Evropská zbrojnice pro tanky Leopard 2

Německá firma KMW (Krauss-Maffei Wegmann) za ... Více

Německé bojové vozidlo pěchoty Puma pro Armádu ČR?

Redakce Armádních novin si ve výrobních prostorách ... Více

S-70M Black Hawk: Univerzální vrtulník pro Armádu ČR?

Ministryně obrany Karla Šlechtová zadala ... Více

Experimentální přesun mechanizovaného praporu AČR

Přesun je nedílnou součástí vojenského umění. ... Více

Události

Ruské techniky psychologického válčení

Datum přidání 12.04.2018    Rubrika rubrika: Události     komentáře 7 komentářů    autor autor: Jan Buchar

Gruzie neuznává hranice s Abcházií a Jižní Osetií. Obě území považuje za dočasně obsazená ruskými ozbrojenými silami. Po rusko-gruzínské válce v srpnu 2008 zde došlo k umělému oddělení obyvatelstva, jež se přes novou dělící linii dostává jen komplikovaně. Překročení hranice z území pod správou Tbilisi směrem do Abcházie či Jižní Osetie může v případě nerespektování pravidel místní samosprávy vést k uvěznění.

Foto: Gruzínská hranice; ilustrační foto / Public Domain

 

Cílem ruské diplomacie v Gruzii je uznání představitelů abchazské a jihoosetinské samosprávy jako rovnocenných partnerů ze strany tbiliské vlády. Jejich následné včlenění do vrcholných státních orgánů v Tbilisi by Moskvě zajistilo právo veta vůči všem důležitým politickým rozhodnutím, např. vůči vstupu země do NATO.

 

Rusko za tímto účelem využívá různé formy „sharp power“, jejíž definici přinesly Armádní noviny v jednom z dřívějších článků. K význačným součástem sharp power patří informační a psychologické zbraně, které byly pravděpodobně nasazeny proti gruzínské vládě v souvislosti s úmrtím gruzínského vojáka Arčila Tatunašviliho.  


Bývalý profesionální voják Arčil Tatunašvili v roce 2008 sloužil v Iráku, odkud byl po vypuknutí rusko-gruzínské války převelen zpět do vlasti. Do pět dní trvajících bojů v Gruzii ovšem nezasáhl a nedlouho po jejich skončení z armády odešel. S povolením jihoosetinské samosprávy se usadil v tamním Achalgorském okrese, kde se narodil a vyrůstal.


22. února Tatunašviliho zatkli příslušníci silových složek Jižní Osetie, které podléhají ruskému velení, na neoficiální vnitrostátní hranici. Nedlouho po umístění do věznice v Cchinvali zemřel. Následná vlna emotivních reakcí zřejmě posloužila jako nátlakový prostředek na vládu v Tbilisi, od které gruzínští občané očekávali řešení nastalé situace.   


Jihoosetinské úřady totiž po dobu několika týdnů odmítaly předat tělo Tatunašviliho jeho příbuzným, kteří žijí na území spravovaném gruzínskou vládou. Zůstává nejasné, jestli za tímto odmítáním stál některý z velitelů ruských ozbrojených sil. Ať už o nevydání zemřelého rozhodl kdokoliv, obyvatelé vesnic nedaleko dělící linie mezi Jižní Osetií a samotnou Gruzií se rozhodli vyjádřit své rozhořčení nad situací několikahodinovým blokováním dálnice mezi městy Tbilisi a Poti. Tato mezinárodně významná komunikace spojuje Arménii, Ázerbájdžán a východní části Gruzie s Černým mořem. Její blokáda proto upoutala jak pozornost gruzínské vlády, tak i mezinárodního společenství.


Ve stejném čase skupina lidí zablokovala silnici spojující Tbilisi a Vladikavkaz, hlavní spojnici mezi Gruzií a Ruskem. Účastníci protestu požadovali, aby gruzínská vláda podnikla všechny nezbytné kroky k předání těla Tatunašviliho jeho rodinným příslušníkům.


Následná jednání mezi jihoosetinskými a gruzínskými představiteli za účasti Červeného kříže trvaly několik dní. Premiér Gruzie Giorgi Kvirikašvili písemně vyzval ruskou vládou k zahájení dialogu a překonání bodu mrazu panujícím v rusko-gruzínských vztazích od skončení války v srpnu 2008. Ve svém dopise navíc vyjádřil připravenost jednat přímo s Abcházci a Osetinci. Podle internetových stránek Georgia Today tím Kvirikašvili přímo reagoval na komplikace spojené s předáním Tatunašviliho těla.

 

Foto: Mapa Gruzie s grafickým znázorněním Abcházie a Jižní Osetie. / Public Domain


Giorgi Menadbe ve svém nedávném příspěvku pro nadaci Jamestown uvádí, že Rusko přesvědčilo Gruzii k souhlasu s podepsáním společné deklarace na půdě OSCE s abchazskými a jihoosetinskými představiteli. Své tvrzení opírá o Kvirikašviliho výzvu a ruskojazyčný článek publikovaný 20. března v deníku Kommersant. Naznačovaná spojitost mezi tzv. Tatunašviliho aférou a uznáním představitelů Abcházie a Jižní Osetie jako rovnocenných partnerů ze strany Tbilisi se ukázala být lichou. Podle tiskového vyjádření OSCE z 28. března se totiž účastnící setkání na znění společné deklarace neshodli a žádný společný dokument tudíž nepodepsali. Gruzie proto rovnocennost zástupců Abcházie a Jižní Osetie nadále neuznává.

 

Ženevská jednání, jejichž cílem je podpis deklarace o mírovém řešení konfliktu, budou pokračovat v červnu letošního roku. Tbilisi se již v roce 2010 zřeklo použití síly a ten samý závazek požaduje od Ruska. Moskva to ovšem odmítá, protože prý není účastníkem konfliktu. Namísto toho požaduje podepsání deklarace přímo mezi Abcházií, Gruzií a Jižní Osetií. To pro změnu odmítá Tbilisi, jež obě území považuje za součást svého svrchovaného území.   

 

David Avališvili, novinář z gruzínské zpravodajské agentury GNH, v rozhovoru s Giorgim Menadbem považuje podepsání abchazsko-gruzínsko-jihoosetinské deklarace za potenciálně „velké vítězství pro Moskvu, protože by tím Gruzie nepřímo uznala legitimitu okupační správy.“

 

Video: Ukrajinská reportáž o Abcházii z loňského roku. / YouTube

 

Vláda v Tbilisi téměř deset let společný dokument signovat odmítá. Avališvili se domnívá, že Moskva se pokusila využít Tatunašviliho aféru k přinucení gruzínské vlády ke změně postoje: Odhadnout emotivní reakci gruzínské společnosti a bezmoc gruzínských úřadů bylo [pro Moskvu] snadné. Zvlášť když Západ nemůže Gruzii pomoci kvůli svým vlastním problémům od Ukrajiny až po Salisbury.“


„Tato technika [odhad reakce] umožňuje Rusku ovlivňovat emoce společnosti takovým způsobem, který postaví vládu před obtížné rozhodnutí. Státní orgány jsou posléze nucené ustupovat Rusku, aby se vyhnuly konfrontaci s vlastním obyvatelstvem, blokování infrastruktury či dalším destabilizujícím činnostem, domnívá se Avališvili.Současně jsou aktivně využívány masmédia a sociální sítě.“


Tělo Tatunašviliho předala jihoosetinská samospráva gruzínským představitelům 20. března. Následná schůze zástupců Abcházie, Gruzie a Jižní Osetie 28. března v Ženevě nevedla k podpisu žádného společného dokumentu všech zúčastněných stran. Ruská psychologická zbraň se tak stala buď pouze neúspěšným experimentem, nebo k jejímu nasazení vůbec nedošlo. Jak je to podobných případech obvyklé, zprávy o domněle ruských aktivitách v zahraničí se neopírají o žádné přímé důkazy.     


Zdroje:Jamestown, OSCE, Georgia Today, Kommersant

Udělte článku metály:

Počet metálů: 1 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
vlasto Datum: 13.04.2018 Čas: 21:03

Cernakus - to bol dobry, na piatok trinasteho :D Preto tie vazalske staty USA pohrozili Trumpovi, ze ak pre nich zavedie cla na ocel a hlinik, tak americanom vyrubia cla na 120 vyrobkov dovazanych do Europy. Akoze uz drsnejsie vazalstvo si neviem predstavit. Alebo ked EU udelila Microsoftu pokutu 500 mil. eur a ten to musel zaplatit. Ty brďo, to je uplne nova forma vazalstva. Alebo teraz, ked vstupuje do platnosti europska legislativa proti zhromazdovaniu informacii o uzivateloch IT systemov, ktora je namierena proti takym gigantom ako FCB a Google a tato legislativa ovplyvni sposob, akym tieto firmy robia biznis. To taketo vazalstvo nepestoval snáď ani Svätopluk.

avatar
flanker.jirka Datum: 13.04.2018 Čas: 16:12

PavolR: bohužel, častěji to dopadá jako v případě Jugoslávie a ne rozpad Československa. SSSR se relativně dobře rozložil na státy na bázi svazových republik. Nově nastupující vlády a prezidenti těchto států pak měli v rukou osudy menších národů, a územních celků, které se o své práva hláslili. Krymská vláda vyhlásila v roce 1992 samostatnost, ale ukrajinský preziden Kučma jim to "demokraticky" zatrhnul. A podobně na tomy byla abcházie a osetie po rozpadu svazu. Gruzínci je mydlili, tak se tam musela ustanovit mise OSN, odtud velmi známý případ pplk. Kulíška, který uprchl únoscům.
Z pricncipu, tedy pokud silnější strana nemá charakter a nerespektuje práva slabšího, tak těm slabším nezbývá nic jiného než pomoc hledat jinde. Kosovo by bez náletů NATO v životě nezačalo existovat a jeho existence je spíše bez vlastní ekonomiky (pokud pomineme drogy a export kriminality).
V případě Československa se našla společná řeč a dodnes žijeme v klidu a pohodě.

avatar
PavolR Datum: 13.04.2018 Čas: 08:37

cernakus:
Kameňom úrazu sebaurčovacích práv je riešenie problému, že sa ho prakticky vždy snaží niekto realizovať na území, ktoré právne patrí niekomu úplne inému, resp. ak by sme to zobrali dôsledne demokraticky, tak tá „sebaurčujúca“ sa časť je iba menšinovým spoluvlastníkom daného územia. Jednostranné privlastnenie si majetku niekoho iného je krádež.
Ďalšia vec je, že ak nejaký národ už disponuje vlastným štátom, tak už raz vlastne sebaurčený je a na základe čoho by sa potom sebaurčoval na ďalších a ďalších územiach? Toto je prípad Krymu, kde jediných etnikom, ktoré by mohlo mať právo na sebaurčenie sú tamojší Tatári, no tí zasa populačne tvoria iba malú menšinu populácie polostrova. Ani tamojší Rusi, ani Ukrajinci právom na sebaurčenie ani teoreticky nemôžu disponovať – pokiaľ sa nejakým spôsobom nestanú samostatným národom, čo je vzhľadom na to, že ide o relatívne čerstvých prisťahovalcov bez ambície stať sa samostatnou etnickou skupinou, vrcholne nepravdepodobné.
A tu sa dostávame k otázke Abcházov v Abcházku, ktorý po rozpade ZSSR tvorili iba necelých 18% populácie Abcházka. Na základe čoho by chceli samostatný štát zahrňujúci celé Abcházko? Pre to, že sa nazývajú rovnako ako dané územie? Veď ešte aj po etnických čistkách, kedy vyhnali zhruba polovicu obyvateľstva krajiny, tvorili sotva polovicu. Na dôvažok vyvstáva otázka, či prostredníctvom etnických čistiek môže mať niekto väčšie právo na nejaké územie ako pred nimi?

avatar
flanker.jirka Datum: 12.04.2018 Čas: 22:48

Řekl bych, že území bývalého SSSR si od roku 1991 prochází vývojovým období srovnatelným rozpadem velkých říší v roce 1918 v Evropě. Rozpadu SSSR předcházely různé národnostní a i náboženské požadavky národů různých velikostí po té co jim jazyk rozvázala uvolněná politika nastolená Gorbačovem. A přirozeně s větší či menší mírou úspěšnosti se tyto národy hlásily a hlásí o právo na sebeurčení a samosprávu.
U nás se také vedly boje po vyhlášení československa o část území s tehdy vzniklými státy, Rakouskem, Polskem, Maďarskem, tak že ani ČSR nebylo nic automatického. A i v prostoru bývalého SSSR to potrvá, hodně by o tom mohl říci pplk. Kulíšek, který si s gruzínci užil své.
V Evropě se některé problémy a nároky po rozpadu mocnářství podařilo stabilizovat až další válkou. Dobře je to popsáno například v knize PSYWAR pojednávající o osudu sudet.

avatar
cernakus Datum: 12.04.2018 Čas: 13:55

BarryGold:

to vůbec není zajímavé, ale logické.

celý ten svět se totiž dělí na dva typy sráčostátů.

Američtí vazalové a nezávislé s vlastním národnostním máslem na hlavě.

Američtí vazalové jednají dle not svého Pána. A SSA se nezávislost Abcházie a Osetie do karet nehodí = vyřízeno.
Nezávislé státy pak odmítají apriori jakékoliv právo jakýchkoliv lidí na světě na sebeurčení, anžto by se to mohlo obrátit proti nim. Tam patří mimochodem i Rusko. Sebeurčení Abcházcům, Krymským, Osetincům.... to ano, Čečencům ani omylem.

Ještě je zajímavý hybrid, jako je Španělsko nebo Slovensko, kdy se jedná o americké vazaly, ale jejich problém s národnostní menšinou je tak závažný, prakticky státo-likvidační, že se svému pánu vzepřeli. Nicméně osobně si myslím, že to bylo s tichým Pánovým souhlasem. Ten chápe, že když se Španělksu utrhne Katalánsko, tak se Španělsko zhroutí (je to slepenec Kastilie, Aragonie, Navary, Katalánie a ještě několika dalších co si ani nepamatuji).

Bohužel je to ošemetné i pro běžné lidi. Spousta lidí je pro "svobodu" Albánců a "nesvobodu" ukrajinských Rusů či naopak. Přitom jde vlastně o jedno a to samé. Snad jen s rozdílem, že Albánci jsou verbež, kosovští ještě horší špína, a proto menšiny z Kosova vystříleli a vyhnali. Ovšem to samé udělali Abcházci, což jsou taky, jako typičtí horalové špíny špinavé.

Osobně nechápu to lpění na území a snahu tamní nesouhlasné obyvatelstvo silou buď zlomit nebo zlikvidovat. Před 70ti lety dostal tento přístup definitivní stopku v mezinárodním společenství a vždy akorát vede k definitivní ztrátě toho území. Lepší je včas si s tou menšinou sednout, slušně se s ní dohodnout. Jako jsme se dohodli se Slováky, i když s rozdělením ČSSR bytostně nesouhlasím.
Když se navíc ty národy dohodnou smírně, tak zůstanou nebo se stanou kamarády a to pro rozvoj obou nových států je jen a jen dobře.

avatar
danny Datum: 12.04.2018 Čas: 13:54

Zajímavé shrnutí možných konsekvencí jednoho incidentu. Ale jak obsah článku souvisí s jeho názvem?

avatar
BarryGold Datum: 12.04.2018 Čas: 13:20

Zajímavé je, že drtivá většina mezinárodního společenství považuje Abcházii a Jižní Osetii za součást Gruzie. Prakticky celý svět uznání nezávislosti Ruskem z 26. srpna 2008 odsoudil, proti se postavila i Čína. Nezávislost Abcházie a Jižní Osetie uznávají kromě Ruska, které je vojensky okupuje, ještě Nikaragua, Venezuela a Nauru.

arr