TACTICAL PRO

Útočná puška CZ BREN 2: Nový přístup, nové myšlení

Armáda ČR v těchto dnech dokončuje převzetí 2600 ... Více

Big 6+1: Podoba americké armády v 21. století

Americká armáda (US Army) představila modernizační ... Více

Německé tanky Leopard 2A4 v Sýrii

Turecká armáda v prosinci poprvé nasadila do bojů ... Více

Elitní 601. skupina speciálních sil: Vše je o lidech

Největší hodnotou 601. skupiny speciálních sil ... Více

Letecká technika

Létající kalašnikov: Rusové sází na bitevní Su-25

Datum přidání 26.04.2016    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 42 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

V ruské armádě plní úkoly blízké pozemní podpory bitevní letoun Su-25, přezdívaný “Havran”. Americkým ekvivalentem je bitevní A-10 Thunderbolt II. Americká strana plánuje A-10 vyřadit a nahradit novým typem. Rusové se však rozhodli Su-25 ponechat a modernizovat na nejnovější verzi Su-25SM3.

Foto: Su-25SM; větší foto / Vitalij V. Kuzmin; C BY-SA 3.0

Foto: Su-25SM; větší foto / Vitalij V. Kuzmin; C BY-SA 3.0

 

Nutnost modernizace Su-25

Bitevní letoun Su-25 vstoupil do služby v roce 1981. Od té doby se zúčastnil konfliktů v Afghánistánu, Tádžikistánu (1991), v Čečensku, v Gruzii a nyní v Sýrii. V ruském letectvu slouží 85 původních Su-25, 100 modernizovaných Su-25SM, 15 dvojmístných cvičných Su-25UB a pět Su-25UTG.  

 

Do bojových akcí jsou od roku 2000 nasazovány Su-25SM - ty získaly moderní navigační a zaměřovací systémy a další vylepšení. 


Su-25 jako bitevní letoun, i v modernizované verzi “SM”, však trpí dvěma základními neduhy - zranitelností protivzdušnou obranou (PVO) protivníka a zastaralým zaměřovacím systémem. Neduhy se plně projevily během války s Gruzii v roce 2008.

 

Su-25 létá pomalu a v nízké výšce, proto je vysoce zranitelný nejen pomocí přenosných střel země-vzduch kategorie MANPADS (MAN-Portable Air-Defense Systems), ale i palbou z pěchotních zbraní.

 

Například v roce 2008 se ruský prapor 135. motostřeleckého pluku dostal do obklíčení gruzínských jednotek v městské zástavbě. Jednotka si na pomoc zavolala leteckou podporu v podobě Su-25 a Su-25SM.

 

Avšak při akci se na plno projevily slabiny letounů Su-25 - především zastaralé zaměřovací systémy. Trvalo proto více než 10 minut, než Su-25 našel cíl na zemi.

 

Celou dobu přitom Su-25 postřelovali Gruzínci z ručních palných zbraní a MANPADů. Podle ruského magazínu VPK na jeden Su-25 bylo vystřeleno v rychlém sledu až šest raket země-vzduch a jen díky velkým zkušenostem ruských pilotů nebyl Su-25 sestřelen.

 

Nasazení v Sýrii

Rusko vyslalo do Sýrie deset Su-25 a dva bojeschopné Su-25UB ze 960. samostatného útočného pluku z regionu Primorsko-Achtarsk u Černého moře. Podle ruského ministerstva obrany od začátku kampaně podnikly Su-25 3500 misí, více než třetinu z celkových 9000 operací ruského letectva.

 

V průměru každý z deseti Su-25SM během pětiměsíčního nasazení strávil ve vzduchu 250 až 300 hodin. Školní a bojové Su-25UB pak nelétaly 60 až 80 hodin, především v rámci průzkumných operací.

 

Podle VPK však Su-25 nepůsobí v Sýrii jako typický bitevní letoun, ale především jako bombardér. V několika případech Su-25 útočil na cíl z výšky až 5000 m. Údaje o cíli byly vloženy do palubních systémů Su-25 ještě před startem - piloti tedy nevyhledávali cíl a letěli na jisto.

 

Objevení cílů pro Su-25 zajišťovaly drony a ruské speciální jednotky na zemi. Při útoku Su-25 shodil na cíl dvě nebo čtyři (podle typu cíle) klasické neřízené pumy.

 

Su-25 při útocích údajně prokázal vysokou přesnost, kdy bez ohledu na povětrností podmínky nebo denní dobu, dokázal zasáhnout cíl s kruhovou odchylkou 10 až 15 m. Tedy ne horší výsledek, než například stíhací bombardéry Su-24M se zaměřovacím systémem SVP-24.

 

Bitevní Su-25 navíc prokázal výrazně větší míru nasaditelnosti, než výkonnější, ale mnohem složitější Su-24M a Su-34. V některých dnech se jednotlivé Su-25 dostaly do vzduchu až desetkrát. I když intenzita bojů klesla, tempo nasazení Su-25 nikoliv. Nižší intenzity nasazení se dočkaly právě stroje Su-24M a Su-34.

 

I přes nesporné úspěchy nasazení, v Sýrii Su-25 ve skutečnosti působil jako bombardér, kdy získal informace o cíli ještě před vzletem ze základny. V případě použití Su-25 jako klasického bitevního letounu, kdy je nutné "osobně" vyhledávat a zaměřovat cíle na zemi, by účinnost náletů byla výrazně menší.

 

Video: Su-25 v Sýrii. / YouTube

 

Nový Su-25SM3

Od počátku 90. let ruské letectvo několikrát uvažovalo o vyřazení letadel Su-25. Hlavním důvodem byla skutečnost, že původní výrobní podnik Su-25 sídlil v gruzínském Tbilisi. V Rusku probíhala pouze výroba cvičného Su-25UB ve městě Ulan-Ude.

 

Avšak Su-25 se v průběhu času ukázal jako spolehlivý, nenáročný a velmi dostupný válečný stroj. Sami piloti Su-25 přezdívali “létající kalašnikov”. 

 

Po roce 2010 se ruské ministerstvo obrany pokusilo najít za Su-25 náhradu. Jedním z kandidátů byl nový letoun založený na Su-25UB. Nakonec však ruské letectvo dalo přednost hloubkové modernizaci na standard Su-25SM3. Cílem modernizace je především umožnit Su-25 zasahovat pohyblivé cíle, dobře chráněné cíle a cíle ležící uvnitř kvalitní PVO.

 

Su-25SM3 získá mimo jiné nový sledovací a navigační systém, který zahrnuje nový letový počítač, multifunkční barevný displej a optický laserový řídící termální systém SOLT-25.

 

Zbraňové systémy umožňují nést širší paletu zbraní, jako laserem naváděné střely Ch-58UŠ, Ch-25ML a Ch-29L nebo kamerou naváděné střely Ch-29T/TD/TE, či bomby KAB-500. Každý stroj je schopen nést dvě rakety vzduch-vzduch krátkého dosahu R-73 na svoji vlastní obranu.

 

Srdcem modernizace je optoelektronický zaměřovací systém SALT-25 a systém elektronického boje Vitebsk.

 

SALT-25 dokáže ve dne, v noci a za každého počasí na vzdálenost 8 km sledovat cíl velikosti obrněného vozidla s přesností 0,5 m. SALT-25 zahrnuje televizní kameru, termokameru a laserový dálkoměr a poskytuje až 16 násobné zvětšení cíle. Laserový dálkoměr neměří jen vzdálenost k cíli, ale slouží také k navádění raket.

 

Nicméně vývoj SALT-25 nabral zpoždění a vojenské zkoušky podle ruského magazínu VPK probíhají až nyní.

 

Druhým nejdůležitějším úkolem bylo posílit obranné schopnosti Su-25 na moderním bojišti. Obranný systém Vitebsk účinně působí proti nejrůznějším systémům PVO - s infračerveným i radarovým navedením. Su-25SM3 umí používat pro obranu střely Ch-58, které se automaticky navádí na radiolokátory PVO protivníka.

 

Video: Uvnitř Su-25SM3. / YouTube

 

Vitebsk je tvořen z výstražného protiraketového systému, výstražného systému laserového ozáření, výstražného systému radiolokačního ozáření, výmetnic klamných cílů a aktivního systému radiolokačního boje. Avšak některé součástí komplexu jsou příliš rozměrné, proto jsou umístěny v kontejenrech pod křídly Su-25.

 

Systém Vitebsk najdeme rovněž na vrtulnících elektronického boje Mi-8AMTŠ, MI-8 MTV-5 a bitevním Ka-52. Vitebsk na Ka-52 navíc obsahuje unikátní infračervenou rušičkou - směrový laser sloužící k cílenému oslepení a odklonění střel země-vzduch s infračerveným navedením.

 

U Ka-52 je směrový laser umístěný ve dvou kulových pouzdrech pod trupem u hlavního podvozku. Nicméně konstrukce Su-25 neumožňuje zabudování pouzder se směrovými lasery. Proti raketám s infračerveným navedením proto systém Vitebsk na Su-25 vystřeluje podle přesně daných parametrů a do přesných směrů “horké” klamné cíle (fléry).

 

Prvních pět letadel Su-25SM3 ruské letectvo získá do konce letošního roku a 45 letadel do roku 2020. Každé letadlo Su-25 kromě instalace nových systémů projde kompletní revizí.

 

Továrna v Ulan-Ude pracuje rovněž na nové verzi Su-25SMT. Nový stroj Su-25SMT vyniká především delším doletem a přetlakovou kabinou, která umožňuje dostup až do výšky 12 000 m. Dodejme, že původní Su-25, kvůli nízké operační výšce, přetlakovou kabinu nemá. První let Su-25SMT se očekává v příštím roce.

 

Podle ruských médií se z Su-25SM3 stálo víceúčelové lehké bojové letadlo, schopné plnit nejen úkoly blízké letecké podpory, ale také ničit obrněnou techniku protivníka, provádět bombardovací mise a potlačovat PVO protivníka.


Navíc oproti složitějším Su-24M a Su-34 má "Havran" několik zásadních výhod - jeho provoz je technicky a finančně nenáročný a je schopen podnikat několik bojových misí denně. Ostatně to je i důvod širokého nasazení Su-25 v Sýrii.  

Zdroj: VPK

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Grull Datum: 28.04.2016 Čas: 14:14

Nejde jen o boj. I v civilu potřebuješ nadzvukové stroje.
Kdo jinak dohoní dopravák co se přestane hlásit? Alka?

avatar
Charlie Datum: 27.04.2016 Čas: 21:53

Klucí, mícháte tu jabka s hruškama - na POZEMNÍ cíle se útočí podzvukem, páč ty vám nikam neutečou, ale abyste dohonili něco, co se pohybuje 800km/h nebo víc, potřebujete bejt o dost rychlejší.

Proto sou stíhačky nadzvukový, aby mohly dostihnout stroje protivníka, aby co nejrychlejc vystoupaly na potřebnou letovou hladinu, aby měly dost energie na manévr a aby raketám daly pořádnej první šťouch.

Proč asi sou ty nejrychlejší éra (s výjimkou SR-71) přepadový stíhače?

avatar
Sickboy Datum: 27.04.2016 Čas: 21:52

"Trvalo proto více než 10 minut, než Su-25 našel cíl na zemi."
Ve městě a pod nepřátelskou palbou, bez optiky a elektroniky.. Mně se to zdá jako solidní čas (y)

avatar
flanker.jirka Datum: 27.04.2016 Čas: 21:25

jj284b:

Je úplně jedno zda tam bude poletovat podzvukový nebo nadzvukový letoun.
Zkuste se podívat, kdy naposledy někdo provedl operaci proti pozemním cílům s využitím nadzvukové rychlosti? Stále se naprostá většina všech vzdušných operací odehrává v podzvukové oblasti.
Podstatné je mít na palubě systémy umožňující situační povědomí - MAWS, LWR a pořádný RWR, nejlépe doplněné o porstředky ECM.

V Syrii šlo jednoznačně o podcenění situace ze strany "tureckého spojence" v boji proti ISIL. Důsledkem bylo vybavení letadel ECM kontejnery a stíhacím krytím.

avatar
Karlos73 Datum: 27.04.2016 Čas: 20:05

saracen: to bol lobistický tlak, hlavne z dielne KDH (prvá Dzurindová vláda 1998-2002), v tej dobe to tlačili politicky a snažili sa to nejako "vysvetliť" ľudu...o nevýhodnosti stíhacieho lietectva, o predraženom nadzvuku, zbaveni sa 24ks Mig-29.... a zrazu bola ponuka od BAe na nový Hawk 200, až prišiel SIAD Bratislava 1999 a katrastrofa...
https://www.youtube.com/watch?v=i1Q7NAw_0Wk
Potom sa už od toho upustilo a aj 2.Dzurindova vláda investovala do modernizácie Mig-29.

avatar
KóĎA Datum: 27.04.2016 Čas: 19:54

jj284b: jak to bylo s SU-24 zatím oficiálně nikdo nic neví. Četl jsem už mnoho variant...

avatar
jj284b Datum: 27.04.2016 Čas: 17:16

Koda: dnes na nejake "kolecka" mozes rovno zabudnut.. zostrelia ta (podzvukovku) zo strednej vzdialenosti a ani nebudes vediet kto... staci pozriet na Rusku Su-24 nad Syriou..

avatar
flanker.jirka Datum: 27.04.2016 Čas: 16:53

Jdou cestou modernizace toho co mají, pokud chtějí bitevník, tak nemá pro tento účel smysl vyvíjet celý nový stroj. Původní A 10 taky doznala v průběhu času mnoha změn. Obě jsou to éra se silnou palenou silou. Su 25 nejvíce chybí situační povědomí a průzkumné a zaměřovací systémy, vše se dá do stávajících letadel implementovat.
K podobným úkolům budou mít nejspíš později i Jaky 130.
L 159 bych sem raději nemotal, snad se dostane ke slovu v Iráku, aby se skutečně vidělo jak na tom je.

avatar
KóĎA Datum: 27.04.2016 Čas: 16:06

Dusan: "Skrátka "podzvuk" nemá šancu na nadzvukový stroj pri manévrovaní."

To bych neřekl. Spíše mu může diktovat - pokud Phantom začal vykružovat kolečka s Migem, měl problém. Stejně tak o mnoho dřív Emil s Oslem. Pokud ale pilot zvolil správnou taktiku (jak píšeš boj na vertikále) neměl Mig ani Osel šanci.

avatar
dusan Datum: 27.04.2016 Čas: 15:11

saracen

Ono je jasné, že i nadzvukové stroje sa väčšinu času len "flákajú" podzvukovou rýchlosťou. Ale majú obrovský prebytok výkonu pre manévrovanie v podzvukovej rýchlosti ...na rozdiel od podzvukových strojov. A práve tá agilita je omnoho dôležitjšia ako "maximálka".

Skrátka "podzvuk" nemá šancu na nadzvukový stroj pri manévrovaní. Už vo Vietname využívali americkí piloti vertikálu ako svoj tromf pri súboji s podzvukovými strojmi MiG-17.

avatar
saracen Datum: 27.04.2016 Čas: 14:48

Dušan :
Na slovensku bol v 90 rokoch vypracovaný projekt SALMA, ktorý definoval budúce SK letectvo ako podzvukové s jedným motorom. V tomto projekte boli aj výpočty a samotné rozdiely medzi cenami nadzvuku a podzvuku, ako i 1 a 2 motorovej konfigurácie. Z výsledkov im vyšlo, že ak si dobre pamätám až 95% bojových úloh plní letectvo v podzvukovej rýchlosti a iba jedna úloha a to prepad vzdušného cieľa sa plní v nadzvukovej, čo v podstate podporovalo ich teóriu o podzvukovom letectve. Projekt bol publikovaný myslím v Apológii, predchodcu Obrany.

avatar
David Datum: 27.04.2016 Čas: 13:40

Pro Semtam - AČR původně plánovala, že bude mít 54 nadzvukových a 54 podzvukových strojů - podle koncepce, schválené vládou V. Klause. Pak se to modifikovalo - kvůli snaze snížit peníze vydané za nákup nadzvukového stroje ze zahraničí a zároveň snaze podpořit Aero - na 36 nadzvukových a 72 podzvukových, tedy L-159

avatar
logik Datum: 27.04.2016 Čas: 11:38

Kóďa: dík za zdroj. Jo, takhle "to beru". Jak to bejvá, bude to někde mezi - ta úprava jistě hodně zvýšila šance na návrat.

Na druhou stranu se silně poškozeným letadlem se možná počítá, ale furt je to silně poškozené letadlo a teda nic levného. Takže se nedivím, že obzvlášť v 88, kdy krachovala ekonomika SSSR, tak že dostali nařízeno létat pokudmožno vysoko, i když tím utrpěla přesnost náletů.

Luky: My dva se shodnem málokdy, ale to, co jsi napsal o hrábích x alce podepíšu.

avatar
KóĎA Datum: 27.04.2016 Čas: 10:32

jinak slovo "neškodný" asi není to pravé. Prostě ty úpravy silně zvyšovaly schopnost přežití na bojišti a návrat na základnu. A že silně poškozené? S tím se u tohoto typu letadla přece počítá, vzpomeňme na ztráty Il-2...

avatar
KóĎA Datum: 27.04.2016 Čas: 10:23

Logik: Prokletá Válka, Afganistán - moskevský Vietnam, Jiří F. Šiška.

Jinak ty vyšší letové hladiny - to se mi moc nezdá, když hlavní výzbroj tvořili bloky s neřízenými raketami. Z větších výšek se bombardovalo (MIGy-23 a SU-22), ale v horách to bylo prý hodně nepřesné.

arr