TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Hrdina Ruské federace: Jevgenij Jurjevič Epov

Datum přidání 31.01.2014    Rubrika rubrika: Události     komentáře 8 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

V našem seriálu o činech absolutní nezištné odvahy se dnes podíváme do Ruska. Hrdinou dnešního příběhu je seržant Jevgenij Epov, příslušník speciální jednotky Specnaz ruského ministerstva vnitra. Podobně jako Ross McGinnis nebo Jason Duham, za cenu vlastního života zachránil své spolubojovníky před jistou smrtí.

Foto: Jevgenij Jurjevič Epov / Ruské ministerstvo vnitra

Foto: Jevgenij Jurjevič Epov / Ruské ministerstvo vnitra

 

Epov se narodil 4. října v malé ruské vesničce Milgidun v Černyševském okrese, jenž spadá do Zabajkalského kraje. Již od dětství projevoval zájem o fotbal a box. S vynikajícími výsledky ukončil Černyševské odborné učiliště No 20.

 

Po ukončení studia na odborném učilišti nastoupil na vojnu. Jakmile absolvoval povinnou vojenskou službu, stal se vojákem z povolání ve Vnitřním vojsku MVD (Ministerstvo vnitra) v Čeljabinsku, kde žil se svou ženou Anastázií Veršininou.

 

V říjnu roku 2009 prošel úspěšně kvalifikačními zkouškami a získal právo nosit kaštanový baret (znak speciálních jednotek). V listopadu roku 2011 byl seržant Epov vyslán jako člen 23. oddílu speciálního určení (vojenské jednotky No 6830) do neklidného Kavkazu. Úkolem jednotky bylo provádět protiteroristické operace v Dagestánu.

 

Video: Hrdina: Příběh seržanta Epova / YouTube

 

Speciální komando, kterému velel seržant Epov, doprovázelo dne 27. ledna 2012 „operativce“ Federální bezpečnostní služby FSB v Kizlyarském okresu. V zalesněném terénu mezi obcí Černjajevka a osadou byli napadeni ozbrojenci z tzv. kizlyarského gangu.

 

Celkově pět ozbrojenců se ukrývalo v pečlivě zamaskovaném úkrytu. Při pokusu o jejich zadržení se však jednotka vojáků dostala do ostré palby ze samopalů a kulometů.

 

Epov nařídil svým mužům se rozptýlit. Ozbrojenci se několikrát pokoušeli probít pryč pomocí granátů. Jeden z granátů se jim nakonec podařilo hodit nedaleko skupiny vojáků a těžce je zranit.

 

Foto: Jevgenij Jurjevič Epov / Ruské ministerstvo vnitra

Foto: Matka seržanta Epova přebírá vyznamenání Hrdina Ruské federace. / Nashe Vremja

 

Ozbrojenci vycítili šanci a snažili se přes zraněné vojáky uniknout. Epov za neustále palby běžel zraněným vojákům na pomoc. V tu chvíli však vedle zraněných vojáků dopadl další granát. Epov bez váhání zakřičel „granát“ a přikryl ho vlastním tělem, aby ochránil zraněné vojáky. Došlo k výbuchu a Epov byl na místě mrtvý.

 

Ostatním vojákům se podařilo zraněné vojáky zachránit a nakonec všech pět ozbrojenců zlikvidovat. Bohužel na straně speciální čeljabinské jednotky padli čtyři vojáci, včetně seržanta Epova.

 

Za tento hrdinský čin mu byl 28. dubna 2012 udělen prezidentem Ruské federace in memoriam titul Hrdina Ruské federace – za hrdinství, odvahu a obětavost při výkonu vojenské služby.

 

Foto: Jevgenij Jurjevič Epov / Ruské ministerstvo vnitraFoto: Pamětní deska v obci Milgidun / Milgidun

 

Slavnostní rozloučení s Epovem proběhlo v Čeljabinsku na vojenské základně Vnitřních vojsk MVD. Rozloučit se nepřišli jen kamarádi a rodina, ale také obyčejní obyvatelé Čeljabinsku. Pochován byl 3. února 2012 na hřbitově ve své rodné obci Milgidun.

 

Epov se ve své domovině stal hrdinou. Jeho fotografie visí v místní škole a jeho příběh zná každý student v oblasti. Studenti také za vlastní prostředky postavili svému krajanovi pamětní desku.

 

„Žil v naší vesnici, vystudoval naší školu a byl jedním z naších nejlepších studentů. Bezpochyby stojí za to připomínat si jeho památku. Když jsem se doslechla, že se jeden z vojáků vrhl na granát, hned mě napadlo, že to byl on,“ říká Valentina Koriagina, starostka obce Milgidun

 

Zdroj: Министерство Внутренних Дел Российской Федерации

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.8 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Zbrojir Datum: 05.02.2014 Čas: 21:40

Další skutečný hrdina - profesionál.

Pro člověka s výchovou a vzděláním z civilizované části světa není jistě snadné učinit takové rozhodnutí.

Historie nás učí, že skuteční hrdinové války obvykle nepřežijí.

Ve světě s všeobecně upadající morálkou a inflací různých "pseudohrdinů" se stále najdou lidé hodní úcty a obdivu, bez ohledu, zda se jedná o profesionální vojáky, policisty, hasiče, či malého kluka, co obětuje svůj život při záchraně příbuzných.

,

avatar
Ultramarinus Datum: 02.02.2014 Čas: 20:31

Radek Gelnar: Slo o Andrewa McGinisse, drzitele medaile cti in memoriam. Ten clanek se zakrytym granatem v humvee jste tu na strankach armadniho magazinu komentoval 6.1. tohoto roku.

avatar
Ultramarinus Datum: 02.02.2014 Čas: 20:24

Ano, ten clanek tu je - tusim ze jde o vlakno "medal of honor" a ze je tady na teto strance odkaz (jeden z tech tri M.O.H. Nad komentari).

Asi to bude mym presvedcenim, ze vetsina zmen za tu krev nestoji a ze civilizace/systemy se maji budovat a postupne zlepsovat, misto aby se bortily a nahrazovaly "lepsimy".

Vojak, ktery je zabit pri obrane sveho statu a naroda, obzvlast kdyz svym cinem zachrani zivot, si ZASLOUZI byt vzpominan a oznacovan jako hrdina. Protoze o TOM je spravedlivy konflikt - a nejhlubsi zaklad vojenskeho remesla tak, jak ho chapu ja. O ochrane zivota. Kolegu a kamaradu. Rodiny. Sousedu. Civilistu. Nevinych.

Fakt, ze se to v nasem hnusnem svete musi delat silou zbrani, protoze te jedine rozumi a naslochaji naprosto vsichni (sebesilenejsi, sebeextremnejsi a sebevetsi hajzli) na dobrote te zakladni myslenky nic nesnizuje.

Čest a slávu hrdinům, vděčnost jejich rodinám.

avatar
Adanedhel Datum: 31.01.2014 Čas: 19:08

Pro Radka Gelnara - Ale tenhle článek tady už je, skoro měsíc, myslím že je na straně 2 či tři, je tam.

avatar
liberal shark Datum: 31.01.2014 Čas: 18:45

To je dobře, že už i ruská věrchuška dokáže veřejně ocenit hrdinský čin obyčejného vojáka.

avatar
Radek Gelnar Datum: 31.01.2014 Čas: 17:13

Byl to hrdina , ale chtěl bych vědět co se mu asi honilo v hlavě.Základní lidský instinkt je pud sebezáchovy,ale v tomto případě byl plně potlačen a obětoval svůj život pro své spolubojovníky! Nedávno jsem četl podobný příběh,ale týkál se amerických vojáků,kdy jim byl vhozten granát do auta a jeden z nich vlastním tělem zabránil aby zemřela celá posádka.Také byl vyznamenán In Memoriam.Nenapsali by jste článek i o tomhle hrdinovi?

avatar
Jan Grohmann Datum: 31.01.2014 Čas: 15:46

Dobrý den, děkujeme. Jsme rádi, že se článek líbí. Na podobné příběhy se určitě více zaměříme.

avatar
Adanedhel Datum: 31.01.2014 Čas: 15:04

Velmi chválím redakci že nám dovolili nahlédnout i mezi hrdiny Ruské Federace. Děkuji Pane Grohmanne. Doufám že budou následovat další, i když je smutné, že tyto hrdiny vůbec potřebujeme.

arr