TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Pozemní technika

Ruská hrozba: Protivzdušná obrana a raketové systémy

Datum přidání 22.08.2016    Rubrika rubrika: Pozemní technika     komentáře 147 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Zatímco NATO se posledních 15 let soustředilo na bojové operace proti povstalcům, Rusko využilo alianční nepozornost k posílení svých vojenských schopností. Země NATO nyní znenadání čelí nové generaci pokročilých systémů protivzdušné obrany (PVO), střelám s plochou dráhou letu a balistickým raketám.

Foto: Transportní a nakládací vozidlo raketového systému Iskander-M; větší foto; ilustrační foto / Boevaya mashina; CC BY-SA 4.0

 

Palebná převaha Ruska

“Když vám někdo ustoupí ze zorného pole, což se určitě v minulosti stalo, začínáte mít sklon ho podceňovat nebo mu nevěnujete tolik pozornosti. Rusko se posledních deset let učilo, jak se jednotlivé státy Aliance zapojovaly v Afghánistánu, v Iráku a dalších regionech… a tiše pracovalo na svém záměru,” uvedl v únoru pro internetovou televizi DVTV český generál František Mičánek, který byl zvolen děkanem vojenské školy NATO Defense College. Podle generála Mičánka bylo záměrem Ruska návrat na velmocenskou globální scénu.


Alianční nevšímavosti a podceňování Rusko využilo k zavádění nových zbraňových systémů narušující vojenskou převahu zemí NATO.

 

Pode doktora Dan Goureho, viceprezidenta think-tanku Lexington Institute, Aliance nyní čelí dvěma hlavním výzvám.


První výzvou je ruská pokročila PVO. Spolu s moderními stíhacími stroji dokáže Rusko pomocí PVO “kontrolovat” vzdušný prostor stovky kilometrů hluboko od svých hranic a především chránit své dělostřelecké/raketové prostředky dlouhého dosahu.


Díky kompletům S-300/S-400 Rusko kontroluje vzdušný prostor Černého moře, Pobaltí a díky Kaliningradské exklávě velkou část polského vzdušného prostoru.


Druhou hrozbou jsou zmiňované dalekonosné dělostřelecké systémy, střely s plochou drahou letu odpalované ze země/moře a taktické balistické rakety (Iskander-M). Vše podporované novými průzkumnými/zaměřovacími prostředky. Rusko dokáže pomocí těchto systémů ničit cíle vzdálené stovky nebo dokonce tisíce kilometrů - navíc vše pod krytem moderní PVO.


“Větší schopnost vzdušného sledování, kombinována s masivními palebnými, dělostřeleckými a mobilními raketovými prostředky, vytvořili novou úroveň intenzity ve vedení moderního konvenčního boje. Konflikt na Ukrajině ukazuje, že dělostřelectvo vytváří 80 % všech obětí. Objevily se čtyři důležité trendy pro americké pozemní síly - Rusko používá kombinaci pokročilé konvenční munice dvojího určení (DPICM; proti živé síle i technice - pozn. red.), rozhazované miny (scatterable mines - pozn. red.), munici útočící shora a termobarickou munici, která má zničující důsledky, pokud je použita v masovém měřítku,” komentuje pro magazín National Interest nejnebezpečnější ruské zbraně doktor Phillip Kraber.

Ruská armáda vystavěla tuto smrtelnou kombinaci - moderní systémy PVO chránící dělostřelecké a raketové systémy dlouhého dosahu.

První problém, tedy ruská PVO, resp. prostředky odepření přístupu letectva do chráněné oblasti A2/D2 (Anti-Access/Area-Denial), vyřeší až nástup alainčních letadel páté generace F-35 Lightning II, nové přesné munice a nových prostředků elektronického boje. Slovo “vyřeší” však neznamená nic jiného, než překonání ruské PVO za “přijatelných ztrát”.


Do té doby mají ale ruské raketové a dělostřelecké systémy bezpečnou palebnou převahu nad pozemními silami Aliance - a to jak z hlediska mohutnosti palby, tak i dostřelu.


Možná řešení

Alianční země musí posílit schopností svých raketových a dělostřeleckých prostředků - zvýšit dostřel, rychlost palby a získat víceúčelovou, cenově dostupnou munici.

 

Podle Goreho úkolem podobných dalekonosných dělostřeleckých a raketových systémů musí být zničení ruského PVO a otevření cesty pro alianční letecké síly.

 

Není nutné vyvíjet vše od nuly. Na trhu je dostatek produktů, které dokáží posílit schopnosti Aliance během několika let.

 

Například BAE Systems nabízí naváděné dělostřelecké granáty SGP (5-Inch Saboted Standard Guided Projectile) ráže 155 mm. SGP má dostřel 70 km a zasáhne cíl s kruhovou odchylkou pouze 10 m. Na cíl doručí bojovou hlavici o hmotnosti až 22,6 kg.


Lockheed Martin zase nabízí naváděné rakety XM30 ráže 227 mm s doletem 70 km. Rakety jsou naváděny na cíl pomocí GPS a inerciálního navigačního systému. K dispozici jsou také těžké rakety ATACMS schopné na vzdálenost 300 km doručit bojovou hlavici o hmotnosti 225 kg.


Americký Raytheon zase vyvíjí naváděné rakety LRPF (Long-Range Precision Fires) pro raketomety MLRS/HIMARS. Současné raketomety pojmou dvě (HIMARS) nebo čtyři (MLRS) rakety LRPF, místo jedné nebo dvou ATACMS. Dostřel raket LRPF bude až 500 km.


Firma Boeing v rámci programu GLSDB (Ground Launched Small Diameter Bomb) unikátním způsobem kombinuje staré rakety M26 a “okřídlené” pumy SDB (Small Diamter Bomb). Díky použití klouzavé pumy SDB se původní dostřel (32 km) rakety M26 zvýšil až na 200 km.


SDB na cíl doručí 93kg bojovou hlavici a v poslední verzi SDB II (GBU-53) má kruhovou odchylku v cíli pouze 1 m. K dispozici je navádění pomocí GPS, laseru nebo vlastního malého radaru. Celý systém již byl testován a je připraven k prodeji.


Boeing rovněž pracuje na dělostřeleckém granátu ráže 155 mm s náporovým motorem (ramjet). Granát má dolet až 200 km a dvojnásobnou rychlost oproti raketám se stejným dosahem.

 

Zdroj: National Interest

 

 

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
tom75 Datum: 29.08.2016 Čas: 16:26

Shania anglictina neni moje silna stranka a cestina
taky

avatar
Shania Datum: 28.08.2016 Čas: 18:51

Musíš trochu rozlišovat místní frakce, takto konkretní je jak jsme napsal pkk/ypg + sdf. Takže frakce co maximalně využila vznikle situace k upevnění a rozšíření své pozice, minimálně bojem s ISIS a v podstatě postupně spolupracovali a pak zradili všechny frakce v tomhle konfliktu od Asada po ISIS.

To že US vsadili vše na Kurdy, je jen jejich problém, to že arabské kmeny nebudou nadšeni z Kurdských osvoboditelů a Kurdům se naopak moc nechce bojovat mimo své uzemí je jasné už roky.

Na US a celý západ si tu mužeš vyhrabat takových věcí, tak mi je záhadou proč pořád někdo vytahuje, že vsadili vše na umírněnou opozici, která občas řeže krky... když je to hovadina, US svými akcemi povstalcům spíš škodí.

Tady je dlouhá odpověď na to co Obama mohl udělat of Toma Coopera

Q: I am not sure about is even if he wanted to, how could Oblabla get properly involved?

A: He could have done plenty of things - without ever launching any kind of military intervention.

By supporting Syrian insurgents, not by curbing them. And by blockading the regime.

That is: by at least letting Saudis, Emiratis etc. do what they want to do, namely: deliver money, arms, food etc. At the same time, he should've curbed the flow of the same from Qatar, Kuwait and Turkey for the JAN. If nothing else, he could've forced Qataris, Kuwaitis and Turks to use the same mechanism that was installed already back in 2012, and provide their aid via the top insurgent authorities in Turkey.

Instead, he is stubbornly curbing Saudis & Co, and completely ignoring what Qatar, Kuwait etc. are doing for the JAN. Result is obvious: lack of unity between other groups, and growth of the JAN. Indeed, through what he is doing, Oblabla is driving insurgents into the JAN.

As can be seen in southern Syria, such a system works - if strictly applied. The MOC in Amman is having the Southern Front so tightly in grip, that the FSyA there can't do anything at all - and is not doing anything at all.

Sadly, because of the US order 'not to fight Assad', this is meanwhile counterproductive too. So much so, the SF/FSyA is meanwhile losing thousands of fighters to Saudi-controlled groups.

Q: 1)Was there ever (from the beginning of the conflict until today) a good partner on the ground that the US could have identified and worked with to be a force for a truly free Syria with values amenable to and workable with western democracy, and if so was there a way for the US to find them, vet them, reach them, arm them, and plan/conduct joint operations with them (e.g. like the YPG, etc. in Kobane and other places)?

A: 1.) Short variant: yes, there were plenty of them; yes, they were clearly identified; yes, they were not only found but there were intensive contacts too; and yes, there were plenty of ways to work with them, indeed: to turn them into US/Western proxies.

And, back in 2012, they would've been quite cheap to have, too. As of July 2012, the USA could've literaly 'bought' the entire Syrian insurgency for as little as US$ 100 million. That was the de-facto offer the commanders of the FSyA did.

...Prices went significantly up once the Qataris and Kuwaitis found out about this, and began buying them instead.

Problem was that nobody in Washington wanted to do anything. I could now go into 'how comes' and reasons, but then I'll be again blamed of being 'anti-Israel' and whatever else. Sufficient to say that all of a sudden, everybody was 'convinced', this is not US business.

Nevertheless, representatives were sent to Turkey and similar places, and there were talks. Representatives of the Syrian insurgency were screaming themselves hoarse emphasising that what is happening in Syria has nothing to do with sectarianism and/or extremism (and they were right), and that their revolution and then insurgency had clear and political aims, first and foremost: regime change. US Representatives didn't listen: since 70 years, they are taught that all Syrians are 'crazy' and 'terrorists', and would kill any Westerner at first sight, and their reports about these meetings were 'flavoured' by such conclusions.

Another problem was the (usual) infight between US intel services. As usually, any US president is making his decisions based on intel. However, various parts of the Pentagon and the US intel (whether military or that of the State Department) were at odds with each other over the situation in Syria. Military intel (DIA etc.) were completely clueless. I know it literaly from 'first hand' (it's somebody who was involved in all of this, but sorry: can't talk about names). Sufficient to day that under Oblabla, this sector of the US intel is dominated by characters with ideas that are often entriely out of mind (see the idea with delivery of B-52s to Israel so this could attack Russia etc.; it's something like 'characteristic' for their 'solutions'). The essence of what they 'knew' about Syria was some really good intel about (Assad) illegally smuggling extremists from Iraq to Syria (they even knew it was Assad!): but, they (military intel) had 0 insight into insurgency, and therefore no trace of clue about the context. Driven by what their 'good friends' told them (whom they, 'believe more, because they were there and saw these are friends'), they picked the 'worst case' and concluded 'all Syrian insurgents are terrorists'. I.e. they bought... sigh... let's call it 'the Assadist version'.

Civilian services (CIA, State Dept. etc.) knew better and (understandingly) were playing down the concerns about al-Qaida and its influence. There was a good reason for this: JAN was neither numerous, nor influential, and even less so something like 'welcomed' by Syrians. In essence, nobody cared about the JAN back then.

There was only one thing about which everybody was in agreement: the longer the war goes on, more bloodshed and destruction would it cause.

Now, the CIA and the SD drew a logical conclusion: if there is really a cause for concern over Jihadists and al-Qaida, then it would be better to offer sufficient support to the insurgency in order to reach the regime change on time (before these could grow in power and influence).

The Pentagon and the DIA declared Syria for 'not important', insurgents for 'all al-Qaida', Syrian air defences for 'fearsome', and the entire situation for not of 'higher US national interest'.

Oblabla couldn't make up his mind, so he began demanding conditions from top insurgent representatives in Turkey. They had to make ideological and religious promises - at the time there was no point in doing that: it's absolutely idiotic to demand such conditions before the war would've been over. But, Oblabla insisted - and when Syrians tried to explain him the falacy of this idea, then he picked the Pentagon's 'worst case' version.

Idiotic decision based on... sigh... not on 'lack of information or knowledge', but ignorance, arrogance, and non-US interests and pressure - and with tragic consequences (which I'm sure Oblabla is going to explain in his own words and while blaming everybody else, just not taking responsibility - in his 'memoirs', after the end of his presidency, and while cashing millions in return).

Q: 2)Could any US president (whether the current or the next one) now or before have launched (or in the future launch) the necessary scale operation to intervene even with such partners given the public opinion in the US?

A: 2.) There was so far, and I doubt there will be in the future - actually absolutely no need for the USA to launch a military intervention in Syria. All the USA needed to do so far would have been to build a military alliance including Saudi Arabia and Turkey, and then guide/command this.

Saudis, Emiratis, etc would've been happy to go into Syria. Oblabla sent them to Yemen instead.

In the future, any new US president is going to have it awfully hard to bring anything under control there. Even less so to build such an alliance (one that would need no direct US military involvement). That train is away - and that since years. Turkey is now completely out of US control, and - while having no clear evidence for this - I doubt it's any much different in regards of Saudis, Emiratis etc.

And nobody has control over Qataris and Kuwaitis, anyway (on the contrary: they are in control of much of what's left of the West's heavy industry).

avatar
tom75 Datum: 28.08.2016 Čas: 14:34

Shania
Tady jde o princip nejdriv je usa vyuzijou k boji s is a pak kdyz se jim to nehodi je nechaj turkovi ktery je pro jejich zajmy vecsi terno nez naky kurdove
Je videt ze usa nemeli pro syrii zadnou alternativu vsechno vsadili na opozici nebo jak tomu rikaj umirnenou opozici kterou vyzbrojíi a vycvicili a ktera jim nakonec zbehla na druhou stranu.Myslim umirnenou ktera jen nekdy podrizne nekomu krk

avatar
Shania Datum: 26.08.2016 Čas: 17:28

Na druhou stranu Kurdi (pkk a ypg) nejsou zrovna zadni svatousci a podrazu udali dost, stejne jako JAN využili konflikt na maximum k upevněni svoji pozice (vcetne eliminace vlastní opozice). Takže bych je zas tak moc nelitoval.

avatar
cyril Datum: 26.08.2016 Čas: 17:10

Kolt: no, jsem zvědavý jak to s kurdy dopadne, když tam na ně teď turci s podporou usa vlítli. usa je nejdříve celou dobu podporuje a teď je s klidem hodí přes palubu. Na druhou stranu je asi zřejmé, že to turci neudělali bez konzultace s ruskem, takže rusáci zase pro změnu tak trochu podrazili assada, no a teď se v tom guláši vyznejte, kdo je s kým proti komu :D

avatar
KOLT Datum: 26.08.2016 Čas: 16:56

Já se nečertil, já vysvětloval :-) Mmchd, pokrytci jsou zjevně Turci, Rusové i Američané. Zjevně platí, že v každé generaci alespoň jednou musí dojít k podrazu Kurdů nějakou mocností :-(

avatar
cyril Datum: 26.08.2016 Čas: 16:49

kolt: tak ono to ani nebyla reakce na shaniu jako spíš taková menší vsuvka poukazující na pokrytectví turků, takže se nemusíte čertit :)

avatar
KOLT Datum: 26.08.2016 Čas: 16:12

pro cyril: Snad všem je jasné, co tam Turci dělají a proč tam jsou. Jenže vy jste asi nepochopil, co psal Shania. Jde o to, že sejmout letoun, který překročil státní hranici, a který navíc nebyl první, jež to provedl, je politicky vcelku slušně ospravedlnitelné. A s vysokou pravděpodobností to nepovede k válce. Naproti tomu útok na základnu ruských sil v Sýrii by velmi pravděpodobně až téměř jistě spustil masivní ruskou odpověď. Oprávněně! Proto Erdogan nic takového neudělal (a teď již téměř jistě neudělá). Síly na zlikvidování ruského kontingentu v Sýrii bezpochyby má.

avatar
cyril Datum: 26.08.2016 Čas: 15:28

Když oni ti Turci hrozně dbají na dodržování mezinárodního práva a nedoknutelnost hranic, tak by mě zajímalo, jestli ty turecké tanky a vojsko, co rejdí na území Sýrie, je tam omylem, nebo jsou to dovolenkáři, co se ztratili ....

avatar
Shania Datum: 26.08.2016 Čas: 15:12

Marthy: Rusové mají jistě mnoho společného s tím proč nebyla bezletová zona v syrii, ale nijak to nesouvisí s tím jaký tma mají hardware. US hlavně nějak chyběla politická vůle a mají vůbec problém rozhodnout se co se syrii udělat.

Proto ISIS je pro ně požehnání, mohli si udělat válku proti ISIS a zcela ignorovat zbytek.

Ta jejich baterii v Latakii je hodně zranitelná, má dobrý výhled na moře, ale z druhé strany jsou hory... Všichni ví kde ta baterie je, navíc ji mají vozidla kvůli bezpečnosti pěkně u sebe.

Ale co by Turci vlastně získali zničením té baterii, mimo defakto vyhlášením války? To není to stejné jako sundat letadlo co ti opakovaně narušuje prostor a nereaguje na varovaní.

avatar
Marthy Datum: 26.08.2016 Čas: 14:42

Jakub2-létající klamné cíle,jasná věc že by tohle bylo použito při pokusu prorazit PVO..to není nic nového.
O tom jak by si s tím problémem poradila PVO Ruska můžeme jen hádat.No,něco by snad mohlo napovědět rozhodnutí Turecka a USA o NEzavedení bezletové zóny v Sýrii,i když si to velmi přáli.Důvodů bylo určitě více,ale hlavní mohl být komplex S-400 a pár stíhaček Ruska na Syrském území...počítat se určitě musí i s PVO Sýrie,a jeden z důvodů byl zřejmě i obava z přílišného vyhrocení situace...
Nicméně podle politiky Turecka jsem si jistý,že kdyby šla PVO Ruské základny a PVO Sýrie snadno překonat,třeba pomocí klamných cílů,Erdrogan by to dávno zkusil.

avatar
Grull Datum: 26.08.2016 Čas: 12:24

Luky - Díky. Takže by na nás stačila jedna MIRV a hotovo.

Slavoslav - Ta konveční sily se hodí i na tzv. salámovou metodu a proto je Ruskové i USA budují.
Příklad:
Rusko má konveční armádu, USA se spoláhá na atom.
Rusko překročí moře u Japonska a zabere tam pár těch sporných ostrovů. Japonci nemají (hypoteticky) síly na to je vykopat a obrátí se o pomoc na USA.
To nemá moc konvečních sil, zahájí jaderný úder kvůli pár ostrůvkům? atd...

Schválně dávám takový příklad, být to opačně, tak USA třeba zabere kousilínek Sibiře, třeba Kamčatku. Spustí to Rus, kvůli kousku nehostinné země? Ano/Ne?
A takhle by se dalo pokračovat, pokud to útočníkovi projde.
Salámová metoda :-) Kousek Čech, celý Čechy, Rakousko, Slovensko, půl Polska a víme jak to dopadlo.

avatar
Jakub2 Datum: 26.08.2016 Čas: 11:48

https://en.wikipedia.org/wiki/ADM-160_MALD
http://www.militaryaerospace.com/articles/2016/06/ew-jammer-drones.html

avatar
Jakub2 Datum: 26.08.2016 Čas: 11:44

Tady se zase sešlo množství "expertů" na překonávání PVO... Už jste někdy slyšeli o manévrujících klamných cílech? Nikdy jste neslyšeli o údolí Bekaa a jak IDF v roce 1982 zahltila syrskou PVO bezpilotními letadélky za pár šupů?

Vůbec není třeba zahlcovat vrstvenou moderní PVO stovkami a stovkami drahých Tomahawků. Řešení už má USAF ve skladech nějakých 10 let. Jmenuje se ADM-160 MALD a existuje ve 2 verzích - první imituje vojenské letadlo (vyzařování radaru, manévrování, radarový odraz, falešný radiový provoz), druhý provádí elektronické rušení (MALD-J) a snižuje tak efektivní dosah pátracích a střeleckých radarů PVO. Cena (300 000 USD) je asi desetinová proti ceně Tomahawku. Vzhledem k váze (cca 250 kg) jich 1 B-52 uveze najednou 30-40. Při doletu 900 km (500 nm) je možné je vypouštět mimo identifikační zónu PVO, část z nich může imitovat tzv. gorillu (úderný svaz taktických bombardérů), část může letět vepředu jako deštník pro přibližující se Tomahawky, zezadu kryté číhajícími Raptory.

Potom už má problém velící středisko PVO - co je decoy, co je Tomahawk, co je Raptor ... čas běží, hrozba se přibližuje, protiletadlové rakety jsou drahé a znovunabití OZ trvá několik desítek minut... K tomu lze využít velkou mobilitu letadel, tj. provést několik simultánních nebo postupných útoků z různých vektorů a tak prorazit dočasnou díru v PVO, kterou využijí další střely, které proletí k těm skutečně důležitým cílům - velení, spojení, logistika.

Záměrně jsem ani jednou nepoužil slovo "ruský", protože takový koncept překonávání PVO mají snad všechny větší světové armády. Smyslem výše napsaného je jen konstatování, že vždy existuje nějaké řešení a podstatná je cena konkrétního řešení.

Není mi známo, že by stejný systém měla k dispozici ruská armáda (asi ne, protože RF sází na rakety a dělostřelectvo; navíc má stále ještě málo moderních letadel).

avatar
Slavoslav Datum: 26.08.2016 Čas: 11:41

Crusader

Skus sa zamerat na tu cast o zachovani konvenčných sil na útok a potom na tu cast o obrane. Možno na 3x pochopíš na co narazam.

arr