TacticalPro

Kaspické moře: Ruský trumf na Středním východě

Lodě ruského námořnictva v Kaspickém moři jsou ... Více

Útočná puška CZ BREN 2: Nový přístup, nové myšlení

Armáda ČR v těchto dnech dokončuje převzetí 2600 ... Více

Big 6+1: Podoba americké armády v 21. století

Americká armáda (US Army) představila modernizační ... Více

Německé tanky Leopard 2A4 v Sýrii

Turecká armáda v prosinci poprvé nasadila do bojů ... Více

Události

„Self Care“ aneb schopnost přežít

Datum přidání 02.11.2013    Rubrika rubrika: Události     komentáře 2 komentářů    autor autor: Pavel Boháček

Bylo 29 dubna 1961 a v okolí polární stanice Novolazarevská v Anarktidě vládlo extrémně nepříznivé počasí s prudkými větry, nulovou viditelností a teplotou hluboko pod bodem mrazu. Zánět slepého střeva se zhoršoval a Dr. Rogozovi bylo jasné, že evakuace nepřipadá v úvahu. Nejde už čekat. A tak se rozhodl… :“Budu se operovat sám“.

Self care

Foto: Umět si v případě např. střelného zranění správně nasadit turniket k zástavě krvácení, by měla patřit k základním dovednostem každého příslušníka ozbrojených složek. / archív autora

 

Důležitou součástí taktické neodkladné přednemocniční péče (TECC/TCCC) je také tzv. Self Care Buddy Care, čili sebeošetření a prvotní ošetření zraněného, či nemocného kolegy. Zejména příslušníci ozbrojených sil se během své služby dostávají do mimořádných situací, ve kterých jsou ohroženi na zdraví a životě.

 

Možnosti záchrany pak spočívají ve schopnosti se rychle rozhodovat, ve správném výcviku a také v dostupném vybavení. Pouzdro první pomoci by mělo být součástí vybavení každého policisty, či vojáka. Nemluvě o tom, že schopnost správného a efektivního použití turniketu pro zástavu krvácení musí být pro každého samozřejmostí.

 

Existují však situace, kdy dojde ke zranění, či jiným zdravotním komplikacím a to za těch nejnepříjemnějších okolností a pomoc nelze očekávat ani v nejbližších dnech, či týdnech. Kromě vojáků se to může týkat například astronautů, či obyvatel polárních stanic. Vážné zhoršení zdravotního stavu a nemožnost okamžité evakuace, to byly zápletky skutečných příběhů, ke kterým došlo v nedávných letech například na Antarktidě.

 

V mrazivé samotě

V roce 2011 hlásila americká vědkyně, pracující na polární stanici McMurdo, Renee-Nicole Douceurová, prudké zhoršení svého zdravotního stavu a výpadek poloviny zorného pole. Ačkoliv bylo jasné, že se může jednat o vážné onemocnění, například o mozkovou mrtvici, nebo nádor, pomoc pro Douceurovou nepřiletěla.

 

V oblasti kolem základny McMurdo panovalo mimořádně nepříznivé počasí a společnost Raytheon Polar Services, která základnu provozovala, z celkem pochopitelných důvodů odmítla riskovat životy zachranného týmu. Dr. Douceurová se pomoci dočkala až po měsíci ležení a inhalování kyslíku v provizorních podmínkách stanice, kdy pro ní z Chile přiletělo letadlo. A nebylo to poprvé. Základna byla dějištěm dramatických záchranných operací již několikrát.

 

Self careFoto: Leonid Rogozov. Ruský chirurg, který byl nucen sám sobě vyoperovat slepé střevo v podmínkách polární stanice. Není bez zajímavosti že Rogorovův syn pracoval jako lékař v pražském IKEMu a nyní žije ve Velké Británii a jeho dcera (také lékařka) žije s rodinou v Ústi nad Labem. / autor neznámý

 

Snad nejznámějším případem, spojeným s nemožností evakuace těžce nemocného člena polární expedice je příběh lékaře Leonida Rogozova. Dr. Rogozov byl chirurg sloužící na sovětské polární základně Novolazarevská na Antarktidě. 29. Dubna v roce 1961 začal pociťovat bolest v podbřišku. Jeho stav se rychle zhoršoval. Šlo o akutní zánět slepého střeva. Druhý den bylo jasné, že už nejde čekat. A tak se rozhodl… “Budu se operovat sám”…

 

Rogozovi byli k ruce tři jeho kolegové - nelékaři. Jeden svítil, další držel zrcátko a třetí podával nástroje. Jako místní anestetikum Rogozov použil novokain. Po provedení opichu místa řezu vzal do ruky skalpel a začal operovat. Během jeden a půl hodinové operace sice dvakrát omdlel, ale nakonec se mu podařilo celý zákrok dovést do konce a přežít. Jeho zdravotní stav se během několika dnů upravil a Rogozov se rychle uzdravil.

 

Drama v uzavřené komoře

Zajímavý byl i případ dalšího sovětského lékaře Germana Manovceva. Manovcev se spolu s dalšími dvěma kolegy účastnil experimentu, v rámci kterého byl na 366 dní hermeticky izolován ve speciální komoře o rozměrech 4x4m! Experiment TMK, který začal v roce 1967 v rámci ruského kosmického programu v Institutu medicínsko-biologických problémů v Moskvě, měl za úkol zjistit, jaký vliv má na malou skupinu lidí úplná izolace, kterou budou muset podstoupit kosmonauti například při letu na planetu Mars.

 

Self careFoto: Velký vřed za uchem si musel sám ošetřit lékař German Manovcev, který se spolu s dalšími dvěma kolegy účastnil experimentu, v rámci kterého byl na 366 dní izolován v komoře o rozměrech 4x4m. (ke komoře byla sice později připojena ještě jedna komora – jaký si “skleník! pro pěstování zeleniny-ale ta nebyla o moc větší.) / Roscosmos

 

Součástí experimentu byla také simulace nouzové situace v průběhu letu. V komoře byla navýšená teplota na 35°C. Na týden měl každý ze členů posádky k dispozici jen jedno vědro vody a do toho pravidelná dávka fyzického cvičení na veloergometru. Extrémně těžké podmínky, izolace, vedro, žízeň a námaha, to všechno byly zřejmě faktory, které vedly k tomu, že se 121 den experimentu Germanu Manovcevovi vyvinul za uchem velký a bolestivý vřed.

 

Léky proti bolesti a ani antibiotika, které Manovcev už několik dní bral, nepomáhaly. A tak zbývaly jen dvě možnosti. Tou první bylo unikátní experiment ukončit a druhou možností bylo léčit bolestivou ránu za uchem svépomocí. Manovcev se rozhodl pro druhou možnost. Za pomoci skalpele a zrdcátka provedl řez do bolestivé rány, ze které následně vyteklo velké množství zeleného hnisu. Zákrok dopadl dobře a celý experiment skončil úspěšně.

 

 

A co jsem tímhle článkem vlastně chtěl říci? Že někdy se můžete dostat do situace, kdy váš život bude záviset jedině na kvalitě vašeho výcviku, houževnatosti a schopnosti si poradit v nestandardních situacích. Někdy je i ve světě supermoderních lékařských technologií tím nejdůležitějším prostá vůle nevzdat se, vzít věci do svých rukou a přežít. Jak svého času prohlásil Charles Bukowsky… Svět patří těm, co se nepos***u.”

 

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.7 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
mart Datum: 06.11.2013 Čas: 20:40

Je vidět (a různých příběhů je jistě více), že je člověk v mezních situacích schopný téměř čehokoliv. Nejhorší je, že nikdo z nás nevi jak se zachová, dokud se do té situace nedostane...

avatar
Ultramarinus Datum: 03.11.2013 Čas: 00:12

Sice to ještě hodně dlouho nebude použitelné bez lékaře u "řízení" (ať už jakkoliv vzdáleného od operačního stolu), ale myslím, že "automatické operační/lékařské jednotky" jsou skoro jistou budnoucností.

Představte si tu "automatickou verzi" jako krabici, tubus, nebo rakev, do které člověk/pacient vleze, specifikuje lékařské problémy, počítač jej s využitím moderní lékařské medicíny diagnostikuje (pokud je to možné, ačkoliv třeba rentgen by neměl být problém), a pak jej prostřednictvím robotických manipulátorů se skalpely, svorkami, infuzemi a dalšími nástroji odoperuje zcela bez zásahu živého doktora (v případě že není k dispozici, nebo v komunikačním dosahu).

Těm, co tolik nevadí sci-fi, doporučuji kouknout na scénu z filmu "Prometheus" s podobně zautomatizovaným chirurgickým zákrokem.
Obrázek: http://i1.ytimg.com/vi/9IG2bicNOfo/hqdefault.jpg
Krátké video http://www.youtube.com/watch?v=9IG2bicNOfo

Sice se nic takového ze zřejmých důvodů nevejde do "batohu", na druhou stranu, do medevacu (ať už vrtulníku nebo vozidla) by se něco takového vejít snad i mohlo...

arr