Samohybný minomet na podvozku Pandur II 8×8

Česká společnost Tatra Defence Vehicle a.s. (TDV) ... Více

Armáda ČR chce německé Pumy. Jaká je finanční stránka?

Ministerstvo obrany ČR (MO ČR) plánuje nakoupit za ... Více

Nesmrtící obranné prostředky Piexon AG

Vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci v ... Více

Události

REPORTÁŽ: Konference #FREEIRAN v Paříži

Datum přidání 10.07.2017    Rubrika rubrika: Události     komentáře 4 komentářů    autor autor: Klára Šubíková

Když mi v únoru přišel email o možnosti účasti na pařížské „konferenci na téma lidských práv" se zaměřením na situaci v Íránu a Sýrii, datum 1. července mi připadalo až příliš vzdálené na plánování víkendu ve Francii. Ačkoli znělo téma setkání zajímavě, bylo mi jasné, že o co jde účastníkům především, je volný den v Paříži za cenu letenky (1260 Kč). Vím to, protože jsem na konferenci byla před 3 lety.

Foto: Pohled z publika konference #FREEIRAN / Autorka

 

Tehdy jsem po dni stráveném chozením po památkách surfovala spolu s tisíci Evropanů na volné wifi namísto tleskání a mávání vlajkou íránské opozice. Akustika v hale výstaviště ve Villepinte nebyla projevům řečníků nakloněna a stejně tomu bylo s poskytnutými sluchátky, která příliš nefungovala, a to ani v případě překladu do češtiny ani do angličtiny či francouzštiny.

 

Letos jsem se na poslední chvíli rozhodla jet s tím, že konferenci pojmu tak trochu jako pracovní cestu a vybočím z davu účastníků zájezdu, jejichž většina přemýšlela spíše nad plány, které uskuteční po konferenci, než nad stavem lidských práv v Íránu a Sýrii.


Před konferencí

Na výstaviště ve Villepinte na severu od Paříže jsme dorazili spolu se stovkami autobusů z celé Evropy včetně Litvy. Slovy jednoho z řidičů autobusu „dorazil s autobusem vyleštěným na mezinárodní konferenci do uprchlického tábora." Tato věta byla pronesená v narážce na množství muslimů, kteří se konference účastnili reprezentujíce Německo či Francii.

 

Pro mě osobně to bylo spíše příjemným překvapením, protože jeden z dojmů, které jsem si odnesla z události v roce 2014, byla právě jejich absence. Napříč tomu, že jde o téma, které se jich ať už z teologického, identitárního či geopolitického hlediska týká přece jen víc než Čechů či Poláků.

 

V sále jsme měli oproti konferenci před 3 lety přiděleno lukrativnější místo v přední části a v blízkosti obrazovky. Každý vyfasoval kupóny na 2 bagety a 3 láhve vody (oběd a večeře), vlajku íránské opozice, transparent s nápisem #FREEIRAN a sluchátka s překlady do jazyků v snad všech národů zastoupených v publiku.

 

Čas před zahájením konference vyplňovala videa shrnující předchozí ročníky a propagující opoziční Národní radu íránského odporu (NCRI) v čele s prezidentkou Maryam Rajavi. Výrazným prvkem byli příznivci syrské opozice a Palestiny, jejichž početná skupina obcházela konferenční halu se svými vlajkami za skandování hesel o tom, že lidé chtějí pád režimu.


Ačkoli šlo o konferenci, účastník se toho o stavu lidských práv v Íránu (a natož v Sýrii) příliš mnoho nedozvěděl. Nedošlo k žádnému uvedení do problematiky či referátům o konkrétních problémech, kterým čelí ženy, náboženské či etnické menšiny nebo pracující. Jako ilustrace zločinnosti režimu byly zmíněny některé perzekuce politické opozice a často byl zmiňován Tábor Ašraf a Svoboda, avšak bez souvislostí. Ty vyplouvaly na povrch až z kontextu projevů jednotlivých řečníků.

 

Foto: Plakát hlásá - pokud uvidíte tyto agenty a špióny Íránu, ozvěte se na číslo...  / Autorka

 

Co hlásá Maryam Rajavi?

Konference jako taková by se dala shrnout heslem Režim musí padnout! Tuto mantru opakovali řečníci napříč Evropou, Amerikou i z Jordánska, Palestiny a Saúdské Arábie. Nejstrukturovanější projev přednesla prezidentka Národní rady íránského odporu a hlavní tvář íránské exilové opozice, Maryam Rajavi. Krom všeobecného připomnění masakru 30 000 politických vězňů (většina členové íránské exilové organizace Lidoví mudžáhedíni; MEK) z roku 1988 a zmínila i zfalšované volby a obavy režimu z opozice.


Představila „3 základní pravdy pro dosažení svobody v Íránu", jimiž jsou:

1) nezbytnost svrhnout vládnoucí náboženskou diktaturu,
2) reálná dosažitelnost tohoto cíle,
3) existující organizovaná demokratická alternativa.

 

Své argumenty podložila tvrzeními, že sankce režim nezmění a jeho zadržování není možné. Nepopularitu režimu podle ní dokazují masové protesty Zeleného hnutí z roku 2009 a více než 11 000 protestů v posledním roce.

 

Živí ji také 10 milionů nezaměstnaných a 30 % populace, jež hladoví. Režim tak není schopný nastartovat ekonomiku, čelit změnám životního prostředí ani poskytovat základní potřeby svým obyvatelům. Zapojení do konfliktů v regionu a neschopnost získat jaderné zbraně jsou podle Rajavi dalšími pohoršujícími okolnostmi, které vedou k nespokojenosti 96 % obyvatel. Samotné NCRI přestálo represe a popravy na 120 000 příznivců a spoléhá na tisíce členů včetně žen, zaměstnanců, podnikatelů a mládeže.


Hlavními principy NCRI jsou separace náboženství a státu, autonomie etnických menšin, odpověď na napětí mezi sunnity a šíity a boj proti extrémismu a fundamentalismu. Za účelem dosažení těchto cílů NCRI požaduje vyloučení Íránu z OSN a Organizace islámské spolupráce a obsazení jeho křesla delegací opozice. Dále volá po zařazení Íránských revolučních gard (IRGC) na seznam teroristických organizací a jejich vyhnání z celého regionu a postavení Chámeneího a dalších vůdčích představitelů režimu před soud za zločiny proti lidskosti (především za masakr z roku 1988) a za válečné zločiny v probíhajících konfliktech.


Prohlášení dalších řečníků

Jelikož se konference nesla v jednom duchu, projevy se příliš nelišily. Ze strany amerických řečníků (Rudy Giuliani, Newt Gingrich, John Bolton) zazněla podpora současného prezidenta Trumpa, díky němuž se za svou vládu Giuluani poprvé za 8 let konferencí nemusí stydět. Také se pozastavil nad tím, proč během arabského jara nepomohli Američané svrhnout ajatolláha.Tuto myšlenku vyjádřil i Bolton.

 

Gingrich přirovnal Rajavi k Georgi Washingtonovi, markýzi de Lafayettovi a Giuseppe Garibaldimu. Promluvil také v duchu amerického univerzalismu o právu na svobodu, jež je dáno Bohem, a o ohrožení svobody a míru kdekoli na světě, jestliže v Íránu vládne diktatura.


Variace na posledně zmíněnou větu zazněla z úst několika řečníků stejně jako odkaz na podporu terorismu ze strany vlády, na nebezpečí spojené s íránskou spoluprací se Severní Koreou a volání po zařazení IRGC na seznam teroristických organizací a jejich zničení. Z úst Giulia Terziho pak zaznělo, že neexistuje možnost mírové změny režimu v zemi.

 

Saúdský princ Turkí al-Fajsal, bývalý ředitel zpravodajské služby a velvyslanec v USA, vyzdvihl pojítka mezi Íránem a Saúdskou Arábii (geografie, humanitární vztah, náboženství, historická role ve vývoji lidské civilizace) a pronesl z mého pohledu asi nejpokrytečtější tvrzení celé konference, a to, že by měli být představitelé Íránu obviněni z válečných zločinů a že je legitimní žádat změnu vlády kvůli nedemokratickému volebnímu procesu.


Má konference vůbec smysl?

Tímto se dostávám k vyznění celé konference a vlastnímu pohledu na ni. Je jasné, že jde o událost, která má rozšířit mezinárodní povědomí o íránské opozici. Je jejím cílem posílit legitimitu NCRI, a to ať už účastí řečníků z celého západního světa, tak dovezením celoevropského publika, které je k účasti motivováno levným výletem do Paříže za to, že přetrpí odpoledne na události, která jej nezajímá.

 

Co je z mého pohledu nejproblematičtější, i kdyby publikum téma lidských práv v zemi zajímalo, o jejich stavu se toho nedozvědělo více, než kdyby strávilo stejný čas studiem reportů Amnesty International nebo Human Rights Watch.


Šlo totiž o politickou událost, a to úzce směřovanou jen na jedno opoziční hnutí. To bylo sice prezentováno jako funkční alternativa k režimu, jež je třeba odstranit, ale to bylo vše. Nebylo ani náznakem řečeno, jak by mělo převzetí moci vypadat, jaká je jeho strategie či jaká je reálná podpora v Íránu. Navzdory sebevědomým prohlášením řečníků jsou právě toto ty nejdůležitější faktory pro změnu režimu, který má v zádech silnou ideologii a elitní IRGC.


Pouze okrajově se mluvilo o minulosti Lidových mudžáhidů a s mini spřátelené marxistické Organizace íránských lidových fedajánů. MEK figurovali mezi lety 1997 – 2012 na americkém seznamu teroristických organizací a v letech 2002 – 2009 na černé listině EU. Mudžahedíni v 80. a 90. letech prováděli atentáty na představitele íránských diplomatických misí a vedli ozbrojený odpor proti náboženskému režimu z iráckého území, kde fungovala vzájemná symbióza s režimem Saddáma Husajna. Odstranění ze seznamu teroristických skupin provázel silný lobbying především v USA, což mě vede k závěrečné výtce.


Nechali jsme se zaplatit, ale...

Asi všem nám bylo jasné, že na náš výlet někdo přispívá a stojí za ním agenda. Íránská zprostředkovatelka naší skupiny tvrdila, že jde o peníze sesbírané mezi íránskou diasporou, která se z časových důvodů nemůže účastnit, a tak přispěje na cestu těm, co se o svobodu v Íránu zajímají.

 

Po hlubším výzkumu nicméně beru zpět své tvrzení, že jsme se nechali zaplatit americkou lobby. Nechali jsme se zaplatit íránskou lobby, která je nespokojená s vládnoucím režimem a dokáže zaplatit také zvučná jména z americké politické elity. Těmto lidem v dnešní době ještě více vyhovují názory, jež zaznívají z Bílého domu.

 

Co se týče agendy, souhlasím s vyzněním konference ve prospěch zrovnoprávnění žen, reprezentaci či autonomii náboženských a etnických menšin, ukončení využívání sektářského napětí, zrušení Revolučních gard a opuštění jejich politiky vývozu revoluce prostřednictvím podpory terorismu. Jak ve svém projevu pronesl Ed Rendell, cena svobody není zadarmo.

 

Íránci se ale ve svém boji o svobodu nemohou spoléhat na asistenci ze zahraničí, byť se jejich opoziční hnutí prezentuje jako funkční a schopné převzít moc. Takovéto snahy nekončí dobře a v regionu jsou další hráči, kteří by rychle využili jakékoli slabosti íránského režimu nehledě na to, jak vznešeně zní prohlášení jejich státníků na konferencích.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.7 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Kozlus Datum: 10.07.2017 Čas: 17:34

To je teda zase dilo. Ten obuvnik z Coventry se tam neukazal? On, jako predstavitel velemocne organizace SOHR, by tuhle slezinu urcite pozvedl do nevidannych vysin.

BTW: USA si vesele vyhlasuje sankce na Rusko za nedokazane vmesovani do voleb - posledni verze je, ze predstavitele RF oficialne rikali, kdo je pro ne vhodnejsi kandidat - ale takovej Giuluani si stezuje, ze USA nesvrhli vladu jineho statu. A tohle je ten vudce svobodneho a demokratickeho sveta? Panove, neco tady poradne smrdi.

avatar
strikehawk Datum: 10.07.2017 Čas: 16:47

danny

naprostý souhlas....mám stejnou zkušenost

avatar
danny Datum: 10.07.2017 Čas: 16:18

Maryam Rajavi mě docela pobavila. 96% nespokojenost s režimem a 30% populace trpící hladem? Nezaměstnanost nemohu soudit, k té nemám informace. Asi jsem cestoval po úplně jiné zemi. Nebo se potácejícímu řežimu podařilo obklopit mě a mé přátele nějakým oparem virtuální reality a davy tajných agentů, kteří hráli civilisty?
Setkal jsem se s řadou Iránců, kteří žijí, pracují, studují v Evropě, pravidelně jezdí rodnou zemi navštěvovat, a při hovorech o politice se nikdo k NCRI a jejím aktivitám nehlásil, přestože se jinak vyjadřují velmi otevřeně. Takže mě napadá, jestli za financováním konference nebude spíše upřímný zájem Saudské Arábie na zvýšení životní úrovně, svobody a lidských práv všech prostých Íránců, bez ohledu na náboženskou nebo etnickou příslušnost.

avatar
loko Datum: 10.07.2017 Čas: 14:40

"armádní" "noviny" opat neprekvapili ideologicky balast toho najnizsieho razenia , nuz darmo strom poznas po jeho ovoci .

arr