TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Nová vojenská doktrína americké armády

Datum přidání 29.12.2012    Rubrika rubrika: Události     komentáře 9 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Americká armáda přijala novou vojenskou doktrínu. Dokument vznikl na americkém Velitelství pro výcvik a doktríny TRADOC (Training and Doctrine Command) a ukazuje, kde a jakým hrozbám bude muset americká armáda čelit v nejbližších letech. Zajímavý je jistě i pro obyvatele České republiky, neboť se můžeme dozvědět od nejlepších analytiků na světě, na jaké hrozby v budoucnu se máme připravit.

Američtí Rangers v Iráku

Foto: Důležitou roli budou hrát v budoucí vojenské doktríně americké armády speciální jednotky. Na obrázku jsou příslušníci US Army Rangers při noční operaci v Iráku. / US Army

 

Kyberprostor – pátá dimenze bojiště

Dokument hned na začátku odmítá požadavek na současné vedení dvou rozsáhlých válečných operací, tak jak tomu bylo v Iráku a Afghánistánu. Důvod je prostý, válečné operace stojí obrovské množství financí a prostředků, které si ani nejmocnější a nejbohatší armáda na světě nemůže dovolit.

 

Nová doktrína však přiznává, že během 10 – 15 let se mají americké síly přetransformovat na lehké a mobilní expediční síly, schopné rychle zasáhnout proti hrozbám kdekoliv na světě – včetně proti kybernetickým teroristům. Americký Pentagon právě kyberprostor považuje za své páté bojiště (země, vzduch, moře, vesmír a kyberprostor) a také jako místo, kde se budou vést nejzásadnější konflikty v nejbližších letech.

 

Video: Starší ale velmi názorné video o hrozbě válek v kyberprostoru / YouTube


Zásadní je také informace, že budoucí protivníci budou provádět své operace pomocí nekonvenčních metod a prostředků, aby vyrovnali technologickou převahu americké armády. V kontextu s předchozím odstavcem, jeden hacker s laptopem a připojením na internet může napáchat mnohonásobně více škod než skupina mudžahedínů kdesi v afghánských horách.

 

Jižní Asie a Indický Oceán – hlavní místo soupeření vojenských mocností

Během Studené války byla jako hlavní bojiště považována Evropa, během minulých dvaceti let pak Blízký a Střední východ. Nyní se však pozornost celého světa soustředí do oblasti jižní Asie a Indického oceánu, jakožto budoucího těžiště globální ekonomiky. V této oblasti je navíc přítomno 6 z 10 největších armád. Podle amerických analytiků, hlavními soupeři v „boji o vliv“ budou především Čína a Severní Korea.

 

Pokud jde o Severní Koreu, riziko rozpoutání války s USA nebo Jižní Koreou je spíše nízké. Pravděpodobnější je rozpad této poslední bašty komunismu (či spíše stalinismus) na světě a převzetí kontroly nad jadernými zbraněmi ze strany některých z nevládních organizací. Avšak kolaps Severní Koreje bude znamenat jistě i těžkou humanitární katastrofu pro 23 miliónů obyvatel této země, což přinese nestabilitu v oblasti.

 

V případě Číny je situace jiná. Hrozbou pro zájmy Spojených států není jen rychle rostoucí vojenská moc Číny, ale i její územní požadavky. Můžeme zmínit například čínsko-japonské pře o ostrovy Senakaku (čínsky Tiao-jü), i když v tomto případě je dobré poznamenat, že to byli japonští politici, kteří porušili dlouholetý status quo v otázce územních nároků na tyto ostrovy.

 

Avšak Čína vznáší i další územní požadavky, což může v důsledku vést k destabilizaci celého regionu. Jde o území na Dálném východě při hranicích s Ruskem, himalájské regióny na hranicích s Indií nebo o sporné ostrovy v Jihočínském moři, na které si vznáší nárok také Vietnam a Filipíny. Vypovídající o čínských územních snahách je i měsíc starý skandál, kdy se ukázalo, že v nových čínských cestovních pasech jsou sporné území označeny jako součást Číny. To vedlo k okamžitému oficiálnímu odsouzení ze strany Filipín a Vietnamu.

 

Video: Nacionalistické vášně v Číně a Japonsku nejsou hrozbou jen pro blízký region ale pro celý svět / YouTube

 

Avšak ani Blízky východ nezůstane bez americké vojenské přítomnosti. Důvod je obava ze šíření jaderných zbraní (dokument se však nezmiňuje o Íránu) a příznačná politická nestabilita v regionu. Názornou ukázkou politické nestability je i fenomén Arabského jara, kdy se k moci dostaly nebo mohou dostat skupiny nepřátelské vůči Spojeným státům. Otázka politické stability na Blízkém východě je přitom klíčová pro zdraví světové ekonomiky. Důvodem je samozřejmě cena a vývoz ropy, jenž má klíčový význam pro celosvětové hospodářství a tedy na život každého z nás.

 

Nová doktrína také připomíná problémy s terorismem v afrických zemích, kde mají různé teroristické skupiny, díky slabým nebo rozvraceným států, doslova volné pole působnosti. Můžeme zmínit například africký stát Mali, která se má stát „novým domovem“ pro teroristickou skupiny Al-Káida.

 

 Technologická dominance americké armády bude pokračovat

Technologická a technická převaha americké armády bude pokračovat i v nejbližší budoucnosti. Platí to především u těžkých, technicky náročných a komplikovaných válečných strojů, jako jsou letadla, vrtulníky, tanky, dělostřelectvo apod. Údajně pouze několik zemí je schopno v této oblasti konkurovat USA. Toto prohlášení není nikterak překvapivé. Americká armáda se může opřít jednak o obří vojenský rozpočet, kvalitní právní zázemí, ale také o fungující a efektivní spolupráci s nejlepšími univerzitami na světě i o velký lidský kapitál.

 

Na druhou stranu, riziko pro americkou armádu můžou představovat zbraně, schopné působit proti moderním ofenzivním strojům americké armády. Jde především o nejrůznější moderní protitankové a protiletecké systémy, jež zavádějí do výzbroje i země střední velikosti. Můžeme zmínit například Írán, jehož vojsko je sice proti armádě Spojených států zastaralé a neefektivní, ale vlastní řadu moderních protiletadlových systémů dovezených z Ruska. Ty mohou pro americké stroje představovat smrtelnou hrozbu.

 

Foto: Íránci mají ve své výzbroji mimojiné i deset kusů moderních ruských protiletadlových kompletů krátkého a středního dosahu Pancir-S1. Jde o smrtelného protivníka pro vrtulníky a letadla. Systém však lze použít i proti pozemním jednotkám. / YouTube

 

Nejchudší země, nebo dokonce i skupiny, však mohou využít i další prostředky. Jsou to například rušičky GPS signálů v ceně několika málo dolarů, mikrovlnné zbraně pro ničení elektroniky, jednoduché výbušné nástražné systémy nebo primitivní roboty. Nesmíme také zapomenout na schopnost států, organizací nebo i jen jednotlivých osob napáchat velké škody v kyberprostoru. O tom, jak účinná může být válka v kyberprostoru, se přesvědčili Íránci, když jejich jaderné a energetické zařízení napadl a na čas vyřadil počítačový vir Stuxnet.


V rozměru strategicko-operačním je hlavní výzvou schopnost americké armády působit kdekoliv na světě. Zde musí čelit nejen moderním protiletadlovým systémům potenciálních protivníků, ale i snahám o útoky proti americkým námořním a leteckým základnám. Útoky mohou být podniknuty pomoci balistických raket, okřídlených střel ale i pomoci bezpilotních prostředků nebo dokonce teroristických útoků.  


Na závěr dokument zdůrazňuje, že všechny operace se musejí provádět ve spolupráci se spojenci. Není to jen výsledkem klesajícího rozpočtu americké armády, ale také kvůli lepší „politické“ průchodnosti společných vojenských operací, než jednostranných kroků americké armády.

 

Zdroj: Altair

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.6 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Nicolaj Datum: 03.01.2013 Čas: 19:11

Vskutku, pořád to samé dokola, nechci říkat že tomu rozumím lépe než američtí odborníci, ale měli by se hlavně zaměřit na systém udržení pořádku a kontroly v již obsazeném prostoru. To se totiž ukazuje jako největší problém. Myslím že by to vyřešilo přenechání tohoto úkolu soukromím společnostem. Válka je pro vojáky, oni jsou cvičení k tomu aby se jim ukázal nepřítel a oni ho zničili. Ale pokut vlastně neví, kdo je nepřítel, nastává problém. To že například v Afganistánu jsou vojáci kteří nemají ani střední školu, nikdy nečetli korán a naprosto nechápou místní lidi je špatně. Oni tu válku vyhráli, ale nemůžeme po nich chtít aby tam zůstali i potom.

avatar
Charlie Datum: 02.01.2013 Čas: 11:31

Je celkem zajímavé vidět, jak se americká armáda, respektive její plánovači, točí v jakýchsi cyklech. Podobné plány na "restrukturalizaci" už tu byly - poslední plán byl na vyřazení tanků a těžkých BVP a zavedení mobilních Stryker force s budoucím přezbrojením na lehká kolová vozidla plnící úlohu palebné podpory (houfnice, minometné vozidlo a jakýsi stíhač tanků), transportu vojáků (kolové BVP) a dalších systémů. Jenže pak se změnilo velení, zjistilo se že bez hevymetalu to nepůjde a celá reforma šla k šípku (logicky, na zadupání někoho do země potřebujete hafec palebný síly).

Skoro bych řekl, že se podobné "reformy" používají jako důkaz politikům "teď nás válka stála pr*el peněz a hele, my taky chceme šetřit a bejt efektivnější", aby se pak za rok za dva přišlo s tím že "Rusáci zavedli novej tank, Číňani zavedli novej tank, všichni zavedli novej tank, my ho budeme potřebovat taky a dvakrát lepší, jinak si neudržíme technologickou nadřazenost" a zase se lejou prachy do drahejch zbrojních systémů jako je F-22 a teď novej strategickej bombardér a zase se v nějaký válce zjistí, že bez obrněnejch divizí a masivní palebný podpory to nepůjde, že speciální jednotky jsou sice super, ale jen pro omezený spektrum úkolů.

Tekže hezká reforma, ale stejně to je jen plácnutí do vody a těžký jednotky s náma zůstanou ještě hodně dlouho.

avatar
David Datum: 01.01.2013 Čas: 19:48

Nedokážu pochopitelně posoudit danou studii, když jsem ji nečetl, ale tak, jak je to prezentováno v tomto článku, zdá se mi to ošemetné. V případě Severní Koreje mi pravděpodobnost nějakého konfliktu - čímž se občas straší - přijde opravdu minimální. Severokorejskému vedení evidentně vyhovuje současný stav, kdy občas zahrozí nějakou novou zbraní - bez nich by je svět ani nebral vážně. ale nemyslím si, že by ten systém nějak zkolaboval. Samozřejmě, ekonomicky zaostává, ale ten absurdistán prostě nějak funguje - a to včetně předávání moci v dynastii.
Co se týče té Číny - myslím, že velkou chybou je vnímat USA jako jediného protivníka Číny, proto i různá srovnávání ozbrojených sil jsou ošemetná. Minimálně stejně zásadním protivníkem Číny je Indie, tyhle dva obří státy evidentně soutěží o moc. problematické jsou i vztahy s Ruskem, které v posledních letech také výrazně posílilo. Takže víc než souboj Čína versus USA je podle mne pravděpodobnější nějaký soubor Čína versus indie, případně Čína +Pákistán versus Indie Rusko. A ještě pravděpodobnější bych viděl souboj Čína versus Vietnam.
A co se týče samotné americké armády, vzpomněl jsem si na jedno staré rčení (nevím už koho), které říká, že pro vítězství je stejně nakonec třeba maníka s puškou

avatar
Falcon Datum: 31.12.2012 Čas: 18:02

No, to je hezké, že se Američané chtějí soustředit na lehké a expediční síly a válčit jen na jednom případném válčišti, ale tady dělají přání spíše otcem myšlenky. Zkušenosti z Iráku a Afghanistánu spíše ukazují, že ani tak velká a technologicky vybavení armáda jako je ta americká, která přešla na plnou profesionalizaci nemá momentálně příliš vycvičených či použitelných záloh, které by mohla nasadit v boji, což jasně bylo vidět v Iráku, kdy po určitou dobu byly počty amerických vojsk naprosto nedostatečné a právě jejich malá početnost a neschopnost tím pádem zapříčinily i vzrůst aktivit islamistických bojůvek, protože počet amerických vojáků nebyl schopen plně pokrýt veškerá bezpečnostní rizika. Ta stejná chyba se pak opakovala v Afghanistánu. Jedna věc je díky technologické převaze porazit o generaci či generace technologicky slabšího protivníka, ale druhá věc je pak zabezpečit ona obsazená území, pokud se případně poražený protivník odmítne vzdát a přejde na partyzánský způsob boje.Pak potřebujete na udržení bezpečnosti na obsazených územích více vojáků než na samotnou porážku nepřátelských ozbrojených sil. A nedej Bože, pokud by se USA dostaly do konfliktu třeba s takovou Čínou nebo Íránem. Pokud by USA takový konflikt vyhrály, tak s čím zabezpečí stabilitu obsazených území? Kde na to vezmou vojenské síly při omezených počtech vojáků?
A v tomto kontextu se tedy nabízí myšlenka týkající se hodně samotné Evropy, kde již v mnoha státech také došlo ke zrušení povinné vojenské služby. Pokud by došlo ve výhledu 10 - 20 let k nějakému konfliktu či třeba k vnitřním nepokojům souvisejících třeba se stále vzrůstající muslimskou menšinou v Evropě. Kde vezme Evropa vojenské kapacity na jejich zvládnutí, když bude mít jen malé profesionální armády a žádné vojensky vycvičené zálohy?

avatar
Márty Datum: 31.12.2012 Čas: 14:47

palo: přesně tak, nejde o lidi ,těch je jako sraček ,ale o finance to je hlavní . Je to celé k smíchu , hlavně že to všichni dělají pro vlast, bohužel já to dělám pro prachy, jako plno dalších co se probraly a zjistili že nic nezachráněj když ta malá banda co tomu šéfuje nechce. Lidská hloupost je nekonečná. Válka je prostě kšeft.

avatar
palo Datum: 31.12.2012 Čas: 00:52

technologicka prevaha? takze o 10 rokov nebude mala raketka stat 200tis dolarov ale uz 2mil dolarov? :)

avatar
Kolčak Datum: 30.12.2012 Čas: 22:32

Márty,Márty,márty.Přeji Ti aby se Ti vyplnili Tvé představy o světě, ale jenom tobě a tobě podobným.

avatar
Márty Datum: 30.12.2012 Čas: 20:27

Jsem rád že se mohu dozvědět kam USA zase bude strkat rypák díky tomuto dokumentu. Jinak obecně neprátelé jsou ti co jdou proti tomuto systému. Každopádně práce díky USA bude vždy.

avatar
ADM Datum: 30.12.2012 Čas: 10:55

Budoucnost armad si predstavuju jako high-tech vybavene, mobilni male jednotky s podporou UGV a UAV. S rostoucim poctem robotu je to stejne nutnost a neni duvod mrhat lidske zivoty. Mozna budu za blazna, ale v kdejakem sci-fi to tak je a nakonec je to vlastne odrat budouci reality. Lec nepatrny, tak je. Jinak si myslim, ze USA bude mit nejsilnejsi armadu po dobu, kdy to bude fungovat tak, jak ted. Pokud nekdo nevymysli lepsi system spoluprace, tak je nikdo nikdy nepredezene. Nesmi se zapomenout na valecnzkusenosti.

arr