Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Postmoderní svět jako zlatá éra speciálních sil – 1. díl

Datum přidání 02.03.2016    Rubrika rubrika: Události     komentáře 6 komentářů    autor autor: Matěj Novák

Na následujících řádcích bude čtenáři představena teorie o postmoderním světě jakožto zlaté éře speciálních jednotek a operací. Celý text bude mít formu čtyřdílného seriálu, přičemž v tomto pilotním dílu bude čtenáři poskytnut úvodní obecnější náhled do světa speciálních operací, budou vymezeny základní pojmy a obecné dělení rolí speciálních jednotek stejně jako stručně pojednáno o jejich historii. Původní článek na Security Outlines.

Navy SEALs ve Vietnamu (zdroj: Navyseals.com).

Foto: Navy SEALs ve Vietnamu. / Navyseals.com

 

I přesto, že západní civilizace dnes žije v relativním bezpečí a stabilitě, například oproti létům světových válek, nelze hovořit o tom, že by pro ni rizika a hrozby neexistovaly. Ba naopak. Mají pouze poněkud jinou povahu, než ty, kterým čelili naši předci ve 40. letech 20. století.  Nejde však pouze o západní civilizaci. V mnoha dalších částech světa dochází k rozbrojům, nestabilitě a lokálním ozbrojeným konfliktům, které často doprovázejí další negativní jevy.

 

Žijeme v éře informací, v éře, kde získat informace v krátkém čase a zároveň zamezit přístupu k nim dalším aktérům, je často vitální a nezbytné k dosažení určitého cíle. Války a ozbrojené konflikty obecně nevymizely, jsou stále přítomny, ale jejich povaha se změnila. Svět se urychlil, propojil, globalizoval.

 

Moderní technologie stojí nyní na prioritních příčkách v rámci armád vyspělých států světa, přičemž v jisté době budou k jejich dosažení a získání směřovat i některé současně rozvojové státy.

 

Doba totálních a velkých válek, kde se střetávaly masy pěchoty, tanků a letounů, dnes již defacto pominula. Nepřítel, kterému čelíme dnes, není povětšinou takto exponovaný, koncentrovaný a proto je třeba s ním bojovat jiným způsobem, než dříve. Přizpůsobit se mu, pochopit ho, najít slabé stránky, adaptovat se.

 

Dnes je nekonvenční a asymetrické vedení boje tím, co v rámci ozbrojených konfliktů převažuje. Státní i nestátní síly disponují mnoha prostředky k řešení těchto konfliktů, ale i krizových situací na svém vlastním území. Jedním z těchto prostředků jsou speciální síly, které v dnešní době nalezneme téměř v každých ozbrojených složkách rozvinutějšího státu.

 

Foto: Příslušník elitní jednotky 75. pluku Rangers. / Public Domain

 

Úvod do problematiky speciálních sil

Na úvod je třeba zmínit, že existují určité rozdílnosti v definicích toho, co je možné za speciální jednotky považovat a co naopak nikoliv. Je také nutno rozlišovat mezi pojmy elitní jednotky a speciální jednotky.Elitní jednotky jsou většinou označovány útvary v rámci běžného vojska, které vynikají sice svými schopnostmi a výcvikem, avšak jejich role nemá primárně charakter speciálních operací.

 

Elitní jednotky často mohou působit jako podpora pro speciální síly či provádět akce nesoucí částečně charakteristiky jinak náležící speciálním operacím, avšak v prvé řadě jde spíše o prvořadové jednotky regulérních ozbrojených sil. Typickým příkladem jsou potom pro představu američtí Rangers, kteří působí jako elitní výsadková jednotka lehké pěchoty určená pro zvláštní operace, avšak není řazena ke speciálním silám.

 

Speciální jednotky jsou na rozdíl od běžných útvarů ozbrojených sil primárně určeny k vedení nekonvenčních a asymetrických operací, k čemuž mají k dispozici nejen adekvátní výcvik, ale také vybavení a výstroj. Nekonvenční válčení je jednou z oblastí, kde právě speciální síly vynikají. Můžeme sem zařadit kupříkladu taktiky partizánského boje, psychologické operace, diverzní akce či "false-flag" operace.

 

Z těch konvenčnějších aktivit speciálních sil zmiňme nájezdy, záchranné operace, instruktorskou činnost v rámci zahraniční pomoci, cílenou likvidaci či zpravodajské operace. Tyto jednotky jsou zjednodušeně řečeno nasazovány všude tam, kde je vysoká míra rizika, často jde o politicky citlivé případy, kdy není vhodné vzhledem k povaze situace nasazovat regulérní jednotky, či je třeba udržovat informační embargo.

 

Speciální síly a speciální operace mají často jednu společnou charakteristiku, a to poměrně vysokou míru utajení, a to jak co se týče činnosti, tak identity jednotlivých operátorů. Speciální síly dnešní doby bývají obvykle součástí ozbrojených sil státní moci, přičemž co do velikosti, jde ve valné většině případů o menší uskupení, řádově o stovky mužů (v některých případech až tisíce).

 

Organizačně mohou spadat pod jednotlivé složky ozbrojených sil státu, jako je pozemní vojsko, námořnictvo či letectvo a často existují i zpravodajské speciální síly, jako například americká SAD/SOG spadající pod Central Intelligence Agency.

 

V mnoha případech pak existuje jakási zastřešující organizační struktura, sdružující veškeré speciální jednotky a odřady k nim přičleněné pod společné velení. Příkladem může být opět americký JSOC (Joint Special Operations Command), který svou využitelnost v praxi prokázal především během misí ISAF, Enduring Freedom a během proti-povstalecké fáze operací vedených v Iráku.

 

Co se týče českého prostředí, nelze nezmínit organizační přechod 601. skupiny speciálních sil Generála Moravce ze struktur Vojenského zpravodajství pod Generální štáb AČR, navíc fakt, že si Česká republika uvědomuje důležitost speciálních jednotek, podporuje dozajista i záměr vytvořit nové uskupení speciálních sil primárně zaměřené pro podpůrnou činnost v rámci operací vedených 601.skss.

 

Foto: Operátoři 601. skss na cvičení Trident Juncture 2015. / 601. skss

 

Základní úkoly speciálních sil obecně

Americká příručka týkající se speciálních operací, sestavená náčelníky štábu amerického ministerstva obrany, poté kategorizuje úkoly speciálních sil do několika hlavních skupin.

 

První skupinou jsou přímé akce, neboli Direct Action (DA). Ty zahrnují operace, kde je primárně cílem konfrontace nepřítele za účelem jeho oslabení, zajetí či likvidace určeného cíle, získání důležitých zpravodajských informací nebo narušení kapacity nepřítele vést určitou činnost, ať už bojovou nebo nebojovou.

 

Druhou kategorií je poté zvláštní průzkum – Special Reconaissance, který zahrnuje jak průzkumné operace v rámci standartních „zelených operací“, tak i low-profile zpravodajské terénní operace v utajení, kdy je třeba působit vmísený mezi lokální populaci, a přizpůsobit tomu jak svůj zevnějšek, tak vzorce chování i jazykové znalosti.

 

Další kategorií, která je v současné době poměrně dobře viditelná, je poté Foreign Internal Defense – zahraniční bezpečnostní výpomoc. Týká se především instruktorské činnosti při budování a výcviku ozbrojených složek jiného státu v rámci širších operací vedených na daném území, kromě výcviku může jít také o materiální zabezpečení pro účely výcviku a vedení bojové činnosti. 

 

Unconventional warfare neboli nekonvenční válčení, zmíněné již v předchozích řádcích, je dalším důležitým prvkem v rámci působnosti speciálních sil. Zahrnuje partyzánský a protipartyzánský boj, sabotáže, podvratné akce, diverzní akce a další činnosti vykazující charakteristiky nekonvenčního chápaní bojové činnosti.

 

Poslední skupinou, kterou tato práce zmíní, je boj proti terorismu – Counter-Terrorism. Ta ve své podstatě zahrnuje mnoho činností z předchozích skupin, ať už jde o zvláštní průzkumné akce či záchranné operace nebo cílené likvidace, avšak s rozdílem, že jde o úkoly specificky zaměřené proti hrozbě terorismu.

 

Foto: Německé oddíly Sturmtruppen / Public Domain


Stručná historie speciálních sil

Přestože na první pohled by se mohlo zdát, že speciální jednotky, tak jak o nich slýcháváme z různých zdrojů dnes, jsou produktem moderní éry, není tomu zcela tak. Kořeny nekonvenčně zaměřených jednotek lze vysledovat ve své podstatě až do období starověku. Speciální síly jako takové se sice objevily až ve 20. století, určité prvky lze ovšem vysledovat mnohem hlouběji v historii.

 

Zmiňme například perské nesmrtelné, zvláštní oddíly vytvořené v rámci perské armády období prvního perského impéria. Tyto jednotky disponovaly velmi kvalitním výcvikem, a byly nasazovány do nejtěžších bojů.  "Nesmrtelní" využívali manévrování a zákeřných útoků následovaných ústupem s cílem oslabit protivníka a nesli charakteristiky nekonvenčních taktik ne nepodobných dnešním diverzním akcím a nájezdům.

 

V napoleonských dobách to bylo například elitní granátníci, kteří vynikali svou disciplínou a výcvikem, stejně jako svou prestiží v řadách ozbrojených sil tehdejších mocností.

 

První skutečné zárodky speciálních operací a speciálních sil lze pozorovat v období první a druhé světové války, kdy došlo k významnějšímu posunu v rámci vojenského myšlení a prvním znatelnějším projevům nekonvenčních směrů ve vojenství.

 

Pro prvně jmenované období to byly především německé oddíly Sturmtruppen, určené k prudkým soustředěným úderům na slabá místa protivníka, s cílem obsadit nepřátelské zákopy a pozice a umožnit prvosledovým jednotkám následný útok.

 

Šlo v té době o poměrně netradiční taktiku, která se vymykala klasické logice masivních útoků podporovaných dělostřeleckou přípravou proti opevněným liniím protivníka, kde ovšem většinou chyběl moment překvapení. Pro jednotky Sturmtruppen byla však iniciativa a rychlost útoku klíčová, k podpoření účinnosti této taktiky byly jednotky byly vybaveny granáty, zbraněmi na boj zblízka v zákopech a ke konci války také nově zavedenými samopaly.

 

Foto: Britští vojáci SAS v Itálii. / Public Domain

 

Za druhé světové války to potom byly kupříkladu britské jednotky Commandos, které podnikaly nájezdy na nepřátelské pozice, či v té době vzniknuvší jednotky SAS (Special Air Service), v té době známé jako LRDG (Long-Range Desert Group), které podnikaly nájezdy na německá letiště v Severní Africe za pomocí těžce vyzbrojených terénních vozidel, načež po provedení překvapivého úderu se bleskově stáhly, než byl nepřítel schopen se přeskupit a zorganizovat protiúder. 

 

Během studené války počet speciálních operací opět vzrostl, mocenské zápolení západního a východního bloku vytvořilo řadu příležitostí pro speciální síly k tomu, aby ukázaly svou hodnotu. 

 

Typickým příkladem nasazení ať už západních či sovětských speciálních sil byly tzv.“proxy wars“ (války v zastoupení), kdy často příslušníci těchto jednotek sloužili jako instruktoři místních ozbrojených sil na území třetích stran v rámci spolupráce a šíření vlivu jedné strany. Což logicky znamenalo, že toto působení mělo za úkol zabránit rozšiřování vlivu strany druhé, a nepřímo tak proti ní vést boj či činnost omezující její možnosti působení.

 

Jelikož tyto zástupné války se často nesly ve znamení guerillového a povstaleckého boje, co se týče alespoň jedné z místních zúčastněných stran, bylo nasazení speciálních sil více než vitální. V případě hrozící kompromitace bylo poté více než účelné, že byly primárně využívány speciální síly, jelikož z podstaty věci se s touto variantou počítalo, a vojáci byli cvičeni na takovéto situace, nehledě na to, že vláda mohla celou operaci v případě nouze takřka zamést pod koberec.

 

Ačkoliv konflikty jako válka ve Vietnamu či sovětská okupace Afghánistánu byly významnými kolbišti, kde došlo k poměrně rozsáhlému nasazení speciálních sil, jejich čas měl teprve přijít, jelikož se schylovalo k zásadní změně v mezinárodním uspořádání, která měla tyto složky ozbrojených sil vynést takřka na výsluní.

 

Staň se příslušníkem speciálních sil AČR – 601. skss! Výběrové řízení 25.4.2016

 

Redakčně upraveno

Zdroj: Security Outlines

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Jura99 Datum: 03.03.2016 Čas: 12:05

Jednotky britských commandos jsou volnou inspirací holandských búrských komand, která v búrských válkách úspěšně bojovala asymetrickým způsobem se silnějším protivníkem. I samotný název commandos pochází z holandštiny. Jinak kromě vzniku zvláštních jednotek a zvláštních dovedností je také zajímavý i jejich zánik. Např. čs. legie v Rusku a Itálii disponovaly tzv. úderníky, kteří už ale v meziválečné armádě zavedeni nebyli. Rovněž specializace odstřelovač, která běžně existovala za první sv. války i v c.k. armádě, se v prvorepublikové ČSA vůbec nevyskytuje, ani nebyla zavedena puška s dalekohledem. Pokud se nepletu, odstřelovači nebyli mezi válkami zavedeni ani v armádě USA.

avatar
Ngarem Datum: 03.03.2016 Čas: 10:13

Jenom pro upřesnění:
Taktiku činnosti malých skupin propracoval v roce 1756 major Robert Roger, velitel první speciální bojové jednotky Rangers Propracoval postupy a doporučení, jako například:
1) Nikdy nic nepředpokládej, vše si ověř průzkumem a plánuj akci podle zásady: Připrav se na nejhorší a snaž se provést vše co nejjednodušeji.
2) V boji neexistují žádná pravidla. Rozhoduje výsledek a proto musíš odhalit a zabít nepřítele za použití všech dostupných prostředků dříve, než on odhalí a zabije tebe!
3) Nepřítele musíš překvapit. Jdi "zadními dveřmi" odkud tě nepřítel nečeká. Rozdělte se do dvojic, kde jeden druhého kryje.
4) Pokud nemusíš, tak nikdy neriskuj.
5) Měj svou zbraň vždy čistou a nabitou, náboje po ruce a buď připraven okamžitě vyrazit.
6) Nic nezapomeň a vše si před odchodem vzájemně zkontrolujte.
7) Při přesunu se chovej tak, jako kdybys stopoval nějakou zvěř. Pohybuj se a zbraně drž tak, abys nezranil nikoho z jednotky.
8) Jestli tě někdo sleduje, udělej kolečko, vrať se do vlastních stop a znič pronásledovatele v léčce - ze zálohy.
9) Táboříte-li, polovina mužstva spí a druhá je vzhůru a hlídá. Nespěte déle než do úsvitu. Úsvit je nejčastější dobou útoku.
10) Získáte-li zajatce, držte je od sebe oddělené až do výslechu, aby se nemohli domluvit na stejné výpovědi.
11) O všem, co jsi viděl, slyšel a dělal nikdy nelži žádnému příslušníkovi ani důstojníkovi jednotky. Na správnosti informací závisí lidské životy.

avatar
Voodoo Datum: 02.03.2016 Čas: 13:58

Není problém, stane se ;-)

Příslušníci SAS byli do operací v Severní Africe nejprve vysazování z letadel na padácích. Po útocích je vyzvedávala právě vozidla LRDG. Na to konto si David Stirling, zakladatel SAS uvědomil, že když může jeho muže LRDG vyzvedávat, může je i vysazovat. Takže se upustilo od padákových výsadků. A nakonec si SAS pořídila vlastní vozidla, Jeepy Willis a nákladní vozy Chevrolet tuším (stejně jako LRDG) a začala operovat nezávisle na LRDG.

avatar
M4tes Datum: 02.03.2016 Čas: 13:38

Za faktografickou chybu ohledně LRDG se omlouvám, je to samozřejmě tak, jak uvádí Voodoo, šlo skutečně o paralelně fungující samostatné útvary, a došlo tak z mé strany k mýlce. Informace bude na webu SO opravena.

avatar
Rase Datum: 02.03.2016 Čas: 12:14

Je poněkud škoda, že tady už nejsou články o nové vojenské technice (jako dřív).

avatar
Voodoo Datum: 02.03.2016 Čas: 11:47

Na webu security outlines tento článek nejspíš smysl má. Zde na armádních novinách o tom trochu pochybuji. Pro člověka, který se o problematiku speciálních jednotek a operací alespoň trochu zajímá (a to je předpokládám většina pravidelných čtenářů AN), nic nového nepřináší.

Nemluvě např. o nepřesné informaci, kdy autor článku zaměňuje SAS s LRDG. SAS a LRDG byly, sice navzájem spolupracující, avšak naprosto samostatné útvary.

arr