Ruské střely 40N6 s doletem 400 km pro systémy S-400

Podle deníku Izvestija ruská armáda letos získá ... Více

Česká puška CZ BREN 2 pro maďarskou armádu

Na konci minulého měsíce byla podepsána dohoda o ... Více

Německá armáda certifikovala systém protitankových raket na BVP PUMA

Pozemní síly Německého Bundeswehru úspěšně ... Více

Ruční protitankové zbraně Dynamit Nobel Defence pro Armádu ČR

Záměr České republiky modernizovat portfolio ... Více

Pozemní technika

KOMENTÁŘ: Dělostřelectvo nesmí opustit tanky a pěšáky v boji

Datum přidání 01.03.2018    Rubrika rubrika: Pozemní technika     komentáře 63 komentářů    autor autor: Milan Vašíček

Efektivnost dělostřelecké palby na pozemní cíle závisí především na tom, zda palba je pozorovaná či nepozorovaná. Tento článek reaguje na informace v článku „Slovenské dělostřelectvo získá houfnice Zuzana 2“, kde se píše o nutnosti po provedení palby rychle opustit dělostřelecké postavení.

Foto: Americká samohybná houfnice M109A6 Paladin při střelbě; ilustrační foto; větší foto / US Army 

 

Při pozorované palbě se provede nejdříve zastřílení, kdy podle dopadu střel vzhledem k cíli se zkoriguje zamíření děl a následně se vede účinná střelba. Zastřílení garantuje, že střední bod zásahu děl je totožný s polohou cíle. Zastřílením se minimalizuje počet ran, který je potřeba vystřelit k jeho umlčení či zničení.


Při nepozorované střelbě pozorovatel nevidí cíl a ani tak nemůže korigovat střelbu. Zamíření děl se nastaví pouze podle znalostí o poloze, souřadnicích cíle, zjištěných průzkumem. Souřadnice cíle jsou zatíženy chybami v určení jeho polohy.


Důsledkem pak je, že střední bod zásahu děl není totožný s polohou cíle. K umlčení nebo zničení cíle je pak nutné vystřelit větší počet ran ve srovnání s pozorovanou střelbou. Může se i stát, že celý palebný zásah nepozorovanou střelbou cíl vůbec nezasáhne.  


Palba vedená na základě znalosti souřadnic cíle určených dělostřeleckým radarem je střelbou nepozorovanou. Její účinnost tak závisí na tom, s jakou přesností dělostřelecký radar určí souřadnice cíle.

 

Řešme palebnou úlohu umlčení dělostřelecké baterie, jejíž souřadnice jsou určeny dělostřeleckým radarem. Při splnění jmenovitých podmínek: měření pohybu střely kolmo na rovinu střelby, střela sledována po převážnou část dráhu letu, aktuální meteozpráva, se udává že:

 + tabulková pravděpodobná kruhová úchylka polohy děla činí 40 až 50 m.

                           

V bojových podmínkách lze jen výjimečně detekovat let střely za jmenovitých podmínek. Především nebude možno splnit požadavek detekovat střelu kolmo na rovinu střelby. Střela bude zpravidla detekována šikmo k rovině střelby. To zhorší podmínky měření letu střely, zejména v určení kursu jejího letu, tj. azimutu roviny střelby.


Dělostřelecký radar nebude sledovat jen jednu střelu, ale tolik střel, kolik děl bude současně střílet. Palebné zásahy se minimálně vedou baterií, 6 až 8 děl, na větší cíle celým oddílem, 18 až 24 děl.


V tomto případě v přesnosti měření bude hrát významnou roli rozlišovací schopnost radaru v odlišení snímaných drah jednotlivých střel.

 

Důsledkem je zvětšení kruhové odchylky, která se zvýší na uváděnou hodnotu:

 +  bojová pravděpodobná kruhová úchylka polohy děla činí až 100 m i více.

 

Video: Polská houfnice DANA v Afghánistánu při pozorované střelbě; ilustrační video / YouTube


Umlčení baterie se střelou s koncovým navedením

Podmínkou úspěšného užití střel s koncovým navedením, jako jsou M982 Excalibur, M1156 Precision Guidance Kit, je přesná znalost polohy cíle. Aby střela zasáhla cíl, poloha cíle musí být určena s přesností menší, než je pravděpodobná kruhová úchylka střel s koncovým navedením, která se pohybuje v rozmezí 5 až 20 m.  

 

Když se srovná přesnost určení cíle dělostřeleckým radiolokátorem s přesností zásahu střel s koncovým navedením, tak i za splnění jmenovitých podmínek funkce dělostřeleckého radiolokátoru plyne závěr:

Cíle, jejichž poloha byla určena dělostřeleckým radiolokátorem nelze úspěšně ničit střelami s koncovým navedením.


Umlčení baterie HE střelami

Při umlčení dělostřelecké baterie klasickým HE (tříštivo-trhavým) střelivem se jedná o tzv. protibaterijní činnost. Když se zjednoduší pravidla střelby, tak k umlčení dělostřelecké baterie se musí na ní vést střelba celým dělostřeleckým oddílem. Aby střelba byla efektivní, musela by se vést jako střelba pozorovaná. Za tohoto předpokladu k umlčení baterie je třeba vystřelit nejméně 350 až 400 ran.


Pokud se poloha baterie určí použitím dělostřeleckého radiolokátoru, potom na se baterii povede nepozorovaná střelba. To se odrazí v počtu ran, které je nutné vystřeli k jejímu umlčení. Reálně jde o nejméně dvojnásobek ran než při pozorované střelbě, ne méně něž 800 ran.  


Každé dělo v oddíle vystřelí 30 až 40 ran, tj. téměř celou svoji vezenou zásobu střeliva. Pokud se předem u děl nevytvořila dopředu na protibaterijní činnost potřebná zásoba střeliva, tak na umlčení baterie dělostřelecký oddíl vystřílí prakticky svoji celou denní normu spotřeby a pro zbytek dne jen ztěží poskytne palebnou podporu pěchotním jednotkám a tankům.


Z hlediska zásobování dělostřeleckým střelivem je třeba si uvědomit, že tonáž HE střeliva k umlčení baterie činí 60 až 70 tun, cca v hodnotě 20 milionů Kč.

 

Video: Cvičení americké dělostřelecké baterie samohybných houfnic M109 Paladin. / YouTube


Závěr

Při střetnutí dvou stejně vyspělých protivníků hlavním úkolem dělostřelectva je palebná podpora pěchotních jednotek a tanků.


Protibaterijní činnost je vedlejší činností, používaná jen v krajním případě krizové bojové situace a za předpokladu dostatku dělostřeleckého střeliva. Připadá do úvahy při útoku na předem připravenou obranu protivníka k narušení jeho dělostřelecké protipřípravy, když předem do palebných postavení se navíc naveze střelivo v objemu potřebném k protibaterijní činnosti.


Představa, že dělostřelecká palba spočívá ve vystřelení co největší rychlostí a po 30 sekundách opustit palebné postavení, je zcela mylná z těchto důvodů:

Palebná podpora pěchotním jednotkám musí být nepřetržitá a soustavná. Protivník musí být trvale pod palbou, aby nemohl klást ozbrojený odpor a byl zbaven schopnosti pohybu. Není možné proto po 30 sekundách palbu přerušit a nechat pěchotu a tanky bez palebné podpory.

 

Z hlediska vojenského práva takové jednání by bylo „zběhnutím z boje“ s patřičnými důsledky. Dělostřelecké jednotky musí vést palebnou činnost, i když sami jsou pod palbou. Pěchotu a tanky nelze opustit v palebné podpoře, protože na ni spoléhají.


Dělostřelecká palebná podpora v plnění palebného úkolu probíhá nepřetržitě desítky minut až hodinu, kdy se střídají tempa střelby tak, aby se docílilo co největšího palebného účinku v cíli.


Dělostřeleckým jednotkám vůbec nehrozí nebezpečí, že po vystřelení první rány budou do 30 sekund vystaveny dělostřelecké palbě protivníka, jak bylo doloženo v rozboru. A pokud by k tomu došlo, tak z dělostřeleckého oddílu může být umlčena nanejvýš ani ne celá baterie. Na víc nebude zpravidla mít protivník potřebnou palebnou kapacitu.


Ve střetném, dynamicky probíhajícím boji, protibaterijní činnost protivníka nebude mít vůbec místo, především pro nedostatek dělostřeleckého střeliva. Dělostřeleckým jednotkám bude hrozit spíše vzdušné napadení.


Podle tvrzení „pokud tedy jakýkoliv dělostřelecký systém neopustí po prvním výstřelu do 30 až 40 sekund svou pozici, tak bude nepřátelským dělostřelectvem (pokud se tedy střetne s rovnocenným protivníkem) prakticky jistě zničen,“ by dělostřelectvo mělo po pár výstřelech utéct z bojiště a nechat pěchotu a tanky „na holičkách“. Armáda by se vlastně mohla bez dělostřelectva zcela obejít. Nač by mu bylo.


Takové názory jsou zcela zavádějící a pouze svědčí o nekompetentnosti ve vojensko-technické problematice. Vždy bude platit: „Pot dělostřelce chrání krev pěšáka".

 

Není proto žádný důvod z uvedených důvodů dehonestovat 155mm samohybnou houfnici ZUZANA 2 a podceňovat její kvality se srovnatelnými dělostřeleckými systémy. A totéž platí o DANĚ.


Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.3 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
ARES Datum: 22.03.2018 Čas: 08:36

Haness:
Přístrojová přesnost měření
Každé měření fyzikálních veličin je zatížené chybou. K vyhodnocení měření je třeba znát míru přesnosti měření.
Při měření působí na měřicí přístroj řada vnitřních rušivých vlivů (vznikají nedokonalostí přístroje). Každý z těchto vlivů zanáší do měření určitou chybu a přístroj jako celek pak vykazuje tzv. základní chybu, která je souhrnem všech těchto dílčích chyb. Pro praktickou potřebu byla zvolena a normována charakteristika nazývaná třídou přesnosti δTP. Třída přesnosti zahrnuje všechny dílčí chyby a definuje tak mezní (maximální, dovolenou) relativní chybu v celém měřicím rozsahu přístroje. Je vyjádřena vztahem:
δTP = (│m│/XR) * 100 [%],
kde je │m│ je mezní (maximální) absolutní chyba přístroje, XR největší hodnota měřícího rozsahu.
Dle ČSN rozeznáváme u analogových měřicích přístrojů tyto třídy přesnosti:
0,05 - 0,1 - 0,2 - 0,5 - 1 - 1,5 - 2,5 – 5
Údaj třídy přesnosti je uveden u každého měřicího přístroje. Uvádí se bez značky %.
Má-li přístroj určitou třídu přesnosti, je tím definovaná jeho maximální dovolená relativní chyba vyjádřená v % největší hodnoty měřicího rozsahu. Naměřím-li na přístroji hodnotu XM, potom měření je zatíženo chybou δM
δM = ± δTP * (XR / XM) [%].
RL je měřící přístroj. Proto i pro něj se musí definovat přesnost měření, aby uživatel měl informaci, s jakou přesností měří souřadnice místa výstřelu či dopadu střel.
Chybová soustava a chyba
Chybová soustava a chyba jsou zcela rozdílné pojmy, které nelze směšovat a zaměňovat. Chybová soustava je strukturní popis chyby, chyba je fyzikální veličina.
Chybová soustava je popis zdrojů chyb a jejich vzájemných vazeb, která slouží k výpočtu celkové chyby výstupní veličiny funkčního systému s využitím matematických metod statistiky a teorie chyb. Mimo hlavního poslání, výpočtu celkové chyby výstupní veličiny, slouží chybová soustava k určení váhy jednotlivých dílčích chyb na celkové výstupní chybě. Z toho se vyvozuje, které chyby mají hlavní význam a podíl na celkové výstupní chybě funkčního systému, a které chyby lze považovat za vedlejší s možností zanedbání jejich vlivu. Např. ke zjednodušení struktury mechanismu nebo metodiky výpočtu celkové chyby.
Chyba představuje veličinu, která vyjadřuje rozdíl mezi skutečnou a naměřenou hodnotou. Chyby jsou různého charakteru, střední, maximální/minimální, směrodatná odchylka apod., podle metodiky jejich určení, viz teorie chyb.
V dělostřelecké praxi se přesnost určuje podle normálního (Gaussova) rozdělení střední kvadratickou chybou, směrodatnou odchylkou σ. V intervalu σ od střední hodnoty se nalézá 34,1 % měřených případů. Pro dělostřeleckou praxi se zavedla pravděpodobná úchylka u, odvozená ze střední kvadratické chyby, v jejímž intervalu od střední hodnoty se nalézá 25 % měřených případů, u = 0,675 σ. Všechny odchylky od střední hodnoty se nacházejí v intervalu ± 4 u, tedy v rozpětí 8 u.
Chybová soustava je stálá a neměnná pro daný funkční systém. Mění se jen hodnota dílčích chyb. Např. u RL vlivem změny rozměru, tvaru a reflexe detekovaného objektu, povětrnostních podmínek, geomorfologického a přírodního prostředí, apod.
Výpočtový algoritmus souřadnic (místa výstřelu, místa dopadu střely) se v principu skládá ze dvou kroků. V prvním kroku se naměřené parametry pohybu střely proloží aproximační křivkou tak, aby se dosáhlo co nejvyšší míry shody aproximované dráhy se skutečnou dráhou střely. V druhém kroku se aproximační křivka dráhy střely proloží aproximační balistickou křivkou, jejíž protnutí s horizontem určí polohu místa výstřelu nebo dopadu střely. Chyba místa protnutí je tím větší, čím delší je úsek extrapolace k měřenému úseku dráhy střely radiolokátorem.
Základním zdrojem chyb jsou chyby v naměřených parametrech pohybu střely RL, které se promítnou do aproximační křivky dráhy střely. Druhotným zdrojem chyb je balistický výpočet dráhy střely z aproximované dráhy letu střely. Původ je v matematickém zpracování měřených veličin dráhy letu v aproximované dráze sledované střely do aproximace balistické křivky. Dále pak v tom, že balistické parametry, které jsou reálně proměnné v průběhu pohybu střely po dráze letu, jsou v balistickém výpočtu považovány za konstanty z důvodu proveditelnosti výpočtu on-line. Každý výrobce má implementován svoji metodiku řešení.
Tvrdit, že „chybová soustava je definována pro každý jednotlivý detekovaný projektil zjištěný radiolokátorem“. Jednoznačně říct tabulkovou hodnotu chyby je nemožné“, je desinformace podávána výrobci. Jde o to, aby výrobci RL výrobci nemuseli veřejně deklarovat jaká je reálně dosažitelná přesnost měření souřadnic radiolokátorem, s cílem záměrného zmatení uživatele.
Z jednoho měření samozřejmě nelze určit velikost chyby měření souřadnic jako fyzikální veličiny z toho jednoho měření. Ale každému RL, jeho systému detekce a metodě výpočtu souřadnic, je vlastní, s jakou mírou přesnosti měří souřadnice, vyplývající z jeho chybové soustavy. Míra přesnosti je vyjádřena pravděpodobnou úchylkou měření souřadnic u. Určí se přesně stejnými metodami, jakými se zjišťuje u děl pravděpodobná úchylka dálková, šířková a výšková.
Provede se soubor balistických střeleb, při kterých se měří vzdálenost, odchylka souřadnic skutečného dopadu střely od vypočtených souřadnic radiolokátorem. Pomocí předepsaných pravidel se soubor odchylek zpracuje v pravděpodobnou úchylku měření souřadnic u.
Vyjádřením: „Jednoznačně říct tabulkovou hodnotu chyby je nemožné“, se tedy přiznává, že nevím s jakou přesností je určena poloha děla či baterie. Lze s touto neznalosti vést palbu? A co by bylo důsledkem, jen neúčinná dělostřelecká palba a promarněné střelivo, kterého nikdy není dost. Chyba změření souřadnic může ohrozit vlastní jednotky při jejich palebné podpoře.
Je samozřejmé, že výrobci radiolokátorů nezveřejňují přesnost měření souřadnic míst odpálení či dopadu. To je „přísně tajné“ firemní tajemství. Jejich zveřejnění by mohlo ohrozit jejich pozici na zbrojním trhu. Nicméně výrobce by měl pro uživatele doložit, s jakou přesností (při specifikovaných - tabulkových podmínkách) měří radiolokátor souřadnice, ovšem s tím, že tento parametr se musí používat v režimu „tajné“.
Je naprostým pravidlem u vojenské techniky, že výrobce musí fyzicky prokázat uživateli, že předávaný výrobek splňuje dohodnuté parametry. U zbraní je např. každé dělo podrobeno tzv. malé kontrolní zkoušce, nastřelení cca 10 ranami za účasti zástupce vojenské správy k prokázání funkční způsobilosti, po výrobě série zbraní se provádí tzv. velká kontrolní zkouška, s provedením střelby řádově sta ran, k ověření jednak rozšířené funkční způsobilosti, především pak střelecké přesnosti. Totéž se provádí u munice. Nejdříve přejímací zkoušky jednotlivých komponentů dělostřeleckého náboje (tělo střely, trhavina, zapalovač, zápalkový šroub, prachová náplň), pak náboj jako celek s předepsanými střeleckými zkouškami. Všechna měření jsou doložena protokoly k následnému dohledání v případě potřeby.
Pokud neproběhlo fyzické ověření funkční způsobilosti zakoupených radiolokátorů provedením „zastřílení“ radiolokátorů, srovnání skutečné polohy děla s polohou naměřenou radiolokátorem k ověření výrobcem deklarované přesnosti měření podle přejímací dokumentace a protokolárně potvrzeno při jejich přejímce, nutno to považovat ze strany přejímajícího orgánu za vážné porušení předepsaných pravidel přejímky vojenské techniky.
Náročnost na přejímku vojenské techniky plyne ze skutečnosti, že její porucha může ohrozit obsluhu techniky na zdraví a životě, ale může svým selháním i negativně ovlivnit celý průběh vedení boje. Selhání v reálu boje není možné opravit opakováním jako při počítačových simulacích. Život je jen jeden, vše se musí povést „na prvou“.
Aplikace pravděpodobné úchylky měření souřadnic u
Při přípravě palby se určuje stupeň vyřazení cíle, požadovaná hodnota, obvykle fyzické (materiálové) palebné účinnosti dělostřelecké palby. Pro praktické potřeby střelby a řízení palby se stupeň vyřazení cíle při palbě na jednotlivý nepozorovaný cíl vyjadřuje jako pravděpodobnost jeho vyřazení s limitními hodnotami pro: - zničení Pz = 0,7 až 0,9, - umlčení Pu = 0,5. Stupeň vyřazení cíle (jako očekávaný palebný účinek) se při střelbě na skupinové nepozorované cíle vyjadřuje matematickou nadějí M(a) počtu vyřazených (nenávratně zničených) k celkovému počtu elementárních (jednotlivých) cílů, jimiž je skupinový cíl tvořen. Pro potřeby současné dělostřelecké praxe jsou stanoveny limitní hodnoty takto: - pro zničení M(a) 35 % (max. 50%), - pro umlčení M(a) 20 % (až do 35%), - pro rušení M(a) 3 % (až do 10 %).
K dosažení požadované hodnoty vyřazení cíle je třeba na cíl vystřelit definovaný počet ran, normu spotřeby munice. Ta závisí mimo rozměru a tvaru cíle na celkové chybě výstřelu (baterijní, oddílové). Celková chyba výstřelu je určena dílčími pravděpodobnými chybami: souřadnic cíle, souřadnic palebného postavení, povětrnostní přípravy, balistické přípravy, tabulek střelby, použité metody výpočtu, technické přípravy a pravděpodobnou dělovou úchylkou. Celkovou chybu výstřelu především ovlivňují pravděpodobná úchylka dělová a dílčí pravděpodobná chyba souřadnic cíle.
U dělostřeleckých zbraní se vlastní přesnost střelby udává v pravděpodobné dělové úchylce dálkové, šířkové a výškové. Pravděpodobné dělové úchylky jsou přibližné úměrné dálce střelby, takže k předběžnému určení jejich velikosti lze použít vztah při střelbě na plochu
úd ≈ 0,3 [%] * dálka střelby, úš ≈ 0,1 [%] * dálka střelby.
V řadě armád místo úd, úš, se používá kruhová pravděpodobná úchylka CEP.
Pokud má dělostřelecká palba dosáhnout požadovaného účinku, potom musí být známa i pravděpodobná chyba souřadnic cíle. Budou-li souřadnice cíle určeny RL, pak je třeba znát pravděpodobnou úchylku měření souřadnic u.
V dostupných pramenech se uvádí vztah k určení velikosti pravděpodobné úchylky měření souřadnic CEP ≈ X (dálka měření) * 0,35 [%].
Je samozřejmé, že pravděpodobná úchylku měření souřadnic u je ovlivněna řadou parametrů, řada z nich nemá stálou hodnotu a zpravidla je závislá na povětrnostní situaci. Toto vše je zabudováno do matematické metody řešení s přihlédnutím na možnost korekce chybové soustavy RL podle skutečné hodnoty parametrů dílčích chyb. Ale pro řešení úplné přípravy je třeba znát nejen souřadnice cíle, jak jsou indikovány na výstupních displejích, ale i jejich pravděpodobná úchylka u.
Inteligentní munice
Co se týče inteligentní munice, zde musíme rozlišovat, zda jsou určeny k ničení bodových nebo plošných cílů, tvořených skupinou bodových cílů.
Střela M982 Excalibur s koncovým navedení GPS (nepřesně družicové) je určena ke střelbě na bodové cíle, respektive k vyloučení kolaterálních ztrát či palebné podpoře vlastních jednotek do vzdálenosti 75 až 150 m. Z hlediska účinku v cíli jde o střelu HE. Proto se stěží dá použít ke střelbě na cíle, jejichž souřadnice jsou určeny pouze RL, protože nesou v sobě větší chybu, než má střela s koncovým navedením. Lze je efektivně použít jen za splnění podmínky, když přesnost polohy cíle je určena s přesností větší než přesnost dopadu střely, CEPcíle < CEPinteligentní munice. To plyne z pravidel střelby. Ve válce v Iráku (2007) 92 % ran dopadlo do 4 m od cíle. Jedna střela M982 nahradí 10 až 50 HE střel. Je zavedena rovněž střela M982 S, která je vybavena poloaktivním laserovým naváděním.
K ničení plošných cílů, ve formě skupiny obrněných cílů, jsou předurčeny dělostřelecké střely BONUS, SMArt 155 (DM702A1) se submunicí s protipancéřovým účinkem EFP. Jedna střela obsahuje dva kusy submunice. Na celkové hmotnosti střely se submunice podílí nízkým podílem, užitečné zatížení (Payload) činí 30 až 50 % hmotnosti střely, což je z hlediska účinku v cíli nízký poměr cena/výkon. Důvodem je skutečnost, že „obal“ submunice, tj. tělo střely, má tlusté stěny, aby odolalo tlaku plynů v hlavní (155 mm pmax = 440 MPa). Výstřelem mimo užitečnou hmotnost submunice se tím do cíle dopravuje i značná balastní zátěž. Proto je nejúčelnější použít submunici především u raketových střel, protože jejich obal může být tenkostěnný (MLRS). Při střelbě SMArt 155 v SAE se dosáhlo 67 % zásahu cíle, což dokládá jejich vysokou bojovou účinnost.
Submunice BONUS, SMArt 155 (DM702A1) skenuje cíle v okruhu 200 m. Protože dělostřelecké střely nejsou koncově naváděny, jejich nepřesnost v cíli je obdobná jako u standardních HE střel, CEP ≈ X dálka střelby [m] * 0,3 [%] (SMArt 155), u střely BONUS s dnovým výtokem CEP ≈ X dálka střelby [m] * 0,6 [%]. Tím je omezen maximální účinný dostřel. Jde o to, aby pravděpodobná úchylka CEP na dálce cíle nebyla výrazně větší než skenovací poloměr submunice. S přihlédnutím k této skutečnosti, použití střel s plošným účinkem je zejména účinné na rozsáhlejší plošné cíle s větším počtem bodových cílů. Se snižováním počtu bodových cílů ve skupině klesá i pravděpodobnost jejich zásahu, při počtu do 3 až 4 cílů účinnost zásahu podstatně klesne. To se především týká střely BONUS, protože dnový výtok ke zvýšení dostřelu zvyšuje rozptyl.
Setrvání děl. jednotek v palebném postavení
Ze základního pravidla palebné podpory, že v okamžiku, kdy se zjistí palebné prostředky protivníka, jsou okamžitě přeúkolovány veškeré dostupné prvky palebné podpory k vyřazení tohoto cíle, jednoznačně plyne, že není možné ponechávat baterii v palebném postavení po splnění palebného úkolu. Dělostřelecké baterie (oddíly) nemají však stejné poslání. Z toho pak vyplývá podmínka přemístění palebného postavení v průběhu přímé palebné podpory.
Dělostřelecké baterie, oddíly, které poskytují přímou palebnou podporu uskupením do jejichž podřízenosti jsou přiděleny, musí setrvat v zaujatém palebném postavení tak dlouho, než je naplněn zadaný úkol palebné podpory podle požadavku či příkazu velitele bojového uskupení, v jehož prospěch se vede palebná podpora. Vést palebnou podporu jen do té doby, než by protivník mohl zahájit protibaterijní palbu, by znamenalo přerušit palebnou podporu do té doby než by se baterie, oddíl přemístil do nového palebného postavení. Tím hrozí, že palebná přestávka umožní protivníkovi přestavět či obnovit bojovou sestavu a tím posílit svoji údernou sílu nebo obrannou odolnost, a především podporovaná pěchota a tanky přijdou o soustavné palebné neutralizování protivníka.
Doba prodlevy není jen individuální čas převedení děla z palebné do pochodové polohy a zpět a doba přesunu z jednoho do druhého palebného postavení, ale i čas formování pochodového proudu a zejména možné zdržení k vyproštěním uvázlého děla z palebného postavení či na pochodu a neprůchodnost pochodové osy. To mohlo mít fatálnější pro výsledek boje než následky z důvodu možného vyřazení několika děl protibaterijní palbou protivníka.

avatar
Haness Datum: 16.03.2018 Čas: 07:37

ARES:

V prvním odstavci jste shrnul své chybné údaje. Proto znovu opakuji - výrobci WLS neudávají hodnoty jejich chyb - protože chybová soustava je radiolokátorem definována pro každou jednotlivou střelu ve výpisu detekce. Do výpočtu CEP není zahrnuta pouze úsťová rychlost, ale také náměr, směr střelby, MAXORD a další parametry získané rozborem meteozprávy. Já jsem psal že bylo prakticky dosáhováno nejlepší odchylky 4 m, ale samozřejmě jsme měli i radiolokátorem udané chyby v rámci desítek, či stovek metrů. Nelze jednoznačně říct, že rl má chybu 40 m, protože jeho chyba je ovlivněna tolika faktory, že používat tuto hodnotu pro definování toho, jestli je účinné vést protibaterijní činnost nebo ne je prostě chybné.

Bylo by ohromnou chybou ponechat palebné jednotky zajeté v palebných postaveních v očekávání příchodu palebného úkolu. Dnešní koncepce senzorických systémů je taková, že prvky palebné podpory jsou a budou prioritními cíli ničení - stačí si pročíst dostupné předpisy NATO, nebo jednotlivých aliančních armád.

Doby Vašeho působení v armádě byly založeny na konvenčním střetu dvou armád a značných silách. Dnes je dynamika ozbrojených střetů větší, proto setrvání palebné jednotky v palebném postavení na dobu delší než je nutné pro provedení palebného přepadu je chybou - stačí se podívat na poznatky z Ukrajiny kam USA dodaly radiolokátory AN/TPQ-36. Další poznatky má AČR z různých cvičení kde se pomocí simulačních technologií aliančních partnerů tento druh konfliktů procvičoval. Výsledky těchto cvičení jasně ukazují že není možné ponechávat baterii v palpostu, stejně tak jako je klíčové vést protibaterijní činnost. Například armáda USA přikládá protibaterijní činnosti takovou váhu, že v okamžiku kdy rl, nebo jiný senzor zjistí palebné prostředky protivníka, jsou okamžitě přeúkolovány veškeré dostupné prvky palebné podpory pro vyřazení tohoto cíle.

Zdroj na inteligentní munici, který jste uvedl, je z roku 2008, takže je 10 let starý a jedná se o sumarizaci praktických testů zavádění družicově řízených zapalovačů do armády USA. Váš článek shrnoval chyby, kdy jste definoval, že není možné pro protibaterijní činnost použít inteligentní munici. Ale nelze přeci obecně říci, že není možné vyřazovat dělostřelectvo protivníka inteligentní municí, protože armáda USA zavedla družicově naváděné střely a jsou to tedy jediné používané typy inteligentní munice v současnosti. Na trhu jsou dostupné různé jiné typy, které by se pro vedení protibaterjní činnosti i ve Vaší, špatně definované chybové soustavě, daly použít a byly by maximálně efektivní, viz. třeba již uvedená submunice BONUS.

avatar
ARES Datum: 15.03.2018 Čas: 15:35

Jediným možným objektivním posouzením o přesnosti měření polohy místa odpálení a místa dopadu střel radiolokátorem, je provedení experimentální střelby v reálných podmínkách. Změřit odchylku souřadnic polohy místa výstřelu či dopadu střely změřených radiolokátorem od skutečného místa výstřelu a dopadu střely s přesně změřenými souřadnicemi. Samozřejmě jeden měřený výstřel nemůže určit přesnost měření radiolokátorem. K určení přesnosti měření je třeba vystřelit skupinu ran, nejméně sedmi, aby se dal určit CEP s patřičnou věrohodností (úchylkou). Do výpočtu CEP musí být samozřejmě zahrnut vliv meteorologických podmínek a musí být měřena úsťová rychlost každé rány. Nestačí určit dálku střelby s opravou na úsťovou rychlost střely podle prodloužení nábojové komory a teplotu prachové náplně.

Př. DANA: Pravděpodobná úchylka úsťové rychlosti je 0,20 % tabulkové, což je 1,4 m.s-1. Při střelbě na 20 000 m činí oprava dálky střelby vlivem pravděpodobné úchylky úsťové rychlost 45 m při pravděpodobné úchylce dálkové 67 m, CEP ≈ 67 m.
K uvedenému: „Z praktických znalostí použití radiolokátoru ARTHUR bylo dosahováno chyb v rámci jednotek metrů, nejmenší chyba udaná s CEP 50 byla 4 m“, což při CEP = 50 m se nevylučuje, ale ani nevyvrací, že 50 % měření udá polohu výstřelu v kruhu o průměru 100 m, 100 % měření bude v kruhu o průměru 400 m. Podle dostupných informací se udává hodnota CEP = 0,3 až 0,5 % dálky měření.
Znalost přesnosti měření radiolokátorem polohy palebného postavení je nutná ze dvou důvodu. Za prvé v rámci targetingu ke stanovení spotřeby munice k umlčení (ničení) daného cíle k určení míry efektivnosti střelby, za druhé, s jakým účinkem může protivník palebně zapůsobit na vlastní palebné prostředky, tj. jak dlouho je možné vést palbu z jednoho palebného postavení bez vážného ohrožení palbou protivníka. Přerušení palebné podpory úkolovému uskupení, které čelí a odráží útok protivníka, na dobu přesunu do nového palebného postavení, může způsobit to, že palebná podpora z nově zaujatého palebného postavení nebude možná, protože protivník se natolik přiblížil obranné čáře či se dostal do přímého kontaktu, že z důvodu bezpečnosti pro vlastní jednotky není možné vést palbu. Minimálně palebná přestávka umožní protivníkovi přestavět či obnovit bojovou sestavu a tím posílit svoji údernou sílu.
Do výzbroje armád jsou systémově zavedeny střely s koncovým navedením 155 mm M 982A1 Excalibur se zvýšenou odolností proti GPS rušení (CEP 5 až 20 m) a M 1156 souprava pro přesné navádění (PGK) s GPS naváděním (CEP < 30 m). Systém Excalibur S je určen pro poloaktivní laserové navádění na pohyblivé cíle v přímé viditelnosti. K představě o složitosti systémů s koncovým navedením střel může sloužit popis M 1156 soupravy pro přesné navádění (PGK), https://ndiastorage.blob.core.usgovcloudapi.net/ndia/2008/fuze/VABurke.pdf.

avatar
KOLT Datum: 15.03.2018 Čas: 09:00

Jen doplním odkazy na ony střely s inteligentní submunicí:
BAE + Next BONUS
https://www.baesystems.com/en/product/155-bonus
Rehinmetall + Diehl SMArt 155
https://www.rheinmetall-defence.com/en/rheinmetall_defence/systems_and_products/weapons_and_ammunition/indirect_fire/artillery/index.php

Myslel jsem, že je to vcelku známá věc...

avatar
Haness Datum: 15.03.2018 Čas: 08:23

To by mě zajímalo z dokumentace jakého výrobce čerpáš, protože od Saabu (výrobce ARTHURu) to určitě není. WLS jsou Semi pulzní Dopplery, proto potřebují axiální pohyb alespoň ve dvou osách, pokud umístíš rl v 90° úhlu tak máš axiální pohyb pouze v jedné ose.

Z praktických znalostí použití ARTHURu bylo dosahováno chyb v rámci jednotek metrů, nejměnší chyba udaná s CEP 50 byla 4 m.

Opět říkám, že radiolokátor nepotřebuje sledovat celou dráhu, ale pouze její poměrnou část, přičemž pro správné vyhodnocení potřebuje získat specifický počet protnutí letícího projektilu. Pokud pracuje v módu vyhledávání tak je nejlepší variantou detekovat střelu co nejblíže za hlavní protože rozptyl jednotlivých drah je menší = že přesnost určení bodu odpalu je větší. Analogicky je tomu při řízení palby vlastního dělostřelectva kde jde nejlepší zachytit až terminální část kdy je střela nejblíže bodu dopadu - logicky. Z tohoto důvodu se u těchto radiolokátorů tak moc řeší horizonty ve směru vysílání.

Dělostřelecké střely (ne granáty) mohou být naváděny družicově (např. Excalibur), laserově (např. Cooperhead) nebo mohou být vybaveny aktivníní senzorickou submunicí, která je vyhozena z mateřské střely nad prostorem výskytu cílů a jednotlivé kkusy submunice potom samostatně provádí vyhledávání nepřátelských elementů (např. BONUS).

ARES, pokud jsi autorem článku tak znovu zdůrazňuji, že zde předkládáš vlastní, naprosto nevalidní informace. Žádný z výrobců Saab (ARTHUR), Lockheed Martin (AN/TPQ-36,37,53) u žádného z těchto systémů neudává jejich přesnost. A to z jednoduchého důvodu (vyjma toho že to zveřejnit nechtějí), který jsem zde už taky uvedl - chybová soustava je definována pro každý jednotlivý detekovaný projektil zjištěný radiolokátorem. Jednoznačně říct tabulkovou hodnotu chyby je nemožné, protože to závisí na mnoha faktorech, pokud jsou ideální podmínky, například na naprosté rovině (např. poušť = žádné horizonty) a další aspekty (meteo, pozice, střelecké údaje) tak lze dosáhnout přesnosti v řádu jednotek metrů, pokud nejsou tak to mohou být i stovky.

avatar
ARES Datum: 14.03.2018 Čas: 18:09

Haness:

Že nejpřesněji se určí místi dopadu a výstřelu, když radiolokátor sleduje dráhu kolmo na rovinu střelby, udávají sami výrobci. Čím je větší sklon k rovině střelby, tím měření jednotlivých poloh střely na dráze, ze kterých se počítá dráha střely a tím místa výstřelu a dopadu, je zatíženo větší chybou. Chyba měření dálky radiolokátorem není menší než 10 až 20 m.

Přesnost určení místa výstřelu nebo místa dopadu granátu je tím větší, čím delší je sledovaný úsek letu střely. Určení místa výstřelu a dopadu je extrapolace ze změřené dráhy. Čím více extrapolace předbíhá měřený úsek, tím je méně přesnější. Tuto objektivní skutečnost popírat je nejen hloupost, ale i prokázání nedostatečné znalosti matematicky. Kdyby se místo dopadu či výstřelu určovalo jen z konečného či počátečního úseku dráhy, pak přesnost určení by byla v řádu stovek metrů.

Rozlišovací schopnost je důležitá pro odlišení dráhy jednotlivých střel. Při nízké rozlišovací schopnosti by došlo k vzájemné záměně a kombinaci drah střel, např. při salvovém odpálení baterie bude sledováno současně 8 střel, což by samozřejmě snížilo přesnost určení místa výstřelu.

Dělostřelecké střely ráže 155 mm mají navedení podle GPS. Dopadnou do místa zadaného souřadnicemi GPS. Tudíž žádné samostatné vyhledávání cílů, jak je chybně uvažováno.

S jakou přesností určí radiolokátor místo dopadu dělostřeleckého granátu, uvádí Starlight. Při přesnosti CEP 120 m (CEP Circular Propability Error), AN/TPQ-50, místo výstřelu se nachází s 50 % pravděpodobností v kružnici o průměru 240 m, se 100 % pravděpodobností jeho poloha je v kružnici o průměru 960 m. U větších radiolokátorů, AN/TPQ-53, lze počítat s vyšší přesností, CEP 50 m, potom s 50 % pravděpodobností místo výstřelu je kružnici o průměru 100 m, se 100 % pravděpodobností pak 400 m. To je ten důvod, proč jen na základě radiolokačního určení místa výstřelu nelze vést palbu. Poloha palebného postavení střílející baterie musí být zpřesněna jinými průzkumnými prostředky

avatar
KOLT Datum: 12.03.2018 Čas: 08:20

Haness, mohu pouze spekulovat, nicméně i z jiných článků autora mám takový pocit, že svým přístupem poněkud "zamrzl v čase", konkrétně v tom, kdy sám sloužil. Čímž nerozporuji jeho rozsáhlé znalosti obecně, jen mám prostě tenhle dojem.

avatar
Haness Datum: 12.03.2018 Čas: 07:36

Ačkoliv se ztotožňuji s názorem autora obhájit kvality česko-slovenských houfnic, článek je založen na několika značně chybných podkladech.

1. Jestli je palba pozorovaná nebo ne není specifikem pro to, jestli se bude provádět zastřílení nebo palebný přepad. Pozorovaný může být i palebný přepad (v případě že jsou splněny podmínky pro jeho provedení).

2. Radiolokátory pro detekci střílejícího dělostřelectva (jako např. ARTHUR) využívají Dopplerova jevu pro svou činnost. Z tohoto důvodu je nejhorší možnou variantou je umisťovat v úhlu 90° směrem k výstřelné (nikoliv autorem popisovanou jako nejlepší).

3. střela detekována ARTHURem nemusí být sledována celou dráhu - to je další hloupost. Podle toho, na které souřadnice je kladen důraz je klíčová specifická část dráhy letu a to tedy buď ta koncová, nebo počáteční.

4. Rozlišovací schopnost radiolokátoru ARTHUR se nesnižuje větším počtem detekovaných střel, to je nesmysl, stačí si zjistit jak pracuje radiolokátor.

5. Radiolokátor nemá tabulkové hodnoty chyb, chybová soustava je definována pro každou detekovanou střelu a může se jednat o hodnoty v řádu jednotek metrů.

6. Umlčování baterie může být provedeno střelami s koncovým navedením a to v případě kdy se jedná o střely s detekční submunicí, které v zadaném prostoru samostatně vyhledávají jednotlivé prostředky protivníka.

7. Samotná pointa toho, že protibaterijní činnosti by se neměla přikládat váha na úkor palebné podpory dělostřelectva je naprosto chybná. Děla namohou setrvávat v palebných postaveních desítky minut, až hodiny. V současném pojetí bojiště by to pro ně znamenalo jistou záhubu - což dokládají zkušenosti ze všech velkých cvičení, zejména těch aliančních. Vyřazení palebných prostředků protivníka JE a BUDE hlavní prioritou při vedení bojových operací, stejně jako je získání vzdušné nadvlády.

Můj příspěvek nechci směřovat nějak ofenzivně proti autorovi, musím však konstatovat že jsem měl AN za kvalitní médium a tento článek je založen na chybných podkladech a neznalosti.

avatar
Hyena Datum: 08.03.2018 Čas: 01:24

Rychlost strelby - prva minuta:
Koalitsiya SV 20 ran
Archer 7-9 ran
PZH 2000 8 ran
Msta 6-8 ran
Zuzana2 6 ran
K9/T-155 Firtina 6 ran
Type 99 6 ran
Krab 6 ran
Caesar 6 ran
M109A7 len 4 rany
VCA 155 4 rany
AS 90 3 rany

Takze si tie argumenty o pomalej strelbe Z2 strcte za klobuk, 6 ran je stale standard. Nie je ziaden dovod, aby ACR nekupili prave Z2 ale za primeranu cenu, kedze nejde o ziaden stary system ako tu niektori tvrdia.

avatar
flanker.jirka Datum: 03.03.2018 Čas: 21:50

Starlight: tpq50 a jeho starší verze 49 byly hodně k vidění v Afghánistánu, výhodou je minimální potřebné napájení a rozměry, takto si dokáže zajistit RAM informací i mobilní jednotky.
Tpq53 je jiná kategorie, v této kategorii jsou k dokonalosti povedené radary například Giraffe4A a ELM 2084.

Když se podíváte na hmotnost zástavby systému RWR, tak není problém je do UAV dávat i nyní. Nebo lokalizaci rádiového zdroje realizovat i z RWR klasického stíhače, může letět klidně 200 km mimo a přesto z výšky lokalizuje vše.

avatar
Starlight Datum: 03.03.2018 Čas: 19:14

Oprava. I radar AN/APQ-53 umí počítat místo dopadu projektilů protivníka a generovat varovné datové zprávy. Přesnost výpočtu místa dopadu je cca CEP 250 m.

avatar
Starlight Datum: 03.03.2018 Čas: 16:05

1)

Protože jsem v diskuzi u článku o velkých kanónových houfnicích, tak jsem se soustředil na velké dělostřelecké radary s velkým dosahem.

US ARMY ale používá i lehké (227 kg, na střeše HMMWV nebo na trojnožce) dělostřelecké radiolokátory AN/TPQ-50, které jsou primárně určeny pro detekci hrozeb RAM (Rocket, Artillery, and Mortar) kratšího dosahu. Tento radar sleduje obzor v 360° rozsahu (s možností operátorem omezit to na vybraný sektor, pokud je oblast pokrytá více radary).

AN/TPQ-50 je schopen sledovat současně 20 projektilů vystřelených z rozdílných míst. Velkou minometnou minu ráže 120 mm zachytí na 10 km a přesnost určení místy odpalu je CEP 50 m. Dělostřelecký granát ráže 155 mm zachytí na 6 km a místo odpalu určí s přesností CEP 120 m.

Radar opět současně může sledovat jak protivníkovu palbu, tak vyhodnocuje přesnost zásahů střelby vlastních minometů (miny ale musí být celou dobu letu v dosahu radaru). Hlavní odlišností od velkého AN/TPQ-53 je, že kontinuálně počítá i místo dopadu nepřátelské střelby a vyává lokalizovaná varování o příchozí nepřítleské palbě. Rozmisťuje se 1-2 km od čáry dotyku vojsk, nebo jako v současných COIN válkách přímo na spojeneckých základnách, které pomáhají střežit.

Každý dělostřelecký oddíl (prapor) brigádních bojových tymů US ARMY má ve výzbroji 2 velké radary AN/TPQ-53 a 4 malé AN/TPQ-50.

2)
Použití bezpilotních UAS/UAV k detekcí dělostřeleckých radarů za kopcem je samozřejmě možné. Ostatně proto se mají radary schovat za terén/překážky. Protivník bude mít problém je lokalizovat ze země a musí poslat něco do vzduchu.

A zde záleží na technické a vojenské vyspělosti protivníků. UAS by měl mít nějaký systém radiotechnického průzkumu, což už není tak běžné jako komerční kamery a hlavně to už bude vyžadovat (opět podle vyspělosti) nějaký větší UAV. Jak už jsem napsal, tak dělostřelecký radar také nebude za tohoto rozložení sil vysílat pořád a bude součástí celého spektra systémů pozemních sil.

V případě US ARMY to budou mít protivníkovy UAS/UAV proti dělostřeleckým radarům hodně těžké. Dělostřelci US ARMY jsou shodou okolností zodpovědní za vojskovou PVO US ARMY. Není náhodou, že moderní radar AN/TPQ-53 typu AESA je schopen detekovat vzdušné cíle a předávat tyto data do datové sítě. Testy nového software proti pomalu letícím UAS/UAV už proběhly a měla by probíhat instalace napříč vyrobenými radary. U menších AN/TPQ-50 už proběhly také různé experimenty s detekcí malých UAS/UAV. Sériový status softwarových úprav my není znám.

avatar
tomas.kotnour Datum: 03.03.2018 Čas: 14:43

@Starlight

Doufal jsem, že Excalibur nebo GMLRS dokáže uhnout trochu více, když by se nestřílelo na maximální dosah. Zatím si budu muset nechat zajít chuť na sny o "střelbě s falší."

avatar
Starlight Datum: 03.03.2018 Čas: 14:11

@tomas.kotnour

K tvému dotazu ohledně trajektorií. Flanker.jirka ho vlastně už zodpověděl.

Dělostřelecké (AN/TPQ-53 má už ale některé schopnosti protivzdušného radaru) radary pro vyhledávání cílů jsou obecně udělány tak, že u protivníkovy palby se snaží vypočítat trajektorii místa odpalu na základě sledování projektilu ve vzestupné fázi letu (hned jak ho zachytí na svém radarovém horizontu). Výpočet místa dopadu projektilu se používá pro pozorování vlastní dělostřelecké palby a tam se projektily sledují jen v sestupné fázi letu.

Proto projektily, které mají navádění (dělostřelecké granáty Excalibur, řízené rakety GMLRS, atd.), nejsou problém při výpočtu místa odpalu, protože vliv jejich naváděcích systémů je v této fázi minimální. A ani s výpočtem místa dopadu by to nemělo být složitější. Tyto projektily nedělají žádné velké manévry, jen korigují svoji optimální trajektorii po celou dobu letu. Proto počítač radar by neměl mít problém dopočítat místo dopadu jen na základě dat ze sestupné fáze letu, kdy projektil už míří na cíl.

Přesnost radaru je ale řádově menší, než přesnost těchto přesně naváděných projektilů. Proto radar jen ukáže, že tyto naváděné granáty/rakety dopadnou do oblasti cíle nebo uletěly úplně mimo. Pochopitelně radar nebude schopen počítat přesné místo dopadu takových projektilů, které často významně manévrují v sestupné fázi letu.

avatar
flanker.jirka Datum: 03.03.2018 Čas: 13:38

Starlight:Schovat dělostřelecký radar před elektronickým průzkumem nepřítele bude hodně obtížené, dnes není problém mít pasivní senzory na dronech a takovém dronu bude postačovat boční pohyb klidně 100 km za okrajem fronty a uvidí vše co potřebuje. Působení proti radarům tak lze eliminovat jen větším počtem radarů a jejich manévry.

K CEP chybám radarů, pokud bude houfnice pálit i z větší vzdálenosti více střel na stejný cíl, tak se bude mít radar lepší přesnost než na jeden výstřel, matematické modely to skorigují. Vše pak ovlivní i to jak moc ho za kopec schováte, když uvidí delší trajektorii , sice nebude tolik schovaný před EB průzkumem, ale uvidí dříve střelu a tím zlepší určení místa výstřelu.

Hlavní funkci radarů pro sledování dělostřelecké činnosti zůstává informace o tom, že někde něco na někoho letí a včasné varování.

arr