TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Konec jedné éry v Turecku?

Datum přidání 19.07.2016    Rubrika rubrika: Události     komentáře 59 komentářů    autor autor: Jakub Maděránek

V pátek 15. července se v ulicích tureckého hlavního města Ankary a v Istanbulu znenadání objevila těžká armádní technika. Předseda vlády Binali Yildirim tento akt obratem označil za ilegální. Šlo tedy o pokus o coup d'état (státní převrat) vedený určitou skupinou turecké armády. Článek vyšel původně na Security Outlines.

Foto: Turečtí vojáci při převratu. / YouTube

 

Od převratu k čistkám

Vzbouřenci v Istanbulu zablokovali dva mosty vedoucí přes Bosporský průliv, obehnali Atatürkovo letiště, obsadili sídlo veřejnoprávní televize a rozhlasu TRT.  Pomocí televize a rozhlasu vysílali prohlášení o přebrání vlády s cílem ochrany demokratického právního řádu (pořádku). Vyhlásili též aktivaci stanného práva a dočasný zákaz vycházení, avšak ani jedno nebylo respektováno.

 

Dle prohlášení měla být vytvořena „mírová rada" a následně sepsána a aplikována nová ústava.

 

Dalším z cílů bylo armádní velitelství, kde bylo vzato několik zajatců, mezi kterými byl dle několika reportů držen náčelník generálního štábu turecké armády, generál Hulusi Akar - blízký člověk 

 

Po jeho předchůdci generálu Necdet Ozelovi se jedná o dalšího náčelníka generálního štábu, který je blízký nynějšímu tureckému prezidentovi Recep Tayyip Erdoganovi.

 

Sám Erdogan se po dvou hodinách od začátku převratu objevil v živém vysílání (skrze mobilní aplikaci Facetime) a vyzval obyvatele Turecka, aby se „shromáždili na veřejných prostranstvích a letištích" a „povstali" proti pučistům.

 

Erdogan označil vůdčí osobnosti puče za „teroristy" a prohlásil, že tento akt byl veden „paralelní strukturou", za kterou dle Erdoganových slov stojí muslimský klerik Fethullah Gulen. Gulen však toto tvrzení striktně odmítl a odsoudil tento pokus o vojenský převrat.

 

Přes noc došlo ke střelbě na Istanbulském policejním velitelství a na velitelství speciálních sil v Ankaře a došlo k usmrcení 17 příslušníků turecké policie. Dále byl ohlášen výbuch v Ankaře a také došlo k odstřelování budovy tureckého parlamentu tanky.

 

Jeden z vrtulník vzbouřenců byl sestřelen armádním stíhacím letounem F-16. Celkový počet obětí se stále mění, avšak prozatím bylo potvrzeno nejméně 265 ztrát na životech. Mezi těmito obětmi je 161 policistů a civilistů a 104 lidí označených za „konspirátory".

 

Zatčeno bylo prozatím přes 2800 armádních úředníků a vojáků. Nejméně 1440 lidí bylo zraněno. Mezi zatčenými bylo také několik vrchních velitelů, jako například velitel druhé armády hlídající hranice se Sýrií, Irákem a Íránem.

 

Po konci puče došlo také k výraznému „pročištění" soudnictví, kdy téměř 3000 prokurátorů a soudců bylo vyhozeno nebo zadrženo z podezření ze spolupráce s Fethullah Gulenem. Čistky se nevyhnuly ani dalším státním úředníkům.


Turecká tradice převratů

Pro pochopení tureckého puče, je nutné přiblížit si historický kontext několika předchozích pučů, ale především historicky vyvíjející se společensko-politické zakotvení turecké armády.

 

Armáda si historicko-politickým vývojem Turecké republiky vydobyla (respektive jí byla určena) do jisté doby silně autonomní pozici v tureckém politickém systému. Samotný vznik Turecké republiky na počátku 20. let 20. století byl vyústěním válečného konfliktu a armáda měla ústřední postavení při formování republiky.

 

Význam turecké armády posílil zejména turecký první prezident Mustafa Kemal Atatürk, který byl vůdčí osobností jak v průběhu „války o nezávislost" (1919 – 1923), tak při samotném formování sekulárního státu a jeho následném vývoji.

 

Silná pozice armády byla oficiálně právně zakotvena roku 1935, kdy článek č. 34 Interního služebního zákona tureckých ozbrojených sil zněl: „Povinnost tureckých ozbrojených sil je chránit a zachovat tureckou domovinu (vlast) a Republiku Turecko tak, jak je definována v Ústavě."

 

Přičemž právě definice základních principů, na kterých vznikla Turecká republika, je klíčová. Tyto principy jsou také nazývány jako „šest šípů" (six arrows / alti ok) kemalismu a roku 1937 byly inkorporovány do ústavy, jedná se o: republikanismus, nacionalismus, laicismus (sekularismus), etatismus, populismus (interpretován odlišně jak v západním vnímání) a reformismus.

 

Právě tento odkaz vytvořený Atatürkem určil do značné míry autonomní chování armády, což se demonstrovalo na hned několika pučích.


Roku 1960 byl proveden úspěšný vojenský převrat (především mladými důstojníky) namířený proti vládě Strany demokratů, která, navzdory svému jménu, aplikovala čím dál více autoritativní styl vládnutí.


Další převrat proběhl v roce 1971, kdy armádní generalita požadovala rezignaci tehdejšího kabinetu a vytvoření nového technokratického kvůli tamním nepokojům pod pohrůžkou, že nestane-li se tak, armáda bude nucena použít sílu při ochraně základních principů republiky.


Puč proběhl také roku 1980, kdy armáda cílila k téměř absolutní restrukturalizaci politického spektra a systému. Tento převrat byl klíčový zejména v tom, že otevřel prostor pro nové politické hráče, a to především stavící svůj program na Islámu. Právě Islám byl v podstatě od založení republiky roku 1924 téměř vymazán z politické hry.

 

Tehdy nový politický rámec je dnes označován jako „turecko-islámská syntéza". Do politky vstoupily strany mající Islám jako stavební kámen politického programu. Což samo o sobě do značné míry armádě nevyhovovalo, i když to byla právě ona, která k této změně značně přispěla.


Další převrat, podobný tomu z roku 1971, byl tzv. Proces 28. února v roce 1997, kdy armáda iniciovala několik restrikcí, například v rámci výuky Islámu v reakci na rostoucí moc „islámské" Refah Partisi a šíření fundamentálního islámu.


V dubnu 2007 pak došlo k tzv. e-převratu, kdy armáda vydala ultimátum na jejích oficiálních internetových stránkách, varující proti „kurdskému aktivismu" a „islámskému reakcionismu", především však s cílem předejít zvolení Abdullah Güla jako nového prezidenta. Armáda se opět postavila do role absolutního ochránce sekularismu.


Nástupem AKP k moci v čele s Erdoganem od první poloviny první dekády 21. století postupně docházelo ke značným restrikcím v působnosti armády a také výrazným personálním změnám. Příkladem tomu může být rok 2003, kdy započal údajný plot na svržení vlády AKP včele s tehdejším premiérem Erdoganem, vedený několika vysoce postavenými vojenskými hodnostáři.

 

V této souvislosti byl obviněn i bývalý náčelník generálního štábu Ilker Basbug, který byl zadržen a roku 2013 odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí. Případ Ergenekon, jak je tato událost známa, vyústil až v dubnu 2013, kdy byl vyřčen soudní verdikt pro téměř 300 obviněných lidí.

 

Téhož roku také navíc došlo ke změně výše zmíněného článku č. 34 (35 po r. 1960) a armáda tak i právně ztratila své výsadní postavení, kdy byla jednoznačně vystavena závislosti na parlamentu.

 

Neschopní důstojníci, klerik v exilu nebo Erdogan?

Stávající otázkou však nadále zůstává, kdo za za tímto velmi nepovedeným pokusem o vojenský převrat stojí a k čemu měl případně sloužit. Odpovědi na tyto úvahy se nám nabízejí tři.

 

První možnost

První z možností je, že by tento pokus o puč zinscenovalo několikero vysoce postavených jedinců z řad armády pod společným motivem a cílem – sesadit vládnouc AKP a prezidenta Erdogana pro jeho/jejich porušování demokratických principů, respektive pro autoritativní prvky vládnutí.

 

Za pučem by tak nestál nikdo výrazně dominantní ať už ideově či politicky. Avšak soudíce dle vysoké profesionality turecké armády, samotné nešťastné provedení puče může být značně diskutabilní. Došlo k neefektivnímu zastavení provozu na dvou mostech a obklíčení letišť místo toho, aby byly důrazněji zaměřeny klíčové budovy exekutivní moc, sídlo samotné strany apod.

 

Samotné údajné odstřelování parlamentní budovy tanky místo jeho přebrání se jeví jako naprosto bezúčelné. Zvláštní je také zahájení střelby vojáků do skupiny lidí, ve jménu kterých byl tento pokus o puč uskutečněn.

 

Druhá možnost

Druhou odpověď na otázku nabídl sám Erdogan ve večerních hodinách puče, kdy za iniciátora a vůdce tohoto puče pohotově označil muslimského klerika a lídra hnutí Hizmet, Fethullah Gulena, žijícího v exilu v americké Pensylvánii, který dle Erdoganových slov údajně tvoří „paralelní strukturu" v tureckém politickém systému.

 

Samotné hnutí je známo pro svůj vstřícný a střídmý postoj, dosahující globálních rozměrů a vedoucí několik think-tanků, obchodů, škol a v Turecku například nejvíc prodávající se noviny Zaman. Hizmet se mezi muslimy zdá být velmi populární a v Turecku dle některých odhadů dosahuje podpora tohoto hnutí přibližně 10 %.

 

Hizmet byl také jedním z faktorů přispívajícím k značnému úspěchu tvořící se AKP a vzestupu Erdogana na počátku 21. století. Roku 1999 byla zveřejněna nahrávka, kde Gulen pravděpodobně vybízel k „infiltrování" zásadních politických pozic a byl tak následně obžalován za snahu a o podkopání základních principů tureckého sekulárního státu.

 

Následně se stáhl do exilu, avšak hnutí Hizmet získávalo stále narůstající podporu občanů Turecka a jeho příznivci drželi silné pozice například v soudnictví či policii a dostávali se také do blízkých kontaktů s vysoce postavenými členy armády.


Situace, kdy se z přátel stali nepřátelé, kulminovala roku 2013, kdy Erdogan, tehdy ještě jako premiér, inicioval zákon rušící tzv. dershanes, což jsou soukromá učící centra vedená zejména hnutím Hizmet, které navštěvuje přes milion studentů.

 

Téhož roku došlo k jednomu z největších korupčních skandálů (více zde), který následovalo obvinění z korupce Erdoganova syna Bilala právě gulenisty ze svých pozic soudců apod.

 

Erdogan reagoval vyhozením členů policie, kteří se podíleli na odhalení korupce, hrozil soudcům vězením, dosadil nové mu příznivější soudce a prokurátory. Nařídil ministru vnitra, aby se postaral o detektivy vyšetřující ho samého a jeho syna, zbavil se 70 policejních šéfů (náčelníků) a dalších 580 úředníků v době necelého týdne.

 

V březnu 2016 došlo na základě obvinění prokurátorem „ze spolupráce s teroristy" (mířeno na F. Gulena) a rozhodnutí soudu k zabrání právě výše zmíněných novin Zaman včetně jejich anglické verze a dosazení nového šéfredaktora.

 

A v neposlední řadě právě po neúspěšném puči dochází i k masovému zatýkání a vyhazování soudců a prokurátorů i z řad nejvyššího soudnictví, což není rozhodně slučitelné a obhajitelné v kontextu puče.

 

Dochází tak k cílenému zbavování se opozice (v rámci zatýkání v judikatuře označované za gulenisty), kdy se dá těžko věřit, že toto obsáhlé zatýkání bylo naplánováno během několika málo hodin po ukončení puče.

 

Třetí možnost

Třetí možností, která bude nejspíš do jisté míry vnímána jako konspirační, je ta, že za celým tímto špatným pokusem o vojenský převrat stojí sám Erdogan.

 

Třetí možnosti nahrávají okolnosti puče, jeho provedení a zejména jeho následků ve formě zbavení se zbytku nevyměněné generality a dalších vysoce postavených armádních úředníků oponujících politice AKP a Erdoganovi.

 

Dále jde o vyhazování či zatýkání osob soudnictví (kdy se opět nejedná o první kolo čistek v této mocenské sféře), kteří byli považovaní za součást údajné „paralelní struktury" vedené F. Gulenem.

 

Zároveň nepovedený převrat nechává mnohem více prostoru pro případné změny jak personální (armáda, soudnictví), tak systémové.  Zároveň dochází k nárůstu popularity Erdogana mezi obyvateli a tak k posílení jeho systémové i společenské pozice.


Quo Vadis Turcia?

Všechny tyto tři scénáře zůstávají ve hře a teprve následující dny, týdny, či měsíce ukáží nebo přinejmenším přiblíží správnou odpověď na otázku, k čemu tento puč měl opravdu vést a kdo za ním stál.

 

V prvním případě může dojít pouze k vyšetřování a následnému pozavírání osob z řad armády, které se na tomto puči podíleli.

 

Avšak tato možnost je již podrývána zatýkáním osob působících soudní sféře, což naopak podporuje druhou možnost - Gulen a jeho hnutí budou označeni za viníky a čistky budou pokračovat. Puč Erdogan využije k jakési legitimizaci těchto zásahů.

 

Třetí možnost, seč reálná, nebude lehce dokazatelná. Především s ohledem na nynější postavení Erdogana a po již provedených personálních změnách na mnohých důležitých místech.

 

Zdroj: Security Outlines

Redakčně upraveno

 
Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Grull Datum: 21.07.2016 Čas: 17:33

Také si myslím, že to je celé bouda na upevnění moci a likvidaci opozice.
Co se dalšího vývoje týká, podle mě se pokusí vyřešit kurdskou otázku. (Opravdu bych kurdum doporučil si co nejdřív vyjednat nějakou tu provincii na území Sýrie a tam se z Turecka přestěhovat) Erdogan se z nima mazlit nebude.
Armádu do Sýrie nepošle, šlápl by tím na nohu Rusku a na to si dá hodně pozor.

avatar
diwalt Datum: 21.07.2016 Čas: 15:44

Ad Rase (20.07.2016 - 19:13). Nemohu nevidět v tomhle analogii se 30. léty, kdy byl u moci Hitler, bylo naprosto očividné, že masivně zbrojí, že si brousí zuby na okolní státy, nicméně tehdejší evropské špičky reagovaly úplně stejně - nechceme destabilizovat Evropu, budeme jednat. Když proběhl anšlus Rakouska, okleštění Československa o Sudety, pořád to bylo dokola, budeme jednat.

Já sice doufám, že zde už paralela s Hitlerem končí, že Erdogan nerozpoutá novou celoevropskou válku, problém ale je, že tito velmi inteligentní diktátoři, co se nechali do čela státu pohodlně vyvézt demokratickou lanovkou, navíc s masivní podporou veřejnosti, jsou extrémně nebezpeční.

Turecko má velmi silnou armádu (druhou nejsilnější v NATO, nemýlím-li se), sice ji teď trochu pročistil, ale o to fanatičtěji za ním bude stát zbytek. Provedl úplně klasickou metodu převzatou již od starých Římanů - decimace. Prostě každý desátý popraven a zbytek jednotky si dává hodně velký pozor, aby příště ti desátí nebyli právě oni. O Turecko coby spojence pochopitelně velmi stojí Rusko, protože má skvělou pozici v regionu (ale osobně si myslím, že Erdogan má v tomto ohledu své vlastní plány, bude spíše vazbou na Rusko vyhrožovat ostatním v Evropě, aby posílil vlastní pozici a důležitost).

Fakt jsem na nejbližší vývoj zvědav. Nebudu věštit, kdo stál za pučem, vnímám hlavně rizika do budoucna, zejména v souvislosti s neuvěřitelně slabou politickou reprezentací Evropy, ale i USA (Obama je velmi slabý a obávám se, že změnu nepřinese ani levičácká Clinton, ale ani Trump, který by rád USA izoloval od zbytku světa). Fakt se hrozím toho, že se z Turecka přihrne nový šílený průser.

avatar
RiMr71 Datum: 21.07.2016 Čas: 11:44

...a jako binus bych viděl, že pod takovým článkem by snad ani nemusel vypuknout flameware kdo bude lepší velký Vont... :)

avatar
RiMr71 Datum: 21.07.2016 Čas: 11:43

Díky Shania, to je zajímavé. Redakce - to je námět na zajímavý článek, něco jako "Jaká je šance k zneužití JZ v Turecku nepovolanými osobami" nebo tak něco... :)

avatar
Rase Datum: 21.07.2016 Čas: 10:42

Tak v Belgii se nedávno dostali nějací aktivisté do obdobné základny s jadernými pumami, za čas co tam byli polepit vnitřek hangárů různými samolepkami. Vrat do podzemního skladiště si asi nevšimli, nebo ho ani nehledali, ale stejně je to pěkný příklad toho, jak jsou tyhle základny chráněné. Incirlik na tom asi bude s ostrahou lépe, ale stejně.

avatar
Blake Datum: 21.07.2016 Čas: 09:36

Argonaut, obmedzovat slobodu slova uz moc nepotrebuje, ta uz je obmedzena ako je. Za kritiku rezimu sa zatykalo aj doteraz a od pucu uz stihol odobrat licencie a pozatvarat kopu opozicnych medii.
--
Jarpe, ono to ale stopercentne nemusi byt, staci, aby to turka zdrzalo na taky cas, aky bude treba na vysadok specialov, popripade invaziu.
Okrem toho elektronicke zabezpecenie nie je jedine, tie nuky zase nie su polozene niekde na poli vedla dialnice.

avatar
Blake Datum: 21.07.2016 Čas: 09:36

Argonaut, obmedzovat slobodu slova uz moc nepotrebuje, ta uz je obmedzena ako je. Za kritiku rezimu sa zatykalo aj doteraz a od pucu uz stihol odobrat licencie a pozatvarat kopu opozicnych medii.
--
Jarpe, ono to ale stopercentne nemusi byt, staci, aby to turka zdrzalo na taky cas, aky bude treba na vysadok specialov, popripade invaziu.
Okrem toho elektronicke zabezpecenie nie je jedine, tie nuky zase nie su polozene niekde na poli vedla dialnice.

avatar
jarpe Datum: 21.07.2016 Čas: 07:18

Shania:
Jak to tak bývá nic není stoprocentní a elektronické zabezpečení může selhat.

avatar
Argonaut.CZ Datum: 21.07.2016 Čas: 05:51

Turci vyhlásili vyjímečný stav. Je legrace, že to už mají v báni, nebo odstaveno desetitisíce lidí od soudů, policie, školství, úředníků,... Kouzlo vyjímečného stavu je, že Erdogan nejenom omezí svobodu slova, ale může vydávat dekrety.

Jestli Turci neprozřeli ani teď, tak jsou fakt v háji. Ještě pořád mají možnost s tím něco udělat.

avatar
KOLT Datum: 20.07.2016 Čas: 22:24

Kdyby měl šéf Oválné pracovny koule, tak by v nejhorším mohl Turecku pohrozit, že pokud se pokusí dostat k JZ na základně, pošle jim tam nějaký pěkný dárek typu GBU-28. Asi by si chlapci rozmysleli, jestli zkusí bunkr obsadit i s vyhlídkou, že během chvilky může zářit celé široké okolí... Problém je, že ten mamlas v Bílém domě moc koule nemá :-/

avatar
Shania Datum: 20.07.2016 Čas: 22:09

Rase: prakticky bez šance, že by se turci dostali k funkčním atomovkam.

Saudi atomovky mají z Pakistanu.


Podobné nápady měli i jinde, tady je k zabezpečení info od Toma Coopera

- It's not only that weapons have their (apparently: 10-digit-) codes, but storage bunkers for them have such systems too.

https://en.wikipedia.org/wiki/Weapons_Storage_and_Security_System

- Now, let's say Erdogan goes ape and orders a take-over of the bunkers in question. That would not only have far-reaching repercussions for his regime, but almost certainly result in the weapons in question becoming useless.

- Namely, weapons stored in such places like Incirlik are those designed 'for nuclear sharing'. Usually, these are well-known B61s. Now, for the start, each weapon has 'command disable' feature, through which it can be rendered unusable in a matter of few seconds. Say: their guards can disable them if they see there is trouble.

- As next, each bomb has its own, so-called Permissive Action Link: this is an electronic code meant to prevent the warhead from being armed without authorisation.

https://en.m.wikipedia.org/wiki/Permissive_Action_Link

As of 1984, there were estimates that it would take between several hours and few weeks to disarm such systems.

http://www.newyorker.com/news/news-desk/primary-sources-permissive-action-links-and-the-threat-of-nuclear-war

Perhaps this is possible to do faster nowadays (thanks to modern processors etc), but I have my doubts about this. Not only because the US military is extremely sensitive about safety of its nukes, but because the technology used for coding of such stuff is entirely different than that in 'every-day' use.

Even if, the 'problem' is that there are not only electronic safeguarding elements, but mechanical too, and they are mutually dependent. This means that, even should the code ever be bypassed, the bomb activating system is not working the way it should. This is crucial, then the detonation system is made so that any failure to enter the code, i.e. any bypassing of the code, results in the detonation velocity of the high explosive around the core (i.e. the detonator system of the bomb) going off asymmetrically. Read: the bomb would 'just fizzle', and not go off.

With other words: PAL codes are the 'A & O' of the entire affair. Without them, the bomb cannot calculate correct timing for its detonation, and is useless. Also: any attempt at bypassing the PAL code is rendering the weapon unserviceable.

I.e. you can sleep well in this regards.

avatar
Rase Datum: 20.07.2016 Čas: 20:50

Dokončím svoji paranoidní teorii. Moc se nemluví o tom, že když před pár dny Turci požadovali vydání Gulena z USA, blokovali americkou leteckou základnu Incirlik (odstřihli elektřinu a zakázali vzlety letounů). Právě ten Incirlik, kde je uskladněno 90 leteckých nukleárních pum B61s. Turečtí piloti jsou trénovaní je používat, jelikož 20 pum by dostali k nasazení v případě jaderné války (jo, plán ještě z dob studené války). Tedy, pokud by se Turci nějakým způsobem zbraní zmocnili, což jde udělat rychle (je na jejich území a američanů tam moc nebude), je problém. I kdyby se to vyřešilo dohodou, může se stát že nějaká puma zmizí.
Navíc Turci se už nějakou dobu přátelí se Saudy a myslím, že to co Izraelci nechtějí, je aby měli atomovou zbraň peršani, nebo arabové. Navíc jediné co spojuje sunnity a šíity je... nesnášení židů - bingo. Proto Izraelci nekomentují situaci v Turecku

avatar
Blake Datum: 20.07.2016 Čas: 20:10

Kerryho vyjadrenie v zmysle, ze Turecko by si malo davat pozor, aby neskoncilo mimo NATO je naozaj najviac, co si moze zapad dovolit, presne ako popisal Rase.

Mimochodom, https://www.rt.com/news/352218-turkey-academics-ban-travel/
fakt jarne upratovanie

avatar
Rase Datum: 20.07.2016 Čas: 19:13

Nechci se našich elit zastávat, ale co mají dělat. Když vykopnou Turky z NATO, tak musí vyřešit jak odvést jaderné zbraně - tedy situace začne eskalovat, pravděpodobně sankce atd. hrozí že se Turci dají k Rusům (což asi ne), nebo rozjedou vlastní divokou politiku (ještě víc než doposud) se Saudy. Absolutně se destabilizuje celý region a může se stát, že velice rychle zaberou půlku Sýrie nebo kus Arménie až k Azerům, dřív než se někdo rozkouká co se vlastně stalo. Momentálně jsou Turci nepředvídatelní pro všechny velmoci i pro jejich "spojence".

avatar
RiMr71 Datum: 20.07.2016 Čas: 17:36

...to že je Turek grázl neznamená, že se z Rusa stává kamoš... jeden za osumnáct... atd atd..

arr