TACTICAL PRO

Tank Leopard 2 pro Armádu ČR. Zítra bude pozdě

Armáda ČR po roce 2025 začne řešit náhradu tanků ... Více

Slavný výrobce stíhaček MiG je v klinické smrti

Podle ruských médií Sjednocená letecká korporace ... Více

IDET 2017: Taktická vozidla pro Armádu ČR

Armáda České republiky plánuje vyměnit flotilu ... Více

Český vojenský jaderný program – sci-fi s reálným základem

Hned v první větě této práce považuji za vhodné ... Více

Události

Český vojenský jaderný program – sci-fi s reálným základem

Datum přidání 05.06.2017    Rubrika rubrika: Události     komentáře 95 komentářů    autor autor: Ondřej Šupka

Hned v první větě této práce považuji za vhodné zdůraznit, že za současných okolností – politických, vojenských, ekonomických, sociálních i jakýchkoli jiných – lze považovat vznik samostatného českého vojenského jaderného programu za zcela nepředstavitelný. Následující text je tedy silně hypotetický a pokouší se věrohodně popsat faktory, které mohou v budoucnosti tuto komickou představu zhmotnit ve skutečnost. Účelem článku je také medializovat málo známou skutečnost, že Česká republika má skutečně kapacity k výrobě jaderné bomby (prakticky již dnes).

Foto: Česká jaderná elektrárna Temelín / Public Domain

 

Český vojenský jaderný program

Zkušenosti i zásoby uranu

Česká republika a jí předcházející státní subjekty mají s jadernou energií poměrně bohatou zkušenost. Z hlediska energetického je aktivním uživatelem a na středoevropské poměry i výrazným proponentem jaderných elektráren, což mimochodem vede k určitým kazům v dobrých zahraničních vztazích s antinukleárně orientovanými sousedy, zejména pak Rakouskem.

 

Z hlediska vojenského pak byly v Československu od šedesátých do devadesátých let minulého století umístěny taktické a takticky-operační balistické střely a jaderné hlavice Sovětského svazu, které byly připraveny pro nasazení při vypuknutí války s NATO.


A nesmíme zapomenout též na fakt, že české území je na evropské poměry relativně bohatým zdrojem uranu, použitelným pro civilní i vojenské účely. Je tedy Česko schopno vojenského jaderného programu? Jak by vypadal? A co by se muselo stát, aby byl zahájen?


Palivo

Česká republika disponuje jak civilními jadernými elektrárnami, tak zdrojem paliva. Těžba uranu se sice momentálně odehrává pouze v minimálním množství; de facto k ní dochází již pouze formou odkalování reziduálního uranu z důlních vod, neznamená to však, že by podzemní uranové zásoby byly zcela vyčerpány.


Vzhledem k množství v minulosti využitých uranových žil (těžba v Československu dostoupila vrcholu v padesátých až sedmdesátých letech 20. století) lze předpokládat, že Česko dokáže získat dostatek uranu k produkci alespoň minimálního množství vhodného paliva pro jadernou zbraň.


Nejsložitější částí fáze procesu výroby uranové jaderné bomby však není zisk suroviny, nýbrž obohacení uranu. Při pohledu do minulosti záhy shledáme, že i státy s mnohem většími technologickými, průmyslovými i ekonomickými kapacitami (jako třeba Velká Británie) přešly raději na cestu plutoniovou, neboť obohacování uranu bylo nad jejich možnosti.


Plutoniová cesta, tedy zisk plutonia 239 z vyhořelého jaderného paliva upraveného sérií chemických reakcí, by tak mohla být pro Česko výhodnější vzhledem k jeho jaderným elektrárnám Dukovany a Temelín. Ty sice nejsou ideálním producentem plutonia vhodného pro výrobu jaderné bomby, takováto výroba je však ekonomicky i technologicky mnohem reálnější než například obohacování uranu prostřednictvím odstředivek či plynové difuze.


Zároveň je třeba upozornit též na pokusný lehkovodní reaktor VR-1 Vrabec Českého vysokoškolského učení technického a reaktory LVR-15 výzkumného centra Řež, které jsou sice výrazně omezeny svým výkonem, díky své variabilitě ale mohou posloužit jako „pokusní králíci“ pro nalezení optimálního způsobu výroby požadovaného izotopu.


Lidské kapacity

Z hlediska lidských kapacit na tom Česko není nejhůře; dostatečnou mozkovou základnu pro militarizaci jaderného programu přinášejí instituce jako Ústav jaderné fyziky Akademie věd ČR, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT stejně jako matematicko-fyzikální, strojně inženýrské a chemické fakulty českých univerzit.


V rámci poměrně rozvinutého civilního programu ani zvýšený transfer jaderných technologií nemusí vzbudit v mezinárodním prostředí přílišné podezření, tedy za předpokladu, že pro český vojenský jaderný program se podaří najít zahraniční podporu.


Překážkou pro každý nový jaderný program je osvojení skrytých (nepřenositelných) znalostí. V případě Česka s rozvinutou vědeckou, výrobní a pracovněbezpečnostní kulturou je však pravděpodobné, že na rozdíl od poněkud primitivních, například iráckých, jaderných pokusů, při nichž byla věda dělána často „na koleně,“ je zisk těchto znalostí otázkou spíše času.


Testovací prostor

O poznání problematičtější je absence vhodného prostoru k otestování jaderného zařízení, které je jedním z klíčových předpokladů dokončení kvalitního designu jaderné zbraně. U prvních bomb shozených na Japonsko vlastní jaderná reakce využila jen několik procent teoretického potenciálu energie štěpení. Většina plutonia byla rozmetána vlastním výbuchem, aniž by vstoupila do jaderné reakce.


Právě takovýmto nedokonalostem lze díky ostrým testům předejít. Jako jedna z velmi mála alespoň trochu vhodných lokalit se nabízejí hluboké doly u Příbrami, v nichž by teoreticky bylo možné provést podzemní test, který by ovšem s největší pravděpodobností neunikl mezinárodní pozornosti díky seismografickým záznamům.


Další možností je pokusit se po vzoru Izraele zopakovat Velský incident z roku 1979, tedy provést „anonymní“ jaderný výbuch mimo jakékoli výsostné území, což by však vyžadovalo asistenci spřátelené země disponující přístupem ke světovému oceánu a logistiku s enormními náklady na utajení.

Utajení

Co se utajení týče, to obecně představuje další kritický problém. Utajit vojenský jaderný program v českých podmínkách by byl pro kontrarozvědné služby úkol takřka nemožný. Lze si jen stěží představit, že systém s tak obrovskou fyzickou, logistickou i ekonomickou strukturou lze za současných, poměrně kvalitních, avšak rozměrově skrovných, zpravodajských kapacit uchránit před agenturami celého světa, včetně amerických a ruských.


Rovněž financování celého projektu je (jak již bylo naznačeno v předchozích odstavcích) těžké si byť jen představit. V současné situaci, kdy má Česko dlouhodobě problém s investováním dvou procent státního rozpočtu na rezort obrany, není příliš realistické očekávat investice možná až třetiny celého ročního rozpočtu ČR na jeden vojenský program.


Vojensko-politické determinanty: „Měli bychom?“

Proč by ovšem Česko vůbec mělo jaderně zbrojit? Za momentálních okolností k tomu není téměř žádný racionální důvod. Je třeba také upozornit, že se zahájením vojenského jaderného programu ČR mimo jiné musí vystoupit ze smluv NPT (Non-Proliferation of Nuclear Weapons) a CTBT (Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty).


“Antijaderný” charakter má rovněž politika NATO i EU, jichž je Česko členem. Pokusíme-li se však vytvořit alternativní scénář, kde je zisk jaderné zbraně ospravedlnitelný a alespoň částečně vhodný i ze strategického hlediska. Může jít o bezprecedentní situaci, při níž by mělo dojít k aktivaci článku 5 washingtonské smlouvy, ale nestalo se tak.


Příklad by vypadal třeba takto:

Rusko jakožto silná jaderná země provede asymetrickou operaci, podobnou jako byla její anexe Krymu či angažmá na východní Ukrajině, s cílem obsadit členskou zemi NATO (nebo její část) v relativní blízkosti České republiky, například některou z Pobaltských republik nebo Polsko, přičemž členské země, které mají v těchto státech vojska, se stáhnou a vůči Rusku nebude z nějakého důvodu proveden koordinovaný vojenský protitah.


NATO například může ztratit iniciativu v jednání poté, co dojde k výrazné redukci finančního a materiálního dotování organizace ze strany Spojených států, jejichž politika nabere výrazně izolacionistický charakter. Představitelé Aliance by byli zaneprázdněni vyjednáváním řešení nastalé ekonomické tísně, čehož agresor (zde Rusko) využije a provede překvapivý úder.


Zároveň agresor využije sníženou bojeschopnost aliančních vojsk a čistě hypoteticky tedy i menší ochotu k okamžité reakci. Česko – stejně jako přímo zasažená země i další země nyní nepřímo ohrožené – v takovéto situaci zažívá deziluzi a výrazný šok, který umocňuje historická zkušenost s odepřením smluvně dohodnuté zahraniční ochrany.


Vědomo si své zranitelnosti a faktu, že na případný úder na vlastní území je nyní fakticky samo, bude jeho přirozenou reakcí posílit své obranné kapacity. Vzhledem k nemožnosti dosažení strategické parity v konvenční oblasti zbrojení vůči takto silnému agresorovi je vytvoření alespoň virtuálního či lépe minimálního jaderného odstrašení jedním z možných způsobů, jak agresora odradit v dalších bojových operacích.


Pro potřeby příkladu záměrně neklademe důraz na okamžité zajištění regionálních smluv o společné obraně (například v rámci Visegrádské skupiny). Je však třeba zmínit, že vzhledem k dosavadní neexistenci specificky obranných paktů podobných NATO a probíhajícímu konfliktu v regionu, je možné, že časový rozdíl mezi prvním jaderným testem a zahájením koordinovaných a efektivních akcí v tomto novém svazku nemusí být až tak velký.


Předpokládaný design: „Jak by to vypadalo?“

Závažnou komplikací v tomto i jiném modelovém případě je – jak již bylo uvedeno výše – finanční stránka programu. Český státní rozpočet neklade již mnoho let příliš velký důraz na kapitolu Ministerstva obrany ČR (MO ČR), což je způsobeno zejména neexistencí přímé hrozby.


Přestože současná turbulentní mezinárodní situace znamenala mírné posílení financování tohoto sektoru, je zcela mimo představy, že v momentální podobě rozpočet MO ČR jaderný program utáhne.


Finance jsou určující prvek podoby jaderného vojenského programu, minimálně co se nosičů jaderných zbraní týče. Česko má vzhledem ke geografickým podmínkám omezený výběr; s absencí dostatečně velké vodní plochy nemůže disponovat jadernými ponorkami, střelonosnými loděmi a vzhledem k poměrně malé rozloze území je rovněž problematické umístění většího počtu podzemních sil pro balistické střely, které jsou zároveň i velmi drahé a náročné na výrobu.


Rovněž nedisponuje strategickým bombardérem, který by byl schopen vypouštět střely s plochou drahou letu či velké gravitační pumy. V prvních dnech Česka, jako člena jaderného klubu, by tak nejspíše bylo vyzbrojeno pouze taktickými jadernými pumami, podobnými např. americkým B-61, nesenými na víceúčelových stíhacích letounech JAS-39 Gripen pro operační nasazení na bojišti, přičemž tyto letouny bude nutno k tomuto účelu modifikovat.


Ve střednědobém výhledu pak Česká republika bude usilovat o zisk nebo vyvinutí ze země odpalovaných plochodrážních střel jako BGM-109 Tomahawk, které svým více než tisícikilometrovým dostřelem dodají českému jadernému odstrašení alespoň jakýsi strategický rozměr. V ideálním případě ČR zavede balistické střely středního doletu (3000 km) s potenciálem ohrozit většinu potenciálních protivníků.

 

Věrohodnost jaderného odstrašení je ale odvislá rovněž od množství na cíl doručitelných hlavic – zvláště pak v případě Ruska, které disponuje systémy protivzdušné obrany účinné vůči jak letadlům, tak plochodrážním i balistickým střelám. ČR musí získat takové množství hlavic a nosičů, aby zajistila aspoň symbolickou penetrovatelnost prostředků protivzdušné obrany, což opět klade vysoké nároky na technologické a finanční zázemí programu.


Závěr

Česká republika je země, o jejíž latentní jaderné kapabilitě nelze mít pochyb. Rovněž můžeme předpokládat, že v případě rozhodnutí o začátku vojenského jaderného programu je z teoretického hlediska schopna vyrobit funkční vojenskou jadernou zbraň, pravděpodobně v horizontu několika málo let. 

 

Vyrobit jadernou bombu laboratorního typu navíc zřejmě dokáže Česká republika zřejmě již dnes - vojensky těžko využitelná, ale nepochybně alespoň omezeně funkční. 


Základními limity jsou nedostatečné finance a omezená dostupnost štěpného materiálu. Hlavními technickými problémemy je pak absence vhodných nosičů, omezenost zdrojů k jejich produkci, z čehož vyplývá i minimálně dočasně omezená kredibilita jaderného odstrašení, jakož i neschopnost jeho utajení ve vývojové fázi.


Především však v současnosti i dohledné budoucnosti není pro ČR vojenský jaderný program jakkoli smysluplný.


Přestože výše přednesený modelový příklad staví zčásti na zkušenostech, účelově opomíjí množství různých vzájemně závislých vazeb mezi všemi státními i nestátními aktéry i další faktory, které činí český jaderný program neuskutečnitelný.


Výše popsaný modelový příklad však může posloužit jako základ pro mnohem důkladnější “what-if” predikční model českého vojenského jaderného programu, přesahující rozměry tohoto článku.


Ondřej Šupka, student bakalářských programů Bezpečnostní a strategická studia a Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Je přispěvatelem studentského portálu o bezpečnosti Security Outlines se zaměřením na vojenské i civilní letectví, řízení a bezpečnost letového provozu, zbrojní politiku a nukleární odstrašování.

Kuchyňková, P. a Suchý, P. eds (2005): Vývoj a výsledky procesů kontroly zbrojení a odzbrojování. Marnost nad marnost? Brno: MPÚ MU.

Majling, E. (2017): Historie a současnost těžby uranu v ČR. Dostupné z: http://oenergetice.cz/ostatni/historie-a-soucasnost-tezby-uranu-v-cr/

Mareš, M. (2003): Proliferace zbraní hromadného ničení. Brno: Ústav strategických studií Vojenské akademie v Brně.

Ministerstvo obrany (2017): Resortní rozpočet. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/finance-a-zakazky/resortni-rozpocet/resortni-rozpocet-5146/

Světnička, Lubomír (2017): „NATO uklidňuje Trumpa, výdaje rostou. Česko je čtvrté od konce.“ iDnes.cz. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/vydaje-nato-na-obranu-rostou-dgx-/zpr_nato.aspx?c=A170313_191335_zpr_nato_inc

Union of Concerned Scientists (2002): History of Russia's Anti-ballistic Missile (ABM) System. Dostupné z: http://www.ucsusa.org/nuclear-weapons/missile-defense/history-of-russian-missile-defense.html#.WRhhak8lHDc


Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.2 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Jirosi Datum: 10.06.2017 Čas: 13:02

Tak já prvně doufám že nikdo nikdy takový útok nespáchá. Ale jestli se tu bavíme o špinavé bombě, tak mi přijde jedno jestli umřu na radioaktivní vzduch, potraviny nebo vodu.

avatar
Grull Datum: 09.06.2017 Čas: 22:27

Jirosi - Tak to je jasné, ale můj příspěvek byl koncipován na téma ČR se zbraní hromadného ničení. Respektive obrana před silnějším protivníkem.

Diskuzi o možnostech levného terorizování civilního obyvatelstva bych tu nerad rozbíhal :-P

avatar
Tesil Datum: 09.06.2017 Čas: 22:04

Jirosi
To trochu připomíná studii,kterou nechalo vypracovat MO USA v době kdy tomu šéfoval R.Mc Namara.
Byla založena na kalkulaci civilních ztrát,na které by SSSR nemohl přistoupit.Tato koncepce předpokládala neomezený útok na civilní cíle.

avatar
Jirosi Datum: 09.06.2017 Čas: 21:50

Grull: To je už levnější nabrat trošku plutonia do auta a objet v dané zemi otevřené vodní nádrže co slouží jako zásobovatele pitnou vodou větších měst.

avatar
Grull Datum: 09.06.2017 Čas: 21:42

Když už jsme u toho Sci-Fi.

Jediný smysluplný nosič hlavice je střela s plochou dráhou letu, ideálně kategorie Stealth s velkým dosahem. Nějaká taková hračka by jistě šla v tuzemsku vyrobit či zkopírovat.
Odpalovaná z nákladního auta. (ukrytí, mobilita, nasnadno zjistitelný počet...)

Hlavice, no na jaderné zbraně nemáme, ale špinavou bombu bychom zvládli.

Cíle: Populační centra, zemědělské oblasti (vzdušný výbuch na maximální rozptyl).

Nemáme šanci zastavít konvenční armádu, ale hrozba zamoření velké části protivníkova území by jako odstrašující prostředek mohla zabrat.
Prostě aby obsadit malinké Česko bylo neúnosně drahé.

Sci-Fi :-)

avatar
Jirosi Datum: 09.06.2017 Čas: 20:43

cejkis: Pokud ti roste produktivita práce a zároveň množství populace. Máš jen dvě možnosti:

A) Buď ti měna začne neúměrně posilovat
B) Udržíš hodnotu měny ale tím pádem jí musíš pustit do oběhu více.

Pokud se k tomu ještě přidá cizí stát co uměle snižuje hodnotu svojí měny a aby tví lidé kupovali jeho výrobky a ty nechceš ze všech svých občanů udělat nezaměstnané opět máš jen dvě možnosti.

A) Udělit cla ale to jde proti volnému obchodu
B) Ještě více snížit hodnotu své měny řízenou inflací, ta ti zároveň pomáhá snižovat dluhy minulosti + motivuje lidi utrácet aby se kola ekonomiky nezastavila.

Fatálnost zastavení produkce pro ekonomiku a následně pro lidi (mezaměstnanost, nesplacení půjček, zhroucení bank) ti doufám vysvětlovat nemusím.

avatar
PavolR Datum: 09.06.2017 Čas: 19:04

cejkis:
Teória hyperinflačnej bubliny má jednu úplne zásadnú slabinu a to že časť peňazí plní funkciu komodity podobne ako voľakedy drahé kovy. Tlačiť ďalšie peniaze je fakticky ako ťažiť ďalšie zlato. Celé je to iba na dopyte a ponuke, ničom inom.
Len na ukážku, nakoľko je z pohľadu mechanizmov fungovania hospodárstva jedno, aká komodita sa určí na krytie meny: Množstvo zlata, čo prúdilo po objavení Ameriky do Španielska spôsobilo vnútorný hospodársky kolaps a následne štátny bankrot, lebo o toľko náhle presiahla ponuka dopyt. Niečo podobné v prípade USD nehrozí.

avatar
cejkis Datum: 09.06.2017 Čas: 17:32

Jirosi,

Výborně, právě jste popsal hyperinflační bublinu.

avatar
Jirosi Datum: 08.06.2017 Čas: 22:30

Všechny měny světa jsou kryty hodnotou majetku centrální banky. A všechny vlastní převážně dluhopisy, protože zlata prostě není dost a dost se netěží. Stačí udělat jednoduchou kalkulaci kolik je na světe oběživa vs kolik je na světe zlata a zjistíte že máte sakra problém. U peněz totiž není důležité čím jsou kryté ale jestli vám je vezmou v obchodě.

avatar
cejkis Datum: 08.06.2017 Čas: 21:02

Jirosi,

"Zlatý standart máme už dnes. Svoje potištěné papírky můžete zanést do zlatnictví/ČNB a oni vám tam za ně vydají zlato v aktuálním kurzu. Pro běžnou ekonomiku je to krasná cesta do pekel."

Moc rád s Vámi povedu debatu, ale obávám se, že s Vámi to nepůjde. Zlatým standardem je nazýván stav, kdy měny byly kryté zlatem. Naše měna je krytá dluhopisy v EUR a USD. EUR jsou kryty dluhopisy v USD. A USD je kryté zlatem ve FothKnox, které Američané odmítají spočítat, protože by se zjistilo, že tam už nic není.

avatar
Trener Datum: 08.06.2017 Čas: 09:45

Ještě možná taková nekorektní poznámka, když též mluvíme o velikosti zemí. V minulosti jsem někde na netu četl, že ve Francii a VB by se hlavně díky přistěhovalcům měla početně zvyšovat populace. U Německa byl očekáván pokles, možná proto Angela udělala, to co udělala. U Poláků byl tuším očekáván nějaký (možná významný?) pokles, už si to moc nepamatuji. Tuším, že i o pár milionů. Hodně Poláků pracuje ve VB, Irsku a i u nás, takže možná když bude nějaký problém třeba ve VB může to na ně mít nějaký vliv.

avatar
skelet Datum: 08.06.2017 Čas: 07:50

Jirosi: za posledních 25let se nikdo o hlubší spolupráci nepokoušel. Prostě to byly jen kafíčkové seance sousedních postkomunistických států. Žádné závazné smlouvy, žádné závazné dohody, jen deklarace typu "bylo by fajn, kdyby...", a tyto deklarace pak vzaly za své z těch, či oněch důvodů.

Přitom se navzájem potřebujeme nebo ybchom si vzájemně mohli ulehčit život. Např. s poláky bychom mohli spolupracovat na programu C295 a jeho rozvoji (ELINT, AWACS, hasiči apod.), případně na programu "C-130".
S Maďary zase na programu "Gripen", Slováci nám mohli říct "hele Čehuni budete prodlužovat u Gripenů lízačku. Co kdyby jste si k tomu přibrali další 4 Gripeny, my Vám to zacvakáme a přihodíme k tomu i nějaký ten personál".
A tak by se dalo pokračovat.

avatar
Lukas Datum: 08.06.2017 Čas: 07:22

W 1938 popełniliśmy fatalny błąd (z reszta po śmierci Piłsudskiego popełnialiśmy same błędy). Sprawa Zaolzia zaważyła - a trzeba było dać Wam pełne i bezwarunkowe wsparcie - materialne (broń / amunicja z polskich zapasów) jak i ludzkie (jeśli byłaby taka potrzeba)

Hitler z Panzer I połamałby zęby na Sudeckich umocnieniach (jak Armia Czerwona na linii Mannerheima...)

No i tym się różnimy od Rosjan - potrafimy krytyczne podejść do swej historii - i wbrew pozorom widzimy dużo błędów.

Teraz trzeba ich uniknąć. Może i jesteśmy wyczuleni na Rosjan - ale jak Niemcy z Rosjanami podpisywali dokumenty o współpracy w Rapallo (1922) to też wszystko wyglądało niewinnie...
Lepiej chuchać na zimne niż mieć dylemat jak w 1938-39...

Zwłaszcza, że tak naprawdę nie mamy wiele do powiedzenia - sytuacja "kreuje się" bez udziału Warszawy, czy Pragi, Bratysławy.
My możemy "reagować" na wydarzenia.
Lecz nie możemy ich kreować...

avatar
Jirosi Datum: 08.06.2017 Čas: 06:18

KOLT: To porovnání CSR diplomacie v 30.letech z Izraelem kulhá na obě nohy.

Za prvních 20.let (1918-1938) jsi Izrael zrovna ve vztazích ze svými sousedy vedl sakra hůře než CSR.

skelet: Já tě nekritizuji za to že je chceš, jen sem napsal že reálně už skoro 25-30.let se o takové vztahy snažíme a žádné nevznikly !Takže by možná nebylo od věci se zamyslet nad tím když o nás "nový" spojenci nestojí a spojit se s někým kdo by o takové spojenectví stál.

Možná že i za CSR byli lidé co chtěli mít za spojence "sousední" státy, jenže ty o to nestály...

avatar
Trener Datum: 08.06.2017 Čas: 02:46

Tak to je otázka, jestli v té době šlo mít lepší vztahy s Polskem a Maďarskem přesto, že jsme s nimi měli územní "spory". Nějaké lepší vztahy s Polskem byly před Beckem, za něj to prý nešlo, nebo záleželo na Benešovi a Beckovi. Tohle je otázka pro historiky. Dokonce jsem jednou četl, že jsme měli být v zahraniční politice aktivnější k Rakousku. V té době se ho snažil vzít pod "ochranu" Mussolini, ale nějak neuspěl vůči Německu. Zajímavý článek k Benešovi: http://archiv.ihned.cz/c1-65711380-antoine-mares-edvard-benes-kniha-argo-rozhovor

arr