Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

NÁZOR: Potřebuje Armáda ČR speciální vrtulníkovou jednotku?

Datum přidání 10.12.2013    Rubrika rubrika: Události     komentáře 32 komentářů    autor autor: Mgr. Ondrej Rajkovic

Několik komentářů, které se objevily v diskusi pod článkem "Česká vrtulníková jednotka pro speciální operace", bylo zaměřeno na otázku, zda je vůbec potřebné budovat speciální vrtulníkovou jednotku. Přirovnání použité v jednom z těchto příspěvků se týkalo poukázaní na postupné budování některých schopností AČR v minulosti.

Foto: Česká armáda nasadila s úspěchem vrtulníky Mi-17 v Afghánistánu. / Palubní střelci.cz

Foto: Česká armáda nasadila s úspěchem vrtulníky Mi-17 v Afghánistánu. / Palubní střelci.cz

 

Budování speciální vrtulnikové jednotky v rámci Armády ČR

Názor s velmi silným ironickým nádechem připomenul soustředění Armády ČR na chemické jednotky a poté na polní nemocnici. Dle logiky použité při argumentaci by pak po vybudování vrtulníkové jednotky mělo snad následovat „budování oddílu pobřežní stráže“.

 

Na jednu stranu je pochopitelné rozhořčení pisatele tohoto diskusního příspěvku. Na druhé straně je potřebné si uvědomit několik, ne zcela zjevných, faktů.

 

Nebudu popírat pocit, že budování nasaditelných chemických a zdravotnických jednotek bylo značně ovlivněno jak poptávkou ze zahraničí, tak i snahou vyhovět této poptávce. Toto ale není případ letecké SOF jednotky.

 

České speciální síly absolvovaly několik úspěšných bojových nasazení v zahraničí, kde kromě plnění svých úkolů měly možnost pozorovat své kolegy ze zahraničí. Zkušenosti nasbírané v Afghánistánu se tedy přenáší nejen do oblasti výcviku, ale také do koncepční a doktrinální oblasti.

 

Pokud se tedy oprostíme od velmi tendenčního pohledu tvrdícího, že velká část snažení (ne-li veškeré snažení) českých ozbrojených sil je motivované snahou zalíbit se západním spojencům, pak uvidíme i další souvislosti. Tou hlavní souvislostí je, že vytváření speciální vrtulníkové jednotky je krokem zaměřeným k posílení schopností speciálních sil.

 

V současné době nemá AČR své vlastní velitelství speciálních sil, jako má například Polsko, Francie, Velká Británie, Norsko nebo Itálie. Jedinou institucí, která se tomu blíží, je Ředitelství řízení speciálních sil. To ovšem není plnohodnotným velitelstvím, pouze mezistupněm mezi 601. skupinou speciálních sil a ředitelem Vojenského zpravodajství. I toto je jedním z důvodů, proč je budovaná jednotka označována jako „SOF Capable“ a nikoliv jako „SOF Dedicated“.

 

Druhým důležitějším faktem je rozpočet vyčleněný pro vrtulníkové letectvo. Stát s armádou takové velikosti jako je AČR, a při tak nastavené zahraniční politice, si nemůže dovolit udržovat velké počty vrtulníků, které by umožňovaly plnění obou úkolů najednou. Tedy klasické dopravy konvenčních sil na bojiště a v rámci bojiště a v stejném čase i dopravu speciálních sil. Je tudíž vhodné, že byl zvolen právě přístup „SOF Capable“ vrtulníkové jednotky.

 

NATO SOF Study, která zde již byla několikrát citována, uvádí definici SOF Capable, tedy jednotky způsobilé pro speciální operace následovně:

 

Jedná se o prvky, které nejsou výhradně vyčleněné, ale které jsou schopné vést SOF podpůrné mise. Zejména pak mise zaměřené na infiltraci, vyzdvižení z prostoru, zásobování a omezená úderná podpora.

Tyto prvky disponují dostatečnými schopnostmi pro podporu operací sil SOF, ale dlouhodobě blízce nespolupracují nebo neprovádějí pokročilý výcvik pro plnění více komplexních SOF misí. Jejich podpora je omezená na méně citlivé operace.

SOF způsobilá jednotka může mít omezenou schopnost provádět velitelskou a kontrolní činnost a poskytovat logistickou podporu pro dlouhodobé operace sil SOF. Hlavní zátěž, ale při takových operacích bude spočívat na SOF vyčleněných jednotkách při plnění těchto úkolů.

Pro pojmenování jednotky jako SOF způsobilé je potřebné, aby taková jednotka spolupracovala při výcviku se silami pro speciální operace, měla určené taktické postupy a procedury týkající se její začlenění do vyčleněných uskupení pozemních, leteckých a námořních sil pro speciální operace.“

 

Není důvod se proto obávat, že by jednotky pozemních sil, které mají schopnost provádět aeromobilní operace, byly ukráceny o možnost využití takové jednotky a její schopností. Právě schopnosti letecké jednotky pro speciální operace byly námětem dalších komentářů v diskusi u předcházejícího článku.

 

Speciální jednotky pro speciální operace

Schopnosti všech jednotek pro speciální operace vystihuje citát z knihy Robina Neillandse V bojové zóně. Neillands cituje nejmenovaného velitele jednotky Commandos, který pojmenovává rozdíl mezi jednotkou Commandos a konvenční pěchotou:

 

Naši práci by zvládla každá jednotka pěchoty, kdyby na to měla dost času; ale jen Commandos to zvládnou v čase, který je k dispozici.“[1]

 

V roce 1980 se americké ozbrojené síly rozhodly použít při Operaci Orlí dráp vrtulníky RH-53D námořnictva s jejich původními posádkami. Při skutečnosti, že ani nasazené stroje, ani jejich posádky nebyly adekvátně připravené pro tuto operaci, nikoho nemůže překvapit, že celá operace dopadla nezdarem.

 

Z osmi vrtulníků nedorazily tři na shromaždiště označované jako Poušť Jedna. Tím už byl překročen limit povolených ztrát, který určilo vyšší velení při plánování operace. Mechanické poškození dalších dvou vrtulníků pak celou situaci jen zhoršilo. Tato zkušenost byla v průběhu několika následujících let reflektována hlavně vytvořením jednotky dnes známé jako 160. letecký pluk speciálních operací.

 

Vytvořením speciální letecké jednotky, ať už je to zmíněný 160. letecký pluk nebo 8. letka speciálních operací amerického letectva, se vždy spojí dva komponenty. Technický a lidský. Právě spojení obou těchto komponentů vzniká unikátní složka, která vzniká v současnosti i v AČR.

 

Pokud kterýkoliv z těchto prvků oddělíme od toho druhého, dostaneme podprůměrné a nebo v horším případě katastrofální výsledky. Pokud by měl být tento princip demonstrován na extrémním příkladě, potom je možno vzít v potaz následující situaci.

 

Jsou k dispozici dvě auta – speciální auto určené pro závody a klasická Škoda Fabia. Stejně tak jsou k dispozici i dva řidiči – závodník, který prošel přípravou a má zkušenosti s řízením, a klasický řidič, který jezdí jen z domu do práce a na nákupy. Posadíme-li závodníka za volant Fábie, potom je zde velká pravděpodobnost, že výkony, které předvede toto auto budou nadprůměrné.

 

Ale v porovnání s možným maximem to stále bude podprůměrný výkon. Na druhé straně může za volant závodního auta usednout klasický řidič. Je pravděpodobné, že se k závodnímu autu bude chovat stejně jako k své Fábii. Výsledek bude tedy vzhledem na řidiče průměrný, ale vzhledem na auto podprůměrný.

 

A je zde ještě jedna možnost. Tento řidič přecení své schopnosti a nezvládne řízení závodního auta a havaruje. Auto bude zničeno a on může přijít o život. Výsledek je tedy katastrofální.

 

Toto je značně zjednodušený příklad, který nebere v úvahu další faktory. Záměrem bylo, aby byly vyvráceny veškeré možné tendenční snahy o rovnostářství, které se určitě budou objevovat. Faktem je, že požadavky speciálních sil a pěších jednotek schopných provádět aeromobilní operace jsou odlišné. A jen různé typy podpůrných prvků mohou splnit tyto požadavky natolik, aby se nemuselo opakovat fiasko z Pouště Jedna.

 


 1Neillands, Robin. V bojové zóně. Speciální jednotky od roku 1945. Deus. Praha: 2001. str. 49

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.6 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
mu7705 Datum: 14.12.2013 Čas: 21:55

Díval jsem se znovu do té koncepce, ale je to tak, že místo Mi-24/35 se pořídí jednomotorové univerzální lehké vrtulníky. V budoucnu dojde k náhradě i W-3A Sokol s tím, že náhrada nebude v plném počtu, ale jen 6ks. Zde by měl být vrtulník větší. Jedna z možností je, že by se pořídili i 2 vrtulníky stejného typu pro přepravu VIP místo Mi-8S. Ta koncepce byla v říjnovém L+K a je to tam dost striktně vypsáno. Také je tam uvedeno, že se bude pokčovat s projektu SOF s USA, který začal v roku 2011.

avatar
Hubňa Datum: 14.12.2013 Čas: 09:15

Obecně si myslím, že výměna vrtulníků potřebná je. V současné situaci si prostě nemůžeme dovolit provozovat speciální bitevní stroje a, jak tu už někdo psal, můžeme být rádi, že se armáda zabývá jejich náhradou jiným typem. Jsou tu ovšem rizika, kterých se bojím. Nákup vrtulníků nových vrtulníků může být dalším z tunelů, který zase jen zhorší vidění armády u veřejnosti. Pak je tu i možnost, že nákup proběhne bez problémů (tomu bych se asi trochu divil), ale že bude koupen stroj, který nám vlastně bude téměř k ničemu - viz AH-6.
Nejlepší by podle mě byl nákup nějakého lehčího stroje schopné přepravy několika osob (ale ne tak lehkého jako AH-6 a podobné), který zároveň nebude tak velký jako naše Mi-17tky (tím pádem bude jeho provoz levnější).

avatar
flash666 Datum: 14.12.2013 Čas: 00:14

Proc UH-60 ? protoze je to jedna z nejlepsich strednich helin. Jde lehce pouzivat jako CAS (MH-60L-DAP) , SAR, CSAR. Ma ji pulka NATO takze schanet dily je levnejsi. Navic je to puvodne delana vojenska heli ne pouze naky konverze jako ostatni EC,Mangusty atd. Pukud ACR uvazuje o specialni heli jednotce tak je nejlepsi si brat priklad z 160th. Koupit UHacka + littlebirdy.

avatar
Gorn Datum: 13.12.2013 Čas: 22:07

Ve sdělovacích prostředcích to nezaznělo dostatečně jednoznačně, nicméně těžko lze předpokládat cokoliv jiného než redukci typů vrtulníků, lehký víceúčelý stroj, střední transport a dedikovanou útočnou helikoptéru si asi už dovolit nemůžeme

Omezit se na jeden typ vrtulníku, aneb Mi-171Sh, a rozvinout schopnosti (možnosti) L159 má svoje mouchy.
Mi-171Sh může být pro CAS dovybaven stejnou výzbrojí jako Mi-35. Nicméně konverze tak velkého a těžkého transoportního stroje na útočnou helikoptéru je řešení s velmi omezenými možnostmi, přinejlepším. Navíc- Osobně si myslím že ideální by bylo zvýšit aktivitu AČR v IZS, což má dneska v "ústech" každý politik, prostřednictvím úkolů SAR. Úkoly SAR se v civilním a vojenském světě prakticky neliší, a přitom nepotřebujete někoho "najít a zachránit" jen jednou za rok při povodních, takže proč ne? Ale právě Mi-171Sh je pro SAR poněkud mizerný stroj, daleko vhodnější by bylo něco lehčího, rychlejšího, manévrovatelnějšího, ekonomičtějšího atd.atd.

Nahrazení dvou strojů (Mi-35 a W3A) jedním (s tím že některé typy úkolů může převzít Mi-171Sh) je, dle mého skromného názoru, z ekonomického hlediska nejlepší varianta jakou si může ČR dovolit. Bohužel k Mi-171Sh není ideální dvojče, čímž chci poukázat na "pár" UH-1, AH-1 (který byl takto konstruován a dodnes existuje řada shodných dílů), takže škála možností je velká. Každopádně můžeme škrtnout jakékoliv těžké stroje. Nemá cenu dublovat Mi-171Sh, takže cokoliv na bázi střední transportní helipotéry také nepřipadá v úvahu (UH-60? proboha proč?). Na dedikované útočné vrtulníky zapomeňte, nový vrtulník bude víceúčelový aby pokryl díru která zbude po sokolech a hindech.
Předběžně z oficiálních míst zní že bychom měli zvolit ultralighty jako jsou ty z rodiny MH-6. Ano jedná se o ekonomicky nenáročnou volbu, ale jejich schopnosti operovat za špatného počasí jsou omezené a odolnost vůči jakémukoliv útoku je také přinejlepším omezená. Úkoly SAR, CSAR a CAS takový stroj plnohodnotně plnit nemůže, o tom se snad ani nedá diskutovat. Stroje této kategorie jsou obecně vhodné pro průzkum, nebo jako velice specializovaný transport pro speciální jednotky- což jsou dvě přednosti které AČR doopravdy nějak nutně nepotřebuje.
Nemám nějak skvělý přehled součastného trhu, takže poukáži pouze na rodinku W Lynx (respektive novější AW Wildcat). Relativně lehké stroje, rychlé, víceúčelové, schopné létat za nepříznivého počasí atd. Jako obrovský argument lze brát i fakt že se nejedná o verzi civilního stroje a vývoj je tlačen kupředu na základě desetiletí zkušeností britské armády (plus několika dalších) v rolích ve kterých bychom (narozdíl od MH-6) velice rádi tyto stroje také používali.

avatar
skelet Datum: 13.12.2013 Čas: 16:56

mu7705: obecně nevěřím, že by se za pomoci té koncepce rozvinuly bojové možnosti L-159. Proto bych také raději viděl místo Mi-24 nějakou verzi UH-60 nebo Mi-171.
A tak jen mohu tiše doufat, že hlavy pomazané napadne, že Policie vlastní EC135, s kterým mají dlouholeté zkušenosti, a tak by mohli zakoupit jeho vojenskou verzi EC635

avatar
flanker.jirka Datum: 12.12.2013 Čas: 23:11

...při srovnávání řidičů a autíček mně napadá jediné. Nepotřebujem speciální jednotku, ale speciální výcvik pilotů. To jaký mixer jim k tomu bude stačit budou muset posoudit jiní. Když upravíte systém výcviku o požadavky na nové dovednosti nemusíte nic dalšího zakládat.
...pevně doufám, že si AČR nevydržuje, s nadsázkou, piloty co uměj zaparkovat mašinu jen na stojánce, bylo by to velké plýtvání.

avatar
mu7705 Datum: 11.12.2013 Čas: 20:17

Myslím, že jsme se zase tak neodchýlili. Jde o to, že jsme řešili koncepčnost a to, že se u nás věci nedotahují do konce a průběžně se mění směr. Pro chápání současných rozhodnutí v širších souvislostech a také pro doložení stálých změn v armádě jsem považoval za nutné to zmínit.
Přiznám se, že kroky současné koncepce chápu a nejsou mi proti srsti. Na druhou stranu jsem si prakticky jist, že nejpozději do 5ti let bude všechno zase jinak. Jenže ono je prakticky jedno, do čeho se ty peníze dají, protože za 5 let o koncepci obrany státu budou rozhodovat jiní lidé, kteří budou řešit, jak tu armádu zase odrbat o peníze.
Současná snaha o vytvoření skupiny schopné provádět speciální operace vychází z požadavku spojenců/e a je dost dobře možné, že bez snahy USA by nic takového ani nevzniklo. Nejsem si jist, zda pojistkou pro existenci této skupiny jsou peníze USA investované do tohoto projektu. V minulosti se podobně investovalo třeba do SOGu, kdy se pak amíci, ale i britové, kteří na SOG nenechali dopustit, strašně divili, že byla tato jednotka rozprášena a její vybavení rozdáno mezi jiné jednotky. Přiznám se, že se divím, že do něčeho takového Amíci jdou, když už jsme se takto několikrát předvedli. Na druhou stranu jejich snaha je přínosem a vrtulníkáři by toho měli využít, než zase nějakou hlavu pomazanou napadne, že se udělá zase nějaká reorganizace, kde nezůstane kámen na kameni.

avatar
skelet Datum: 11.12.2013 Čas: 19:34

co si pamatuju, tak součástí dodávky Mi-35 byly i podklady pro nutnou modernizaci, která měla proběhnout v rámci V4.
Ale tím už jsme se odchálili od tématu

avatar
mu7705 Datum: 11.12.2013 Čas: 18:03

Co se týká pořízení Mi-24/35 tak ještě doplním jednu historickou věc a to, že původně se jako o deblokaci ruského dluhu hovořilo o transportních An-70. Jenže pak se zjistilo, že Rusko ze společného projektu s Ukrajinou vycouvalo a mašina v té době nebyla rozhodně letuschopná v podobě pro dodání zákazníkovi. Proto se začalo řešit, co za ty peníze, které tam jsou, koupíme. Problém byl v tom, že třeba za ropu nebo zemní plyn to nešlo, to Rusové odmítli. Tak se dohodl celý balík věcí. Mi-171 a také ty Mi-24/35 a třeba také balistické vesty Kyrasa.... V době, kdy se pořizovaly ty Mi-24/35 se tvrdilo, že schopnost bitevní/transportní vrtulník ruské provenience se po nás od spojenců žádá. Že to je perspektivní a také, že všechny vrtulníky se budou modernizovat na standardy NATO. Ve finále byli všichni rádi, že se získalo povolení výrobce na vlastní modernizace pro Mi-171. S klesajícím rozpočtem bylo asi všem jasné, že ty peníze se nedají oba typy zmodernizovat. Modernizace Mi-171 je mimochodem stále v běhu, protože je několikastupňová. Než by se našly peníze na modernizaci Mi-24/35 tak se zjistilo, že ty mašiny budou vylítané. Takže jde dnes o kupecké počty. Pořád jsme u jednoho. Politici něco tvrdí a armáda se podle toho zařídí, jenže pak dojdou další politici a ti řeknou, no my vám dáme ještě méně, a pak ti další ještě méně a je problém. Mimochodem náklady na udržení vrtulníku ve vzduchu jsou mnohem vyšší než u klasického letadla. Ono to tak možná nevypadá, ale ona se redukuje jedna z nejnákladnějších částí letectva. Vrtulníky mají kratší resursy, intenzivnější prohlídky, častější výměny dílů atd. Celkový nálet za životnost je také významně menší než u letadel. Prostě vrtulníky jsou drahá legrace. To, že významě sahá do vrtulníků má vcelku logický základ.
Co se týká rozdělení úkolu letecké podpory mezi L159 a lehké vrtulníky, tak je to úkol pro zodpovědné osoby. Pokud se řekne A, tak se musí říci i B a to znamená, že se musí doplnit schopnosti L-159 a vybrat vhodný vrtulník, aby se to někde potkalo. Doufám, že to má někdo už promyšlené.

avatar
skelet Datum: 11.12.2013 Čas: 17:14

mu7705: díky, hned je mi jako daňovému poplatníkovi lépe (bez ironie). Měl jsem za to, že to financuje přímo Pentagon, nikoliv jeho organizační podsložka. Což na věc vrhá trochu jiné světlo. Takže díky.

K té náhradě za Mi-24: ta kombinace L-159 a lehkého vrtulníku má u mě jednu vrásku. A ta vyplývá ze současné výzbroje L-159. Pokud je mi známo, tak L-159 má zatím odzkoušeny pouze pumy GBU-12 (227kg), GBU-16 (454kg), AGM-65B + neřízenou výzbroj. Což není příliš rozsáhlý výběr a navíc je to i těžká výzbroj (i s ohledem na collateral damage). Jsou informace, že by se v rámci vyřazení Mi-24, zavedly do výzbroje L-159 pumy SDB, laserem řízené 70mm rakety nebo případně i PTŘS jako například Brimstone a Hellfire?

avatar
Matesaax Datum: 11.12.2013 Čas: 15:15

Agusta-109 je myslím mimo hru díky dvoumotorové koncepci.Naše armáda požaduje lehký jednomotorový vrtulník.Takže zbývá opravdu AH-6 či Bel-407GT.Mezi těma dvěma bych volil rozhodně modernější Bell už kvůli prostornější kabině.Jinak souhlasím,že AW-139M by byla ideální volba.Je to vrtulník,který už má nějaký smysl oproti miniaturám typu AH-6.Navíc se dá využít jak k LZS,SAR či dopravě VIP..takže je to typ,který dokáže častečně nahradit jak Mi-24,tak W-3A a Mi-8PS,i když samozřejmě za vyšší cenu.
Osobně se mi nelíbí vyřazení Mi-24,ale na druhou stranu jsem rád,že se vůbec řeší jejich náhrada.Také to mohlo dopadnout jak na Slovensku,kdy po vyřazení Mi-24 jejich náhradu neřesí vůbec.
Je spíše smutné,že díky bezkoncepčnosti naší armády jsme zbytečně pořídili z Ruska Mi-35 a ted se jich zbavujeme.Kdyby se už tehdy řeklo,že bitevní stroje nejsou potřeba,tak se mohlo v rámci odpisu dluhu z Ruska vzít víc Mi-171,eventuelně např. protiletadlové systémy,které by se určitě hodili.Např. TOR či PANZIR.
To samé nákladné budování vrtulníkové základny v Náměšti.Obrovské stojánky na kterých ted budou minivrtulníky,kterým by stačila i louka za barákem.

avatar
flash666 Datum: 11.12.2013 Čas: 15:10

nejlepsi by bylo koupit UH-60 a utocny verze DAP protoze nic jinyho neni. Stejne se nevyvaruji koupe vic typu stroju...

avatar
mu7705 Datum: 11.12.2013 Čas: 14:20

K celé diskusi bych chtěl doplnit pár důležitých informací - celý projekt běží již několik let, takže nejde o nic nového, jen se o tom teď více mluví. Co se týká investic, tak amíci již nějakou dobu na schopnost českých Mi-171 působit pro speciální operace prišpívají a tato iniciativa vychází právě od SOCOM potažmo SOCEUR, které to mám mezi cíly. Takže to není jen o tom, že by se na kulaťáku někdo pomátl a začal budovat leteckou jednotku pro speciální operace. O projektu se začalo na veřejnosti hodně mluvit až teď, když se zveřejnilo, že amíci napumpovali hodně peněz právě do několika strojů, které by měly být schopny plnit úkoly pro speciální operace. Přitom SOCOM tento projekt má v plánu už minimálně dva roky. Takže iniciativa je především ze strany amíků, kteří hodně na tu legraci přispívají. Není to tak, že by ta trojice vrtulníků čerpala prachy na úkor někoho jiného. Co se týká statusu této skupiny vrtulníků s posádkami, tak jsou stále normální součástí základny i letky. To co mají navíc, je schopnost. Více třeba v článku o nášivce na stránkách o palubních střelcích. http://www.palubnistrelci.cz/products/oznaceni-prislusniku-sof/
Takže žádná změna se neděje, nic nového se nestaví, jen se hovoří o tom, co už je od roku 2011 v běhu. To co se děje je to, že část leteckého personálu a nějaká technika se dostávají do stavu, kdy mohou plnohodnotně působit určitým způsobem ve prospěch speciálních sil. Je to přínosem pro všechny. Je vysoce pravděpodobné, že pokud se bude řešit další výcvik u vrtulníků, tak se budou používat zkušenosti a informace od této skupiny, stejně tak se budou využívat další zkušenosti třeba pro modernizace Mi-171 atd. Vyčitat, že si část jednotky zvyšuje kvalifikaci, kterou stejně platí někdo jiný je totéž jako vyčítat pilotům Grippenů, že se učí tankovat za letu nebo se nově učí působit na pozemní cíle. Mimochodem je vám jasné, že existuje několik kategorií pilotů Grippenů? Začátečníci, hotovostní piloti a piloti s pokročilým výcvikem jako je ten pro tankování za letu a instruktoři? Mimochodem bez odpovídající kvalifikace pro tankování za letu si natankovat z létajícího tankeru nemůžete bez ohledu na to, zda to vybavení vaše mašina má nebo ne. Takže celý projekt létání pro speciální operace beru jako přínos pro vrtulníkové letectvo jako celek. Budou toho umět více a budou mít určitou kvalifikaci. Rozhodně to není tak, že pokud by se piloti nevěnovali tomuto výcviku, tak by jinak vozili vojáky na cvičení. Problém vrtulníkové přepravy na cvičení je čistě politicko-ekonomický z toho pohledu, že nadřízené složky mají problém vrtulníky na cvičení přidělit. Není to o tom, že piloti vrtulníků nemají čas nebo létají jen pro speciály. To je pokřivené vidění světa.
Co se týká pořízení lehkých vrtulníků, tak jsem byl informován, že nejde o náhradu Mi-24/35. V principu jde o to, mít vrtulník, který bude za jistých podmínek schopen zajistit palebnou podporu. V principu v návaznosti na finance, které do armády proudí, bylo rozhodnuto o částečné ztrátě schopností. Vyzbrojení lehkých vrtulníků není ekvivalentem Mi-24/35, ale pokus zcela tuto schopnost neztratit. Náhrada An-26 letadly CASA byla náhrada v rámci zachování schopnosti. U vrtulníků je tomu jinak. Mi-24/35 by vyžadovaly nákladnou modernizaci, aby byly nějak použitelné v rámci aliančních operací a je jedno jestli v zahraničí, nebo na našem území. W-3A Sokol jsou dolítané co to jde a musí na generální opravu, která je drahá až to pěkné není. Díky snižujícímu se rozpočtu a právě proto, aby byly peníze i na jiné části OS než jen na letectvo, tak se rozhodlo, že tyto dvě kategorie se zruší a budou jen lehké vrtulníky, které budou plnit úkoly taktické přepravy a v omezené míře i palebné podpory. Nehledá se tedy ekvivalent. Některé úkoly převezmou čáslavské L-159 a jiné zase již zmíněné lehké vrtulníky. Osobně bych rád viděl v této úloze AW-139M. Minulé úvahy o AH/MH-6, které prošly na veřejnost, a také článek v prosincovém Letectví o Bell 407GT mne vedou k poznání, že se skutečně bude jednat o velice lehké vrtulníky. Mimochodem Bell 407GT má v letectví článek na několik stran, píše se tam právě o možné náhradě za bitevní vrtulníky a také o předvádění v ČR v letošním roce. Z toho usuzuji, že tedy jsou ve hře asi Bell 407GT, MH/AH-6 a AW-109LUH.

avatar
TF_HU Datum: 11.12.2013 Čas: 13:18

Josefe, souhlas s vami.
Na cviceni jsou jednotky SOATG povazovany za letecke jednotky spcialnich sil. DSATU je prave ta dedicated, ktera neni jednotkou specialnich sil, ale svym pusobmim je muze podporit. (jako element pravidelnych vzdusnych sil)Svou vycvicenosti a schopnostmi dokaze podporit jen nektere z ukolu specialnich sil.

avatar
Ondrej Rajkovic Datum: 11.12.2013 Čas: 11:59

SOATU a SOATG jsou pojmy oznacujici uskupeni podle jejich velikosti. Co se DSATU tyce tak to vidim tak, ze se jedna o konvencni jednotku pridelenou k SOATG bud pro urcite casove obdobi a nebo pro urcity ukol. Kazdopadne nelze zapomenout, ze SOATU nemusi byt pouze jednotka zamerena na dopravu pozemnich/namornich SOF jednotek, ale tak na jejich palebnou podporu.
Celkem hezky to je videt napr. na SOATG ktere podporovalo operaci na osvobozeni PFC Jessicy Lynch v roce 2003. Dopravu operatoru TF 20 (DEVGRU a CAG) zajistovaly vrtulniky MH-60K a MH-6 a palebnou podporu zajistily MH-60L DAP a AH-6. To je ale priklad SOC Dedicated jednotky, ktery ale neznamena, ze nemuze byt pouzity i v pripade SOF Capable jednotky.

arr