Evropská zbrojnice pro tanky Leopard 2

Německá firma KMW (Krauss-Maffei Wegmann) za ... Více

Německé bojové vozidlo pěchoty Puma pro Armádu ČR?

Redakce Armádních novin si ve výrobních prostorách ... Více

S-70M Black Hawk: Univerzální vrtulník pro Armádu ČR?

Ministryně obrany Karla Šlechtová zadala ... Více

Experimentální přesun mechanizovaného praporu AČR

Přesun je nedílnou součástí vojenského umění. ... Více

Námořní technika

Námořní dron MQ-25 Stingray od firmy Lockheed Martin

Datum přidání 12.04.2018    Rubrika rubrika: Námořní technika     komentáře 0 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Americká firma Lockheed Martin představila svůj koncept víceúčelového námořního bezpilotního tankeru MQ-25 Stingray. Na rozdíl od firmy Boeing, zřejmě hlavního konkurenta ve jmenovaném programu, Lockheed představil pouze koncepční obrázky a video, nikoliv reálný stroj.

Foto: Bezpilotní letoun Stingray od firmy Lockheed Martin; větší foto / YouTube


O vítězství v programu „Stingray“ soutěží firmy Lockheed Martin, Boeing a General Atomics. Na konci léta americké námořnictvo vybere vítěznou firmu, které dá počáteční kontrakt na stavbu čtyř testovacích prototypů. Dodávky prototypů se očekávají v roce 2023 a dosažení počátečních operačních schopností (IOC) v roce 2026.

 

Vývojové náklady (včetně stavby čtyř prototypů) mají dosáhnout 719 milionů dolarů a námořnictvo počítá s nákupem alespoň 72 dronů Stingray.

 

Pokud vezmeme počet aktivně nasazených letadlových lodí (10) a také nutnost některé drony vyhradit pro výcvik a odstavit kvůli údržbě, tak na jedné letadlové lodi může operovat typicky šest dronů Stingray.


Podmínkou programu není to, aby firmy postavily před vyhlášením vítěze prototyp, jak to udělala firma Boeing. Na druhou stranu si firma Boeing očividně věří a navíc potvrzuje, že její koncept nejen funguje, ale může poskytnout prototypy o několik let rychleji, než konkurence.  Podle magazínu USNI News navíc Boeingu hraje do karet i skutečnost, že námořnictvo chce tankovací drony nasadit co nejdříve.


„Jeho prioritou číslo jedna je časový plán. Druhou je cena. Chce získat tyhle letadla co nejrychleji,“ odvolává se BD Gaddis, programový ředitel MQ-25 Stingray ve firmě Boeing, na slova admirála Johna Richardsona, šéfa námořních operací. „Dává pedál na podlahu. Za normálních okolností trvá přibližně 18 měsíců NAVAIR [velitelství námořního letectva - pozn.red. ], aby provedli takový výběr. Zvládnou to za šest měsíců.“

 

Nicméně zpět k nabídce Lockheedu. Bezpilotní tanker od Lockheedu má být jednoduše zvětšenou verzí tajného stealth průzkumného dronu RQ-180 Sentinel. Nicméně v případě tankovacího dronu bylo od důsledného dodržování stealth upuštěno, protože námořnictvo tuto schopnost nepožaduje.

 

Video: Boeing již svůj bezpilotní letoun Stingray představil veřejnosti. / YouTube

 

Lockheed na rozdíl od konkurence již od počátku počítá s tím, že dron lze kromě tankování využít i pro zpravodajské, sledovací a průzkumné (ISR) akce a také pro údery na hladinové, podvodní a námořní cíle.


The Drive citoval rozhovor s Robem Weissem, ředitelem vývojových dílen Lockheedu Skunk Works, pode kterého je konstrukce typu samokřídlo nejlepší volbou. Letoun typu samokřídlo je podle Weise aerodynamicky efektivní, může nést větší množství paliva ke své velikosti, má menší počet dílů a vyžaduje také méně místa na letové palubě letadlové lodi.


Stingray od Lockheedu nevyužívá technologie jen RQ-180, ale i komponenty od námořní stíhačky F-35C Lightning – například podvozek je zcela převzatý. Také avionika je z F-35C, ale firma prozatím k tomuto neuvedla žádné podrobnosti.


Dron pohání proudový motor General Electric F404, který je zase převzatý ze stíhaček Boeing F/A-18C/D Hornet. Motor nabízí tah 44 kN, motory konkurenčních strojů od firmy Boeing (Rolls-Royce AE3007) a General Atomics (Pratt & Whitney Canada PW815) poskytují tah 40 kN, resp. dokonce 71 kN.


Stingray od Lockheedu podle koncepčního videa využívá k přečerpávání paliva jednu přídavnou nádrž D-704 s tankovací hadicí. Stejný systém využívají i letouny F/A-18 Super Hornet, které po vyřazení tankovacích letounů KA-6D a S-3B Viking zajišťují vzdušné tankování. Hornety létají v konfiguraci s centrální externí nádrží D-704 (1200 l) a tankovací hadicí a čtyřmi přídavnými nádržemi (4×1800 l).

 

Video: Dron od Lockheedu lze využít nejen pro tankování, ale také pro průzkumné a bojové operace. / YouTube


V případě letounu Stingray se bude palivo přečerpávat jak z nádrže D-704, tak z vnitřních palivových nádrží, které budou v případě Stingraye od Lockheedu ukryty v křídlech. Podle požadavků námořnictva musí MQ-25 ve vzdálenosti 800 km (500 mil) od letadlové lodě poskytnout 6803 kg (15 000 liber) paliva. Takové množství paliva právě odpovídá externím nádržím tankovacích Hornetů.


Stávající bojový rádius stíhacích a útočných letadel Super Hornet je asi 830 km, MQ-25 může zvýšit bojový rádius Super Hornetů na více než 1300 km.


Drony Stingray především uvolní F/A-18 z tankovacích misí, protože 20 % až 30 % vzletů Hornetů/Super Hornetů z letadlové jsou právě tankovací mise. Námořnictvo chce tankovací F/A-18 samozřejmě raději využít pro bojové mise.


Stingray od Lockheedu lze navíc v budoucnu snadno upravit pro ISR mise (přidáním elektro-optického kulového pouzdra) a také pro letecké údery. Ostatně koncepční video ukazuje shoz pumy vzduch-země AGM-154 JSOW (Joint Standoff Weapons) s doletem až 130 km.


Stingray od Lockheedu lze ovládat pomocí jednoduché konzole na palubě letadlové lodi a dron při pojíždění po letové palubě komunikuje s palubním personálem pomocí čelního LCD displeje, který ukazuje současný stav a chystané kroky letadla.

 

Zdroj: Flight GlobalThe Drive

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.7 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

arr