TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Sebevražedné útoky: Ve jménu džihádu

Datum přidání 15.01.2014    Rubrika rubrika: Události     komentáře 3 komentářů    autor autor: Mgr. Ondrej Rajkovič

V nejbližších dnech se očekává, že bezpečnostní síly Iráku zahájí ofenzívu proti povstaleckým bojovníkům a bojovníkům různých teroristických organizací a skupin. Ty ale zahájily už svoji vlastní protiofenzivu a to způsobem, který je jim vlastní. Sebevražedný atentátník zaútočil na skupinu nových branců irácké armády a 23 z nich zabil. Je takový útok projevem náboženského fanatizmu přeneseného na bojiště? A nebo se jedná pouze o určitý druh taktiky?

Foto: Bojovníci Hamásu v pásmu Gazy. Palestinský islámský džihád vznikl pod vlivem íránské revoluce. Mezi proklamované cíle patří osvobození celého území Palestiny, zničení Státu Izrael a jeho následné nahrazení teokracií založenou na islámu. / Reuters

Foto: Bojovníci Hamásu v pásmu Gazy; ilustrační foto / Reuters

 

Ve jménu džihádu

Tyto dva různé náhledy na výsledný efekt je potřebné od sebe na začátku oddělit i když na konci, ve výsledku, se s největší pravděpodobností bude jednat o ad hoc kombinaci jednotlivých aspektů.

Hned na začátku se podíváme na možnost, že se jedná o velmi extrémní projev džíhádu. V současné době je v médiích pojem džíhád obecně používaný jako synonymum pro pojem „svatá válka“. Je pravdou, že tento terminus technicus má i tento význam. Tedy, že součástí celé množiny významů, které s sebou tento pojem přináší, je i ozbrojené šíření víry v Aláha. Je to jeden z významů, ale nikoliv jediný význam.


Slovo džíhád je v arabské abecedě tvořeno písmeny „žín“, „ha“ a „dal“ – د ه ج – je vyjádřením upřimného snažení. Pokud se tyto tři písmena vyslovují jako džíhád, pak to znamená snahu o upevnění muslimské obce a upevnění a šíření Islámu.

 

Tato činnost je v islámské tradici dělená na čtyři základní typy nebo významy - džihád srdcem, jazykem, rukou a mečem. První tři významy jsou striktně zaměřeny dovnitř muslimské komunity a jejich cílem je prohloubení vlastního prožívání víry a pomoci ostatním, aby tohoto cíle dosáhli.

Džihád srdcem se týká osobního prožívání víry každého jednotlivého muslima. Džihád jazykem je zaměřen na šíření zkušenosti s tímto prožíváním víry uvnitř komunity a také na aktivity týkající se výuky principů, na kterých je Islám založen. Třetí aspekt, džihád rukou, je pak charitativním aspektem, kde velkou roli hraje materiální pomoc chudým a nemajetným uvnitř muslimských komunit.

Je tedy vidět, že se jedná zejména o spirituálně-společenskou doktrínu, která je zacílena na rozvoj duchovní, morální i společenské zralosti každého dospělého muslima.

 

Až poslední aspekt džíhádu - džihád mečem, v sobě nese základ šíření víry pomocí politických a také násilných prostředků směrem ven. Tato podoba šíření víry je ale založena na původním muslimském geopolitickém vnímání světa. V ní je svět rozdělený na dvě základní části – Svět Islámu a Svět války.

 

Svět Islámu je charakterizován tím, že je v něm prosazována šaría a politická moc podle učení Islámu. Svět války je pak územím, které je předurčeno k tomu, aby bylo připojeno k území již ovládanému muslimskou mocí.

 

Pokud se tedy díváme na džíhád takto, tak je jasně vidět, že první tři aspekty, označované některými školami také za velký džíhád, jsou zaměřeny dovnitř. Směrem do nitra muslimské obce a do nitra každého jednoho muslima.


Menší džíhád, tedy džíhád mečem, je nasměřován mimo muslimské obce. Takové rozdělení je velmi logické a téměř samozřejmé. V Koránu se totiž píše, že pokud existují uvnitř společenství rozpory, pak je potřebné je vyřešit smírně. A pokud to není možné, pak přivést obě strany k odpovědnosti za rozvracení tohoto společenství.

Sebevražedné útoky v Iráku

Na základě těchto premis je tedy možné podívat se na situaci v Iráku v rozmezí jedné dekády. Když v roce 2003 vstoupila vojska „koalice ochotných“ do Iráku v rámci operace Irácká svoboda, mnoho radikálních hnutí a organizací se postavilo na odpor této invazi pomocí džíhádu mečem.

Taková reakce byla nejen očekávaná, ale z pohledu islámské politické teorie také pochopitelná. Ozbrojené síly „nevěřících“ států vstoupily na území státu s velmi silnou muslimskou většinou. Označení této situace jako ohrožení muslimské obce by tedy mohlo být považováno za zcela přirozené a z jistého úhlu pohledu i adekvátní.

 

Nyní, v roce 2014, když se v Iráku téměř nenacházejí žádné zahraniční jednotky, se už ale žádné extrémistické hnutí jako je Islámský stát v Iráku a Levantě nebo teroristická organizace Al-Káida v Iráku, nemůže schovávat za pláštík oprávněného džihádu.

 

Vést džíhád mečem proti jiným muslimům totiž není šířením víry v Aláha, ale rozvracením ummy – muslimské obce. Bojovník, ať již by se jednalo o člena povstaleckého hnutí nebo teroristické organizace, který provede takový útok, při kterém přijde o život dalších několik desítek muslimů, pak není mučedníkem, ale schizmatik.

 

Každopádně vědomí, že vůdci různých organizací, které destabilizují situaci na Středním východě nejsou dvakrát silní v náboženské teorii je jen slabou útěchou. Je nepopiratelným faktem, že minimálně v tomto případě ustoupilo náboženské přesvědčení politickým cílům a stalo se tak pouze další obětí války.

Ve finále to ale ukazuje na jeden určitý fakt. Sebevražedné útoky, pokud jsou nábožensky motivované, jsou založené na mylném výkladu Koránu a muslimských tradic. A jako takové se mohou stát cílem pro účinné psychologické operace ze strany vládních sil.

Další pokračování přinese úvahu o sebevražedných atentátech jako o čistě vojenské taktice.

 

Zdroj: Mendel, Miloš. Džihád: Islámské koncepce šíření víry. Brno. Atlantis 1997

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.1 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
A.M. Datum: 16.01.2014 Čas: 12:16

čo s týmito bláznami, ktorý sa riadia džihád mečem, operujú v rámci teroristických sietí a len obtiažne sa odhaľuje ich činnosť, neveští do nič dobré pre civilizovanú spoločnosť, pripadá mi, ako keby nám ostávalo len čakať kedy kde čo bouchne, vôbec sa mi to nepáči

avatar
mu7705 Datum: 16.01.2014 Čas: 09:52

Ondro, díky moc za tento článek. Jsem za něj moc vděčný, protože pro řadu lidí přináší vysvětlení jak muslimové chápou sebe a svět kolem sebe. Je pravdou, že zabíjení šítů a sunitů je na jednu stranu mimo, protože jsou oba muslimové, ale na druhou stranu je zcela pochopitelné. Známe to z naší oblasti z křesťanství, kdy římskokatolický klér pracoval na potírání "protestantských neznabohů" všemi prostředky a tehdy ve středověku a raném novověku to měli za zcela legitimní. Zcela v intecích tohoto problému pak je situace v Severním Irsku, kde proti sobě bojovali jak katolíci, tak protestanté, ale tam to mělo i další aspekty, nejen víru.
Ještě doplním, jedno věc k tomu džihádu mečem. Muslimové považují za vrcholné období své existence dobu rozmachu Osmanské říše. To byla přesně doba, kdy osmanská vojska dělaly nájezdy na celou Evropu. Je to ta známá vojna s Turkem. Tehdy se Islám šířil po celém světě a všichni muslimové se měli dobře. Byly to pro ně ty staré dobré zlaté časy. Není divu, že jejich představa šíření islámu je dosti jiná od toho jakou my máme představu o šíření křesťanství. Křesťanství si prošlo tímto obdobím ve středověku a po velké francouzské revoluci je už zcela jiné. Ideály humanizmu, které zavládly evropou v 19. století pak absolutně změnily přístup křesťanství k násilnému postupu. V Islámu nikdy nic takového neproběhlo. Nemůžeme proto čekat, že muslimové z Blízkého východu, Asie a Afriky se na to budou dívat stejně jako Evropané, kteří mají za sebou jiný kulturní vývoj.
Islám je v mnoha případech také státní náboženství a prolíná se s vládou v zemi. To co je dnes v Evropě nepřijatelné, je v islámských zemí jediné možné řešení a podle chápání většiny tamních obyvatel je to jediné správné a možné. U nás křesťanů se víra odehrává v rovině převáženě soukromé - Já a můj sladký Ježíš, Já a mé spasení, Já a má dobročinnost, abych byl jako Ježíš. Ve světě Islámu je víra kolektivní záležitostí, takže když někdo nepraktikuje, je povinností ostatních jej k tomu přimět, muslimové mají zodpovědnost za lidi kolem a svým způsobem i za nás, protože nás musí obrátit na Islám nebo zabít...Já vím, že v naprosto korektní Evropě se to dnes nenosí, ale veliká část muslimů to takto vnímá a vidí. Představa mnoha lidí u nás typu: Dejme jim pokoj a oni dají pokoj nám, je zcela mylná. Svět Evropy je naprosto nekompatibilní s vnímáním světa muslimy. Muslimové udělají pro své společenství a pro šíření své víry cokoliv. My máme problém si zamést před domem, aby se někomu jinému něco nestalo, ikdyž fakticky chodník patří městu. Muslim, pokud to uzná za vhodné a správné, nemá problém obětovat svůj život ve prospěch Islámu. Drtivá většina mužů v ČR absolutně nemá zájem o službu v Aktivních zálohách, protože pro ně by to byly povinnosti a omezení. Dnes tedy lidé v Evropě nedokáží pochopit, proč se někdo opáše výbušninou nebo nastoupí do auta plného výbušniny a vyrazí vstříc smrti. Není nám to blízké, nechápeme to.
Z vojenského hlediska mají sebevražední atentátníci stejnou funkci jako brutální odstřelovači. Myslím tím odstřelovači v Sarajevu, kteří stříleli po civilních cílech nebo pro vojácích z mezinárodní mise. Jejich úkolem je vydeptat protistranu, aby přistoupila na podmínky vlastní strany. Dostat lidi v určité oblasti do stavu, kdy budou chtít odejít, budou se bouřit, zkrátka udělají všechno proto, aby se dostali z vlivu lidí, kteří je mohou kdykoliv a kdekoliv zabít. Použití těchto řešení má dvě mince - brutální odstřelovači i SA jednají buď na základě osobního přesvědčení z hlediska víry nebo třeba národnostní skupiny, ale jejich velitelé a lidé, kteří to organizují tak konají ze strategických důvodů, protože chtějí donutit terorem na obvytelstvu protistranu k určitým krokům. Paradoxní je to, že mnoho těch, kteří tyto akce organizují si smrt civilistů, běžných vojáků atd. vysvětluje a ospravedlňuje tak, že je to vlastně pro dobro všech a tudíž z jejich pohledu je zabití co největšího počtu lidí vlastně zcela legitimní. Je to zvrácené, ale je to tak.

avatar
Charlie Datum: 16.01.2014 Čas: 08:09

No, mě přijde, že mezi arabákama je vždycky dost frustrovanejch mladejch týpků, který nemaj do čeho "smočit", nebo zhrzelejch vdov, který pár šikovnejch vychcandírů dokáže ukecat, že vybuchnout tam a tam je v souladu s boží vůlí a vstupenka do ráje. Pokud se jedná o nenáviděný zápaďáky, který mají všechno, zatímco oni nic, je to jednoduchý, u bratrů muslimů se musí hrát na jinou nitku, ale tohle se vyřešilo s oddělením šíitský a sunnitský větve a tak si teď můžou musulmani zvesela podřezávat krky i mezi sebou.

Je to prostě boj o moc, kde ty pěšáci jsou holt lépe manipulovatelní a ochotní zajít do větších extrémů než my u nás. Na druhou stranu, věřím, že spousta západních vojáků by neměla problém vysvačit náměstí plný bláznivejch arabáků s kalachama kryjících se ženskýma s dětma - a jediný, co je drží na uzdě, jsou média, který by ztropily ukrutnej povyk (ne že by těm pisálkům na nich nějak záleželo, ale sledovanost je sledovanost).

arr