TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Vojenská výzbroj

Konec Heckler & Koch G36 v německé armádě

Datum přidání 27.04.2015    Rubrika rubrika: Vojenská výzbroj     komentáře 57 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen zpochybnila další budoucnost útočné pušky Heckler & Koch G36 v německé armádě. Ministryně tak reaguje na rostoucí kritiku přesnosti G36 při používání v extrémních klimatických podmínkách.

Foto: Německý voják s karabinou G36C; ilustrační foto; větší foto / Public Domain

Foto: Německý voják s karabinou G36C; ilustrační foto; větší foto / Public Domain

 

Útočná puška G36 vstoupila do výzbroje německé armády v roce 1995. Od té doby se podařilo firmě Heckler & Koch vyvést zbraň do více než 40 zemí světa. G36 a její deriváty používá jak armáda, tak speciální policejní jednotky.


Po nasazení v Afghánistánu se však na G36 vznesla v německých médiích kritika. Zbraň při vysokých provozních teplotách, ať už z důvodů okolní teploty nebo dlouhodobé střelby, údajně výrazně ztrácela přesnost.


Podle deníku Der Spiegel odchylka G36 při střelbě na 500 metrů, při vysokých provozních teplotách, dosahuje až šest metrů. Připomeňme, že německé ministerstvo obrany za 178 000 pušek všech verzí utratilo 180 milionů euro.


Firma Heckler & Koch všechny námitky odmítla. Podle výrobce G36 je plně funkční ve všech podmínkách.


Nyní se však ke kritice přidalo také samotné německé ministerstvo obrany. „Přesné a cílené zasažení protivníka není možné v náročných bojových podmínkách," uvedla minulou středu německá ministryně obrany. „Tato zbraň, jak je nyní postavená, nemá žádnou budoucnost v německých ozbrojených silách."


Negativní hodnocení ministryně přichází po zveřejnění výsledků vládního testování G36. Na testech se podílelo Technické centrum pro zbraně a munici (WTD 91) německé armády a Výzkumný ústav pro materiály, paliva a maziva (WIWeB).


Pro test bylo vybráno 25 pušek G36 ve variantách A0, A1, A2, A3 a A4 a nespecifikovaný počet cizích útočných pušek. Střelivem se stal standardní náboj 5,56x45 mm NATO. Vzorkové pušky střílely na terč velikosti lidské postavy na vzdálenost 300 metrů. Požadována byla 90 % přesnost, tedy devět z deseti střel muselo zasáhnout cíl.


G36 však při zahřátí (z 15°C na 45°C během 10 min) rychle ztrácela přesnost. Už po vystřílení dvou zásobníků některé zbraně G36 dosahovaly přesnost pouze 53 %. Zpráva zároveň potvrdila, že ostatní testované zbraně „dokáží v zásadě" splnit požadavky Bundeswehru.


Podle ministryně obrany musí být němečtí vojáci nasazení v zahraničí a členové speciálních komand vybavení novou útočnou puškou tak rychle, jak to jen půjde. Ministryně zároveň nechala bez odpovědi, zda úpravená G36 dokáže splnit podmínky Bundeswehru,


Firma Heckler & Koch kritizoval testování, protože se nemohla podílet na výběru a testování dalších zbraní. Vybrané cizí testovací zbraně podle firmy údajně plní jiné provozní role, než pušky G36.


„Předpokládáme, že vládní zpráva byla nespravedlivě kritická ke G36 – testovaná takovým způsobem, zbraň nebyla nikdy určená k uspokojení politických narativů. Heckler & Koch věří, že to je základ kritické zprávy, nikoliv praktické problémy, které mohou mít dalekosáhlé důsledky pro klíčový prvek vojenské techniky používané po celém světě," stojí v tiskovém prohlášení firmy Heckler & Koch.


Mezi tím se rozběhly další dvě studie. První studie prozkoumá, jak si G36 vedla v bojových situacích, zejména v Afghánistánu, a zda výkony zbraně měly dopad na životy vojáků i úspěch mise. Druhá studie analyzuje zadání veřejné zakázky, rozhodovací procesy a hodnocení, které vedly k nákupu pušek G36.

Zdroj: IHS Janes

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
KOLT Datum: 16.05.2015 Čas: 22:50

KOLT má zase podezření, že Aliase k tomuto příspěvku někdo navedl či motivoval... Kdyby totiž místní diskusi četl dost často na to, aby dokázal posoudit, zda je Zbrojíř troll či ne, věděl by, že Zbrojíř není kancelářský úředník.

avatar
Zbrojir Datum: 16.05.2015 Čas: 20:22

k Alias

Zbrojir má naopak příliš mnoho práce, takže ho diskuse již někdy docela unavuje. Pokud bude existovat poptávka, aby se zbrojir již nevyjadřoval, nebude to pro mě opravdu žádný problém, naopak, časová úspora.

Zbrojir má zprostředkovaně informace, že některé zástupce nejmenovaných zbrojovek jeho zdejší příspěvky opravdu příliš netěší.

Zbrojir své názory nikomu nevnucuje, snaží se být maximálně objektivní, je věcí každého, zda s jeho názory souhlasí, či nikoli.

Zbrojir se rovněž nikdy nepovyšoval nad zbraňové laiky, kteří o zbraních jen čtou a nebo s nimi občas střílí, ať již soukromě, či služebně. V ozbrojených složkách jsem za desetiletí praxe viděl tolik mistrů světa, kteří nakonec neměli ani nezbytné znalosti a často ani dovednosti. Obecně platí, čím nižší věk a vyšší dosažený stupeň vzdělání, tím vyšší riziko ztráty sebereflexe.

Zbrojir má z podstaty věci mnohem komplexnější pohled na věc a u výzbroje hodnotí mnoho okolností, které běžný uživatel ani nevnímá, resp. netuší, jak je to důležité. I když se může samozřejmě, tak jako každý, mýlit.

Zbrojir má dostatek kontaktů do ozbrojených složek, mj. i na instruktory speciálních jednotek včetně OS P ČR, a i jejich zkušenosti zahrnuje do svých hodnocení.

Zbrojir sloužil v ozbrojených složkách, včetně bojových útvarů, takže má za sebou dostatečnou praxi a zkušenosti.

Zbrojir je znechucen mj. tím, kolik lidí (od řadových až po funkcionáře) v ozbrojených složkách se nechá zásadně ovlivnit různými dary a výhodami.

Zbrojir nemá potřebu ani důvod se z něčeho a vůči nikomu zbavovat viny.

Zbrojir do politiky nikdy nevstoupí, protože ze své pozice viděl a i nyní vidí, na jakých principech tato funguje, a to napříč politickým spektrem.

Zbrojir se nikterak netají skutečností, že mu jsou některé negativní vlastnosti "české povahy", všeobecně kritizované ve vyspělém světě, naprosto odporné.

Z příspěvku zbrojir mj. vůbec nepochopil, které konkrétní argumenty pisatele natolik rozčílily, že napsal tento komentář.

avatar
Alias Datum: 15.05.2015 Čas: 09:48

To all:

Zbrojir je Troll.

Nemá smysl reagovat na jeho podněty. Evidentně nemá nic jiného na práci než profesionálně vstupovat do diskuzi s uživatelsko/amatérskými názory na zbraně, byt evidentně s jistou známkou hlubších akademických znalosti.
Ze by nudici se kancelářský úřednik vyvinujici se ze svých profesních selhání? Možná by ku prospěchu naši společnosti více přispěl svoji účasti na volebním místě některé z politických stran a tim přejit od slov k činům.

Tímto nebráním CZUB, BREN nebo cokoli jiného. Obvykle nemám potřebu vstupovat do diskusí pod články, tentokrat jsem to však nevydržel. Je třeba byt objektivní.

Příslušník OS ČR z mnohacetnymi zkušenostmi z reálného nasazení.

avatar
Zbrojir Datum: 05.05.2015 Čas: 15:43

ke KurtKnispel

Naprosto chápu, že většina uživatelů hodnotí zbraně především v oblastech spojených s uživatelským komfortem, ale hodnocení zbraní je záležitost mnohem komplexnější od provozní spolehlivosti za normálních i ztížených podmínek, přes životnost, opravitelnost, udržovatelnost atd.

V době vývoje a zavádění HaK G 36 byla tato srovnávána s tehdejšími útočnými puškami, jako např. Stg. 90 (SIG 550), Steyr AUG, M16/M4 atd. Jak jsem již psal, v mnoha ohledech své konkurenty převyšovala, např. z hlediska funkční spolehlivosti a poruchovosti, či ve schopnostech zachovat funkci ve ztížených klimatických podmínkách, či při zanedbání údržby, kdy zvládne tisíce ran bez čištění a mazání, což jsem mj. osobně vyzkoušel. I testy v USA tyto přednosti potvrdily.

Obecně však platí, že zbraň musí být jako celek vyvážená. Byl by tedy problém, pokud by se u jinak velmi spolehlivé zbraně s velkou životností objevila citelná slabina podstatně snižující její bojové schopnosti (již dostatečně rozebráno, tady nyní nic nového již nevymyslíme, tedy já si udělám min. ještě jeden další test).

Ergonomie a řešení manipulačních prvků HaK G 36 bylo v tolerancích tehdejších požadavků ozbrojených sil, ale vrchol opravdu nepředstavovalo. Patrně to vyplývalo z rigidních požadavků Bundeswehru. Já osobně bych za slabinu původních verzí např. považoval neexistenci vypouštění záchytu závěru pomocí dostupného ovládacího prvku (např. CZ 805 jej nemá ani v modernizované verzi, u původních G 36 jej lze snadno a rychle doplnit dodatečnou montáží), což vyžadovalo osvědčený, avšak poměrně zastaralý a překonaný způsob manipulace.

Co se týče přebíjení, tak tehdejší ovládací prvky byly na úrovni horšího průměru. V případě potřeby, lze starší verze doplnit oboustranně ovladatelným prodlouženým záchytem závěru, který umožňuje manipulaci cca na úrovni osvědčené M4, a podle přání i prodlouženým záchytem zásobníku, který umožňuje oboustranné vyhazování zásobníků, a to bez potřeby změny úchopu silné ruky. V této konfiguraci je rychlost přebití plně srovnatelná s nejmodernější konkurencí a záleží spíše na výcviku uživatele.

Zvolený způsob uložení zásobníku v šachtě u HaK G 36 je zjevnou snahou o kompromisní řešení, tedy dostatečná stabilita, jako při tradičním a velmi osvědčeném ukotvení ve dvou bodech (AK/vz. 58/SIG 550…) a přitom rychlá výměna s přímočarým pohybem jako u typu AR15/M16/M4, kdy primární snahou bylo potlačit negativní dopady málo stabilního uložení, což zpravidla vede k závadám při podávání (viz problémy původních M16/M4 s tehdejším provedením zásobníků).

Z vlastní zkušenosti bych přebíjení u verze HaK G 36 s aplikací modernizovaných ovladačů považoval za dostatečně intuitivní a pohotové. Šachta si nechá líbit i mnohem větší chyby při směrování zásobníku, než např. u první verze CZ 805, z jejichž originálních zásobníků CZUB si mj. lze při zbrklé manipulaci poměrně snadno vyrazit sloupec nábojů o hranu zásobníkové šachty.

Shrnuto a podtrženo: design M4 a pušek od něj odvozených lze považovat patrně za nejzdařilejší nejen pro manipulaci, ale i pro tvorbu zbraňových kompletů.

Samopal vz. 58 byl nepochybně nejlepší dlouhá ruční palná zbraň tuzemského socialistického zbrojního průmyslu, ve své době patřila ke světové špičce, škoda horší kvality výroby, ale není bez slabin a bývá mnohdy značně přeceňována. Hodně záleží na konkrétním kusu a výrobní sérii, protože kvalita hromadné výroby byla v průběhu let dost rozdílná.

k Rott

Jak jsem uvedl, ke dvěma již testovaným alternativním produktům bych měl poměrně mnoho zásadních připomínek, takže jako plnohodnotná náhrada vyzrálé, kultivované, bezporuchové a téměř „nezničitelné“ HaK MP5 při hromadném přezbrojení podle mého i názoru mnoha jiných neobstojí. Stačí jen sledovat problémy a táhnoucí se dovývoj CZ Scorpion EVo 3 A1. Jen velmi nezodpovědný člověk by se zavedením tak zjevně nedotaženého produktu souhlasil. Mj. již se připravuje další modernizace Eva, která reaguje na celou řadu problémů. Odhaduji, že vady a nedostatky se budou vychytávat tak ještě 5-10 let, pokud se v CZUB nevzpamatují a nezkusí to znovu a pořádně.

Zajímal by mě ještě tvůj názor na HaK MP7A1, kterou také poměrně dobře znám.

avatar
Zbrojir Datum: 04.05.2015 Čas: 20:37

k Rott

díky za odpověď, zajímavá byla informace o HaK MP7A1, protože v ČR není moc jednotek vyzbrojených touto zbraní současně s HaK G 36. Mj. já vím o jediné.

BaT APC a EVO mám dostatečně otestovány (v řádu tisíce ran), a výsledek zapadá do již uvedeného hodnocení, tedy moderní design a ovládání, výsledek však HaK MP5 zdaleka nepředčí, to je názor i mnoha dalších operátorů, co srovnání prováděli, ale nikomu ho nevnucuji.

Mj. HaK má záchyt pro MP5 vyřešený již léta (viz MP5-10), ale většina uživatelů ho z důvodu zachování dosavadních návyků nechce. Z počátku mi také chyběl, dnes, cca po 50 000 ranách s MP5 již nikoli.

SIG MPX v ČR doposud nikdo netestoval, mám informaci, že tu zatím není ani k dispozici a proto nelze činit žádné závěry.

Mj. kdyby nadřízení informaci o ztrátě přesnosti někam postoupili, mohlo se s tím třeba něco udělat.

k KurtKnispel

Nadčasovost konstrukce G 36 je zjevná, to ale zdaleka neznamená, že musí dominovat ve všem.

Modernizační sadou jsem myslel prodloužený záchyt závěru a prodloužený záchyt zásobníku, nikoli šachtu pro Stanag Magazines.

HaK kvalitní zbraně bezpochyby produkuje, avizovaný problém s G 36, mj. zjištěný téměř po dvaceti letech, a to přes řadu pozitivních testů pro Bundeswehr a zahraniční ozbrojené síly včetně USA, je patrně výjimka potvrzující pravidlo.

Mj. MO SRN svými prohlášeními pušku v podstatě popravilo, takže naprostý opak toho, co dělá MO ČR, které problémy CZ 805 Bren naopak usilovně zapírá.

Ani jednu variantu přístupu nepovažuji za profesionální.

avatar
KurtKnispel Datum: 04.05.2015 Čas: 19:32

k Zbrojir

co se týče nadčasovosti konstrukce, nemám z G 36 nastříleno 20.000 jako Vy, přesto ale si troufám posoudit některé její další uživatelské vlastnosti.

například přebíjení není ze zrovna nejlépe vyřešených a rozhodně není rychlé ani intuitivní. A to nedejbože aby se kolem střílelo, znám dost lidí, kteří v takovém stresu přebíjí i ergonomičtější zbraně, řekněme zmatečně.
upgrade kit jsem viděl snad jen na zásobníky M4 a přiznejme si vypadá hrozně, tak hrozně, že když jsem ji teď hledal na stránkách HK tak ji tam radši ani neměli :D

A vymlouvat se na zadání a přejímací zkoušení samozřejmě můžeme. Jenže to mě jako koncovému uživateli je ve finále úplně jedno pokud nejsem schopen efektivně opětovat palbu.

Může to být klidně způsobeno nevhodnou údržbou či "přetěžováním" zbraní, ale ten problém tu je a dokazuje ho i provedený test. A pokud se G 36ky tak snadno nechaly přetížit- možná to opravdu něco vypovídá o kvalitě HK.
Když si vzpomenu jak nám dlouho vydržely 58my...a na 100m jsem se s ní vždycky pohodlně nasřílel.

avatar
Rott Datum: 04.05.2015 Čas: 19:26

K Zbrojíř

Měl jsem G36K

U jedné krajské zásahové skupiny, ale nyní jsem u MO

Velitel to hlásil nadřízenému, ale kam až hlášení proniklo nevím

S SA58 střílím pravidelně, ale podobný problém jsem nezaznamenal

Zbraní jako náhrada MP5 je více, střílel jsem s APC9, ta byla obstojná, vlastním CZ SCORPION EVO 3 S1, a co se týče přesnosti a manipulace, hlavně záchyt závěru, od té doby jsem se s MP5 "pral". Slibně vypadá i MPX, ale ještě jsem neměl tu čest.

k Jancz
asi mám víc povinností, ale nemám čas pouze vysedávat u pc. Raději víc střílím reálně než jiní ve hrách....

avatar
Zbrojir Datum: 04.05.2015 Čas: 14:29

Já to myslel upřímně, tedy samozřejmě ne tak upřímně, jako Gross.

Když má někdo nějaké konkrétní poznatky, či návrhy, rád si je vyslechnu, protože nikdo nemůže vědět všechno a být všude.

avatar
jancz Datum: 04.05.2015 Čas: 11:38

koukám Rott odjel sloužit na další misi se svou G 36 takže se už asi odpověď na Zbrojířovu otázku nedozvíme ;-)

avatar
Zbrojir Datum: 02.05.2015 Čas: 22:29

k petr99

Pokusím se to vysvětlit asi takto. SSSR produkoval funkční a plně bojeschopné ruční zbraně, a to i pro nepříliš vycvičenou braneckou armádu. Ačkoli nedisponoval průmyslovou základnou, která by byla schopna vyrábět s přesností obvyklou u renomovaných západních zbrojovek, konstrukce sovětských zbraní tuto situaci plně reflektovala. Konstruktéři měli cit a nebáli se rovněž přebírat osvědčená řešení, byly používány jakostní materiály a v rozhodujících uzlech a rozměrech bylo zpracování zpravidla na velmi dobré úrovni.

Po rozpadu SSSR však zbrojní průmysl upadal, rovněž tak v oblasti ručních zbraní se tradiční podniky dostaly do problémů, což se projevilo na technickém a technologickém zaostávání a samozřejmě i kvalitě. Mnoho civilních zbraní z dnešní produkce bývalých zemí SSSR potřebuje pro řádnou funkci zásah zbrojíře a zdaleka nedosahují kvality zbrojní produkce pro tehdejší Sovětskou armádu. Podle mých informací jsou problémy i u zbrojních dodávek současným ozbrojeným silám. To však neznamená, že zde můžeme paušalizovat, jen vycházím z informací, kdy např. speciální jednotky RF mají problém najít v domácím sortimentu zbraně na požadované úrovni.

Rovněž je třeba si uvědomit, že mnohé ruské zbraně, které se prodávají na současném trhu EU, pochází přímo ještě z dob SSSR, nebo se jedná jen o upravené zbraně, zpravidla na výhradně samonabíjecí, samozřejmě ze zásob státních ozbrojených sil, vyrobených rovněž před rokem 1990.

Prostě těch signálů, že se citelně zhoršila kvalita produkce je více, ale to platí i pro západní svět, kdy globalizační tlaky a snižování nákladů posílají kvalitu zbraní do… Jak jsem psal, HaK patří k těm málo vyvoleným, kde problémy zpravidla nebývají…

Když AK/AKM, tak nějaký z dob SSSR.

avatar
petr99 Datum: 02.05.2015 Čas: 18:47

Zbrojir: Chápu dobře, že podle vás jsou ruské zbraně nespolehlivé ? No sice nemám zkušenosti, ale obecně jsou to nejspolehlivější zbraně, které se dají shnat, nebo se mýlím ?

avatar
Zbrojir Datum: 02.05.2015 Čas: 10:33

k petr99

Nové ruské zbraně jistě reagují na soudobé trendy. Hodnotit je ale nemohu, protože s nimi nemám osobní zkušenost. Většina nám dostupných informací je ovlivněna propagandou.

Popravdě, mnoho informací o zbraních, ať již v médiích, ale i odbornějších zdrojích, jako jsou např. odborné časopisy a publikace pro veřejnost, bývá značně ovlivněno PR, či se přebírají povrchní hodnocení, rovněž ovlivněné příslušnou propagandou, a to jak v pozitivním, tak samozřejmě i v tom negativním slova smyslu.

Stačí se podívat např. na světoznámou M16/M4 z pohledu západní, či východní propagandy a hodnocení je ihned znatelně odlišné.

Např. i obecně známé publikace o zbraních obsahují dost kontroverzní hodnocení min. některých zbraní, které znám. Téměř nikdo si nemůže každý jednotlivý model na trhu existující zbraně důkladně a osobně vyzkoušet a prověřit a proto autoři často hodnocení pouze přebírají. To vede k opakování těch stejných nepřesností, či dokonce naprostých blábolů.

Zde bych uvedl příklad tuzemské pistole vz. 52. Ačkoli se jedná o složitou, neergonomickou, značně nespolehlivou a pro použitý náboj zjevně poddimenzovanou konstrukci, řada publikací ji hodnotí velmi kladně a vyzdvihuje mj. nešťastný systém uzamčení válečky. Takže je jasné, že autor s pistolí reálné zkušenosti nemá.

U ruských zbraní bych se obával především kvality hromadné výroby. S rozpadem SSSR a úpadkem tamního zbrojního průmyslu se kvalita citelně zhoršila. Je to vidět na civilním trhu, dle mých informací to platí i u zbraní pro ozbrojené složky.

Mj. HaK, který je v článku zdrojem kritiky za údajné problémy G 36, je jednou z mála firem, která dokáže hromadně produkovat zbraně ve vysoké kvalitě, se kterými zpravidla nejsou žádné problémy a velmi dlouho vydrží. Na trhu existuje celá škála výrobků jiných značek, ovšem většina, když se dostane do služby, tedy do prostředí s omezeně poučenou obsluhou, problematickou údržbou a častým hrubým zacházením, vykazuje časté poruchy, a potřebuje poměrně intenzívní servis.

Takže, když zde např. zazněl názor, že HaK MP5 je překonaný, položil jsem otázku, čím ho v 9x19 nahradit. Já o ničem tak kultivovaném a vyzrálém nevím. Vše, co jsem zkoušel, na HaK MP5 prostě nemělo, ano, modernější design, ovládací prvky, nižší hmotnost, ale toť prakticky konečný výčet výhod, pak již obvykle jen samá negativa.

avatar
Zbrojir Datum: 01.05.2015 Čas: 22:28

k plingr2

HaK G 36 byla a dodnes je silně nadčasová konstrukce, včetně aplikovaných technologií a materiálů. Hlaveň je plovoucí, uchycena v ocelové vložce, která je zalita v polymerovém pouzdře. Sestava hlavně je ve vložce utažena převlečnou centrální maticí, a to přesně definovaným momentem. To zaručuje volné kmitání, resp. vysokou přesnost a rychlou výměnu hlavně, kdy z každé verze lze snadno, s relativně s malým počtem součástí vytvořit verzi jinou (změna délky hlavně v řádu jednotek minut).

Pokud bude problém ve vlastnostech polymeru, pak moc jiných řešení než výměna pouzdra za jiné, z vhodnějšího materiálu, či jinak řešenou zalitou vložkou, např. spojenou s ocelovým rámem, asi neexistuje. Stávající pouzdro závěru je poměrně levné, odhaduji, že výrobce nestojí více než 2 tis. Kč.

Ještě bych dodal, že ačkoli HaK G 36 byla v mnoha ohledech silně nadčasovou, vznikla pro jiné podmínky nasazení (klasický konflikt mechanizovaných sil) a v době počátků rozvoje optoelektronických zaměřovačů pro pěchotní zbraně, takže, tak jako tak, verze Bundeswehru (prakticky první z řady nových konstrukci útočných pušek na trhu) modernizaci po dvaceti letech již docela potřebovala.

1. Verze G 36 V je poměrně dlouhá a nehodí se pro velkou část dnešních bojových podmínek, tzn. moderní puška musí být kratší, i za cenu kratší hlavně, což vykompenzuje nová munice ráže 5,56x45 (viz přechod z M16 na M4).

2. Původní duální zaměřovač (zaměřovací dalekohled 3x, kolimátor 1x) již s ohledem na pokrok v odvětví zastaral, takže by byla žádoucí náhrada za modernější řešení s lepšími parametry a vlastnosti.

3. Rovněž ovládání původních verzí, podobné tomu u CZ 805, je překonané, a chtělo by zefektivnit (HaK má sadu, kterou lze rychle aplikovat na každou původní zbraň a manipulace již splní soudobé požadavky, navíc je vše plně oboustranné).

Kdyby neměli v SRN ministryni obrany, resp. lidi kolem ní na úrovni politiků 4. kategorie, mohli případný problém vyřešit v klidu, potichu a elegantně, buď rozsáhlejší a v podstatě již potřebnou modernizací a nebo přechodem na HaK 416, která je pro dnešní potřeby a podmínky nasazení patrně produkt vhodnější. Pušky od Bundeswehru mohly projít u HaK „repasí“ a být prodány na trzích vhodných zemí méně vyspělého světa….

Nejde o to, problémy zapírat. Vojáci, ani daňoví poplatníci by neměli být poškozováni, ale jekotem přes média, aniž bych vlastně přijal základní nápravná opatření, měl závěry nezávislé zprávy a především problém od počátku řešil společně s výrobcem, nikomu a ničemu nepomohu. Pouze poškodím zájem německého výrobce a průmyslu jako celku (viz tendr ve Francii), vyděsím vojáky v činné službě a pak řeknu, že teprve zadám nezávislou studii.

Tady je nutné připomenout, že za problém, tedy pokud se potvrdí, nese díl odpovědnosti i Bundeswehr a další státní instituce. Ony definovaly své požadavky, prováděly testy, a přejímaly zbraně. Před několika lety mj. vypracovaly novou metodiku zkoušení, která měla simulovat střelbu v reálných bojových podmínkách a puška HaK G 36 ji prý splnila. Takže ta kritika padá i do vlastních řad…

avatar
petr99 Datum: 30.04.2015 Čas: 14:45

Zbrojir: A co AK-12 ? Tam už jsou ty limity smazány a je ve všem srovnatelná se západními konstrukcemi, naopak v ohledech, které má Kalašnikov obecně výborné, západní konstrukce převyšuje.Případně další ruské konstrukce jako AN-94 a AEK-971.
Myslím, že dnešní ruské rušní zbraně nezaostávají za Západem, a to ani v ohledech ergonomiky nebo možnosti rychlého uchycení dalšího vybavení.

avatar
plingr2 Datum: 30.04.2015 Čas: 12:14

Pokud je vážně chyba v plastu, možná se na to koukám moc jednoduše ale nejde do upreru vložit nějakou hliníkovou vložku. Tím myslím udělat horní část z odlitku z AL a na fest to spojit s čepem hlavně. Vážila by krapet víc ale mezi mířidly a hlavní by nebyl žádný článek který by mohl teplem změknout.

arr