TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Sebevražedné útoky: Taktický prvek

Datum přidání 24.01.2014    Rubrika rubrika: Události     komentáře 0 komentářů    autor autor: Mgr. Ondrej Rajkovič

Předchozí článek popisoval fenomén používání sebevražedných atentátníků z pohledu islámské politické a náboženské doktríny. V tomto článku se zamyslíme nad sebevražednými atentáty jako nad taktickým prvkem.

Foto: Sebevražední atentátníci; ilustrační foto /AFP

Foto: Sebevražední atentátníci; ilustrační foto /AFP

 

Války na přelomu století

Konflikty poslední let 20. století a prvních dvou dekád 21. století je možné klasifikovat jako asymetrické konflikty. Dle některých teorií jsou také označovány jako extrasystémové vnitrostátní nebo regionální konflikty.

 

Jsou tak klasifikovány jednak pro skutečnost, že v nich bojují jeden nebo dva aktéři, kteří nejsou součástí systému národních států. Klasifikátor vnitrostátní nebo regionální pak odkazuje na geografickou rozšířenost konfliktu. Vzhledem na fakt, že nejméně jeden z aktérů není mezinárodně uznávaným státem, pak jej zároveň svazují i nesvazují podobná omezení jako klasické státy.

 

Nemusí se starat o školství a zdravotnictví. Nemusí dbát na mezinárodní úmluvy a smlouvy. Na druhé straně ale nestátní aktéři nemají přístup k velkému množství financí, které by jim umožnily provádět rozsáhlé konvenční operace. Zde se na chvíli zastavíme.

 

Teroristické organizace jako Al-Kaida, její odnože nebo některé organizace na Kavkaze, jsou schopny jednou za čas přejít ke konvenčním operacím. Bylo to vidět v Mali, je to v současnosti vidět v irácké provincii Anbar.

 

K takové situaci dochází pouze jednou za čas. Jednak se tak děje v období, kdy tyto organizace získají dostatečné množství financí a ostatních prostředků. A potom se tak děje, když tyto organizace vycítí velkou příležitost.

Tou příležitostí je většinou oslabení státní moci v určité části státu. V těchto momentech se nestátní aktéři začínají přibližovat státním aktérům a jejich ozbrojeným silám. Taková období ale přicházejí velmi zřídka. Po většinu času se ale tyto organizace uchylují k více nekonvenčním operacím.

 

Jedním typem těchto nekonvenčních operací je používání improvizovaných výbušných zařízení IED (Improvised Explosive Device) jak je známe z Afghánistánu. Druhým typem je používání sebevražedných atentátníků.

 

Sebevražedný atentátník - dokonalá zbraň

Nejsilnější stránkou sebevražedných atentátníků je jejich schopnost splynout s davem a jejich nízký profil až do okamžiku útoku. Další, značně cynicky pojímanou, výhodou je velmi nízká nákladovost takového útoku. A jako nejdůležitější je zde potom psychologický prvek.

Pokud tedy shrneme uvedené výhody, pak je jasné, že nasazení sebevražedného atentátníka je velmi efektivním taktickým rozhodnutím. Útoky z Volgogradu v prosinci 2013 to jasně prokázaly.

 

Dva atentátníci byli schopni nejen zabít a zranit několik desítek osob, ale účinek jejich činů byl mnohem výraznější. A z pohledu teroristických organizací také důležitější než počty zabitých a raněných osob.

 

Volgograd a celý okolní region je od konce prosince z pohledu bezpečnostních složek na tom stejně, jako kdyby bylo vyhlášeno stanné právo. Desítky nasazených policistů, vojáků a agentů zpravodajských služeb se pokoušejí najít jehlu v stohu sena. Jehlu, kterou nejspíše nenajdou.

Důvodem pro takto pesimistický předpoklad je fakt, že kumulace aktivity i počtů příslušníků bezpečnostních složek představuje pro teroristické buňky i jejich jednotlivé členy příliš vysoké riziko. A tomu se nehodlají vystavovat.

Zejména když už splnili svůj cíl. Tím je vytvoření atmosféry strachu mezi obyvatelstvem. Na konci prosince byly agenturní zprávy v tomto až nezvykle zřetelné.

 

Lidé ve Volgogradu se vyhýbali místům, kde se shromažďovalo větší množství jejich spoluobčanů. Využívání veřejné dopravy také pokleslo a jednotlivci dávali přednost raději dlouhým pěším přesunům než aby riskovali, že se budou nacházet v dalším autobuse nebo tramvaji, který si atentátník vybere za cíl.

 

Závěrem je tedy možné říci, že používání sebevražedných atentátníků je z pohledu bezpečnostních složek i civilního obyvatelstva nejhorší noční můrou a z pohledu teroristů velmi jednoduchým a efektivním způsobem boje.

 

Sebevražedný útok jako nástroj politiky

Při nahlížení na tento problém v souvislosti s blížící se olympiádou v Soči je zde ale ještě jeden nezanedbatelný prvek. Mezinárodní politika.

 

Hrozba teroristického útoku spustila jednu z největších akcí bezpečnostních složek v dějinách lidstva. Taková mobilizace sil se ale nemusí vyhnout pocitu, že Rusko „ukazuje svaly“ a že jeho představitelé využijí tuto situaci pro posílení svých politických pozic.

I toto je jedním z výsledků, který hraje do karet teroristům. Každé vyjádření zahraničních politiků, které nebude plně v prospěch ruských bezpečnostních opatření budou moci využít ve svůj prospěch.

Jako téměř pokaždé v případě asymetrických konfliktů ani nyní nic není tak jednoduché, jak se zdá být. A terorismus i boj proti němu je a bude i nadále nejen soubojem bezpečnostních sil a jednotlivých teroristů, ale také bojem o vnímání celé situace světovou veřejností.



Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.4 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

arr