TacticalPro

Útočná puška CZ BREN 2: Nový přístup, nové myšlení

Armáda ČR v těchto dnech dokončuje převzetí 2600 ... Více

Big 6+1: Podoba americké armády v 21. století

Americká armáda (US Army) představila modernizační ... Více

Německé tanky Leopard 2A4 v Sýrii

Turecká armáda v prosinci poprvé nasadila do bojů ... Více

Elitní 601. skupina speciálních sil: Vše je o lidech

Největší hodnotou 601. skupiny speciálních sil ... Více

Události

Sebevražedné útoky: Taktický prvek

Datum přidání 24.01.2014    Rubrika rubrika: Události     komentáře 0 komentářů    autor autor: Mgr. Ondrej Rajkovič

Předchozí článek popisoval fenomén používání sebevražedných atentátníků z pohledu islámské politické a náboženské doktríny. V tomto článku se zamyslíme nad sebevražednými atentáty jako nad taktickým prvkem.

Foto: Sebevražední atentátníci; ilustrační foto /AFP

Foto: Sebevražední atentátníci; ilustrační foto /AFP

 

Války na přelomu století

Konflikty poslední let 20. století a prvních dvou dekád 21. století je možné klasifikovat jako asymetrické konflikty. Dle některých teorií jsou také označovány jako extrasystémové vnitrostátní nebo regionální konflikty.

 

Jsou tak klasifikovány jednak pro skutečnost, že v nich bojují jeden nebo dva aktéři, kteří nejsou součástí systému národních států. Klasifikátor vnitrostátní nebo regionální pak odkazuje na geografickou rozšířenost konfliktu. Vzhledem na fakt, že nejméně jeden z aktérů není mezinárodně uznávaným státem, pak jej zároveň svazují i nesvazují podobná omezení jako klasické státy.

 

Nemusí se starat o školství a zdravotnictví. Nemusí dbát na mezinárodní úmluvy a smlouvy. Na druhé straně ale nestátní aktéři nemají přístup k velkému množství financí, které by jim umožnily provádět rozsáhlé konvenční operace. Zde se na chvíli zastavíme.

 

Teroristické organizace jako Al-Kaida, její odnože nebo některé organizace na Kavkaze, jsou schopny jednou za čas přejít ke konvenčním operacím. Bylo to vidět v Mali, je to v současnosti vidět v irácké provincii Anbar.

 

K takové situaci dochází pouze jednou za čas. Jednak se tak děje v období, kdy tyto organizace získají dostatečné množství financí a ostatních prostředků. A potom se tak děje, když tyto organizace vycítí velkou příležitost.

Tou příležitostí je většinou oslabení státní moci v určité části státu. V těchto momentech se nestátní aktéři začínají přibližovat státním aktérům a jejich ozbrojeným silám. Taková období ale přicházejí velmi zřídka. Po většinu času se ale tyto organizace uchylují k více nekonvenčním operacím.

 

Jedním typem těchto nekonvenčních operací je používání improvizovaných výbušných zařízení IED (Improvised Explosive Device) jak je známe z Afghánistánu. Druhým typem je používání sebevražedných atentátníků.

 

Sebevražedný atentátník - dokonalá zbraň

Nejsilnější stránkou sebevražedných atentátníků je jejich schopnost splynout s davem a jejich nízký profil až do okamžiku útoku. Další, značně cynicky pojímanou, výhodou je velmi nízká nákladovost takového útoku. A jako nejdůležitější je zde potom psychologický prvek.

Pokud tedy shrneme uvedené výhody, pak je jasné, že nasazení sebevražedného atentátníka je velmi efektivním taktickým rozhodnutím. Útoky z Volgogradu v prosinci 2013 to jasně prokázaly.

 

Dva atentátníci byli schopni nejen zabít a zranit několik desítek osob, ale účinek jejich činů byl mnohem výraznější. A z pohledu teroristických organizací také důležitější než počty zabitých a raněných osob.

 

Volgograd a celý okolní region je od konce prosince z pohledu bezpečnostních složek na tom stejně, jako kdyby bylo vyhlášeno stanné právo. Desítky nasazených policistů, vojáků a agentů zpravodajských služeb se pokoušejí najít jehlu v stohu sena. Jehlu, kterou nejspíše nenajdou.

Důvodem pro takto pesimistický předpoklad je fakt, že kumulace aktivity i počtů příslušníků bezpečnostních složek představuje pro teroristické buňky i jejich jednotlivé členy příliš vysoké riziko. A tomu se nehodlají vystavovat.

Zejména když už splnili svůj cíl. Tím je vytvoření atmosféry strachu mezi obyvatelstvem. Na konci prosince byly agenturní zprávy v tomto až nezvykle zřetelné.

 

Lidé ve Volgogradu se vyhýbali místům, kde se shromažďovalo větší množství jejich spoluobčanů. Využívání veřejné dopravy také pokleslo a jednotlivci dávali přednost raději dlouhým pěším přesunům než aby riskovali, že se budou nacházet v dalším autobuse nebo tramvaji, který si atentátník vybere za cíl.

 

Závěrem je tedy možné říci, že používání sebevražedných atentátníků je z pohledu bezpečnostních složek i civilního obyvatelstva nejhorší noční můrou a z pohledu teroristů velmi jednoduchým a efektivním způsobem boje.

 

Sebevražedný útok jako nástroj politiky

Při nahlížení na tento problém v souvislosti s blížící se olympiádou v Soči je zde ale ještě jeden nezanedbatelný prvek. Mezinárodní politika.

 

Hrozba teroristického útoku spustila jednu z největších akcí bezpečnostních složek v dějinách lidstva. Taková mobilizace sil se ale nemusí vyhnout pocitu, že Rusko „ukazuje svaly“ a že jeho představitelé využijí tuto situaci pro posílení svých politických pozic.

I toto je jedním z výsledků, který hraje do karet teroristům. Každé vyjádření zahraničních politiků, které nebude plně v prospěch ruských bezpečnostních opatření budou moci využít ve svůj prospěch.

Jako téměř pokaždé v případě asymetrických konfliktů ani nyní nic není tak jednoduché, jak se zdá být. A terorismus i boj proti němu je a bude i nadále nejen soubojem bezpečnostních sil a jednotlivých teroristů, ale také bojem o vnímání celé situace světovou veřejností.



Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.4 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

arr