Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

ROZHOVOR: Zdeňek Zbytek o Armádě ČR a Ukrajině, část 1.

Datum přidání 14.03.2014    Rubrika rubrika: Události     komentáře 31 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Diskuze o roli a smyslu armády je jednou z věcí, které se na stránkách Armádních novin pravidelně věnujeme. Obrátili jsme se proto na pana Zdeňka Zbytka, bývalého velitele 1.tankové divize ČSLA. Pana Zbytka jsme se zeptali na jeho pohled na Armádu ČR a také na současné dění na Ukrajině. Článek volně navazuje na rozhovor s generálmajorem v záloze ing. Hynkem Blaškem.

Zdeňek Zbytek

Foto: Plukovník generálního štábu, inženýr, Zdeněk Zbytek, ve výslužbě.Nar. 21.2.1951, původem z Moravy od Kroměříže, Kunkovice. / Archív autora

 

AN: Dobrý den pane Zbytku. Můžete se naším čtenářům ve zkratce představit a nastínit Vaše vojenské zkušenosti?

ZZ: Pokusím se být velmi stručný, i když to asi tak jednoduché nebude, protože moje vojenská kariéra byla velmi pestrá a velmi náročná. Za což jsem ale “Armádě” do dneška velmi vděčen, protože mi armáda dala nejen vynikající odborné a všeobecné vzdělání (mám v šuplíku tři vysokoškolské diplomy), ale především bohatou praxi u řady útvarů, zejména pak v Jižních Čechách, na Šumavě, a nakonec i u 1.tankové divize.

Měl jsem to štěstí, že mi bylo umožněno postupně projít všemi velitelskými funkcemi od velitele školního družstva až po velitele 1.tankové divize, která v období konce studené války patřila se svými 646 tanky (ve své organizaci měla 1.tanková divize i “skrytou” 16.tankovou divizi), téměř dvěma a půl tisíci kusy další bojové a zabezpečovací techniky a více než desítkou tisíc podřízených v šestnácti posádkách, k nejlépe vyzbrojeným a vycvičeným divizím na evropském válčišti a měla uznávaný respekt u našich tehdejších protivníků - v NATO.

Moje vojenská kariéra začala 27.srpna 1967, kdy jsem v patnácti letech nastoupil ke studiu na Střední vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova do Bratislavy a skončila k 31.12.1991. Střední vojenskou školu jsem však ukončil v červnu 1970 v Opavě, protože v létě 1969 byla naše vojenská škola v Bratislavě zrušena a já jsem si vybral k dokončení studia stejnou střední vojenskou školu (tzv. “žižkárnu”) v Opavě.

Moje vojenská kariéra začala 27.srpna 1967 kdy jsem v patnácti letech nastoupil ke studiu na Střední vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova do Bratislavy a skončila k 31.12.1991.

Mými mladšími spolužáky a absolventy stejné školy byli například pozdější předseda vlády Mirek Topolánek, či Náčelník generálního štábu AČR Pavel Štefka. Poté následovaly čtyři roky studia na Vysoké vojenské škole Pozemního vojska ve Vyškově na Moravě, obor vševojskový (motostřelec, tankista), kterou jsem ukončil v červenci 1974 v hodnosti poručíka a s titulem inženýra.

V době studia jsem současně zastával i funkci velitele školního družstva, pak školní čety a poslední rok i zástupce velitele školní roty. Po absolvování Vysoké vojenské školy jsme byl převelen k Západnímu vojenskému okruhu (se štábem v Táboře), ke 4. Armádě (se štábem v Písku), 3.motostřelecké divizi (se štábem v Kroměříž), na funkci velitele 1.motostřelecké roty 6.motostřeleckého pluku v Uherském Hradišti. Tuto funkci jsem však vykonával velmi krátce, protože jsem byl vzápětí jmenován zpravodajským náčelníkem téhož pluku.

V letech 1976-1978 jsem absolvoval postgraduální studium na Vojenské Akademii v Brně, na 1. velitelské fakultě, a poté v srpnu 1978 převelen k 15.motostřelecké divizi se štábem v Českých Budějovicích a jmenován, v hodnosti nadporučíka, velitelem 2.tankového praporu 20. tankového pluku (kasárna “Čtyři dvory”) v Českých Budějovicích. Prapor jsem počátkem září 1978 převzal, abych ho po měsíci znovu předal a byl jsem jmenován, v necelých 27 letech, zástupcem velitele 62.motostřeleckého pluku dislokovaného v šumavském pohraničním městě v Prachaticích.

Tuto funkci, která byla spojena fakticky s neustálým výcvikem vojsk ve Vojenském výcvikovém prostoru v Boleticích na tehdejší nové bojové technice (pluk byl jako jeden z prvních přezbrojen na BVP-1) jsem vykonával až do listopadu 1981, kdy jsme byl jmenován, v hodnosti kapitána, velitelem 20.tankového pluku v Českých Budějovicích.

Tuto funkci, která byla spojena fakticky s neustálým výcvikem vojsk ve Vojenském výcvikovém prostoru v Boleticích na tehdejší nové bojové technice (pluk byl jako jeden z prvních přezbrojen na BVP-1) jsem vykonával až do listopadu 1981, kdy jsme byl jmenován, v hodnosti kapitána, velitelem 20.tankového pluku v Českých Budějovicích.

Zde jsme v lednu a v únoru 1983 absolvoval ve funkci velitele pluku i jedno z největších poválečných vojenských cvičení-mobilizační cvičení 15. Motostřelecké divize, kdy jsme za dva dny absolvovali i náročný přesun divize a pluku na vzdálenost cca 700 kilometrů po vlastní ose z Vojenského prostoru Boletice do do Vojenského prostoru Oremov Láz na Středním Slovensku.

Pluk tehdy patřil k nejúspěšnějším v Západním vojenském okruhu, byl jsem povýšen do hodnosti majora, a v listopadu 1985 jsme byl převelen k 1.tankové divizi 1. Armády (se štábem v Příbrami) a jmenován do funkce Náčelníka štábu-1.zástupce velitele 1.tankové divize se štábem ve Slaném.

Koncem srpna 1986 jsme nastoupil studium na Vojenskou Akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě, kterou jsme ukončil v červenci 1988 a byl znovu jmenován, v hodnosti podplukovníka, na funkci Náčelníka štábu-1.zástupce velitele 1.tankové divize. V září 1989 jsme pak byl jmenován velitelem 1.tankové divize. 1.prosince 1989 jsem souhrou náhod vystoupil coby velitel 1.tankové divize jménem delegace ČSLA na sjezdu družstevních rolníků, což se mi stalo osudným.

Funkci velitele 1.tankové divize jsme vykonával do října 1990, řádně jsem ji předal plukovníkovi gšt. Jiřímu Martínkovi a čekal na funkci vedoucího staršího důstojníka Správy bojové přípravy Pozemního vojska Ministertva obrany na propuštění do zálohy, což se stalo o rok později, kdy mne k 31.12.1991 první civilní ministr obrany Lubomír Dobrovský svým samostatným rozkazem ze dne 30.září 1991 doslova vyhodil z armády právě k vůli mému vystoupení na sjezdu družstevních rolníků 1.prosince 1989.

A tak jsem se stal k 1.lednu 1992, ve svých 40ti letech, po 24 letech v uniformě, nezaměstnaným civilem. Ještě před propuštěním z armády jsme si však vyřídil živnostenský list a začal jsme ihned podnikat, což dělám dodnes, byť již třetím rokem pobírám i starobní důchod (15 500,- Kč.).

 

AN: Nemůžeme se nezeptat na rok 1989 a na mediální obvinění, že jste chtěl poslat „tanky na Prahu“. Můžete naším čtenářům ve zkratce přiblížit svůj pohled na celou situaci?

ZZ: O listopadových událostech 1989 a roli ČSLA a i 1.tankové divize by se dnes dal napsat celý “román: Možná o tom někdy napíši, třeba jen proto, že jsem byl přímým svědkem a účastníkem všech klíčových událostí v tehdejší Československé lidové armádě na exponované funkci velitele 1.tankové divize.

Dnes mohu, s odstupem dvaceti pěti let, s klidem a bez emocí konstatovat, že ihned po 17. listopadu se rozjela i proti armádě a jejímu velení rozsáhlá mediální “masáž”, postavená na spekulacích, nepravdách a lžích, s jediným cílem, armádu paralyzovat a diskriminovat ji v očích veřejnosti.

Dnes mohu, s odstupem dvaceti pěti let, s klidem a bez emocí konstatovat, že ihned po 17. listopadu se rozjela i proti armádě a jejímu velení rozsáhlá mediální “masáž”, postavená na spekulacích, nepravdách a lžích, s jediným cílem, armádu paralyzovat a diskriminovat ji v očích veřejnosti.

Je historickou pravdou, potvrzenou řadou vyšetřovacích parlamentních a jiných komisích, především však svědectvím více než deseti tisíc příslušníků tehdejší 1. tankové divize, že se žádná příprava ani pokus zasáhnout v Praze či jinde nekonala a žádná zásah tanků na Prahu se nepřipravoval!

Pokud by tomu tak bylo, musely by s takovým plánem být seznámeny minimálně desítky, či stovky velících důstojníků a později i tisíce příslušníků divize, protože jakýkoliv vojenský plán se bez toho, aniž by ho znali vykonavatelé, neobejde!

Tuto lež vypustil na veřejnost poprvé jeden z novinářů, tuším kolem 25.listopadu 1989, v tehdejších Zemědělských novinách, v malém článku, jehož obsah byl v duchu: “Tanky 1. tankové divize se v lesích u Berouna připravují na Prahu”. A postupně se z této novinářské kachny stala celostání i mezinárodní fáma, umocněná mým zcela náhodným vystoupením 1. prosince 1989 jménem delegace ČSLA na sjezdu družstevních rolníků ve Sjezdovém paláci v Praze (celý záznam natočený ČT si můžete prohlédnout a poslechnout na internetu).

Mimochodem, dnešní prezident Miloš Zeman, ještě před tím než byl zvolen prezidentem, v jednom z rozhovorů, tuším, že v Právu v lednu 2013, konstatoval, cituji: “Když se podíváte na video s projevem Zdeňka Zbytka, tak tam žádnou zmínku o posílání tanku na demonstranty nenajdete.”

Mimochodem, dnešní prezident Miloš Zeman, ještě před tím než byl zvolen prezidentem, v jednom z rozhovorů, tuším, že v Právu v lednu 2013, konstatoval, cituji: “Když se podíváte na video s projevem Zdeňka Zbytka, tak tam žádnou zmínku o posílání tanku na demonstranty nenajdete.”

Tuto mediální fámu pak vzápětí rozšířil právě onen první polistopadový ministr obrany Lubomír Dobrovský, který si zřejmě léčil mindráky za svoji komunistickou minulost v padesátých a šedesátých letech, a tak poté, co se stal v říjnu 1990 ministrem obrany, začal provádět v armádě zuřivé politické čistky, čímž se ani dodnes netají. A já jsem byl jednou z jeho prvních obětí, když mne dokonce několikrát v médiích nazval “pučistou”.

Ale pozor, vůbec se dnes na něj za to, že mne vyhodil z armády nezlobím, právě naopak. Jsem tomu dokonce velmi rád, že mne vyhodil, protože sám bych asi nenašel odvahu, z obavy z nezaměstnanosti, z armády odejít!

Když jsem pak za těch více než dvacet let viděl, a vidím dodnes, jak se téměř každým rokem střídá jeden ministr obrany za druhým, a nejen on, ale i jeho zástupci, kteří armádě absolutně nerozuměli a nerozumí, jak jedna chaotická reforma jako na běžícím pásu střídá jinou nesmyslnou reformu, jak se armáda za dvacet let doslova “smrskla” na “papírovou a téměř nebojeschopnou armádu”, jak se v armádě strašně rozkrádalo a stále ještě rozkrádají a promrhávají obrovské státní finance, jsem panu Dobrovskému velmi vděčen, že mne vyhodil.

Vzal mi kanady, maskáče, tanky, vojenské prostory, a umožnil mi podnikat a stát se tak ekonomicky nezávislým, být slušně zabezpečen i se svojí rodinou, cestovat po světě, prostě být svobodným občanem a dělat si co uznám za vhodné. Nemohu si tedy neodpustit nevyužít ani této příležitosti a ještě jednou panu Dobrosvému za to, že mne vyhodil, bez jakékoliv ironie poděkovat!

AN: V naší společnosti nemá armáda z historického hlediska moc dobré renomé. Ani v současné době lidé nerozumí tomu, proč se má investovat desítky miliard korun do armády, když chybí peníze na nemocnice, školy nebo cesty. Jak se díváte na roli armády ve státě a proč je armáda pro stát podle Vás důležitá?

ZZ: Nemohu s Vámi souhlasit, že naše armáda, či armády z historického hlediska moc dobré renomé nemají. Vždyť bez našich legionářů by jistě Československo nevzniklo! Asi Vás nemusím ani přesvědčovat o roli statisíců našich spoluobčanů, kteří bojovali ve druhé světové válce na různých frontách a výrazně tak přispěli k vítězství nad fašistickým Německem.

A i když dnes hodnotím poměrně dlouhou dobu, kterou dnes nazýváme obdobím “studené války”, kdy jsem já sloužil, promiňte, harašilo se se zbraněmi, ale žádná válka od roku 1945 v Evropě nebyla! Za toho čtvrt století, co jsem nosil uniformu, jsem byl svědkem stovek a možná tisíců setkání s civilním obyvatelstvem a nezaznamenal jsem nikdy žádné hrubé nadávky, či házení kameny či plivání na armádu.

A konec konců i naši dnešní vojenští profesionálové, zejména pak účastníci zahraničních misí, patří přeci k vojenské elitě a jsou vysoce oceňováni doma i v zahraničí a můžeme na ně být přeci po právu hrdi! Nebo tomu tak není?

A konec konců i naši dnešní vojenští profesionálové, zejména pak účastníci zahraničních misí, patří přeci k vojenské elitě a jsou vysoce oceňováni doma i v zahraničí a můžeme na ně být přeci po právu hrdi!

Jiná věc je, jak špatné jméno armádě v očích veřejnosti dělají ti nekompetentní ministři obrany a jejich bezprostřední okolí, které si vždy do armády s sebou ministři přivedou a obklopí se jimi, aniž by k tomu oni měli sebemenší odborné předpoklady a schopnosti. A tak logicky, obdobně jako v celé společnosti, dochází k značnému zneužívání, chcete-li rozkrádaní, poměrně rozsáhlých finančních prostředků (roční rozpočet armády je dnes okolo 40 miliard korun), které každoročně společnost na armádu vyděluje.

Za nás si důstojník nedovolil “ukrást ani kanystr benzínu”! A když se takový případ čas od času zcela výjimečně stal, důstojník byl nemilosrdně postižen, zbaven funkce a hodnosti a skončil před vojenským prokurátorem!

Zastávám názor, že armáda byla, je a bude pro každou společnost nezbytná, tím spíše v dnešní době, kdy se objevila zcela nová hrozba - mezinárodní terorismus, a kdy stovky či tisícovka perfektně vycvičených a všeho schopných zabijáků je schopna ovládnout i stát!

Zastávám názor, že armáda byla, je a bude pro každou společnost nezbytná, tím spíše v dnešní době, kdy se objevila zcela nová hrozba - mezinárodní terorismus, a kdy stovky či tisícovka perfektně vycvičených a všeho schopných zabijáků je schopna ovládnout i stát!

Mám Vám opakovat desítky konkrétních případů z dnešního světa? Jistě je znáte stejně dobře jako já! Problémem však je, že to dnes již nejsou jen případy z daleké Afriky, Latinské Ameriky či Jihovýchodní Asie, ale i přímo z Evropy! Stále proto platí staré přísloví: “Ten stát který nemá na to, aby nakrmil svoji armádu, dříve či později bude krmit cizí armádu”! Bohužel, tak tomu prostě je!

 

AN: ČSLA měla 200 000 vojáků, současná armáda má 20 000 vojáků. Jak vidíte přechod z obří armády na malou profesionální? Jedná se o nevyhnutelnou reflexi doby nebo je to podle Vás nerozumné snižování obranných schopností České republiky?

ZZ: Armáda ČR je jedním ze zásadních  dlouhodobých problémů naší společnosti. Vzhledem k tomu, že armádní problematice málokdo rozumí, včetně řady současných generálů, kteří doslova přeskočili jednotlivé velitelské stupně a nemají dostatek zkušeností z praxe, se stala (obdobně jako jiné resorty) fakticky pouze bojem vládnoucích politických stran o armádní rozpočet a armádní zakázky.

Z podrobné analýzy reálného bojového potenciálu AČR vyplývá, že AČR je fakticky neschopná plnit ani elementární úkoly zabezpečení obrany a územní celistvosti ČR! I když náš stát má teoreticky k dispozici cca 2 mil. mužů ve věku 18-50 let, od roku 2004 již mužská populace neprochází ani elementárním základním výcvikem a neumí ovládat ani základní pěchotní zbraně, jakou jsou pistole, samopaly a kulomety.

Z podrobné analýzy reálného bojového potenciálu AČR vyplývá, že AČR je fakticky neschopná plnit ani elementární úkoly zabezpečení obrany a územní celistvosti ČR!

Chybí jakýkoliv promyšlený zákon, na základě kterého by v případě krizové situace stát mohl povolat do zbraně a vycvičit alespoň část mužské populace! Chybí jakýkoliv, byť elementární promyšlený systém pravidelného výcviku záloh.

A když si uděláte podrobnou analýzu struktury současné armády, zjistíte, že z celkového počtu 32 tisíc placených příslušníků Armády ČR je z nich asi 8 tisíc občanských zaměstnanců, tedy civilních úředníků, a necelých 22 tisíc uniformovaných zaměstnanců.

Tragédií však je, že těch 22 tisíc uniformovaných zaměstnanců by v případě konfliktu byli schopni ve vycvičených jednotkách (rotách, praporech) bojovat se zbraní v ruce podle mého hrubého odhadu maximálně 6 tisíc vycvičených profesionálů!

Tragédií však je, že těch 22 tisíc uniformovaných zaměstnanců by v případě konfliktu byli schopni ve vycvičených jednotkách (rotách, praporech) bojovat se zbraní v ruce podle mého hrubého odhadu maximálně 6 tisíc vycvičených profesionálů!

Ostatní jsou (cca 16 tisíc!), nechť mi prominou, dobře placení "uniformovaní úředníci"! Tedy fakticky jednoho „bojovníka“ zabezpečují cca 3- 4 ostatní uniformovaní «úředníci» a navíc jeden až dva "neuniformovaní úředníci" - občanští pracovníci vojenské správy! Přitom paradoxně ve většině případů armádní „úředníci“ mají vyšší platy než řadoví „bojovníci“.

Dalším problémem je chaos a různorodost ve výzbroji a výstroji AČR. Neprosazuje se základní princip unifikace zbraňových systémů a armádní techniky-viz příklady několika typů různorodých obrněných transportérů, kulometů, samopalů, pistolí, atd.

Fakticky, až na Zbrojovku Uherský Brod byl zcela zničen český (i slovenský) obranný průmysl, který ještě před čtvrt stoletím patřil k jedněm z nejlepších na světě a přinášel do státního rozpočtu za export zbraní velké finanční prostředky, o zaměstnanosti nemluvě, atd.

A to již nemluvím o tom, že dnes jsme zcela závislí na nákupu zahraničních, ve většině případů předražených, zbraňových a technických prostředků, výstroje a výzbroje. Za tragikomický příklad považuji, že látky na uniformy našich vojáků pochází prý z Číny a naše textilky krachují!

Za tragikomický příklad považuji, že látky na uniformy našich vojáků pochází prý z Číny a naše textilky krachují!

To vše, spolu s rozkrádáním a mrháním nesmírně prodražuje výdaje na AČR, na provoz techniky a zbraní, na jejich ošetřování, běžné, střední i generální opravy naši armádu v očích veřejnosti degraduje.

Nemohu si pomoci, ale celý současný systém AČR lze přirovnat k „PYRAMIDĚ OBRÁCENÉ ŠPIČKOU K ZEMI“!!! A to je zcela špatně. Více bych to nechtěl komentovat, nemá to smyl!

 

V pondělí přineseme druhou část rozhovoru a dotkneme se také současné situace na Ukrajině.


Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.6 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
J.Vraja Datum: 13.10.2016 Čas: 23:44

Zbrojíři,znovu jsem si přečetl Váš poslední příspěvěk a nemohu si pomoci tohle mohl napsat jen bývalý politruk.Na rozdíl od Vás jsem měl u 1.td několik velmi dobrých kamarádu např.jeden s posledních tří velitelů 1.tp (před rokem1989 )byl můj spolužák,včetně několika kamarádů na vel.1.td.Tak že vím své a musím konstatovat,jste velký vypravěč,který často nevi,kde končí pravda a začíná pohádka. Ten, kdo přidává zeleň jaru, červeň podzimu a purpur mladým rtům, vytváří ošklivost, protože lže.

avatar
Zbrojir Datum: 09.05.2014 Čas: 23:29

Vážený J. Vrajo, Vaše zkušenosti jsou patrně dost odlišné, přesto si nemyslím, že můžete mé, byť velmi zkráceně a zjednodušeně podané zkušenosti označovat za nesmysly.

Patrně jste nesloužil u elitní 1. td.

Pokud se rozhlédnete po stránkách AN, zejména po tématech o výzbroji a připravenosti ČSLA, bývám často velmi kritický.

Problémy nepochybně existovaly, a to nemalé. Mj. jak jsem již uvedl, odešel jsem na vlastní žádost, protože jsem už nemohl dále pokračovat v předstírání bojeschopnosti, která se po roce 90 naprosto vytratila.

Šikanování a flákání, tak, jak jej popisujete, bylo vážným problémem, ale stav, který zmiňujete, je jasné selhání velitelů, kteří nechají bezohledně vládnout mazáky, či flákat AVKVŠ. Takový stav byl především na útvarech, kde neměli důstojníci valnou autoritu.

U nás byla podpora velení k rasantním opatřením, včetně dát vzpurnému, či línému vojákovi pěkně zabrat. Dnes snad mohu přiznat, že několik málo případů "převýchovy", které jsem musel za celou dobu vojenské kariéry osobně řešit, skončilo vždy brekem VZS a slibem naprosté poslušnosti, pouze v jednom případě jsem musel dát vzpurnému VZS z ČTZ, který na cvičení ostentativně před ostatními odmítal splnit můj rozkaz, prostě přes hubu. Může to vypadat zcela nepatřičně, ale velitel musí udržet kázeň a poslušnost situaci adekvátními prostředky. Přece v zimě na velkém cvičení nebudu vzpurnému vojákovi vyhrožovat teplou basou kdesi v posádkovém městě. V boji bych ho neváhal zastřelit. Velitel prostě nemůže připustit, aby byla kvůli "odpadlému" jednotlivci ohrožena celá jednotka.

Názory s tehdejšími politruky shodné tedy v žádném případě nemám, měl jsem s nimi problémů poměrně dost. Mj. ač důstojník ČSLA, nebyl jsem v KSČ.... Připadá mi poněkud komické, když zde já, z pohledu mnohých věčný a ostrý kritik stavu ČSLA, nyní vlastně ČSLA obhajuji.

Nebudu však shazovat vše, co jsme uměli a dělali. Se svými VZS bych se nebál střetnout s většinou útvarů dnešní A ČR. Když vidím, jak je odolná a pro boj připravena velká část vojska... Mj. aktivní zálohy, které dokážou podat výborné výkony, jsou právě bývalí VZS.

Jako velitel bych měl respekt především z několika málo tisícovek skutečných profesionálů, kterými A ČR nyní disponuje a aktivních záloh, protože odhodlaný dobrovolník je mnohem houževnatější protivník, než "do výše platu bojující" profesionál.

avatar
J.Vraja Datum: 07.05.2014 Čas: 16:02

Zbrojíři,chci Vám oponovat,neboť to co říkáte Vy jsou samé nesmysly.Nástoupil jsem do Vyškova 2.roky po panu plk.Prožil jsem na rozdíl od něj (pán plk s 23.let služby většinou u rámcových útvaru,prožil 11.let po voj.školách) 22.let služby u bojových útvaru na plných stavech.S toho 7.let jako vel.tr a 4.roky jako NŠ tpr.A přesně jak píše Alino,jejch většinovým zájmem bylo jen kde se zašít .Váš názor jak ho říkate Vy většinou vykládali politruci.Totéž co říkám o VzS se dá i říci o AVKVŠ (pro ty mladší Absolventi Vojenské Katedry Vysoké školy.).Má zkušenost je taková,že jako vel.čet měli jediný zájem-bezbolestně přežít rok vojny.Co dnes říkaji Ti (VzS), kteří ponižovali druhé způsobem hodným koncentračních táborů a žijí v pětačtyřiceti, padesáti,šedesáti letech své současné životy. Vychovali a nebo vychovávají své děti, případně vnuky a vnučky. Stejně jako ti, kteří útrpně snášeli ta strašná zvěrstva. I ti, kteří jen bezmocně přihlíželi a maximálně se snažili o to, aby mučení zobáci po ranách do hlav a na solar plexus neumřeli.Zda se s tím pochlubí i svým dětem a vnukům,jak tyranizovali své kamarády během základní vojenské služby,a nebo jak přihlíželi a mlčeli př utrpení druhých-co jim na to po létech říká jejich svědomí?
Že život u voj,útvaru byl tvrdý je realita.Většina občanů v civilním si odpracovala svých 8,5 hod v práci a nemuseli se bát,že je někdo může v kteroukoliv denní či noční hodinu povolat do práce.Pokud ano,tak jim zaplatili přes čas.U nas vojáků s povolání toto neexistovalo.Proto tak nízká hodinová mzda.Většina lidí v civilu si postavila rodinné domy,nebo byty,měli čas na rodinu,své záliby a koničky.My jsme s byty museli spoléhat na to co nám přidělí armáda a rodinu šidit na úkor armády kde se dalo.Osobně jsem bydlel přes 2 roky u rodičů manželky.Prvních cca 10 let jsem trávil pravidelně 6-7 měsíců od rodiny po různých vyvedeních ve VVP.Vysledek takového života byl ten že cca 70% mých kamarádu včetně mě se rozvedla.Která manželka by Vám v civilu trpěla,že musí děti vychovávat,neboť Vy musíte být většinu času s pracovních důvodu mimo rodinu.

avatar
J.Vraja Datum: 05.05.2014 Čas: 11:49

Jen stále nedokážu pochopit,jak se stakového kovaného komunisty mohl stát český miliardář.Taky asi on i celá rodina dřeli 25.hodin denně jako koně abysi tyto miliardy ušetřili.Holt i takoví dokážou být bývali kovani komunisté.

avatar
Ezekyl Datum: 05.05.2014 Čas: 09:40

cejkis : Pevně doufám, že je to jen váš nepovedený pokus o ironii... Ale bojím se, že tomu tak není.

avatar
cejkis Datum: 04.05.2014 Čas: 23:24

Pan Zbytek je ruskou bezpečnostní hrozbou s vazbou na českého Janukoviče.

Se vší úctou, takovým lidem by vůbec neměl být dáván prostor ve státem placených médiích.

avatar
Zbrojir Datum: 04.05.2014 Čas: 21:16

Vážený Alino, jak jsem již uvedl, názory mohou být různé, jelikož i zkušenosti velitelů se mohou výrazně lišit.

Sloužil jsem u tp. 1. td., kdy celé osádky T-72 měly PŠ a prapor byl vždy jeden nástupní ročník, což mj. omezovalo šikanu. Samozřejmě se vždy objevili i "nepoužitelní vojáci", těch se však šikovný velitel útvaru dokázal časem zbavit. Ostatní museli důstojníci "převychovat". Pravda, některé "pomalu chápající vojáky" speciálním, dodatečným výcvikem, který by současná společnost neakceptovala.

Nikdy jsem netvrdil, že VZS by mohli nahradit velitele rot a praporů. Tvrdím však, že mnozí VZS měli mnohem větší předpoklady k bojové službě, než řada dnešních, ještě jednou zdůrazňuji dnešních, důstojníků a důstojnic.

Vyučení opraváři zemědělských strojů např. rychle zvládli nejen řízení a údržbu techniky, ale i opravy, a to i poměrně složité, např. i výměnu převodovek T-72. Samozřejmě, v době kdy většina kluků opravovala Pionýra, JAWu 250/350, Škodu 100/105/120, měla značná část tehdejší generace vrozenou zručnost. U malých bojových jednotek nepotřebujete intelektuální kapacitu pro vystudování několika VŠ, a super IT specialisty, ale nenáročné, odolné a manuálně zručné vojáky.

Mám vcelku pravidelný kontakt s ozbrojenými složkami ČR, včetně A ČR. Když vidím, kolik vysokoškolsky vzdělaných důstojníků a důstojnic neumí zacházet se svými organickými zbraněmi, neznají ani správné základy jejich údržby, svoji funkci berou jako zaměstnání od-do, a způsob jejich velení podřízeným, mj. spojený se značnou byrokracií, vzbuzuje nemalé pochybnosti o jejich velitelských schopnostech (chtěl bych vidět, jak by pozici velitele ustáli za války, kdy jde všem o život), tak se nedivte, že do boje bych si raději vybral vyučené, či maturanty, avšak mnohem skromnější, nepříznivým podmínkám "vyvedení vojsk" mnohem odolnější, a malým skupinám velet schopné některé vybrané VZS.

Do značné míry jsou mé výhrady dány vývojem společnosti, kdy tato za 30 let nepochybně zlenivěla, ovšem vojsko se nemůže spoléhat jen na vymoženosti moderní společnosti, ale musí být bojeschopné po dlouho dobu v jakémkoli počasí. Musím se smát, když mnozí vojáci a vojačky - profesionálové již po hodině na střelnici v zimním nevlídném počasí naříkají, že je jim zima. Je hrozné, jak negativně to ovlivňuje jejich schopnost plnit úkoly a iniciativu.

Jistě, v rámci MO ČR působí nepochybně mnoho skutečných profesionálů, a jejich práce si vážím, ale také mnoho "úředníků v uniformách" a těch je bohužel zjevná většina.

V souvislosti s krizí na Ukrajině se začíná hovořit o reálných schopnostech našich ozbrojených sil ubránit republiku. Je evidentní, že dostatečně velkou, dobře vybavenou a vycvičenou armádu si tento stát, ale i mnohé další dovolit prostě nemůže. MO ČR není jediná instituce, která je zde podfinancovaná, podívejte např. na neutěšený stav Policie ČR, a že vnitřní bezpečnost je v dnešní době min. s tou vnější srovnatelně důležitá, ne-li důležitější.

Prostě v 90. letech bylo politické zadání na likvidaci prezenční armády a její náhradu armádou plně profesionální, aniž by patrně byly dostatečně vzaty v úvahu rizika spojená s vybudováním malé, v našem provedení vlastně jen expediční armády, která v době krize, mobilizace a války zejména nemá odkud doplňovat především lidské ztráty dostatečně vycvičeným a kvalifikovaným personálem. A to nehovořím o zjevně nedostatečných zásobách válečného materiálu. Vždyť nemáme schopnost nejen bránit celé teritorium ČR, ale ani provádět bojové operace v delším časovém horizontu.

Reagoval jsem na povrchní kritiku ČSLA, která je nyní vnímána pouze negativně, přičemž AČR je dávána za příklad moderní a efektivně fungující armády. Realita je však opravdu velmi odlišná.

Jen pro zajímavost. V kasárnách, kde jsem u tp. sloužil, je minulost před rokem 1989, naprosté tabu, nesmí se o ní hovořit, jako kdyby byli všichni ti VZS a VZP sloužící v ČSLA, z nichž mnozí slouží v A ČR dodnes, naprostí zločinci. "Strhávat sochy" po politických změnách, tak to nám zde v Čechách opravdu vždycky šlo. Vybudovat efektivně fungující ozbrojené složky však nikoli.

avatar
Alino Datum: 03.05.2014 Čas: 23:29

Milý Zbrojíři, sloužil jsem v armádě 31 let a nějaké drobné. Z toho u tankového útvaru přes 20 let (od ppor po pplk v technických funkcích), nebudu specifikovat kde (bylo to u ZVO, útvar byl na plných počtech). Některé vaše názory nemůžu reflektovat mimo jiné, že by se našlo hodně VZS, kteří by nahradili některé VZP. Velet a organizovat znamená se nebát a někdy využívat i hodně nestandartních postupů k dosažení cíle, nato neměli ty vaši borci v žádném případě. Na co měli, bylo ponižovat a šikanovat svoje o něco mladší kolegy, to jo. Soudě podle vašich závěru byly vesměs schopni velet praporům a někteří snad i plukům, nebo ne? Spadněte na zem. Už před r. 1989 bych spoustě VZS nesvěřil ani hlídání útvarového psince, nebo PZH. Velet tak mohli hasičům na vsi, kde již 50 let nehořelo. Nevím kde jste sloužil, ale já mám zkušenosti, že 95% důstojníků (všicni museli absolvovat psychotesty) na to měli, bohužel někteří kladli houževnatý odpor proti splnění úkolů. Kdyby toto úsilí dali pro splnění toho co měli byl život snadnější pro všechny. Z toho pak ve většině případů vznikali averze jeden vůči druhému, to je ten váš ne vždy ideální stav. Záleželo na tom jak se kdo se šéfů a jakou formou prosadil. Abych pokračoval, zhruba 5 % byl byl opravdu odpad. Jinak, až do posledního odstavce lze s váma souhlasit.

avatar
Zbrojir Datum: 17.03.2014 Čas: 21:10

k David

Nepochybně nejsem nekritickým obhájcem ČSLA, o čemž jistě svědčí mé dosavadní komentáře. V ČSLA jsem prožil více než jedno desetiletí, „kariéru“ jsem zakončil jako nadporučík, velitel tankové roty u tzv. bojového útvaru, v rámci zde již zmiňované 1. tankové divize.

Názory mohou být samozřejmě různé. Velmi záleží, u jakého útvaru citovaní pamětníci sloužili a rovněž v jaké funkci. U bojových útvarů ČSLA se však oproti dnešním zvyklostem muselo většinou makat.

Všichni členové osádky T-72 absolventi poddůstojnické školy, celý prapor jeden nástupní termín, technik roty praporčík, dva velitelé čet absolventi VKVŠ, jeden velitel čety, v podstatě zástupce velitele, čerstvý absolvent vojenské vysoké školy v hodnosti poručíka.

Žádná běžná pracovní doba, rozdíl mezi pracovními dny a víkendem často minimální, odborný výcvik několikrát do týdne, střelby z malorážových zbraní včetně tankového kulometu s EVZ na TPC (náhradní režim pro nenákladný výcvik střelby z tanku z tzv. houpaček, kdy tank stojí na místě, na houpačce, je napájen elektřinou z vnějšího zdroje a speciální plošina se sním pohybuje, což simuluje jízdu v terénu, osádka, zejména pak střelci si prohlubují a udržují základní návyky v pozorování, ovládání výzbroje a vedení palby) a jízdy několikrát do měsíce, ostré střelby z vložných hlavní a plnou ráží a taktická cvičení několikrát do roka. Výjezd celého útvaru včetně techniky se po vyhlášení poplachu počítal na desítky minut, a nikoli ve dnech, jak je to nyní. Jako velitel roty jsem měl tak 1-2 dny volna v měsíci. Na dovolenou v lukrativních letních měsících jsem mohl zapomenout, jelikož to vrcholila cvičení všech stupňů.

Porovnejte s výcvikem v dnešní profesionální A ČR.

Cvičení trvala i několik týdnů, žádné membrány, či jiné výstrojní vychytávky, vz. 60, nebo čerňáky, zima, horko, prach, vlhko, bláto, nekvalitní jídlo, nedostatek spánku, výcvikové programy se splnit musely. Po ukončení výcviku nejprve doplnit a ošetřit bojovou techniku, zbraně a až potom sebe. Jsem přesvědčen, že většina dnešních příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů by byla velmi překvapena tehdejší disciplínou a nároky kladenými na jednotku i jednotlivce.

Porovnáme-li vojáka základní služby u bojové jednotky, byl často fyzicky zdatnější, psychicky pravděpodobně i odolnější a především mnohem skromnější, než mnozí dnešní profesionálové. Např. takový řidič tanku, který se vyučil jako opravář zemědělských strojů, v JZD již před vojnou jezdil téměř se vším, se velmi rychle naučil strojní části tanku, o techniku se svědomitě staral, dokázal provádět i velmi složité opravy, a především naučil se tank velmi dobře ovládat, v tom vynikali především „provozáci“, tj. řidiči provozních tanků, které se používaly k intenzívnímu výcviku.

Ačkoli se v celé společnosti a tedy i v ozbrojených silách, zvyšují nároky kladené na formálně dosažený stupeň vzdělání, tehdejší poddůstojníci často měli pro vojenské řemeslo lepší předpoklady (návyky a dovednosti), než mnozí dnešní důstojníci - vysokoškoláci. Nevím, jakou má např. přidanou hodnotu vysoká zemědělská, či obor sociální pedagogika apod., že se po minimální praxi může stát civil důstojníkem.

Vojáci základní služby jistě nebyli nadšeni, že musí na dva roky (absolventi VKVŠ na 12 měsíců) na vojnu, ale většinou brali vojenskou službu jako fakt, jako úděl každého zdravého chlapa. Mnozí vykazovali dnes až neuvěřitelnou iniciativu. Z vlastní praxe vím, že pochvala vojáka před nastoupenou jednotkou za výborné střelby, či řízení bojových vozidel, nebyla vnímána jen jako plácnutí do vody.

K rozkladu armády došlo především po roce 1989, kdy se přestalo cvičit, vojáci začali mít mnohem více volna, které však příliš smysluplně nevyužívali (alkohol, drogy), vysocí činitelé armády se začali v nové době, s neustále se měnícími politickými vedeními, věnovat především své kariéře, tj. přikyvovat a lézt do … politikům, a ostatní velitelé začali předstírat činnost a především skutečnost, že někomu velí. I když byla prezenční služba nakonec zrušena z politických důvodů, vzhledem k naprostému úpadku branecké armády v 90. letech, byl její přínos pro obranu země již minimální.

Shrnuto a podtrženo. ČSLA jistě nebyla zdaleka tak efektivní, jako tehdejší nejlepší armády světa, v jejích řadách bylo rovněž nemálo darmožroutů, ale bojeschopná jako celek, na rozdíl od dnešní A ČR, byla. Vojáci základní služby u bojových útvarů by nepochybně v některých ohledech převýšili mnohé dnešní „důstojníky v uniformách“, jak o nich hovoří Zbytek. Většina jednotek dnešní A ČR by patrně měla co dělat, aby na tehdejších velkých cvičeních prezenční ČSLA stačila. Takže trumfem dnešní profesionální A ČR je pouhých několik tisíc bojeschopných profesionálů, kdy nemalá část z nich má i cenné zkušenosti ze zahraničních misí.

avatar
psovod Datum: 17.03.2014 Čas: 16:23

s tou roztříštěností výzbroje naprostý souhlas,pěchotní zbraně na rotě najdete 2 typy kulometů-každý na jiné střelivo,odstřelovačky tři typy na dva druhy munice,půl armády má breny,zbytek sa,po dokončení přezbrojení na breny budou mít sice všichni stejné střelivo ale vzájemně nezaměnitelné zásobníky,auta-přestárlé tatry 815 a vetřasky-ty pořád jezdí doplnuje pár tater 810,provozujeme dva typy lehkých vozidel -uaz a rover-ani na jeden typ není dostatek dílů,taktika jednotlivce-drtivá většina vojáků nemá osobní balistickou ochranu,máme zavedeno několik taktických vest,ale do žádné se nevejdou nové zásobníky,nebo je do vest musíte brutálně narvat,maskáče-nejsou žádné a pokud vedle sebe postavím několik vojáků,uvidím hodně různých odstínů barev podle roku výroby a výrobce oděvu,boty-obvykle co si kdo koupil za svoje,protože fasovaným botám odpadají podrážky,mám pokračovat?

avatar
David Datum: 17.03.2014 Čas: 14:40

ČSLA jsem osobně nezažil, vojenskou základní službu jsem absolvoval po r.89, ale i podle vzpomínek pamětníků si lze udělat obrázek. Mne osobně překvapilo jedno - absolutní nezájem vojáků základní služby dělat cokoliv - a snaha všechno nějak ošulit. K tomu mohu přičíst obrovskou šikanu atd. Celý ten systém byl ohromně neefektivní - a tak mi ČSLA připadá spíše jako obr na hliněných nohou. A samozřejmě si kladu otázku, zda by ti záklaďáci byli ochotni zakročit proti demonstrantům - spíš bych řekl, že by to dopadlo jako v Rumunsku, kde armáda přešla k opozici
Velikost armády je do jisté míry otázka financí. Československo mělo - v poměru ke své velikosti, ekonomice atd. jednu z nejsilnějších armád tehdejší Varšavské smlouvy. Vojenské výdaje překračovaly 5% HDP (resp. tehdy HNP), což mimochodem i tehdejší teoretikové považovali za kritickou mez, nemá-li dojít k uzbrojení. Dá se říci, že jedním z důvodů ekonomického úpadku komunistické ČSSR byly právě vojenské výdaje. to si ale uvědomovali i v té KSČ (zdaleka ne všichni byli hlupáci) -a proto mělo dojít k snížení vojenských výdajů, snížení početních stavů armády - a omezení zbrojního průmyslu. To trochu pan Zbytek opomíjí. Dnes, kdy na obranu se vydává cca 1% HDP, tak jsou pochopitelně výsledky nižší. Ale já osobně prostě pochybuji, že by zde byl někdo -politik či politická strana - kteří by byli schopni přesvědčit český národ k tomu, aby byly navýšeny výdaje na obranu, třeba na 2%, jak je tomu v případě Polska

avatar
Defence.Shield Datum: 16.03.2014 Čas: 20:20

Mně to taky ještě nedá, navážu ještě trochu na Zbrojíře ohledně bojeschopnosti ČSLA - toto téma se zde již kdysi řešilo, ale dám sem ještě odkaz na díl pořadu historie CS, který byl o Varšavské smlouvě vs. NATO. Mimo jiné zde vystoupil bývalý načelník gen. štábu Vacek. Určitě to stojí za to vidět. Názor nechť si udělá každý sám.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/207452801390008-varsavska-smlouva/video/

avatar
Zbrojir Datum: 16.03.2014 Čas: 17:29

Souhlas s komentářem "Vrata". O nasazení vojsk se rozhodovalo na jiné úrovni, než na velitelství 1. tankové divize. Zbytek na podřízených útvarech mobilizoval a udělal velmi pro to, aby vojska v Praze zasáhla. Nedostal k tomu ale souhlas. Pokud by vojska svévolně vyvedl a do Prahy vyslal, pak by se jako velitel dopustil velmi závažného protiprávního jednání, za což by byl nepochybně souzen vojenským soudem. Došlo-li by při tom k obětem, pak by dopadl opravdu hodně špatně, možná i jako rumunský diktátor. Toho si byl jistě vědom, a tak bez souhlasu nadřízených orgánů zůstaly jednotky 1. td ve svých dislokacích.

avatar
Vrata Datum: 16.03.2014 Čas: 17:07

Ultramarinus: o nasazeni armady nerozhodoval Zbytek ale Ustredni Vybor KSC. Vojensti velitele mohli maximalne odmitnout rozkaz UV KSC k zasahu, ten ale nedostali.

avatar
Vrata Datum: 16.03.2014 Čas: 17:00

Neda mi, nez abych se jeste nezastavil u tvrzeni
"Dalším problémem je chaos a různorodost ve výzbroji a výstroji AČR. Neprosazuje se základní princip unifikace zbraňových systémů a armádní techniky-viz příklady několika typů různorodých obrněných transportérů, kulometů, samopalů, pistolí, atd.",
maje pocit, ze je to nesmysl, viz tabulka:
Tanky: CSSR - T 72, T 54/55; CR - T 72M4 CZ, T 72 (rezerva).
BVP, OT & dalsi obrnena technika:
CSSR - BVP1, BVP2, OT 64, OT 65 (ci BRDM) a asi dalsi, zacatkem 80 tych let jsem se setkal i s OT 810 (kopie nacistickeho polopasu) ; CR - BVP2, BVP1, Pandur, asi mensi pocet OT 65.
Delostrelectvo:
CSSR - 122 mm "Gvozdika", 152mm "Dana", 122mm raketomet "RM 70", 122m tazena houfnice D30, zacatkem 80 tych let jsem na ZVS videl jeste 130mm raktomet RM 51 a tazenou houfnici (asi M 30); CR - 152 mm "Dana", raketomet RM 70.
Bojova letadla:
CSSR: Mig 21, Mig 23, Mig 29, Su 22, Su 25; CR - Jas 39, L 159.

Jedine, v cem ma Zbytek pravdu je vetsi ruznorodost rucnich zbrani, ta se ale asi tyka jen mensich jednotek a nepripada mi jako velky problem.

arr