Tank Leopard 2 pro Armádu ČR. Zítra bude pozdě

Armáda ČR po roce 2025 začne řešit náhradu tanků ... Více

Slavný výrobce stíhaček MiG je v klinické smrti

Podle ruských médií Sjednocená letecká korporace ... Více

IDET 2017: Taktická vozidla pro Armádu ČR

Armáda České republiky plánuje vyměnit flotilu ... Více

Český vojenský jaderný program – sci-fi s reálným základem

Hned v první větě této práce považuji za vhodné ... Více

Letecká technika

Představujeme čínské stíhací letouny: Nanchang Q-5

Datum přidání 28.10.2012    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 1 komentářů    autor autor: Michal Polák

Ve druhé polovině padesátých let vznikl v čínském letectvu požadavek na vývoj proudového bojového letounu určeného primárně pro útoky na pozemní cíle. Jako předloha byl zvolen stíhací MiG-19S vyráběný v Číně pod označením J-6. Přesto lze označit výsledný letoun za značně odlišný a i přes morální zastaralost a omezení použití zůstává ve výzbroji dodnes.

Nachang Q-5

Foto: Čínský bojový letoun Q-5 / Wikipedia, Patc045


Potřeba proudového bitevníku

Na začátku padesátých let byl jediným rozšířeným útočným letounem v čínském letectvu sovětský Iljušin Il-10, jež vycházel ještě z legendárního  Il-2 „Šturmovik“, který sehrál veledůležitou roli na východní frontě za druhé světové války. I jeho nástupce se nevyhnul konfliktů a účastnil se na straně severu Korejské války a v případě Číny byl nasazen v roce 1955 ve vojenském konfliktu s Tchaj-wanem.

 

Na základě získaných zkušeností chtěli Číňané letoun podobného určení avšak s proudovým motorem, aby mohl být nasazen v budoucích konfliktech. Sovětský svaz se však v té době o takovou kategorii příliš nezajímal (před Su-7 dostal přednost typově trochu jinak zaměřený MiG-21) a prioritu dostávaly spíše nadzvukové stíhací letouny a strategické bombardéry, jež hrály významnou roli ve studené válce. Číňané se proto v roce 1958 pustili do vlastního vývoje útočného bitevního letounu s proudovým motorem.

 

Jako předloha měl v té době posloužit nadzvukový stíhací letoun MiG-19S, jež se v Číně vyráběl pod názvem J-6. Výsledný letoun se však své původní předloze příliš nepodobá ani po konstrukční stránce. Přeci jen vývoj byl dlouhý a konstruktéři sami zjistili, že ideální bude jít v tomto případě vlastní cestou.

 

J-6Foto: J-6B byl čínskou verzí MiGu-19 / Wikipedia, Max Smith

Problematický vývoj Nanchang Q-5

Samotný vývoj se, podobně jako tomu v Číně bývá, střetl s celou řadou problémů. Nestabilní situace v podstatě projekt bitevního letounu na počátku 60. let pozastavila a při živu zůstal jen zásluhou snahy několika techniků, kteří se se zastavením své práce nehodlali smířit. Až později dostal projekt znovu zelenou a tak mohl proudový bitevník Q-5 v polovině roku 1965 poprvé vzlétnout.

 

Zajímavé je také, že původně byl vývoj zahájen v Shenyangu, ale několik měsíců po započetí projektu bylo rozhodnuto o přesunu vývojových prací do Nanchangu – odtud také část názvu letounu. Samotný vývoj nebyl jednoduchý ani po technické stránce. Dokumentace měla být údajně několikrát kompletně přepracována a problémy se nevyhnuly ani pevnostním zkouškám.

 

Výsledný letoun tak měl dokonce horší parametry, než MiG-19S v řadě ohledů, ale to bylo dáno z části přizpůsobením novému účelu. Sovětský stíhač byl totiž vyvíjen pro rychlé dosažení výšky a vyvinutí co nejvyšší nadzvukové rychlosti. Oproti tomu bojový letoun určený pro útoky na pozemní cíle jde koncepčně jiným směrem – snaží se o dobrou ovladatelnost v nižších výškách, kde také operuje.

 

Nachang Q-5

Foto: Q-5 v barvách Myanmaru. Ve výzbroji má Q-5 také Severní Korea a v minulosti také Pákistán. / Wikipedia, Radzi Desa

Omezené použití bitevníku Q-5

Nanchang Q-5 byl koncepčně zamýšlen zaprvé jako typ pro přímou podporu pozemních vojsk a případně údery v blízkosti fronty. Za druhé jako úderný letoun pro hloubkové nálety nad území nepřítele. Vzdušný boj s nepřátelskými stíhači proto nebyl prioritou Q-5. Přesto řada zdrojů uvádí vzdušný manévrový souboj mezi sekundární úkoly letounu.

 

Maximální rychlost činila pouze M=1,12, takže se se stíhacími letouny v sedmdesátých a osmdesátých letech se Q-5 ani zdaleka nemohl poměřovat. Jako hlavní výzbroj sloužila a vlastně dodnes slouží neřízená munice, konkrétně neřízené rakety a pumy.

 

Jedinou řízenou municí tak jsou pochopitelně střely vzduch-vzduch krátkého dostřelu. V podmínkách současného boje je proto využití letounu velmi omezené a je dokonce v rozporu s požadavkem nadzvukové rychlosti. Například americký bitevník A-10 nebo jeho ruský protějšek Su-25 jsou podzvukové a v přímé podpoře pozemních vojsk je to spíše výhodou.

 

Zapomenout nesmíme ani na to, že Q-5 nebyl schopen operovat v noci a za ztížených meteorologických podmínek, přičemž to druhé zřejmě platí dodnes. I přesto si Číňané stále ponechávají ve výzbroji více než 130 těchto letounů, i když nutno podotknout, že postavených ještě nedávno a v rámci možností modernizovaných.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.3 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Kubec Datum: 28.10.2012 Čas: 15:35

není to tady uvedeno, ale měl jako bitevník i kanónovou výzbroj?

arr