TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Kábul – přestává legrace

Datum přidání 15.04.2013    Rubrika rubrika: Události     komentáře 2 komentářů    autor autor: Michal Voska, Jan Maršálek

Během naší cesty Afghánistánem jsme zatím navštívili Mazár-e Šaríf, provincie Samangan a Balch, kde působí organizace Člověk v tísni. O záslužné práci jejích pracovníků vám napíšeme později. Do Kábulu jsme přiletěli ve čtvrtek vnitrostátní leteckou společností KAM Airem z Mazár-e Šaríf. A ihned po opuštění příletové haly nám bylo jasné, že tady to bude jiné, sakra jiné…

Foto: Idilická rekreáční oblast u Kábulu / Michal Voska

Foto: Idylická rekreační oblast u Kábulu / Michal Voska


Z klidného severu do nebezpečného Kábulu

Afghánistán je nebezpečnou zemí. Ovšem k pomyslnému vrcholu patří zcela jistě hlavní město Kábul, kde dochází k únosům, zejména západních novinářů, a to i na rušných silnicích za bílého dne. Běžné zde bývají také bombové a sebevražedné útoky zaměřené převážně na úřady, ministerstva či ambasády. Jak se nám po Kábulu pohybovalo v porovnání s Mazár-e Šaríf? Jaké jsme měli pocity?

 

Procházky městem rozhodně nepřipadaly v úvahu. Mohli jsme si maximálně nakoupit v krámku v sousedství našeho ubytování, které se zdálo poměrně bezpečné, i když laxní stráž u vchodu nebudila přílišnou důvěru.

 

Kábul McDonald

Foto: Kábul McDonald / Michal Voska


Překvapil nás taktéž dvoulůžkový pokoj se skleněnými dveřmi osazenými archaickým zámkem, asi takovým, který známe ze starých skříní. Jako vždy vše záviselo na ceně. Světová média (CNN, BBC) se nejčastěji ubytovávají v hotelu Serena.

 

Pro představu, my jsme zaplatili přibližně 100 USD za noc se snídaní a večeří, v Sereně stojí noc 400 USD a více. Ze zkušenosti jsme věděli, že se obvykle útočí na velké hotely, tedy i včetně Sereny. Cizinci tu ve velkém konzumovali alkohol a "pařili" až do ranních hodin. Lehkovážnost a neúcta k místním tradicím se bohužel v Afghánistánu nevyplácejí.

 

Kábul Baťa

Foto: Tento snímek rozhodně potěší. / Michal Voska

 

My jsme se všude snažili respektovat a dodržovat místní zvyky a neupozorňovat na sebe. Dlouhé kalhoty a rukávy byly samozřejmostí, stejně tak pozdravy a poděkování v jazyce darí.

 

Na české ambasádě

První den po našem příletu jsme navštívili naši ambasádu, kam jsme ohlásili návštěvu týden předem. Dostat se sem není žádná legrace. Dveře nám otevřel Karel, člen 601. skupiny speciálních sil, který tu měl sloužit čtyři měsíce. 

 

I když jsme Češi, prohlídce včetně rentgenu jsme neunikli. Poté se nás ujal pan Aleš Ottmar, usadil nás na zahradě, kam za chvíli dorazil i pan velvyslanec Kosek. Byla to neformální, zdvořilostní návštěva, a proto jsme z něho žádné rozumy netahali.

 

Noční KábulFoto: Noční Kábul / Michal Voska

 

My ne, spíše zpovídal on nás – ambasádní režim je opravdu přísný. Vyprávěli jsme mu o naší cestě, o městu Mazár-e Šaríf, o Balchu, krásách Samanganu, načež nás pan velvyslanec poprosil o zaslání nějakých fotek. Na tato místa se nedostane, zato my jsme viděli za čtyři dny více než oni za celý mandát.

 

Bohužel nám cesta do Lógaru z bezpečnostního důvodu nevyšla, a tak jsme DVD REGI Base, včetně písně Martina Maxy Padlým hrdinům, nechali na ambasádě. Pan velvyslanec slíbil předání nejen na letišti KAIA, ale dle možností i v Lógaru a ve Wardaku. Dvě DVD jsme nechali klukům ve zbrani na ambasádě, z čehož měli velkou radost. Vojáci pohybující se na ambasádě na nás udělali dojem. Vůbec jsme Tálibáncům nezáviděli, co je čeká, pokud se s kluky dostanou do křížku.

 

KábulFoto: Tržiště v Kábulu / Michal Voska

 

Toyota Corolla, kam se podíváš

Kábul je poměrně klidným městem, tedy až na ten hrozný smog a prach (kdo nadával na ovzduší v Ostravě, ten by teprve zaplakal) a na přeplněnost auty a na zácpy. To ještě "dorazí" vojenské a policejní hlídky, které jsou téměř na každém kroku. V Mazaru jsme neviděli skoro žádné vojenské transporty, zde projížděly konvoje hummerů a dalších každou chvíli.

 

Střelbu ani výbuchy jsme doposud neslyšeli, pouze jednou k nám dolehlo z dálky cosi, co připomínalo střelbu. Spíše bych to ale tipoval na prasklý výfuk motorky, jichž tu jezdí také obrovské množství. Mám asi pocuchané nervy…

 

A pak ty vozy Toyota Corolla. Stejně jako v Mazár-e Šarífu i v Kábulu je to nejčastější vůz na místních silnicích. Co se týče silnic, musím konstatovat, že až na pár hlavních tahů je to zde jeden veliký tankodrom. Přehlédnete-li četné neoznačené retardéry, pěkně si zaskáčete…

 

KábulFoto: Toyoty Corolly jsou všude. / Michal Voska

 

Spatřit můžete spoustu offroadů s rušičkami na střeše či před nárazníkem. Ty poznáte snadno, jde o přibližně metr vysoký válec o průměru asi 10 cm. Tomáš z Člověka v tísni se nás žertem zeptal, jestli víme, proč místní tak nenávidí "bílé"? Prý protože nemohou kvůli rušičkám poslouchat rádio.

 

Afghánští vojáci používají většinou terénní auta Toyota Land Cruiser a 4Runner. Jezdí v nich vojáci v balistických vestách a s helmou na hlavě. Působí trochu jako pěst na oko. Pár starších coroll by jim umožnilo zapadnout a ztratit se v záplavě tisíců ostatních.

Lunapark v Kábulu

Při projíždění Kábulem téměř nepoznáte, že se nacházíte ve válečné oblasti. Teprve v okolí ústředí Tajné služby (NDS) uvidíte rozstřílené zdi. Fotili jsme, jak to jen šlo, někdy i za hranici "legality", jelikož budovy úřadů a ministerstev se fotit nesmějí… Ale jak jinak ukázat, jak to tady vypadá. Kontroly bývají běžné, když se setmí a přijíždíte ke kontrolnímu stanovišti (v praxi každých 100–200 m) musíte v autě rozsvítit "interiérová" světla, aby bylo patrné, kdo auto řídí a kdo v něm sedí.

 

Kábul lunaparkFoto: Lunapark v Kábulu / Michal Voska

 

U Kábulu se nalézá i krásné jezero, kde relaxují místní na loďkách, šlapadlech či v lunaparku. Úplně zapomenete, kde jste. Z toho vás ale probere přísná bezpečnostní prohlídka. Představte si, že také tady Tálibánci zaútočili a při tom zemřelo několik desítek lidí.

 

Hned vedle jsme spatřili golfové hřiště, asi to "nejultimátnější" na světě. Jakpak by se tu dařilo Tigeru Woodsovi? V té kopcovité krajině plné kráterů. Kdopak by v tom hledal golfové hřiště?!

 

KábulFoto: Místní se snaží žít v rámci možností "normálním" životem. / Michal Voska


A než se člověk nadál, byla tu trasa Kábul-Dubaj-Brusel-Praha. Brzy vám přineseme další články, zejména o práci Člověka v tísni, která je přímo obdivuhodná. Dozvíte se o tom, co všechno tato organizace dělá pro místní obyvatele, které projekty organizuje a spravuje, co to přináší jejím pracovníkům apod.

 

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
caslaval Datum: 02.07.2014 Čas: 09:14

Proč ty USA vlastěn do toho Afgánistánu šly? Dodnes jsem to nějak nepochopil? Talibán trénoval Al-Kaidu? Skrýval USámu na svém území? .. V tom případě ještě dobře, že se kluk ušatá neskrýval někde ve Stodůlkách :)

avatar
petr Datum: 02.05.2013 Čas: 09:53

Článek dobrý, ale nemyslím si, že k pomyslnému vrcholu nebezpečí patří Kábul .... Srovnejte s provinciemi na jihu země nebo na východě tzv. oblast Paštunistán je mnohem nebezpečnější, ale je možné že se pletu...(nemyslím si)

ale jinak dobrá práce a rád čtu Vaše články

arr