Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Pozemní technika

Budoucnost ruských raketových vojsk

Datum přidání 24.01.2013    Rubrika rubrika: Pozemní technika     komentáře 2 komentářů    autor autor: Michal Polák

Rusko je vedle Spojených států amerických jediná země, která si nadále udržuje vysoké počty mezikontinentálních raket schopných nést jaderné hlavice. I přes velké odzbrojování v posledním čtvrt století má Rusko ve výzbroji zřejmě více než čtyři stovky střel. Do budoucna přitom hodlá udržovat jejich konsolidovaný počet a nahradit zastarávající rakety za nejmodernější typy.

Topol

Foto: Ruská raketa Topol vyobrazená americkým kreslířem Brian W. McMullinem  / Wikipedia, U. S. military


Páteří raketových vojsk jsou rakety Topol-M

V ruské armádě jsou početně nejvíce zastoupené mezikontinentální rakety Topol-M. Téměř 150 z nich má být umístěno na mobilních odpalovacích zařízeních a dalších více než 50 v dobře chráněných raketových silech. Hlavní výhoda raket Topol-M spočívá právě v jejich mobilnosti a tudíž jsou v případě jaderného konfliktu prakticky nezasažitelné. Patří proto mezi největší strašáky pro případné protivníky.

 

Původní raketa RT-2PM Topol (v kódu NATO SS-25 Sinckle B) byla do výzbroje zařazená už na konci 80. let. V tehdejším světě byla zcela novou hrozbou, protože vysokou přesnost zásahu kombinovala s vysokou mobilitou. Všechny tři stupně rakety Topol jsou na tuhé pohonné látky. Před startem proto není nutné plnit nádrže palivem, což zkracuje dobu k vypuštění. Maximální rychlost posledního stupně s hlavicí činí 7 km/s a dolet 10 500 km!

 

V roce 1997 byla do služby zařazena modernizovaná varianta RT-2UTTKh známá jako Topol-M (v kódu NATO SS-27 Sickle B). Stejně jako její předchůdce je vypouštěna z mobilních odpalovacích stanovišť, ale nemalý počet je umístěn také v rakových silech.

 

Video: Topol-M na videu / YouTube

 

Hlavní předností nové střely je krom zvýšení doletu na 11 000 km zvýšená pravděpodobnost (přesnost) zásahu cíle. Topol-M totiž podporuje umístění manévrovatelných a pokročilých jaderných hlavic. A to buď jedné o síle 800 kt, čtyř 250 kt nebo až sedmi 150 kt!


UR-100N postupně nahrazována RS-24 Yars

Hlavním typem mezikontinentálních raket umístěných v silech má být UR-100N. Podle neoficiálních zdrojů to má být něco mezi 130 – 140 kusů. Tyto letité rakety však mají být v následujících letech nahrazeny moderní mezikontinentální raketou RS-24 Yars, kterou má být možno umístit také na mobilní odpalovací zařízení.

 

SS-11

Foto: Původní UR-100 na vojenské přehlídce  / Wikipedia, U. S. government


UR-100N byla do výzbroje zařazena v roce 1982 jako modernizovaná varianta rakety UR-100, jež byla ve výzbroji sovětských raketových vojsk už od roku 1967. Vzhledem ke své velikosti a použití kapalného paliva se počítalo pouze s odpalováním z raketových sil. Při startu váží 105 t a na délku měří 27 m.

 

Technicky se jedná o dvoustupňovou raketu na kapalné pohonné látky - palivo se čerpá do rakety až těsně před odpalem. Na vzdálenost 10 000 km je schopná nést až šest jaderných hlavic.

 

Oproti tomu její nástupce, mezikontinentální střela RS-24 (v kódu NATO SS-29), je poháněna raketovými motory na tuhé pohonné látky. To jí dává možnost operovat z mobilních odpalovacích stanovišť, zkracuje dobu přípravy na start a zároveň zjednodušuje potřebné vybavení samotných raketových sil.

 

Je také podstatně menší. Váží při startu 49 tun a na výšku měří 20,9 m. I přesto dokáže vynést více než čtyři manévrující jaderné hlavice a je tím nejmodernějším, co má ruské raketové vojsko ve výzbroji.

 

RS-24Foto: Moderní mezikontinentální raketa RS-24  / Archiv autora, neznámý


Největší mezikontinentální raketou zůstává R-36 Satan

V roce 1967 Rusové do výzbroje zároveň zařadili doposud největší mezikontinentální raketu R-36 Satan (nepočítáme-li R-7 na konci padesátých let). Je mnohem větší, těžší a už i na první pohled „hrozivější“ (Satan je příhodné jméno), než ostatní obdobné rakety - prostě zbraň pro jadernou apokalypsu.

 

R-36 Satan (v kódu NATO SS-9 Scarp) patřil za Studené války ke skutečným strašákům. Raketová sila s raketami R-36 Satan měla být v případě války prvním cílem pro rakety Spojených států. V poslední verzi R-36M2 zařazené do výzbroje koncem 80. let dokázal nést deset jaderných hlavic a to při doletu 16 000 km a přesnosti zásahu pouhých 220 m! Na výšku měří Satan 32,2 m a startovací hmotnost obou stupňů včetně hlavic činí 209 t.

 

Dněpr

Foto: R-36M se používá i v civilním sektoru. R-36M Satan startuje jako kosmická raketa Dněpr / ISC Kosmotras


Satan ovšem zároveň padl za oběť odzbrojovacích dohod a od konce Studené války jeho počty klesají. I přesto mají mít Rusové v současné době 50 – 60 raket. Do roku 2016 má být R-36M definitivně vyškrtnuta z výzbroje ruských raketových vojsk. Na druhou stranu v současnou dobu má probíhat vývoj jejího nástupce – kapacitu deseti jaderných hlavic na jedinou výkonnou raketu menší RS-24 Yars nenahradí.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.4 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Michal Polák Datum: 25.01.2013 Čas: 11:59

Abych to tedy upřesnil a uvedl na pravou míru:

R-36M je v kódu NATO opravdu veden jako SS-18 Satan a původní R-36 byla v kódu NATO vedená jako SS-9 Scarp. R-36M je přímým nástupcem (mají spolu společný základ konstrukce), byl uzpůsoben pro nošení většího množství hlavic. Sám pak vznikl také v mnoha variantách. Zároveň se však R-36 používá jako označení pro celou rodinu raket a v souvislosti s tím i označení Satan.

avatar
Coffin Corner Datum: 24.01.2013 Čas: 19:09

Máte v tom trošku zmatek. Jméno Satan je užíván v kódu NATO pro raketu R-36M , notoricky známou jako SS-18. Raketa SS-9 Scarp, tedy R-36, se stahovala z výzbroje už koncem sedmdesátých let. :)

arr