Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

ROZHOVOR: Jan Peter Spijk o vojenském a válečném právu

Datum přidání 10.06.2015    Rubrika rubrika: Události     komentáře 4 komentářů    autor autor: Michal Voska, A-Report

Pražský kongres přilákal do Prahy řadu významných hostů, mimo jiné prezidenta Mezinárodní společnosti pro vojenské a válečné právo ISMLLW (International Society for Military Law and the Law of War). Brigádní generál v záloze Jan Peter Spijk odpovídal na naše otázky týkající se válečného práva i s ohledem na konflikty v Sýrii a na Ukrajině. Rozhovor vyšel původně pro vojenský měsíčník A-Report.

Jan Peter Spijk

Foto: Penzijovaný brigádní generál Jan Peter Spijk. / Royal Netherlands Army

 

AR: Jaký je nejnovější vývoj ve vojenském a válečném právu?

JPS: Když je řeč o válečném a vojenském právu jako takovém, dostávají se ke slovu dva klíčové úhly pohledu: národní a mezinárodní. Co se týče vnitrostátního úhlu, důležitým tématem jsou systémy vojenské justice. Je zajímavé si povšimnout, že státy mají velmi odlišné národní systémy. Některé státy mají vojenské soudy, jiné, jako Česká republika,je zrušily. Dalším příkladem je má domovina, Nizozemsko, které určitým způsobem integrovalo systém vojenské justice do civilního justičního systému.

Pokud hovoříme o vývoji v systémech vojenské justice, je velmi zajímavé pozorovat dnešní situaci v Jižní Americe, kde v některých státech je v současnosti systém vojenské justice pod drobnohledem. Veřejnost se ptá,proč existuje oddělený systém vojenské justice a zda jim tento systém nabízí dostatečné záruky, např. v oblasti nestrannosti soudů.

Jakožto prezident Mezinárodní společnosti pro vojenské a válečné právo jménem této organizace říkám, že odbornost vojenského soudnictví by měla být dostatečně zastoupena v rámci národních soudních systémů, aby bylo co nejlépe zajištěno soudní řízení s vojenskými osobami. Samozřejmě, že musejí být též zaručeny základní požadavky, jako jsou nestrannost soudů, dobré vzdělání soudců a státních zástupců apod. Nejen v Jižní Americe je patrná obecná tendence k tomu, že systémy vojenského soudnictví jsou pod palbou otázek stále většího počtu lidí. Tento kritický přístup je podle mého názoru ve svém důsledku přínosný a vojenské soudy by měly být připraveny zodpovědět tyto otázky,a pokud je to nutné, přizpůsobit se.

 

AR: A jak lze nahlížet na ozbrojené skupiny v Sýrii,na Ukrajině a v dalších zemích?

JPS: Z tradičního historického pohledu založeného na tzv. vestfálské struktuře byly války vedeny pouze mezi státy. Dnes můžeme vidět vysoce organizované ozbrojené skupiny,např. v Sýrii. V tomto smyslu bychom měli též zmínit Ukrajinu, kde silné skupiny rebelů bojují ve východní části země. Z pohledu mezinárodního práva je důležité tyto skupiny přesně identifikovat. Měly by tyto ozbrojené skupiny být považovány za „strany konfliktu“, nebo jde pouze o gangy kriminálníků? Jde stále o vnitrostátní záležitost,případně vnitrostátní konflikt, nebo už jde o mezinárodní ozbrojený konflikt, když např. vnější aktéři pomáhají rebelům?

Další otázkou, kterou řeší mezinárodní válečné právo, je problematika tzv. Mezinárodních teroristických bojovníků, kteří přecházejí hranice, aby bojovali v ozbrojeném konfliktu. Dochází k tomu právě ve spojitosti se Sýrií, kde se Západoevropané, především muslimského původu, chtějí přidat k některé z ozbrojených skupin. Motivy jejich angažmá jsou často náboženské a chtějí se přidat, protože věří ve stejné cíle,jako mají tito ozbrojenci.

V tomto případě též vyvstává problém s nestátními aktéry, avšak jsou zde i další důležité otázky z vnitrostátního pohledu:jak by se měly vlády stavět k těmto bojovníkům a jejich podporovatelům? V mnoha západoevropských státech byla zavedena omezení týkající se vycestování. Navíc se v některých státech řeší trestní stíhání navrátivších se zahraničních bojovníků. Tato důležitá témata byla diskutována v průběhu kongresu.

 

AR: I v souvislosti s Ukrajinou, existují nějaká opatření pro větší vymahatelnost mezinárodního práva?

JPS: Obecnou odpovědí z mezinárodní úrovně je, že státy, reprezentované svými prezidenty nebo premiéry, dávají přednost starému a prověřenému sytému. Ten je založený na státní suverenitě, na svrchovanosti na vlastním území, což znamená,že stát má odpovědnost a je výhradně zmocněn řešit problémy na svém území.

Na Ukrajině bojuje vláda s velkými skupinami rebelů. Když vezmeme v úvahu intenzitu konfliktu a úroveň organizovanosti rebelů, mnoho akademiků se domnívá,že je možno tyto střety klasifikovat jako vnitrostátní ozbrojený konflikt. Samozřejmě můžeme v tomto případě vidět, že další stát se do tohoto konfliktu nejspíše vměšuje, ale to z něj automaticky nedělá mezinárodní ozbrojený konflikt.

Proto jsme byli v poslední době svědky toho, že jiné státy vyvíjely tlak na vládu sousedního státu a žádaly, aby se nevměšovala do záležitostí jiné země a neposkytovala oficiální pomoc rebelům. Tento přístup je plně v souladu s tradičním systémem suverénních států řešících svoje vlastní záležitosti a principem nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných států.


AR: Kde jinde můžeme tyto principy pozorovat?

JPS: Použití stejných principů je možné identifikovat v současné situaci v Iráku. Žádost Iráku o mezinárodní podporu proti vojenským operacím Islámského státu na iráckém území adresovaná OSN dne 25. června 2014 poskytuje pevný mezinárodněprávní základ pro širokou mezinárodní koalici, která nyní podporuje Irák,včetně bombardování protivníka. Jak jistě víte, některé státy rozšířily svoje operace i na území Sýrie s odvoláním na princip kolektivní sebeobrany. V současné době však nepanuje v mezinárodním společenství konsenzus v tom, zda tato pozice je odpovídajícím mezinárodněprávním základem pro operace na syrském území, když zde chybí mandát Rady bezpečnosti OSN nebo souhlas Sýrie.

 

AR: Jakou roli hraje kybernetická válka ve válečném právu? Jak se k ní právo staví?

JPS: Principy válečného práva se vyvíjely stovky let, zejména v posledním století. Když se objeví něco nového, např. nová zbraň,právníci zpravidla nejdříve posuzují, zda tato zbraň zapadá do stávajícího systému pravidel. Tento přístup byl zvolen i v případě tzv. kybernetické války.

Při jejím posuzování hrají velkou roli její rozsah a možné účinky. V tradičním vojenském pojetí znamená ozbrojený útok střelbu, použití letadel, děl apod. Je kybernetický útok možné řadit k takovému typu jednání? Odpověď je ano, pokud jsou jeho rozsah a účinky obdobné jako v případě „konvenčního“ útoku. Pokud dojde k vážným škodám, zraněním nebo ztrátám na životech, případně k ohrožení fungování státu, kybernetický útok vedený kabely prostřednictvím Internetu může být kvalifikován jako ozbrojený útok ve smyslu mezinárodního práva. Takový útok může v principu vyvolat právo státu na sebeobranu podle čl. 51 Charty OSN.

Je to nicméně velice komplexní problematika,vzpomeňme si na událost z poměrně nedávné doby, na Estonsko. V dubnu2007 došlo k mnoha tzv. DDoS útokům vedeným z obrovského počtu počítačů z celého světa. Cílem těchto útoků byla estonská politická a ekonomická infrastruktura. Webové stránky všech ministerstev a několika velkých bank a politických stran byly vypnuty.


AR: Dá se útok hodnotit na stejné rovině jako smrtící užití zbraní?

JPS: I když dopady tohoto útoku byly vážné,nedosáhly takového rozsahu, aby mohl být kvalifikován jako „ozbrojený útok“. Nedošlo k žádným úmrtím ani vážným fyzickým škodám, žádné budovy se nezřítily. Vyvstala však otázka, kdo byl odpovědný za tento útok. Ačkoli útok byl proveden tisíci počítačů, estonské vládě se podařilo identifikovat pouze několik konkrétních osob v rámci Estonska a jedné ze sousedních zemí. Nebylo možné najít jasný důkaz, že za útokem byl cizí stát. Vzhledem k tomu, že zmíněná sousední země odmítla spolupracovat na vyšetřování, nikdy se nezjistilo, kdo za útokem stál.

Toto vše vyvolává širší otázku, jak operačně provádět sebeobranu ve chvíli, kdy za ozbrojeným útokem stojí nestátní aktéři, kteří ho provedli bez souhlasu státu, ve kterém se nacházejí. Nicméně po událostech z 11. září je obecně přijímáno, že i takový útok může vyvolat právo na sebeobranu podle čl. 51 Charty OSN. Tento přístup však vyvolává mnoho složitých praktických a právních otázek.

Dále je tu otázka energetické bezpečnosti. Co se stane, když se cílem kybernetického útoku stanou elektrárny a rozvodné sítě? Jeden z našich českých kolegů, dr. Daniel Bagge, představil našemu publiku český systém kybernetické bezpečnosti v této oblasti. Jde o velmi závažná rizika a jak stát, tak soukromé společnosti musejí být na toto z technického a právního hlediska připraveny.


AR: Jak řeší právo případné nasazení a škody při užití dronů?

JPS: Tato otázka může být zodpovězena stejně jako ta předcházející. Drony se v podstatě považují za další z nástrojů vedení války. To, že se obejdou bez pilota, nijak nemění celková pravidla hry. Z tohoto důvodu pro ně platí stejná pravidla mezinárodního humanitárního práva, nebo, jak tomu říkají Američané, práva ozbrojeného konfliktu. Drony vybavené pouze kamerami obecně nepředstavují problém, na rozdíl od těch,které jsou vybaveny zbraněmi. Použití těchto zbraní pak musí být v souladu s právem:útok může směřovat pouze na vojenské cíle a civilisté a civilní objekty naopak cíleny být nesmějí. V tomto smyslu musí být navíc uplatňována odpovídající opatření. Použití síly nesmí překračovat nezbytně nutnou mez s ohledem na jasnou a přímou vojenskou výhodu získanou takovým použitím síly.

Jinou otázkou je použití dronů určitými státy na území jiných států bez jejich souhlasu nebo jiného mezinárodního opodstatnění, jako např. mandátu Rady bezpečnosti OSN. Zde nepanuje obecný souhlas,že jsou tyto operace vždy v souladu s právem. I toto bylo předmětem diskuzí expertův rámci našeho kongresu.

Příklady kybernetické války a použití dronů nám ukazují, že lze identifikovat velký vývoj v oblasti vojenského a válečného práva, avšak to neznamená, že jde nutně o zásadní změny.


Zdroj: A-Report 6/2015

Redakčně upraveno

Udělte článku metály:

Počet metálů: 0 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
GAVL Datum: 12.06.2015 Čas: 07:05

Jedna věc je mít zákon a druhá věc je schopnost jeho prosazení.
Je celkem jasné , že s popsaným papírem si každý může leda vytřít a je jedno co na tom papíře stojí. Pokud to není podloženo silou tak to nic neznamená. Právníci jako tací jen slouží těm co sílu mají. Tudíž po nich nikdo nechce jejich vlastní názor na cokoli.
Takže pokud jde o mne tak ač právníky nemám extra v oblibě naše společnost tak jak je nastavena je potřebuje. Rozhodně mi takovíto právník vadí méně a je dle mého méně kariérista , než kdekterý náš generál či dokonce armádní generál.

avatar
Muhaha Datum: 11.06.2015 Čas: 14:21

Inu, inu. To se nám ty mezinárodní obyčeje v poslední dekádě v těch našich liberálních demokraciích parlamentního typu ale zajímavě zakřivují.
Jsme svědky expanze morálního realismu nebo relativismu?
Jaká nová totalitní ideologie tuto rukavici zvedne?

Pan generál Spijk má ode mě za 1. Ptydepe na takové úrovni lze pravidelně slýchat jen od EUkomisařů nebo karierních diplomatů.

avatar
martinius Datum: 11.06.2015 Čas: 13:18

Knaak : To co jste tady napsal je naprosto výstižné a v podstatě to lze nakopírovat do všech diskusí na téma kdo je lepší, když se do kotle dostanou zastánci USA a Ruska. Dávám palec nahoru.

avatar
Knaak Datum: 11.06.2015 Čas: 12:42

Typické právní žvatlaní. Myslíme že víme, ale nevíme jestli to víme. Asi to tak může být, musíme to probrat. Celkem zbytečné, když si mezinárodní právo vykládá každý stát po svém. Hlavně silné velmoci. Nemožnost stíhání vojáků USA když spáchájí zločin na územý jiného státu. Řeší si to po svém. Ruský zábor Krymo neoznačenými vojáky. Arogance USA při rozvracení jiných států Sýrie, Irák, Libye.... . Ukrajinský Majdan, vetšina státu ho podpořila a též podporuje Ukrajinskou vládu. Když bývalý prezident Janukovyč hledal pomoc u Ruska strhla se na něj kritika ze všech stran. JEMEN! Tam se děje to samé, prakticky tam proběhl jemenský Majdan a co se stalo? Svržený prezident prosil o pomoc okolní státy a ty mu přišli na pomoc v čele se Saudskou Arabií. Jak je možné, že jeden může a druhý ne? Co na to NATO? OSN? Nic! Jen čumí a hřejí si svojí polívčičku. Dalších případů porušování mezinárodního práva je bezpočet.

Mezinárodní právo je kus hadru, s kterým si každý vytírá, jak se mu to hodí. Platí jediné právo, stejné jako v přírodě. PRÁVO SILNĚJŠÍHO!!!

arr