Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Klíč k úspěchu Islámského státu – část. 1

Datum přidání 08.10.2014    Rubrika rubrika: Události     komentáře 3 komentářů    autor autor: Mgr. Ondrej Rajkovič

Článek IS - Islámský stát, který byl minulý týden zveřejněný zde na Armádních novinách, ve stručnosti představil, co je Islámský stát jako organizace, instituce a aspirující státní aktér na Blízkém Východě. Nyní nastal čas se podívat na to, jak funguje Islámský stát na bezpečnostním a vojenském poli.

Islámský stát

Foto: Bojovnící Islámského státu. / Sociální sítě

 

Úvod

Pokaždé, když se mluví o Islámském státě, je potřebné si uvědomit několik zásadních faktorů. Název a zamýšlený "end state", způsob, jakým funguje a je řízený a také jaké byly předchozí zkušenosti - individuální v případě jeho představitelů a institucionální v případě celé organizace.

 

Když se organizace, známá jako Islámský stát v Iráku a Sýrii, prohlásila za kalifát, jednoznačně tím demonstrovala skutečnost, že se pokládá za přirozeného nástupce muslimských impérií od dob proroka Mohameda. Kalifát je teokratické státní zřízení, kde hlavním představitelem je kalif, tedy nástupce Mohameda jako hlava všech muslimů.

 

Podle sunnitské státoprávní tradice je kalif voleným zástupcem 'ummy', tedy společenstvím všech věrných muslimů a volba má probíhat buď prostřednictvím obecných voleb a nebo zastupitelskou volbou (podobně jako první volby prezidenta v ČR). Na druhou stranu, ši'ítská tradice určuje za kalifa Imáma, vysokého náboženského představitele, který je přímým dynastickým potomkem proroka Mohameda.


Současný Islámský stát je tedy velmi pokřivenou diktátorskou verzí vycházející ze sunnitské tradice. Není tedy překvapivé, že mnoho analytiků, politiků i politologů používá spíše přesnější označení ISIS pro pojmenování tohoto samozvaného státu.


Z jednoho úhlu pohledu se jedná o respektování islámské státoprávní tradice a z jiného úhlu pohledu potom o snahu upřít této organizaci jakoukoliv formu legitimity, na kterou by si mohla činit nárok. Zda bude i nadále používáno označení IS, ISIL nebo ISIS je dáno přístupem médií v Evropě, která mají značný vliv vzhledem na značně nejednotný přístup států NATO a EU k tomuto tématu.

 

Ideologický základ

Jak již bylo naznačeno v úvodu článku, režim Islámského státu je velmi deformovanou verzí muslimských impérií, kalifátů, z dob vrcholného středověku. V době největšího rozmachu tato impéria pokrývala značnou část Balkánu, celé Turecko a celé území Maghrebu a Mašriku (Severní Afriky a Arabského poloostrova).

 

Od té doby už ovšem uplynulo několik století a politické i společenské prostředí se změnilo. Tak, jak je dnes nahlíženo na Persii z dob vrcholného středověku jako na nejrozvinutější stát - kulturně, politicky i vědecky - své doby, stejně tak bude historie nahlížet i na současný pokus o nastolení kalifátů ISIS jako na pokus o krok zpět.

 

V čase, kdy muslimská impéria zažívala dobu největšího rozmachu, velká část území, které kontrolovala, bylo obýváno populací, která sdílela některé společné náboženské, kulturní, společenské a politické tradice. Nyní tomu tak není.


Expanze zakrývaná doktrínou džíhádu mečem už není nabídkou společného pokroku, ale nabídkou destabilizace. Toto si uvědomuje většina politiků států na Blízkém východě. Nejen proto, že aktivity Islámského státu ohrožují jejich osobní postavení a moc, ale destabilizují systém v celé oblasti.


Paradoxně, toto lákadlo destabilizace je velmi přitažlivé pro některé politiky a veřejné představitele, kteří v něm vidí způsob, jakým projektovat své vlastní ambice a mocenské zájmy. Proto také nemá vládní rada Islámského státu nouzi o finanční i materiální zdroje, které k nim proudí z některých ideologicky blízkých kruhů ve státech Perského zálivu.


Ovšem, míra anarchie a destabilizace má své limity a bude tolerována, dokud se bude omezovat na oblasti, které nejsou přímo spojeny s těmito "dobrodinci". Vedení IS si toto očividně velmi dobře uvědomuje, a proto jsou i operace jednotek IS omezeny na území Iráku a Sýrie.


A po stabilizaci mocenské základny v těchto dvou státech je možné očekávat expanzi spíše směrem do Turecka, Libanonu a Jordánska, než směrem k Perskému zálivu.


Pokud opomeneme čistě politické motivační faktory a podíváme se na motivační faktory ideologické, lehce zjistíme, proč v jednotkách Islámského státu bojuje tolik zahraničních bojovníků. I bez toho, abychom disponovali potřebnými informacemi, je velmi lehce možné odhadnout průměrného zahraničního bojovníka Islámského státu.


Jeho rodiče nebo staří rodiče se přestěhovali nebo uprchli z jejich původní krajiny do některého ze západních států ať už z ekonomických, politických nebo náboženských důvodů. Je ve věku 18-35 let, nemá rodinu ani děti a značnou část svého dospělého života byl nezaměstnaný. Svým rodičům klade za vinu, že se příliš přizpůsobili kultuře a společnosti státu, do kterého se přistěhovali a že opustili tradice "pravé víry" kvůli materiálnímu zisku.


Své západní "vlasti" pak klade za vinu, že upřednostňuje bohaté a z chudých dělá ještě chudší. A i mezi chudými vidí zejména své "bratry ve víře" jako ty, kteří jsou nejvíce utlačováni. To, že jeho rodiče opustili určitou část muslimských tradicí, v něm zanechalo určitý pocit spirituálního prázdna, který je vyplněn snahou vrátit se "zpět ke kořenům", a to co nejrychlejší cestou.


To, že tato cesta bude násilná, je pouze vítaným bonusem, protože čím více je drastická a násilná, tím více jsou tito bojovníci přesvědčeni o tom, že jednají správně. Proč jinak by "nevěřící" a "zkorumpovaní" tak tvrdě bojovali, kdyby sami uvnitř nevěděli, že stojí na nesprávné straně? Takové přesvědčení jen posiluje morálku a odhodlání jak jednotlivých bojovníků, tak i celých oddílů a skupin.

 

Pokračování zítra: Strategické a taktické charakteristiky IS, Vysidlování jako vojenský a politický nástroj

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
GAVL Datum: 09.10.2014 Čas: 23:46

Tak jinak, to co jste popsal jako sunnitskou tradici je forma zastupitelské volby jejíž součástí nemůže být nic jiného než vnitřní boj. Dle historie mohou být součástí i akty násilí. Bavíme se zde totiž o tradičním monarchistickém uspořádání. Aby někdo totiž neuřízl šišky těm dvěma vámi zmíněným, musejí tito mít za sebou dostatečně silnou "šlechtu".
Nevím co tam vidíte pokřivené v porovnání s tím jak tito lidé žili než vzniklo OSN a rozdělilo tamní oblasti na naprosto nesmyslné celky, které vycházeli z toho jak to rozkouskovali imperiální mocnosti evropské. Z historického hlediska teprve nedávno.
Nepleťte si prosím báchorky pro malé děti s tím jak to tam reálně chodilo a chodí. Lidé jsou na celém světě stejně slušní, bez rozdílu barvy pleti a vyznání.

Pokud jde o utrpení žen a dětí tak ti válkou trpí každopádně ať už na jakékoli straně barikády. Tedy i rodiny bojovníků ISIL. To je cena za to, když bráníte tradiční hodnoty a nebo chcete obnovit či vytvořit nový mocenský subjekt na základě příbuznosti tradic a vyznání a společenských hodnot. V podstatě se tam odehrává to co sjednotilo Čínu, Japonsko, země koruny České, Německo, atd atd
Vždy při tom trpělo civilní obyvatelstvo.

Chápu, že folklorem je vždy nově vznikající státní útvar co nejvíc rozstřílet , pokud nedostal ke vzniku svolení od těch co se považují za vládce známého světa. Velmi dobrým příkladem uplatnění těchto tradic je právě sjednocování Německa.

I bez toho, abychom disponovali potřebnými informacemi, je velmi lehce možné odhadnout průměrného zahraničního bojovníka Islámského státu.
Nezlobte se , že se tak ptám, tuto větu jste si po sobě přečetl ? Její význam je totiž až děsivý.

avatar
Ondrej Rajkovic Datum: 09.10.2014 Čas: 11:47

GAVL - myslim, ze to neni vubec prehnane.

Abu Umar al-Bagdadi ani Abu Bakr al-Bagdadi nebyli zvoleni a Abu Bakr svoji pozici ani nezdedil po smrti sveho predchudce, ke kteremu by byl vazan pribuzenskym nebo pokrevnim vztahem.
Oba se na svou pozici dostali jen diky vnitrnim bojum a mocenske pozici - coz jak uz bylo napsano v clanku neni v souladu s politickou a pravni tradici, ani sunitskou a ani si'itskou.

Co se tyce Vaseho prohlaseni "pokud chteji tamni obyvatele zit ve stredoveku tak na to maji plne pravo". Myslim, ze toto je velmi nevhodne zobecnovani toho co se prave v Iraku a Syrii deje. Az na privrzence IS (a nutno podotknout ze sunitskych arabu je v Iraku asi jen tretina (cca 35%)) vetsina obyvatelstva trpi timto konfliktem a jsou bez realnejsich prostredku jak se IS branit.

avatar
GAVL Datum: 09.10.2014 Čas: 07:40

Současný Islámský stát je tedy velmi pokřivenou diktátorskou verzí vycházející ze sunnitské tradice.

Tento výrok je poněkud přehnaný vzhledem k předchozímu vysvětlení. Nic pokřiveného na tom není je to běžný způsob z dob např. středověku , pokud neprobíhalo dědění královské koruny rodově. Obdobně jako to mají sunnité byl zvolen Jiří z Poděbrad, který byl zvolen husitskou šlechtou, která v té době měla navrch.
Naopak pokřivené je dědění moci viz. Británie , Habsburkové na trůnu Rakousko-uherské monarchie a podobně.

Pokud chtějí tamní obyvatelé žít ve středověku tak na to mají plné právo. Vzhledem k tomu jak všichni ti co údajně bojují za svobodu a demokracii zahazují zbraně usuzuji, že jim o ni ve skutečnosti zas tolik nejde. Ti co bojují udatně tak jich je tak málo, že pokud bychom jim dali do ruky moc tak bychom popírali princip demokracie , který nám zjednodušeně říká, že většina "má pravdu".

arr