Samohybný minomet na podvozku Pandur II 8×8

Česká společnost Tatra Defence Vehicle a.s. (TDV) ... Více

Armáda ČR chce německé Pumy. Jaká je finanční stránka?

Ministerstvo obrany ČR (MO ČR) plánuje nakoupit za ... Více

Rusko-běloruské cvičení Zapad-2017: Úhly pohledu

Včera skončilo obří rusko-běloruské cvičení ... Více

Události

Ruské bezpilotní letouny na syrském bojišti

Datum přidání 07.12.2017    Rubrika rubrika: Události     komentáře 25 komentářů    autor autor: Jan Buchar

Během války s Gruzií v roce 2008 ruské jednotky využívaly jen několik primitivních, těžkopádných a zastaralých bezpilotních letounů. V poválečném zhodnocení konfliktu byl jejich výkon označen za nedostatečný. V průběhu následných rozsáhlých reforem se ruské ozbrojené síly starých zařízení zbavily a objednaly si stovky nových. Koncem roku 2015 mělo Rusko k dispozici 1720 bezpilotních letounů a dnes jejich počet přesahuje 2000.

Foto: Orlan-10 / Mil.ru

 

Ruské bezpilotní letouny jako Eleron-3SV, Granat-4, Orlan-10 a další v Sýrii provozovaly specializované čety, jež byly součástí brigád a divizí ruských pozemních sil. Jejich vzletová hmotnost nepřesahovala 30 kg, což pro vojenské operace představovalo významné omezení.

 

Výjimkou bylo technologicky pokročilejší zařízení Forpost, ruská verze izraelského bezpilotního letounu Searcher Mk II. Jako jediný ruský bezpilotní letoun má schopnosti MALE (z anglického Medium-Altitude Long-Endurance), tedy střední operační výšku a dlouhou vytrvalost.


Orlan-10: nejpoužívanější ruský bezpilotní letoun

Při operacích v Sýrii využívaly ruské ozbrojené síly nejčastěji bezpilotní letoun Orlan-10. Toto tvrzení se opírá o dostupné fotografické snímky a videozáznamy z bojiště, materiály zveřejňované ruským ministerstvem obrany a zprávy o ztrátách. Rozsáhlé nasazení Orlanů-10 není až tak překvapivé, protože tvoří asi třetinu všech ruských bezpilotních letounů.


Letouny Orlan-10 se významným způsobem podílely na průzkumných činnostech ruských ozbrojených sil. Při vzletové hmotnosti 18 kg mohou přepravovat náklad o maximální váze pěti kg, např. kamery s denním i nočním viděním a zařízení pro vedení radioelektronického boje.

 

I tak malé bezpilotní letouny byly schopné monitorovat situaci na vzdálenost 120 km, kterou jejich operátoři mohli v reálném čase sledovat na obrazovkách. Orlan-10 vydrží 14 hodin ve vzduchu a doletí až do výšky pěti km. Živé videozáznamy lze přenášet i na delší vzdálenost, pokud jeden z nasazených letounů slouží jako mobilní přenosová stanice.   


O pohon Orlanu-10 se stará benzínový spalovací motor. Ke vzletu využívá jednoduchý sklápěcí katapult a přistává pomocí padáku. K jeho provozu není potřeba přistávací dráha, a proto může být nasazen kdekoliv. Souprava, která obsahuje dva bezpilotní letouny, pozemní řídící stanici, příslušenství a vozidlo, na které je možné všechno naložit, cenově vychází na 35 milionů rublů, přibližně 13 milionů korun.


V syrském vzdušném prostoru se opakovaně nacházelo několik ruských bezpilotních letounů najednou. Tato zařízení například monitorovala první odpal řízené střely Kalibr z ponorky Rostov na Donu. Podařilo se jim zachytit jak vynoření střely z mořské hladiny, tak i její let a nakonec i zásah cíle. Ve vzduchu musely tehdy být alespoň čtyři bezpilotní letouny.


Primární úkoly ruských bezpilotních letounů v Sýrii zahrnovaly vyhledávání cílů pro letecké a dělostřelecké útoky a následnou kontrolu jejich úspěšnosti. Zejména ruské dělostřelectvo využívá tato zařízení ve stále větší míře, což dokumentuje řada videozáznamů pořízených na syrském bojišti. Ruské ozbrojené síly jsou na dělostřelectvu závislé a používání bezpilotních letounů může podstatně zvýšit jeho efektivitu.

 

Video: Orlan-10 / YouTube


Forpost se neobejde bez přistávací dráhy

Převážnou většinou operací, jejichž plnění se účastnily bezpilotní letouny Forpost, představovalo sledování útoků proti prioritním cílům. Forpost je vybaven kvalitní optikou a v porovnání s ostatními zařízeními doletí dále a výše. K jeho dalšímu využití patřilo pořizování leteckých snímků, mapování povrchu pro snadnější přesun humanitárních konvojů či operace typu pátrání a záchrana.


Zařízení Forpost se zpočátku nacházela pouze na letecké základně Hmímím. Společně s rozšiřováním ruské přítomnosti v Sýrii se letouny Forpost dostávaly i na další místa, která měla k dispozici přistávací dráhu. Bez ní se Forpost totiž neobejde.

 

Během operací v srpnu loňského roku, jež vedly k dobytí Aleppa syrskými vládními silami, operovalo několik Forpostů z tamního mezinárodního letiště. Jejich nasazení v oblasti nedaleko frontových linií usnadnilo a urychlilo zapojení ruských sil do střetnutí.


Celkově můžeme zhodnotit působení ruských bezpilotních letounů v Sýrii jako úspěšné. K největším nedostatkům patří absence ozbrojených bezpilotních letounů, které na syrském bojišti využívaly nejen USA, ale také Írán, Izrael a Turecko.

 

Rusko v současné době experimentuje s připojením malých nádob k Orlanům-10, jež by bylo možné pomocí dálkového ovládání odhodit. Maximální hmotnost takových nádob včetně případné munice by ovšem nesměla přesáhnout pět kg, což není mnoho.        


Ruské ministerstvo obrany v roce 2011 zahájilo vývoj schopnějších a těžších bezpilotních letounů, ale dokončení vývoje je stále v nedohlednu. Zkušenosti s průzkumnými bezpilotními letouny ze Sýrie ruským silám pravděpodobně pomohou při využití těch útočných, až budou zařazeny do aktivní služby.   


Zatímco útočné bezpilotní letouny Rusko ještě nějakou dobu mít nebude, v blízké budoucnosti se téměř jistě objeví druhá generace průzkumných zařízení. Výrobce Forpostů už oznámil, že se chystá zlepšit jejich schopnosti včetně přesnějšího určování polohy cílů. To by mělo ukončit ruskou závislost na technologicky pokročilých součástkách dovážených z Izraele.

 

Ruské ministerstvo obrany navíc vybírá nové bezpilotní letouny, které vyplní mezeru mezi Forpostem, jenž má vzletovou hmotnost 450 kg, a taktickými letouny s 18-30 kg.   


Zdroje: MDBMO RF

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Starlight Datum: 12.12.2017 Čas: 00:02

@ MALI

Já jsem to tedy pochopil stejně jako Charlie :-). Ale to je jedno. Prostě mám pocit, že ti pořádné velké a výkonné systémy jako MQ-1 Predator/Grey Eagle a MQ-9 Repaer nepřirostly k srdci. Nicméně, já si naopak myslím, že Američané v souladu se svými supervelmocenskými ambicemi a rozpočtem mají rozložené dobře.

1)

A z počtů bude vidět ten obrovský rozdíl mezi USA a Ruskem. To není myšleno negativně, spíše je to konstatování prosté reality. Na konkrétních počtech je také vidět, že US ARMY nic nezanedbává a taktický systém RQ-7B Shadow je její nejpočetnější MALE UAV:

- RQ-11B Raven – jen spotřebních kompozitových draků, které se s každým přistáním poškozují, bylo už vyrobeno přes 20 tisíc.

- RQ-7B Shadow - US ARMY odebrala do roku 2011 celkem 104 systémů (akvizičně jeden systém = 4 letouny UAV, senzory, 2 řídící stanoviště, vypouštěcí rampa, atd. ). Tedy 416 UAV letounů RQ-7B, které už nalétaly více než 1 mil letových hodin. Každý systém (jednicová cena) stál v FY2009 cca 11 mil USD. Od té doby systém pravidelně (a za velké peníze) vylepšují a doplňují novými funkcemi.

- MQ-1C Grey Eagle – US ARMY plánuje mít celkem 190 UAV letounů, z toho 63 ve verzi Extended Range a poslední budou objednány ve FY2018. Na každé dva letouny je jedno řídící stanoviště. Jednicová cena letounu s terminálem SATCOM (FY2018) je cca 7,5 mil USD a každé řídící stanoviště + datový terminál pak přijde na dalších cca 6,5 mil USD.

- MQ-9 Reaper – USAF plánuje mít celkem 379 UAV letounů a poslední budou objednány ve FY2018. K nim celkem 140 různých typů řídících stanovišť. Operační koncept počítá se schopností udržet současně v běhu 60 nepřetržitých bojových patrol v režimu 24/7. Jednicová cena letounu (FY2018) je cca 16 mil USD a každé řídící stanoviště podle provedení přijde na cca 3,5 -7 mil USD.

- RQ-4B Block 30/40 – USAF si drží 33 těchto strategických HALE UAV. Jednicová cena letounu Block 40 (FY2011) byla cca 109 mil USD.

2)

Pokud vezmu jen US ARMY a USAF (bez USMC, US NAVY a SOCOM), tak neopomněly žádnou úroveň UAV:

- u pozemních sil „blátošlapů“ US ARMY mají přenosné systémy na úrovni rota (mikrosystémy na úrovni četa se nedají asi ani spočítat), mají taktický systém pro brigádu (či jakoukoliv podřízenou jednotku nebo úkolové uskupení)

- letci z vojskového „vrtulníkového“ letectva se pak soustředí na taktické systémy a navíc vetší divizní systémy

- letectvo USAF si řeší nejvýkonnější systémy „na úrovní“ bojových/průzkumných pilotovaných letounů pro samostatné operace (tak jak je USAF myšlenkově nastaveno).

Přesto dokážou v rámci společných operací jednotlivé složky a jejich UAV systémy fungovat dohromady a vzájemně se doplňovat. Což ukážu na dvou příkladech ze současnosti.

Příklad č.1 - Afghánistán. Od roku 2015 platí, že ozbrojené UAV zde vystřelí za rok více munice než pilotované letouny. To je „zásluha“ hlavně stroje MQ-9, který se skutečně stal na tomto bojišti náhradou pilotovaných průzkumných/bitevních/stíhacích/bombardovacích letounů. Pro toto válčiště byl stvořen – neexistuje zde PVO, je potřeba velká výdrž při nekonečných bojových hlídkách ve vzduchu. Schopnost provozovat letoun za hranicí rádiového horizontu umožnuje letounům provozovaných z jedné až dvou hlavních afghánských základen obsáhnout tuto rozsáhlou a členitou zemi. To menší taktické systémy s dosahem datalinku okolo 120 km prostě nevládnou. A to vše při malé personální velikosti jednotky, potřebné k provozu UAV ze základny v Afghánistánu.

Příklad č.2 – severní Irák. Ruské nasazení UAV při podpoře pozemních a leteckých sil je předmětem tohoto článku. Ve stejné době v Iráku to samé ale dělala US ARMY se svým taktickým systémem RQ-7B. Při postupném dobývání Mosulu v letech 2016-17 byli západní spojenci zodpovědní (nikoliv Irák) za leteckou podporu, dělostřeleckou podporu, poskytnutí JTAC a dalších speciálních sil a poradců u iráckých jednotek. Dám sem odkazy na tři YouTube videa:

- Video 1 – reportáž CBS z března 2017 o nasazení jednotky UAV RQ-7B ze sestavy 82. výsadkové divize v severním Iráku:

https://www.youtube.com/watch?v=bEniBOVl79I

- Video 2 – z dubna 2017, kde jsou dělostřelci 82. výsadkové divize s 155mm houfnicemi M777A2 při nasazení u Mosulu – tedy „uživatelé dat“ předaných z UAV:

https://www.youtube.com/watch?v=m15jhgLUvFA

- Video 3 – reportáž CBS z října 2016. Pro téma UAV není zajímavé těch zmíněných 6000 tisíc amerických vojáků v Iráku pro podporu této operace, nebo na v reportáži zachycená přítomnost jednotek 101. výsadkové divize, samohybných houfnic M109A6 a raketometů HIMARS. Ta zajímavá část podle mne začíná v čase 1:07, kde je společné operační centrum pod velením amerického brigádního generála:

https://www.youtube.com/watch?v=eaw_bZymgQ8 .

Digitalizované systémy komunikace, řízení a velení je ta nejvíce skrytá část amerického způsobu efektivního využití MALE UAV. Video a data předaná v reálném čase z letícího UAV do integrovaných systému řízení a velení se pak dostanou včas na ty správná rozhodovací místa. Nevím, jak to měli řešené Rusové v Sýrii, ale v případě AČR mám obavu, že toto bylo pro ni další obrovský problém´, mnohem větší než vlastní UAV systémy.

avatar
Sokrates Datum: 11.12.2017 Čas: 20:36

MALI: To vôbec nie je o strategickom koncepte, že "USA na letecké údery, RF spíš na pozemní operace". To je o tom, kto má aké prostriedky. A Rusko je dnes v situácii, že tie bojové drony jednoducho nemá. Oni by ich veľmi radi nasadili a taktiež z toho spravili svoju doktrínu, pretože je to neporovnateľne lacnejšie a bezpečnejšie.
Z toho dôvodu usilovne vyvíjajú Altius a možno aj Skat. A nebyť sankcií, týkajúcich sa motorov, tak už dnes ten Altius v tajnosti testujú na sýrskych militantoch.

avatar
MALI Datum: 11.12.2017 Čas: 18:19

To Charlie:
...ne, ne neignoruji, jen se mi zdálo, že ta naše diskuze původně stála trochu jinak, něco ve smyslu, jako že kdo nemá UAV kategorie MALE, řízené zpoza zeměkoule, tak je úplný looser, ale možná jsem to špatně pochopil...), nicméně, ať nestavíme proti sobě USA a RF (protože tam je to také o strategickém konceptu a dlouhodobé orientaci - USA na letecké údery, RF spíš na pozemní operace), osobně si myslím, že skutečně vyváženou koncepci v použití bezosádkových systémů má například Izrael (i když i tam je to dáno tím, zda má, resp. spíš: či nemá, globální ambice).
No a v tom Rusku je to také o penězích - mají řádově menší rozpočet, než USA; něco mi říká, že ten americký koncept pro nás (myslím tím AČR) moc vhodný nebude.

avatar
Charlie Datum: 11.12.2017 Čas: 15:46

MALI: ale vy u "Amíků" ignorujete celou střední třídu UAV - Shadowy a Gray Eagly. Orlan je hmotnostně někde mezi Ravenem a Shadowem a Forpost/Searcher je pak defacto analog Ravenu.

Pokud jde o taktiku nasazení, Rusové kvůli absenci těžších typů musí tyhle menší kousky používat i na vyšších úrovních (tj. kde u Amíků práci přebírá už Gray Eagle).

Pokud jde o použití velkých UAV, tak tam těžko velitel čety jednotka úkoluje operátora někde v USA, aby mu vyfotil "druhou stranu stodoly", na to má svoje přidělené malé UAV a pak taky ten Reaper je tak vysoko, že tu stodolu vidí celou i s vesnicí okolo.

Jde o to, že Rusové v Sýrii i s tím málem co měli udělali strašně velkej kus práce (za málo peněz moře muziky) a to jim slouží ke cti, ale určitě bych na tom nestavěl teorie o mnohem lepší koncepci, protože nejsou vidět ty omezení, které použití malých lehkých UAV přináší (typicky mají malé nechlazené kamery, nemají takový dostup). Kdyby měli Rusové něco kategorie Gray Eagla nebo dokonce Reapera, tak to tam mají taky a využívali by to tam, kde je to potřeba (a neštvali by všude Orlany a Forposty)... Jenže vývoj takových věcí je drahý a bez patřičných zkušeností i dlouhý, takže na něco většího z ruských luhů a hájů si budem asi ještě chvíli muset počkat (pokud to v současné situaci považují za potřebné a neupřednostňují jiný směr vývoje).

avatar
MALI Datum: 11.12.2017 Čas: 12:41

To Starlight:
teoreticky to máte naprosto správně, signál z US UAV je dostupný všem, kdo mají příslušný terminál (mimochodem, ten Rover je pořádně drahý) a patřičné oprávnění, to znamená, že mají "přehled" ale chtěl bych reálně vidět, jak to bude fungovat, když si nějaký velitel US roty, nebo čety vyžádá přes satelit do USA, aby jim tam ten MALE UAV "proletěl ještě jednou a vyfotil jim tu stodolu z druhé strany" a nebude to v poušti, ale v hustě obydlené krajině se stavbami, zahradami a poli (typ rural), kde bude těch stodol a těch jednotek (a tudíž i požadavků na informace) víc. Obávám se, že si pak raději hodí tím Ravenem, nebo Waspem, ale to si pak ruský velitel, který dostane přehlednou informaci z ORLANU může nechat hodit např. Zalu a z hlediska výsledné informace ho to vyjde nastejno, jen to bude tak o dva až čtyři řády levnější. Co však bude muset být rozdílně splněno je to, že tam ten ORLAN musí mít kompletní zázemí včetně operátora, kdežto ten americký UAV jen to zázemí a to ještě nemusí být tak blízko. Zkrátka: existuje více cest k jednomu cíli a zrovna ta americká se mi nezdá jako nejvíce efektivní přes to, že je bezesporu efektní.
Rusko bych v oblasti bezosádkových systémů vůbec nepodceňoval, souhlasím s Vámi, že nejsou tak High-tech, jako západ, ale těch menších a levnějších bezosádkových prostředků mají dostatek a jejich parametry vůbec nejsou špatné. Jen zatím ty bezosádkové systémy prioritně berou jako podporu jednotek "lidských vojáků". Avšak tempo, kterým se v Rusku tato problematika rozvíjí, je stále hodně vysoké.

Upřesnění k AČR :
ještě máme nějaké Waspy u 43.vpr a pak nějaké ženijní EOD UGV (TALOS, iRobot , tEODor, vše ale v podstatě v jednotkách kusů..., jo, ta 102. není průzkumný pluk, ale průzkumný prapor...

avatar
Larry Datum: 11.12.2017 Čas: 09:00

Před časem se mluvilo o projetu SR-10. Projekt stále není "u ledu" na MAKS 2017 byla letová i statická ukázka.
Pro čtenáře, kteří si nemohou dovolit návštěvu takového podniku je video na "trubce"
Civilní verze bude určitě. Osobně bych neřekl ne, mít takové možnosti :-)))

Výrobce vyvíjí i bezpilotní UAV verzi
http://www.janes.com/article/72627/sat-develops-sr-10-based-uav-concept

Pro čtenáře kteří znají alespoň základy ruštiny web výrobce.
http://kb-sat.ru/

Jedná se čistě o civilní firmu, která si na sebe musí vydělat. Od vývoje, výroby, servisu a prodeje.
Jak jsou "daleko" s projekty SR10 a UAV variantou se výrobce můžete zeptat. Jistě vám odpovědí :-)))

avatar
Starlight Datum: 10.12.2017 Čas: 22:16

@ MALI

1)
Děkuji za reakci na ruské UGCV

2)
Leteckým UAV se budu věnovat trochu podrobněji. Samozřejmě i MALE UAV Predator jsou v Afghánistánům nebo podobných typech operací v interakci s pozemními silami. Raději to vysvětlím.

USA a spojenci ve válkách v posledních 16 letech používal a používá ohromnou škálu UAV. Proto mají pochopitelně vypracované postupy, jak co s týče velení a řízení včetně předávání dat pozemním jednotkám v kontaktu s nepřítelem, přidělení vzdušného prostoru, atd.

Z tohoto pohledu se UAV dělí:

- Přenosné UAV jako RQ-11 Raven, které typicky komunikují jen se svým vlastním řídícím stanovištěm na úrovni roty (případně i čety).

- Taktické UAV jako RQ-7 Shadow. Ty komunikuji v přímém rádiovém dosahu s řídícím stanovištěm, velitelským stanovištěm „taktické operace“ a také s bojovým týmem v poli, kde je JTAC s příslušnými zařízeními. JTAC může nejen obdržet video a data (například systém ROVER), ale může se přes UAV spojit s pilotem/operátorem UAV.

- Theatre („oblastní“) UAV jako jsou právě RQ/MQ-1 Predator nebo MQ-9 Predator. Ty díky bohatému přímému a hlavně satelitnímu spojovacímu vybavení komunikují jak s vlastním řídícím stanovištěm v USA, tak i s rozdílnými velitelskými stupni jak v USA, tak v oblasti. Tam se data opět dostávají do velitelského stanoviště, které velí taktické operaci. Data jdou také do nadřízeného oblastního velitelského stanoviště. V případě zóny spadající pod CENTCOM od Sýrie po Afganistán, to je CAOC na letecké základně al-Udejd v Kataru, které řídí veškeré letecké operace spojenců v na této ohromné rozloze planety: http://www.afcent.af.mil/About/Fact-Sheets/Display/Article/217803/combined-air-operations-center-caoc/.

Na tyto výkonné MALE UAV je nutno pohlížet jako na bitevní letouny, stíhací-bombardéry a konvenční bombardéry, které v oblasti plní/plnily nejčastěji roli tzv. „combat ISTAR“. Jen v případě UAV pilot nesedí v kokpitu a UAV mají ohromnou výdrž bez tankování za letu. Pro UAV paltí stejné pravidla, jako pro pilotované letouny. I MALE UAV, stejně jako Tactical UAV, komunikují s bojovými pozemními týmy, které mají v sestavě JTAC. Opět pomocí přenosu dat systém ROVER nebo jiným datalinkem. A pozemní týmy se mohou opět spojit s pilotem/operátorem UAV. Právě UAV RQ-1 Predator byl počátkem tisíciletí „průkopníkem“ použití těchto postupů v reálných operacích.

Ozbrojené MALE UAV stejně jako pilotované letouny ale nejsou vázány jen na přímou zpravodajskou nebo leteckou podporu vlastních jednotek, ale mohou plnit celou řadu hlídkových, průzkumných a bombardovacích úkolů mimo blízkost a dosah vlastních pozemních týmů.

Závěry:

Rusko v oblasti leteckých UAV nic nového neobjevilo, jen v rámci svých omezení aplikují to samé, co Západ ve válkách v tomto desetiletí. Jen v menším a skromějším provedení.

Ano, AČR je neuvěřitelně pozadu i za Ruskem a nebýt misí v Afghánistánu a z toho vyplývající kombinace amerických darů FMF v podobě UAV ScanEagle (max. hmotnost 22 kg) a malých komerčních dodávek přenosných RQ-11B Raven (2 kg) a izraelských Skylark I-LE (6,5 kg) tak nemáme u AČR (tedy hlavně 102. průzkumný pluk) vůbec nic.

avatar
MALI Datum: 10.12.2017 Čas: 19:12

To Starlight:
ad 1)
Informace o té akci v Sýrii, včetně podrobností, mám z více nezávislých otevřených zdrojů, včetně aktuálního zpravodajství a o tom, že ta akce proběhla mám určité potvrzení i z neveřejných zdrojů (samozřejmě, že všechno může být kamufláž, nebo třeba mohou být výsledky "přikrášleny", ale to je možné vždy a nejen u akcí ruských, ale také u akcí amerických a jiných...., 100% věřit se dá jen tomu, co reálně zažijete - a na té kótě 754,5 jsem osobně nebyl...).

ad 2) nikde jsem netvrdil, že organizační zabezpečení bojových misí "Predátorů" nad Afghánistánem je organizačně jednoduchá záležitost, ale je to záležitost jednoho týmu na základně v USA a druhého týmu v Afgh., s jasně vymezenými pravidly a v jasně určeném čase (takže ve srovnání s tím, co Rusové "předvedli" v Sýrii, je to velmi jednoduchá záležitost). To, že mise predátorů jsou vedeny na vzdálenost přes celou zeměkouli je záležitost především technologická.
Nezlobte se na mne, ale o nějaké efektivní součinnosti UCAV kategorie MALE (řízených přes satelit z USA) s pozemními vojsky US ARMY v Afgh., si dovoluji silně pochybovat...
Na rozdíl od toho bylo syrské nasazení UGCS s dozorem UAV spolu s pěchotou, za součinnosti dělostřelectva ukázkou kombinované bojové mise typu "MUM" (jejichž vedení má US ARMY do budoucnosti v plánu, jen jaksi zatím reálně nemají ty UGCS). Rusové na tom "šlapou" postupně od roku 2005 a zhruba od roku 2010 už měli hmatatelné výsledky a do této oblasti dávali v nedávné minulosti dost peněz jak v průmyslu, tak v armádě.
Rusko na rozdíl od USA nemá stroje kategorie Predator, Reaper, GlobalHawk, schopné izolovaně udeřit kdekoli na světě, ale v současnosti má dostatek UAV pro podporu svých prvosledových pozemních sil (srovnejte si to například s AČR) a mají k dispozici také nemalý počet UGS a UGCS, například v roce 2016 měly být k výsadkovým vojskům přiděleny dvě nové roty UGCS, mimo tyto jednotky měla být v rámci ruských pozemních sil již v roce 2016 vytvořena samostatná bojová jednotka s 24 ks UGCS URAN-9, Rusko pro ochranu svých mobilních raketových kompletů „TOPOL-M“ a „JARS“ zavedlo již v roce 2015 UGCS Volk-2, atd. Rusko se jednoduše zaměřuje na robotickou podporu vojsk na taktické úrovni. Tento přístup je sice méně "PR", o to více je však účinný. Obdobně k této problematice přistupuje i Izrael.

avatar
Starlight Datum: 10.12.2017 Čas: 14:27

@ Jan Buchar (autor)

V článku se píše: „..Ruské bezpilotní letouny jako Eleron-3SV, Granat-4, Orlan-10 a další v Sýrii provozovaly specializované čety, jež byly součástí brigád a divizí ruských pozemních sil…“

Šlo by nějak upřesnit, jak mají dnešní ruské ozbrojené síly organicky začleněné jednotky s UAV. Tím nemyslím nasazení v Sýrii ale standardizovanou strukturu. Je to všechno pod pozemními silami, nebo MALE UAV Forpost/Searcher už má pod křídly letectvo? Popíšu, co mám na mysli na příkladu tabulkových stavů US ARMY.

US ARMY:

Brigádní týmy IBCT, SBCT, ABCT:

- Malé UAV RQ-11 Raven (max. hmotnost do 2 kg, dosah do 10 km, max. 80 minut) – 2 kusy má tabulkově každá průzkumná švadrona a střelecká rota (pěší/výsadková, Stryker, Bradley).

- Taktické UAV RQ-7B Shadow (prázdná hmotnost 84+ kg, max. hmotnost 180+ kg, do 125 km, 8+ hodin vytrvalost u posledních verzí) – 2 systémy (1 systém = 2 UAV, řídící středisko, vypouštěcí rampa) má tabulkově každý brigádní tým. Četa TUAV je součástí zpravodajské roty, která je organizačně součástí bojového ženijního praporu brigády.

Brigády vojskového letectva CAB (Combat Aviation Brigade):

UAV spolu s vrtulníky AH-64 Apache nahrazují ozbrojené průzkumné/zvědné vrtulníky OH-58 Kiowa Warrior. Nové AH-64E jsou už navrženy pro schopnost komunikace a ovládání UAV za letu.

- Brigádní taktické UAV RQ-7B Shadow – 12 kusů má tabulkově bitevní/průzkumná korouhev (Attack reconnaissance squadron = prapor), které se skládá ze tří bitevní/průzkumných švadron (Attack reconnaissance troop = rota), z nichž každá má 8 vrtulníků AH-64 a 4 UAV RQ-7B.

- Divizní/sborové MALE UAV MQ-1C Gray Eagle (max. hmotnost 1600+ kg, do 300 km na přímou rádiovou viditelnost/ 1200 km se předávním dat přes satelit nebo jiný letoun, 22+ hodin vytrvalost v základní verzi bez výzbroje, výzbroj řízenými střelami/pumami) – 12 kusů má tabulkově bitevní/průzkumný prapor (Attack reconnaissance battalion), které se skládá ze tří bitevních/průzkumných rot (attack reconnaissance company), z nichž každá má 8 vrtulníků AH-64 a z jednu rotu Gray Eagle (Gray Eagle Company) s 12 UAV MQ-1C Gray Eagle.

USAF:

Tam, kde výkonově končí US ARMY s MQ-1C, tak začíná USAF s opravdu velkými vyzbrojenými MALE UAV MQ-9 Reaper (starší MQ-1 Predator jsou vyřazovány) a strategickými průzkumnými RQ-4B Global Hawk.

avatar
Jilex Datum: 10.12.2017 Čas: 14:26

Ukrajinská firma Antonov vyvinula prototyp víceúčelového taktického UAV v rámci nově vyvinutého systému „Horlytsya“. Systém se bude skládat ze čtyř dronů, pozemní řídicí stanice umístěné na vozidle KrAZ a zařízení pro převoz a servis. Prototyp vydrží ve vzduchu až 7 hodin, jeho taktický dosah je 120 km, praktický dolet je 1050 km a výškový dostup je 5000 m. Může nést až 50 kg dalšího vybavení, například 2 rakety vzduch – země. Rozpětí křídel je 6,7m, vzletová váha 200 kg, maximální rychlost 230 km/hod. Videa z předváděcího letu:
https://www.youtube.com/watch?v=sSxwVVxxQCE
https://www.youtube.com/watch?v=lJUw7cWxr-U

avatar
Starlight Datum: 10.12.2017 Čas: 12:46

@MALI

1)
Z jak prověřených zdrojů jsi čerpal ohledně bojového nasazení UGCV v Sýrii v prosinci 2015? Jsou totiž obrovské pochybnosti, že k tomu vůbec došlo. Více na: https://www.bellingcat.com/news/mena/2016/01/15/did-russia-deploy-a-combat-robot-in-syria/

2)
Nasazení výkonných Medium-Altitude Long-Endurance (MALE) UAV typu RQ/MQ-1 Predator (prázdná hmotnost 500+ kg, maximální vzletová hmotnost 1 000 kg +) a MQ-9 Reaper (2 200+ kg, 4 700+ kg) amerického letectva USAF nebo britské RAF nelze považovat za organizačně nic jednoduchého. Pro srovnání ruský největší UAV Forpost (neboli izraleský Searcher II), který patří do jiné kategorie UAV, má maximální vzletovou hmotnost cca 440 kg.

Výše zmíněné stroje USAF jsou koncipovány pro samostatné dálkové operace v hloubi území protivníka. Samozřejmě zvládnou i společnou součinnost s klasickými pozemními silami, ale to nebylo návrhovou prioritou pro USAF, na to má US ARMY a USMC vlastní flotily specializovaných UAV.

Při operacích nad Afghánistánem, Irákem, Jemenem, Somálskem, Sýrií atd. jsou Predatory/Reapery pilotovány až na vzdálenost 12 tisíc km. Nelze to tedy srovnávat s malými UAV nebo pozemními UGCV, které jsou řízeny v dosahu přímé viditelnosti rádiového signálu. Přenos dat na 12 tisíc kilometrů způsobuje cca 2 sekundovou prodlevu. Pilot a operátor USAF nebo RAF sedí v řídícím kontejneru na základně Creech v Nevadě, datové spojení zajišťuje optický podmořský kabel, které vede až na americkou základnu Ramstein v Německu, kde teprve dochází k přenosům dat z/na satelity, které mají v dosahu UAV operující nad Asií a Afrikou.

Vzlet a přistání ale probíhá na základně v regionu v přímém radiovém dosahu bez zpoždění signálu. Proto vzlet a následujících 30 minut (a opačně při přistání) má na starosti další posádka v řídícím kontejneru přímo na této regionální základně, kde probíhá přezbrojování a údržba.

Tedy je to organizačně a logisticky nesmírně složité a pravděpodobně mimo možnosti všech států kromě USA.

avatar
Tesil Datum: 09.12.2017 Čas: 20:36

O tom se uvažovalo,nevím jak moc je to reálné.

avatar
Luky Datum: 09.12.2017 Čas: 19:27

Již dlouho sním o dronu, postaveném kolem automatické vojenské brokovnice (něco jako A-10 postavená kolem Avengeru)....nakonec to asi bude kolem laseru, který nebude tak kopat. Cvičit se v sestřelování cizích dronů bude skvělá práce (např. pro čtyřicátníky, kteří se nestali stíhači :). Přeci jen je to něco jiného, než pálit Hellfire po "civilistech". Oni to ale pravděpodobně budou operovat mladí kluci v terénu.

avatar
PavolR Datum: 09.12.2017 Čas: 18:53

Masovejší nástup UAV rôznych veľkostí a schopností vyvoláva otázku do akej miery je účinné zamerať sa iba na rozvoj SHORAD, ktorý je v porovnaní s dromni, bez ohľadu na mobilitu podvozku, predsa len "statickou obranou" s obmedzeným dosahom. proti samovražedným dronom je to fajn a pri prieskumných by som tipoval podobný vývoj ako počas 1. svetovej pri problematike prieskumných lietadiel - teda nasadenie prostriedkov na aktívne stíhanie nepriateľských dronov.
Prebiehajú isté experimenty s dravými vtákmi, no tie sú schopné odloviť iba menšie, z ruky vypúšťané drony ... a iba dovtedy, kým sa proti nim nepoužijú povedzme výbušné nástrahy. pre budúcnosť bude musieť takmer nevyhnutne vzniknúť kategória dronov-stíhačov.

avatar
MALI Datum: 09.12.2017 Čas: 17:32

To dusan:
ano, podstatné je, jak která armáda dovede drony využívat - souhlasím. Ovšem zcela nezbytným předpokladem splnění tohoto postulátu je to, že daná armáda tyto drony má ve výzbroji.
První reálné úspěšné nasazení ruských UGCV (Platforma-M) proběhlo už při bojích v Sevastopolu, při ruském obsazování Krymu (to bylo ještě v menším měřítku nasazení), v Sýrii to bylo rozsáhlejší pozemní nasazení koncem prosince 2015, kterého se koordinovaně zúčastnilo 6x Platforma-M + 4x ARGO + neupřesněný počet Orlan-10 v kooperaci s dělostřelectvem a pěšími jednotkami - osobně to považuji za dostatečný důkaz toho, že ruská armáda umí bezosádkové systémy používat nejen teoreticky, ale i prakticky. Proti tomu jsou sólové bombardovací akce UAV Predator (byť jsou v rámci protiteroristického boje velmi efektivní) z organizačního hlediska "čajovým odvarem".
Autonomní bojové drony, které budou nezávisle vyhledávat a ničit cíle jsou záležitostí Sci-Fi filmů, žádné takové se zatím reálně neplánují (když tak jen v rámci teoretických úvah) - současná oficiálně potvrzená cesta do budoucnosti bojových dronů je ta, že povel ke zničení nalezeného cíle bude muset vždy dát živý operátor.

Ale plně s Vámi souhlasím v tom, že drony budou útočit celoplošně, opravil bych Vás však v těch kilometrech za frontovou linií - frontová linie už je dávno jevem minulosti.

arr