TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Nejsem Charlie - porozumět arabskému světu

Datum přidání 19.01.2015    Rubrika rubrika: Události     komentáře 26 komentářů    autor autor: RNDr. Václav Cílek CSc.

Arabskému světu a islámu pravděpodobně nelze porozumět bez znalosti přírodního prostředí a dlouhé historie lidí z chudých polopouštních území, a to dávno před vznikem islámu. Kromě svědectví archeologie máme o životě lidí z pouště kupodivu celou řadu písemných materiálů, i když se např. jako ve staré egyptské literatuře jedná spíš jenom o zmínky.

Foto: Bojovníci Islámského státu. / Volné dílo

Foto: Bojovníci Islámského státu; ilustrační foto / Volné dílo


Proč humanismus vznikl ve městě a ne na poušti?

Mnohé stopy staré nomádské historie však přináší Starý zákon a o něco mladší (2.-1. století před Kristem) rukopisy od Mrtvého moře. O povaze života v poušti výstižně hovoří nejenom jeden z největších středověkých učenců Ibn Chaldún, ale také cestovatelé včetně našeho Aloise Musila, který se v dodnes citované anglický psané monografii zabýval zvyky a názory beduinů z dnešního Jordánska a Sýrie.


Ve všech pouštních tradicích nalezneme důraz na spravedlnost (např. Bible téměř nezná pojem svoboda, rozhodně ne v našem smyslu), čest a uctívání jednoho boha. Často jsou zdůrazňovány tvrdé, válečné verše z Koránu, ale islámští teologové si dali tu práci a nalezli k nim podobný počet analogií ze Starého zákona. Pokud se podíváme na esejské náboženské svitky, zejména na Vojenský řád z izraelského Kumránu, tak nás zarazí slovník, který bychom z našeho pohledu mohli označit až jako genocidní. Cizí nepřátelská plemena je nutné vyhladit do posledního dítěte.


Historicky jsme tak konfrontováni s určitou mentalitou, která je starší než islám a v řadě bodů je společná všem národům, kteří žijí v polopouštních oblastech Blízkého východu a severní Afriky. Právě díky tomuto společnému základu formovaném pouští mohlo dojít k pozdější rychlé expanzi islámu. Podstatou zdejšího života je kontrola zdrojů, tedy původně vody a pastvin. Polopouště mají tu vlastnost, že uživí jen určitý počet lidí a proto je nutné vytvořit nějaký poměrně stabilní, "ekologický" model, ve kterém populace dál neroste.


V tomto prostředí vzniká instituce kmenových válek, které se podobají indiánským kmenovým válkám, jejichž hlavním cílem je rovněž udržet rovnováhu mezi zdroji potravy a velikostí populace. Zároveň je však nutné udržet si určitou, často poměrně rozvinutou kulturu. Dochází proto k ritualizaci násilí. Válka je nejenom správná, ale dokonce žádoucí a to i pohledu místního náboženství. Musí však mít určitá pravidla. V jiných zemích (viz dále) jako je rovníková Afrika se však válka o zdroje často řešila prostým vybíjením jiného kmene během nekontrolovaného výbuchu kmenového násilí.


Pouštní oblasti nám daly řadu dobrých myšlenek o řádu, spravedlnosti či existenci jednoho boha, ale určitě nám nedaly humanismus, který je základem moderní demokracie. Evropský humanismus vznikl ve městech a v podstatě říkal, že zdrojů je dost, je třeba je umět spravedlivě rozdělit a každý jich je hoden. V poušti by tento přístup nefungoval.

 

Starý zákon se formoval během tvrdých válečných podmínek železné doby včetně počáteční invaze mořských národů, mezi kterými rozeznáváme obyvatele Kypru a řeckých ostrovů, jež nazývá Filištejni, v čemž obvykle vidíme základ slova Palestina či Palestinci. I Korán je vázán na sice mladší, ale přeci jen podobné prostředí permanentně válčících kmenů.


Dovolte mi být na tomto místě osobní a opřít se asi o třicet cest do různých muslimských států od Pákistánu až po Severní Afriku. Bývaly doby, kdy muslimové byli tzv. "v pohodě". Byli to sice jiní, ale vesměs přátelští lidé. Před zhruba pěti či deseti lety, pár roků před arabským jarem se začalo něco dít. Muslimské komunity začínaly být ostražité, nepřátelské a přecitlivělé. Někdy reagovali z našeho pohledu až hystericky. Bylo zjevné, že jsou frustrováni neúspěchem svých vlád, růstem moci bezbožného západu i odklonem mladší generace od tradičních hodnot. Začínalo být těžké bavit se s lidmi.

 

Jsem přesvědčen, že jejich frustrace má ještě hlubší, historické a archeologické kořeny a jimi jsou tenčící se zdroje vody, půdy a tím i potravin i potíže s energetickou situací. V před-moderních dobách by se tato situace řešila klasickým způsobem - kmenovou válkou o studně a pastviny. Ve světle nedávných teroristických útoků máme pocit, že když bude víc politického či náboženského dialogu, tak při troše dobré vůle postupně vyřešíme sporné otázky.

 

Je nutné a potřebné spolu hovořit, ale pokud situaci cítím správně, tak se nevyřeší politickým dialogem, ale tím že lidem zajistíme dost vody, potravin a léků, což při vysoké porodnosti a omezených zdrojích nelze.


Očekávám proto v muslimských semiaridních oblastech spíš další válečné vlny pramenící z dávné rodové zkušenosti. Když procházíte přelidněné arabské město, tak tu a tam narazíte na ohniska neklidu až hysterie, které se podobají situaci velkého množství pokusných zvířat záměrně chovaných na malé ploše.

 

Tuto situaci lze rozumem zvládat jen do určité míry. Tady je obtížné slovy popsat emoce, které situaci podkládají, ale často máte pocit, že se lidé kolem vás "zbláznili". Rádi by žili klidný, bohabojný život, ale nejde to a možná to už nikdy za jejich života nepůjde. Zbývá jim buď se přizpůsobit, nebo válčit, anebo se přimknout k bohu.


Bůh jako zdroj

Západ boha v podstatě nepotřebuje, protože má zdravotní a sociální pojištění a obchodní dům plný jídla. Přístup chudých komunit k náboženství je odlišný. Mají málo věcí, ale hodně vztahů, jejichž hloubku pečlivě zvažují. Žijí často v chaotickém prostředí, kde důstojný život zajišťuje myšlenka na osud a Boha. Když jim vezmete boha, nebo jej pomluvíte a zesměšníte, berete jim obrovskou psychologickou oporu.

 

V západním prostředí neexistuje podobná emocionální paralela. Je to o mnoho horší, než když někomu řeknete, že se jeho matka živila prostitucí. V takovém případě se i od západního muže čeká, že dotyčnému dá alespoň facku a to bez ohledu na to, že pomlouvač má svobodu slova. Prostě jsou hranice, za které se nemá chodit.


Naše životy mají každodenní, profánní složku a k tomu sváteční, sakrální oblast. Sakrální oblast je něco jako království boží a z Bible i my víme, že veškeré hříchy mohou být člověku odpuštěny, ale přečinů proti duchu svatému se to netýká. Dělejme si legraci ze všech aspektů profánního života - z politiků, ekonomů a různých spolků, ale je zbytečné a to zejména za současné "hysterické" situace muslimského světa si dělat ponižující legraci ze svatých oblastí islámu.


I když tuto myšlenku nepřijmete filosoficky, tak ji zvažte alespoň pragmaticky.Víte o co hůř by se žilo takovému Izraeli, kdyby se minulá desetiletí musel svářit se sousedním Jordánskem, což je v podstatě palestinský stát? Co by se stalo, kdyby se k talibánskému Afghánistánu připojil i Pákistán? Většina Egypťanů a asi i Turků, Pákistánců a muslimů obecně nemá ráda radikální islám.

 

Řeknou vám to, pokud k vám budou mít důvěru. Mnoho z nich se s určitým odporem dívá na zcela zahalené ženy, nebo na muže s boulí na čele, která prozrazuje silně oddaného muslima, jež se při modlitbě nebojí udeřit hlavou o podlahu. Většina muslimů jsou víc našimi spojenci, než si myslíme. Ale mohou se od západních hodnot odklánět, nebudeme-li k nim přistupovat s úctou.

 

Proto vnímám karikatury Proroka Mohameda i přes veškeré současné řeči o svobodě projevu jako nemístné. Evropa si stále ještě myslí, že je velmocí světa, ale představte si vojenský konflikt třeba mezi Tureckem a Evropskou unií. Kdo by zvítězil? Dnes možná my, ale za dvacet let? A přesto si zbytečně vytváříme nepřátele.

 

Africké genocidy

Generální tajemník OSN Pan Ki-mun koncem roku 2007 oznámil, že súdánský prezident Omar Bašir konečně přijal plán na dlouhodobé rozmístění společných mírových sil OSN a Africké unie v Dárfúru. Po čtyřech letech diplomatické nehybnosti zde zahynulo kolem 200-450 tisíc lidí a další dva miliony musely opustit zemi, což vedlo k destabilizaci blízkého Čadu. Pan Ki-mun dále řekl, že dlouhou dobu jsme tento konflikt vnímali jako politický nebo etnický problém, ve kterém proti sobě stojí černí zemědělci (často vyznávající původní přírodní náboženství či křesťané) a islámské arabské milice, ale že ve skutečnosti má tato krize klimatické příčiny.


Můžeme si je představit následujícím způsobem. Sahara je lemována pásem travnatých stepí a křovinatých savan. V sušších oblastech převažuje pastevecký způsob obživy, ve kterém kočovníci arabského původu po staletí známých trasách ženou svoje stáda za vláhou a vodou. V poněkud vlhčích oblastech se již uživí usedlí černí zemědělci, ale i ti se musí do značné míry spoléhat na pastvu, protože výnosy jsou nejisté a potřebují maso.


Lidské vztahy zde vždy byly napjaté, protože nomádi jednak válčili mezi sebou o přístup k nečetným studním a pastvinám, jednak se ze stejných důvodů obraceli i proti usedlíkům. Tento svět neustálých drobných válek o vodu a pastviny barvitě popisuje český spisovatel Alois Musil, který rovněž zaznamenává, že obyvatelstvo Dárfúru vyniká zatvrzelou bojovností a nenechá si do svých záležitostí příliš zasahovat. Kdyby neměli tyto vlastnosti, zemřeli by už dávno žízní a hladem. Musil rovněž připomíná, že Súdán je do značné míry umělým koloniálním státem a neuvěřitelné ploše 2,6 miliony čtverečních kilometrů. Doslova píše: Není to země, je to svět.


V oblasti Dárfúru se za posledních 30 let snížily průměrné srážky o 40%. Je to pravděpodobně způsobeno vyšší průměrnou teplotou Indického oceánu, která zpomaluje postup monzunových dešťů dále na sever. Najednou nebylo dost vláhy a trávy pro všechny. Zemědělci začali ohrazovat svá napajedla a dobytek arabských nomádů umíral hladem. Je to modelová situace, jakou Afrika zažila mnohokrát a ke které i v současnosti dochází v Somálsku a na Pobřeží slonoviny. V Súdánu samotném se po dvou občanských válkách jednalo o třetí velký interní konflikt. Na rozdíl od prvních dvou na obou stranách bojovali téměř výhradně muslimové.


Konflikt začal v únoru 2003 přepadem města Golo a později mimořádně úspěšným útokem na letiště Al-Fašír, kde povstalci zničili několik súdánských letadel. Armáda se cítila útokem ponížena, ale zároveň byla neschopná jej účinně oplatit. Vláda použila jinou, velice obvyklou taktiku – vyzbrojila paramilitantní oddíly, jaké známe z bojů v bývalé Jugoslávii. Začalo něco mezi etnickými čistkami a genocidou.

 

Černí zemědělci byli zabíjeni a vyháněni ze svých domovů a jejich ženy byly, často veřejně, znásilňovány. Do bojů se začala zapojovat i súdánská armáda, která se snažila odzbrojit i tu část arabských milicí, jež se jí vymykala z rukou. Výsledkem byly lokální aliance černých a arabských povstalců, které společně bojovaly proti vládě i proti jiným milicím. Konflikt se přelil nejenom do možných povstaleckých základen v sousedním Chadu, ale také zasáhl mezinárodní scénu.

 

Sudán má poměrně značné zásoby ropy a zemního plynu. Čínská státní společnost CNCP kontroluje 60-70 % těžby súdánské ropy. Za této situace nemůžeme všechno zlé svádět ani na klima ani na ropu, ale spíš říct, že konflikt má etnické, politické, ekonomické i klimatické příčiny (a mocné zahraniční hráče v pozadí) a že se v této mnohonásobně provázané směsi nejspíš nikdy nedobereme jednoznačných závěrů.


Kdyby příčiny podobných konfliktů byly jenom přírodní, mohli bychom je řešit vyvrtáním nových studní. Kdyby byly jenom vojenské, mohli bychom navrhnout odzbrojení a kdyby ekonomické, snažili bychom se třeba liberalizovat trh. Jedno z obecných možných řešení je podívat se, jak podobné konflikty fungovaly v uplynulých staletích a pokusit se navrhnout nějaké osvědčené řešení.

 

V tomto případě se však pravděpodobně dočkáme nemilého překvapení a ocitneme se v situaci, která nemá z hlediska evropského pojímání hodnot žádné vhodné řešení. V situaci podobné Dárfúru byly pastevecké židovské kmeny Starého zákona, které se sousedy vzájemně válčily o vodu a pastviny způsobem, jež bychom z hlediska naší doby a ekosystému středního klimatického pásma popsali až jako genocidní.

 

Ve všech oblastech světa a to se týká zejména suchých území, vznikaly mechanismy jak udržet populaci na určité úrovni. Neustálé půtky mezi beduíny nebo indiánské války představují relativně úspěšný pokus, jak zvládnout množství lidí a udržet si přitom určitou kulturu a z ní pramenící lidskou důstojnost.


Naproti tomu kmenové války v rovníkové Africe se zvrhávaly v nekončící kruh ohavných násilností. Poměrně dobře je z tohoto hlediska zpracována tzv. mezijezerní oblast v západní Ugandě, kde se významná sucha doprovázená hladomory objevují každých několik desetiletí. Africká populace roste tak rychle, že už během dvou, tří desetiletí dochází k relativnímu přelidnění.

 

Pokud nastanou sucha, vydá se místní obyvatelstvo některou z historických trajektorií. Buď zůstanou doma a smíří se s hromadným vymíráním nebo zaútočí na šťastnější sousedy. Americký antropolog P. Robertshaw, který zde zkoumal chování lidí za hladomoru však konstatuje, že adaptace na změněné přírodní podmínky není nikdy přímočará, ale vždy je pozměňována sociálními, politickými či kulturními filtry. Nedá se předpovědět, takže určitá naděje vždy existuje.


Několik nesmírně krutých vln etnického násilí, které Ugandu a okolní oblasti od vlády generála Idi Amina za posledních čtyřicet let postihlo, má nejenom své politické kořeny, ale také nejspíš vychází z historické paměti. Robertshaw ukazuje na případu sucha, které postihlo bývalé ugandské mezijezerní království Bunyoro v roce 2001, jak klimatické změny spouští historickou paměť. Ta se projevuje jak kreativním způsobem – lidé se rozpomínají, kde jejich dědové sháněli potravu a vodu, tak i destruktivními genocidními tendencemi.


Celá tato úvaha je nepříjemná, ale nejspíš nutná. Ocitáme-li se v období klimatických změn, pak se podle všech studií zákonitě projeví právě v té Africe, kde je historická paměť kmenových válek a násilí živá a jak ukazují konflikty a genocidy posledních let, dá se snadno aktivovat.

 

Můžeme očekávat celou řadu dalších podobných konfliktů, které z evropského humanistického pohledu nemají vhodné řešení. Pravděpodobně je budeme podobně jako v Dárfúru (půjde-li to) víceméně ignorovat a trpět přitom dvojím pocitem viny – prvním za pasivitu a druhým za svůj příspěvek klimatickým změnám.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Catch22 Datum: 25.02.2015 Čas: 15:12

S autorem souhlasím na základě x let na BV.
1) Porodnost muslimů je překvapivě vysoká - jedinou pomocí je delší školní docházka a vyšší životní úroven, tomu však brání vysoká porodnost. Je to začarovaný kruh.
v Iranu, Iraku, Syrii, Jordánsku, Egyptě bývalo 10 datlových palem na 1 obyvatele, z toho se dalo vyžít, nyní je temto poměr s bídou 1 ku 1. Počet oybvatel vzrostl na desetinásobek, počet palem klesl na polovic.
Výsledek - všechny tyto země jsou neto importery potravin. Kdo nemá ropu, tomu hrozí hladomor. Země která uživila 5-10 milionů obyvatel nemůže uživit 30 milionů lidí.
2) Možnosti rozvoje průmyslu jsou na BV omezené - pokud nebude povoleno cizím investorům "brutálně vykořistovat Araby". Ve státních a polstátních fabrikách v arabských zemích se toho mnoho nenapracuje.
3) pracovní disciplína, morálka a kreativita Arabů je z historických důvodů tradičně nižší než u Evropanů Armenů, Židů, Peršanů, Pakistánců atp. Státní průmysl v arabských zemích je černá díra na peníze. Soukromí investoři se do arabských států nehrnou - i když jsou muslimové, neustále jim hrozí znárodnění. Nemluvě o nemuslimských investorech.
Muslimové se přitom do Evropy hrnou - aby vydělávali ve fabrikách.

Jako jediné řešení se jeví ustanovení svobodných ekonomických ZON - de facto evropských protektorátů - napr v Libyi, které by zachycovali MUSLIMSKÉ uprchlíky a zaměstnávali by je za přijatelné mzdy ve fabrikách vlastněných západními firmami.

Podobné problémy mělo SSSR a nyní je má i Ruská federace. V Roce 1990 tvořili Rusové v SSSR těsnou menšinu - muslimové měli a mají úžasnou porodnost, rusové vymírali a vymírají.
Nyní v RF již 5 let přibývá obyvatel, ale prakticky celý přírůstek jsou Muslimové a Burjati, částečně vlastní občané, částečně imigrace ze zdevastovaného Uzbekistánu a Tadžikistánu. V letech 2040-2050 budou etničtí Rusové v RF zase v menšině, většina neruské většiny budou muslimové (de facto "hnědorusové").

avatar
Ultramarinus Datum: 02.02.2015 Čas: 16:22

Sice mě to dvakrát netáhne k danému druhu humoru, ale dost mi vadí, když v Evropě lidé NESMÍ "zesměšňovat" islám, kdežto mezi muslimskými zeměmi probíhají fóry na křesťanství, za které by si před třemi sty lety vysloužili minimálně další křížovou výpravu.

Ty "urážlivé vtipy" přece nepřekládáme do jejich jazyků a nebombardujeme s nimi jejich chatrče z hlíny (nebo paláce za ropné prachy). Přesto jsme my ti, kteří si koledují a provokují???

Sorry, ale jestli nesmím dělat blbé fóry ani u sebe doma, tak je nemůžu dělat nikde.

Článek je zajímavý, ale vyplývá z něj v podstatě jenom to, že bychom sem mohamedány importovat neměli, protože i bez jejich středověkého a "jakýkoliv-pokrok-ve-společnosti-vylučujícího" náboženství je to banda civilizačně nekompatibilních trotlů, kteří jsou zvyklí čas od času vyvražďovat své sousedy.

Islám sám od sebe (obzvlášť pokud můžeme soudit podle islámského mluvčího v ČR), si zaslouží přinejmenším zakázat pod trestem deportace a zbavení občanství, prostě proto, že je v dnešním stavu inherentně nebezpečný široké veřejnosti a klady z přítomnosti sebevzdělanějších afrických nebo blízkovýchodních přistěhovalců naprosto zastíní zápory jejich nezlomného přesvědčení, že ONI mají pravdu, kdežto všichni okolo NE.

I čeští konvertité jsou přinejlepším něco, co by se nemělo dál podporovat. Možná dokonce ani tolerovat.
Proč? Protože autor článku se plete. Souboj civilizací nám "nehrozí", ale už dávno probíhá - a to na přesně stejném základě, jak jsou pouštní národy zvyklé vyvražďovat své sousedy, když jejich velbloudice méně dojí. Kvůli tomu, že vojensky silnější strana dovoluje pronikání výrazného množství lidí z protistrany a proto, že politická korektnost svazuje předákům v Evropě nejen ruce ale i pusy. Ano, evropa měla Hitlera a muslimové ne. Měli pěknou hromádku vlastních hajzlů, ale protože byli méně mocní, nedokázali vyvraždit tolik lidí, aby si toho historici všimli.

Bohužel, jediné co s tím za dnešní situace JDE dělat (kromě sviňáren tipu Brejvik, nebo kromě jiných forem násilí ve stejném tónu, v jakém PŘIJÍMÁMÉ) je stát na václaváku s hrstkou těch co vidí dál než do příštích voleb a vykřikovat
"Islám v ČR nechceme".

avatar
Mlafl Datum: 26.01.2015 Čas: 20:52

To Takeda: V pohodě, jen jsem se snažil přispět do diskuze drobnou kritickou sebereflexí. Samosebou jsem taky rád, že můžu žít v ČR a ne třeba v Kataru, i když nějaké ropné políčko by taky nebo špatné :-)

avatar
pjek Datum: 26.01.2015 Čas: 14:44

Ještě drobnost ke článku: Po konci posledního globálního zalednění (doby ledové) nebylo současné Araby obývané území polopouští, natož pouští, ale po pár tisíc let poměrně bohatou savanou skrápěnou dešti, což platí zejména o Egyptu. Proto to pozdně starověké upínání se k veletokům, když se podnebí postupně začalo vysoušet a celkově měnit, tehdy ještě bez aktivní účasti člověka. Desertizace je pochopitelně velkou frustrací v paměti národů toto území obývajících...

avatar
Takeda Datum: 25.01.2015 Čas: 18:15

Mlafl: Západní civilizace toho nabízí hodně. Hodně dobrého i zlého.

Na vyvražďování Aztéků a Mayů není nic humanistického. Stejně jako na Hitlerovi. Oboje patří k západní civilizaci, ale stejně tak k ní patří i Alexander Fleming nebo Albert Schweitzer.

Nechci západní civilizaci idealizovat. Ale rozhodně jí není třeba vidět tak černě. Ostatně i s tou svobodou slova to nemůže být tak černé. Vždyť jste se svobodně vyjádřil .

avatar
Takeda Datum: 25.01.2015 Čas: 17:56

mattea: http://www.pewforum.org/2011/01/27/the-future-of-the-global-muslim-population/

Je to zajímavý článek, zaměřený na růst muslimské populace. Říkají, že porodnost bude klesat, jak se do zemí třetího světa bude dostávat vzdělání. U nás to fungovalo, tak proč ne v Bangladéši a Africe...

avatar
Mlafl Datum: 25.01.2015 Čas: 13:42

*ale zničit osobní i profesní život není dnes žádný problém.

avatar
Mlafl Datum: 25.01.2015 Čas: 13:40

Dobrý článek, dneska jsem poslouchal pana Cílka na DVTV, kde v podstatě říká to samé, co napsal zde, a opět to má hlavu.

Akorát moc nechápu takovou tu přehnanou adoraci západní civilizace, zdůrazňování humanismu a křesťanské morálky, což několikrát opakovala p. Drtinová právě na DVTV. Doslova říká, že "západní hodnoty, které kladou silný důraz na humanismus", čímž se právě lišíme od orientálních kultur, a čemuž pan Cílek přitakává (i když o tom sám nemluví), tedy bych řekl, že souhlasí. Pokud tomu rozumím dobře, humanismus má být něco jako úcta k druhému/láska k bližnímu, elementární respekt k ostatním a z toho plynoucí univerzalita lidských práv.

No, podle mě od toho 16. století, které paní Drtinová zmiňuje, západ "vyvážel" svoje humanistické hodnoty naprosto brutálním způsobem, často právě ve jménu křesťanství, dále jakéhosi civilizačního poslání, apod. Tj. kolonizace Ameriky, vyvraždění Indiánů, Inků, Mayů; kolonizace Afriky (vynalezení koncentračních táborů Brity za Búrské války). Jasně, to bylo všechno dávno. Nacizmus, komunismus, fašismus, to už tak dávno není a to už si někteří ještě i pamatují. A pak v současnosti to profláklé mučení vězňů, zabíjení civilistů, podpora různých pochybných skupin dodávkami zbraní (rozděl a panuj).

Místo humanismu bych spíš řekl, že třeba to 20. století je na západě ve znamení teorie nadřazenosti západu/bílého muže vůči ostatním civilizacím (rasám/rase, náboženstvím, kultuře, apod.). A nejedná se jen o holocaust a nacizmus/komunismus v Evropě, ale rasová diskriminace černochů v USA minimálně do 70. let 20. století; Teorie bílé Austrálie, tj. v padesátých letech masové vyvražďování domorodců, relativně známý je např. i hluboký a brutální antisemitismus v Polsku před/během války (ale i jinde samozřejmě), etnické čistky na Balkáně (Srbové vs. Chorvati např.). A v současné době je to orientalismus západu vůči východu, tedy smýšlení o nadřazenosti Okcidentu vůči Orientu (tj. tím teď myslím blízký Východ, nikoliv třeba Čínu, i když tam to taky platí/platilo dost dlouho - viz kolonizace Číny.)

Prostě humanismus par excellence se line jako červená nit celými moderními dějinami západní civilizace. :-( A vůbec, teď se hodně probírá svoboda jako absolutně nejvyšší
hodnota západu, konkr. svoboda slova. Copak v západní civilizaci existuje nějaká opravdová svoboda slova? Dnešní veřejný prostor na západě je ovládán mainstreamem a politickou korektností. Sice to nedošlo tak daleko, že by vás kvůli tomu, co řeknete, někdo zastřelil (Paříž), ale osobní i profesní život není dnes žádný problém. A to jen za to, že jste řekl to, co si myslíte.

Vůbec nechci tvrdit, že to v jiných civilizačních okruzích bylo/je jiné a lepší, ale vadí mi takové to sebe idealizování vlastní "západní" civilizace oproti ostatním, když těch podobností je podle mě opravdu víc, než toho, co nás odlišuje.

avatar
mattea Datum: 25.01.2015 Čas: 12:24

Takeda: Jak to? Kdy? Proč? (nerýpu, otázky myslím vážně)

avatar
Takeda Datum: 21.01.2015 Čas: 20:43

KOLT: Ona porodnost celosvětově bude klesat, v Africe přijde taky, jen později.

avatar
michal.s Datum: 21.01.2015 Čas: 09:12

Pěkný článek. Na stranu druhou je ale myslím třeba poznamenat jednu věc, a to tu, že ti muslimové, se kterýma je v Evropě problém, jsou veskrze občany EU, a tedy by už neměly cítit potřebu bojovat o zdroje, nýbrž si užívat "výhod západního světa". Přeci jen by tady měl zafungovat princip "tavícího kotle", což se ale neděje, a muslimští imigranti si svoje zvyky z blízkého východu ponechávají i tady, v Evropě. To už podle mě na boj o suroviny dost dobře svádět nelze, protože se v tomto případě jedná o fanatiky, kteří do Evropy přijeli s cílem podlamovat principy západního světa, který k nim obecně i přes všechny tyto problémy s nimi související zachovává otevřenou náruč. Z jejich strany je to podle mě jen prostá setrvačnost, která nemá s nějakým pudem sebezáchovy nic společného.

avatar
JuraCZ Datum: 20.01.2015 Čas: 13:29

Zajímavý článek líbí se mi že sou tu myšlenky napsaný "naférofku" (myslim že leckde by se takovýhle úvahy báli napsat) palec nahoru :-)

Jinak se mi "líbí" ty paradoxy (jestli jsem to teda správně pochopil)... pro zachování lidskosti a důstojného života se musí páchat násilí často tedy i genocida.


PS Zajímavý článek by byl porovnání bezpečnosti v Africe za vlády evropanů a teď.

avatar
martinius Datum: 20.01.2015 Čas: 13:23

Také autorovi děkuji za výborný článek s nímž nelze nesouhlasit. Po těch mnohých diskusích je to opravdu velmi dobře napsané shrnutí a vysvětlení.

Otázkou je, co bude dále. Z hlediska historických cyklických konfliktů mezi vyspělou civilizací žijící na úkor těch chudších, se tyto konflikty asi budou odehrávat stále, dokud někdo opravdu pravidelně chudé nenasytí a bohaté nepřesvědčí, že si mají nechat jenom to, co potřebují.

Jak je psáno v článku, skupiny lidí, či národy budou hledat zdroje a budou se snažit o lepší život a čím více jsou v tísni, tím více do toho půjdou radikálněji. Toto platí ale i u vyspělých kultur. Kdyby Německo nemělo po první světové válce tak velké ekonomické problémy, nikdy by nevznikl Hitlerovský fašismus.

Obávám se tedy, že současný stav našeho blahobytu, plného televize, čím dál novějších mobilů a další zbytečné konzumnosti, na které jsem závislí i já, nemůže mít dlouhého trvání, pokud si své levné zdroje neudržíme za cenu síly a teroru. Tak už to děláme i dnes, jen to svádíme na někoho jiného a říkáme si, že to jsou oni. Ovšem těžíme z toho my a ještě na ty, co dělají tu špinavou práci za nás nadáváme, že jsou žoldáci a že rozpoutávají války.

avatar
Firefighter Datum: 20.01.2015 Čas: 07:26

Velice zajímavý článek, palec hore :-)

avatar
memo Datum: 19.01.2015 Čas: 23:42

Jak to jenom řešit? Třeba takhle? http://youtu.be/J9ssjG9xAiM

arr