TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Podněstří: Centrum příští evropské války?

Datum přidání 13.07.2016    Rubrika rubrika: Události     komentáře 10 komentářů    autor autor: David Kohl

Ještě nedávno se zdálo, že Evropa je prosta nebezpečí válečného konfliktu. Především po ukončení válečných operací v bývalé Jugoslávii se mnozí Evropané domnívali, že se Evropa zcela zbavila strašáka války a odsunula jej hluboko do historie.

Foto: Vojáci Podněstří; ilustrační foto / Public Domain

Foto: Vojáci Podněstří; ilustrační foto / Public Domain

 

Iluze míru

Jak se ukázalo, tento postoj byl do značné míry pouze naivní iluzí. V takřka bezprostřední blízkosti Evropy se odehrává hned několik krvavých konfliktů, jako je občanská válka v Sýrii či Libyi.


Jako mnohem bližší a tedy i nebezpečnější se ale ukázal konflikt na Ukrajině. Ruské obsazení Krymu a oddělení separatistických republik na východě Ukrajiny, provázené intenzivními boji a obrovskými ztrátami na životech, jasně prokázaly, že i v samotné Evropě se mohou objevit ozbrojené konflikty a války. Některé indicie dokonce naznačují, že jich bude spíše přibývat.


Tím zřejmě nejzásadnějším, geopolitickým faktorem je obnovené mocenské soupeření mezi Ruskem a západní Evropou, potažmo i USA.

 

Neméně významným faktorem je ale i existence celé řady územních celků s problematickým mezinárodním postavením; různých nevyřešených, zamrzlých konfliktů atd. Jedním z takových neuralgických bodů Evropy je tzv. Podněsterská republika.


Podněsterská republika

Podněsterská republika (Transnistrija) představuje na mapě Evropy jakousi kuriozitu. Jde o stát velice malý, rozloha státu činí cca 4200 km a žije zde cca 500 000o byvatel.


Podněsterská republika také nedosáhla mezinárodního uznání od žádného relevantního státu; uznávají ji pouze Abcházie, Jižní Osetie a Náhorní Karabach, které také nejsou mezinárodním společenstvím uznávány.


Podněsterská republika nemá žádnou historickou tradici, nedisponuje prakticky žádným nerostným bohatstvím. Přesto představuje na evropském kontinentu strategicky významný bod, ze kterého by se mohla zrodit budoucí evropská válka.


Historie samostatné Podněsterské republiky se začala rodit na konci osmdesátých let minulého století, kdy v tehdejším Sovětském svazu došlo k nárůstu nacionalistických tendencí a k emancipaci jednotlivých národů a svazových republik, která vedla až k rozpadu samotného Sovětského svazu.


Tyto tendence se významně dotkly i tehdejší Moldávie – už třeba proto, že i sama Moldávie byla do jisté míry jen umělým státem. Ve své současné podobě totiž vznikla až roku 1940 spojením západní části, Besarábie patřící do té doby Rumunsku a obývané převážně etnickými, Rumunům spřízněnými Moldavci – a východní části, oddělené řekou Dněstr a obývané převážně Rusy a Ukrajinci.


Právě události na konci osmdesátých let ukázaly, jak toto spojení bylo problematické. Ještě více se to ale projevilo po vzniku samostatné Moldávie v r. 1991. Velká část moldavských politiků tehdy volala po opětovném připojení Moldávie k Rumunsku a nutno říci, že tato snaha části moldavského vedení zůstala dodnes. S tím ovšem ostře nesouhlasili obyvatelé východní části země.


Rozpor mezi těmito dvěma skupinami vedl až k vyhlášení samostatné Podněsterské republiky – a také k prvním ozbrojeným konfliktům, které vyvrcholily krátkou, ale intenzivní válkou v r. 1992. Do té se v omezené míře zapojila i ruská vojska, která v zemi zůstala coby pozůstatek po někdejší 14 svazové armádě.


Ta v zemi zůstávala i proto, aby chránila zdejší obrovské vojenské sklady, ve kterých bylo uloženo údajně více než 40 000 tun vojenské výzbroje a munice. I sama tato armáda disponovala velkými počty moderní výzbroje. Tváří v tvář takové přesile moldavská vláda na znovu připojení východní části země rezignovala. Podněstří tak dokázalo obhájit svou samostatnost, která trvá až dodnes.

 

Klid před bouři?

Po dlouhá léta se zdálo, že v oblasti již bude klid. Moldávie se zjevně do jisté míry smířila s existencí samostatného Podněstří, respektive zjevně nechtěla riskovat nějaký nový konflikt s Ruskem. A na druhé straně představitelé Podněstří pokračovali v budování vlastního, svébytného státu. Podněstří si tak vybudovalo všechny atributy státu, má svou vlastní vládu, měnu, parlament – a v neposlední řadě i armádu.


Tento klid byl ale pouze zdánlivý. Ve skutečnosti mezi oběma státy stále přibývalo různých střetů, byť zatím nepřerostly v otevřený konflikt. Část moldavského vedení se s odtržením východní části země nikdy nesmířila – a volá po jejím znovu připojení. Na druhé straně vedení podněsterské vedení pokračuje v akcích, které by se daly označit za protimoldavské. Dochází např. k rušení moldavských škol, kde se vyučovalo latinkou a nikoliv státem prosazovanou azbukou. Mezi oběma státy došlo také k v letech 2005 a 2007 k několika územním sporům.


Situaci v regionu zásadně změnila změna politické orientace Ukrajiny r. 2014 a následovně ruské připojení do té doby ukrajinského Krymu. Prozápadní orientace Ukrajiny do značné míry zkomplikovala již samu existenci nezávislé Podněsterské republiky, která byla vždy závislá především na podpoře a ekonomické pomoci ze strany Ruska.

 

Zatímco do té doby Ukrajina tuto spolupráci přinejmenším tolerovala a často i podporovala, dnes ji téměř znemožnila. Dnešní, prozápadní Ukrajina se orientuje spíše na spolupráci s Moldávií – a objevují se dokonce náznaky, že Ukrajina by se mohla podílet na znovupřipojení Podněstří k Moldávii. Je přitom zjevně málo pravděpodobné, že by takovému vývoji Moskva jen mlčky přihlížela.


Na straně druhé i Podněsterská republika pokračuje ve své poněkud svébytné politice – a ve zjevné inspiraci připojením Krymu k Rusku požádala o své začlenění do Ruské federace. Bylo by to připojení přinejmenším kuriózní, vezmeme-li v úvahu, že Podněsterská republika s Ruskem nijak nesousedí. Ale ať je to jakkoliv, tato politika dále vyostřila vztahy mezi Podněsterskou republikou a Moldávií.

 

Politické střety mezi oběma státy se spíše stupňují – a již to naznačuje, že by mohly přerůst ve válečný konflikt


Vojenské srovnání

Moldávie

Moldávie po svém vzniku nedisponovala žádnou armádou. Přesto se prakticky hned po svém zrodu pustila do budování vlastních ozbrojených sil. V tom jí napomohl fakt, že mnoho Moldavců prošlo vojenským výcvikem v době Sovětského svazu, ale i velké množství zbraní, které v zemi zůstalo, coby dědictví po Rudé armádě.

 

Naopak negativně budování armády ovlivnila velice špatná ekonomická situace země, která nedovolovala alokovat na armádu dostatečné prostředky. Původní ambiciózní plány na vytvoření armády čítající 15 000 vojáků a vyzbrojené moderními zbraněmi tak byly velice brzy opuštěny.

 

I vzhledem k demobilizaci po skončení občanské války pak byly ozbrojené síly postupně v několika fázích redukovány. Z původních cca 9800 vojáků tak dnes zbylo jen cca 6000 vojáků. K dispozici by mělo být až 66 000 záložníků, ti ale procházejí jen velice omezeným výcvikem.


Pozemní vojsko má dnes, po poslední reorganizaci pouze 5148 vojáků, organizovaných do tří brigád a samostatné dělostřelecké brigády.

 

K dispozici je převážně jen starší, ex-sovětská výzbroj. Do té patří i tanky T-64BV. Těch má ale moldavská armáda jen velice málo, údajně pouze 3 kusy, které by navíc měly sloužit spíše k výcvikovým úkolům.


Pro přepravu vojska slouží pásová výsadková vozidla BMD-1 (44 ks), dále obrněné transportéry MT-LB (55 ks) a BTR-D (9 ks). Kolovou techniku zastupují obrněné transportéry BTR-80 (11 ks) a BTR-70 (5 ks).

 

Z této ex-sovětské techniky se poněkud vymykají obrněné transportéry TAB-71, dodané Rumunskem v počtu 91 ks. I ty ale představují jen zdokonalenou kopii staršího ruského obrněného transportéru BTR-60. Pro přepravu pěchoty slouží i americké automobily HMMWV, dodané v rámci vojenské pomoci.


Dělostřeleckou podporu zajišťují 152mm kanónové houfnice 2A36 (21 ks) a D-20 (31 ks), doplněné staršími 122mm houfnicemi M-30. V počtu 9 ks slouží i samohybné minomety 2S9 Nona. K dispozici jsou i raketomety BM-21 (14 ks).

 

K protitankovému boji kromě protitankových systémů Metis a Konkurs slouží i protitankové kanony MT-12 (45 ks) a bezzákluzové SPG-9 (více než 130 ks). Protivzdušnou obranu zajišťují kanony Zu-23 (30 ks) a S-60 (12ks).


Co se týče pěchotní výzbroje, ta je složena stále ze sovětských typů – útočné pušky AKM, kulomety PK, pancéřovky RPG-7. V menších počtech ale slouží i rumunské pušky Model 65 a kulomety PM64, i ty ale představují jen kopie sovětských vzorů. Do výzbroje moldavské armády se údajně v omezeném počtu dostaly i minomety Minimi.


Vojenské letectvo Moldávie bylo v době vzniku samostatného státu poměrně silné. Disponovalo totiž výkonnými letouny MiG-29 v počtu 31 ks. Brzy se ale ukázalo, že na provozování této techniky Moldávie nemá dostatek financí a moldavská republika tak tyto letouny nabídla k prodeji. Aby se zabránilo prodeji těchto letounů do různých problematických zemí, převážnou většinu těchto letounů odkoupila vláda USA.

 

Moldávie tak dnes postrádá bojové letouny a slouží tak jen dopravní typy AN-2 (2 ks), AN-26 (1 ks) a AN-72 (2 ks). Pod vzdušné síly spadají i protiletadlové raketové komplety, které jsou po vyřazení typů S-75 a SA-5 zastoupeny typem S-125 (16 odpalovacích zařízení). Tyto systémy ale neprošly žádnou modernizací a tak je velice diskutabilní, nakolik jsou bojeschopné.


Na první pohled je patrné, že moldavská armáda je velice slabá – a to i vzhledem k velikosti státu. Prakticky od svého zrození prochází jen redukcí početních stavů, která ale není kompenzována akvizicí moderní techniky, jak je tomu obvyklé ve vyspělých státech. Naopak, moldavská armáda i nadále používá převážně ex-sovětskou výzbroj.

 

Novější techniky, dodané z Rumunska či USA, je jen velice málo. Tato výzbroj byla přitom dodána převážně zdarma, v rámci vojenské pomoci. Z toho vyplývá, že moldavská vláda věnuje budování ozbrojených sil jen malou pozornost. Vzhledem k ekonomické slabosti státu je to do jisté míry pochopitelné; je ale otázkou, nakolik je to skutečně prozíravé.  

 

Podněstří

Podněsterská republika na vytvoření ozbrojených sil klade zjevně mnohem vyšší důraz. Je to vcelku pochopitelné, armáda je pro Podněstří jednou z hlavních záruk jeho samostatné existence.


Podněsterská armáda je i vzhledem k celkovému nízkému počtu obyvatel Podněstří malá. Čítá tak pouze 7500 vojáků. Je tak ale početnější než armáda mnohem lidnatější Moldávie! Navíc díky tomu, že armáda je doplňována na základě povinné služby, může se opřít i o početné zálohy, které procházejí pravidelným výcvikem. Tyto zálohy by měly čítat podle některých pramenů až 80 000 vojáků.


Pozemní vojsko Podněsterské republiky se skládá ze 4 motostřeleckých brigád, tankového praporu, dělostřeleckého pluku a protiletadlového oddílu. Část jednotek je v redukovaném stavu a naplněny by byly jen v případě mobilizace záloh. K dispozici je převážně starší, ex-sovětská výzbroj.

 

Hlavní silou pozemního vojska jsou tanky T-64BV. Těch by mělo sloužit 18, tedy více než v moldavské armádě.  Pro přepravu pěchoty slouží bojová vozidla BVP-1 (30 ks), dále pásové obrněné transportéry MT-LB a kolové BTR-70 (75 ks) a BTR-60 (40 ks). Pro průzkum slouží menší počet obrněných vozidel BRDM-2.

 

Dělostřelectvo by mělo čítat cca 120 jednotek. Výzbroj tvoří protitankové kanóny D-44 a MT-12, ale také tažené houfnice M-30/D-30 ráže 122 mm. Protiletadlové jednotky jsou vyzbrojeny systémy Zu-23, ZPU-4, S-60 a dokonce 100mm kanóny KS-19.

 

Co se týče pěchotní výzbroje, ta opět představuje stále sovětský standart a je tvořena útočnými puškami AKM, kulomety PK, pancéřovkami RPG-7 atd. Ve speciálních jednotkách se ale měly objevit i moderní útočné ruské pušky řady AK-100. To ukazuje na ruský zájem o tuto oblast, ale i na snahu Podněsterské republiky aspoň částečně modernizovat svou výzbroj.

 

Podněstří si dokázalo vytvořit i své vojenské letectvo, byť jen velice omezené. To disponuje letouny AN-12 (1 ks), AN-26 (1 ks), AN-2 (3 ks), ale i cvičnými Jak-18 (2 ks). Ve výzbroji jsou také vrtulníky Mi-2 (4 ks), Mi-8 (5 ks) a bitevní Mi-24 (6 ks).

 

Významným faktorem, hrajícím ve prospěch podněsterské armády, je již zmíněná existence obrovských skladů výzbroje, které zde zůstaly po sovětské armádě. Minimálně část již byla prodána; přesto i tak zde zůstává značné, jen těžko odhadnutelné množství výzbroje. Tato technika je sice již zastaralá, na druhou stranu je prakticky shodná s tou, která je dnes v podněsterské armádě zavedena.

 

Mohly by proto být velice rychle použita k vyzbrojení a posílení mobilizovaných záloh. Je faktem, že mnoho z těchto zbraňových systémů jsou díky omezené údržbě v horším stavu. Na druhou stranu ale právě zkušenosti z Ukrajiny, kde se do bojů úspěšně zapojila i vysloveně stará technika pocházející v mnoha případech ještě z dob druhé světové války, nám ukazují, jak tyto systémy mohou být v krátké době zprovozuschopněny a jak dokáží být účinné.

 

Globální zájmy v pozadí

Srovnání armád obou států je zajímavé. Ukazuje se, že i přes obrovský rozdíl v počtu obyvatel mají oba státy zhruba stejně velké ozbrojené síly. Moldávie má pochopitelně vzhledem k vyššímu počtu obyvatel převahu v lidských zdrojích, je ale otázkou, nakolik dokáže tento faktor využít, když zálohy téměř neprocházejí výcvikem.

 

Oproti tomu Podněstří klade na obranyschopnost mnohem větší důraz. I přes mnohem menší počet obyvatel vybudovalo zhruba stejně početnou armádou jako Moldávie. Také podněsterská republika disponuje převážně jen starší výzbrojí.

 

Na druhou stranu podněsterská armáda klade mnohem větší důraz na vojenskou připravenost, na schopnost rychlé mobilizace. Podněsterská armáda pravidelně cvičí – a i z omezeného množství dostupných dokumentů je patrné, že úroveň podněsterské armády je překvapivě dobrá


Významný rozdíl je i v politické motivovanosti obou zemí. Většina obyvatel Moldavska do jisté míry rezignovala na možnost znovupřipojení východní části země a vnímají ji jen jako politickou záležitost. Je proto velice diskutabilní, nakolik by moldavské obyvatelstvo bylo v případném konfliktu skutečně ochotno bojovat. Oproti tomu situace v Podněstří je zcela jiná.

 

Velká část obyvatel již přijala Podněsterskou republiku za svou, cítí se především obyvateli Podněstří – a až v druhé řadě Ukrajinci, Rusy či Moldavci. Země si tak vytvořila i určitou národní identitu. Pro politické představitele Podněstří je pak existence samostatného státu zárukou jejich přežití. Tito lidé tak mají mnohem větší motivaci bojovat. Případný konflikt by tak byl patrně velice intenzivní a krvavější než boje v r. 1992.

 

Nejde ale jen o střet mezi těmito dvěma malými státy. Takovýto konflikt by pochopitelně měl velký vliv i na okolní země. Do případné války by se zřejmě na moldavské straně zapojila Ukrajina, ale také etnicky spřízněné Rumunsko. Na straně druhé na pomoc Podněstří by jistě přišlo Rusko.

 

Zkušenosti z obsazení Krymu, ale i vojenské operace v Sýrii naznačují, že Rusko je ochotno se zapojit se i do problematických konfliktů s těžko odhadnutelným výsledkem – a to i za cenu konfrontace se západními státy. Případná válka o malé Podněstří by tak mohla být rozbuškou k velkému evropskému konfliktu.                                        

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
KOLT Datum: 15.07.2016 Čas: 17:18

S ohledem na to, co se ve Francii v posledním roce děje, mi něco říká, že už možná začala...

avatar
Beld Datum: 15.07.2016 Čas: 14:57

Neco mi rika , ze pristi valka na uzemi evropy bude ta obcanska , jen jeste neni uplne jiste kde to zacne :( .. Muj tip je francie

avatar
Jakub2 Datum: 14.07.2016 Čas: 13:30

OK, beru to - po vojenské stránce je to pat. Takže zbývá ekonomická válka, kde Rusové stále tahají a budou za ten kratší konec (ani plná čínská podpora to nedokáže zvrátit). Až jim dojdou prachy, dojde i podpora pro Podněstří, Donbas, J. Osetii a N. Karabach. Opakování roku 1993 se blíží.

avatar
juhelak Datum: 14.07.2016 Čas: 08:38

Strategist: no jo AČR nemůže hrozit stávkou atd jako třeba učitelé nebo doktori. Tak se na ne rádo zapomíná. Ale i tak jí dost podceňuješ. Krom 4 evropských států bych našim věřil. zvlast v obraně :)

avatar
Strategist Datum: 13.07.2016 Čas: 21:11

TKonečně nějaký stát který by čr se svou armádou porazila :D a ma méně tanků než my

avatar
cejkis Datum: 13.07.2016 Čas: 20:44

Dovolím si s autorem nesouhlasit. Jediný důvod pro zažehnutí Podněštěří je pro Rusko ten, že bude chaos na Ukrajině a země nebude moci být přijata do NATO. Tedy dokud bude doutnat či nově i hořet východ Ukrajiny není důvod pro Rusko tento konflikt podněcovat.

Co se naopak rozhoří bude Azerbajdžán vs Arménie a to ze sttejného důvodu jako v případě Sýrie a Gruzie. Jde o alternativní plynovod do Evropy. Katar, Saudové a US těžařské společnosti..a jsme zase u pár rodin ..Rothschiledové, Rockefellerové a Katarská a Saduská královská rodina, kteří by chtěli kasírovat Evropany za plyn místo Ruska.

avatar
Rase Datum: 13.07.2016 Čas: 18:12

Když není důvod bojovat a ani ekonomická síla, která by dokázala živit i jen měnší konflikt, tak proč by se bojovalo. Případný konflikt by byl spíš dobodný bitce dvou hluchých, slepých bezdomovců... Přeci jen i ten Karabach, nebo Osetie, jsou mnohem větší, potencionální problém

avatar
danny Datum: 13.07.2016 Čas: 17:11

Díky za zajímavý článek a shrnutí podstatných faktů.

avatar
gaunt Datum: 13.07.2016 Čas: 16:54

Na jejich místě bych měl větší strach z Člověka v tísni a jejich "rozvoje občanské společnosti" než z moldavské armády.

avatar
dusan Datum: 13.07.2016 Čas: 16:38

Kamarát bol nedávno v Moldavsku a hovoril, že tam je taká chudoba "že sa mu chcelo plakať".Čo viem tak Podnestersko je na tom ešte horšie a to má i nejakú podporu Ruska ... inak na ilustráciu, príspevok dôchodom bol 10 dolárov na mesiac. Viem, že časť podpôr Rusko pre svoje problémy zrušilo a Ukrajina obmedzila spojenie cez svoje územie ...
Na likvidáciu Podnesterska zo strany Moldavska je jednoduchý recept - stačí zbohatnúť. Treba si spomenúť že i "revolúcia" na Kryme bola hlavne o peniazoch - Rusi na Kryme chceli aspoň ruské platy...

arr