Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Dějiny Ukrajiny III - Kyjevská Rus

Datum přidání 30.09.2014    Rubrika rubrika: Události     komentáře 4 komentářů    autor autor: Mgr. Hana Zelená

Minulou část našeho seriálu jsme ukončili nástupem legendárního varjaga Rurika na trůn nového státního útvaru - Kyjevská Rus. Dnes se podíváme na historií Kyjevské Rusi až do jejího úpadku na konci 12. až 13. století. 

Olga

Foto: Z historie Kyjevské Rusi. Olga pochovává svého manžela Igora. / Volné dílo

 

Rurikovci Oleg a Igor I.

Rurik nebyl prvním vládcem tohoto územního celku. Nicméně slovanské kmeny, které zde působili dříve, nebyly dostatečně početné k založení státního útvaru.

 

Podle dostupných historických pramenů Kyjevskou Rus skutečně uspořádali do státního celku až švédští Varjagové. Mimochodem, DNA Rurikovců náleží haploskupině N (přesněji N1c1 typickou pro Švédsko).

 

Po smrti Rurika se vlády ujal jeho údajný syn Oleg. Není jisté, zda byl Oleg († 912) skutečně přímým potomkem Rurika († 879). Podle některých pramenů byl poručníkem rurikova syna Igora, který byl v době úmrtí svého otce malý a nemohl převzít moc.

 

Nicméně Oleg byl v době své vlády úspěšný. V roce 882 si podmanil Kyjev a spojili ji z Novgrodem. Okamžik spojení dvou nejvýznamnějších slovanských středisek pod jedinou vládou bývá tradičně označován jako založení starého ruského státu, Kyjevské Rusi.

 

Potřeba upevnit moc Kyjeva ale vedla ke konfliktům s byzantskou říší. Nejdříve se Oelg dostal do konfliktu s Chazary, které porazil u Kaspického moře. Jeho nejvýraznějším tažením bylo ale bezpochyby vyplenění Konstantinopole v roce 911.

 

Foto: Oleg přibíjí na bráno Konstantinopole svůj erb. / Volné díloFoto: Oleg přibíjí na vstupní bránu do Konstantinopole svůj erb. / Volné dílo

 

Rurikův syn Igor I. († 945) nastoupil po smrti Olega a vládl do roku 945. Nebyl ale tak úspěšný jako Oleg. V roce 941 skončila třicetiletá mírová smlouva s Konstantinopoli. Po prohrané bitvě v témže roce o město Igor I. musel uprchnout.

 

Jeho vládu ukončilo povstání východoslovanského kmene Drevljanů. Roku 945 byl Igor I. zabit při vybírání daní u Drevljanů.

 

Žena na kyjevském trůně a nástup křesťanství

Mnohem úspěšnější panovnicí se ukázala Igorova žena Olga († 969), regentka jejich syna Svatosljava. V roce 955 přijala jako první panovnice Kyjevské Rusi křesťanství a křesťanské jméno Helena.

 

Její syn Svjatoslav († 972) nastoupil na trůn v roce 962 a byl nucen válčit s Bulhary. Byl však zavražděn a moci se postupně ujali jeho synové, kteří vládli ze sídelního paláce.

 

Jako poslední vládl jeden z nejvýznamnějších vládců Kyjevské Rusi Vladimír († 1012), který se zasadil o zcivilizování Kyjevské Rusi a její stabilitu a bezpečnost. Za jeho vlády také země dosáhla největší rozlohy.

  

Foto: Křtění Vladimíra. / Volné dílo

Foto: Křtění Vladimíra. / Volné dílo

 

Poté, co pomohl byzantskému císaři potlačit povstání, dostal jeho ženu za manželku. Ovšem pod podmínkou, že Svjatoslav přestoupí na křesťanství. Obyvatelé Kyjeva byli hromadně pokřtěni u řeky Dněpr.

 

Vladimír pochopil, že pohanské etapa východního bloku se přežila. Postupně došli ke křesťanství všichni východní Slované a Vladimír byl po své smrti prohlášen za svatého. Díky němu už byla Kyjevská Rus spojována s křesťanským světem a nikoli s islámským východem.

 

Jaroslav I. Moudrý

Po smrti Vladimíra vypukla bratrovražedná válka Rurikovců. Poláci podpořili jeho staršího syna Svjatopolka († 1019) k vraždě mladších bratrů Borise a Gleba. V roce 1019 další Vladimírův syn, Jaroslav I. Moudrý († 1054) z Novgorodu, pomocí velkého vojska švédských Varjagů, porazil Svjatopolkova vojska.


Svjatopolk se ho pokusil znovu napadnout, ale byl znovu poražen. Vláda Jaroslava byla obdobím vrcholného politického i kulturního rozkvětu Kyjevské Rusi. Svrchovanost kyjevského vládce nyní uznávali všichni východní Slované, hranice raného ruského státu byly stabilizovány.

 

Období rozpadu Kyjevské Rusi

Po smrti Jaroslava nastalo však období častých výměn knížat na panovnickém trůnu. Nakonec se ujal vlády Vladimír II. Monomach († 1125). Ještě předtím se pokusil uvést nový systém následnictví trůnu, aby zamezil třenicím mezi bratry. To se mu však nepodařilo, což se projevilo po jeho smrti.


Vladimír II. vynikal obrovskou autoritou, která mu dovolila spojit většinu ztraceného ruského území do jednoho celku.  Provedl také některé změny v sociální oblasti, aby uspokojil nedostatky svých poddaných.


Známý je jeho výrok svým synům na smrtelné posteli: "Nejvíce ze všeho nezapomínejte na chudé... a nedávejte šanci silným, aby zvítězili nad člověkem bídným a ubohou vdovou."


Foto: Knížectví Kyjevské Rusi 1054-1132. / Volné díloFoto: Knížectví Kyjevské Rusi 1054-1132. / Volné dílo

 

Po jeho smrti ale vzala jednota zasvé. Princip přechodu následnictví na prvorozeného syna způsobil, že knížata cítila větší vazbu na svá knížectví. Ukrajina se rozpadla na malá knížectví a Kyjev byl v roce 1169 vypleněn a částečně padl. Přesto neztrácel na své kráse a byl právem nazýván Matkou ruských měst.

 

Úpadek Kyjeva a konec Kyjevské Rusi

Podnikatelsky ale začal Kyjev upadat. Italští kupci ho začali při svých cestách do Byzantské říše, Malé Asie, zemí Blízkého východu a do západních zemí, objíždět. Poslední období dějin Kyjevské Rusi představuje také neustálý boj mezi knížaty o trůn staroruského státu. K tomu se z výchdou blížila mongolská Zlatá horda.

 

Mongolové zaútočili již v roce 1123 na řece Kalka o deset let později ze severu. V roce 1240 vnikl do Kyjeva vnuk velkého Čingischána, zcela jej vyplenil, zničil a podrobil si obyvatele. Není nutné snad ani dodávat, že nájezd Mongolů usnadnila řevnivost mezi jednotlivými knížectvími.

 

Mongolové ale neobsadili celé území a přiměřeně respektovali místní kulturu a křesťanské náboženství. Na Ukrajině se zdrželi až téměř do konce 13. století. Padesátiletá přítomnost Mongolů definitivně ukončila trvání Kyjevské Rusi.

 

Po odchodu Monologů se začalo o ukrajinské území na začátku 14. století zajímat Polsko a Litva...

 

Prameny:
Povest vremennych let [1]; česky: Nestorův letopis ruský, ed. Erben, K.J. Praha 1940
PICKOVÁ, Dana. O počátcích státu Rusů. Historický obzor, 2007, 18 (11/12), s. 253-261. ISSN 1210-6097.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
liberal shark Datum: 07.10.2014 Čas: 13:39

Trochu mě mate ta přiložená mapa. Proč jsou tam uvedeny západoslovanské kmeny na území polského království (Vislané, Polané, Mazovjané), a nejsou tam ty na území českého království (Češi), bývalé Jugoslávie (Srbové, Charváti) a dnešního Německa (Havolané, Lužičané atd.)? Kdo je autorem té mapy a co tím jako sleduje ?

to: golimir 1:
ze všeho nejhorší je invaze dialogů :-).

avatar
golimir1 Datum: 06.10.2014 Čas: 21:56

Jsem rád za trochu historie.Jen pozor na "odchod monologů" .

avatar
Nemo Datum: 03.10.2014 Čas: 13:58

Pěkná série, počítáte také do budoucna s nějakou sérií na téma Blízkého východu? Myslím onen region kde žijí Kurdové a další menšiny. O Palestině už toho bylo řečeno mnoho. Každá osvěta je dobrá, z mnoha internetových diskusí vyplývá že většina lidí nemá ponětí co je to za národnosti a hází je do jednoho pytle s Araby v tom smyslu "ať se navzájem pomlátí, ručníkáři".

avatar
faxpr Datum: 02.10.2014 Čas: 21:50

Výborné články o dějinách Ukrajiny. Vždy se na ně moc těším a nikdy nejsem zklamán! Mgr. Hana Zelená se stává pomalu, ale jistě mým oblíbeným internetovým autorem!

arr