Samohybný minomet na podvozku Pandur II 8×8

Česká společnost Tatra Defence Vehicle a.s. (TDV) ... Více

Armáda ČR chce německé Pumy. Jaká je finanční stránka?

Ministerstvo obrany ČR (MO ČR) plánuje nakoupit za ... Více

Rusko-běloruské cvičení Zapad-2017: Úhly pohledu

Včera skončilo obří rusko-běloruské cvičení ... Více

Události

Protivzdušná obrana Armády ČR: Učme se z minulosti

Datum přidání 07.11.2017    Rubrika rubrika: Události     komentáře 29 komentářů    autor autor: Milan Vašíček

Z hlediska pojetí protivzdušné obrany (PVO) se za posledních několik dekád nic zásadního nezměnilo. Jen to, že dnešní řešitelé vůbec nevědí a ani netuší, že stejná problematika se řešila před 20 lety a přistupují k ní jako nově vzniklému problému. Tento text vznikl jako reakce na diskuzi pod článkem Americká armáda testuje mobilní protivzdušnou obranu.

Foto: Palebný prostředek PVO krátkého dosahu STROP II / archív autora

 

Stačilo by se například podívat na závěry konference PVO z roku 2001 tehdejší Vojenské akademie v Brně (VA Brno), nyní Univerzity obrany (UO), či na řadu zahraničních konferencí k tomuto tématu.

 

V současnosti na poli PVO je nového snad jen to, že se objevil nový specifický cíl – drony. Je také třeba počítat s efektem stealth a pokročily technologie průzkumných, naváděcích a řídících prostředků.

 

Ke zvýšení účinnosti české vojskové PVO krátkého dosahu od roku 1980 probíhaly studijní a vývojové práce k vyřešení protiletadlového (PL) kompletu, který by nahradil 30mm samohybný protiletadlový dvojkanón Praga PLDvK 53/59, zvaný „Ještěrka“ 

 

V první etapě řešení to byl projekt STROP I, kde na strojový spodek BVP-1 byla lafetovaná věž se dvěma 30mm kanóny a čidly systému řízení palby (SŘP). Ve druhé etapě se přešlo k hybridnímu řešení protiletadlovému kompletu (PLK) STROP (STROP II), který byl společným řešením VVÚ ZVS (Prototypy) Brno a Konštrukty Trenčín.

 

Strojovým spodkem se stala TATRA 815 v provedení 152 mm ShKH vz.77. Ve věži byl zalafetován 30mm sovětský kanon 2A38, po bocích byly umístěny raketnice pro protiletadlové řízené střely (PLŘS) a čidla SŘP. Postavení prototypu se uskutečnilo až po roce 1989. Počátkem 90. let však Armáda ČR od projektu ustoupila.


Armáda ČR v roce 1995 začala zvažovat nabídku samohybného protiletadlového kompletu (ShPLK) ráže 35 mm nabízeného tehdejší firmou Oerlikon ve spolupráci se Škodou Plzeň. Nabízený PL prostředek kombinoval 35/1000 revolverový kanón Oerlikon/Contraves s kadencí 1000 ran/min (v té době novinka) a podvozek Tatra pod názvem STYX Škoda / Oerlikon-Contraves. Součástí nabídky byl rovněž nový druh munice, časovací náboj se střepinovým účinkem AHEAD (Advanced Hit Efficiency And Destruction). SŘP měl být řešen ve spolupráci s firmou Retia Pardubice.

 

Cena ShPLK se odhadovala na 150 až 200 milionů Kč, cena jednoho náboje 35 mm AHEAD na 16 tisíc Kč (normální tříštivotrhavý 3000 Kč a protipancéřový 6000 Kč), vše v cenách roku 1995.

 

Náboj AHEAD je nákladný ze dvou důvodů, jednak je to dálkově elektronicky nastavovaný zapalovač, jeho časování podle naměřené úsťové rychlosti snímačem na hlavni a nastavené dálky střelby, jednak pro ruční laboraci 152 kusů wolframových válečků-projektilů o hmotnosti 3,3 gramu, které se výbušnou náloží vymetou z těla střely vpřed ve směru letu střely. Efektivní průměr ničení se udává na 3 m. Dále cena náboje zahrnuje IT systémové náklady. Jedna palebná dávka o 15 až 20 ranách by tak přišla na 250 až 300 tisíc Kč.

 

Foto: Tento 35 mm PLK/1000 se měl lafetovat na podvozek Tatra; větší foto / archív autora

  

Účinek střely AHEAD je efektivní jen proti měkkým vzdušným cílům, jako jsou řízené střely (ŘS) či drony. Ukazuje se, že náboj typu AHEAD je slepou cestou ke zvýšení ničivého účinku na odolnější vzdušné cíle. Proto se systém Oerlikon Skyshield ujal jen jako námořní zbraň pro ničení protilodních ŘS. 

 

Zpět do českých 90. let – v té době se předpokládalo o zavedení cca 50 kusů ShPLK do výzbroje armády. Pro nemožnost finančně zabezpečit vývoj a pro neujasněnou koncepci PVO Armády ČR byla nabídka ukončena na úrovní vstupního ideového projektu.

 

Pár slov o roli autora článku v projektu: 
V řešení projektu STYX jsem se ocitnul na základě požadavku mého žáka, který měl na ministerstvu obrany (MO) na starost dělostřeleckou výzbroj, abych vyhodnotil palebnou efektivnost této ShPLK koncepce.


O analýzu efektivity ShPLK pak projevila zájem firma Oerlikon, kvůli propagaci svého PL kanónového systému, zejména systému AHEAD.

 

S tím jsem třikrát vystoupil na „EUROPEAN AIR DEFENCE SYMPOSIUM" pořádaných ROYAL MILITARY COLLEGE OF SCIENCE, Shrivenham, UK, v létech 1996 až 1998, a v roce 1996 na osobní pozvání konzultační firmy H. Silver and Associates (UK) Ltd. na Ground Based Air Defence Conference London, UK, 1996. Rovněž přímo v závodě Oerlikon v Curychu jsem vývojovým pracovníkům vysvětloval metodiku hodnocení bojové efektivity PL kanónového kompletu a její dopady na konstrukční řešení PL kanónového kompletu.

 

Na konferencích jsem působil jako „exot z východu", protože si o nás mysleli, že nás právě setřásli ze stromu. A navíc, že jsem si dovolil zapochybovat o udávaných hodnotách efektivnosti jejich PL systémů, když jsem rozebral podmínky, které ovlivňují pravděpodobnost zásahu vzdušného cíle.

 

Video: Testování (podzim 2017) munice kategorie "AHEAD" americkou firmou Orbital ATK proti dronům. / YouTube

  

Novostí bylo reálné vyhodnocení pravděpodobnosti zásahu, které se ve výsledcích dosti lišilo od hodnot uváděných výrobci, což svým způsobem vyvolalo pozornost jak uživatelů, tak výrobců.

 

Například v té době Bundeswehr modernizoval ShPLK Gepard. Na jeho příkladu jsem na jednom sympoziu zhodnotil jeho palebnou efektivitu dosaženou modernizací. Po vystoupení na mě vyběhl „obršt" Bundeswehru, kde jsem získal utajovaná data o palebné efektivitě modernizovaného Gepardu. Nebyl schopen uvěřit, že reálnou palebnou efektivitu PL kanónových systémů lze přesně matematicky prognózovat pouze se znalostí dostupných podkladů, zejména pak použitím reálně formulovaného modelu chybového řetězce pravděpodobnosti zásahu vzdušného cíle.

  

Všichni výrobci zatajují, a ani neberou do úvahy, že bojová efektivita, tedy zásah vzdušného cíle, závisí především na přesné prognóze letu vzdušného cíle, ať se vede palba kanónem nebo PLŘS. A co je nejhorší, že ani sami armádní uživatelé v NATO toto nereflektují, jak jsem se o tom přímo přesvědčil na konferencích, kterých jsem se zúčastnil. Navíc je zcela úsměvné tvrzení, že systémy PVO budou schopny ničit raketovou, dělostřeleckou a minometnou munici RAM (Rocket, Artillery, Mortar).

 

To, co se deklaruje, je udáváno z testů, kdy vzdušný cíl letí v předem definované vodorovné přímkové dráze s předem definovanou rychlostí a za příznivých povětrnostních a pozorovacích podmínek. Takže reálná pravděpodobnost je tak nanejvýš do 30 až 50 % teoretické pravděpodobnosti zásahu.

 

Jako příklad (sice pro raketovou PVO) uvádím čerstvou skutečnost (srpen 2016) ze Sýrie. Izraelské armádě se nepodařilo sestřelit ruský dron ani dvěma odpálenými raketami Patriot a jednou ŘS odpálenou z letadla.

 

Foto: Schéma fungování systému PVO Skyshiled; větší foto / archív autora

   

Potlačení funkce přibližovacích zapalovačů snižováním odrazivosti cíle (technologie stealth) může být příčinou skutečnosti, že se izraelské armádě nepodařilo sestřelit dron ani dvěma odpálenými raketami Patriot a jednou ŘS odpálenou z letadla. Další možností je aktivní rušení funkce naváděcí hlavice ze strany dronu.

 

Řízené raketové střely mají bojovou pravděpodobnost zásahu cíle 70 až 90 %. To znamená, že vystřelením třech ŘS by měla být celková pravděpodobnost zásahu ruského dronu prakticky 100 %. Ke zničení však nedošlo a dá se také zcela vyloučit, že by selhalo navedení všech tří raket.

 

Potom jediným důvodem selhání může být "stealth" opatření dronu (maskovací nátěr, či jiné rušící zařízení), které snížilo pravděpodobnost zásahu ŘS méně než na 20 %, zřejmě v důsledku narušení funkce přibližovacího zapalovače.

 

Tedy snížením pravděpodobnosti zásahu jedne ŘS na 20 % by se vystřelením třech ŘS dosáhlo maximálně 50 % (mezní hodnota, pro kterou lze ještě reálně uplatnit teorii pravděpodobnosti) celkové pravděpodobnosti zásahu vzdušného cíle.


V podstatě se tedy dá říci, že je jedno, čím se střílí (raketa, kanón). Bojová efektivita PVO závisí především na systému detekce, identifikace a lokalizace cílů.

  • Detekovat cíl: odhalit existenci objektu na základě odhalení demaskujících příznaků.
  • Identifikovat cíl: zařadit cíl mezi konkrétní druhy cílů – určit tvar, rozměry cíle, stupeň ochrany a činnost cíle, a stanovit jakým způsobem může být hrozbou.
  • Lokalizovat cíl: určit polohu a pohyb cíle v prostoru.

Na to vše je jen nanejvýš čas do několika desítek sekund, někdy ani těch deset sekund nebude k dispozici k provedení palebného zásahu. S tím stojí či padá PVO.


A toto diskuze k článku Americká armáda testuje mobilní protivzdušnou obranu zcela míjí. To ukazuje na to, jak nízké je všeobecné povědomí o bojové efektivitě zbraňových systémů PVO.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.6 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
petres Datum: 14.11.2017 Čas: 09:07

Iris-T
jde jenom o úhel pohledu. Pointa koncově naváděné munice může být i v tom, že např. ORKA pro 57 mm Bofors by nahradila RBS-70 pro malé cíle (protože je levnější), tam kde 20 mm kanon nestačí (třeba z důvodu dosahu).

avatar
Iris-T Datum: 12.11.2017 Čas: 17:33

To nejde... celou dobu píšu o výhodě levnější munice a vy se zase bavíte o návaděné munici. Pointa toho celého článku byla, že je to z velké části nesmysl.

avatar
flanker.jirka Datum: 12.11.2017 Čas: 14:45

Iris-T: tak to už lépe zmínit systém z něho vycházející v podobě Draco s DART municí
http://www.military-today.com/artillery/draco.htm

nebo Bofors 57 mm s municí Orka s laserovým navedením
https://www.youtube.com/watch?v=XKVIXXabkl0

avatar
Iris-T Datum: 11.11.2017 Čas: 18:32

Flanker: http://www.military-today.com/artillery/otomatic.htm už tou cestou šli, ale nikdo to nekoupil. A proč by to nešlo? Kam 35 mm nedostřelí, to už řeší rakety. Ale kam dostřelí je škoda plýtvat raketu.

avatar
flanker.jirka Datum: 11.11.2017 Čas: 16:58

Iris-T: ale to jsou hybridní systémy, to je řešení, kdy kanony kryjí nedostatky střel, například to, že některé cíle nemají IR stopu a střely mají velkou hodnotu minimální dálk použití. Nahrazením pouze kanony to asi nepůjde.
Ohledně hybridních systémů tu byl nedávno článek o poptávce v USA.
http://www.armadninoviny.cz/americka-armada-testuje-mobilni-protivzdusnou-obranu.html
Velkorážný flak by se hodil v případě munice s koncovým navedením, ale touto cestou nikdo nepůjde.

avatar
Iris-T Datum: 11.11.2017 Čas: 14:47

Flanker: Staré velkorážní flaky fakt ne, měl jsem na mysli obranu pozemních jednotek před vrtulníky a drony. Případně nízkoletícím letadlům. 40 mm maximálně, na pohyblivé platfomě. Vozidlo typu Gepard/Tunguzka/STROP 2/LVKV.

avatar
flanker.jirka Datum: 11.11.2017 Čas: 09:01

Iris-T: v době rozhodování o manpadech (VSHORAD) se AČR, myslím, rozhodla správně pro RBS 70. V té době byly k dispozici pouze systémy s IR samonavedením jako Stinger, Igla, Grom, Mistral, ...
Účinnost a efektivnost těchto systémů je diskutabilní při existenci aktivních obranných systémů oslepujících jejich hlavice. Oproti tomu systém s raketou letící v nasvětleném laserovém paprsku nezarušíte. Výhodou je i dosah u NG až 8 km. Výhodu má systém i při střelbě na příletu, IR stopa letadla je z čela menší.
Další výhodou, je cena střel, nemáte na nich žádnou hlavici samonavedením.
... podobnou variantou by mohl být britský Starstreak

Kanony AČR určitě chybí, ale pokud by jste chtěl nahradit opravdu kompletně VSHORAD střely, tak by jste musel reinkarnovat kanony jako třeba KS 30 řáže 130 mm, údajně měli dostřel až 27 000 m a výška až 19 500 m.
http://www.vhu.cz/exhibit/130mm-protiletadlovy-kanon-ks-30/

avatar
Iris-T Datum: 10.11.2017 Čas: 19:33

Charon: cíle RAM jsou malé a rychlé. Těžko se zachytí a težko se trefí a to celé v řádu zlomku sekundy před dopadem...

avatar
Iris-T Datum: 10.11.2017 Čas: 19:31

Ne že bych to tom nějak extra hodně věděl, ale přijde mi, že na systémy PVO krátkého dosahu je logičtější využít kanony než PTŘS. Kanonový prostředek by měl mít výhodu v objemu vezené (a nabité) munice, měl by být cenově efektivnější (když nepočítáme předražené řízené náboje a jiné supertechnologie) a měl být schopen i přímé palebné podpory. Jaký má smysl střílet drahou raketu proti dronům? Co se týká predikce letu, projektil kanónu má asi vyšší rychlost než PTŘS a tedy menší chybu a tomu možnost vystřelit dávku s nějakým rozptylem.

Osobně mně mrzí, že STROP 2 nepokračoval. RBS70 NG nechápu.

avatar
Charon314 Datum: 08.11.2017 Čas: 23:24

Přiznám se že jsem úplně nepochopil co nám chce vlastně autor říct. Z jaké minulosti že se máme učit? Že je pro PVO zásadní nejdřív správně najít a zaměřit cíl? To dá snad rozum... Co mi naopak rozum nebere je tvrzení že výrobci (dokonce speciálně západní výrobci) PVO systémů tuto očividnou skutečnost snad nějak tají...?

Dovolil bych si dvě faktické poznámky:

1) sestřelovat RAM cíle je právě z hlediska zaměření a navádění jednodušší, právě protože se pohybují po balistické dráze a jde tak přesně určit jejich budoucí polohu. To je zásadní rozdíl oproti letadlům, dronům a (některým) řízeným střelám - tyhle cíle jsou z principu hůř předvídatelné. Nic směšného na tom nevidím.

2) incident s patrně ruským dronem a Izraelskou PVO má řadu vysvětlení jiných než stealth prvky nebo rušení: Drony jsou malé, radary (hlavně software) Patriotů i F-16/F-15 nejsou na takové cíle stavěné. Drony létají pomalu - problém pro dopplerovské radary. Drony létají (často) nízko - mohou se schovat za terénem. A hlavně: pokud se bavíme o systémech středního a velkého dosahu (viz ten Patriot), je pozice cíle v momentě zásahu z principu jen odhadnutelná na základě různých scénářů (od "cíl pokračuje po stejné dráze stejnou rychlostí" až po "cíl v okamžiku odpálení střely udělá split-S, zapne forsáž a mizí jak nejrychleji dokáže"). No-escape zone je zlomkem maximálního dosahu systému (to platí samozřejmě i pro letecké ŘS) a je nepravděpodobné že by Izraelci nechali narušitele vstoupit tak daleko do jejich vzdušného prostoru.
Nepodezírám autora článku že by tyhle věci nevěděl, ale o to víc je zarážející jeho jednostranná interpretace zmíněné události...

avatar
flanker.jirka Datum: 08.11.2017 Čas: 20:50

Petres: přesně, android. V pořizování techniky jsem stále optimistou. Potíž je v "koncepcnosti" na jednu stranu chce AČR nové schopnosti a na druhou kupuje techniku, která to neumí.
Ale nemusí to být MEADS, když víme, že Izrael má funkční systém že kterého chce MO pořídit radar, nemyslím Spyder, ale Barak8 nebo Abisr. A to doplnit evropskými systémy, že kterých můžeme mít i střely pro Gripen, Iris T je už na Gripen integrován a používán.

avatar
petres Datum: 08.11.2017 Čas: 19:56

flanker.jirka
byť s vámi v něčem souhlasím, snažil jsem se vyjít ze současné reality (nemá smysl si stavět vzdušné zámky a doufat, že se armáda ReVisoru obratem zbaví a pořídí Giraffe 1X, či v případě systému Skyranger + RBS-70 = ASRAD-R příslušný systémový radar ) - to znamená, co ve výzbroji je (RACCOS, ReVisor), nebo je podepsaná smlouva, ale zatím nedodáno (RBS-70 NG), nebo je věc před závěrečným podpisem smlouvy (ELTA-ELM-2084 MMR).

Vycet střel máte hodně pestrý. Mít Nadaný kvůli 24 pleteným raketám nevidím efektivně, to spíše ty střely někomu k nasams prodat a mít vlastní systém například na bázi více variant střel IRIS-T a SLS.
Plně jsem neporuzumněl, co jste tím myslel (zřejmě mobil).

Ale je na nás, jaké střely bychom si k NASAMS pořídily (přijde mi výhodná právě možnost výběru střel s různým dosahem a způsobem navádění, což nabízejí i jiní, otázka je použití i na letadlech). To byl pouze výčet těch, které v něm lze použít (včetně IRIS-T). Pokud bychom chtěly z nějakého důvodu pouze IRIS můžeme si pořídit systém od Diehlu, o MEADS (MEADS/Lockheed Martin) pochybuji. V přídadě SPYDERu mi přijde, že by naše PVO byla vázána moc na jednu zemi (Izrael).

avatar
flanker.jirka Datum: 08.11.2017 Čas: 19:19

Moc pěkné sepsané. Jen bych si dovolil tvrdit, že dnešní moderní čidla dokáží detekci s lokalizaci spojit v jeden proces. Do budoucna i identifikace v podobě určení druhu cíle primárním radarem nebo technologií ISAR a NCTR.
Včasnost zjištění NLC v terénu ČR ovlivní činnost z dominant terénu, výška antén RL prostředků nad terénem a rychlost obnovy informace. Taková opatření umožní více času na rozhodovací proces, který by se měl také zjednodušit. Ale to by se musely najít prostředky třeba na to, že Raccos nahradí principiálně nový prostředek.
Systémy VSHORAD a SHORAD by měly být plně mobilní a nejlépe schopné částečně činnosti za jízdy. Prospělo by i jejich přímé zařazení k pozemním jednotkám, aby se s nimi naučili velitele pracovat. Dynamické změny obrany jsou složitější než obrana objektu, kterou zvládnou tak jako tak.
Rád bych viděl i systémy MRAD, takove kupříkladu umožňují podporovat i radary Elta 2084 se systémem Barak. ...musíme využít toho, že z Washingtonu přišly nové noty s úkolem utrácet, utrácet, utrácet.

Petres: v současnosti vidím jako perspektivní prostředek jen radary s AESA technologií a MLAT systémy od ERY, typický do našeho prostředí se více hodí plně mobilní radary od Saabu, například Giraffe AMB má anténu 12 metrů nad terénem, dobu obnovy informace 1 sekundu a současně s průzkumem vzdušného prostoru umí i detekci RAM, viz jeho nasazení Australany a břity v Afghánistánu.
Vycet střel máte hodně pestrý. Mít Nadaný kvůli 24 pleteným raketám nevidím efektivně, to spíše ty střely někomu k nasams prodat a mít vlastní systém například na bázi více variant střel IRIS-T a SLS.
Tak že minimálně Raccos a Revisor nahradit novými prostředky. Revisor patří generačně do minulého století.

avatar
petres Datum: 08.11.2017 Čas: 16:09

Protože se do možné budoucnosti naší PVO nikdo nepustil uvedu svoji představu.

Možná konfigurace PVO (zahrnuty stávající prostředky, případně rozjednané, doplněné moji představou, která zohledňuje i diverzifikaci dodavatelů).

RACCOS (nadřazený řídící systém)
ELTA-ELM-2084 MMR
PL kanon - SkyRanger - 35mm Oerlikon (věž lafetovaná na novém pásovém BVP - např. na Pumě je již prototyp, případně Tatře 8x8)
ReVisor
RDS-70, RBS-70 NG (v budoucnu i lafetovaný např. na IVECO LMV - zejména pro mobilnější jednotky)
?doplnění SkyRangeru, střelami, které řeší slabá místa RBS-70, ale i nedostatečnou kapacitu 6 nabitých střel NASAMS II pro určitý druh cílů,
např. Tamir (do 17 km, výškový dosah 10 km ze systému Iron Dome- odpalovací zařízení pro 20 střel)?

NASAMS II - možnost použití vícero druhů střel o různém dosahu i navádění:
IRIS-T, AIM-9X Sidewinder, základní střelou země-vzduch je SL-AMRAAM, resp. nejnovější AMRAAM-ER (AMRAAM Extended Range).
(zde považuji za důležité i to, pro jaké nástupce AIM-120 C5 AMRAAM se letectvo AČR rozhodne - použití "olétaných" střel v pozemním systému)
nejvyšší vrstva zajišťovaná AČR

avatar
JiriR Datum: 08.11.2017 Čas: 11:08

No..celé toto tvrzení pana docenta (a není to poprvé) zapadá do „porevolučního střetu“ východní techniky a odborníků se západem. Všichni jsme tehdy velmi ochotně vstřebali informace o neefektivnosti B2 na území kryté Tamarou a celou řadu dalších..Pořád mi cinká v uších věta ..“oni si mysleli, že nás sundali ze stromů“…Na jedné straně arogance vítězů, na druhé zarputilost „poražených“. Víc bych v tom nehledal- patřilo to k dané době.
K tomu podstatnému- už jsem tady nejednou psal…(naposledy k APS), že efektivita sestřelu klesá s rostoucí rychlostí a zmenšující se velikosti cíle a s dalším snížením efektivnosti ve tmě, prachu, blátu, dešti, sněhu atd.

arr