrajinští letci mířili na něj, ale protože jsou "pidloocí" trefili vedle stojící dům https://www.youtube.com/watch?v=wVHm1bqBhkQ (v čase od 1:08).

avatar
Luky Datum: 19.02.2017 Čas: 20:02

v tomto případě víme proč - radnice byla pod kontrolou separatistů
- nebyla to ale letecká podpora pro postupující Ukrajince, žádní na radnici netáhli ani nebyli v dosahu...to byla normální pomsta...akorát nebrala ohled na to, jestli si tam byla nějaká mamka zrovna vyřizovat podporu nebo nějaký taťka akorát platil popelnici či bábuška šla zrovna platit poplatek za psa... prostě to tam nasypali, ale salva byla krátká a většina raket skončila před radnicí...

ale jak jsem říkal, už se v tom nechci hrabat, jen to ve mě probouzí ty hnusný pocity, který jsem měl při každodenním sledování aktuálních událostí...

avatar
PavolR Datum: 19.02.2017 Čas: 18:47

Luky:
To bude nejaká postsovietska mentalita. Lebo aj pri už spomenutom ostreľovaní Grozneho Točkami Putin tvrdil, že išlo iba o vybavovanie si účtov gangov a nie o raketový útok. A potom nech im niekto verí. Naproti tomu takí Izraelci keď vybombujú školu v Gaze, vyhlásia, že tam boli ukryté rakety a punktum. A nech im to niekto vyvráti.
My v skutočnosti nevieme, prečo Ukrajinci strieľajú na ten ktorý objekt, na základe akých informácií a čo presne od toho očakávajú. Neexistuju, pokiaľ viem, ani žiadne analýzy, ktoré by sa na základe informácií o o miestach a čase zásahov, pri ktorých zahynuli civilisti, snažili vytvoriť reálny obraz vzhľadom na aktuálnu bojovú situáciu. Nevieme teda, za čo by mal byť niekto hnaný na zodpovednosť a za čo nie. Čo samozrejme Ukrajinci aj patrične zneužívajú a spravidla nikoho na zodpovednosť neberú. Nevylučujem totiž, že v niektorých prípadoch ani sami nevedeli prečo tam strieľajú. Je to vojnová zóna, ktorú sa Ukrajinci snažia oslobodiť po vzore Mariupola, Kramatorska, Slavjanska ... a ako sa konflikt naťahuje, civilné obete pribúdajú.
Nedávno dávali na ČT2 zaujímavý dokument o vojnovej propagande počas 2. svetovej vojny. V Normandii Spojenci tiež nebrali veľké ohľady v záujme svojho postupu (pri Caen uviazli na 2 mesiace) a Nemci potom vysielali propagačné filmy ukazujúce množstvá mŕtvych a utrpenie francúzskych civilistov, že „hľa, toto je to, čo nazývajú oslobodzovaním“.

Larry:
V Sudetoch mali Nemci väčšinu, zatiaľ čo v Doneckej a Luhanskej oblasti Rusi nie. Na dôvažok predtým táto oblasť nikdy sporná nebola, tak prečo by sa ich ktokoľvek na čokoľvek pýtal?
Civilné obyvateľstvo nemá inú zmysluplnú alternatívu, než oslobodenie Ukrajincami – či sa im to páči alebo nie. Pretože Rusku sa ich anektovať neoplatí – čo by bola jediná schodná alternatíva k oslobodeniu Ukrajincami, keďže tí by otvorenú vojnu s Ruskom nemôžu dovoliť. Ukrajina sa zasa, vedomá si podpory medzinárodného spoločenstva, nemá dôvod vzdávať svojho územia, zatiaľ čo zároveň ani vodcovia ozbrojených bánd sa nie sú ochotní zmieriť iba s aktuálnym územím – čiže tam je permanentný vojnový stav, prerušovaný obdobiami prímeria, ktorý bude trvať až do oslobodenia.

avatar
Luky Datum: 19.02.2017 Čas: 11:06

upřesněný záludný češtin:
vysvětlovali to tak, že ten MANPAD měl poruchu a po výstřelu padl na radnici

avatar
Luky Datum: 19.02.2017 Čas: 10:51

to byl ftip pro ty, kteří by brali jen vládní zdroje... např. po tom Su-25 náletu vláda tvrdila, že separatisti odpálili z ramene IR střelu na jen tak prolétávající SU-25, ta se ale zbláznila, otočila to a vlítla jim do radnice (vážně!).

avatar
Larry Datum: 19.02.2017 Čas: 10:31

To Luky:
Kam na ty počty chodíte??? Zjistěte si co byl Debalcevský či Ilovajský kotel. :-)))
A kdo za ten "úspěch" ukrajinské armády byl v Kyjevě hnán k odpovědnosti.
Mimochodem, v tomhle konfliktu trpí právě nejvíce civilní obyvatelstvo. S počtem 0 snad nemyslíte vážně?? Zejména, když se ostřelují městské aglomerace, že??
Problém by nebyl, pokud by hranice RF byla na řece Dněpr.Zkuste se podívat jaké je národnostní složení na Donbase a v Luhanské oblasti. Těch lidí se nikdo v r.91 při rozpadu SSSR neptal, kam chtějí a co chtějí.Nepřipomíná vám to situaci v Sudetech v r. 1938.
-----------
ztráty Ukrajina - 150 vojáků, 2 tanky, 4 BVP (čest zavražděným hrdinům ze Lvova a okolí)
ztráty CCCP - 35 893 mužů (z toho 786 agenti KGB), 6458 BVP, 12 657 BTR, 2678 T-72B3, 235 T-90, 150 Pivoňka, 320 Karafiát, 28 BUK, 18 Kaštan, 18 Javor, 45 Šeřík, 13 SU-27, 26 MiG-29S
civilní oběti - 0

arr