Samohybný minomet na podvozku Pandur II 8×8

Česká společnost Tatra Defence Vehicle a.s. (TDV) ... Více

Armáda ČR chce německé Pumy. Jaká je finanční stránka?

Ministerstvo obrany ČR (MO ČR) plánuje nakoupit za ... Více

Rusko-běloruské cvičení Zapad-2017: Úhly pohledu

Včera skončilo obří rusko-běloruské cvičení ... Více

Události

Konflikt v Jemenu – krize a kontroverze americké podpory Saúdské Arábie

Datum přidání 29.05.2017    Rubrika rubrika: Události     komentáře 59 komentářů    autor autor: Klára Šubíková

Americký prezident Donald Trump vykonal v minulém týdnu svou první zahraniční návštěvu. Volba Saúdské Arábie byla pro některé překvapivá až kontroverzní. To samé se dá tvrdit o dohodnutém zbrojním kontraktu ve výši 110 miliard dolarů s tím, že v příštích 10 letech se může výsledná částka za další zbraně a služby vyšplhat až na 350 miliard.

Foto: Tři saúdské stíhačky F-15C. / Saudi88hawk, CC BY-SA 4.0

 

Jde o největší zbrojní zakázku v americké historii. USA se podle Business Insideru se Saúdy dohodly na prodeji 4 fregat vycházejících z Littoral Combat Ship, 115 tanků M1A2S Abrams, 48 helikoptér CH-47 Chinook, 150 helikoptér Blackhawk, 16 000 laserových naváděčů bomb Paveway II a systémů protivzdušné obrany Patriot PAC-3 a THAAD.

 

Uzavřená dohoda je oběma stranami propagována jako zdroj nových pracovních míst a bezpečnosti v regionu. Kritikové pak argumentují zaprodáním lidských práv za peníze a negativním dopadem na situaci v Jemenu, jež byla OSN označena za největší světovou humanitární krizi.

 

Tento článek má za cíl objasnit, jaká je v zemi situace a proč je prodej zbraní Saúdské Arábii problematický.


Arabské jaro – počátek všeho?

Za počátkem současného konfliktu v Jemenu nestojí ani sektářské spory, ani Arabské jaro. Jemen byl až do roku 1990 rozdělen na severní (Jemenská arabská republika - prozápadní, kmenová zajdíja (1) ) a jižní (Lidově demokratická jemenská republika - bývalá britská kolonie, urbanizovaná, prosovětská). Po sjednocení v roce 1990 se moci chopil Alí Abdulláh Sálih ze severu, který postupně koncentroval moc.

 

Hútíové se začali v západní provincii Saada politicky angažovat již na počátku 90. let jako zajdské kulturně-osvětové hnutí aš-Šabáb al-Mumín (Věřící mládež). V prvních letech sjednocené republiky bylo toto hnutí využíváno prezidentem Sálihem v politice rozděl a panuj k vyvažování jednotlivých opozičních skupin.

 

V roce 2004 Hútíové poprvé povstali proti vládě. Důvodem bylo zatčení vůdce Husajna Badreddína al-Hútího, jež následovalo protesty proti proamerické vládě v mešitách.

 

Do roku 2010 následovalo dalších 5 povstání a vládních operací proti hnutí, pro něž se vžilo označení Hútíové, podle jména jeho vůdce. Hútíové usilovali o větší podíl na moci či autonomii a napravení ekonomické a sociální marginalizace, vládní korupce a jejího napojení na USA.


V roce 2011 vypuklo arabské jaro a Hútíové se přidali k protivládním protestům. Společnými jmenovateli byla korupce a koncentrace moci do rukou prezidenta. Sálih odstoupil po garanci imunity a na jeho místo nastoupil v roce 2012 dosavadní viceprezident Abdar Rabbú Mansúr Hádí.

 

Byla ustanovena Konference národního dialogu, která měla ve dvouletém období navrhnout novou ústavu, uspořádat volby a sestavit vládu. Její jednání se na počátku roku 2014 shodla na pokračování vlády prezidenta Hádího.

 

Proti stála opozice Hútíů, která měla pod kontrolou celý sever země, získala podporu kmenů nespokojených s porevolučním vývojem a v září dobyla hlavní město. Příčinou druhotné revoluce bylo i to, že Hádího vláda ukončila dotaci cen pohonných hmot v důsledku tlaku Mezinárodního měnového fondu. Hútíové spolu s jižními separatisty požadovali také reprezentativnější složení vlády vzhledem k populaci.

 

Dalším důvodem byl rozpad ozbrojených sil, které byly loajální Sálihovi. Část z nich se přidala na stranu Hútíů, protože měli společného nepřítele, část sympatizovala se separatisty na jihu země, část se připojila k al-Kajdě a část zůstala loajální režimu.

 

Neexistovala však spolehlivá síla, která by se za vládu postavila a ubránila transformující se stát před povstáním. Dojednané příměří a pokus o smíření skončily návrhem ústavy s federálním rozdělením státu. Obsahoval však spojení provincie Saada s oblastí okolo Saná, což bylo pro Hútíe nepřijatelné.


Saúdská intervence

V lednu 2015 byl prezident Hádí donucen rezignovat a následně uprchnout do Saúdské Arábie, zatímco Hútíové ustanovili pětičlennou prezidentskou radou a pokračovali dále na jih. V Saúdské Arábii docházelo k předání moci králi Salmanovi po smrti bratra Abdalláha. Na ministerstvo obrany byl zároveň dosazen jeho syn Muhammad bin Salman.

 

V obavě z pádu Jemenu do íránské sféry vlivu a obklopení nepřátelskými režimy byla v březnu 2015 vytvořena koalice s cílem obnovit vládu prezidenta Hádího v zemi. Operace, která se mohla ze začátku zdát jako ukázání svalů nové administrativy, už trvá více než dva roky. Její hlavní složkou jsou letecké nálety, ale koalice má také omezený kontingent na zemi a financuje a trénuje ozbrojence a armádu loajální Hádímu.

 

Povedlo se jí vytlačit povstalce z jihu země, nicméně selhala tři kola mírových jednání OSN, v zemi sílí al-Kajda, sektářské napětí a rozdělení společnosti (Sálih s podporovateli demonstruje v Saná, zatímco Hádí je po přenesení centra vlády do Adenu opět v Saúdské Arábii). Jih Saúdské Arábie se navíc stává terčem odvetných útoků Hútíů.


Proxy Íránu?

Írán Hútíe podporuje výcvikem, poradci, municí a zbraněmi včetně letos použitých balistických a protilodních raket či dronů. Převažuje však názor, že nazývat je íránskou proxy je přehnané. Hútíe s Íránem spojuje společná víra, avšak důvod k povstání byl identitární a politický.

 

Cílem tohoto hnutí taktéž nikdy nebylo založení teokratického režimu po íránském vzoru. Hnutí využilo íránské pomoci poté, co v roce 2014 získalo moc svržením mezinárodně uznané vlády a dostalo se tím do izolace. Chování Íránu se hodí do vzorce, který je popisován jako uchopení konfliktu, který se dá využít proti soupeři a se kterým nemá země nic společného. Následuje vyzbrojení povstalců a poškozování nepřítele jeho prostřednictvím. Dá se však předpokládat, že s prodlužováním konfliktu se vzájemný vztah Írán-Hútíové upevní a prohloubí.


Ve snaze o zabránění dodávek íránských zbraní byla v dubnu 2015 vyhlášena blokáda, která započala současnou kritickou humanitární situaci. Přes 18 z 27 milionů obyvatel potřebuje humanitární pomoc, z toho pro více než 10 milionů je nezbytná k přežití. Jistotu dalšího jídla nemá 6,8 milionu lidí a z toho 4,5 milionu těhotných a kojících žen a dětí je akutně podvyživených. V zemi je na 3 miliony vnitřně vysídlených osob, nefunguje polovina zdravotnických zařízení, umírá se na běžně léčitelné nemoci a došlo k vypuknutí 35 500 případů cholery za tři týdny.


Írán situace v Jemenu využívá pro svou propagandu, jelikož Hútíové znamenají pro Írán více, než Írán znamená pro ně. Jeho představitelé však veřejně odrazovali k zapojování se do jemenského konfliktu a jeho využívání k vlastním cílům. Pro hnutí je klíčová postava prezidenta Sáliha, který má autoritu bývalých členů armády a kontakty.

 

Hnutí jako takové navíc není jednotné ani nábožensky, ani ideologicky či politicky, takže v něm nepanuje jednotný názor ani na podporu od Íránu. Z íránské mocenské perspektivy stačí oslabení Saúdské Arábie jako soupeře o hegemonii v regionu bez ohledu na to, do jaké míry je to za pomoci mediální zkratky.


Krom všeobecné destabilizace regionu je nejčastější souvislostí skloňovanou se zapojením Íránu do konfliktu námořní provoz. Dodávky protilodních raket rebelům v oblasti úžiny Báb-al-Mandab, kudy denně propluje 1400 obchodních lodí a přes 4,7 milionů barelů ropy, jsou rizikem pro světovou ekonomiku. Nejen z toho důvodu, že může dojít ke zneužití či přeprodeji protilodních střel do rukou globálních teroristů, ale především proto, že se průliv může stát nástrojem íránského vydírání.


Al-Kajda na Arabském poloostrově – dva se perou a třetí se směje?

Al-Kajda je v Jemenu díky slabé vládě a složitému terénu přítomna již od 90. let, kdy se domů začali vracet mudžahedíni z Afghánistánu. Již v roce 2000 na sebe upozornila útokem na americký torpédoborec Cole v přístavu Aden, a na francouzský tanker M/V Limburg.

 

V roce 2009 se spojily její saúdská a jemenská buňka v Al-Kajdu na Arabském poloostrově (AQAP). Od té doby si na konto připsala desítky útoků, z nichž nejvýznamnější je ten na redakci časopisu Charlie Hebdo z ledna roku 2015. (I když o jejím skutečném vlivu na pachatele se pochybuje.) AQAP bojuje proti vládě v Saná, Západu i Saúdské Arábii.

 

Ačkoli u Al-Kajdy není přítomna nenávist vůči šíitům, daří se jí získávat stoupence mezi kmeny, které se staví na odpor Hútíům a nebyly spokojeny ani s vládou Hádího. Al-Kajda se staví proti Hútíům jako hnutí. Označuje je za odpadlíky, protože přijímají instrukce z Íránu (místo aby se řídili koránem, tedy božími a ne lidskými příkazy).


Al-Kajda začala posilovat už v průběhu protestů Arabského jara, kdy byla pozornost upřena na potlačování protestů ve městech. Organizace tak získala v tichosti pod kontrolu střed země. V průběhu roku 2015 dobyla město Mukalla na jihovýchodě země a střední část pobřeží. Propustila své spolubojovníky z vězení, vykradla vládní sklady zbraní a bankovní vklady.

 

Zdanila také zboží obchodované v toto třetím největším přístavu v zemi, což jí zaručilo vysoké příjmy (2 miliony dolarů denně) a možnost přilákat další bojovníky. Z Mukally se po náletech stáhla v květnu 2016 s odůvodněním, že bere ohled na civilisty, které nechce vystavit bombardování. Dlouhodobý přehled o místním prostředí hraje AQAP do karet.


AQAP je dlouhodobě cílem protiteroristických operací USA. Její představitelé byli od roku 2010 zařazeni na sankční listinu OSN a začali být přímo eliminováni drony pod velením CIA nebo zásahy speciálních jednotek. Spolupráce s jemenskou vládou skončila poté, co získali Hútíové kontrolu nad metropolí Saná, avšak útoky na představitele Al-Kajdy pokračují ve spolupráci se Saúdy vedenou koalicí. Po nástupu Trumpovy administrativy prudce vzrostl počet operací cílených na Al-Kajdu a na tzv. Islámský stát, který v oblasti není příliš aktivní (desítky až stovky bojovníků).


Jelikož je AQAP jedním z hlavních spojenců lokálních milic, dochází jejím oslabováním také k oslabování těchto povstalců a jejich schopností vzdorovat Hútíům či držet frontu. Může tedy dojít k paradoxu, že USA posílí soupeře svých spojenců. Na druhou stranu AQAP vyhovuje chudoba a izolace od státu. Za této situace získává podporu poskytováním základních služeb.

 

Pouze bombardování nejenže nestačí k boji proti terorismu. V kombinaci s operací Saúdské koalice, která zemi přivedla na pokraj humanitární katastrofy, může jít o vzrůstající riziko. Budování dobrého vládnutí, posilování státu na venkově a zvyšování legitimity vlády není v tomto případě věnována téměř žádná pozornost.


Kontroverze okolo americké podpory Saúdy vedené koalice

USA podporují koalici vedenou Saúdskou Arábií od začátku konfliktu dočerpáváním paliva za letu, zpravodajskými informacemi, logistickou podporou a právě prodejem zbraní. Tento krok je interpretován jako ujištění o spojenectví s ropnou monarchií i po jaderné dohodě s Íránem a nedodržením hrozby o červené linii při použití chemických zbraní v Sýrii.

 

Trumpova administrativa tedy nepřišla s tak velkým zbrojním kontraktem z ničeho nic. Za vlády Baracka Obamy byly Saúdské Arábii prodány zbraně, munice a vojenská technika v hodnotě 115 miliard dolarů. Současná dohoda tak je pokračováním nastaveného kurzu a finalizací již dříve vyjednaných zakázek.


To, čím se liší, je prodej laserově naváděné munice, jejíž dodávku zastavil Obama kvůli vysokému počtu civilistů, kteří byli zasaženi bombardováním. Spouštěčem k přehodnocení podpory byl útok na pohřeb v metropoli Saná, který si vyžádal přes 140 obětí. Ačkoli měla přesně naváděná munice pomoci přesnosti náletů, neděje se tomu tak.

 

Problémem však není zaměřování cíle, ale jeho výběr. Saúdy vedená koalice podle americké hodnotící zprávy systematicky špatně vyhodnocuje zpravodajské informace, které jsou mnohdy založené na nepřesných údajích. Na základě odhadů OSN jsou její nálety zodpovědné až za 60 % z necelých 4000 civilistů zabitých od března 2015; celkový počet mrtvých civilistů se udává na více než 10 000 a zraněných přes 40 000.


Špatně cílené bombardování a hrozba obvinění z válečných zločinů

Je patrné, že největší kritice čelí právě bombardování. To má na svědomí krom vysokého počtu civilních obětí také útoky na školy, nemocnice nebo klíčovou infrastrukturu – přístav Hudajdá či mosty. Země je přitom existenčně závislá na importu potravin a léků (80 – 90 %). Až 70 % jídla se dováží právě prostřednictvím tohoto přístavu.

 

Po koaličním bombardování jsou v něm mimo provoz jeřáby, což výrazně omezuje jeho funkčnost. Humanitární organizace varují, že další útok na tento dopravní uzel by vedl k celoplošnému hladomoru. Fakt, že je stále v držení Hútíjů z něj dělá cenný strategický cíl.

 

Dalším zpochybňovaným artiklem jsou helikoptéry, které mají podle autorů kontraktu pomoci k ochraně saúdských hranic s Jemenem, odkud dochází k napadání a ostřelování jejího území. Americká helikoptéra však byla použita také k nočnímu útoku koalice (2) na loď plnou uprchlíků, což je válečným zločinem.


Nad americkou podporou tak visí i hrozba obvinění z válečných zločinů. Výrok Tribunálu pro válečné zločiny v Sierra Leone značně rozšířil zodpovědnost na praktickou pomoc, morální a faktickou podporu. Není tedy nutné prokazovat účast na konkrétním zločinu.

 

Komponenty zbraní dodaných Američany se přesto našly na více než 20 místech útoků cílených na civilisty. USA (3) navíc až do května 2016 dodávaly Saúdské Arábii kazetovou munici, která je mezinárodní smlouvou zakázána, ovšem ani jedna země se k ní nepřipojila.

 

Zákaz užití kazetové munice v místech, kde se mohou pohybovat civilisté, stojí také v americkém právu, avšak na zákazníka se nijak nevztahuje. Rozhodnutí o ukončení dodávek přinesly až veřejné zprávy o jejím používání proti nevojenským cílům a množství úmrtí, jež způsobily.


Co se týče obvinění z válečných zločinů, Spojené státy nejsou smluvní stranou Mezinárodního trestního soudu. Ten sice může obvinit i občany zemí, jež nejsou signatáři Římského statutu, ovšem pouze za předpokladu, že se proti nim nevede proces v zemi původu. Vzhledem k tomu, že nejde o přímé spáchání válečného zločinu, ale právě o materiální podporu, jež je těžko dokazatelná konkrétním osobám, hrozí USA pouze poškození obrazu v zahraničí.


Z dosavadních kroků Trumpovy administrativy vyplývá, že mezinárodní lidskoprávní politika nebude patřit mezi jeho priority. Situaci může upravit Kongres, který navrhl zákon požadující opatření na zabránění civilních obětí, jež by podmiňovaly prodej zbraní.

 

Další uvažovanou možností je schvalování prodeje zbraní tímto tělesem. Senátoři chtějí toto právo uplatnit na prodej zaměřovacích zařízení na bomby. Požadavkem by opět byl trénink ovládání zařízení a pravidla zacílení a použití.

 

Pokud Američané věří, že si prodejem zbraní pojistí vztahy se svým klíčovým spojencem a vytvoří pracovní místa, mají pravdu. Nejde však o krok ke stabilitě v regionu ani v boji proti terorismu.

 

(1)  Zajdíja je islámská šíitská sekta, která následuje tradici 5 imámů (většina šíitů jich uznává 12, ismaílité 7). Nevěří v neomylnost imámů ani dědění imamátu z otce na syna. Imámem by podle nich měl být kdokoli z potomků Hasana nebo Husajna. Okolo 35 – 40 % jemenských muslimů se řídí tímto směrem víry. 

(2) Všichni členové koalice odmítli zodpovědnost, avšak jsou jedinou stranou sporu, která vlastní letectvo.

(3) Kazetovou munici Saúdské Arábii dodává také Velká Británie, která je součástí smlouvy, již svým chováním porušuje.


Udělte článku metály:

Počet metálů: 2 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Shania Datum: 07.06.2017 Čas: 13:03

Luky napsal: "Já právě nedělám, že kořist je to hlavní. Uvědomuju si, že zásobovat materiálem útvar, který bojuje na mnoha frontách několik let na takovém území, to není vůbec sranda.

V Sýrii proti regulérní armádě, která sice byla oslabena zelenými, kteří vázali hodně sil, ale i tak a navíc dostala podporu Iránu. V Iráku to samé. Zvládali boje s těžkou technikou, munice jim nechyběla."

----

No jasně, a černí a zelení jsou přeci spojenci a vůbec spolu nebojovali že:D to je ta linie co tu neustále raziš.. . ISIS napáchali mnohem vic škod rebelum než kdy režimu.

SAA v době nástupu ISIS v té části syrie v podstatě neexistovala jako ofenzivní síla, max drželi pár kapes....

Takže speciálně pro tebe ti tu dám hodně zkrácený popis prvních pár let války ve východní syrii.

Most of what was going on in 'eastern Syria' (say: Syria east of the line Aleppo-Homs) was a direct result of protesting from 2011 and 2012.
In a very compressed fashion (and based on thousands of reports collected over the time), locals would first protest against corruption and incompetence of the regime. The regime generally reacted by deploying military and 'security' forces on the streets, with order to shoot. Dozens of protesters would get killed, hundreds arrested, tortured and 'disappeared'.

This in turn caused protests demanding removal of the regime, to which regime reacted by 'raiding' various hotspots of opposition and detaining thousands. As ever more attrocities became known, the military began defecting, and armed opposition began forming (initially, or at least until mid-2012, most of that armed opposition was declaring itself 'Free Syrian Army').

During the 'winter' 2011-2012, local civic authorities began forming too, and these took over control of parts of cities (like most of Dayr az-Zawr), various towns (al-Bukamal, for example), and countless villages.

One example where I can offer some specific details would be the Dayr az-Zawr area from June-August 2012 period. The regime attempted to wrestle the control of the city back from opposition and deployed two 'brigades' of the army into a literal 'counterattack'. Most of officers and other ranks of units in question defected as soon as they could (usually, this meant as soon as they could get their families to the safety of refugee camps in Turkey): indeed, even most of their commanders defected (best, or at least 'best-known' example was the Deputy Director of the Air Force Intelligence, Brigadier-General Mustafa Nassr, and then the first Arab/Syrian Kosmonaut, Brigadier-General Mohammed Fares, who had a similar function). By the end of June, only the 'Base 137' (base of the former 137th Artillery Regiment), and the local air base remained under regime control. Both were besieged and under disorganized attacks of several insurgent units.

Between first insurgent units were such like the Qaqaa Brigade (which overrun the HQ of the Political Security Branch in Dayr az-Zawr, on 8 August 2012), then the Othman Ibn Affan Battalion and the Ahfar Muhammad Brigades. Majority of such insurgent formations were commanded by former officers of the military and security, but largely staffed by untrained civilians. By mid-2012, there were dozens of such units controlling most of Syria between Azaz and Aleppo in NW to al-Bukamal on the border to Iraq.

Certain other places - Manbij, for example - were known as 'Assad strongholds': there the local authorities 'tolerated' protesting, if this something like 'didn't go too far', but the regime remained in control. In July 2012, large number of insurgent units moved from the 'province' on Aleppo, and became involved in the years-long battle fought there.
But overall, the regime 'lost'. Realizing this, Damascus withdrew whatever it could of the 17th and 18th Divisions from this part of Syria (total equalled to some 2-3 'brigades'), and then did two other things: wherever it could (foremost along the border to Turkey), it relinquished control to its old ally, the PKK - a terrorist organization of Turkish Kurds. Wherever necessary, the regime and the PKK cooperated in subverting organizations of local Kurds to the PKK's rule. That's how the PYD/YPG became as mighty as they are.

Elsewhere, the regime launched air strikes - and ever more air strikes. That's how it happened the insurgents scored their first 'kill' in this war: a MiG-23BN shot down on 13 August 2012 over Dayr Mohassan, a village outside Dayr az-Zawr.

Anyway, that's where the situation was kind of 'frozen' for the rest of 2012 and much of 2013. There was ever more insurgency, and/or ever more PKK/PYD/YPG control, and ever less regime. However, the firmer the insurgent control over ever more of Syria became, the more divided the insurgents got too. Principal reason for this was 'aid' from abroad: especially various Qataris and Kuwaitis were active in providing funding directly to 'hand-picked' insurgent commanders on condition of these declaring themselves parts of various Islamist alliances. The more they were declaring themselves 'Islam' this and that, the more money they would get. By 2013, nearly every single insurgent unit belonged to another alliance. Because of this disunity, they never managed to overrun any of fortified regime bases. That's how the 'Dayr az-Zawr' pocket formed - which in turn remains supplied via the regime-held pocket in Qamishli, further north, 'although' this city is controlled by the PKK/PYD/YPG.

Due to their disunity, insurgents were ever easier to handle by extremists of the al-Qaida in Iraq, i.e. the Islamic State of Iraq (then the Islamic State of Iraq and Sham/Syria, then the Islamic State, aka 'Daesh'). This entered Syria in 2012 (through an area that was then still in control of the regime, BTW), and joined its Syrian offshot, the Jabhat an-Nusra (JAN, nowadays HTS; which back then largely consisted of foreign Jihadists). During the autumn 2013, the Daesh launched its campaign of subversion of local insurgent units. First it managed to have most of foreign Jihadists defect from the JAN and join it (so much so, the JAN completely disappeared from this part of Syria), then it 'assimilated' various other, small Jihadist groups (the Saudi 'Green Battalion', various Iraqi Jihadist groups etc.), and then it either assassinated or forced into submission all the other local insurgent commanders. In that fashion, it overrun the insurgency and all the extremist competition not only in all of Dayr az-Zawr governorate, but in Raqqa too (this was the only provincial capital in insurgent hands by that time).

By early 2014, the AQI/ISIS had most of eastern Syria under its control, and was on the best way to overrun all of Aleppo and Idlib too. It was at this time that the insurgents in Aleppo and Idlib launched a major counter-offensive and destroyed most of the Daesh in these governorates (al-Bab and Manbij remained under its control).

The Daesh then turned on Kurds and nearly defeated them: this is what resulted in the battle of Ayn al-Arab/Kobane - and which then brought the USA, i.e. the West, into the game. By that time, though, the Daesh was already advancing even on Homs and Damascus... Guess, what happened ever since is better known.

https://www.reddit.com/r/WarCollege/comments/6f6i6g/how_did_the_syrian_opposition_take_control_of/diiv960/?context=3

avatar
raziel87 Datum: 03.06.2017 Čas: 18:17

jéjej já tušil, že tu někdo načnete 4.4. - pravdu se nejspíš nikdy (nečekaně) nedozvíme

Většina diskutérů se stejně bude točit kolem tiskovky OPCW a bude ze zprávy demonstrativně přehlížet jedno zásadní slovo "ÚDAJNÉ". Těm budou stačit údajné vzorky údajných obětí a bude jim úplně u zádele, že sama OPCW jasně zmínila, že vzorky byly zprostředkované a není tedy prokazatelné, že se jedná o oběti z Chán Šajchúnu - navíc nemají do bojové zóny vůbec umožněn vstup, vzorky byly zprostředkované od smluvních partnerů - v podstatě zbouřeneckých skupin. To sama OPCW nepopírá.

Teď už nezjistí, jestli ogranofosfát vniknul oběti do těla kůží, nebo dýchací cestou.....jestli byla zavřena v hermeticky uzavřené bedně, nebo se stala obětí Assadova náletu.

avatar
Strategist Datum: 03.06.2017 Čas: 11:51

Luky a Shania: jde vidět, že oba máte dobrý přehled o dění v sýrii a tak bych se chtěl zeptat, kdo podle vás způsobil ten chemický útok před 2 měsíci? Podle toho co jsem já četl a našel si myslím že to byli rebelové, máte nějaké analýzy co to třeba potvrzují nebo vyvracejí?

avatar
tom75 Datum: 03.06.2017 Čas: 09:12

Coby ne vzdyt jde jenom o byznys https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/syrska-armada-objevila-sklad-islamistu-byl-plny-zbrani-vyrobenych-v-usa-32412?dop-ab-variant=&seq-no=3&source=hp

avatar
Luky Datum: 02.06.2017 Čas: 13:41

asi se to potvrzuje:
3 minutes ago

The U.S. military said on Thursday it had bolstered its "combat power" in southern Syria, warning that it viewed Iran-backed fighters in the area as a threat to nearby coalition troops fighting Islamic State

avatar
Luky Datum: 02.06.2017 Čas: 13:39

Já právě nedělám, že kořist je to hlavní. Uvědomuju si, že zásobovat materiálem útvar, který bojuje na mnoha frontách několik let na takovém území, to není vůbec sranda.

V Sýrii proti regulérní armádě, která sice byla oslabena zelenými, kteří vázali hodně sil, ale i tak a navíc dostala podporu Iránu. V Iráku to samé. Zvládali boje s těžkou technikou, munice jim nechyběla.
Já v tý poušti jezdil, na korbě dodávek a pikapů. 130 i víc, vítr ve vlasech, muzika a vepředu vytlemený fousáči. Je to pěkně utažený, takový mlatový, hlinitý povrch. Práší to, ale dá se jezdit v pohodě mimo silnice. Žádný duny.

Tam není skoro nic omylem.
Jinak furt nechápu, že mi pořád podsouváš nějakou vyhraněnost, černobílé vidění, vybraného zloducha. Tyhle dětinskosti si můžeš odpustit. Já si uvědomuju, že v Dairzolu mají Syřani víc jak 90 tisíc "rukojmích" a že pravděpodobně občas nastane situace, že o něčem třeba musí vládní jednat a není to tam jen total válka.
IS ale nebojuje zbraněmi, který byly všechny nabarvený jako melouny, rajčata a vysavače.
Co se týče našich zbraní, pochybuju, zda jsme za to vůbec něco měli...

avatar
Shania Datum: 02.06.2017 Čas: 13:17

Kořist je jeden ze způsobu jak něco získat, ale nedělej, že je hlavní... a hlavně když se objevili nějaký povstalecký zbraně v rukou ISIS, hned to muselo být od přeběhlíků a nebo rovnou prodej, to že je to taky z velký části kořist se vám moc nehodilo.

Jo zničit skladiště je logický, když máš na to čas a prostor a možná jsi člen fungující armády, která dělá věci organizovaně (a i tam ve všech válkách se vždycky ukořistilo techniky a zbraní víc jak dost...)... když mužeš být převálcován ISIS během pár minut, řešíš uplně jiný věci...

---
A není to jen ISIS, ale tohle se děje naprosto běžně na všech stranách...
Vždyť jen zdokumentovaný ztráty režimu (jsou k tomu fotky) na obrněných vozidlech jsou od počátku konfliktu k - 24.5.2017

- 452 BMPs destroyed and 221 captured by rebels =673 BMPs lost
- 894 tanks destroyed and 428 captured by rebels= 1322 tanks lost
- 48 ZSU-23-4 destroyed and 43 captured by rebels= 91 ZSU-23-4s lost
- 31 2S1 and 2S3 destroyed and 22 captured by rebels=53 2S1 and 2S3 lost

A jeden by taky mohl říct, že zničit vozidlo když ho opouštíš je naprostý základ...
---

Za vzestup ISIS může mimo jiné jejich kořist co získali v Iráku....

Nebo fakt že režim se stáhl se severní Sýrie a přenechala uzemí YPG i s plnými sklady, ty měli ale málo sil a ISIS je rychle převálcovali stejně jako mnoho povstaleckých skupin... Nezapomen, ze ISIS jsou proste dobri v pruzkumu a exploitovani slabosti ostatnich, jejich najezdy jsou nebezpecne, obzvlášť když jsou vedené proti nepřipraveným milicím s nízkou moralkou...

-------------
Proč se ptáš na něco o čem máš jasný názor?

Co je to podpora ISIS? Podpora jako součást politiky danýho státu? nepřímá podpora, podpora omylem? Podpora soukromích osob danýho státu, obchod atd... Pak my jsme jedni z největších podporovatelů, podívej se kolik zbraní jsme SA prodali...

Pokud vím, SA jako stát nepodporuje ani HTS, natož pak ISIS... A ani jsem neslyšel, že by dokonce i Katar podporoval ISIS... i když nema problém podporovat HTS, což je ISIS v berancim rouchu...

Obchodovat s ISIS nemá problém nikdo, ani kurdi, režim, izrael, turecko, italie a kdo ví kdo ještě kupoval jejich ropu (samozdřejmě, že přes prostředníky). Kurdové neměli problém poskytovat svoje bojovníky ISIS a obchodovat s lidmi....

Tvuj problém je, ze ty ani nechces zjisti jaka je realita, ty máš sveho padoucha už predem vybraného a vše o co se snažíš je si dokázat, že máš pravdu....
A klidně si ukaž, dle mého názoru jejich politika způsobila současnou situaci... oba ale budeme mit naprosto rozdíleny pohled na to proc...

Bylo by výborné, kdyby byla možnost nahlédnout do alternativní reality, kdy by se amici se z oblasti stáhli... jaký uspěchy by pak místní proti ISIS meli... A nebo a naopak, kdyby jednali rozhodněji...

avatar
Luky Datum: 02.06.2017 Čas: 12:00

Zeptám se tě na něco. Když máš jako švédský taxikář přístup k informacím. Těm nejtajnějším.
I v mainstreamu se dlouho píše, že SA a další státy zálivu podporují IS. K tomu se psalo i o Turecku. Pominu, že Saudové jsou nej kámoši Amíků a žádní sankce a embarga - ba naopak.

Jak ta podpora v reálu vypadá?
Mají tam otevřený 24h/7dní letecký most?

avatar
Luky Datum: 02.06.2017 Čas: 11:53

...ano neschopnost SAA ničit skladiště zbraní je úžasná. Tak se to bude donekonečna vysvětlovat. Oni jsou totiž naprostý pitomci stejně jako Amíci a ve všem se chovají maximálně nelogicky.


To se nedivím, že ti nic nedává smysl a jsi z toho zmatený.

avatar
Shania Datum: 02.06.2017 Čas: 11:53

Luky: tak není pochyb o tom, že se ISIS zbortí, někteří to ale už čekali dávno a ten bod může být ještě vzdálen a uvidíme co bude pak.

Pokud nechceš aby měli přisun nových dřihadistu, řekni rusum at zastavi export cecencu.... ale asi kdyby jsi je mel, taky se jich rad takto zbaviš:D

avatar
Luky Datum: 02.06.2017 Čas: 11:31

Tohle si samozřejmě uvědomuju, ale stejně si myslím, že pokud to nastane, bude to rozdíl. Sakra rozdíl. Mimochodem kdo má jistotu, že ty konvoje na Palmyru tenkrát přijeli od Rakky nebo Mosulu nebo že se k nim něco z jihu nepřidalo? Já z Langley Reapra neřídím ani nesedím na orbitu...

Je něco jinýho propašovat zásobníky a bedničky s granáty krz checkpoint nebo nemít pod kontrolou hranici, ze který ti do země z výcvikových táborů proudí čerství džihádisti nebo i technika a munice ve velkým. Nechceš mi říci, že ti hoši chodí z Jordánska pěšky...
Že je někdo natře na zeleno neřeším.
Co je vlastně IS? Uzemí IS s lidmi. Ale většina jsou civilové ....co ti bojovníci? Není problém aby černali a zelenali dle momentální potřeby, klidně se z nich i pres noc stanou demokrati....

avatar
Shania Datum: 02.06.2017 Čas: 11:10

Luky napsal: Troufnu si odhadnout, že když vládní vojska odříznou džihádisty od jihu, všechny fronty IS budou rychle kolabovat...

To je dokazuje jak málo chápeš jak to v takovém konfliktu funguje....

První věc co musíš pochopit je ta, že v takovém typu války se k moci rychle dostávají různé zločinecké organizace, pašeráci, překupníci a tady navíc mnoho z nich provozuje vlastní království s vlastní armádou a zdroji... Doslova skupiny co nejedou v podobném byznysu je bud na hodne spatném miste nebo má dost zdrojů odjinud...

Kolik zcela obležených kapes rebelové drží už roky a přesto mají munici, jídlo a další vybavení? Jak?

Lidi co drží checkpointy nechají za uplatek projít cokoliv, i kdyby ty zbraně zítra použili proti nim... Cla, uplatky, zabavovani veci, přeprodej humanitarni pomoci jsou hlavním zdroj příjmů pro uplně všechny....

A co neprojde přes checkpointy, tak se propašuje jinak. Takže už jen podle uzemí co drží, checkpointy režimu jsou děravý jak síto...

Není vůbec vyjímkou, že držení nějakého města v obležení, oblehatel značně vydělává... na potřebách civilistu...

Dál pochop, že ty obrovský města vyžadují značný zásobování, takže tam vždy bude proudit čilý provoz i na uzemí ovladáným ISIS... Lidi potřebují peníze aby mohli žít atd... Vždyt i do rakka furt funguje veřejná doprava z uzemí držené režimem....

Dokud má někdo peníze, tak si muže koupit cokoliv a mužeš se dohodnout s kýmkoliv...

Takže ne, silnice přes AL-TaF není žádná zásobovací trasa pro ISIS, už podle mapy vidíš, že ta silnice vede na uzemí ovládané režimem a je uplně mimo uzemí co ovládá ISIS...

Další faktor je válečná kořist, mužeš vidět jak se s tím chlubí... režim je největší sponzor ISIS co se týká zbraní a jejich neschopnost ničit skladiště s municí je prostě užasná...

avatar
Luky Datum: 02.06.2017 Čas: 10:42

hele, mě nedojmeš tím, jak to má FSA v životě složitý...

avatar
Shania Datum: 02.06.2017 Čas: 10:38

To jako vážně? Tohle jsi z toho pochopil? Chápeš rozdil mezi zákazem vést ofenzivní operace proti režimu s tím, když režim s nimi záměrně vyvolává kontakt a oni jsou nuceni se bránit? A to ještě s jednou rukou za zády... Můžeš mi ukázat kde SF FSA vedla ofenzivu proti režimu za poslední rok?

Doufám, že dokážeš pochopit i takové maličkosti, že některé skupiny tohle poruší a provedou útok/protiutok na vlastní pěst, což je jen nárazový, protože jim utnou zásobování dokud nezačnou zase poslouchat... a nebo že v určitým stadiu se vyserou na to co po nich washinton chce a začnou si to dělat po svým...

A nebo že prostě některá místa už branit budou, protože jsou strategicky důležitá.... Takže pokud neočekáváš, že FSA se stáhne a jen tak předá IRGC svoje území, tak jsi dost mimo realitu...

To jestli amíci změní strategii a nebo ne se teprve ukáže. Uvidime jak moc daleko se nechají zatlačit... IRGC jim zcela záměrně dává prostor něco takové udělat.

Co se týká té spolupráce s IRGC.... kdo asi poskytoval vzdušnou podporu šíitským milicím v Iráku? Tohle není spolupráce? Není to přímá podpora frakcí co se je z iraku snaží vyšoupnout jen pod záminkou společného boje proti ISIS:D skutečně geniální strategie...

avatar
Luky Datum: 02.06.2017 Čas: 10:17

mimochodem, objevila se tato zpráva, takže to vypadá, že US koalice pozice stále nepouští:
10 hours ago
South Syria: US deployed more troops, equipment and airpower to protect Al-Tanf Base as Iran|ian-backed forces move closer to "security zone".

Já se sanžil být hrozně mírný a korektní, takže jsem odepření přístupu k přechodu zdůvodňoval nechutí k otevření pozemní trasy z Iráku, potažmo Iránu.
Bohužel hlavní důvod může být v tom, že tam jde zásobovací cesta SA-Jordánsko-IS. Poslední zásobovací cesta po zemi od doby, kdy spojené syrsko-kurdské síly odřízly Tureckou FSA od IS na severozápadě.

Existují totiž i jiné mapy, je jich celá řada. Některé jsou podrobnější v tom, že rozlišují obydlené a neobydlené oblasti, případně i barevné odstíny mezi zelenou a černou (v této oblasti se léta objevovaly akce proti režimu, ke kterým se hlásil IS):
http://www.aktualnikonflikty.cz/download/file.php?id=828&mode=view

Na to, že naše armáda má munici na kratší konflikt (nevím nakolik se to zlepšilo za poslední rok) a to jsme průmyslová země s dlouhou tradicí, je zajímavé, jak IS bojuje léta na mnoha frontách a to i v posledních měsících, kdy se dostal do obklíčení a defenzivy. Přitom průmysl tam rozvinutý není. Někde ty zbraně ale stále berou. Troufnu si odhadnout, že když vládní vojska odříznou džihádisty od jihu, všechny fronty IS budou rychle kolabovat...

arr