Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Letecká technika

Představujeme čínské stíhací letouny: Xian H-6

Datum přidání 23.10.2012    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 2 komentářů    autor autor: Michal Polák

V roce 1953 obdrželi Číňané od Sovětského svazu bombardéry Tu-4, které však začaly rychle zastarávat. Později proto Číňané dohodli výrobu proudového Tu-16 ve vlastní fabrice, čímž se začala psát historie středního strategického bombardéru H-6. Zásluhou celé řady modernizací zůstává u čínského letectva dodnes a jeho vyřazení se neplánuje ani v nejbližších letech.

Xian H-6

Foto: H-6 čínského letectva / Wikipedia, Li Pang


Reakce na zařazení proudových stíhačů

Padesátá léta znamenala pro vrtulové stíhací letouny definitivní konec. Změna se samozřejmě dotýkala i celé řady dalších typů, které musely reagovat na stíhací letadla poháněné proudovým motorem. Bombardéry s pístovými motory se tak staly pro stíhače relativně snadnou kořistí.

 

Čína v roce 1953 obdržela od Sovětského svazu bombardér Tu-4, který byl kopií amerického Boeingu B-29. Ačkoliv bylo na přelomu čtyřicátých a padesátých let vyrobeno hned několik stovek těchto bombardérů, další zájem opadl. Pozornost šla směrem k letounům s proudovým motorem – ať už stíhacích nebo bombardérů. Jedním z nich byl právě bombardér Tu-16, o který Čína v roce 1956 vyjádřila zájem a o dva roky později ho začala vyrábět v Xianu jako typ H-6.

 

Výrobní závod se v té době potýkal spíše s nedostatečnou rychlostí výroby, než technickými problémy. Přeci jen dohodnutá výroba dle dodané dokumentace byla něco úplně jiného, než v dalších letech snaha něco okopírovat a dotáhnout výrobu vlastních letounů do zdárného konce.

 

Tu-16Foto: Sovětský Tu-16 / Wikipedia, U. S. Navy

Přeměna v raketonosný bombardér

Čínský Xian H-6 vzlétnul poprvé v roce 1959. V první polovině šedesátých let byla do výzbroje zařazovaná verze, jíž bychom mohli označit prakticky za identickou kopii sovětského Tu-16, který byl v té době stále ještě moderním středním strategickým bombardérem.

 

Nebylo proto divu, že se Číňané snažili již samostatně a nezávisle na Sovětech letoun vylepšovat a začaly také vznikat varianty uzpůsobené nejrůznějším bojovým a jiným úkolům. Za zmínku stojí zejména H-6A vyvinutý jako nosič jaderných bomb a průzkumný H-6B. Přeci jen už původní Tu-16 měl dostatek výkonu a bombardéry jsou skupinou letadel, kde není třeba neustále vyvíjet nové konstrukce.

 

V 80. a 90. letech, tedy více než dvacet let po zařazení do výzbroje, vznikla celá řada dalších verzí H-6E/F/G/M. Přelomovým byla přeměna strategického bombardéru pro nošení řízených raket, z H-6 se tak stal tzv. raketonosný bombardér schopný útočit na pozemní i námořní cíle. Číňané se pro tento účel původně snažili získat ze Sovětského svazu nadzvukový bombardér Tupolev Tu-22, ale Sověti (Rusové) byli neoblomní. Číňané se proto rozhodli nadále pokračovat v modernizacích typu H-6.

 

Xian H-6Foto: H-6 zespoda, všimnout si můžete pylonů pro podvěšení řízených střel / Wikipedia, Aquatiger127

Vzdušný tanker i bombardér pro počátek 21. století

Kromě integrace výkonnějších zbraňových systémů v podobě protiradarových, případně protilodních střel Číňané využili potenciál letounu a vyvinuli variantu sloužící jako vzdušný tanker. Jednotlivých tankovacích verzí HY-6/U/D/DU  je několik. Některé letouny byly jako vzdušné tankery přímo vyrobeny, zatímco jiné přestavěny a u některých dokonce byla ponechána možnost nesení původní výzbroje.

 

Video: Raketonosný bombardér H-6 odpaluje protilodní řízenou střelu / YouTube

 

Vůbec nejmodernější verzi letounu H-6K představili Číňané teprve nedávno. Původní čínské proudové motory WP-8 byly nahrazeny za dvouproudové ruské D-30KP-2 s vyšším tahem i nižší spotřebou. Změny se dotkly také konstrukce, ve které byly použity kompozitní materiály, což vedlo ke snížení hmotnosti a zvýšení doletu. Jako výzbroj má H-6K využívat už jen řízené střely ale i ty s plochou dráhou letu.

 

Stále se však jedná konstrukčně o letoun z počátku padesátých let. Samotné výkony a poslední modernizace na druhou stranu dělají z H-6K střední bombardér schopný operovat v celé oblasti kolem Číny a využívat při tom aktuálních zbraňových systémů. Samotné výkony totiž nejsou vůbec špatné – maximální rychlost přes 1050 kilometrů v hodině a dolet 6 000 kilometrů hovoří za vše.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.1 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
raptor Datum: 25.10.2012 Čas: 11:00

Název článku je obdobný, jak se psalo v 70 až 80 letech minulého století . Západní letadla vždy bombardéry, sovětské letouny vždy označovány za stíhačky.

avatar
Turms Datum: 24.10.2012 Čas: 14:26

Chtělo by to změnit název článku, když se jedná o bombardér a ne o stíhačku, jinak pěkný článek.

arr