TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Letecká technika

Jak-130: Perspektivní lehký ruský bitevník

Datum přidání 28.06.2012    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 1 komentářů    autor autor: Michal Polák

Rusové nejen modernizují stávající typy vojenských letadel, ale vyvíjejí nové. Jedním z nich je také "lehký stíhač" Jak-130 určený pro pokročilý výcvik i řadu bojových misí. Pod křídly totiž může nést širokou škálu řízené i neřízené munice proti pozemním i vzdušným cílům. Vzhledem ke svým parametrům se tak výborně hodí do celé řady armádních letectev, které vyhledávají cenově dostupné, ale výkonné stroje schopné širokého použití. Vedle navýšené objednávky ruského letectva mají nové bitevníky putovat v rámci exportu také do Alžírska, Vietnamu a Sýrie.

Jak-130

Foto: Jak-130 v barvách Ruských vzdušných sil, na závěsnících je umístěna dvojice přídavných nádrží / MastermindPrime

Náhrada za české cvičené proudové letouny

Vývoj nového proudového cvičeného letounu schopného nést podvěsenou výzbroj byl zahájen v Rusku na počátku 90. let. Hlavním impulsem byla dlouhodobá potřeba nahradit cvičné letouny L-39 Albatros české výroby. Samozřejmě jistou roli hrál také fakt, že Rusové chtěli sami vyrábět letoun této kategorie a už neměli důvod v tomto ohledu podporovat český průmysl. Své návrhy předložil Suchoj, Mjasiče, MiG a Jakovlek. Nakonec byly v roce 1991 vybrány do dalšího kola programu letouny Mig-AT a Jak-UTS.

 

V roce 1993 byl dokončen kompletní projekt Jaku a byla dohodnuta spolupráce s italským leteckým výrobcem Alenia Aermacchi, což bylo důležité pro financování projektu. Vedle ryze ruského Jaku-130 je na jeho základě vyvíjen letoun M-346 Master. Na rozdíl od Jaku se však bude M-346 Master vyrábět v Itálii a nabízet spíše západním zákazníkům.

 

Naproti tomu Jak-130 je určen pro ruské letectvo s jeho specifickými požadavky, navíc se bude moci vyvážet také do některých, pro západ ne úplně „korektních“, armád. Rozdíly se však netýkají pouze názvů a výroby, ale také elektronických a zbraňových systémů, pohonu a atd., nicméně konstrukce zůstává navenek takřka shodná.

 

Právě dohoda s italským výrobcem zajistila Jaku nemalou výhodu. A tak nebylo ani překvapením, že v roce 2002 padlo definitivně rozhodnutí pro Jak, zatímco MiG-AT se stal poraženým.

Pro výcvik i bojové použití

Jak-130 je dvou-místný proudový podzvukový letoun určený k základnímu i pokročilému výcviku s možností využití jako lehkého stíhače, respektive bitevníka. O pohon se stará dvojice proudových motorů Progress Al-222-25. Letoun dosahuje rychlosti 1 050 kilometrů v hodině a dokáže dostoupat až do 12 500 metrů.

 

Jak-130Foto: Jak-130 s přídavnými nádržemi, bloky neřízených raket a střelami vzduch-vzduch R-73 / Dmitriy Pichugin

 

K nesení podvěsené výzbroje slouží šestice závěsníků pod křídly. Na ty bližší k trupu letounu lze pak umístit přídavné nádrže. Mezi výzbroj, kterou lze umístit patří řízené střely vzduch-země a vzduch-vzduch krátkého, respektive středního doletu. Konkrétně ke vzdušným soubojům je možno použít rakety R-73, které mohou být ve vzdušném boji na blízko nebezpečné pro každý letoun. Vedle toho je možno podvěsit také neřízenou munici jako například neřízené střely nebo pumy.

 

Jak-130 je navíc velmi odolným letounem. Konstrukce má vydržet více než 10 000 letových hodin a až 20 000 cyklů (vzlet, mise, přistání). Celková životnost činí 30 let a letoun je taktéž možno používat z nezpevněných letišť. To je velmi užitečné, protože v případě vojenského konfliktu patří letiště mezi první cíle.

Řada zahraničních zájemců

Cena letounu není přesně známa, ale odhaduje se na nějakých 15 milionů dolarů, což by v přepočtu bylo 315 milionů Kč za kus – a to je podstatně méně, než kolik stojí drahé nadzvukové letouny. Ty však Jak-130 nemá ani zdaleka nahrazovat, nicméně si lze dobře představit jeho ideální využití pro výcvik a podporu pozemních vojsk.

 

Video: Promo video Jak-130 / YouTube

 

Největším uživatelem Jaku-130 je Rusko. To má ve své výzbroji celkem 11 těchto letounů. V lednu však byla potvrzená objednávka na dalších asi 65 letounů a lze předpokládat, že další budou přibývat.

 

Jako úspěšný se zatím jeví také export, i když ten zužují problémy zákazníků. Jedním z prvních zákazníků byla Libye za režimu Kaddáfího. Podle všeho měla objednaných 6 letounů, ale vláda padla a s tím i prodej nových zbraní. Nyní Rusové doufají, že se jim podaří prodat údajně až 36 letounů do Sýrie a obchod nebude opět znemožněn revolucí.

 

Jak-130 si však objednalo také Alžírsko v počtu 16 letounů a Vietnam v počtu 8 letounů. V dubnu tohoto roku navíc vystoupil prezident letecké společnosti Irkut Corporation Alexej Fedorov, že mají v současnou dobu více než deset potencionálních zákazníků.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Dip Datum: 01.07.2012 Čas: 22:33

Bylo by možné udělat nějaké hlubší porovnání s Aermacchi a L159?

arr