Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Postmoderní svět – zlatá éra speciálních sil – 2. díl

Datum přidání 09.03.2016    Rubrika rubrika: Události     komentáře 1 komentářů    autor autor: Matěj Novák

V následujícím textu bude představeno a rozvedeno první ze čtyř hledisek, na jejichž základě bude dále demonstrována teorie o „zlatém věku speciálních sil“. Každé z těchto hledisek představuje klíčovou část této práce, přičemž jsou brány v potaz soudobé trendy a prameny zabývající se touto problematikou. Jako první hledisko bude rozebrána "povaha konfliktu". Článek vyšel původně na Security Outlines.

Foto: Členové Navy SEAL; ilustrační foto / Public Domain

Foto: Členové Navy SEAL; ilustrační foto / Public Domain 

 

Povaha konfliktů

Období změn

Postmoderní svět, hovoříme-li o něm v kontextu vojenství a ozbrojených konfliktů, je úzce spjat s pojmem revoluce ve vojenství, neboli RMA (Revolution in Military Affairs). O fenoménu RMA, vzhledem k jeho povaze, bude řeč v dalších kapitolách textu. Zvyšující se zájem o tuto teorii lze poté datovat zhruba do období války v Zálivu, tudíž do počátku 90. let 20. století.

 

Výše zmíněné období lze charakterizovat jako období změn, které se dotýkaly ve své podstatě celého světa. Bipolární uspořádání světa se chýlilo ke konci, stálo na prahu svého zhroucení. Vznikaly tak nové státy, národy získávaly samostatnost a svobodu, přičemž pokud to lze takto pojmout, vítěznou stranou se stal Západ, čili státy NATO a ostatní státy nepatřící do přímé sféry vlivu východního bloku.

 

Ačkoliv ozbrojené konflikty dvou státních aktérů zcela nevymizely, což lze doložit právě na příkladu války v Zálivu v 90. letech, povaha dominujících ozbrojených střetů se pozvolna přesouvala do zcela jiné roviny. Po rozpadu sovětského impéria a útlumu závodů ve zbrojení docházelo ke snižování početních stavů armád napříč kontinenty, stejně tak docházelo k redukci výzbroje jednotlivých vojsk.

 

To způsobilo obrovský přetlak na trhu se zbraněmi i lidskou silou. Původně sovětské zbraně a technika se najednou objevily na území nově vzniknuvších států, které se v některých případech zmítaly v silných tranzičních problémech.

 

Co se týče rozvojového světa, zájem mocností znatelně upadal, již nebylo třeba zabraňovat druhé straně v šíření vlivu a pozornost velmocí přesouvala jinam, na přední příčky se začínaly dostávat ekonomické zájmy, ale i politické, avšak zcela jiného charakteru než v předcházející éře.

 

Mezinárodní organizace, stejně tak jako státy samotné, se začaly angažovat v místech, kde docházelo ke krizím, ať už humanitárním, politickým či jiným. Uvolňování poměrů a další výše zmíněné změny v některých případech nastartovaly ovšem poněkud nestabilní a rizikový sled událostí, zmiňme například občanskou válku v Somálsku.

 

Konflikty jako takové změnily svou povahu, ne tak z hlediska své krystalické povahy, kdy stále šlo a jde o střety zájmů skupin, jednotlivců či států, ale spíše z hlediska jejich vedení a ze strany aktérů, kteří v těchto konfliktech hrají zásadní role. Střety velkých státních armád jsou dnes téměř minulostí. Vyloučeny samozřejmě nejsou, ale valná většina ozbrojených konfliktů nyní probíhajících se vyznačuje asymetrickým charakterem.

 

Do hry vstupují speciální síly

Zde se nabízí otázka proč právě speciální síly? Proč by měly zrovna ony hrát prim v případě asymetrického ozbrojeného konfliktu? Nestačily by na to řadové jednotky?

 

Odpovědět na tuto otázku sice není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, avšak ve své podstatě teoreticky ano; řadové síly by mohly zastat i tyto role, ale existuje několik důvodů, proč tomu tak často není.

 

Není cílem této práce zpochybňovat schopnosti, dovednosti a výcvik řadových jednotek, avšak z podstaty věci, příslušníci regulérních jednotek jsou cvičeni a vybavováni za jinými účely; za účely vedení bojových či nebojových činností v rámci svého určení dle doktrinálních standardů své země či organizace, pokud se nebudeme omezovat pouze na svrchované státy.

 

Průzkumné jednotky řadových sil jsou dozajista schopny provádět speciální průzkum či diverzní činnost, pohybovat se za liniemi protivníka, avšak již často postrádají hlubší výcvik a znalosti v oblasti nekonvenčního boje či psychologických operací, navíc je třeba zajistit průzkumnou činnost pro ostatní složky.

 

V rámci bojových uskupení, co se týče pěchotních mechanizovaných uskupení, ty jsou koncipované povětšinou na působení v určitém větším počtu, v součinnosti s ostatními složkami ozbrojených sil, navíc těžká vozidla jsou v mnoha konkrétních případech relativně neefektivní, co se týče podmínek, za jakých mají operovat.

 

Příslušník speciálních sil je již od svého přijetí cvičen na extrém, na to být sám, operovat samostatně v rámci svého týmu, s minimem podpory (což ovšem neznamená, že speciální síly nejsou nikdy podporovány jinými složkami); je v něm tříbena schopnost improvizace, a v tomto ohledu paradoxně „specializovaný“ znamená multifunkční, jelikož příslušníci speciálních sil ve valné většině případů disponují rozličnými dovednostmi, od ochrany VIP, přes demoliční či odstřelovačské schopnosti, často hovoří několika jazyky, jde o uvědomělé a vzdělané jednotlivce schopné plnit širokou škálu netradičních úkolů.

 

Somálsko - válka nového věku

V souvislosti s již zmíněnou intervencí v Somálsku v 90. letech je veřejnosti pravděpodobně nejvíce známá fáze, kdy do konfliktu vstoupily síly OSN a síly Spojených států amerických, a to v rámci operací Restore Hope a Gothic Serpent.

 

Druhá zmiňovaná operace, která se dočkala i svého filmového zpracování (Černý jestřáb sestřelen), měla za úkol odstranit, či lépe řečeno polapit, somálského vůdce a warlorda, Mohammeda Farah Aidida, který velel spojeným militantním klanům v rámci SNA (Somali National Alliance) a byl zodpovědný za smrt desetitisíců Somálců a 24 pákistánských vojáků působících v rámci mise OSN.

 

Jednotky, které se této riskantní operace měly účastnit, se skládaly mimo jiných z jednotek roty B 3. praporu 75. pluku Rangers a roty C jednotky pro speciální operace 1st SFOD-D („Delta force“), příslušníků 160th SOAR s vrtulníky MH-60 Blackhawk a MH-6 Little Bird. Některé prameny zmiňují i přítomnost speciálních sil DEVGRU, jinak známých také jako Navy Seals.

Naval Special Warfare Development Group – speciální jednotka amerického námořnictva vzniknuvší v roce 1987 jako náhrada rozpuštěné Seal Team Six (Micheletti 2005: 124).

Proti těmto jednotkám stály somálské milice, byť výzbrojí a výcvikem znatelně zaostávaly, měly na své straně znalost prostředí, odhodlání, a do jisté míry i přízeň místního obyvatelstva, ale především počty. Celá operace skončila velkým neúspěchem, jelikož se generála Aidída nepodařilo polapit, a navíc došlo k sestřelení dvou helikoptér Blackhawk a v boji s milicí bylo zabito 18 příslušníků amerických sil.

 

Tato operace znamenala nejen pro Spojené státy, ale i pro jejich spojence zásadní lekci, která ve své podstatě nepřímo ilustrovala nadcházející změnu v povaze vedení bojových operací.

 

Vystihnout povahu konfliktu

Abychom se vrátili do teoretické roviny, vystihnout povahu konfliktů a vedení boje v postmoderním světě je úkol, který je značně nad limity této práce, avšak určité zestručněné pojednání lze v tomto případě uskutečnit. Jako první je nutno zmínit nepřítele a jeho charakteristiku obecně.

 

Již nejde o jeden celek, stát a jeho ozbrojené síly, který je nějak politicky ukotvený, známý, a projevuje se určitým způsobem navenek v mezinárodním systému. Nepřítel byl nyní roztroušený, neurčitý, chyběly často klíčové informace o jeho povaze a schopnostech či záměrech.

 

Povstalecké skupiny, vojenské režimy, paramilitární organizace, teroristické skupiny, klanové milice, to je jen malý výčet pojmů a subjektů, které v postmoderním světě hrály a hrají vesměs jednu z hlavních rolí, co se týče ozbrojených konfliktů.

 

Asymetričnost konfliktů je jednou z hlavních charakteristik, v mnoha případech neexistuje frontová linie, neexistuje jasné organizační dělení, uniformovanost, insignie, pravidla boje (Rules of Engagement), jsou velmi často nedodržována, především pak ze strany nestátních aktérů konfliktu. Stírají se rozdíly mezi kombatanty a nekombatanty, v rámci povstaleckého boje může být člověk civilistou a v řádu dnů či hodin může dojít k tomu, že kupříkladu díky nějakému vnějšímu činiteli vezme do rukou zbraň a vyjde do ulic, či se přidá k místní radikální skupině.

 

Vraťme se zde opět k operaci Gothic Serpent, kdy před samotnou operací bylo sice dle zpravodajských informací očividné, že v Mogadišu je rozmístěno mnoho ozbrojených milicionářů, avšak v momentě, kdy americké jednotky dorazily do města, se tento počet ještě navýšil; z obyčejných lidí, do té doby nerozeznatelných od běžných civilistů hemžících se v pouličním ruchu, se stali odhodlaní militanti, stačilo pouze vzít do ruky pušku a zásobníky a následovat klanové velitele.

 

Všechny tyto aspekty implikují jednu společnou charakteristiku, a to takovou, že za těchto podmínek nelze v rámci efektivity využívat standardní taktiky a operační postupy, které by byly jinak použity v případě větších střetů mas ozbrojenců.

 

Tato roztroušenost a neurčitost vyžadovala adekvátní reakci, která přišla v podobě speciálních operací. Roztroušeného, skrytého a motivovaného nepřítele nelze porazit letadly a tanky, aniž by došlo k masivním ztrátám na okolním prostředí, takovou zkušenost zažily například sovětské jednotky při nasazení v Afghánistánu v 80. letech minulého století.

 

Speciální síly v Afghánistánu a Iráku 

Jak ukázaly protipovstalecké a protiteroristické operace vedené koaličními silami v Afghánistánu v rámci misí Enduring Freedom a ISAF či po porážce Saddámova režimu v Iráku v letech 2003 – 2011, jako jedna z velice efektivních možností je nasazení právě vysoce specializovaných, malých úderných týmů, schopných působit v potencionálně nepřátelském prostředí, perfektně vycvičených a vyzbrojených v nekonvenčním způsobu boje a protipovstalecké taktice.

 

Mnoho z nich navíc působilo jako přidělenci pro zpravodajské služby v dané oblasti, a i přes relativně smíšené reakce veřejnosti na tyto konflikty lze říci, že speciální síly v těchto případech odváděly velmi kvalitní práci.

 

Úspěchy lze demonstrovat na jejich výsledcích, kdy se jim v mnoha případech podařilo zajmout či zlikvidovat množství z deklarovaných HVT (High Value Targets), překazit plánované útoky na koaliční síly či místní obyvatelstvo, nebo získat vitální informace vedoucí k získání taktické výhody.

 

Za všechny zmiňme útok na jeskynní komplex Tora Bora, či likvidaci nechvalně známého teroristy Abu Musy al-Zarkávího, kdy za jeho lokalizací a sledováním stály právě speciální síly, v rámci zvláštního uskupení Task Force 145

High Value Target – cíl vysoké hodnoty, zpravidla důležitá osoba, která sama o sobě představuje klíčový článek ve struktuře určité nepřátelské organizace, nebo je jako jednotlivec vitální pro její fungování, např. prostředník, či by mohla poskytovat nezbytný intel vedoucí k dopadení jiného HVT či pro naplánování a splnění dalších cílů (MilitaryFactory.com 2015).

Co se týče povahy nasazení v Iráku, je vhodné zmínit také britské speciální síly, konkrétně pak SAS, kteří zde působili v rámci koaličních speciálních operací jako úderný hrot a jejich hlavní nasazení tvořily především přímá akce a zpravodajská činnost.

 

I přes nesrovnatelně nižší rozpočet, než kterým se pyšnily kupříkladu americké speciální síly, byla jejich důležitost v rámci celé spojenecké strategie nezanedbatelná, britští speciálové si osvojovali praktiky a znalosti, které jim měly pomoci uspět v náročném a extrémně nepřátelském prostředí.

 

Není žádnou výjimkou, že operátoři z řad SAS prováděli každý den minimálně jednu operaci, přičemž byli vytěžování i nad své limity, jednotlivé rotace byly často prodlužovány, a vojáci operovali dnem i nocí, a ve spolupráci se svými americkými protějšky způsobili místním radikálům často citelné škody.

 

Tyto taktiky malých vysoce mobilních a dobře ozbrojených komand se právě v těchto případech velmi osvědčily, což lze demonstrovat i v následujících řádcích, kdy naopak v současnosti dochází aktuálně k dalšímu nasazování speciálních sil, nikoliv k redukci jejich počtů.

 

Současné konflikty

Pokud se podíváme na nynější probíhající konflikty, kupříkladu zmiňme Severní Mali, ukrajinský konflikt či operace proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii, ve všech těchto operacích lze sledovat využití prvků nekonvenčního boje, či přímo prokazatelné nasazení speciálních jednotek. To se týká především Severního Mali, kde operují francouzské speciální síly, jmenovitě Brigade des Forces Spéciales Terre či Les commandosmarine francouzského námořnictva.

 

Tyto konflikty, pokud pomineme ukrajinský případ, kde je situace poněkud složitější, se vyznačují jednak svou asymetričností, absencí trvalé frontové linie a především střety menších či středně velkých komand, kde prim hrají ruční zbraně či maximálně lehká vozidla.

 

Ohledně kampaně vedené proti Islámskému státu, ačkoliv oficiálně nebyla spuštěna žádná rozsáhlá pozemní operace, s velkou pravděpodobností v oblasti působí právě koaliční speciální síly, jmenovitě pak britská SAS, která má mít údajně lví podíl na likvidaci mediálně známého teroristy Jihadi Johna, stejně jako na likvidaci značného počtu jeho řadových bojovníků, přičemž v oblasti operují i americké speciální síly, což dokládá zpráva o proběhnuté záchranné operaci, kdy právě tyto jednotky měly ve spolupráci s kurdskými ozbrojenci zachránit desítky rukojmích ze spárů islamistických militantů.

 

V dalším díle seriálu, respektive v následující kapitole, bude věnován prostor problematice prostředí, kterak ovlivňuje nasazení speciálních sil, jak se tyto speciální síly přizpůsobovaly boji v různorodém terénu a geografických podmínkách, a zdali v současnosti nějaký typ prostředí převažuje či nikoliv, co se týče probíhajících či proběhnuvších speciálních operací.

 

Staň se příslušníkem speciálních sil AČR – 601. skss! Výběrové řízení 25.4.2016

 

Redakčně upraveno

Zdroj: Security Outlines

 

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
svang Datum: 09.03.2016 Čas: 18:21

Prvni skupina vojaku americke soukrome armady DynCorp bude dislokovana v Jemenu na zaklade 3 miliardoveho kontraktu se Spojenymi arabskymi emiraty. Nahradi tam vojaky jine americke soukrome armadni skupiny Blackwater, od roku 2011 prejmenovana na Academi.
http://www.presstv.ir/Detail/2016/03/07/454304/Yemen-mercenaries-Blackwater-DynCorp
https://southfront.org/first-group-of-dyncorp-mercenaries-arrived-in-yemen-and-replaced-the-ones-from-ex-blackwater/

arr