TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Letecká technika

Létající kalašnikov: Rusové sází na bitevní Su-25

Datum přidání 26.04.2016    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 42 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

V ruské armádě plní úkoly blízké pozemní podpory bitevní letoun Su-25, přezdívaný “Havran”. Americkým ekvivalentem je bitevní A-10 Thunderbolt II. Americká strana plánuje A-10 vyřadit a nahradit novým typem. Rusové se však rozhodli Su-25 ponechat a modernizovat na nejnovější verzi Su-25SM3.

Foto: Su-25SM; větší foto / Vitalij V. Kuzmin; C BY-SA 3.0

Foto: Su-25SM; větší foto / Vitalij V. Kuzmin; C BY-SA 3.0

 

Nutnost modernizace Su-25

Bitevní letoun Su-25 vstoupil do služby v roce 1981. Od té doby se zúčastnil konfliktů v Afghánistánu, Tádžikistánu (1991), v Čečensku, v Gruzii a nyní v Sýrii. V ruském letectvu slouží 85 původních Su-25, 100 modernizovaných Su-25SM, 15 dvojmístných cvičných Su-25UB a pět Su-25UTG.  

 

Do bojových akcí jsou od roku 2000 nasazovány Su-25SM - ty získaly moderní navigační a zaměřovací systémy a další vylepšení. 


Su-25 jako bitevní letoun, i v modernizované verzi “SM”, však trpí dvěma základními neduhy - zranitelností protivzdušnou obranou (PVO) protivníka a zastaralým zaměřovacím systémem. Neduhy se plně projevily během války s Gruzii v roce 2008.

 

Su-25 létá pomalu a v nízké výšce, proto je vysoce zranitelný nejen pomocí přenosných střel země-vzduch kategorie MANPADS (MAN-Portable Air-Defense Systems), ale i palbou z pěchotních zbraní.

 

Například v roce 2008 se ruský prapor 135. motostřeleckého pluku dostal do obklíčení gruzínských jednotek v městské zástavbě. Jednotka si na pomoc zavolala leteckou podporu v podobě Su-25 a Su-25SM.

 

Avšak při akci se na plno projevily slabiny letounů Su-25 - především zastaralé zaměřovací systémy. Trvalo proto více než 10 minut, než Su-25 našel cíl na zemi.

 

Celou dobu přitom Su-25 postřelovali Gruzínci z ručních palných zbraní a MANPADů. Podle ruského magazínu VPK na jeden Su-25 bylo vystřeleno v rychlém sledu až šest raket země-vzduch a jen díky velkým zkušenostem ruských pilotů nebyl Su-25 sestřelen.

 

Nasazení v Sýrii

Rusko vyslalo do Sýrie deset Su-25 a dva bojeschopné Su-25UB ze 960. samostatného útočného pluku z regionu Primorsko-Achtarsk u Černého moře. Podle ruského ministerstva obrany od začátku kampaně podnikly Su-25 3500 misí, více než třetinu z celkových 9000 operací ruského letectva.

 

V průměru každý z deseti Su-25SM během pětiměsíčního nasazení strávil ve vzduchu 250 až 300 hodin. Školní a bojové Su-25UB pak nelétaly 60 až 80 hodin, především v rámci průzkumných operací.

 

Podle VPK však Su-25 nepůsobí v Sýrii jako typický bitevní letoun, ale především jako bombardér. V několika případech Su-25 útočil na cíl z výšky až 5000 m. Údaje o cíli byly vloženy do palubních systémů Su-25 ještě před startem - piloti tedy nevyhledávali cíl a letěli na jisto.

 

Objevení cílů pro Su-25 zajišťovaly drony a ruské speciální jednotky na zemi. Při útoku Su-25 shodil na cíl dvě nebo čtyři (podle typu cíle) klasické neřízené pumy.

 

Su-25 při útocích údajně prokázal vysokou přesnost, kdy bez ohledu na povětrností podmínky nebo denní dobu, dokázal zasáhnout cíl s kruhovou odchylkou 10 až 15 m. Tedy ne horší výsledek, než například stíhací bombardéry Su-24M se zaměřovacím systémem SVP-24.

 

Bitevní Su-25 navíc prokázal výrazně větší míru nasaditelnosti, než výkonnější, ale mnohem složitější Su-24M a Su-34. V některých dnech se jednotlivé Su-25 dostaly do vzduchu až desetkrát. I když intenzita bojů klesla, tempo nasazení Su-25 nikoliv. Nižší intenzity nasazení se dočkaly právě stroje Su-24M a Su-34.

 

I přes nesporné úspěchy nasazení, v Sýrii Su-25 ve skutečnosti působil jako bombardér, kdy získal informace o cíli ještě před vzletem ze základny. V případě použití Su-25 jako klasického bitevního letounu, kdy je nutné "osobně" vyhledávat a zaměřovat cíle na zemi, by účinnost náletů byla výrazně menší.

 

Video: Su-25 v Sýrii. / YouTube

 

Nový Su-25SM3

Od počátku 90. let ruské letectvo několikrát uvažovalo o vyřazení letadel Su-25. Hlavním důvodem byla skutečnost, že původní výrobní podnik Su-25 sídlil v gruzínském Tbilisi. V Rusku probíhala pouze výroba cvičného Su-25UB ve městě Ulan-Ude.

 

Avšak Su-25 se v průběhu času ukázal jako spolehlivý, nenáročný a velmi dostupný válečný stroj. Sami piloti Su-25 přezdívali “létající kalašnikov”. 

 

Po roce 2010 se ruské ministerstvo obrany pokusilo najít za Su-25 náhradu. Jedním z kandidátů byl nový letoun založený na Su-25UB. Nakonec však ruské letectvo dalo přednost hloubkové modernizaci na standard Su-25SM3. Cílem modernizace je především umožnit Su-25 zasahovat pohyblivé cíle, dobře chráněné cíle a cíle ležící uvnitř kvalitní PVO.

 

Su-25SM3 získá mimo jiné nový sledovací a navigační systém, který zahrnuje nový letový počítač, multifunkční barevný displej a optický laserový řídící termální systém SOLT-25.

 

Zbraňové systémy umožňují nést širší paletu zbraní, jako laserem naváděné střely Ch-58UŠ, Ch-25ML a Ch-29L nebo kamerou naváděné střely Ch-29T/TD/TE, či bomby KAB-500. Každý stroj je schopen nést dvě rakety vzduch-vzduch krátkého dosahu R-73 na svoji vlastní obranu.

 

Srdcem modernizace je optoelektronický zaměřovací systém SALT-25 a systém elektronického boje Vitebsk.

 

SALT-25 dokáže ve dne, v noci a za každého počasí na vzdálenost 8 km sledovat cíl velikosti obrněného vozidla s přesností 0,5 m. SALT-25 zahrnuje televizní kameru, termokameru a laserový dálkoměr a poskytuje až 16 násobné zvětšení cíle. Laserový dálkoměr neměří jen vzdálenost k cíli, ale slouží také k navádění raket.

 

Nicméně vývoj SALT-25 nabral zpoždění a vojenské zkoušky podle ruského magazínu VPK probíhají až nyní.

 

Druhým nejdůležitějším úkolem bylo posílit obranné schopnosti Su-25 na moderním bojišti. Obranný systém Vitebsk účinně působí proti nejrůznějším systémům PVO - s infračerveným i radarovým navedením. Su-25SM3 umí používat pro obranu střely Ch-58, které se automaticky navádí na radiolokátory PVO protivníka.

 

Video: Uvnitř Su-25SM3. / YouTube

 

Vitebsk je tvořen z výstražného protiraketového systému, výstražného systému laserového ozáření, výstražného systému radiolokačního ozáření, výmetnic klamných cílů a aktivního systému radiolokačního boje. Avšak některé součástí komplexu jsou příliš rozměrné, proto jsou umístěny v kontejenrech pod křídly Su-25.

 

Systém Vitebsk najdeme rovněž na vrtulnících elektronického boje Mi-8AMTŠ, MI-8 MTV-5 a bitevním Ka-52. Vitebsk na Ka-52 navíc obsahuje unikátní infračervenou rušičkou - směrový laser sloužící k cílenému oslepení a odklonění střel země-vzduch s infračerveným navedením.

 

U Ka-52 je směrový laser umístěný ve dvou kulových pouzdrech pod trupem u hlavního podvozku. Nicméně konstrukce Su-25 neumožňuje zabudování pouzder se směrovými lasery. Proti raketám s infračerveným navedením proto systém Vitebsk na Su-25 vystřeluje podle přesně daných parametrů a do přesných směrů “horké” klamné cíle (fléry).

 

Prvních pět letadel Su-25SM3 ruské letectvo získá do konce letošního roku a 45 letadel do roku 2020. Každé letadlo Su-25 kromě instalace nových systémů projde kompletní revizí.

 

Továrna v Ulan-Ude pracuje rovněž na nové verzi Su-25SMT. Nový stroj Su-25SMT vyniká především delším doletem a přetlakovou kabinou, která umožňuje dostup až do výšky 12 000 m. Dodejme, že původní Su-25, kvůli nízké operační výšce, přetlakovou kabinu nemá. První let Su-25SMT se očekává v příštím roce.

 

Podle ruských médií se z Su-25SM3 stálo víceúčelové lehké bojové letadlo, schopné plnit nejen úkoly blízké letecké podpory, ale také ničit obrněnou techniku protivníka, provádět bombardovací mise a potlačovat PVO protivníka.


Navíc oproti složitějším Su-24M a Su-34 má "Havran" několik zásadních výhod - jeho provoz je technicky a finančně nenáročný a je schopen podnikat několik bojových misí denně. Ostatně to je i důvod širokého nasazení Su-25 v Sýrii.  

Zdroj: VPK

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Grull Datum: 28.04.2016 Čas: 14:14

Nejde jen o boj. I v civilu potřebuješ nadzvukové stroje.
Kdo jinak dohoní dopravák co se přestane hlásit? Alka?

avatar
Charlie Datum: 27.04.2016 Čas: 21:53

Klucí, mícháte tu jabka s hruškama - na POZEMNÍ cíle se útočí podzvukem, páč ty vám nikam neutečou, ale abyste dohonili něco, co se pohybuje 800km/h nebo víc, potřebujete bejt o dost rychlejší.

Proto sou stíhačky nadzvukový, aby mohly dostihnout stroje protivníka, aby co nejrychlejc vystoupaly na potřebnou letovou hladinu, aby měly dost energie na manévr a aby raketám daly pořádnej první šťouch.

Proč asi sou ty nejrychlejší éra (s výjimkou SR-71) přepadový stíhače?

avatar
Sickboy Datum: 27.04.2016 Čas: 21:52

"Trvalo proto více než 10 minut, než Su-25 našel cíl na zemi."
Ve městě a pod nepřátelskou palbou, bez optiky a elektroniky.. Mně se to zdá jako solidní čas (y)

avatar
flanker.jirka Datum: 27.04.2016 Čas: 21:25

jj284b:

Je úplně jedno zda tam bude poletovat podzvukový nebo nadzvukový letoun.
Zkuste se podívat, kdy naposledy někdo provedl operaci proti pozemním cílům s využitím nadzvukové rychlosti? Stále se naprostá většina všech vzdušných operací odehrává v podzvukové oblasti.
Podstatné je mít na palubě systémy umožňující situační povědomí - MAWS, LWR a pořádný RWR, nejlépe doplněné o porstředky ECM.

V Syrii šlo jednoznačně o podcenění situace ze strany "tureckého spojence" v boji proti ISIL. Důsledkem bylo vybavení letadel ECM kontejnery a stíhacím krytím.

avatar
Karlos73 Datum: 27.04.2016 Čas: 20:05

saracen: to bol lobistický tlak, hlavne z dielne KDH (prvá Dzurindová vláda 1998-2002), v tej dobe to tlačili politicky a snažili sa to nejako "vysvetliť" ľudu...o nevýhodnosti stíhacieho lietectva, o predraženom nadzvuku, zbaveni sa 24ks Mig-29.... a zrazu bola ponuka od BAe na nový Hawk 200, až prišiel SIAD Bratislava 1999 a katrastrofa...
https://www.youtube.com/watch?v=i1Q7NAw_0Wk
Potom sa už od toho upustilo a aj 2.Dzurindova vláda investovala do modernizácie Mig-29.

avatar
KóĎA Datum: 27.04.2016 Čas: 19:54

jj284b: jak to bylo s SU-24 zatím oficiálně nikdo nic neví. Četl jsem už mnoho variant...

avatar
jj284b Datum: 27.04.2016 Čas: 17:16

Koda: dnes na nejake "kolecka" mozes rovno zabudnut.. zostrelia ta (podzvukovku) zo strednej vzdialenosti a ani nebudes vediet kto... staci pozriet na Rusku Su-24 nad Syriou..

avatar
flanker.jirka Datum: 27.04.2016 Čas: 16:53

Jdou cestou modernizace toho co mají, pokud chtějí bitevník, tak nemá pro tento účel smysl vyvíjet celý nový stroj. Původní A 10 taky doznala v průběhu času mnoha změn. Obě jsou to éra se silnou palenou silou. Su 25 nejvíce chybí situační povědomí a průzkumné a zaměřovací systémy, vše se dá do stávajících letadel implementovat.
K podobným úkolům budou mít nejspíš později i Jaky 130.
L 159 bych sem raději nemotal, snad se dostane ke slovu v Iráku, aby se skutečně vidělo jak na tom je.

avatar
KóĎA Datum: 27.04.2016 Čas: 16:06

Dusan: "Skrátka "podzvuk" nemá šancu na nadzvukový stroj pri manévrovaní."

To bych neřekl. Spíše mu může diktovat - pokud Phantom začal vykružovat kolečka s Migem, měl problém. Stejně tak o mnoho dřív Emil s Oslem. Pokud ale pilot zvolil správnou taktiku (jak píšeš boj na vertikále) neměl Mig ani Osel šanci.

avatar
dusan Datum: 27.04.2016 Čas: 15:11

saracen

Ono je jasné, že i nadzvukové stroje sa väčšinu času len "flákajú" podzvukovou rýchlosťou. Ale majú obrovský prebytok výkonu pre manévrovanie v podzvukovej rýchlosti ...na rozdiel od podzvukových strojov. A práve tá agilita je omnoho dôležitjšia ako "maximálka".

Skrátka "podzvuk" nemá šancu na nadzvukový stroj pri manévrovaní. Už vo Vietname využívali americkí piloti vertikálu ako svoj tromf pri súboji s podzvukovými strojmi MiG-17.

avatar
saracen Datum: 27.04.2016 Čas: 14:48

Dušan :
Na slovensku bol v 90 rokoch vypracovaný projekt SALMA, ktorý definoval budúce SK letectvo ako podzvukové s jedným motorom. V tomto projekte boli aj výpočty a samotné rozdiely medzi cenami nadzvuku a podzvuku, ako i 1 a 2 motorovej konfigurácie. Z výsledkov im vyšlo, že ak si dobre pamätám až 95% bojových úloh plní letectvo v podzvukovej rýchlosti a iba jedna úloha a to prepad vzdušného cieľa sa plní v nadzvukovej, čo v podstate podporovalo ich teóriu o podzvukovom letectve. Projekt bol publikovaný myslím v Apológii, predchodcu Obrany.

avatar
David Datum: 27.04.2016 Čas: 13:40

Pro Semtam - AČR původně plánovala, že bude mít 54 nadzvukových a 54 podzvukových strojů - podle koncepce, schválené vládou V. Klause. Pak se to modifikovalo - kvůli snaze snížit peníze vydané za nákup nadzvukového stroje ze zahraničí a zároveň snaze podpořit Aero - na 36 nadzvukových a 72 podzvukových, tedy L-159

avatar
logik Datum: 27.04.2016 Čas: 11:38

Kóďa: dík za zdroj. Jo, takhle "to beru". Jak to bejvá, bude to někde mezi - ta úprava jistě hodně zvýšila šance na návrat.

Na druhou stranu se silně poškozeným letadlem se možná počítá, ale furt je to silně poškozené letadlo a teda nic levného. Takže se nedivím, že obzvlášť v 88, kdy krachovala ekonomika SSSR, tak že dostali nařízeno létat pokudmožno vysoko, i když tím utrpěla přesnost náletů.

Luky: My dva se shodnem málokdy, ale to, co jsi napsal o hrábích x alce podepíšu.

avatar
KóĎA Datum: 27.04.2016 Čas: 10:32

jinak slovo "neškodný" asi není to pravé. Prostě ty úpravy silně zvyšovaly schopnost přežití na bojišti a návrat na základnu. A že silně poškozené? S tím se u tohoto typu letadla přece počítá, vzpomeňme na ztráty Il-2...

avatar
KóĎA Datum: 27.04.2016 Čas: 10:23

Logik: Prokletá Válka, Afganistán - moskevský Vietnam, Jiří F. Šiška.

Jinak ty vyšší letové hladiny - to se mi moc nezdá, když hlavní výzbroj tvořili bloky s neřízenými raketami. Z větších výšek se bombardovalo (MIGy-23 a SU-22), ale v horách to bylo prý hodně nepřesné.

arr