Úspěchy ruských tanků T-90 a bojových vozidel BMPT

Díky pozitivním zkušenostem s nasazením v Sýrii ... Více

Samohybný minomet na podvozku Pandur II 8×8

Česká společnost Tatra Defence Vehicle a.s. (TDV) ... Více

Ženy v kokpitu jako příznak demografické krize ruské armády

Poprvé od druhé světové války se ženy v ruských ... Více

Pozemní technika

Rakouské samohybné houfnice M109 pro Lotyšsko

Datum přidání 01.05.2017    Rubrika rubrika: Pozemní technika     komentáře 74 komentářů    autor autor: Pavel Vinkler

Lotyšsko pokračuje v posilování svých ozbrojených sil. Z Rakouska nakoupí použité pásové samohybné houfnice M109 ve verzi A5Ö. Lotyšská armáda tak výrazně rozšíří svou schopnost palebné podpory pozemních sil.

Foto: M109 A5Ö rakouské armády / Bundesheer

 

Pobaltské státy v posledních letech výrazně modernizují a posilují své ozbrojené síly. Jedná se o reakci na změny bezpečnostního prostředí v regionu způsobené ruskou anexí Krymu a zapojení Ruska do války na Ukrajině.

 

Estonsko, Lotyšsko a Litva se v reakci na to shodně rozhodly navýšit svůj obranný rozpočet. V případě první jmenované země stoupl ze zhruba 400 milionů amerických dolarů v roce 2013 na cca 500 milionů v roce 2016. V případě Lotyšska šlo ve stejném období o změnu z původních 300 milionů dolarů na asi 630 milionů. Litva pak v těchto letech svůj obranný rozpočet navýšila z původních zhruba 240 milionů dolarů na cca 400 milionů.


Velká část prostředků je v případě všech tří zemí alokována na vyzbrojovací projekty. Estonci tak mimo jiné pořídili 44 pásových BVP CV90 z nizozemských přebytků, dalších 35 použitých vozidel stejného typu bylo bez věží zakoupeno v Norsku s tím, že budou přestavěna na podpůrná vozidla.

 

Litevci zvolili například nákup 88 nových kolových BVP Boxer (místní název Vilkas – vlk), která obdrží mezi lety 2017-2021. Lotyši se vydali cestou pořízení 123 použitých britských pásových obrněných vozidel rodiny CVR(T).

 

Jako jeden z hlavních nedostatků armád pobaltských států byla vyhodnocena absence moderního těžkého dělostřelectva. První se situaci rozhodla řešit Litva, když se v roce 2015 dohodla s Německem na odkupu 21 kusů nepoužívaných pásových samohybných houfnic PzH2000. Následovalo Estonsko, jenž se připojilo k finskému vyjednávání s Jižní Koreou o pořízení použitých houfnic K9 Thunder. Estonci mají zájem o nejméně 12 kusů.

 

Jako poslední nyní rozhodnutí přijalo Lotyšsko, které minulý týden oznámilo podepsání dohody s Rakouskem o dodání použitých samohybných pásových houfnic americké výroby A109 A5Ö. Celkem má jít o 47 vozidel, mezi nimi ovšem i o velitelská vozidla a vozidla pro výcvik řidičů, přičemž jednotlivé počty nebyly upřesněny. Celková cena kontraktu dosáhne zhruba 6 milionů euro, průměrná cena za jedno vozidlo je asi 127,5 tisíc euro.

 

Foto: Modernizace dělostřelectva Pobaltských států. / Twitter 

 

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.3 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Starlight Datum: 09.05.2017 Čas: 02:24

@petres

1)

Překvapivě mají kanóny našich 152mm ShKH vz. 77 DANA odstříleno velmi málo. Ty, které používá 13. dělostřelecký pluk v Jíncích, byly totiž někdy na začátku tohoto desetiletí vytaženy z dlouhodobých „nedotknutelných“ zásob (tzv. uloženky).

To zřejmě proto, že stávající podoba dislokace pluku (dříve brigády) v Jíncích je výsledkem reorganizace z roku 2011, kdy došlo k vyřazení hlavňových raketometů RM-70 (122 mm raketomet vz. 70) a současně se do Jinců přistihoval 131. dělostřelecký oddíl z rušené posádky Pardubice.

V roce 2011 bylo u brigády 43 houfnic 152mm ShKH vz. 77 DANA. Nastříleno měly v tomto roce od nula po cca 270 výstřelů. Tedy z pohledu počtu výstřelů prakticky nové kanóny. Kolik toho od té doby nastřílely, není veřejně známo, ale asi to žádný zázrak to nebude (více dále).

Nicméně zbytek houfnice byl už v roce 2011 30+ let starý a to může být problém u všeho pryžového, plastové, vodičů, rozvodů hydrauliky, palivového systému, atd. Pravděpodobně se jedná o kusy vyrobené koncem 80. let, které už tehdy šly rovnou z továrny do nedotknutelných zásob.

2)

Výše uvedené vypadá docela dobře. Ale v únoru 2012 na fóru http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=297&t=3354&start=160 publikoval uživatel TOm.a.s.h., příslušník 13. dělostřelecké brigády, naprosto odstrašující informace o stavu výcviku a připravenosti obsluh a techniky. Byl to sice nováček, ale i tak to stojí za přečtení.

Otázka zní, zda za pět let od roku 2012 došlo k dramatickému zlepšení. Zejména pokud jsou plány provozovat v blízké budoucnosti možná až 3 dělostřelecké oddíly po 16 houfnicích (2 x modernizované 152 mm Dana a 1 x nové 155 mm).

3)

Podle střípků různých informací to s municí 152 mm je více komplikované, než MO ČR publikuje. Velmi pravděpodobně všechna munice 152 mm pochází ještě z dob ČSLA (sovětské a československé výroby). Asi s výjimkou části zapalovačů.

Uskladněná munice byla cca v posledním deseti letech kompletně repasována. Těch legendárních 60 000 kusů munice ve skladech AČR, kvůli kterým se dnes zdůvodňuje modernizaci houfnic DANA, je výsledkem dlouhodobé opečovávaní aktivity MO ČR. Takže „překvapení“ to je jen pro veřejnost a hlavně pana ministra.

Zbytek byl asi odprodán překupníkům (ve Vrběticích létala vzduchem i munice ráže 152 mm) nebo poslán na likvidaci (Poličské strojírny mají také tendenci létat vzduchem).

Zrada je, že při repasi nábojek dodavateli (Poličské strojírny nebo Explosia, Pardubice), se použíly modernější energetické látky. Proto při výstřelu repasované munice (navíc s novými zapalovači, které mají jinou hmotnost a tvar) mohou mít dělostřelecké granáty trochu jinou počáteční rychlost, aerodynamiku a ve výsledku celou balistiku, než je uvedeno v původních balistických tabulkách z časů ČSLA.

Proto AČR musela v roce 2011 podniknout speciální srovnávací střelby, aby zjistila, kam přesně jim nová repasovaná munice (s novými zapalovači) létá a mohly se případně aktualizovat balistické tabulky.

4)

Podle některých náznaků máme ve skladech skutečně jen velmi omezený sortiment munice ráže 152 mm. A to pouze tříštivotrhavé granáty (dva typy standardních a jeden typ dálkového, a příslušné nábojky) a jedinou specialitu v podobě jednoho typu kumulativního granátu (s vlastní nábojkou) určeného pro přímou palbu na obrněnou techniku. A nic jiného. Žádné osvětlovací, zadýmovací nebo značkovací granáty.

Jediná osvětlovací munice by měla být pro 120 mm minomety. I když je otázkou, jak jsou na tom skutečné zásoby munice pro 120 mm minomety, když i tato munice pochází velmi pravděpodobně pouze z dob ČSLA.

Poznámka: u 82 mm a 81 mm minometů situaci s municí neznám. Jak si v noci svítí na bojiště naše lehké brigády bez 120 mm minometů?.

Houfnice ráže 155 mm s co nejširším sortimentem moderní munice by AČR skutečně potřebovala jako sůl. A mám osobní dojem, že právě kvůli sortimentu dostupné munice, by se neměl ohrnovat nos ani nad použitými houfnicemi ráže 155 mm.

5)

To, že vláda ČR, MO ČR a AČR někdy neví, co dělá pravá a levá ruka je vidět krásně na našem dělostřelectvu.

V roce 2011 se sestěhovalo dělostřelectvo do posádky Jince. Ta tehdy byla na okraji vojenského výcvikového prostoru (VVP) Brdy. Dělostřeleckou střelnici měli skutečně hned za plotem kasáren.

Po několika letech příprav ale VVP Brdy definitivně zrušili v roce 2016. Dělostřelci ze středních Čech kousek od Karlštejna tak musí jezdit na střelby na nejbližší VVP Hradiště (Doupov) u Karlových Varů, nebo VVP Boletice (Šumava), nebo nejvzdálenějšího VVP Libavá (u Olomouce).

A v roce 2017 tu máme oznámení „rozšíření“ dělostřelectva o nové 155 mm houfnice.


6)

ČR při dělení federace v lednu 1993 zdědila 273 kusů 152mm ShKH vz. 77 DANA.

Podle tohoto článku http://www.armadninoviny.cz/armada-cr-obnovuje-delostrelectvo-ceska-houfnice-dana-zustava.html má AČR stále okolo 86 houfnic 152mm ShKH vz. 77 DANA. Zbytek z evidovaných 179 dělostřeleckých systémů AČR ráže 100mm a větší jsou pak 120 mm minomety. To znamená, že cca polovina houfnic DANA je někde schovaná ve skladech. A bude to možná právě ta opotřebovanější polovina.

Zbytek houfnic, které MO ČR už odporovalo, je možná stále v ČR. Kdo chce, může si je přepočítat na tomto satelitním záběru areálu EXCALIBUR ARMY/EXCALIBUR TRADE v Přelouči (ale můžou to být i slovenské):

https://www.google.cz/maps/place/535+01+P%C5%99elou%C4%8D/@50.0372683,15.5872502,353m/data=!3m1!1e3!4m5!3m4!1s0x470c36c2f6fc1159:0x400af0f6615b5b0!8m2!3d50.0398475!4d15.5603127

avatar
Rase Datum: 07.05.2017 Čas: 21:19

Asi ano, osobně mi přijde, že v ČR nikdo nedokáže vyrobit novou houfnici, maximálně modernizovat (Excalibur). Nová houfnice tak stejně bude vyráběná v zahraničí a je jedno, jestli ve Švédsku, Slovensku nebo Ugandě. To že tady je nějaký podnik, spojující český a slovenský vojenský průmysl, není klíčové (viz CSG). Stejně dobře může vzniknout nějaká czechosweden group a nabídnout Archer :D

avatar
petres Datum: 07.05.2017 Čas: 20:42

Ve světle čísel, která tady Starlight uvedl, mi u modernizace našich DAN přibývá stále více otazníků, nevidím v ní smysl. Nevím, kolik mají ty několik desítek let staré DANY (jejich hlavně) odstříleno, ale pokud se jich má modernizovat 32 a máme údajně 60 000 kusů munice v ráži 152 mm + se má ještě přikupovat výkonnější munice. Vydrží to ty staré hlavně?
Přechod z ráže 152 mm na 155 mm není jenom o 3 mm rozdílu v ráži a jiných náplních/nábojkách, ale celkově o trochu jiném přístupu. Ta modernizace podle mne je vyslovený nesmysl, jde pouze o získávání času na vznik alespoň trochu konkurenceschopné houfnice v ráži 155 mm česko-slovenské výroby a pokud se ta nepovede protlačit, peníze za modernizaci budou taková forma odstupného, takový to ve mně budí dojem.

avatar
Starlight Datum: 07.05.2017 Čas: 02:53

Doplním ještě pár údajů ke kadenci různých kanónových houfnic.

1) Video přehled nabíjení jednotlivých houfnic jsem už dával 20.3.2017 v diskusí k tomuto článku:
http://www.armadninoviny.cz/danska-armada-kupuje-houfnice-na-podvozku-ceske-tatry.html

2) Rychlost střelby

V současnosti se často jako určité srovnávací měřítko rychlosti palby nejčastěji uvádí americká kanónová houfnice M109A6 Paladin.

Proto jsem použil různá srovnávací data US ARMY z roku 1997 (M109A6, zrušený XM-2001, PzH 2000) a z roku 2016 (M109A7) a přidal jsem i veřejně dostupná data o dalších houfnicích (2S19 MSTA-S, zrušený XM1203, 152mm ShKH vz. 77 DANA). Data o zrušených projektech XM2001 Crusader a XM1203 NLO-C jsou použita pro ilustraci hranic současných technických možností.

Srovnání neobsahuje jen nejčastěji uváděnou krátkodobou maximální rychlost střelby, ale také celou řadu dalších parametrů, které vystihují schopnost palby houfnice krátkou salvou typu MRSI, a rychlosti krátkodobé i ustálené palby. A to včetně často nepublikovaných omezení (čas, dostřel). Velmi výrazně totiž do těchto parametrů zasahuje tepelné zatížení hlavně (nábojové komory). Hodnotí se i kapacita zásobníku a rychlost přebití.

Poznámka: Pokud není uvedeno jinak, tak se jedná o nenaváděné granáty.

a) Maximální rychlost střelby:

M109A6 Paladin – 4 výstřely za minutu (po dobu 3 minut)

M109A7 Paladin PIM - 6 výstřelů za minutu pro nenaváděné granáty/ 3 výstřely za minutu pro naváděné granáty (po dobu 3 minut). M109A7 má nově elektrický poloautomatický zasouvač granátů převzatý z programu XM1203 NLOS-C.

PzH 2000 – 10 výstřelů za minutu (po dobu 1 minuty) nebo 8 výstřelů za minutu (po dobu 3 minut). Při této kadenci nelze střílet na poslední třetinu maximálního dostřelu, protože dojde k přehřátí hlavně (nábojové komory).

XM2001 Crusader – 10 až 12 výstřelů za minutu (po dobu 3 až 5 minut), kapalinou chlazená hlaveň po celé délce

XM1203 NLOS – 10 výstřelů za minutu (po dobu 2+ minuty do vyčerpání zásoby 24 kusů munice), chladící voda/glykol vstřikovaná do nábojové komory po výstřelu.

2S19 MSTA-S - 7 až 8 výstřelů za minutu z vnitřního zásobníku munice, 5-6 výstřelů za minutu při podávání munice na externí podávací dopravník, časové omezení na přehřátí hlavně je neznámé

152mm ShKH vz. 77 DANA – 4-5 výstřelů za minutu.

Poznámka 1: Srovnání západních dělostřeleckých systémů 155 mm používající nejnověji modulární výmetné náplně (americký MCAS, německý MTLS) a starších sovětských/ruských dělostřeleckých systémů (včetně ShKH vz. 77 DANA) ráže 152 mm, které používají kovové nábojky, je velmi ošidné.

Modulární systém (původně zamýšlený pro automatické nabíjení v houfnicích Crusader) umožnuje flexibilně volit velikost výmetné náplň až v okamžiku palby. U kovových nábojek výše uvedené údaje o rychlosti střelby platí jen za předpokladu, že nábojky (velikost výmetných naplní uvnitř) jsou připravené dopředu. Nábojky z výroby přijdou v konfiguraci se všemi výmetnými náplněmi a před použitím je potřeba je připravit na předpokládaný dostřel palebného úkolu. Video z přípravy nábojek před střelbou 152mm ShKH vz. 77 DANA (v čase od 2:25): https://www.youtube.com/watch?v=sly5vNjnpgQ

U houfnic s automatickými zásobníky (2S19 MSTA-S, 152mm ShKH vz. 77 DANA) je dodatečná změna konfigurace nábojky v zásobníku časově pracná. Například u 152mm ShKH vz. 77 DANA s externí lafetací kanónu by se manipulace s nábojkami v karuselu automatu (nebo zapalovači u dělostřeleckých granátů) měla správně provádět v omezeném prostoru přes rukavicový box (stěna s gumovému rukavicemi a pozorovacím okénkem), aby zůstala zachována plynotěsnost kabiny.

Poznámka 2: Americká houfnice M109A7 je asi první, které od začátku má specifikovanou rychlost střelby moderní naváděnou municí. Programování různých zapalovačů a naváděcích systémů dělostřeleckých granátů zabere pochopitelně více času. Na druhou stranu díky ppřesnosti palby není potřeba tolik výtřelů. V tomto ohledu mají M109A6/A7 zajímavou „výhodu“ v podobě manuální manipulace s granáty. Obsluha má pak snadný přístup k hlavové části granátu, kde jsou zapalovače nebo naváděcí kity. U automatických nabíjecích systémů bez lidské obsluhy je toto všechno technicky o poznání mnohem složitější.

b) Udržitelná dlouhodobá rychlost střelby

M109A6/A7 Paladin – 1 - 2 výstřely za minutu po kratší dobu. Při používání maximálních náplní (například MACS Charge 5) může dojít k dosažení teplotního limitu hlavně (nábojové komory) a automatický teplotní senzor přeruší střelbu. Proto je nařízeno, že skutečně dlouhodobá palba by měla být v kadenci 1 výstřel za minutu pro všechny náplně mimo nejvýkonnější MACS Charge 5 (nebo ekvivalentní). Pro MACS Charge 5 pak platí omezení 1 výstřel za minutu po dobu prvních 60 minut a pak zvolnění tempa na jeden výstřel za 3 minuty.

PzH 2000 – 3 výstřely za minutu. Při této kadenci nelze střílet na poslední šestinu maximálního dostřelu, protože dojde k přehřátí hlavně (nábojové komory).
XM2001 Crusader – 3 až 6 výstřelů za minutu, kapalinou chlazená hlaveň po celé délce

XM1203 NLOS – 10 výstřelů za minutu (po dobu 2+ minuty do vyčerpání zásoby 24 kusů munice), chladící směs je po výstřelu vstřikovaná do nábojové komory po výstřelu.

2S19 MSTA-S - 1,6 výstřelu za minutu první hodinu (100 ran za první hodinu) a pak zvolnění na 1 výstřel za minutu (60 ran za druhou hodinu). Zdroj těchto dat nebyl nic moc a nejde to ověřit. Nic to ale neříká, zda top latí i pro nejvýkonnější nábojky pro dálkové náboje.

152mm ShKH vz. 77 DANA – 4 výstřely za minutu. Žádné publikované omezení na přehřátí hlavně (nábojové komory) jsem nenalezl. DANA má „výhodu“ v tom, že používá relativně malou nábojovou komoru s méně výkonnými nábojkami. Nemuselo by docházet k takovému tepelnému namáhání hlavně jako u výkonnějších výmetných systémů. Předpokládám, že palba vedená s použitím nejvýkonnějších nábojek pro dálkové granáty OFd by mohla hlaveň zahřívat znatelně více. Dosud nezavedené výkonnějších granáty OFdDV s ještě silnější nábojkou budou v tomto parametru asi ještě horší. Druhou „výhodou“ je omezení kapacitou zásobníku. 36 nábojů může být vystřeleno za cca 9 minut. Pak se musí doplnit zásobníky, takže hlaveň má čas se trochu ochladit. DANA, na rozdíl od řady jiných houfnic, neumožnuje střílet a současně doplňovat externě (ručně nebo mechanizovaně) munici.

c) Palba krátkou dávkou = počet současně dopadajících střel na jeden cíl (MRSI - Multiple Round Simultaneous Impact)

M109A6 Paladin – 2 (vzdálenost 10 až 20 km)

M109A7 Paladin PIM - ?

PzH 2000 – 5 (vzdálenost při zkouškách 17 km)

XM2001 Crusader – 4 až 8 (vzdálenost 8 až 36 km), vodou chlazená hlaveň po celé délce

XM1203 NLOS – 4 až 5 (vzdálenost?)

2S19 MSTA-S - 0 (modernizované verze s digitálním SŘP už by to mohly umět)
152mm ShKH vz. 77 DANA - 0

d) Kapacita zásobníků a rychlost přebití (náboj = granát + výmetná náplň)

M109A6 Paladin – kapacita 39 nábojů, rychlost přebití 22 minut s obrněným muničním vozidlem M992A2 FAASV (kapacita 93 nábojů včetně 3 naváděných).

M109A7 Paladin PIM – 42 nábojů (včetně 17 naváděných), přebití za 22+ minut s muničním vozidlem M992A3 CAT (kapacita 95 nábojů včetně naváděných).

PzH 2000 – 60 nábojů, přebití do 11 minut. Bundeswehr nepoužívá pancéřované muniční vozidlo. Houfnice se musí stáhnout z palebného postavení nebo nákladní vozidlo s municí musí do palebného postavení hounice.

XM2001 Crusader – 48 nábojů, přebití do 12 minut s použitím obrněného muničního vozidla XM2002 (kapacita 110 nábojů).

XM1203 NLOS – 24 nábojů, přebití do ? minut

2S19 MSTA-S – 50 nábojů (z toho 3 naváděné Krasnopol), přebití ? za minut, vestavěný externí podávací dopravník . Rusko nepoužívá pancéřované muniční vozidlo.

152mm ShKH vz. 77 DANA – 36 nábojů v nabíjecím automatu ve věži, dalších 24 nábojů (celkem tedy 60 nábojů) ve schránkách na podvozku a ve věži. Pro jejich vložení do karuselů automatického nabíjecího systému je nutné ale vystoupit z vozidla a ručně náboje (granát a nábojka) přeložit. AČR nepoužívá pancéřové muniční vozidlo.

2) Dostřel s běžně zavedenou dálkovou municí

M109A6 Paladin, 155 mm/39 ráží – 30 km nenaváděná, 40 km naváděná

M109A7 Paladin PIM, 155 mm/39 ráží – 30 km nenaváděná, 40 km naváděná

PzH 2000, 155 mm/52 ráží – 40 km

XM2001 Crusader, 155 mm/54 ráží 63 – 40 až 50 km

XM1203 NLOS-C – 155 mm/38 ráží – do 30 km nenaváděná, do 40 km naváděná
2S19 MSTA-S, 152 mm/47 ráží - 29 km

152mm ShKH vz. 77 DANA, 152 mm/37 ráží – 20,2 km pro dálkové granáty OFd (dosud nezavedené výkonnějších OFdDV až 25,7 km).

3) Bojová hmotnost

M109A6 Paladin – 32 tun

M109A7 Paladin PIM – 35 tun

PzH 2000 - 60 tun

XM2001 Crusader – 55 tun

XM1203 NLOS-C – 27? tun

2S19 MSTA-S - 42 tun

152mm ShKH vz. 77 DANA – 29 tun (60 nábojů)

4) Posádka

M109A6 Paladin – 4 (1 řidič v korbě + 3 ve věži) + 4 v muničním vozidle M992A2, které je součástí jednoho palebného týmu

M109A7 Paladin PIM – 4 (1 řidič v korbě + 3 ve věži) + 4 v muničním vozidle M992A3, které je součástí jednoho palebného týmu

PzH 2000, 155 mm – 5 (1 řidič v korbě + 4 ve věži)

XM2001 Crusader – 3 (v korbě) + 3 v muničním vozidle XM2002, které je součástí jednoho palebného týmu

2S19 MSTA-S – 5 (1 řidič v korbě + 4 ve věži) + 2 při střelbě s externím dobíjením

XM1203 NLOS-C – 2 (v korbě)

152mm ShKH vz. 77 DANA – 5 (velitel a řidič v přední kabině, mířič a nabíječ (nábojky) v levé věži, časovač (granáty) v pravé věži). Rozdělení posádky do třech malých samostatných kabin komplikuje koordinaci práci posádky, velitel nemá pod vizuální kontrolou vlastní obsluhu kanónu ve věži. Fyzická separace stanovišť prakticky neumožňuje nouzovou zastupitelnost. U ostatních houfnic s obsluhou koncertovanou na jednom stanovišti může míření, nabíjení a palbu z vlastního kanónu v nouzovém případě provádět jediný člen posádky.

5) Životnost hlavní

U západních kanónů se životnost hlavní, závěrů, brzdovratných zařízení, apod. stanovuje v technické dokumentaci pomocí tzv. ekvivalentních maximálních náplních (Equivalent Full Charge – EFC). EFC nemusí nutně znamenat počet skutečný počet výstřelů. Například jedna maximální náplň (EFC=1) je ekvivalentní dvěma polovičním (EFC=0,5). Navíc podle typu kanónu se liší maximální povolená EFC.

Nejvýkonnější modulární výmetné náplně ale mnohem více opotřebovávají hlaveň (nábojovou komoru) než ty slabší. Je pochopitelné, že střelba těmito nejvýkonnějšími výmetnými náplněmi není populární u dělostřeleckých logistických důstojníků. Opotřebení má vliv na úsťovou rychlost (dostřel, přesnost balistických) a je tu riziko výměny hlavně (dočasné zneschopnění) v nejméně vhodném okamžiku v době nasazení.

Proto v běžné realitě budou výkonné kanonových houfnic 155mm/52 ráží veliteli spíše umisťovány do vzdálenost ne větší než 30 km od předpokládaných cílů. Na vzdálenosti do 40 km, kde je potřeba použít nejvýkonnější výmetná nálože, které významně rychleji zkracují životnost hlavně, se bude střílet jen ve výjimečných případech.

Podle západních provozních předpisů se životnost hlavní, úsťových brzd, závěrů, brzdovratných zařízení, a pod. sleduje jak podle EFC, tak podle skutečného stavu. Evidence EFC pak slouží také plánování prohlídek kanónů. Hlaveň poškozují jak horké plyny vzniklé při výstřelu, tak i mechanický průchod granátu drážkovanou hlavní. Opakované výstřely zahřívají hlaveň (nábojovou komoru) a tepelné přetěžování hlavně nad bezpečný limit může znamenat i okamžité spotřebování její životnosti. Stejně tak životnost může zkrátit nebo ukončit koroze nebo mechanické poškození, únavové trhliny a další poškození.

Pár dostupných dat:

a) M109A5/A5Ö/A6/A7 - americký kanón M284 155 mm/39 ráží z 80. let, chromovaná nábojová komora a prvky závěru – životnost hlavně a úsťové brzdy 2650 ekvivalentních maximálních náplní (EFC). Životnost závěru minimálně 5300 EFC (může být maximálně jednou vyměněna hlaveň). Nejsilnější výmetná náplň MCAS Charge 5 (odpovídá starší nemodulární náplni Zone 8 M203A1) má EFC=1, Charge 4 má EFC=0,25, Charge 3 má EFC=0,1, Charge 2 má EFC=0,15 a nejslabší výmetná náplň Charge 1 má EFC=0,1.

V provozu se stav hlavně kontroluje boroskopem a měří se také průměry vývrtu. Inspekční interval je v podstatě každých 6 měsíců a pak při dosažení 1000, 1500, 2000, 2100, 2200, 2300 a 2400 EFC. Po dosažení cca 2400 EFC (zbývá 10% životnosti) se boroskopování a měření vývrtu musí provádět po každé střelecké operaci. Povolené opotřebení je maximálně 0,095 palce ve vzdálenosti 41,75 palce od ústí hlavně.

Takto vypadá moderní hlavňový boroskop a měřící zařízení průměru vývrtu: http://www.zistos.com/images/PDF/ZistosBrochureBorescope.pdf

Náhradní kanón M284 stál ve FY 2014 okolo 120 tisíc USD při objednávce 328 kanónů.

b) M109A2/A3/A4 – americký kanón M185 155 mm / 39 ráží z přelomu 60. a 70. let. Životnost hlavně a úsťové brzdy je 6375 EFC. Vyšší životnost je dána tím, že M185 používá menší nábojovou komoru než M284 (23 litrů) a tedy méně výkonné výmetné náplně. Nejsilnější výmetná náplň je Zone 8 M119A1. V kanónu M185 má EFC=1, ale v kanónu M284 má EFC jen 0,25. To znamená, že modernější kanón M284 při střelbě těmito náplněmi by měl mít životnost až 10600 výstřelů.

S normální municí a výmetnou náplní Zone 8 pak kanón M185 dostřelí 18 km a s dálkovou RAP municí pak 23,5 km (výkonnější kanón M284 dostřelí 22,5 km, respektive 30 km). Můj osobní názor to je kanón, se kterým by mohl být srovnáván kanónem v Vz.77 DANA (152 mm/ 37 ráží, 12,5 litru). Ostatně jsou to kanóny ze stejného období. Modernější kanón M284 na M109A5/A6 vstoupil do sériové výroby až v 90. letech.

c) M777A2, americký kanón M776 155 mm/39 ráží, chromovaná nábojová komora a prvky závěru – podobně jako M284 je životnost hlavně a úsťové brzdy 2650 ekvivalentních maximálních náplní (EFC). Maximální náplň je MCAS Charge 5 (odpovídá starší nemodulární náplni Zone 8 M203A1).

d) PzH 2000 – německý kanón 155 mm/52 ráží, chromovaný vývrt, nábojová komora a prvky závěru – životnost hlavně 2500 ekvivalentních maximálních náplní (EFC). Maximální náplň odpovídá MCAS Charge 6. Při střelbě s MCAS Charge 5 (což jsou maximální náplně pro moderní NATO kanóny 155 mm/39 ráží) životnost hlavně výrazně stoupá až na hodnotu 5000 EFC.

e) XM2001 – americký kanón XM297 155 mm/56 ráží, chromování + kapalinové chlazení po celé délce – životnost minimálně 2800 EFC. Maximální náplň odpovídala MCAS Charge 6.

f) 152mm ShKH vz. 77 DANA. Pro 152mm ShKH vz. 77 DANA jsem životnost vyjádřenou jako počet výstřelů nenašel. Třeba to někdo ví, nebo má přístup k těm správným dělostřeleckým předpisům. Ale bude to spíše někde v technických podmínkách a jiné dokumentaci u výrobce. Ani netuším, jestli se v rámci bývalého Československa vůbec pracovalo s principem ekvivalentních výmetných náplní EFC.

V útvarové praxi ČSLA a AČR se měření opotřebení hlavně 152mm ShKH vz. 77 DANA prováděla a provádí pomocí metody měření vložné hloubky nábojové komory s pomocí přístroje pro měření vložné hloubky nábojové komory (PMNK). Mělo by se to měřit před každými střelbami, což u AČR prý ne vždy platilo (platí?). Při velkém nárůstu opotřebení se kanón navíc přeměřuje na polní balistické stanici (PBS), kde se přeměřuje změna počáteční rychlosti granátů způsobené opotřebením hlavně.

Na konci životnosti hlavně prý může změna počáteční rychlosti granátu způsobená opotřebením hlavně dosahovat až 10 %. V provozu by to ale teoreticky nemělo nastat, protože dělo by se při dosažení 6 % mělo odeslat na generální opravu. Dle informací z roku 2011 nejsou ale u dělostřelectva AČR zpracovány tabulky stanovující inspekční intervaly nebo opotřebení na základě počtu výstřelů (respektive počtu EFC) a používá asi jen výše popsaná metoda.

avatar
Rase Datum: 06.05.2017 Čas: 16:13

Zajímavý nápad na "výměnu" - rozhodně bych byl pro. Ono i záleží, kdy bude MO poptávat nové minomety (na vozidla). Pokud v hodně blízké budoucnosti, má RAK hodně velkou šanci. Pokud až ve vzdálenější budoucnosti, možná se objeví i Mjölner - uvidíme. Čím víc uchazečů, tím líp

avatar
Lukas Datum: 05.05.2017 Čas: 18:30

Mjölner będzie tańszy - dlatego powstaje (przypominam że AMOS powstawał przy udziale 'Szwedów i gdyby nie cena to trafiłby do Försvarsmakten)

Załóżmy, że ACR kupi Raka (a Polska kupi 800 szt LRM vz 99 ANTOS dla piechoty zmechanizowanej)
Jest jeszcze temat 81mm moździerzy - tutaj cadrom (lub podobny) byłby rozwiązaniem OK

avatar
Rase Datum: 05.05.2017 Čas: 11:53

Chápu, rozhodně netvrdím, že má být možnost přímé palby prioritou - beru to jen jako bonus. Mno myslím, že dnes nemá smysl vyvíjet moderní obdobu PRAM-S, asi by to šlo, ale ekonomicky to moc nemá smysl. Proč vyvíjet vlastní systém, když ho můžeme převzít od švédů nebo poláků, navíc exportní potenciál je mizivý. Osobně se hodně těším na připravovaný švédský minomet Mjölner (na podvozku CV90), byť vizualizace jsou dost mizerné.. Na projektu se bude podílet i česká společnost Ray Service - konkrétně zajistí vývoj a výrobu kabelových svazků. Není známo, jak bude minomet vypadat, osobně si ale myslím, že bude levnější než AMOS. Rozhodně stojí za pozornost.

http://ekonomika.eurozpravy.cz/ceska-republika/188697-ceska-ray-service-a-britska-bae-systems-budou-vyrabet-minomety/

avatar
PavolR Datum: 05.05.2017 Čas: 11:40

Ochrana posádky je nesporne dôležitá, to beriem, ale ide o dostatočný argument pre používanie otočnej veže s možnosťou takmer okamžitej priamej paľby do všetkých smerov?
Bol tu totiž aj článok o Pram/S, kde sa vyriešila ochrana posádky bez nutnosti použitia otočnej veže a bez zníženia palebnej sily, či efektivity zbraňového systému ako celku. Druhá vec - je asi rozdiel v efektivite priamej paľby 152/155mm granátmi a 120mm mínou. Opravte ma ak sa mýlim, ale myslím, že na ťažšie opancierované vozidlá asi čelne 120mm mína stačiť nebude, naproti tu s ľahko opancierovanými by si mal poradiť aj granátomet.

avatar
Rase Datum: 05.05.2017 Čas: 10:47

Ještě dodám, že přímou palbu zvládá i Dana a většina houfnic, reálně ji sice nevyužijí, ale proč na tuto možnost rezignovat (i v případě minometů).

avatar
Rase Datum: 05.05.2017 Čas: 10:44

Mno velký článek o minometech tady už byl, on každý typ ma svoje klady a zápory. Jak píšu, skříňové provedení ať je třeba na Titusech. Pro podporu KBVP nebo BVP, by měly být minomety na stejném podvozku. Navíc výhoda věže je v tom, že osádka je ukrytá - což se hodí před ZHN, střepinami, různými úlomky a vším možným. viz smrt jednoho člena osádky Challengeru, který byl zasažen kartáčovou střelou druhého Challengeru, když nechal otevřený poklop. Dnes je sice trend mít osádku minometů a děl nechráněnou, ale nemyslím, že je to vhodné.
v případě Titusu se skříňovým řešením problém nemám, jelikož ten osadit věží ani nejde (výška) - i tohle řešení by bylo lepší než současné nic, proto jej zmiňuju.

avatar
PavolR Datum: 05.05.2017 Čas: 10:28

Rase:
Pravdu povediac, uniká mi výhoda možnosti vedenia priamej paľby u vežových mínometov (ktorých kadencia ani nie je nejako zvlášť oslnivá), oproti paľbe z lafetovaného granátometu. Obzvlášť, keď je neisté, či krajina ako ČR kúpi drahú špeciálnu muníciu na tento účel.

avatar
Rase Datum: 05.05.2017 Čas: 09:55

Lukas:
tahle možnost byla u Titusu i v letáku od Nexteru .) V podtatě se tedy minometný Tuitus (s ukrytým minometem v korbě - skříňový) nabízí.

KOLT:
O minometných Pandurech se mluví už dlouho a pravidelně (původně se měly kupovat snad Patrie a minometem (AMOS nebo NEMO), zatím nic ale minometné vozidlo očividně chybí. Už jsem to psal jinde, ale zde nemá smysl skříňový minomet (viz ten Pandur) ale spíš věžové řešení (RAK, AMOS), s možností příme palebné podpory - tohle by bylo velice super. Logické by bylo, onu věž usadit i na nové BVP. Je dost škoda, že se zatím o minometech jen mluví a jediné co se dokázalo prosadit, bylo zpojízdnění PRAMu, ale není k nim munice... viz problém na cvičení v Německu nebo kde, kdy bylo nutné použít minomety menší ráže, pro splnění zadání.

Osobně si myslím, že moderní minomet ráže 120 mm u AČR bude, jen je otázkou kdy, jaký a na jakém podvozku (ideálně na víc).

avatar
KOLT Datum: 05.05.2017 Čas: 09:02

Jinými slovy na vozidla palebné podpory můžeme tuplem zapomenout, když pravděpodobně nebudou ani minometné verse nových BVP. Njn, to se dalo čekat... :-(

Každopádně, pánové, díky za zajímavé informace.

avatar
Lukas Datum: 05.05.2017 Čas: 07:58

Taki moździerz (81mm i 120mm)
http://oldacze.rajce.idnes.cz/Bahna_2016/#IMG_20160625_085656.jpg
Można zamontować na TITUSie

avatar
tomas.kotnour Datum: 05.05.2017 Čas: 04:42

Při prvním výběrovém řízení na pořízení 199 Pandurů (+35 opce) pro kompletní přezbrojení 4. brn bylo poptáváno celkově 25 samohybných minometů pro sedm mechanizovaných rot (63 kusů KBVP).
Z toho se nechají odvodit dvě varianty plánovaných počtů minometů. 2x 12 minometů pro 41. a 42. mpr, a jeden kus na výcvik s tím, že by 44. lmopr. ostrouhal (pokud pro něj nebyly minomety schované v opci), nebo možný přechod na strukturu vycházející z palebné baterie dělostřeleckého oddílu (dvě čety po dvou sekcích, každá po dvou minometech) tedy by všechny prapory měli 8 kusů a jeden opět do Vyškova.

Ještě se trochu odbočím, dělostřelecká sekce je tvořena dvěma shkh a jedním muničním vozidlem. takže by 40 Tater pokrylo potřeby 80 minometů či shkh.

CSG má k dispozici pro prezentační účely (zatím Bahna 2016, Dny NATO 2016) minimálně jeden minometný Pandur 8x8 z portugalské zakázky, které nakonec nebyly odebrány (Byly vyrobeny? Má je Strnad nakoupené, viz plán na přestavbu velitelských a spojovacích?). Jedná se samozřejmě o nejlevnější variantu konstrukčně odpovídající americkým M1129.
http://oldacze.rajce.idnes.cz/Bahna_2016/#IMG_20160625_085629.jpg
http://oldacze.rajce.idnes.cz/Bahna_2016/#IMG_20160625_085656.jpg

Potenciální počty nových minometů jsou ještě zajímavější, pokud mají mít minomety mechanizované prapory. je tu nový 45. mpr., který bude potřebovat taky 12 kusů. A co nová lehká brigáda, pokud stále platí?

Pro přezbrojení 7. mbr. je plánována akvizice 200 kusů nových pásových BVP v sedmi provedeních (dle gen. Bečváře; Pandurů bylo plánováno 19). Teď si dovolím zaspekulovat. Pokud budu vycházet z plánových nákupů vozidel Pandur II, skutečně nakoupených (tedy nejvyšší důležitosti) a aktuálně používaných variant vozidel rodiny BVP, dojdu k následujícímu. Základní varianta BVP (BVP-2), BVP-VR (VR 1p BVP), BVP-Zdr (AMB-S), BVP-PZK (LOS-M), BVP-Z (V čem jezdí ženijní četa? V3S?) , VPV (DTP-90M + VPV v jednom). A zbývá poslední neobsazená verze, při čemž poslední verze vozidel Pandur, které MO vyhodnotilo jako nejpotřebnější, jsou spojovací a velitelství praporu (to by byla náhrada za MPP 100M1p / MPP 40M1p a R5M1p).

arr