Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Námořní technika

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Datum přidání 27.10.2016    Rubrika rubrika: Námořní technika     komentáře 259 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního moře letadlovou loď Admirál Kuzněcov a sedm doprovodných plavidel. Jedná se o vůbec první bojové nasazení ruské letadlové lodě po třiceti letech. Podle ruských médií se letadlová loď zapojí do akcí proti Islámskému státu v Sýrii. Naopak západní média tvrdí, že jde jen o další kolo propagandistického boje se Západem.

Foto: Admirál Kuzněcov pluje kolem norských břehů směrem k Sýrii; větší foto / Norské ozbrojené síly

 

Těžký letadlový křižník Admirál Kuzněcov

Ještě před příchodem letadlové lodě Admirál Kuzněcov (1991) vzdušné krytí ruských lodí zajišťovaly letadla z námořních základen. Podle ruského vojenského analytika Konstanina Sivkova ale ruské stíhačky mohly zajistit ochranu lodí jen do vzdálenosti 350 km od ruského pobřeží.

 

Na konci 60. let si tak ruské námořnictvo uvědomilo, že bez leteckého krytí z letadlových lodí nedokáže účinně čelit americkému námořnictvu na otevřeném moři. Sovětský svaz proto rozhodl o stavbě "protiletadlové" letadlové lodě třídy Admirál Kuzněcov.


Letadlová loď třídy Admirál Kuzněcov, resp. podle ruské klasifikace těžký letadlový křižník, byla na vodu poprvé spuštěná v roce 1985. K Severní mořské flotile se loď připojila v roce 1991. Počítalo se také s výrobou dalších letadlových lodí, ale s postupným ekonomickým a politickým rozpadem Sovětského svazu v 80. letech, se na dokončení dalších plavidel nenašly peníze.


Od té doby jediná ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov podnikla pouze čtyři operační nasazení (podle Davida Axe z War Is Boring) v délce několika měsíců. Typická americká letadlová loď je přitom nasazená každé dva roky po dobu šesti měsíců. Například letadlová loď USS Enterprise mezi roky 1962 až 2012 podnikla 25 bojových plaveb.


Na rozdíl od Američanů však Rusové letadlovým lodím přiřadili jinou roli - v úvodu zmíněnou roli plovoucí základny protivzdušné obrany. Dodejme, že Rusové Admirál Kuzněcov nazývají “těžký letadlový křižník”, aby plavidlo mohlo bez právních problémů proplout průlivem Bospor do Černého moře. Díky této právní kličce Rusové mohou obejít mezinárodní zákaz (Konvence z Montreux) proplouvání “letadlových lodí” průlivem Bospor.


Ostatně podobnou právní klíčku v současné době používají Japonci pro lodě třídy Izumo. Tyto lodě jsou označovány jako "víceúčelové vrtulníkové torpédoborce" (ve skutečnosti jde o lehké letadlové lodě) - přitom z jejich rozměrné paluby mohou operovat nejen vrtulníky, ale i letadla s krátkým startem a kolmým přistáním (F-35B). Japonská ústava však zakazuje japonskému námořnictvu provozovat “letadlové lodě”.

 

Video: Admirál Kuzněcov proplouvá kolem břehů Velké Británie. / YouTube


Admirál Kuzněcov - plovoucí základna protivzdušné obrany

Americké letadlové lodě byly a jsou nástrojem projekce politické a vojenské moci Spojených států po celém světě. Úkolem letadlových lodí je “kontrolovat” pro Spojené státy klíčové oblasti po celém světě.


Americké letadlové lodě, včetně doprovodných lodí, jsou proto schopny podnikat hloubkové údery na pozemní cíle, bojovat proti lodím/ponorkám a zajišťovat také pomoc při humanitárních a přírodních katastrofách po celém světě.


Naopak Admirál Kuzněcov byl navržen primárně k poskytování leteckého krytí ponorkám/lodím ruského námořnictva a také dalekonosným nadzvukovým bombardérům Tu-22 útočícím na americké lodě z ruských základen.


Ruské námořnictvo, včetně letadlové lodě, nebylo nikdy navrženo pro kontrolu zájmových oblastí, ale prakticky výhradně k ničení západních lodí a ponorek. Nebylo to však z důvodu nedostatku zájmu o kontrolu klíčových oblastí, ale jednoduše proto, že Sovětský svaz (a posléze Rusko) neměl na stavbu tak mohutných plavidel prostředky a ostatně ani vhodné geografické podmínky.


Cílem všech lodí a letadel ruského námořnictva bylo především ochránit mohutné ponorkové loďstvo, aby mělo čas odpálit jaderné střely na cíle v západní Evropě a Spojených státech.


Samotným úkolem lodi Admirál Kuzněcov bylo bojovat se stíhačkami z amerických letadlových lodí a předávat souřadnice o americké flotile ruským lodím, které následně mohly odpálit těžké protilodní střely dlouhého dosahu. Admirál Kuzněcov má navíc na své palubě 12 odpalovacích šachet pro střely P-700 Granit.


Ostatně proto nemá Admirál Kuzněcov parní katapult jako americké letadlové lodě, ale typický skokanský můstek - ten je sice levnější a jednodušší na výrobu a údržbu, ale umožňuje vyslat do vzduchu pouze výkonná stíhací letadla, avšak jen s omezeným množstvím paliva a výzbroji.


Nicméně, s nástupem moderních víceúčelových strojů MiG-29K se role ruské letadlové lodě přeci jen posunula k větší univerzálnosti. Víceúčelové MiGy-29K dokáží bojovat nejen s letadly protivníka, ale útočit také na lodě a pozemní cíle.


Nicméně hlavní účel a poslaní jediné ruské letadlové lodě se nezměnil - ochrana ostatních ruských lodí proti letadlům amerických bitevních skupin.

 

Video: Start stíhačky MiG-29K z letadlové lodě Admirál Kuzněcov za pomocí skokanského můstku. / YouTube


Mise k Sýrii

Nyní po více než 30 letech Admirál Kuzněcov poprvé pluje do bojové akce k břehům Sýrie. Kromě letadlové lodě najdeme v ruském svazu křižník Petr Veliký, protiponorkovou loď Severomorsk a raketové torpédoborce Viceadmirál Kulakov. Podle posledních zpráv vyplulo k břehům Sýrie nezávisle i několik menších raketových korvet.


“Cílem mise je zajistit námořní přítomnost (jinak řečeno “projekci síly” - pozn. red.) v důležitých částech světových oceánů. Speciální důraz bude kladen na ochranu námořních obchodních tras a dalších typů ruských námořních ekonomických aktivit a také na reakci na nové typy moderních hrozeb, jako je pirátství a mezinárodní terorismus,” uvedl Dmitry Peskov, tiskový mluvčí Kremlu.


Ruská média také spekulují o zapojení ruských letadel, a možná také střel z ruských lodí, do ničení pozemních cílů v Sýrii.


Podle Kremlem řízeného propagandistického webu Sputnik News jsou na palubě letadlové lodě stíhačky Su-33 a čtyři moderní víceúčelové stíhačky MiG-29K. Letadla doplňují vrtulníky Ka-27/29 a také několik bitevních a průzkumných vrtulníků Ka-52K.


Su-33 jsou údajně vybaveny střeleckým systémem SVP-24, který umožňuje výrazně zpřesnit útoky na pozemní cíle pomocí “hloupých bomb”. MiG-29K zase umí používat přesně naváděné pumy KAB-500.


Nicméně podle Peskova letadla z letadlové lodě nebudou určeny ke střežení vzdušného prostoru Sýrie, protože “je zde již dostatek prostředků pro kontrolu vzdušného prostoru a kontrolu bezpečnosti naší trvalé infrastruktury v Sýrii.”


Podle Andrewa Finka z USNI News nasazení letadlové lodě Kuzněcov nebude mít z taktického hlediska na průběh války v Sýrii příliš velký vliv.


Nasazení ruské letadlové lodě tak lze vnímat především jako nástroj ruské propagandy a také jako ukázku ruské vojenské techniky zahraničním zájemcům.


Rusko nepochybně předvede své nové palubní stíhací letadla MiG-29K v ostrých bojových akcích. MiG-29K má ve své výzbroji indické námořnictvo, které navíc poptává další palubní stíhačky pro své nově vznikající letadlové lodě.


Ruské námořnictvo tak de facto nedělá nic jiného, než americké, francouzské, britské, čínské nebo indické námořnictvo - projektuje sílu (chceme-li “ukazuje svaly”) ve svých zájmových oblastech.

 

Zdroj: War Is Boring, Sputnik NewsUSNI News

Udělte článku metály:

Počet metálů: 2.9 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
logik Datum: 05.12.2016 Čas: 14:38

Nedaří.... spíš si myslím, že to je trochu nutný důsledek toho, že ruské námořnictvo bylo přinuceno jít do akce, která je na hranici jeho schopností (přinejmenším díky technickému stavu lodí a potažmo nedostatku financí na jejich modernizace, předpokládám ale, že nedostatek peněz se projevil i na výcviku), a v takovém případě chyby, které by jindy ještě "prošly", skončej blbě. Takže podle mne tlak nepřijde, tlak již přišel a toto je důsledek.

Že jsou k tomu zřejmě trochu donuceni shora přičítám tomu, že tam měli např. v ostré akci Mig29, které podle všeho měli ještě rok procházet testy.

Na druhou stranu, takováto akce s největší pravděpodobností ruským námořnictvem otřese. Pokud se tam toho chopí schopní lidé a dostanou dost peněz, může to být pro ruské námořnictvo impuls, který by žádné cvičení nebylo schopno dodat.

===

Jakub2: tam maj jen 8 Su33... teda 7? Migy tam jsou prý čtyři a co jsem slyšel, tak Suček tam bylo 10, to by vycházelo na cca 14%.

Stronger: Osobně bych čekal, že přeletí. Pokud ho ovšem budou doplňovat, oficiálně má Rusko 19 Su-33 a otázka je, kolik jich je opravdu v provozu a kolik čeká na opravu nebo je v servise. Jestli na nich ještě někde cvičej, tak nemusej mít rezervní k dispozici.

avatar
stronger.p Datum: 05.12.2016 Čas: 14:10

Krutě se jim nedaří a zřejmě přijde patřičný tlak z hora...
Ví někdo jakým způsoben doplní ztracená letadla? Přeletí je, přivezou v bedně nebo se na doplnění vykašlou?

avatar
Jakub2 Datum: 05.12.2016 Čas: 13:39

Shania: Už je to i na novinky.cz... prý se přetrhlo záchytné lano.

Ruské námořnictvo právě utrpělo 17 % nebojové ztráty (1x Su-33, 1x MiG-29). Aby taky něco dovezli zpátky domů...

avatar
Shania Datum: 05.12.2016 Čas: 13:29

V sobotu 3.12.2016 SU-33 za dobré viditelnosti při opakovaném pokusu přistát dvakrát minul záchytná lana a při druhém pokusu se zřítil před lod (asi neměl dostatečnou rychlost). Pilot se katapultoval a je v pořádku.

https://theaviationist.com/2016/12/05/russian-su-33-crashed-in-the-mediterranean-while-attempting-to-land-on-kuznetsov-aircraft-carrier/

avatar
Kozlus Datum: 22.11.2016 Čas: 18:42

dusan si nevsiml, protoze se radsi zacal okamzite venovat necemu jinymu :)

avatar
Luky Datum: 20.11.2016 Čas: 16:45

A všiml sis Dušánku, že tak lehce naložený často létají i další stroje z pozemních základen?
Takže ono to nebude tím, že by nemohli....což dokládá i Starlightův příspěvek. Byl bys první, který by tu vřískal, když by nějaký Suchoj schodil na nějakou prázdnou čtvrť plný náklad bomb.

avatar
petres Datum: 20.11.2016 Čas: 10:04

Starlight, díky za příspěvky, klobouk dolů před jejich kvalitou.

avatar
Starlight Datum: 20.11.2016 Čas: 00:47

Dovolím si doplnit článek i diskuzi některými v českém jazyce asi nepublikovanými informacemi.

První část:

1) Zbraňově-navigační systém SVP-24 pro Su-33

Na palubě letadlové lodě Admirál Kuzněcov (trupové číslo 063, Projekt 1143.5) je při současné bojové plavbě ve Středozemním moři celkem 10 letounů Suchoj Su-33 ze stavu 279. palubního stíhacího pluku (279. KIAP).

Zbraňově-navigační systém SVP-24 od firmy Gefest&T na letounech Su-33 skutečně je, ale je to tak trochu typicky ruské „PR“ poslední doby. Podle seriózních pramenů byl první letoun Su-33 vybavený tímto systém předaný námořnictvu teprve v září tohoto roku! A současně začala instalace na další dva letouny s výhledovým cílem do odplutí Kuzněcova z Ruska (polovina října 2016) stihnout modifikovat co nejvíce letounů.

Dusan uvedl odkaz na další seriózní zdroj, který odhaduje, že mohlo být modernizováno 6 až 8 letounů Su-33. Přesné číslo, kolik modernizovaných Su-33 je na skutečně na palubě Kuzněcova je ale neznámé. Na palubě tak může být cokoliv mezi 3 modernizovanými letouny (pesimistický odhad) až 8 letouny (optimistický odhad). Počty dosud spatřených operačních letounů na palubě jsou pak rozepsány v další kapitole.

Obrovskou neznámou ale je, jak, kdy a v jakém rozsahu probíhal výcvik pilotů v používání tohoto nového systému. Moc času před odplutím a během přesunu do západního středomoří opravdu nebylo.
2) Su-33 v akci

Ruské televizní kanály už odvysílaly záběry letounů Su-33 vyzbrojených pro útoky na pozemní cíle. Na záběrech jsou letouny Su-33 vyzbrojeny dvěma PLŘS R-73 pod křídly a dvěma „hloupými“ pumami FAB-500 M-54 (trhavá puma, 500 kg, tuponosý tvar vzor 1954). Pumy jsou tandemově zavěšeny na centrálních podtrupových závěsnících mezi motorovými gondolami. Z tohoto důvodu jsou podvěšeny pumy vidět jen z některých úhlů zepředu nebo zespodu.

Blogeři specializující se na konflikt v Sýrii zatím napočítali pumy zavěšené pod 4 různými trupovými čísly Su-33. Lze asi jen spekulovat, zda to je to důkaz toho, že na palubě Kuzněcova jsou minimálně čtyři letouny Su-33 v modernizované variantě se systémem SVP-24.

Letouny s touto výzbrojí na publikovaných záběrech startují s dlouhým rozjezdem (stanoviště č. 3, na vzletové přistávací palubě, délka rozjezdu 195 m).

Jediná další podvěsná konfigurace, která se na televizních záběrech objevila, byla konfigurace pro vzdušný boj se čtyřmi PLŘS pod křídly (2 x R-73 a 2 x R-27R). Opět letouny v této konfiguraci startují na záběrech ze stanoviště č. 3 s dlouhým rozjezdem.

V této podvěsné konfiguraci pro vzdušný boj jsou letouny Su-33 umisťovány i na obou stanovištích s krátkým rozjezdem (č. 1 a č. 2, na vzletové palubě na přídi, délka rozjezdu 110 m). S největší pravděpodobností se jedná o typickou pozici pro letouny, které jsou určeny k ostré hotovosti v rámci protivzdušnou obranu plavidla/operačního svazu. Je to pěkně vidět na YouTube videu „Admirál Kuzněcov proplouvá kolem břehů Velké Británie“ v článku.

avatar
Starlight Datum: 20.11.2016 Čas: 00:46

Druhá část:

3) Omezení Su-33 při vzletu s pomocí nakloněné startovní rampy (skokanského můstku).

Oblíbenou tématikou v řadě diskuzí na celém světě je porovnávání výhod a nevýhod startů s pomocí nakloněné rampy („sky-jump“ nebo po rusky „trampolína“) versus výkonné katapulty.

a) STOBAR, CATOBAR, STVOL
V angličtině se pro koncept vzletu a přistání na palubě ex-sovětských letadlových lodí (dnes plující pod vlajkou Ruska, Číny a Indie) používá označení STOBAR (Short Take-Off But Arrested Recovery). Pro koncept s katapulty na palubě amerických a francouzských letadlových lodí se používá označení CATOBAR (Catapult Assisted Take-Off But Arrested Recovery). Třetí koncept, které dnes používají například americké, britské, španělské a italské letadlové a vrtulníkové výsadkové lodě se označuje STOVL (Short Take-Off and Vertical Landing).

b) Su-33 a F/A-18E/F
Suchoj Su-33 je opravdu hodně velké a těžké stíhací letadlo s velkým doletem, které má prázdnou hmotnost 18 400 kg, maximální vzletovou hmotnost (MTOW) je 32 800 kg a lze ho naplnit až 9 300 kg vnitřního paliva. Maximální přistávací hmotnost při přistání na palubě letadlové lodě je pravděpodobně 23 300 kg. Každý motor AL-31F-3 má tah 7 600 / 12 800 kg (bez / s přídavným spalováním, je to statický tah nenainstalovaného motoru v nulové nadmořské výšce při MSA (ISA) podmínkách).

Pro srovnání: Boeing F/A-18E/F Super Hornet má prázdnou hmotnost 14 560 kg (32 100 lb), MTOW je 29 950 kg (66 000 lb), hmotnost vnitřního paliva je 6 670 kg (14 700 lb , F/A-18E, palivo JP-5). Maximální přistávací hmotnost při přistání na palubě letadlové lodě je 20 000 kg (44 000 lb). Každý motor F414-GE-400 má tah 6 300 / 9 400 kg (13 900 / 20 700 lb bez přídavného spalování - tzv. MIL power/ s přídavným spalováním - tzv. MAX power, je to statický tah nenainstalovaného motoru v nulové výšce při MSA (ISA) podmínkách).

Letadlová loď Admirál Kuzněcov, stejně jako její čínská sestra Liaoning (trupové číslo 16, třída Type 001, neboli ex Riga/Varjag, Projekt 1143.6), je vybavena třemi startovními pozicemi pro konvenční vzlet letounů s pevnými křídly. Stanoviště č. 1 a č. 2 s krátkým rozjezdem (110 m) jsou na vzletové palubě na přídi lodě před palubní nástavbou. Stanoviště č. 3 s dlouhým rozjezdem (195 m, prodloužení stanoviště č. 2) je na vzletové a přistávací palubě před záchytnými lany.

c) Vzletová omezení Su-33 na palubě Kuzněcova
Vzlet při konceptu STOBAR ovlivňují nejvíce následující parametry: vzletová hmotnost letounu (TOW), teplota okolního vzduchu (stoupající teplota snižuje tah proudového motoru), délka rozjezdu, rychlost nabíhajícího proudu (= „vektorový“ součet dopředené rychlost plavidla a rychlosti (proti)větru. V případě, že vítr fouká do zad, tak se rychlost větru odečítá od rychlosti plavidla).

Pro starty Su-33 metodou STOBAR se používá maximální tah (MAX) = 12 800 kg s přídavným spalováním (statický tah nenainstalovaného motoru v nulové nadmořské výšce při MSA (ISA) podmínkách).

Omezení pro Su-33 a Su-33KUB na palubě Kuzněcova za normálních teplot jsou následující:

Stanoviště č. 1 a č. 2 s krátkým rozjezdem (110 m):
- Rychlost nabíhajícího proudu vzduchu 0 uzlů – povolená vzletová hmotnost (TOW) je 27 000 kg (bez ztráty výšky), až 28 200 kg (se ztrátou výšky).
- Rychlost nabíhajícího proudu vzduchu 18 uzlů – povolená vzletová hmotnost (TOW) je 32 800kg (se ztrátou výšky).
- Rychlost nabíhajícího proudu vzduchu 25 uzlů – povolená vzletová hmotnost (TOW) je 32 800kg (bez ztráty výšky).

Pro ilustraci 1: vzletová hmotnost letounu Su-33 vyzbrojeného 2 x R-73 a 2 x R-27R a naplněného 5700 kg paliva (z celkem 9 300 kg možných) je cca 25 500 kg. 5700 kg paliva umožnuje provádět hlídkovou/bojovou činnost 250 km od plavidla po dobu 1 hodiny a 10 minut.

Pro ilustraci 2: vzletová hmotnost letounu Su-33 vyzbrojeného 2 x R-73 a 2 x FAB-500 M-54 a naplněného 5700 kg paliva bude cca 26 000 kg. 5700 kg paliva umožnuje provádět hlídkovou/bojovou činnost 250 km od plavidla po dobu 1 hodiny a 10 minut.

V obou případech je možné do limitů pro TOW pro stanoviště č.1 a č.2 přidat ještě další palivo. Přesto na publikovaných záběrech ze současných operací dává ruské námořnictvo přednost vzletům ze stanoviště č.3. To poskytuje větší zálohu rychlosti pro případ ztráty tahu (viz kapitola o bezpečnosti vzletů) a je určené i pro méně zkušené piloty, kteří se dosud nekvalifikovali pro létání s podvěsy ze stanoviště č.1 a č.2.

Stanoviště č. 3 s dlouhým rozjezdem (195 m):
- Rychlost nabíhajícího proudu vzduchu 0 uzlů – povolená vzletová hmotnost (TOW) je 35 000 kg (bez klesání), až 38 000 kg (se ztrátou výšky).

Pro letoun Su-33 s maximální vzletovou hmotností MTOW 32 800 kg se připouští ztráta tahu až 15% a letoun lze vybrat v kritické zóně mezi 15-20 metry nad vodní hladinou.

d) Dynamika a trajektorie vzletu STOBAR a CATOBAR

Hlavní odlišností mezi koncepty STOBAR (a také STVOL se skokanským můstkem) a CATOBAR je celková dynamika a trajektorie vzletu. A to jak čas potřebný k dosažení rychlosti, tak celkové ujetá i uletěná vzdálenost.

i) STOBAR a Su-33 a Su-33UBK
Příklad ze zkoušek. Letoun Su-33KUB měl vyšší vzletovou hmotnost TOW (35 000kg) a startoval z pozice č. 3 při nulové rychlosti nabíhající proudu. Na MAX výkon se rozjel nejdříve po dráze dlouhé 195 metrů. 15° skloněnou rampu skokanského můstku letoun opustil ve výšce 22 metrů nad vodní hladinou při rychlosti přes 180 km/h (97 uzlů). To je ale stále malá rychlost na normální vzlet, protože letoun je v tomto okamžiku v podstatě neřiditelný. Letoun je letící cihla a proto musí pro další řízený let získat ještě více rychlosti.

Trajektorie po opuštění skokanského můstku v kombinaci s MAX tahem motorů způsobila, že letoun ještě 4 sekundy stoupal, než dosáhnul vrcholu letové dráhy ve výšce 30 metrů nad vodní hladinou. Poté ho přemohla gravitace a začne mírně klesat (úhel náběhu zůstává konstantní). Po dalších 6 sekundách mírné ztráty výšky získal rychlost 312 km/h (168 uzlů), kdy pilot dostal letoun pod plnou kontrolu a mohl začít stoupat. Letoun tedy za těchto podmínek potřeboval dalších 10 sekund letu, aby dokončil vzlet a zahájil stoupání. Pokud by během startu došlo k významné ztrátě tahu jednoho motoru (zhasnutí komory přídavného spalování, pumpáž na kompresoru, nasátí hejna ptáků, …) letoun by se zřítil.

Letoun Su-33 s povolenou MTOW 32 800 kg už po dosažení vrcholu neklesá, ale stále je potřeba čas na získání rychlosti. Při ještě nižších vzletových hmotnostech se čas na získání rychlosti pro získání řiditelnosti dále zkracuje a letoun vlastně jen stoupá. Naopak zkouškami bylo zjištěno, že Su-33KUBs MTOW 38 000 kg je maximum, co lze bez nabíhajícího proudu vzduchu vypustit z Kuzněcova. Letoun sklesal do 20,2 m (20 metrů nad hladinou je bezpečnostní limit je pro kombinaci Su-33/Kuzněcov) a na dosažení rychlosti 400 km/h (216 uzlů) potřeboval celkem 11 sekund.

Pro stanoviště č. 1 a č. 2 s krátkým rozjezdem je za stejných podmínek (MAX tah, nulová rychlost nabíhajícího proudu) vzletová hmotnost (TOW) omezena na 28 200 kg. Letoun pak klesne do 22,4 metrů. Při vzletové hmotnosti 27 000 kg a méně už letoun za těchto podmínek neklesá.

Pokud by rychlost nabíhajícího proudu vzduchu byla 25 uzlů, tak ze stanovišť č. 1 a č. 2 s krátkým rozjezdem lze vypouštět letouny se vzletovou hmotností MTOW 32 800 kg. Letoun už neklesne a potřebnou rychlost pro získání řiditelnosti nabere za 6 sekund letu. Pokud by byla rychlost nabíhající proudu menší, tak letoun začne propadat. Minimální rychlost nabíhajícího proudu pro tuto vzletovou konfiguraci s MTOW je 18 uzlů.

ii) CATOBAR a F/A-18E/F

Pro srovnání: současné americké letadlové lodě ve službě jsou vybaveny parními katapulty typu C-13-1 nebo C-13-2. Ty jsou navrženy tak, aby dokázaly letoun o hmotnosti do 36 200 kg (80 000 lb) urychlit až na 259 km/h (140 uzlů) na dráze dlouhé 94 m (309 ft). Výhodou katapultu, je že se dá nastavit koncová rychlost podle hmotnosti, tahu motoru a letových charakteristik letounu (a jeho podvěsů).

Například letoun F/A-18E/F při maximální vzletové hmotnosti MTOW 29 950 kg (66 000 lb) s motory na MAX, je katapultem urychlen na rychlost 161 uzlů (298 km/h). Tato rychlost je záměrně 15 uzlů nad minimální rychlostí řiditelnosti (Vmc) pro danou konfiguraci a hmotnost katapultovaného letounu. Elektroimpulsní systém řízení (Fly-By-Wire, FBW) udržuje úhel náběhu (AOA) na 12°. Pilot po opuštění paluby jen přepne páku zatažení podvozku a prakticky okamžitě začne manévrovat (zatáčka, stoupání) tak, aby uvolnil prostor před lodí pro další vystřelované letouny.

Obrovskou výhodou výkonných katapultů je, že letoun s menší startovní hmotností nemusí používat režimu přídavného spalování a vzlet lze provést jen v režimu MIL. To šetří palivo, prodlužuje životnost motorů a deflektoru horkých plynů na palubě letadlové lodi a také to zjednodušuje pracovní podmínky pro pozemní obsluhy letounů a katapultů. Letouny F/A-18E/F mohou s motory v režimu MIL vzlétat při vzletové hmotnosti do 25 800 kg (57 000 lb).

avatar
Starlight Datum: 20.11.2016 Čas: 00:44

Třetí část:

e) Faktory bezpečnosti vzletu

Dle US NAVY je jednou z kritických výhod vzletu pomocí výkonného katapultu mnohem vyšší míra bezpečnosti při ztrátě tahu, či dokonce kompletnímu selhání jednoho motoru (pro dvoumotorové letouny, US NAVY až do příchodu F-35C ani jiné na palubě nemá).

Inherentně vysoká vypouštěcí rychlost dává pilotovi šanci zachránit letoun s pomocí jediného motoru (pokud vzlétal na MIL, může zvýšit tah na MAX) nebo u velmi těžkých konfigurací nouzovým odhozem podvěšených břemen.

Jak tuto problematiku ale řeší ruské námořnictvo u kombinace letounu Su-33 a letadlové lodi Admirál Kuzněcov?

V první řadě je to praktickým výcvikem s jedním motorem na volnoběh. Z pozic č. 1 a č. 2 je pak vzlet povolen jen při rychlosti nabíhajícího proudu 25 uzlů a vzletové hmotnosti (TOW) do 28 000 kg. Vzlet s jedním motorem při nulové rychlosti nabíhajícího proudu vzduchu / TOWdo 22700 kg a při 25 uzlech / TOW do 30 000 kg je povolen jen ve válečných podmínkách.

Z pozice č. 3 je při rychlosti nabíhajícího proudu 0 uzlů povolená vzletové hmotnosti (TOW) do 28 000 kg. Při rychlosti nabíhajícího proudu 25 uzlů je pak povolená vzletová hmotnost neomezená (= MTOW 32 800 kg).

f) Další aspekty STOBAR versus CATOBAR

Z výše uvedeného je vidět, proč asi ruské námořnictvo preferuje vzlety z delší dráhy ze stanoviště č. 3 před krátkými drahami stanovišť č. 1 a č. 2. Nevýhodou vzletů z jednoho stanoviště je ovšem obrovské omezení pro letecké operace a celkové snížení reálné bojeschopnosti, tedy alespoň z pohledu US NAVY.

V okamžiku kdy se používá startovní stanoviště č. 3, nelze souběžně vzlétat a přistávat. Naopak americké letadlové lodě mohou vypouštět letouny bez omezení vzletové hmotnosti ze dvou katapultů na přídi a současně provádět přistávající operace na vzletové a přistávací dráze, kde jsou další dva katapulty.

Jediná startovní pozice č. 3 s dlouhým rozjezdem dráhou také významně omezuje vypouštěcí kapacitu lodi. V okamžiku jejího používání nelze použít stanoviště č. 2. Teoreticky lze souběžně používat stanoviště č. 1 (odlišné svoji povolenou TOW a mírou rizika při vzletu), ale dosud nebyly zřejmě publikovány záběry, kde by to ruské námořnictvo cvičilo. Naproti tomu u US NAVY je souběžné používání 3 až 4 katapultů rutinní součástí výcviku. Nízká kadence vypouštění letounů může mít za následek, že pokud chtějí letouny vytvořit nějaké rozumné taktické formace (čtyřčlenné roje, i více rojů), tak musejí všechny letouny na sebe neúměrně dlouho čekat okolo letadlové lodi, což kroužící letouny ve vzduchu stojí palivo a čas.

Samozřejmě je otázkou, jaké taktické formace Su-33 a MiGy-29KR vlastně ve Středozemním moři a nad Sýrii používají (dvojice, čtyřčlenné roje?). A jak moc to ruskému námořnictvu reálně vadí? Přeci jen při současné operační plavbě provozuje na palubě Kuzněcova jen 14 letounů s pevnými křídly (10 Su-33 a 4 MiG-29KR/KUBR, nedávnou havárii MiGu-29 do toho nepočítám). Přeci jen US NAVY vozí na svých letadlových lodích běžně 50-60 letounů s pevnými křídly, což pochopitelně vyžaduje jinou organizaci leteckých operací.

Vypouštěcí lze zvýšit používáním jen pozic č. 1 a č. 2. Pro zlepšení bezpečnosti vzletů je ale nutné manévrovat s lodí, tak aby byla vždy proti větru (nebo sama zvýšila svoji vlastní rychlost, pokud nefouká). To vypadá jednoduše, ale v praxi jsou s tím někdy potíže. Letadlová loď není nikdy sama, musí s ní točit celý operační svaz. Směr větru určuje příroda, a proto může dojít k omezením manévrování vzhledem k okolní civilní dopravy nebo blízkosti pevniny, mělčin, útesů a podobně. Z historie jsou dokonce známy případy, kdy manévrování letadlových lodí podle směru větru způsobilo obrovské problémy (ponorky, nechtěné vzdalování nebo přibližování k protivníkovi, když aktuální taktická situace vyžadovalo přesně opačný směr)

avatar
Sokrates Datum: 17.11.2016 Čas: 22:32

dusan: Myslím, že to má korene v čase, keď sa staval Kuznecov a formoval sa koncept, ako má tá loď fungovať. V 1984 bol v ZSSR vydaný dekrét, na základe ktorého mal Suchoj vyvinúť Su-27K, určeného na vybojovanie vzdušnej prevahy a MiG mal vyvinúť ľahšie viacúčelové stíhacie lietadlo. Z hľadiska letového parku Sovietsky zväz v podstate staval lietadlovú loď na princípe lodí amerického námorníctva, kde hlavnými typmi palubných lietadiel v 80. rokoch boli ťažké stíhačky F-14 na zabezpečenie vzdušného priestoru a ľahšie útočné F/A-18. Rozpad ZSSR však spôsobil pozastavenie financovania vývoja MiGu-29K a presmerovanie finančných prostriedkov do výroby už hotového Su-33. Projekt Migu-29K však zažil o 14 rokov znovuzrodenie, keď sa preň rozhodla India. Po zrealizovaní dodávok Indii siahlo ruské námorníctvo v podstate po hotovom produkte, ktorý je solídnym strojom 4. generácie. Zafinancovať vývoj nového palubného Suchoja by bolo zrejme ekonomicky menej výhodné. Otázkou zostáva, prečo by mal Su-33 naďalej zostať na Kuznecovovi po boku "29", keď za MiGom značne zaostáva v avionike a výzbroji. Podľa môjho veľmi laického názoru je to práve jeho dolet, ktorý ho kvalifikuje do úlohy predsunutého vzdušného prieskumu. US Navy má mať do roku 2019 zavedenú protilodnú strelu AGM-158C LRASM s dosahom 900 km. To vystaví ruské lode mimoriadne veľkému nebezpečenstvu, ktoré MiG-29K nemusí byť schopný eliminovať, práve kvôli svojmu kratšiemu doletu.

avatar
Luky Datum: 17.11.2016 Čas: 21:46

tak ono to tak drahý být nemusí, když MiGa stejně dělají pro Indii a řekli si, že je udělají i pro vlastní letku...a těch cca dvacet vyrobených Suchojů upgradovat už vyvinutými technologiemi nemusí být velká darda. A pak se jim můžou hodit třeba na exprort pro Číňany.

avatar
Sokrates Datum: 17.11.2016 Čas: 18:38

pavel rampir: Aký význam má účasť Kuznecova v sýrskom konflikte, ak majú dosť lietadiel na pozemných základniach? Myslím, že tá otázka už bola zodpovedaná a vzťahuje sa aj na iné krajiny. Aký význam majú americké F/A-18, vzlietajúce z lietadlových lodí, keď môžu byť využité kapacity F-15 a F-16 v Incirliku? To isté platí aj pre francúzske Rafale, štartujúce z Charlesa. A to sa mi vôbec nechce rozpisovať o neefektívnosti použitej munície.

dusan: 1. Su-33 ešte nekončia - po modenizácii Gefestom, má nasledovať výmena motorov, ktorých výroba sa rozbieha.
2. Integrácia Gefestu nebola rýchla, trvala pol roka.
3. Pochybujem, že Su-33 neplánovane zaskakuje za MiG-29K. Práve naopak, pri Su-33 sa od začiatku rátalo s ostrým nasadením. Zatiaľ čo pre MiGy to mala byť len možnosť cvičiť. To nakoniec potvrdzujú aj počty, v ktorých sú oba typy na palube. Prvá letka MiGov bola na palube Kuznecova sformovaná 1. júla 2016. Tí piloti nemajú zďaleka toľko nalietané, ako piloti Su-33 a je to pre nich akurát možnosť zbierať cenné skúsenosti. I keď základné zručnosti pre lety z paluby lietadlovej lode sa dajú získať za pár mesiacov, v Rusku trvá celý tréning až tri roky.

avatar
KóĎA Datum: 17.11.2016 Čas: 17:35

Dusan: není to z nouze ctnost. Stejný boj probíhal i koncem osmdesátých let - Mig nabízel multifunkční, na sovětské poměry revoluční stroj na bázi pozemního Migu 29. Suchoj nabídl navalizovanou verzi SU-27, přesně takovou, která sloužila do příchodu modernizovaných verzí v 21. století. Tzn. bez možnosti používat inteligentní AG munici a R-77. Na dalších třicet let tedy vyhrál konzervatismus. Nyní se situace obrací - k tomu podpora MIGu, který tahá v konkurenčním boji za kratší konec.

avatar
Kozlus Datum: 17.11.2016 Čas: 17:09

A z tech dvou, co planujou postavit, jeste jednu hned zakorzervujou:)

arr