TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Budoucnost Aktivní zálohy (nejen) u 43. vpr

Datum přidání 18.12.2015    Rubrika rubrika: Události     komentáře 126 komentářů    autor autor: Ivo Zelinka

Téma tohoto zamyšlení jsem nosil v hlavě od chvíle, kdy po zasedání Branného a bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny bylo ohlášeno vytvoření devíti nových jednotek aktivní zálohy. Ačkoliv jsem se o problematiku AZ zajímal i v minulosti, vytvoření roty AZ u 43. výsadkového praporu mi poskytlo nový impuls. I když se v textu dopouštím hned několika zobecnění, neklade si za cíl stát se analýzou problematiky AZ jako takových; je nutně formován specifickým pohledem výsadkového útvaru. Právě proto pro mne bude o to cennější zde získat zpětnou vazbu zejména od již sloužících příslušníků AZ nad proveditelností některých tezí. Článek vyšel původně na webu On War | On Peace

Foto: Voják Armády ČR; ilustrační foto / Zdeněk Koza

 

Ačkoliv myšlenka zřízení aktivní zálohy pochází již od armádního generála Jiřího Šedivého, který v roce 1999, jako tehdejší Náčelník Generálního štábu, povolal záložníky na první dobrovolné cvičení, role AZ v AČR stále připomíná osud nemilovaného sirotka, který čeká na lepší časy. Musí tomu tak být? Je tomu tak i v jiných armádách? Co je třeba udělat pro to, aby se situace zlepšila?

 

Krajské pěší roty vs. přičleněné bojové roty

Aktivní záloha Armády České republiky má v současné době stanovené tabulkové počty 2359 vojáků, přičemž celková naplněnost čítá necelých 51%. AZ se skládají ze dvou druhů jednotek – pěších rot při Krajských vojenských velitelstvích a jednotek přičleněných přímo k útvarům AČR.

 

Jsou to zejména středisko záloh speciálních sil 601. skupiny speciálních siltanková rota AZ u 73. tankového praporumechanizované čety AZ u 41. mechanizovaného a 72. mechanizovaného praporuzáchranná četa AZ u 151. ženijního praporu a jednotka AZ Vojenské policie.

 

Již v tomto základním rozdělení se odráží vnitřní dichotomie jednotek AZ. Zatímco pěší roty jsou svou věkovou skladbou složeny spíše ze starších vojáků s vazbou na konkrétní region (ať již emocionální nebo prostě logistickou), jednotky u bojových praporů jsou tvořeny pestřejší směsicí vojáků zpravidla z celé republiky.

 

Není rovněž náhodou, že zatímco krajské pěší roty AZ se potýkají s řádově poloviční nenaplněností, řada jednotek AZ přičleněných k bojovým praporům musí zájemce odmítat. Při náboru a použití obou typů jednotek AZ je třeba tyto skutečnosti respektovat jako dané.

 

Lze důvodně očekávat, že budoucí 4. výsadková rota (AZ), 43. výsadkového praporu bude spadat do demografického modelu jednotek AZ přičleněných k bojovým praporům.

 

Modely AZ v zahraničí – Spojené království

Ačkoliv 43. výsadkový prapor doposud nikdy svou jednotku aktivní zálohy neměl, takže by se dalo říci, že se zálohami nemá žádné zkušenosti, nebyla by to pravda. Až do roku 2010, kdy finanční krize učinila této spolupráci přítrž, 43. výsadkový prapor pravidelně cvičil s britskými výsadkáři 4 Para (TA).

 

Při pravidelných cvičeních mé tehdejší roty s nimi mi vždy vyrazilo dech, že tito aktivní záložníci ze 4. výsadkového praporu, Výsadkového pluku si ve většině oblastí nezadali s profesionálními výsadkáři z Chrudimi. Jejich dovednosti v taktické a střelecké přípravě byly excelentní a nebýt toho, že se občas pochlubili, čím se živí v civilu a jejich vyššímu věkovému průměru oproti naší rotě, nikomu by ani nepřišlo na mysl, že se nejedná o profesionální vojáky.

 

Je možné srovnatelného standardu dosáhnout i v podmínkách 43. výsadkového praporu, potažmo České republiky? Domnívám se, že ano. I když bude jistě ještě dlouho trvat, než se například uznání AZ byť jen přiblíží společenské prestiži Territorial Army ve Spojeném království, kde by se zaměstnavatel, házející svému zaměstnanci klacky pod nohy za jeho službu v AZ, vystavil nepředstavitelnému společenskému odsudku.

 

Anebo kdy se standard ve výzbroji, výstroji a dalších oblastech vojáků AZ srovná s profesionálními vojáky a přestanou s nimi soupeřit o konečnou množinu zdrojů útvaru municí počínaje a zbraněmi konče.

 

Netřeba zapomínat ani na aspekt, který se v našich končinách tolik neakcentuje. S jednotkami AZ ve Spojeném království se zcela samozřejmě počítá i pro expediční operace za hranicemi země. Přestože jen velmi malé procento z příslušníků záložních jednotek britské armády je takto skutečně použito, Damoklův meč nasazení například v Afghánistánu bok po boku svých kolegů z ostatních pravidelných výsadkových praporů evidentně dělá divy.

 

4. výsadková rota (AZ), 43. výsadkového praporu

I když jsme o zřízení jednotky AZ u 43. vpr v ideové rovině uvažovali poměrně dlouhou dobu, nebýt komplexních legislativních a organizačních změn v podmínkách fungování AZ, které byly rozhodnuty na konci tohoto roku velením AČR, v rovině úvah bychom i skončili. Od počátku nám bylo jasné, že nechceme beze zbytku převzít současný model jednotek AZ přičleněných k bojovým praporům.

 

Prvním důvodem byla samotná velikost a struktura těchto jednotek. Standardní velikost těchto jednotek AZ – četa, byla nedostatečná pro generování bojového potenciálu několika úkolových uskupení výsadkových čet – nejběžněji používané taktické jednotky výsadkářů ve většině druhů operací.

 

Jen jednotka o velikosti výsadkové roty, se srovnatelným množstvím práce ze stupně prapor jako s výsadkovou četou, je schopna působit ve své dvojjediné roli – individuálních náhrad za chybějící výsadkáře při bojovém nasazení, například podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, ale rovněž samostatného působení ve prospěch praporu například na vedlejším taktickém směru.

 

Druhým důvodem bylo nevyhnutelné přenesení principu výběrovosti 43. výsadkového praporu známého nejen z výběrových řízení k profesionální části praporu. Pokud má být 4. výsadková rota (AZ) hodna svého jména, existují kritéria na uchazeče, která jsou nepřekročitelná.

 

Pro provádění výsadkového výcviku musí výsadkář trvale splňovat tři hlavní kritéria:

  • hmotnost 60 – 90 kg (byť v souvislosti se zavedením padáku OVP-12 SL zřejmě dojde k rozvolnění tohoto kritéria)

  • platné lékařské vyšetření „A, schopen jako výsadkář“ a

  • hodnocení z výročního tělesného přezkoušení ne hůře než známkou „2“.

Pro představu, výsadkář ve věku 36 let, tedy ve IV. věkové kategorii, musí pro dosažení tohoto hodnocení zaběhnout 2600 m za 12 minut, udělat 8 přítahů na hrazdě, 40 leh/sedů za minutu a 24 kliků za 30 vteřin. Kompletní normy viz Wikistránka 43. výsadkového praporu.

 

O čem naopak uvažovat lze, je rozvolnění podmínek výběrového řízení, ani ne tak, co se kritérií týče (kategorie B, ze kterého výběrové řízení ke 4. vr (AZ) vychází – určená pro zabezpečovací část praporu, sice obsahuje stejné disciplíny jako pro uchazeče na bojovou část Praporu, avšak s nižšími nároky), ale spíše z hlediska vstřícnosti k uchazečům, co se nárokům na jejich volný čas týče.

 

Uchazeči o službu u 4. výsadkové roty (AZ) se budou totiž rekrutovat ze třech skupin:

  • současní příslušníci AZ zejména z jednotek přičleněných k bojovým praporům,

  • bývalí příslušníci 43. vpr a

  • noví uchazeči o službu u AZ jako takovou, zejména studenti.

Především první skupina bude pro první etapu fungování 4. vr (AZ) nezbytně klíčová. Podmínky náboru i samotné služby musí tuto skutečnost reflektovat.

 

Samotný výcvik 4. výsadkové roty (AZ) musí vycházet z doktrinálních úkolů a taktických postupů 43. vpr. Zároveň však logicky nemůže obsahovat všechny jeho doktrinální úkoly. Jednotku je tedy třeba směřovat do jasně vymezené výseče úkolů výsadkářů, jako jsou úkoly bojového patrolování (operace vyhledej a znič, léčky, přepady) a aeromobilních i padákových výsadkových operací na ovládnutí (letišť, kritické infrastruktury, klíčového terénu…)

 

To vše bude vyžadovat maximálně proaktivní přístup záložníků 4. vr (AZ) k jejich vlastní vycvičenosti. Vzhledem k pouhým třem výcvikovým týdnům za rok bude nutné část výcviku odkázat do samostudia, ať již část teorie nezbytné pro zvládnutí praxe anebo například drtivou část tělesné přípravy jako takové.

 

V obou ilustrativních případech bude nezbytná metodická role instruktorů 43. vpr, ale role využití volného času ve prospěch jednotky bude nepostradatelná. Být výsadkářem 4. vr (AZ) bude nutně klást požadavky na životní styl.

 

Nezbytné podmínky fungování 4. vr a jednotek AZ v AČR

Změny, nezbytné pro plnohodnotné fungování jednotek Aktivních záloh, lze rozdělit do dvou hlavních skupin – 1) materiálně-technické a 2) institucionální.

 

Mezi nejdůležitější materiálně-technické změny ve fungování AZ patří opatření, která již byla rozhodnuta velením AČR. Nově budou jednotky AZ vybaveny svými organickými přidělenými zbraněmi. To je důležité nejen z hlediska perspektivy samotného operačního nasazení, které je bez vlastních přidělených zbraní z principu vyloučeno, ale zejména z důvodu snížení pociťovaného soupeření o zdroje s profesionálními vojáky mateřského útvaru.

 

U jednotek AZ se i nadále nepočítá s přidělením organické techniky, což však z úzkého pohledu 43. vpr není sebemenším handicapem z důvodu převažujícího zamýšleného způsobu zasazení.

 

Důležitější změnou je však docenění přínosu AZ ze strany profesionální AČR. Jednotky AZ byly doposud na samém okraji zájmu a drastické omezení rozpočtu AČR v posledních letech situaci jen akcentovalo. Plnohodnotné fungování jednotek AZ je možné jen za podmínky změny přístupu velitelů útvarů, pod které jednotky AZ spadají.

 

Změna paradigmatu z „přičleněné jednotky AZ k mému útvaru“ na „jedné z našich rot, která je jednotkou AZ“. Tuto změnu myšlení nelze nařídit, ale je naprosto nezbytná nejen pro zlepšení fungování jednotek AZ, ale i jejich vnímání profesionálními vojáky.

 

Přínosy aktivní zálohy pro Armádu České republiky

Proč vlastně aktivní zálohu máme? Samozřejmou odpovědí bývá, že: „jsou zálohou Armády České republiky pro případ mobilizace“.

 

Je to ale skutečně jediný důvod existence AZ? Domnívám se, že na příkladu britského modelu fungování Territorial Army lze snadno ilustrovat některé z benefitů existence záložních jednotek:

 

1) Mobilizační rozvinování ozbrojených sil

Jedním z důvodů současného neutěšeného stavu Aktivních záloh je nepříliš akcentovaný fakt, že jednotky AZ existují především pro nepříliš pravděpodobnou, ale o to kritičtější potřebu nějaké formy mobilizačního rozvinování ozbrojených sil.

 

Jelikož Česká republika nemá dobře promyšlenou, artikulovanou a populací všeobecně sdílenou mobilizační strategii, nemá koncept AZ jasný pevný bod, o který by se mohl opřít. Spor, zda je současný či navrhovaný koncept AZ ten správný, lze tedy rozhodnout pouze intuitivně.

 

Oproti tomu Territorial Army existuje ve Spojeném království zjednodušeně ze dvou explicitních důvodů: mobilizační rozvinování a poskytování úzkých expertních kapacit pro expediční operace.

 

Dělicí linie mezi profesionální částí Britské armády a TA neleží v míře schopností, ale a) jak často jsou tyto schopnosti aktivovány a b) reakční čas pro jejich použití. Zatímco u profesionálních jednotek se očekává časté reálné použití té či oné schopnosti, a to s reakčním časem v řádu hodin, u TA se očekává občasné použití s reakčním časem v řádu jednotek týdnů. Nevypovídá to však nic o konečné kvalitě splnění úkolu.

 

Jako příklad mohu uvést autora knihy Losing Small Wars, Franka Ledwidge. Autor mnoha vynikajících knih o vojenství je totiž zároveň záložní zpravodajský důstojník Královského námořnictva, který byl v této roli opakovaně operačně nasazen v Iráku i Afghánistánu.

 

2) Využití schopností záložníků z jejich civilního povolání

Když dokázala TA přilákat ke službě zmiňovaného Franka Ledwidge či Lewise Collinse, představitele nezapomenutelné role ze seriálu Profesionálové, dokázala by aktivní záloha to samé? Obávám se, že opakování podobného příběhu brání zejména strach většinové AČR z vysoce kvalifikovaných profesionálů z civilního sektoru.

 

Ačkoliv i v profesionálních jednotkách Armády České republiky nevyhnutelně dochází k využití pracovních zkušeností z předchozího civilního života, u jednotek AZ lze této skutečnosti využít programově.

 

Ať již jako dovednostního bonusu k vykonávané činnosti (aktivní webový designer na funkci kulometníka může pomoci s vytvořením internetových stránek praporu…), tak vytvářením jednotek, které budou na této skutečnosti přímo vědomě postaveny.

 

Vytvoření jednotek AZ složených ze zdravotnického personálu, právníků, antropologů či arabistů se přímo nabízí. Byť podobný přístup přesahuje současný horizont událostí, AČR by se mu do budoucna neměla bránit.

 

3) Sepětí ozbrojených složek s většinovou populací

Ačkoliv od profesionalizace Armády České republiky uplynulo jen deset let, již dnes naplno pociťujeme jeden z negativních průvodních jevů tohoto kroku – uzavření AČR do sebe jako profesionální organizace bez vhledu většinové společnosti do jejího fungování.

 

Na rozdíl od doby nedávno minulé nejen, že drtivá část občanské společnosti nemá osobní zkušenost se službou v ozbrojených složkách – byť po omezenou dobu, ale většina z civilistů ani nikdy neviděla vojáka při jeho práci – výcviku.

 

Na rozdíl například od doby První republiky, kdy drtivá část cvičení probíhala v civilním prostoru (i proto se konaly „manévry“ tradičně na začátku podzimu – po období sklizně) se dnes cvičení všech typů programově konají v uzavřených vojenských újezdech. Žádné množství akcí na veřejnosti a podobných projektů nemá šanci tento fakt zásadně změnit.

 

Program POKOS, branné výchovy na školách je jistě krokem správným směrem, ale je to krok zároveň velmi osamocený. Dokud Česká republika nenajde odvahu vytvořit (respektive obnovit) obdobu britské mládežnické organizace Army Cadet Force, nelze očekávat, že brannost bude v popředí zájmu široké veřejnosti.

 

Rozšíření Aktivních záloh je krokem, který může pomoci tento stav změnit. Pět tisíc příslušníků aktivní zálohy, z drtivé části srdcařů s pozitivním vztahem k ozbrojeným složkám se sítí přátel, kamarádů a širší rodiny není zanedbatelnou složkou v ovlivňování většinové společnosti ve vztahu k jejím ozbrojeným složkám. Je třeba mít na paměti faktor netypické demografické skladby AZ.

 

Zatímco u profesionálních útvarů by doktor práv na systematizovaném místě kulometníka působil jako přírodní úkaz, u jednotky AZ se nad tím nikdo nepozastaví.

 

Proces vytváření nových jednotek Aktivních záloh, spolu se změnou celého konceptu AZ, je teprve na počátku, 4. výsadkovou rotu (AZ) nevyjímaje. Celý systém je stále v pohybu, potřebné koncepční materiály budou schváleny až v první polovině roku 2016. Jestli někdy byla možnost modifikovat k lepšímu podmínky fungování jednotek AZ, je to teď. Proto zde uvítám zpětnou vazbu nejen od již sloužících příslušníků AZ, ale od každého, kdo se o tuto problematiku zajímá.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
crusader Datum: 04.01.2016 Čas: 22:46

To je právě mýlka , že je jedno, jak by se ony jednotky nazývaly.
Důležitý je i to PR.
Jak něco nazveme AZ 1 a 2 třídy, znamená to, že druhá 2. třída je horší než 1.
Tak jako příslušníci AČR (vím, že ne všichni) koukají s despektem na AZ u bojových jednotek, tak koukají AZ od bojových jednotek na roty AZ u KVV. A tohle by se projevilo ještě víc u stanovení nějakých tříd.
Proto by bylo lepší mít AZ (už ten název Aktivní zálohy tomu nasvědčuje) jen u bojových útvarů a cvičit je téměř na stejnou úroveň jako příslušníky AČR, aby je mohli nahradit (včetně přísnějších zdravotních prohlídek pro přijetí do AZ).
No a u Teritoriální obrany (když tedy nechceme Domobranu), by byly nižší nároky na výcvik i na zdravotní stav. Ale nic by nebránilo výcviku, rozvíjení třídností u specialistů, školení velitelů, prostě snažit se z těch lidí dostat to nejlepší co v nich je s nějakou perspektivou (třeba zvýšení hodnosti atd.). Navíc výhoda je, že ti lidi by znali terén, v němž žijí. Ale opravdu by to muselo být víc rozprostřené po republice než jen u KVV.
Jinak s tím ostatním co píšeš souhlasím. Nařizovat něco rozkazem a někoho někam proti jeho vůli včleňovat nemá smysl. Ale přesně tyhle lidi by určitě dobrovolně vstupovali do Teritoriální obrany, protože to vlastně dobrovolně už tak nějak dělají.
A provedení mobilizace s tím, že nejprve provedeme odvody a potom teprve vycvičíme vojáky je opravdu nesmysl, na to nebude čas.
Ale to je klasický rozhodnutí našich politiků. Napřed uvažujeme s povinnými odvody a ještě to zdůrazňujeme tím, že brannou povinnost mají i ženy. Když se pak oprávněně zvedne vlna nevole (povolávat ženy si nedovolili ani komunisté, úplně to ořežeme a zavedeme dobrovolné odvody (ale tak nějak zapomeneme, že se nepíše rok 1938 a s dobrovolností to tak slavný nebude). Místo, aby ministr nesl kůži na trh (lépe řečenu funkci) a vysvětlil, že povinné odvody jsou nutné (ovšem ženy pouze jako dobrovolnice), aby armáda vůbec věděla koho bude mít k dispozici v případě nebezpečí, ale že to současně neznamená obnovení ZVS, tak si všichni hrají na mrtvého brouka a nechají novináře aby plácali nesmysly.

avatar
Maximus Datum: 04.01.2016 Čas: 21:21

To Crusader: Vždyť o pár stránek před popisuji komplexněji něco podobného - ve své podstatě je jedno, jak by se nazývaly mnou popisované AZ 1. třídy, které by tvořily zálohu bojových jednotek profesionální části AČR, zatímco AZ 2. třídy by tvořily základ teritoriální obrany a spadaly by pod KVV.

S tím "čecháčkovstvím" to bylo míněno tak, že se mi nelíbí názory, kdy chce někdo "béfelem" přidělit důležitou a ve své podstatě nevděčnou roli bez jeho souhlasu někomu, kdo o to z podstaty jeho stávající role (hasič, myslivec, policajt, etc.) o toto nemá zájem.

Prostě se domnívám, že teritoriální obranu by měla tvořit další skupina dobrovolníků, která by spadala pod AČR a na dobrovolné bázi by ve své podstatě suplovala brannou povinnost - jejím účelem by nebylo v žádném případě "vyrábět" záložáky s výcvikem pro zahraniční mise třeba v Afganistanu. Příslušník AZ II. třídy by ale po několika letech průběžného výcviku byl mnohem použitelnější pro obranu země (jak z hlediska kvality či času k jeho vyslání do akce) než jakýkoliv běžný branec po základním kurzu.

V případě akutního ohrožení našeho státu a nutnosti plnit alianční závazky v podobě poskytnutí jednoho brigádního uskupení mimo naše území, tak v reálu nám již mnoho bojově nasaditelných vojáků nezbyde pro obranu vlastního území (ono ani bez alianční participace těch vojáků moc není).

Je tu právě ona chiméra všeobecné mobilizace, na kterou by velmi pravděpodobně nebyl čas, prostředky, zbraně, kapacity, ochotné obyvatelstvo, etc.

avatar
crusader Datum: 04.01.2016 Čas: 12:32

Luky a Maximus
je škoda, že se nemůžete dohodnout ani vy dva, a přitom máte podobný názor, že je potřeba s tím něco dělat.
Tak jak jsou dnes postavené AZ to stejně nemá perspektivu a nezmění se to ano po schválení branného zákona. Rozhodně to nezlepší povinná účast v AZ u lidí, co naštvaní odchází z AČR.
Prakticky se stejně musí začít od nuly, neboli od těch nejmenších. Začít propagovat armádu a lásku k vlasti už od mateřských školek, pokračovat s tím na školách (včetně obnovení branné výchovy), obnovit něco jako byl Svazarm (bez politiky ale připravovat mladé pro službu v AČR).
Naše média se strašně ráda vysmívají Putinovi, když přesně na tuhle věc (výchova k vlastenectví) vyčleňuje miliony rublů.
Vím, u nás už se vlastenectví nenosí, slovo vlastenec je dnes nadávka. Místo toho vymyslíme program POKOS (nevím kolik to stálo peněz) a říkáme to stačí, tím jsme vše vyřešili.
Dalším úkolem je změnit koncepci AZ. Aktivní zálohy by byly pouze jednotky přičleněné k bojovým jednotkám.
Z krajských rot by se mohl stát zárodek jednotek teritoriální obrany, ovšem s tím, že na každém bývalém okrese bude dislokována alespoň jedna četa (výhledově rota) teritoriální obrany a v ní by sloužili dobrovolníci z daného okresu, kteří by procházeli normálním výcvikem s ohledem na věk a úkoly co by měly tyto jednotky plnit. Rozhodně je lepší četa na okrese než 300 mužů (výhledově po naplnění AZ na 5000 mužů) na kraji.
Veleli by důstojníci v záloze, vše by spadalo pod MO (možná ve spolupráci s MV). Rozhodně si myslím, že by byl větší zájem než při současné koncepci AZ, protože dobrovolníci by se připravovali k obraně svých domovů a svých rodin, nikdo by je nastrašil vysláním někam na misi.
Vím, stálo by to mnohem víc peněz, ale armáda opravdu není žádný chudák, v rozpočtu více než 45 miliard by se na to určitě peníze daly najít.
Okresů bylo 76, k tomu bych připočítal statutární města a obvody hlavního města, takže jsme výhledově na 100 rotách o 100 mužích, což je 10 000 mužů ochotných bránit své domovy (což je jen 2x tolik než plánuje AČR aktivních záloh)

avatar
Luky Datum: 04.01.2016 Čas: 09:32

Nechápete, protože se každý bavíme o něčem jiném.
Nějak to dopadne, ani já a ani vy s tím nic nenaděláte. Teď to stejně zůstane, jak je to nastartované.

Poznámka o čecháčkovství a hledání někoho, kdo za nás bude něco bránit je zcestná. V případě, že služebna s deseti policajty má v rajonu 70 obcí a krajské roty nebudou stačit ani pro Prahu je snad jasné, že šlo o hledání něčeho co nejvíc místního, aby za nás tu svobodu a demokracii nikdo cizí bránit nemusel (protože nebude kdo).

avatar
Maximus Datum: 01.01.2016 Čas: 16:39

To Luky: To s těmi myslivci či hasiči je zcela scestné uvažování, protože by to byl systém vytvořený dost politicky nepopulárním "béfelem", který žádný soudný politik nepodpoří. Navíc spoustu lidí by dobrovolně nedobrovolná povinnost být ozbrojen a podrobit se výcviku odradila od vstupu třeba od hasičů.

Prostě je to typické "čecháčkovské" hledání, kdo tu svobodu a demokracii za nás vlastně bude bránit.

Jediným demokratickým řešením je podle mne vytvoření další podmnožiny dobrovolníků spadajících pod armádu a dát lidem určitý impuls a šanci vytvořit funkční koncept teritoriální obrany, který by vycházel z demokratických tradic a jež by byl odpovědí na zcela změněné bezpečnostní a sociokulturní změny v rámci globálního prostoru.

avatar
Luky Datum: 31.12.2015 Čas: 22:08

Jo jinak k otázce...dříve byl člověk od dětství institucionalizován, byl vychováván ke službě pro stát. Kluky čekala vojna, byly brané dny, střílelo se ze vzduchovky, házelo se granátem. Dnes nic takového nehrozí, děti tloustnou. Když dělají nábor k hasičům, většina nepřejde po kladině...
Takže ti co jsou u hasičů už nějakým sítem prošli. V rámci trénování u nás ze vzduchovky střílejí a je to i na soutěžích. Nikde jinde si někteří ani nevystřelí.

avatar
Luky Datum: 31.12.2015 Čas: 22:03

Pokud by měl stát fungovat v pohodě, není samozřejmě důvod dávat hasičům kosy. Tady se bavíme o tom, kam sahnout, když by došlo ke zhroucení systému. To byl i moment, kdy Cílek sahal po těch "nenáviděných" myslivcích.

Jinak je celkem zajímavé poslechnout si tohoto naboba:
https://www.ted.com/talks/thomas_barnett_draws_a_new_map_for_peace?language=cs#t-1387737

Je zajímavé jek i on v rámci expedičních sil dochází k tomu, že jsou potřeba dvě armády. "Leviathanská" mezi 19-25 lety a pak ta "vyzrálá" - s přesahem k policii.

avatar
JardaBrum Datum: 30.12.2015 Čas: 10:37

Luky nevím z čeho u vás střílí hasiči - u nás tak jeden z druhého. To že zůstávají neozbrojeni má zásadní význam. Už se tu cítím jako kafemlýnek ale opět připomínám: Ženevské konvence. To že nějaká struktura nefunguje optimálně není důvodem ničit to nač můžeme být právem hrdi.
Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci!

avatar
Maximus Datum: 30.12.2015 Čas: 01:54

To Mattauch:
Je snad určité snížení fyzických nároků, zkrácení úvodního kurzu na maximálně tři týdny a pak pokračovat ve výcviku v týdenních soustředěních, zásadní změně přístupu AČR ke konceptu AZ (prostě "jiného vesmíru") snad jen variací na současné téma.

Spíše pár desítek jedinců navíc do AZ očekávám od současných změn koncepce AZ.

Osobně se pohybuji mezi střeleckou komunitou (v ČR má ZP 300 tisíc občanů) a o afinitě k armádě, civilním klonům útočných pušek či dokonce kulometům, reálnějšímu střeleckému výcviku vč. taktiky (osobně třeba Israel Combat System - I.C.S) se dá stále mluvit u desetitisíců střelců. Dlouhodobě si dávám tu práci a zjišťuji jejich zájem o AZ, resp. jejich zájem o vstup, pokud se určitým směrem upraví podmínky - můj zde představený koncept je vlastně zrcadlem jejich představ a přání.

Rád bych i připomněl zcestnou myšlenku o všespásné všeobecné mobilizaci (která občas rezonuje mezi některými politiky či dokonce vysoce postavenými důstojníky, jejichž nohy se již moc nedotýkají země) - nejsou na to lidi, kapacity a ani vůle. Pokud nebudou mít vůli se bránit občané tohoto státu, budou mít vůli či vlastně i legitimitu je bránit jimi placení vojáci? Má pak takováto armáda ještě smysl?

Kdo nechápe potřebu hledat cesty, jak zapojit co nejvíc občanů do zodpovědnosti za svoji obranu, tak bude jednou pravděpodobně nahrazen i s občany, kteří se domnívali, že za jejich vlastní svobodu či státnost bude bojovat někdo druhý.

avatar
Mattauch Datum: 29.12.2015 Čas: 22:22

Maximus:
To defakto odpovídá současnímu modelu krajských rot v případě že projde návrh na možnost rozdělit KZP na dvě části. Jediná rozdílnost je pak ve vašem nápadi s individuáním přístupem k výcviku na což popravdě nejsou ani lidi ani peníze a ani zájem protože snažit se tak moc kvůli střelci nemá velký smysl.

Co se týče kurzů žijete v jiném vesmíru než AČR... :) Až budem řešit tohle, budu nadšen z úrovně nanší armády. Nám se po třech letech úporné snahy snad konečně povede protlačit pár vojáků na kurz řidiče BVP, které mimochodem máme jako jednotka ve výzbroji.

nějk v tom konceptu nevidím to, co by do systímu dostalo víc než pár desítek lidí...

avatar
Maximus Datum: 29.12.2015 Čas: 14:01

Budu se opět opakovat, koncept mnou zde uvedený je inspirovaný francouzským vícetřídním modelem.
Očekával bych nároky na fyzické podmínky o něco měkčí než u profesionálních vojáků či AZ bojových útvarů (tj. podstatě ekvivalent I. třídy) - pokud se počítá s tebou v první linii či pro mise, tak musíš splňovat nároky na profesionálního vojáka. Psychologické a bezpečnostní podmínky stejné.
Co se týká výcviku, tak úvodní kurz cca 3 týdny + nadále stejný režim jako u současných AZ, tj. 28 dní výcviku ročně.
Oběm výcviku odpovídající požadavkům na brance v případě mobilizace, tj. jet podle "Příručky vojáka AČR", tj. základy. Po zvládnutí určitého pemza výciku s dostatečným hodnocením (délka tohoto výcviku by mohla být individuální dle schopnosti každého člena AZ II. třídy) by mohl být přesunut na výcvik střežení ODOSu. AZ II. třídy by spadaly pod KVV a byly by primárně vyčleněny pro ochranu strategicky významných objektů (třeba jen jako posilení či primární ochrana objektů nespadajícíh mezi nejvíce prioritní cíle), určitý směr výcviku by mohl vést k integraci schopností podpořit složky PČR (typicky checkpointy, ostraha hranic, etc.).

Bonusem a rozšířením potenciálu schopností jednotlivců by byly různé specializační kurzy zlepšující schopnosti AZ. II třídy jako celku, jakožto primárně auxilární složky AČR. Např. nadstandartní schopnost práce s moderními komunikačními prostředky, ženijní technikou, zdravotnickým výcvikem, moderními PTŘS (pokud budou masověji zavedeny do výzbroje) minomety či další voj. výzbrojí mimo primární spektrum zbraní určených pro plnění úkolů vyčleněných pro AZ II. třídy, etc..

V případě kritické potřeby budou tak již vytipováni "záložáci" s potenciálem přejít k prvosledovým jednotkám či být schopnni tyto zbraně alespoň elementárně ovládat v případě nutnosti přejít v guerilový boj.

Co se týká začlenění AZ II. třídy do struktur AČR, tak je jasné řízení přes KVV.

Klidně mohou být vyčleněny roty pouze I. či II. třídy či mohou být smíšené a jejich využití a nasazení by bylo v kompetenci KVV. To by samozřejmě vyžadovalo pro KVV navýšení personálu - jak profesionálů, tak i důstojníků odcházejících do zálohy a kteří sami aktivně projeví zájem se podílet na vytváření struktur AZ (jsou takoví a AČR neumí a vlastně je ani nechce využít - tím rozhodně nemyslím Obrtela či jiné "Domobrance" s politickými ambicemi).

Je potřeba chápat schopnost vytvářet průběžně zálohy tvořené AZ. II třídy, kterých by bylo řádově víc než těch spadajícíh do I. třídy, jako základ schopnosti AČR provést mobilizaci v případě skutečně rozsáhlého ohrožení země.

avatar
Luky Datum: 29.12.2015 Čas: 13:30

Hele já mám furt Áčko - chtěl jsem v 93tim na vojenskýho pilota, tak jsem byl pravdomluvnej, jinak všichni ostatní z obou tříd na gymplu modrá nebo civilka. A v 95, když jsem odmaturoval, tak to vůbec neotevřeli, protože rušili letky...šel jsem tedy na architekta.
Moc chlapům od AZ fandím a nerad bych jim to nějak znechutil, takže si už pochybnosti nechám pro sebe. Ale mě by nepřišlo od věci třeba ozbrojit dobrovolný hasiče. Cvičí zdravovědu, fyzičku, soutěží, střílejí a mají disciplínu i důvěru obyvatel (alespoň na venkově). Jejich posláním je životy zachraňovat, těm bych se nebál svěřit zbraň. Ale opět - k podobnému rozšiřování pravomocí bez hlubšího průseru nedojde.

avatar
Beld Datum: 29.12.2015 Čas: 13:17

Ja z meho pohledu proste nemam na AZ v nynejsi podobne absolutne cas . Sice bych splnil bez problemu fyzicke testy i pro profesionalni armadu a mam nastrileno ( i kdyz jen s kratkou zbrani ) vice nez vetsina clenu ACR(opavaBois) . Ale mam modrou knizku , kterou jsem dostal na vysce rok pred zrusenim PVS kvuli zraku ( coz uz mam paradoxne vyreseno operaci oci ) . 2-3 mesice vycviku jsou absolutne nerealne , zivim 3 decka 11-15 let . Dovolenou mam +- 3 tydny rocne max tyden v kuse ( OSVC - telekomunikacni technika ) . Muj bracha (rocnik 78) to ma podobne , jen s tim rozdilem , ze byl na civilce . Novy zakon o AZ neresi absolutne nic . Maximalne natahne do AZ par delniku z hyundai se zakladnim vzdelanim .

avatar
Mattauch Datum: 29.12.2015 Čas: 12:05

Maximus:
Můžete nějak specifikovt podmínky přijetí do II. třídy AZ? Jaký výcvik by měli podstupovat? Jaké jednotky a s jakými úkoly by měli tvořit? Měli by být nějak provázány s AZ I. třídy? Jak/Kým by měli být řízeni (začlenění do systému)? Velitelský sbor II. třídy AZ by měl být vytvořen z vojáků II. třídy AZ, či nějak dodán z venčí? Pokud dodán z venčí, tak kdo by to měl být a co by dělal po dobu kdy by II. třída AZ necvičila ani nebyla nasazena?

Děkuji za odpověď.

avatar
Maximus Datum: 29.12.2015 Čas: 09:45

To Mattauch:
Právě proto vidím řešení ve vytvoření dvou tříd AZ - jedna by profitovala z kvality a ta druhá z kvantity - optimalizované využití daného lidského potenciálu.
Po současných více méně kosmetických úpravách podmínek AZ se rozhodně počty zájemců nějak významně nenavýší a jen se ztrácí čas a příležitost.

Aź nám (myšleno občanům a politikům této země) poteče za několik let do bot, tak zase příjdou na přetřes povinné odvody či přímo znovuzavedení ZVS. To ale už většina současných "tatíků" bude věkově jinde a generace po nich bych si rozhodně moc neidealizoval. Pak s jistou mírou cynismu bude velmi populární "Píseň Neznámého vojína" od Karla Kryla.

Je potřeba si uvědomit, že do velkých problémů se dříve či jen o něco později dostaneme a mít či nemít k dispozici několik desítek tisíc "záložáků II. třídy", kteří sice nebudou na úrovni AZ bojových útvarů (minimálně ale na úrovni bývalých branců - navíc ale patřičně odhodlaných, motivovaných a ve své podstatě lehko docvičitelných), může být důležitou otázka přežití naší státnosti či samotné svobody.

Jak jsem pasl ve svém návrhu, armáda by se vlastně prací s II. třídou AZ opět naučila pracovat s branci a vytvářela si kapacity a schopnosti pro případ mobilizace. Pokud někdo zná současné možnosti AČR mobilizovat, tak pokud si nechce lhát do kapsy, tak chápe, že je stejně proveditelná, jako se rozhodnout zítra v lese nasbírat "pravé" hřiby na smaženici.

II. třída AZ by vlastně na bázi dobrovolnosti vlastně "suplovala" ZVS. Ta je v současnosti už zcela politicky nepřijatelná a v případě nějaké "hurá" mobilizace bude většina soudných lidí spíše "švejkovat", než stát frontu před rekrutačními středisky.

arr