Umělá inteligence pro bojová vozidla pěchoty CV90 MkIV

Společnost BAE Systems se minulý týden zúčastnila ... Více

Nové verze vozidla ASCOD 2 se představily na Eurosatory

Pařížský veletrh Eurosatory je místem, kde se ... Více

Armádě České republiky se odkrývají nové schopnosti BVP PUMA

V Austrálii je diskutován program „Program ... Více

Zimní výcvik střediska aktivních záloh 601. skss

Rota aktivních záloh u 601.skupiny speciálních sil ... Více

Letecká technika

Indické bezpilotní letouny a jejich vývoj

Datum přidání 15.02.2018    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 1 komentářů    autor autor: Jan Buchar

Indie začala s vývojem bezpilotních letounů před deseti lety. Na uspokojení rostoucí poptávky indických ozbrojených sil pracují výzkumné společnosti, jako je Aeronautical development establishment (ADE), National aerospace laboratories (NAL), Hindustan aeronautics limited (HAL) a Bharat electronics limited (BEL). Do aktivní služby již byly zařazeny drony domácí výroby určené k průzkumu, zabezpečení hranic a k námořnímu hlídkování.

Foto: Indický dron Rustom 2; větší foto / DARDO

 

Indická vláda investovala miliony amerických dolarů do vývoje domácích a k nákupu zahraničních (převážně izraelských) bezpilotních letounů. Vnitrostátní výrobní a výzkumné kapacity Indii umožňují produkovat mikrodrony MAV (micro air vehicle), malé drony miniature UAV(miniature unmanned aerial vehicle ), taktické drony a velké bezpilotní letouny se schopnostmi MALE (medium altitude long endurance).    


Suchan

Na vývoji malého bezpilotního letounu Suchan spolupracují indické instituce Council of Scientific and Industrial Research (CSIR) a National Aerospace Laboratories (NAL). K zahájení projektu došlo v roce 2012 a již o dva roky později začalo testování v základní konfiguraci. Suchan, jehož rozpětí křídel dosahuje 1,85 m, je vybaven elektrickou pohonnou jednotkou a v Indii vyvinutým autopilotem, který k autonomnímu letu využívá GPS signál. Dron lze snadno přepravovat i ovládat. Robustní konstrukce zařízení umožňuje provoz v náročných klimatických podmínkách.


Suchan provádí průzkum prostřednictvím denní a infračervené kamery. Doba provozu na jedno nabití dosahuje nanejvýše dvou hodin. Operační výška letounu se pohybuje mezi 90 m a 275 m nad zemským povrchem, váží 3,5 kg a jeho dostup nepřesahuje 1400 m. Zařízení je ovládáno operátory z pozemního řídicího stanoviště, kteří mohou pořizovaný videozáznam sledovat v reálném čase.


Konstrukce letounu umožňuje krátký vzlet a kolmé přistání STOL (short take-off and landing). Suchan je využíván ke sledování statických cílů, určování zeměpisné polohy a sledování terénu. V následujících dvanácti měsících by podle zpravodajské společnosti Jane’s mělo dojít k integrování technologie kolmého startu a přistání VTOL (vertical take-off and landing) a sledování pohyblivých cílů.


Indové mohou Suchan využívat k ostraze hranic a pobřeží, vyhodnocování škod v průběhu ozbrojených střetnutí, odhalování lesních požárů, sběru dat o počasí a operacím typu pátrání a záchrana.  

 

Foto: Indický dron Suchan / CSIR                


Imperial eagle

Rozsáhlé zkušenosti s vývojem bezpilotních letounů má v Indii instituce Defence research and development organisation (DRDO), jež stojí za známým dronem Imperial eagle (IE). Tento malý bezpilotní letoun se využívá k průzkumu a sledování cílů. Výkon stejnosměrného motoru umožňuje IE létat rychlostí 90 km/h. Jeho konstrukce je opravdu lehká a celkově váží jen 2,3 kg, rozpětí křídel dosahuje 1,6 m a maximální doba provozu nepřesahuje jednu hodinu. Dolet letounu činí 10 km a dosah přibližně 4300 m.


Orla (eagle) lze jednoduše přepravovat v batohu a vzhledem k jeho autonomii nejsou od operátora vyžadovány hluboké znalosti v oblasti letectví. Navigační body mohou být měněny prostřednictvím operačního systému v reálném čase RTOS (real-time operating system). Zařízení obsahuje systém pro pozemní sledování, autopilota, řízení navigace pomocí RTOS a buď denní, nebo noční infračervenou kameru. Na vzdálenost 10 km dokáže zasílat pořízené snímky pozemnímu řídicímu stanovišti.      

 

Foto: Kvadrokoptéra Netra i s ukázkou letového software a snímku z palubní kamery; větší foto / DRDO


Netra

K dalším modelům vyvinutým institucí DRDO patří Netra, jež se do aktivní služby dostala v roce 2012. Tato přenosná autonomní kvadrokoptéra disponuje schopností VTOL, jež minimalizuje potřebnou technickou kvalifikaci obsluhy. Velikost netry méně než 0,9 m3 je vhodná i ke vzletu z uzavřených prostor.


Vrtule poháněné baterií kvadrokoptéře dovolují vzletět do výšky téměř 2000 m. Během 50 minut provozu se netra může od operátora vzdálit až na 10 km. Kvadrokoptéra může být vybavena denní kamerou, denním fotoaparátem s desetinásobným optickým zoomem nebo nočním fotoaparátem se čtyřnásobným optickým zoomem. Taková výbava umožňuje využít netru k průzkumu, zapojení do operací typu pátrání a záchrana v libovolnou denní dobu a k autonomnímu sledování cíle.  

 

Rustom II

Počátky bezpilotních letounů Rustom sahají až do osmdesátých let 20. století. První let Rustomu II, známého také jako TAPAS BH 201 (Tactical air-borne platform for surveillance-beyond horizon 201), se uskutečnil v listopadu 2016. Původní tzv. „kachní koncepci“ nahradily ocasní plochy ve tvaru „T“. K součástem rustomu patří též turbovrtulový motor a zatahovací podvozek.     

 

Video: Rustom II je určen i k nesení munice vzduch-země. / YouTube


Společnost Jane’s se domnívá, že Rustom II není využíván k útočným operacím a plní jen průzkumné úkoly. Bezpilotní letoun váží 2,1 tuny, rozpětí křídel dosahuje 20,6 metru a vystoupá až 6700 metrů vysoko. Užitečné zatížení dronu je podle potřeby možné kombinovat. Zpravodajské ELINT (electronic intelligence) a COMINT (communications intelligence) systémy mohou doplňovat elektrooptická zařízení středního a dalekého dosahu či radiolokátory.    


AURA/Ghatak

Indie věnuje pozornost také budoucím technologiím. Projekt AURA se zabývá vývojem taktického letounu se schopností obtížné detekovatelnosti (stealth) a se schopností používat přesnou munici vzduch-země. Úvodní návrhy počítají s využitím domácí pohonné jednotky Kaveri a s výzbrojí výhradně domácí výroby. AURA/Ghatak po svém dokončení může vážit 1,5 tuny, jeho dostup by mohl být 9200 m, dosah pak 300 km (aby ctil smlouvu o nešíření raketových technologií podle smlouvy MTCR).


Indové zahájili vývoj tohoto letounu v roce 2009. Od té doby opakovaně docházelo k zastavení a opětovnému zahájení programu. Poslední restart nastal v roce 2014, kdy došlo k přejmenování celého programu na Ghatak. Dokončení prvního prototypu se očekává někdy v roce 2023.


Bezpilotní letouny tvoří stále důležitější součást ozbrojených sil všech zemí světa. Indie není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Jak dokládá incident z prosince loňského roku, kdy Čína obvinila Indii za narušení svého vzdušného prostoru indickým vojenským dronem, Nové Dillí neváhá drony využívat k průzkumným činnostem nad územím sousedních států. Bezpilotní letoun, který se zřítil na čínsko-indické hranici, velmi pravděpodobně naznačuje značné rozšíření a pravidelné nasazení dronů v indických ozbrojených silách.

 

Zdroje:Janes, Defense World

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.8 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Jara Datum: 17.02.2018 Čas: 14:35

Deset let vývoje a proinvestované miliony dolarů.... no tak se mi zdá, že výsledky nic moc....

arr