Události

Foto: F-16I Sufa ; větší foto / Flickr IDF, CC BY-SA 3.0 

Syrský jaderný program

O útoku na syrské jaderné zařízení al-Kibar v provincii Deir az-Zor na řece Eufrat bylo řečeno mnohé. Všechny informace však vycházely ze zpráv z médií, od zahraničních politiků nebo z úniků informací.

Obecně se nepochybovalo o izraelské odpovědnosti za útok. Izrael z útoku obvinila i syrská vláda, která uvedla, že IAF narušilo její vzdušný prostor a bombardovalo „nevyužívané vojenské zařízení.“ Ostatně IAF má s podobnými preventivními nálety na centra výroby zbraní hromadného ničení bohaté zkušenosti – každý si vzpomene na Operaci Opera, tedy na izraelský nálet na irácké jaderné zařízení Osirak v roce 1981.

Ač Sýrie zapírala svůj jaderný program, podle zprávy Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) z roku 2011 byl vojenský jaderný rektor v centru al-Kibar těsně před dokončením. Podezření potvrdily také zprávy o zapojení Severní Koreje do stavby syrského jaderného reaktoru, který měl konstrukčně vycházet ze severokorejských reaktorů z výzkumného centra Jongbjon.

Zástupci Izraele se posledních deset let odmítali ke zničení centra al-Kibar vyjádřit. Zvrat přišel 21. března letošního roku, kdy Izrael zveřejnil dokumenty popisující koordinovanou činnost izraelských tajných služeb a ozbrojených sil na zničení syrského jaderného centra al-Kibar.

Akce měla tři části: přípravnou akci rozvědky pod kódovým označením Outside the Box, práci izraelského generálního štábu (označení Ein Habasor) a zapojení izraelského letectva (označení Soft Melody). Nad celou akci dohlížel tehdejší izraelský premiér Ehud Olmert, šéf Mossadu Meir Dagan a velitel IAF Eliezer Szkedi.

Oficiálně je celá operace nazývaná jako Operation Orchard (Operace Ovocný sad), nebo Operation Soft Melody (Operace Jemná melodie) nebo také Operation Outside the Box (Operace Jiný pohled na věc).

„Jaderný reaktor, který ovládal Assad, by měl vážné strategické důsledky pro celý Blízký východ,“ uvedly izraelské obranné síly (IDF) v oficiálním prohlášení. Vzhledem k tomu, že provincie Deir az-Zor během syrské občanské války ovládaly islámistické skupiny „bezpečnostní důsledky ztráty kontroly nad jaderným reaktorem, který by padl do rukou ISIS nebo jiných extrémistických skupin během války v Sýrii, by byly obrovské.“

Foto: Syrský jaderný reaktor ve výstavbě; větší foto / IDF

Přípravy na úder

Leteckému úderu předcházela téměř dvouletá výzvědná práce Mossadu a zpravodajských služeb IDF. Po celá desetiletí existovaly náznaky o syrském vojenském jaderném programu. Izraelští analytici ale pochybovali o tom, zda Bašar Al Assad převzal syrské jaderné aktivity po smrti svého otce Hafeze Al Assada.

Nicméně v roce 2004 Izrael objevil nejnovější syrské snahy o vybudování vlastního vojenského jaderného programu. Příprava případného leteckého úderu začala v lednu 2006, kdy měl být syrský reaktor již rok ve výstavbě. Izraelská pozornost se zaměřila především na budovu se čtvercovou základnou o ploše 1600 m2 (40 x 40 m), která byl pojmenována jako „Kostka“.

Další pozorování zaznamenalo zvýšenou aktivitu a stavební práce kolem zdánlivě neaktivního a nezabezpečeného zařízení (základna nebyla chráněná prostředky protivzdušné obrany [PVO] nebo jinými vojenskými obrannými body). Mezi listopadem a lednem 2007 bylo objeveno potrubí spojující Kostku s kilometr vzdálenou řekou Eufrat. To zesílilo izraelské podezření, protože potrubí mohlo být využito k chlazení reaktoru.

Izraelské vedení proto zadalo tajným službám úkol, aby jednoznačně určily zamyšlené využití Kostky. Izraelští agenti dostali příležitost v březnu 2007 na konferenci o jaderné energii ve Vídni, které se zúčastnil zástupce syrské komise pro atomovou energii Ibrahim Othman. Podle neoficiálních zpráv (informaci přinesl v roce 2012 The New Yorker) Mossad vytěžil důkazy o existenci reaktoru přímo z počítače Othmana.

Foto: Reaktorová šachta al-Kibar, Fotografie může pocházet z počítače Othmana; větší foto / IDF

„Tým agentů Mossadu uspěl v získání informací způsobem, který znají. Jinak to nebudu komentovat,“ uvedl bývalý šéf Mossadu Tamir Pardo na konferenci 21. března 2018. „Bylo to čisté štěstí, že se této skupině agentů podařilo předat tuto informaci.“

Agenti získali mimo jiné 35 fotografií, které ukazují vnitřek Kostky a průběh probíhajících prací, včetně přítomnosti korejských dělníků. Podle fotografií byl reaktor již v pokročilé fázi výstavby a dle rozpoznaného typu mohl produkovat plutonium pro výrobu jaderných zbraní.

Izrael následně vypracoval různé možnosti „černého scénáře“ a také seznam možných odpovědí. Počínaje dubnem 2007 začaly konzultace s americkou vládou o otázce možného útoku USA na syrský reaktor. Skeptický přístup členů kabinetu George W. Bushe vyústil v rozhodnutí USA, že se do izraelského leteckého úderu nezapojí. Američané sice uznali, že Kostka je jaderný reaktor ale bez přímých důkazů o výrobě štěpného materiálu pro jaderné zbraně se odmítli akce zúčastnit s tím, že jde o cíl s nízkou prioritou. S tím Izrael nesouhlasil.

Zároveň Izrael zavrhl možnost diplomatického střetu s vládou Bašára Assada, aby nebyl ztracen moment překvapení a nedošlo k urychlení prací nad reaktorem. Po dokončení reaktoru (přidání palivových tyčí) by mohl izraelský úder způsobit radiační zamoření rozsáhlého území. Urychlení přípravy útoku zapřičinily také aktivity jednoho amerického novináře, který se začal o případný izraelský útok zajímat.

Video: Záběry leteckého úderu na syrský jaderný reaktor. / YouTube

Jedinou alternativou pro Izrael se stalo zničení reaktoru al-Kibar. V úvahu připadaly dvě možnosti. Buď provedení vojenského úderu v plném rozsahu, který sice spolehlivě zničí reaktor ale může vyvolat syrskou vojenskou odpověď. Nebo skryté jednání a omezený vojenský úder, což však nemusí trvale odstranit hrozbu. Nakonec byla zvolena druhá možnost a to z důvodu, aby Assadův režim po izraelském útoku nebyl nucen provést vojenskou odpověď proti Izraeli. Jinak řečeno – Izrael dal možnost Assadovi vojenský neodpovědět a přitom si zachovat tvář.

„Neřešil jsem operační úspěch útoku, ale nebezpečí vyvolání války,“ uvedl generálmajor izraelského letectva Amos Yadlin, který byl v té době vedoucím hlavního zpravodajského oddělení IDF a také jedním z pilotů, kteří provedli útok na irácký jaderný reaktor Osirak. „Sýrie na nás mohla další ráno vypustit 100 raket a my bychom byli v úplně jiné situaci.“

Přijatý scénář úderu na syrský reaktor počítal se zapojením osmi úderných letounů, které měly na reaktor shodit 18 tun munice. Do akce se zapojila letka čtyř F-15I Ra'am (69. letka) a dvě dvojice F-16I Sufa (119. a 253. letka) z izraelských základen Hatzerim a Ramon.

Foto: Nově zveřejněné snímky stíhaček a pilotů IAF účastnících se úderu na syrský reaktor; větší foto / IDF

Průběh operace

Operace začala v noci 5. záři 22:30 místního času. Izraelská letadla začala svou misi kolem pobřeží Středozemního moře a následně vstoupila do vzdušného prostoru Sýrie a pokračovala v letu v nízké letové hladině. Cesta k cíli proběhla bez velkých komplikací – nebyl hlášen odpor nepřítele.

K náletu došlo v čase 0:45 dne 6. záři. Každé izraelské letadlo shodilo na reaktor dva kusy munice a ohlásilo provedení útoku kódem „Arizona“.  Použitá munice nebyla specifikována, ale mělo jít o kombinaci laserem a GPS naváděné munice. Na zveřejněných obrázcích lze poznat například satelitem naváděné pumy JDAM.

Následně formace přeletěla k syrsko-tureckým hranicím a pak pokračovala na západ a zpět nad Středozemní moře. Operace skončila úspěšným přistáním letadel na domácích základnách v čase 1:30 bez vlastních ztrát. Dlužno dodat, že Turecko o akci izraelských letadel (oficiálně) nevědělo.

Foto: Letecké snímky Kostky před a po útoku. Snímky zřejmě pořídily úderné letouny; větší foto / IDF

Den po útoku syrská média vydala stručnou zprávu o útoku izraelských letadel, které údajně zahnala syrská PVO. Stručné informace v médiích potvrdily Izraelcům syrskou neochotu vyjadřovat se o svém tajném jaderném programu. Dále plánované komunikační ticho na izraelské straně poskytlo syrským úřadům mediální manévrovací prostor pro vybudování vlastní pozice a možnost zachovat si mediálně tvář.

Současně Izrael začal rozsáhlou diplomatickou ofenzívu zaměřenou na prokázání obecné legitimity preventivních úderu vůči Sýrii. Tímto způsobem byly poznatky o tajném syrském jaderném programu režimu šířeny prostřednictvím neoficiálních kanálů.

#Pt. Aftermath of #Israel|i airstrikes which destroyed in 2007 Assad's nuclear reactor in Kibar. Reactor has subsequently been dismantled while a hangar covered the site to hide operation from sky/satellites. #Syria https://t.co/eJ95CLQTg2 pic.twitter.com/NGVs3sb8Pi

— Qalaat Al Mudiq (@QalaatAlMudiq) March 21, 2018

Tweet: Satelitní snímky Kostky z roku 2011 (syrský režim vybudoval nad zničenou Kostkou kryt) a 2017. / Twitter

Soudí se, že Izrael oficiální informace o náletu nezveřejnil náhodně. Za hlavního příjemce zprávy se považuje Írán, který je stejně jako Sýrie obviňován z jaderných ambicí a z hledání tajných způsobů, jak je realizovat.

Obecně se předpokládá, že Izrael tímto vzkazem odrazuje své rivaly v regionu od získání zbraní hromadného ničení nebo jiných prostředků považovaných za hrozbu pro Izrael. V opačném případě Izrael nebude váhat s použitím síly, aby se s touto hrozbou vypořádal.

Náčelník generálního štábu IDF generál Gadi Eizenkot k tomu říká. „Izrael nezůstane pasivní, pokud jde o věci, které mohou představovat existenční hrozbu [pro Izrael - pozn. red.]. To je poselství roku 1981. Poselství roku 2007. A je to také poselství pro naše nepřátele do budoucna.“

Zdroj: The Drive, Defence24