Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

„Self Care“ aneb schopnost přežít

Datum přidání 02.11.2013    Rubrika rubrika: Události     komentáře 2 komentářů    autor autor: Pavel Boháček

Bylo 29 dubna 1961 a v okolí polární stanice Novolazarevská v Anarktidě vládlo extrémně nepříznivé počasí s prudkými větry, nulovou viditelností a teplotou hluboko pod bodem mrazu. Zánět slepého střeva se zhoršoval a Dr. Rogozovi bylo jasné, že evakuace nepřipadá v úvahu. Nejde už čekat. A tak se rozhodl… :“Budu se operovat sám“.

Self care

Foto: Umět si v případě např. střelného zranění správně nasadit turniket k zástavě krvácení, by měla patřit k základním dovednostem každého příslušníka ozbrojených složek. / archív autora

 

Důležitou součástí taktické neodkladné přednemocniční péče (TECC/TCCC) je také tzv. Self Care Buddy Care, čili sebeošetření a prvotní ošetření zraněného, či nemocného kolegy. Zejména příslušníci ozbrojených sil se během své služby dostávají do mimořádných situací, ve kterých jsou ohroženi na zdraví a životě.

 

Možnosti záchrany pak spočívají ve schopnosti se rychle rozhodovat, ve správném výcviku a také v dostupném vybavení. Pouzdro první pomoci by mělo být součástí vybavení každého policisty, či vojáka. Nemluvě o tom, že schopnost správného a efektivního použití turniketu pro zástavu krvácení musí být pro každého samozřejmostí.

 

Existují však situace, kdy dojde ke zranění, či jiným zdravotním komplikacím a to za těch nejnepříjemnějších okolností a pomoc nelze očekávat ani v nejbližších dnech, či týdnech. Kromě vojáků se to může týkat například astronautů, či obyvatel polárních stanic. Vážné zhoršení zdravotního stavu a nemožnost okamžité evakuace, to byly zápletky skutečných příběhů, ke kterým došlo v nedávných letech například na Antarktidě.

 

V mrazivé samotě

V roce 2011 hlásila americká vědkyně, pracující na polární stanici McMurdo, Renee-Nicole Douceurová, prudké zhoršení svého zdravotního stavu a výpadek poloviny zorného pole. Ačkoliv bylo jasné, že se může jednat o vážné onemocnění, například o mozkovou mrtvici, nebo nádor, pomoc pro Douceurovou nepřiletěla.

 

V oblasti kolem základny McMurdo panovalo mimořádně nepříznivé počasí a společnost Raytheon Polar Services, která základnu provozovala, z celkem pochopitelných důvodů odmítla riskovat životy zachranného týmu. Dr. Douceurová se pomoci dočkala až po měsíci ležení a inhalování kyslíku v provizorních podmínkách stanice, kdy pro ní z Chile přiletělo letadlo. A nebylo to poprvé. Základna byla dějištěm dramatických záchranných operací již několikrát.

 

Self careFoto: Leonid Rogozov. Ruský chirurg, který byl nucen sám sobě vyoperovat slepé střevo v podmínkách polární stanice. Není bez zajímavosti že Rogorovův syn pracoval jako lékař v pražském IKEMu a nyní žije ve Velké Británii a jeho dcera (také lékařka) žije s rodinou v Ústi nad Labem. / autor neznámý

 

Snad nejznámějším případem, spojeným s nemožností evakuace těžce nemocného člena polární expedice je příběh lékaře Leonida Rogozova. Dr. Rogozov byl chirurg sloužící na sovětské polární základně Novolazarevská na Antarktidě. 29. Dubna v roce 1961 začal pociťovat bolest v podbřišku. Jeho stav se rychle zhoršoval. Šlo o akutní zánět slepého střeva. Druhý den bylo jasné, že už nejde čekat. A tak se rozhodl… “Budu se operovat sám”…

 

Rogozovi byli k ruce tři jeho kolegové - nelékaři. Jeden svítil, další držel zrcátko a třetí podával nástroje. Jako místní anestetikum Rogozov použil novokain. Po provedení opichu místa řezu vzal do ruky skalpel a začal operovat. Během jeden a půl hodinové operace sice dvakrát omdlel, ale nakonec se mu podařilo celý zákrok dovést do konce a přežít. Jeho zdravotní stav se během několika dnů upravil a Rogozov se rychle uzdravil.

 

Drama v uzavřené komoře

Zajímavý byl i případ dalšího sovětského lékaře Germana Manovceva. Manovcev se spolu s dalšími dvěma kolegy účastnil experimentu, v rámci kterého byl na 366 dní hermeticky izolován ve speciální komoře o rozměrech 4x4m! Experiment TMK, který začal v roce 1967 v rámci ruského kosmického programu v Institutu medicínsko-biologických problémů v Moskvě, měl za úkol zjistit, jaký vliv má na malou skupinu lidí úplná izolace, kterou budou muset podstoupit kosmonauti například při letu na planetu Mars.

 

Self careFoto: Velký vřed za uchem si musel sám ošetřit lékař German Manovcev, který se spolu s dalšími dvěma kolegy účastnil experimentu, v rámci kterého byl na 366 dní izolován v komoře o rozměrech 4x4m. (ke komoře byla sice později připojena ještě jedna komora – jaký si “skleník! pro pěstování zeleniny-ale ta nebyla o moc větší.) / Roscosmos

 

Součástí experimentu byla také simulace nouzové situace v průběhu letu. V komoře byla navýšená teplota na 35°C. Na týden měl každý ze členů posádky k dispozici jen jedno vědro vody a do toho pravidelná dávka fyzického cvičení na veloergometru. Extrémně těžké podmínky, izolace, vedro, žízeň a námaha, to všechno byly zřejmě faktory, které vedly k tomu, že se 121 den experimentu Germanu Manovcevovi vyvinul za uchem velký a bolestivý vřed.

 

Léky proti bolesti a ani antibiotika, které Manovcev už několik dní bral, nepomáhaly. A tak zbývaly jen dvě možnosti. Tou první bylo unikátní experiment ukončit a druhou možností bylo léčit bolestivou ránu za uchem svépomocí. Manovcev se rozhodl pro druhou možnost. Za pomoci skalpele a zrdcátka provedl řez do bolestivé rány, ze které následně vyteklo velké množství zeleného hnisu. Zákrok dopadl dobře a celý experiment skončil úspěšně.

 

 

A co jsem tímhle článkem vlastně chtěl říci? Že někdy se můžete dostat do situace, kdy váš život bude záviset jedině na kvalitě vašeho výcviku, houževnatosti a schopnosti si poradit v nestandardních situacích. Někdy je i ve světě supermoderních lékařských technologií tím nejdůležitějším prostá vůle nevzdat se, vzít věci do svých rukou a přežít. Jak svého času prohlásil Charles Bukowsky… Svět patří těm, co se nepos***u.”

 

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.7 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
mart Datum: 06.11.2013 Čas: 20:40

Je vidět (a různých příběhů je jistě více), že je člověk v mezních situacích schopný téměř čehokoliv. Nejhorší je, že nikdo z nás nevi jak se zachová, dokud se do té situace nedostane...

avatar
Ultramarinus Datum: 03.11.2013 Čas: 00:12

Sice to ještě hodně dlouho nebude použitelné bez lékaře u "řízení" (ať už jakkoliv vzdáleného od operačního stolu), ale myslím, že "automatické operační/lékařské jednotky" jsou skoro jistou budnoucností.

Představte si tu "automatickou verzi" jako krabici, tubus, nebo rakev, do které člověk/pacient vleze, specifikuje lékařské problémy, počítač jej s využitím moderní lékařské medicíny diagnostikuje (pokud je to možné, ačkoliv třeba rentgen by neměl být problém), a pak jej prostřednictvím robotických manipulátorů se skalpely, svorkami, infuzemi a dalšími nástroji odoperuje zcela bez zásahu živého doktora (v případě že není k dispozici, nebo v komunikačním dosahu).

Těm, co tolik nevadí sci-fi, doporučuji kouknout na scénu z filmu "Prometheus" s podobně zautomatizovaným chirurgickým zákrokem.
Obrázek: http://i1.ytimg.com/vi/9IG2bicNOfo/hqdefault.jpg
Krátké video http://www.youtube.com/watch?v=9IG2bicNOfo

Sice se nic takového ze zřejmých důvodů nevejde do "batohu", na druhou stranu, do medevacu (ať už vrtulníku nebo vozidla) by se něco takového vejít snad i mohlo...

arr