Tank Leopard 2 pro Armádu ČR. Zítra bude pozdě

Armáda ČR po roce 2025 začne řešit náhradu tanků ... Více

Slavný výrobce stíhaček MiG je v klinické smrti

Podle ruských médií Sjednocená letecká korporace ... Více

IDET 2017: Taktická vozidla pro Armádu ČR

Armáda České republiky plánuje vyměnit flotilu ... Více

Český vojenský jaderný program – sci-fi s reálným základem

Hned v první větě této práce považuji za vhodné ... Více

Letecká technika

Představujeme čínské stíhací letouny: Xian H-6

Datum přidání 23.10.2012    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 2 komentářů    autor autor: Michal Polák

V roce 1953 obdrželi Číňané od Sovětského svazu bombardéry Tu-4, které však začaly rychle zastarávat. Později proto Číňané dohodli výrobu proudového Tu-16 ve vlastní fabrice, čímž se začala psát historie středního strategického bombardéru H-6. Zásluhou celé řady modernizací zůstává u čínského letectva dodnes a jeho vyřazení se neplánuje ani v nejbližších letech.

Xian H-6

Foto: H-6 čínského letectva / Wikipedia, Li Pang


Reakce na zařazení proudových stíhačů

Padesátá léta znamenala pro vrtulové stíhací letouny definitivní konec. Změna se samozřejmě dotýkala i celé řady dalších typů, které musely reagovat na stíhací letadla poháněné proudovým motorem. Bombardéry s pístovými motory se tak staly pro stíhače relativně snadnou kořistí.

 

Čína v roce 1953 obdržela od Sovětského svazu bombardér Tu-4, který byl kopií amerického Boeingu B-29. Ačkoliv bylo na přelomu čtyřicátých a padesátých let vyrobeno hned několik stovek těchto bombardérů, další zájem opadl. Pozornost šla směrem k letounům s proudovým motorem – ať už stíhacích nebo bombardérů. Jedním z nich byl právě bombardér Tu-16, o který Čína v roce 1956 vyjádřila zájem a o dva roky později ho začala vyrábět v Xianu jako typ H-6.

 

Výrobní závod se v té době potýkal spíše s nedostatečnou rychlostí výroby, než technickými problémy. Přeci jen dohodnutá výroba dle dodané dokumentace byla něco úplně jiného, než v dalších letech snaha něco okopírovat a dotáhnout výrobu vlastních letounů do zdárného konce.

 

Tu-16Foto: Sovětský Tu-16 / Wikipedia, U. S. Navy

Přeměna v raketonosný bombardér

Čínský Xian H-6 vzlétnul poprvé v roce 1959. V první polovině šedesátých let byla do výzbroje zařazovaná verze, jíž bychom mohli označit prakticky za identickou kopii sovětského Tu-16, který byl v té době stále ještě moderním středním strategickým bombardérem.

 

Nebylo proto divu, že se Číňané snažili již samostatně a nezávisle na Sovětech letoun vylepšovat a začaly také vznikat varianty uzpůsobené nejrůznějším bojovým a jiným úkolům. Za zmínku stojí zejména H-6A vyvinutý jako nosič jaderných bomb a průzkumný H-6B. Přeci jen už původní Tu-16 měl dostatek výkonu a bombardéry jsou skupinou letadel, kde není třeba neustále vyvíjet nové konstrukce.

 

V 80. a 90. letech, tedy více než dvacet let po zařazení do výzbroje, vznikla celá řada dalších verzí H-6E/F/G/M. Přelomovým byla přeměna strategického bombardéru pro nošení řízených raket, z H-6 se tak stal tzv. raketonosný bombardér schopný útočit na pozemní i námořní cíle. Číňané se pro tento účel původně snažili získat ze Sovětského svazu nadzvukový bombardér Tupolev Tu-22, ale Sověti (Rusové) byli neoblomní. Číňané se proto rozhodli nadále pokračovat v modernizacích typu H-6.

 

Xian H-6Foto: H-6 zespoda, všimnout si můžete pylonů pro podvěšení řízených střel / Wikipedia, Aquatiger127

Vzdušný tanker i bombardér pro počátek 21. století

Kromě integrace výkonnějších zbraňových systémů v podobě protiradarových, případně protilodních střel Číňané využili potenciál letounu a vyvinuli variantu sloužící jako vzdušný tanker. Jednotlivých tankovacích verzí HY-6/U/D/DU  je několik. Některé letouny byly jako vzdušné tankery přímo vyrobeny, zatímco jiné přestavěny a u některých dokonce byla ponechána možnost nesení původní výzbroje.

 

Video: Raketonosný bombardér H-6 odpaluje protilodní řízenou střelu / YouTube

 

Vůbec nejmodernější verzi letounu H-6K představili Číňané teprve nedávno. Původní čínské proudové motory WP-8 byly nahrazeny za dvouproudové ruské D-30KP-2 s vyšším tahem i nižší spotřebou. Změny se dotkly také konstrukce, ve které byly použity kompozitní materiály, což vedlo ke snížení hmotnosti a zvýšení doletu. Jako výzbroj má H-6K využívat už jen řízené střely ale i ty s plochou dráhou letu.

 

Stále se však jedná konstrukčně o letoun z počátku padesátých let. Samotné výkony a poslední modernizace na druhou stranu dělají z H-6K střední bombardér schopný operovat v celé oblasti kolem Číny a využívat při tom aktuálních zbraňových systémů. Samotné výkony totiž nejsou vůbec špatné – maximální rychlost přes 1050 kilometrů v hodině a dolet 6 000 kilometrů hovoří za vše.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.1 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
raptor Datum: 25.10.2012 Čas: 11:00

Název článku je obdobný, jak se psalo v 70 až 80 letech minulého století . Západní letadla vždy bombardéry, sovětské letouny vždy označovány za stíhačky.

avatar
Turms Datum: 24.10.2012 Čas: 14:26

Chtělo by to změnit název článku, když se jedná o bombardér a ne o stíhačku, jinak pěkný článek.

arr