Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Letecká technika

Představujeme čínské stíhací letouny: Shenyang J-8

Datum přidání 16.10.2012    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 0 komentářů    autor autor: Michal Polák

Vývoj těžšího přepadového stíhače Shenyang J-8 započal v polovině šedesátých let jako reakce na dvoumachové letouny zařazené v americkém letectvu. Původní verze vycházela technologicky přímo ze sovětského MiGu-21, pozdější verze se zase blížila spíše k MiGu-23, a to nejen koncepcí ale také konstrukčně.

čínský J-8II

Foto: Původní J-8II se střelami vzduch-vzduch v podvěsu / Wikipedia, U. S. Military


Reakce na dvoumachové letouny

Od roku 1961 pracovali Číňané na vlastní kopii MiGu-21F-13 známé jako Chengdu J-7. Jednalo se o jednomotorový nadzvukový stíhací letoun určený primárně k vedení vzdušného boje. Vzhledem ke své relativní jednoduchosti se stal nejrozšířenějším bojovým letounem nejen v Sovětském svazu, ale také v celém Východním bloku a později také v řadě spřátelených zemí.

 

V první polovině šedesátých let ovšem Američané do výzbroje zařadili několik typů bojových letounů schopných letu vysokou rychlostí v podstatně vyšších výškách, než bylo do té doby obvyklé. Jmenovitě se jednalo o dvoumachové stíhací bombardéry Convair B-58 Hustler, Republic F-105 Thunderchief a také Lockheed U-2 (jako jediný nesplňuje podmínku nadzvukové rychlosti, ale pohybuje se ve výšce nad 21 kilometrů).

 

Na to reagovali nejen Sověti, ale také Číňané, byť v té době se Sovětským svazem již nespolupracovali. Jako základ pro svůj těžší přepadový stíhač proto použili konstrukci a pohonnou jednotku právě z výše uvedeného MiGu-21F-13, respektive Chengdu J-7.

 

Oproti své předloze byl výsledný Shenyang J-8 větší a disponoval dvojicí pohonných jednotek. Číňané sice původně zamýšleli zkonstruovat také jednomotorový těžší přepadový stíhač, ale vývoj výkonnějšího dvouproudového motoru byl nad jejich síly.

 

čínský J-8I

Foto: Původní J-8I vycházela přímo z MiGu-21 / Wikipedia, Max Smith

Pozdní zařazení do výzbroje

Stejně jako v případě výše zmíněného Chengdu J-7, byl i vývoj J-8 zpožděn „Kulturní revolucí“. K zařazení do služby u čínského letectva tak došlo až v roce 1980, více než 11 let od prvního letu prototypu! V té době měli Sověti již deset let ve výzbroji MiG-23 a chystali zavedení nového frontového stíhače MiG-29. Taktéž na straně západních zemí došlo k nemalému pokroku a ve výzbroji byly letouny již 4. generace.

 

Proti nim byl J-8 beznadějně zastaralý a oproti J-7 nabízel jen lepší výkon a umožňoval podvěsit větší počet řízených střel. Proto bylo přikročeno k vývoji celkově inovované verze J-8II, jež se koncepčně i konstrukčně inspirovala právě v sovětském MiGu-23, které Čína získala v sedmdesátých letech z Egypta. Vstupy do motorů se tak přesunuly z přední části letounu na boky trupu a podobnosti nikterak náhodné si lze na první pohled všimnout i u zbytku celé konstrukce.

 

Avšak oproti MiGu-23 disponoval čínský letoun dvojicí proudových motorů na místo jednoho a nedisponoval křídly s měnitelnou geometrií. Ty jsou u čínského letounu na první pohled navržené spíše pro vyšší rychlosti, takže J-8 nebude mít příliš dobré letové vlastnosti při nižších rychlostech a v manévrovém boji, ke kterému ovšem koncepčně ani nebyl vyvíjen.

 

Sovětský MiG-23

Foto: Sovětský MiG-23 na základě kterého vznikl J-8II / Wikipedia, U. S. Navy

Postupné modernizace drží J-8 ve výzbroji dodnes

V dalších letech Číňané modernizovali letoun J-8, jak se dalo. Dostal mnohokrát nový radar, implementovány byly zbraňové systémy pro novější a výkonnější střely vzduch-vzduch a vestavěny byly také nové pohonné jednotky s vyšším tahem a delší životností.

 

Letoun se dočkal také instalace nástavce pro tankování za letu a posléze vznikla celá řada verzí stroje J-8. Za zmínku stojí zejména J-8IIG určená pro mise typu SEAD (Suppression of Enemy Air Defenses), tedy potlačení nepřátelské protivzdušné obrany nebo průzkumná JZ-8F.

 

V posledních verzích jako například F-8IIM nebo J-8II je schopen letoun útočit také na pozemní i námořní cíle a využívat přitom svých výkonů a to i pomocí střel Kh-23P, respektive Kh-31A. Proti vzdušným cílům by měl pak být schopný využívat také ruské střely R-27R1 nebo R-73. Z J-8 se tak nakonec stal docela užitečný výkon se slušnou nosností, ačkoliv kvalit ruských a západních letounů nedosahuje.

 

Přeci jen maximální rychlost M=2,2 a slušná stoupavost vyplývající z původních požadavků nezaručují úspěch v době, kdy stále větší roli hraje avionika, zbraňové a elektronické systémy. Navíc výše uvedené rychlosti dosahují dnes i podstatně obratnější letouny s vyšší nostností.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.8 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

arr