Umělá inteligence pro bojová vozidla pěchoty CV90 MkIV

Společnost BAE Systems se minulý týden zúčastnila ... Více

Nové verze vozidla ASCOD 2 se představily na Eurosatory

Pařížský veletrh Eurosatory je místem, kde se ... Více

Armádě České republiky se odkrývají nové schopnosti BVP PUMA

V Austrálii je diskutován program „Program ... Více

Zimní výcvik střediska aktivních záloh 601. skss

Rota aktivních záloh u 601.skupiny speciálních sil ... Více

Události

Černý leden – krvavé události v Baku byly začátkem konce Sovětského svazu

Datum přidání 19.01.2018    Rubrika rubrika: Události     komentáře 18 komentářů    autor autor: Redakce AN

Konec komunistického režimu je u nás spjat se sametovou revolucí, a i ve většině střední a východní Evropy se přechod do demokracie ubíral poklidnou cestou. Jenže ne všude tomu tak bylo, a ne mnoho lidí si v našich končinách pamatuje na dramatické události, které na několika místech provázely konec sovětského panství.

Foto: Sovětská bojová vozidla pěchoty v ulicích Baku. / Wikimedia Commons

 

Někteří si možná vzpomenou na krvavé události v Rumunsku, kde se tamní Ceausescův režim snažil udržet i za pomocí zbraní a zabíjení civilního obyvatelstva. Ale krvavé masakry měli a mají na svědomí i představitelé ústřední moci hroutícího se Sovětského svazu v čele s Michailem Gorbačovem.

 

Radikální změny v bývalých satelitních zemích sovětského bloku a euforie z nich jaksi zastínily brutální zásahy sovětské moci za pomoci armády proti civilnímu obyvatelstvu toužícímu po změně a nezávislosti, například v Pobaltí a na dalších místech tehdejšího Sovětského svazu.


Jedním z nejbrutálnějších projevů agónie moci kremelského impéria se staly události z ledna 1990 v ázerbajdžánském Baku, které se do dějin zapsaly jako Černý leden. Právě 20. ledna Ázerbájdžánci vzpomínají na své spoluobčany, kteří v roce 1990 zahynuli v ulicích Baku díky střelbě jednotek sovětské armády vyslané moskevským vedením komunistické strany včele s Michailem Gorbačovem.


Právě oním Gorbačovem, kterému několik měsíců na to, v říjnu 1990, byla udělena Nobelova cena míru… Každý rok se 20. ledna koná v Baku masový průvod tisíců lidí k uctění památky obětí Černého ledna, tu si připomínají i v dalších ázerbájdžánských městech, například bohoslužbami v kostelech, synagogách i mešitách. Lidé nosí červené karafiáty, které se proměnily v symbol těchto tragických událostí, na pohřebiště v Aleji mučedníků v Baku a život se v celé zemi na několik minut zcela zastaví.


Konec SSSR nechtěli připustit za každou cenu

První zjevnější tendence k národnímu sebeurčení a nezávislosti se v rámci sovětských republik začaly projevovat v Ázerbájdžánu. Vedení místní komunistické strany pomalu ztrácelo kontrolu nad děním ve společnosti od roku 1988, kdy uvolňující se poměry v rámci perestrojky dávaly průchod i národnostním a etnickým emancipačním snahám. Ty byly před nástupem Gorbačovských reforem sovětským režimem vehementně potlačovány, politicky i pomocí represivních nástrojů. Reformy vedle částečného uvolnění společenského a ekonomického proto zákonitě přinesly i národnostní pnutí.

 

V souvislosti se změnami ve střední a východní Evropě koncem roku 1989 navíc sílila aktivita ázerbájdžánských opozičních sil a bylo jasné, že blížící se volby do Nejvyšší rady Ázerbájdžánu mohou pro místní komunistické špičky skončit porážkou. Opoziční síly byly podporovány i poklidnými protikomunistickými demonstracemi v ulicích hlavního města Baku a na dalších místech.

 

Gorbačovské vedení komunistické strany v Moskvě si na přelomu let 1989 a 1990 nepřipouštělo dělení nebo snad konec Sovětského svazu a navzdory přívětivé tváři, kterou v té době nastavovalo západu, sáhlo k osvědčené metodě „normalizace“ situace podle svých představ. Moskva jako už několikrát dříve použila armádu, ovšem důležitá byla i argumentace násilného zásahu proti civilnímu obyvatelstvu.

 

Foto: Masová demonstrace v Baku. / Wikimedia Commons

 

Do Ázerbájdžánu byli nejdříve vysláni příslušníci KGB, kteří měli využít etnického napětí mezi Armény a Ázerbájdžánci. Několik týdnů před vpádem armády se začaly šířit zvěsti o etnických čistkách a dokonce pogromech. Byla to samozřejmě práce KGB, ale vedly k vyostření situace, což se stalo záminkou pro zásah Moskvy. Byl vyhlášen výjimečný stav a ministr obrany Jazov v noci z 19. na 20. ledna vyslal do republiky armádní jednotky včetně speciálních sil Specnas o velikosti 25 až 35 tisíc můžu s těžkými zbraněmi včetně tanků i vrtulníků. Při obsazování Baku pozemním jednotkám dokonce asistovaly lodě sovětského námořnictva.


Sovětská vojenská invaze na sovětské území

Vpád do svazové republiky byl regulérní invazí a obsazení hlavního města Baku mělo všechny atributy útoku na nepřátelské město, přestože byl Ázerbájdžán součástí Sovětského svazu. Sovětská vláda i armádní jednotky se chovaly a jednaly stejně jako například v roce 1956 v Maďarsku a v roce 1968 v Československu, což jen dokazovalo, že se sovětský režim navzdory proklamacím nezměnil.

 

Vše umocňoval fakt, že až do poslední chvíle Gorbačov a jeho spolustraníci z politbyra a vedení strany prohlašovali, že problémy v Ázerbájdžánu se nebudou řešit vojensky. Jaké bylo překvapení obyvatel Baku, když se ráno 20. ledna z reproduktorů umístěných na vrtulnících přelétajících nad jejich hlavami dozvídali o vyhlášení výjimečného stavu i zákazu vycházení a v ulicích se ozývala střelba z tanků a zbraní desetitisíců vojáků sovětské armády, kteří do města vpadli v noci z 19. na 20. ledna.

 

Foto: Sovětské jednotky při obsazovaní Baku. / Wikimedia Commons


Chaosu ve městě navíc přispěl fakt, že KGB se před invazí postarala o vyřazení domácího televizního i rozhlasového vysílání, takže obyvatelé neměli možnost získat informace. Bylo možné poslouchat jen zahraniční rozhlasové stanice, které však disponovaly jen kusými zprávami o dění v zemi i Baku. Příslušníci armády si počínali brutálně, stříleli po všem a po všech, nejen v ulicích, ale i po lidech v oknech, dokonce i po zraněných i sanitních vozech, které se jim snažily pomáhat, vojáci mrzačili těla a při útocích podle svědků používali i chemické látky.

 

Velitelé jednotek brutalitu akce později ospravedlňovali tím, že měli zprávy o útocích „militantů“ na vojáky i o zabíjené příslušníků sovětské armády. „Normalizační“ akce sovětské armády nařízená z Moskvy přinesla smrt více než 130 nevinným civilistům, dalších téměř 800 jich bylo zraněno a přes 400 zatčeno, další byli vedeni jako nezvěstní.  


Brutalita sovětských jednotek však Ázerbájdžánce nezlomila a 23. ledna se jich více než milion sešlo na pohřbu obětí masakru, který se konal v Baku, v parku, který je dnes znám jako Alej padlých hrdinů (nebo také Alej mučedníků). Kreml násilnou vojenskou akcí převzal vládu nad republikou, ovšem v očích jejích obyvatel ztratila jeho moc jakoukoliv legitimitu a špičky ázerbájdžánské komunistické strany musely uprchnout do Moskvy.

 

To byl začátek konce Sovětského svazu a počátek cesty vedoucí k samostatnosti Ázerbájdžánu. Lidé také bezprostředně po invazi hromadně odvolávali svá členství v komunistické straně, pálili stranické průkazy a rušili komunistické a komsomolské organizace. Fakticky tak začala demontáž režimu v republice.

 

Foto: Pomník Ázerbájdžánců padlých při okupaci sovětskou armádou. / Wikimedia Commons


Odpor vůči v očích Ázerbájdžánců okupační sovětské armádě ani přes její brutální postup nepolevil, začaly se množit protisovětské akce, jako například blokování přístupu sovětským lodím do přístavu v Baku pomocí ropných tankerů, vzpoura ázerbájdžánských kadetů ve školách sovětské armády, prohlášení výjimečného stavu a zásahu armády v republice za neústavní radnicí města Baku či velká protestní shromáždění Ázerbájdžánců žijících v Turecku na turecko-ázerbájdžánské hranici.

 

I dnes se řada odborníků domnívá, že vyhlášením výjimečného stavu a vysláním armády Moskva porušila sovětskou ústavu, za což byli odpovědni všichni z vedení KSSS včetně Gorbačova. Objevily se také snahy, a to nejen v Ázerbájdžánu, ale i v Pobaltí, obvinit bývalé sovětské vládce z trestných činů proti lidskosti, což ovšem díky postojům Ruska zůstalo jen v rovině teoretických úvah a za události Černého ledna nebyl nikdo potrestán.


Gorbačov a hlavní představitelé režimu však opětovný vznik samostatného Ázerbájdžánu brutálním vojenským zásahem oddálili jen o měsíce. 23. srpna 1991 byl přijat zákon o svrchovanosti Ázerbájdžánské republiky a 18. října 1991 byla obnovena její nezávislost. Ázerbájdžánská demokratická republika totiž vznikla už v roce 1918, ovšem trvala jen dva roky, její existenci ukončila invaze armády tehdy ještě leninského sovětského Ruska. Jestliže tehdy vojenský zásah vedený z Moskvy znamenal konec, pak v roce 1990 naopak nový začátek samostatného Ázerbájdžánu.

 


Udělte článku metály:

Počet metálů: 2.7 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Citatel666 Datum: 20.01.2018 Čas: 18:48

Zrovna pozeram v bedni krasokorculiarske eu z ruska...frcia na rybniku, chlastaju vodku a zakusuju sardinky...tv signal podavaju rucne...:-))

avatar
Citatel666 Datum: 20.01.2018 Čas: 18:46

A teraz tu o nemeckej pracovitosti...to by sem mohol dat nejaky TIRak, co tam skejsol 5-6 hodin na vykladke...

avatar
Citatel666 Datum: 20.01.2018 Čas: 18:16

Nemecky hospodarsky zazrak...mnooo...pred totalnym rozpadom prisla zachrana v podobe odpustenia vojnovych dlhovv, Krupp najprav prepusteny, vratene fabriky, nakoniec opatovne povolena stavba zbrani..co na tom, ze usvedceny vojnovy zlocinec, hlavne, ze nepribudlo nezamestanych, atd atd atd, wikipedia a chanell, to je svinstvo, pri nich bola aj slobodna europa stvavy vysielac. Hi hi hi. Jezis, to da neda ani pisat, rusaci maju jedinu chybu, ked doklepali za cudzie peniaze revoluviu do koca zabudli sa odvdacit tazobnymi pravami, inak by mali dnes klud

avatar
J.Vraja Datum: 20.01.2018 Čas: 10:08

Stačí porovnat kam se od roku 1945 v kvalitě života jednotlivce dostalo NSR (bývalá Německá spolková republika) v normální parlamentní demokracii do roku 1989 a kam SSSR po cca70 letech vládnutí KSSSS.Další srovnání netřeba.

avatar
demagog Datum: 19.01.2018 Čas: 22:13

K chemickým útokům a dalšímu balastu, kterým je článek bohužel opentlen (že by Mgr. Zelená?) nepovažuji za potřebné se vyjadřovat.

Medzi chemicke bojove latky patria predsa aj latky drazdive, a tie sa pouzivaju proti demonstrantom uplne bezne. Skor by ma prekvapilo keby tieto latky nepouzili.

avatar
Muhaha Datum: 19.01.2018 Čas: 19:11

to Arianus:
Azeři začali s "novodobým" vyvražďováním Arménů už od 28.2.1988 a to za účasti místních stranických špiček.
Od léta 1989 prováděli i železniční blokádu Arménské SSR a ani jednotky svazového ministerstva vnitra si s tím nedovedly poradit.
Když začali v lednu 1990 Azeři s pogromy na Armény v Baku, už jich tam moc nezbývalo. Z asi 200.000 Arménů, kteří žili v Baku kolem r. 1985, jich tam v lednu 1990 zůstala jen hrstka. Většinou staří lidé.
Nemůže být sporu o tom, že lednového pogromu se Moskva pokusila využít k opětovnému ovládnutí tehdy již fakticky odtrženého Azerbájdžánu (např. v roce 1989 SSSR přestal efektivně kontrolovat hranici s Iránem), ale vyhlášení výjimečného stavu k 20.1.1990 už přišlo pozdě.
Většina armádních jednotek, které přišly do Baku od jihu, byla místních a po nikom nestřílela. Ale ty, co šly od severu, rozjížděly barikády v tancích a rozstřílely i autobus místní mhd.
Počet 130 obětí z řad obyvatel Baku, uvedený v článku, by měl zhruba odpovídat.
Máte pravdu, že tzv. vyšetřovací skupiny "Štít" uvedla, že zemřelo i 21 vojáků.
Jak k tomu došlo, je samozřejmě předmětem sporů.
K chemickým útokům a dalšímu balastu, kterým je článek bohužel opentlen (že by Mgr. Zelená?) nepovažuji za potřebné se vyjadřovat. Jak kdysi výstižně řekl jistý Adolf: Vždy je těžší bojovat proti víře, než proti vzdělání.

avatar
palo satko Datum: 19.01.2018 Čas: 17:46

Minula davali v telke azzbajdžansky film o ropnych poliach v Baku cez druhu svetovu. O tom ako najskor chceli tieto polia zničit Francuzi a Anglani a ked Adolf napadol ZSSR, aky boli radi, že to neurobili.
Inač ta ich samostatnost dopadla klasicky. Po rokoch bordelu narod povolal ku kromidlu dvojnasobneho nositela Hrdinu ZSSR, kovaneho Kagebaka a komunistu Hejdara Alijeva, ten založil dynastiu a prenechal moc synovi Ilham Aliyevovi. Demokracia ako vyšita, ved tam jazdia Formule 1. :)

avatar
Luky Datum: 19.01.2018 Čas: 16:27

Ten pomník mi připomíná slavné "FEMA rakve".
Když se hroutí impérium, většinou někde létají třísky. Každý ztracený život je tragédie, ale v případě SSSR to celé mohlo být ještě mnohem horší.

avatar
PavolR Datum: 19.01.2018 Čas: 16:20

Argonaut.CZ:
ZSSR mal k dispozícii globálnu ideológiu v podobe marxizmu-leninizmu. Bola to síce hovadina, ale mohol sa opierať na milióny a milióny stúpencov doma i po celom svete. S prižmúrením oka to možno nazvať akýmsi hodnotovým systémom.
Ešte predtým malo Ruské impérium ideu panslavizmu a cár vystupoval ako ochranca kresťanstva (jeden z oficiálnych dôvodov vypuknutia Krymskej vojny).

Ruská federácia nemá naproti tomu vôbec žiadny hodnotový systém, na ktorom by bolo možné stavať akékoľvek ideové spoločenstvo a aj jej schopnosť nalákať niekoho na peniaze je stále obmedzenejšia. Jej súperi naproti tomu dokážu lákať na svoju absolútnu hospodársku dominanciu a Západ na dôvažok na ideu liberálnej demokracie ako protikladu k postsovietskym korupčným systémom.
Lídrov niektorých krajín môže lákať zavedenie autoritatívneho protofeudálneho koristníckeho politického zriadenia, podobného ruskému, no aj títo, z charakteru daného zriadenia, budú ťahať vždy tam, kde zacítia peniaze a teda na spojenecve s nimi nemožno stabilne stavať.

Jediná globálna ideológia, ku ktorej má rusko prístup a zabezpečila by mu podobný globálny vplyv a elimináciu absolútnej hospodárskej prevahy súperov, je islam. Zobrať Kadyrova (ktorý pred pár mesiacmi prehlásil Rusko za najväčšieho ochrancu islamu a moslimov), prehlásiť ho kalifom a Erdogan sa môže isť so svojou snahou o dosiahnutie líderstva v moslimskom svete obesiť. :-D
Legenda hovorí, že keď sa toho času knieža Vladimír rozhodoval, aké si vyberie štátne náboženstvo, pre kresťanstvo sa údajne rozhodol pre to, že islam zakazoval alkohol. Prezident Vladimír je naproti tomu, ako vieme, abstinent. ;-)

avatar
dusan Datum: 19.01.2018 Čas: 16:01

Gorbačov nebol a nie je žiadny demokrat. Bol to len pragmatik. Hospodásky Sojuz prakticky skolaboval... a "normálni" Rusi žobrali od našich turistov v podstate všetko .. i to čo mali na sebe ...

Je naozaj úsmevné ak dnes Putin spomína na tento čas "veľkého" Ruska, kde boli Rusi v pozícii žobrákov ....

Je však paradoxné, že Rusi sú dnes stále presvedčení, že to také nebolo ... zle bolo podla nich až po rozpade Sojuzu, hlavne po zrušení cenovej regulácie. To sa z nich naozaj stali žobráci. Ale už málokto z nich chápe, že to bol výsledok ich ekonomickej zaostalosti s pred roku 1991 a deregulácie po rozpade Sojuzom boli len "liečbou" ich skrachovanej ekonomiky.

Národnostné pnutie bolo v Sojuze stále, akurát pokým bol režim silný a relatívne bohatý tak s plným bruchom to ľudia tak neprežívajú ... ak však príde bieda ... tak sa hľadá vinník .... samozrejme u tých "druhých" ... v prípade Sojuzu u druhých národností a vytiahnu sa staré hriechy.

Treba však dodať, že mimo nacionalizmu cíteľné oslabenie chudobnejšieho režimu využili kadejaký dobrodruhovia, ktorý bojovali za svoje vlastné záujmy. Typickým príkladom bol Dudajev, ktorý si "spomenul" na svoje moslimské korene hoci v 80-tich rokov nemal problém posielať bombardéry zabíjať svojich muslimských "bratov" v Afganistane ...

Tak isto sa ozvali vládnúci nacionalisti na Ukrajine či Gruzínsku ... každý mal záujem na rozpade Sojuzu, lebo tým stúpla ich moc. Pobaltie nemusím spomínať, tam bol odpor voči Rusom trvalo prítomný, len režimom utlmený ....

avatar
Argonaut.CZ Datum: 19.01.2018 Čas: 14:57

Ono s tím sebeurčením a samostatností je to těžké - navíc u tak multikulturního svazku, jakým SSSR bylo. Šlo tam o desítky národností. V každém případě SSSR zajišťoval nějakou životní úroveň i v Horní/Dolní a o to byla krušnější 90. divoká léta, kdy můžeme být rádi, že se rozpadli za bojůvek jenom v rámci svazu.

Zajímavější nyní bude, zda se bude projevovat postupná konsolidace u mladých, nebo to bude už pasé. Málokdo sice vzpomíná na "žalář národů" v CK Rakousku Uhersku, ale zase jsme zalezlí přímo v base EU. Je možné, že za pár desítek let bude sojuz v pozměněné podobě zpět jako opozice Číně s Indii.

avatar
Arianus Datum: 19.01.2018 Čas: 14:24

latalik) dana cisla jsou cisla ztrat ponizena jiz o ztraty nasledkem nevojenskych incidentu a o incidenty kde je rozporovano jestli slo o nepratelskou ci palbu vlastni. Taky jsou za cele tri mesice sovetske okupace.

K pogromum na armence... preci jen prohlasit je za "zvesti", kdyz mame prima svedectvi lidi jako Kasparov, rezoluci Evropskeho Parlamentu ci zpravy od HRW a Helsinki Treaty Watchdog Committee je dosti...chumpe.

avatar
SofF Datum: 19.01.2018 Čas: 14:10

celé to nese rysy těžké porážky sovětských speciálních služeb - k takovým zoufalým akcím se odhodlává když jsou "tajní" v koncích. Později mělo úlohu Ázerbájdžánu hrát Čečensko ve finální dekonstrukci Ruska, ale to naštěstí uhasili. Je zajímavé že jinak obáváným ruským speciálům dali tolik zabrat muslimští fanatici. Obecně byl pro Rusko islám velký problém, dokud nepřišel Putin.

avatar
Miroslav Datum: 19.01.2018 Čas: 13:55

Vždy je to také tragikomické keď sa pripomínajú udalosti z roku 1989. Ono tá tzv zamatová revolúcia vôbec nezáležala od nás. Vôbec to nezáležalo od nejakého Havla či Langoša. ZSSR proste ekonomicky kľakol a padol na hubu. To, že padol východný blok záležalo čiste od rozhodnutia Moskvy ktorá už vedela, že situácia je neudržateľná. Sovieti sa zamerali na udržanie územnej celistvosti Ruska. Ako mohla Moskva udržať pokope satelity keď nedokázala udržať pokope ani vlastný štát? To vedeli aj komunisti v ČSSR ktorí videli ako sa všade naokolo rúcajú režimi. Boli len 2 možnosti: 1/ prehodiť kabát, roztrhať stranícku legitku a vyhlásiť sa za sociálneho demokrata alebo 2/ vytvoriť v strednej Európe uzavretú oázu socializmu ako v KĽDR. Súdruhovia si vybrali a dnes sú z nich kapitalisti a demokrati.

avatar
PavolR Datum: 19.01.2018 Čas: 12:40

Arianus:
Počas invázie do ČSR mali Sovieti oficiálne 86 mŕtvych a 87 ranených. Čo to číslo vypovedá? Vôbec nič. Keď už sa tak dožadujete objektivity.
K stratám dochádza počas vojenských operácií z rôznych dôvodov a zasahujúci vojaci boli navidomoči aj v tomto prípade pod dosť veľkým tlakom, obzvlášť, keď sa medzi nimi šírili aj zvesti o útokoch a vraždách vojakov - šírenie podobných zvestí (či už majú reálny základ, alebo nie), je tiež relatívne bežný jav na čerstvo okupovanom území.

Ale že by ten údaj ako taky zvýšil informačnú hodnotu článku, je pravda.

strikehawk:
Špeciálne jednotky sú cvičené v prvom rade zabíjať - ak treba, tak čímkoľvek - pre potreby operácií, kde sa často neberú zajatci. V tomto kontexte je rozjímanie nad ich výbavou absolútne bezpredmetné, keďže aj tak nemajú patričný výcvik a spôsobilosti na použitie akýchkoľvek prostriedkov na rozháňanie davu.

arr