TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Vojenská výzbroj

Speciální divize mexické policie získá české zbraně

Datum přidání 02.09.2014    Rubrika rubrika: Vojenská výzbroj     komentáře 37 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

División de Gendarmería de la Policía je nově vytvořená jednotka mexického četnictva pro boj s mexickými zločineckými kartely. Hlavní výzbrojí jednotky se stane 2600 českých útočných pušek CZ 805 BREN a 5000 pistolí CZ P-09.

División de Gendarmería de la Policía

Foto: Noví rekruti s českými zbraněmi CZ 805 BREN a CZ P-09. / División de Gendarmería de la Policía

 

Nová jednotka pro boj s kartely

Před dvěma lety slíbil mexický prezident Enrique Peña Nieto vytvoření speciální jednotky četnictva. Jednotka vyzbrojená novou technikou a vysoce motivovanými členy má podporovat mexickou Federální policii. Tento pátek složila slavnostní přísahu první skupina rekrutů.

 

V jednotce División de Gendarmería de la Policía, tedy česky Četnická divize policie, najde místo 5000 nových rekrutů. Divize je elitní jednotkou a spadá pod řízení mexické Federální policie, ve které slouží 36 000 policistů.

 

Jednotka se skládá především z nových rekrutů bez policejní praxe. Průměrný věk v jednotce je 28 let. Podle mexické vlády byli všichni nováčci podrobení pečlivým psychologickým testům a šetření, aby se zabránilo proniknutí potenciálně zkorumpovatelných jedinců do jednotky.

 

Hlavním posláním jednotky je potíraní organizovaného zločinu v zemi. Zločinecké gangy se již nesoustřeďují pouze na transport drog, ale i na další zločinecké aktivity, jako jsou únosy, vydírání a masivní krádeže.

 

„Divize četnictva poskytne zvýšenou schopnost kvantitativně a kvalitativně podporovat federální policii,“ řekl při slavnostní přísaze zahraničním novinářům Monte Alejandro Rubido García, národní komisař pro bezpečnost. „Dnes, s připojením 5000 četníků, jsme zacelili významnou mezeru.“

 

Video: División de Gendarmería de la Policía / YouTube

 

Gangy drtí Mexiko

Mexické zločinecké kartely se v poslední době zaměřují na průmyslové podniky i soukromníky. Běžnou praxí je výpalné nebo nákup zboží za přemrštěně nízké ceny. Například brutální kartel Zetas nutí rybáře prodávat svůj úlovek za pouhých 7 centů (1,5 Kč) za 1 kg ryb. Na trhu je pak prodává za plnou cenu.

 

S podobnou praxí se potýkají zemědělci, důlní firmy a další. Mexická vláda musí dokonce poskytovat zemědělcům policejní a vojenskou ochranu při sklizni, balení a expedici.

 

V některých mexických státech, jako je Michoacan, gangy naprosto ochromily soukromý obchod. „Dokonce ani kadeřnictví nemůže poskytovat služby, celá společenská struktura se zhroutila,“ říká Monte Alejandro Rubido García. Mexická vláda odhaduje, že zločinost stojí Mexiko ročně 165 miliard dolarů (1,3 % HDP).

 

Mexiko se dlouhodobě potýká se šokující násilnosti v zemi. Drogové kartely jsou bohatě financované a lépe vyzbrojené než mexická Federální policie. Tisíce mexických policistů je navíc zkorumpovaná, nebo drogovými kartely zastrašená.

 

División de Gendarmería de la Policía

Foto: Noví členové mexické jednotky četnictva budou chránit zemědělce, rybáře a další živnostníky před zločineckými kartely. / División de Gendarmería de la Policía  

 

Peña Nieto od svého nástupu do prezidentské kanceláře 1. prosince 2012 slíbil nekompromisní boj se zločinností v Mexiku. Výsledky jeho tažení jsou však rozpačité.

 

Počet vražd v Zemi od roku 2011 klesá. V roce 2013 se udalo v Mexiku 22 732 vražd, rok předtím 26 037 vražd. Avšak počty neberou v úvahu tisíce nezvěstných Mexičanů.

 

Mexické úřady pohřešují více než 22 000 lidí, z toho více než 9000 se ztratilo během nástupu prezidenta Peña Nieto do úřadu. Oběti násilností se často najdou v tajných hromadných hrobech měsíce i roky po jejich zmizení. Celkově od roku 2006 zemřelo nebo zmizelo 100 000 Mexičanů.

 

CZ 805 BREN

Foto: Mexiko si pořídilo útočné pušky CZ 805 BREN s originálními zásobníky České Zbrojovky. / Česká zbrojovka

 

České zbraně v boji mexickým organizovaným zločinem

Pro našince je zajímavé, že nová elitní divize mexické policie získá české zbraně. Česká zbrojovka z Uherského Brodu dodá nové jednotce 2600 útočných pušek CZ 805 BREN a 5000 pistolí CZ P-09 za celkem 180 milionů korun.

 

"Šlo o přímou poptávku. Mexická policie si nejdříve vzala naše zbraně na testování a poté nás rovnou oslovila s nabídkou," říká generální ředitel České zbrojovky Lubomír Kovařík.

 

„Zbraň kombinuje palebnou sílu vojenských pušek HK G3 a manévrovatelnost poloautomatický zbraní AR-15,“ cituje mexický deník Vanguardia Českou zbrojovku.

 

„Je to zbraň, která vyniká neobyčejnou odolností a přesností, protože splňuje požadavky na spolehlivost v náročných podmínkách, jako je bláto, písek, prach a sníh,“ dodává podle deníku Vanguardia český výrobce s tím, že zbraň byla s pozitivními výsledky otestována v Afghánistánu.

 

Zdroj: The New York Times, Vanguardia

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.7 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Zbrojir Datum: 14.09.2014 Čas: 23:23

I západoevropské země se potýkají s celou řadou nešvarů. Avšak podle názoru světaznalých lze v ČR zkorumpovat i vysoce postavené politiky, úředníky a důstojníky často s naprosto směšnými náklady, tedy i na místní poměry dobře situovaní exponenti se mnohdy nechají koupit téměř za hubičku. Někdy postačí uhrazení lukrativní zahraniční cesty, jindy dárky v řádu desetitisíců Kč a obdarovaný bude ze své pozice usilovně hájit zájmy darujícího…

Např. jsem se dozvěděl, že nejmenovaný generál resortu MO ČR, do něhož kdysi mnozí vojáci vkládali nemalé naděje na zlepšení stavu A ČR, obdržel několik zbraní od nejmenovaného výrobce a ihned se to výrazně projevilo na jeho názorech a činech… a pak že generálové jsou elita národa…

Mechanismus jmenování kandidátů, tedy i armádních důstojníků do významných funkcí má jeden zásadní problém, ke kariéře většinou potřebujete především dobré kontakty na ty správné lidi. Nejsou proto vybíráni ti skutečně nejlepší, s vlastními konzistentními názory, ale ti tvární, s tlačenkou. Když se dostanou na pozice, vědí, co a jak a komu za to vděčí a proto od nich profesionální přístup a obhajobu skutečných zájmů resortu a koncových uživatelů (vojáků) ani nemůžeme očekávat.

Asi nejznámější je rychlá změna názorů na nákup letadel CASA u bývalého generála Picka. Ani v takové pozici, navíc s velmi dobrými kontakty na bývalého prezidenta Klause, nenašel odvahu stát si za svým názorem, resp. za názorem jemu podřízených odborníků. Samozřejmě, podvolit se tlakům silné politicko-ekonomické lobby je výhodnější pro další kariéru, poslušnost a loajalita se zde cení…

Evropská norma je na první pohled neobyčejně přísná, v praxi ale existují cesty, jak ji obejít. Příkladem mohou být jednání zemí V4, kdy společná deklarace nákupu více zeměmi umožňuje uskutečnit nákup výzbroje bez regulérního tendru…

Norma celý akviziční proces hodně byrokratizuje, mnohdy ignoruje i běžnou realitu. Významnou se stává forma, zatímco obsah je zde často upozaděn. Při dogmatickém uplatňování by mohlo dojít i k úpadku úrovně zaváděné techniky, tedy ke ztrátě konkurenceschopnosti evropských ozbrojených sil, ale i špičkových evropských výrobců. Hlavním proudem je zde totiž snaha o nejlevnější nákup techniky, která podmínkám zadání ještě vyhoví, a to je v delší perspektivě cesta k průměrnosti a ke ztrátě konkurenceschopnosti Evropy v celosvětovém měřítku…

Tak, jak normu aplikuje např. MO ČR, kdy vyhlásí „tendr“, výběrová komise vybere vítězného dodavatele pouze na základě „papírových nabídek“, tedy obvykle poměru nabídkové ceny a písemných deklarací uchazečů, s ním pak uzavře kupní smlouvu a až potom se předmět kontraktu ověřuje, přičemž program zkoušek není v době vyhlášení zájemcům ani veřejnosti znám, je již vrchol nekorektnosti i stupidity. Nejen že umožňuje měřit jednotlivým uchazečům nestejným metrem (spřízněný – mírné zkoušky, nežádoucí – extrémní, tedy nesplnitelné zkoušky), ale pravděpodobnost výběru skutečně kvalitní a špičkové techniky je zde malá, resp. v praxi může trvat léta, neboť z podstaty věci se na předních místech vždy umístí ti nejlevnější, co současně v papírové nabídce nejvíce slíbí.

avatar
podivi23 Datum: 14.09.2014 Čas: 17:57

Zbrojir: Člověk by řekl, že (budoucí) generál by měl být schopný poznat dobrou pušku od špatné, a že by měl být morálně natolik na výši, že bude odolávat korupci a lobistickým tlakům. Přecejen je generál elita národa. Ano, vím že nákup vojenské techniky je složitý proces a že nakonec vlastně nakupuje MO, tedy civilové. Ono je vlastně úplně jedno, jestli se bude nakupovat z ciziny nebo z domova, zkušennost říká, že to stejně dopadne blbě. Jen je možná lepší, když ty prachy zůstanou doma.


Na to jak přísné evropské normy ovlivní nákup vojenského materiálu si budeme muset ještě pár let počkat. Zatím, podle údajů Evropské obranné agentury, se v evropě ve výběrových řízeních nakupuje cca 20% materiálu. Nemyslím si, že to procento v budoucnu nějak výrazně vzroste.

avatar
Zbrojir Datum: 13.09.2014 Čas: 23:29

Pořizování výzbroje je odborně-administrativní proces, v případě strategických zakázek samozřejmě i politikum. Celková úroveň vyspělosti státu, tedy míra profesionality státní správy má nepochybně přímý a rozhodující vliv na průběh a výsledky akvizičních procesů a nelze ji v této spojitosti nikterak pominout.

Vzhledem k neutěšenému stavu ČR, jejího aparátu a vysoké míry vlivu lobbistů na fungování úřadů, má většina realizovaných akvizic neprofesionální, často i velmi nedůstojný průběh a obvykle končí ostudou, či fiaskem, byť se pravdivé informace na veřejnost díky loajalitě velkých médií obvykle nedostanou, nebo až se značným prodlením.

Dle přijatých evropských pravidel se nákupy, tedy včetně výzbroje, postupně stávají spíše jen byrokratickým procesem se špetkou odbornosti. Navíc v ČR je každý nákup ručních palných zbraní politikem, jelikož CZUB, díky politickým kontaktům, velmi agresivně hlídá své teritorium.

Protože CZUB nedisponuje konkurenceschopnou výzbrojí, používá k odstavení konkurence a k prosazení svých zájmů obvykle velmi nemorální a zavrženíhodné metody. Např. pro vyřazení rakouského Glocku v době přípravy politiky již beztak okleštěného tendru na přezbrojení P ČR okolo roku 2000, kdy nabídku mohla podat pouze česká firma se speciálním povolením pro obchod s vojenským materiálem, oficiální české zastoupení Glocku o povolení znenadání přišlo, resp. nebylo mu prodlouženo. Před soudem stát své rozhodnutí samozřejmě později neobhájil, kde byl tento akt označen za zcela neodůvodněný. Glock však byl tehdy z možnosti předložit nabídku vyřazen…

S tvrzením: „k dobře vyzbrojené armádě vede cesta přes spolupráci s domácím průmyslem“, lze souhlasit. Pouze bych zde nekladl důraz na slovo domácí. Mnozí odborníci by jistě potvrdili, že komunikace a spolupráce se zahraničními výrobci, zejména s těmi renomovanými, je mnohem snazší a přínosnější, než spolupráce s řadou tuzemských firem.

V této spojitosti jen připomínám, že evropská norma pro zadávání veřejných zakázek s těsnou a průběžnou spoluprací konkrétního výrobce a ozbrojené složky vůbec nepočítá, resp. ji z důvodu možného zvýhodnění takového uchazeče při zadání příslušné veřejné zakázky vlastně zakazuje (viz mé výhrady)…

Za všeobecně problémového dodavatele je např. považována právě již zmiňovaná CZUB. To, co předvedla za „divadlo“ při odstraňování desítek vad u policejní pistole CZ mod. 75 D Compact a při zapírání hromadných vad u desetitisíců dodaných zbraní (30 tis. vadná lůžka pro kotvení taktických svítilen, cca 18 tis. rizikové rámy) patrně nemá v západním světě obdoby. Vědomi si politické podpory (existují vážná podezření a signály, že si CZUB zakázku u politiků koupila), chovali se její zástupci tak arogantně, agresivně a vědomě lhali, že s nimi nechtěl již nikdo jednat. Jeden bývalý ministr vnitra, pro obhajobu velmi nedůstojného průběhu daného kontraktu, na adresu CZUB prohlásil: „vydírali nás pracovními místy“…

Díky dlouhodobé, krajně problematické firemní tradici a kultuře není s CZUB možné zahájit oboustranně výhodnou a vyváženou spolupráci. CZUB vnímá domácí ozbrojené složky pouze jako povinné odběratele, proplatitele faktur a dodavatele snadných referencí. Bez ohledu na proklamace CZUB o plnohodnotnou a vyváženou spolupráci s domácími ozbrojenými složkami reálně nestojí, její prioritou je hromadná výroba produktů pro třetí svět, což je nepochybně rozhodující cílový trh CZUB. Druhořadá výzbroj však logicky zase není akceptovatelná pro ozbrojené složky ČR, alespoň ne pro koncové uživatele. Pokud CZUB spolupracuje, pak zpravidla pouze z donucení, kdy jsou vady a nedostatky dodávaných produktů takového rozsahu, že by ohrozili její zájmy na dalších trzích, resp. ostuda z domácích ozbrojených složek by výrazně ochromila schopnost CZUB prosadit se na zahraničních trzích.

CZUB si přes politiky nakonec prosadila přezbrojení P ČR i MO ČR. Pro P ČR bylo přijato usnesení vlády č. 338/2000, kdy nabídnutá CZ mod. 75 D Compact ve zkouškách naprosto propadla, dovývoj trval 2+3 roky, výběrová komise přes postupné zlepšení pistole nákup nikdy nedoporučila, naopak, vedení MV opakovaně doporučila nabídku CZUB odmítnout. U dodávaných pistolí se projevily hromadné vady, kdy pistole CZ musely být nakonec staženy z výzbroje speciálních jednotek a exponovaných útvarů, kde je nahradily osvědčené Glocky, a s výhradami byly ponechány jen u řadových jednotek. Lidé z MV kalkulují se škodou při realizaci usnesení vlády v rozsahu 100 mil. Kč.

V případě přezbrojení MO ČR byla zakázka CZUB přidělena formou naprosto diskriminačně a netransparentně zadaného a zcela zmanipulovaného „výběrového řízení“ na přelomu let 2009/2010. MO ČR k prosazení CZUB navíc zřídilo neobyčejně loajální výběrovou komisi vedenou Pavlem Bulantem, který poté, co jeho komise doporučila předražený a polofunkční prototyp CZ 805, jež evidentně nesplňoval ani základní podmínku zadání, a to puška s ukončeným vývojem, udělal rychlou kariéru. Stal se ředitelem národního úřadu pro vyzbrojování a následně byl jmenován i generálem. Po podpisu kupní smlouvy se samozřejmě ukázalo, že CZ 805 je nedodělek a vyžaduje mnohaletý dovývoj. Ten probíhal po podpisu kupní smlouvy i v průběhu vlastních dodávek po několik let a v podstatě probíhá doposud.

Takže, CZUB své produkty primárně neladí dle požadavků domácích ozbrojených složek, ale většinu energie věnuje jejich protlačení, pokud možno s co nejmenšími změnami a náklady.

O tom, že spolupráce ozbrojených složek s CZUB nefunguje dlouhodobě svědčí např. „Souhrnná informace pro ministra vnitra ČSSR PhDr. Jaromíra Obzinu z roku 1978 (výtah):

„Pistole ČZ vz. 70 měly od počátku různé technické nedostatky, závadovost byla vyšší, než určovaly technické přejímací podmínky. Negativní zkušenosti z exploatace pistole vz. 70 v podmínkách MV jednoznačně dokazují, že provedenou inovací nebyly odstraněny stále tíživější problémy pistolí vz. 50. Modernizovaná zbraň nesplňovala kladené požadavky, především na preciznost výroby, což se projevuje do současné doby nadměrně vysokým počtem technických závad obvykle stejného charakteru.
Nežádoucí a soustavný výskyt závad (funkční nespolehlivost, ohrožení bezpečné manipulace apod.), včetně problematické zaměnitelnosti náhradních dílů zapříčinil, že příslušníci ministerstev vnitra přestávají mít k pistoli plnou důvěru. Stížnosti a požadavky ministerstev vnitra na nedostatky a na nutnost zvýšení preciznosti výroby (potvrzeno i Státní zkušebnou zbraní a střeliva v Praze), se neprojevily na zlepšení kvality výrobků.
Dodávky ministerstvům vnitra nejsou plněny i přes rozhodnutí SPK a arbitráže. Kritický stav ve vyzbrojení ministerstev vnitra pistolemi je především zapříčiněn nedodáním plánovaného množství nových pistolí v požadované kvalitě.
Tíživá situace ministerstev vnitra v oblasti vyzbrojení pistolemi představuje známý dlouhodobý problém. Uváží-li se zpětně negativní zkušenosti s kvalitou výroby a plněním dodávek pro ministerstvo vnitra, pak společně s přihlédnutím k současnému stavu neexistují reálné možnosti směřující ke zkvalitnění výroby pistolí vz. 70 a jejich řádného dodávání pro potřeby resortu MV.“

Co k tomu ještě dodat...

avatar
podivi23 Datum: 12.09.2014 Čas: 22:41

zbrojir: Asi jsem to špatně napsal, ale mířil jsem někam jinam. No necháme toho, stává se z toho hospodská debata o tom, jak naše státní správa stojí za prd...

KOLT: Je pravda, že o fungování evropských norem se z toho moc usuzovat nedá. Dá se z toho podle mě usoudit něco jiného. Když se podíváte na státy s moderní armádou, jako je třeba Německo, Francie, VB, Švédsko, ze zemí mimo EU samozřejmě USA, Izrael (ekonomicky docela srovnatelný s námi) a koneckonců třeba i to Rusko, tak mě z toho vyplývá, že moderní a dobře vyzbrojené armády mají tam, kde armáda úzce spolupracuje s domácím průmyslem. Z vyspělých států s moderní armádou, které nemají většinově výzbroj vlastní provenience, mě napadají akorát Japonsko a Jižní Korea, kde je to ale spíš dáno jejich úzkou vazbou na USA (kde by v případě války veleli američané).
Prostě mě z toho vyplývá, že k dobře vyzbrojené armádě vede cesta přes spolupráci s domácím průmyslem. Ale třeba budeme první, komu se to povede jinak. No, pokud náš stát povedou diletanti, tak se nám to nepovede nikdy...

avatar
Zbrojir Datum: 12.09.2014 Čas: 14:09

Kolt to vystihl správně. Já zde primárně nekritizuji přímé nákupy, ale neprofesionalitu, lumpárny, klientelismus a korupční praktiky, kdy jsou pod líbivými hesly „záchrana pracovních příležitostí“, „podpora domácího zbrojního průmyslu“ apod., zpravidla jen vyvoleným dodavatelům (CZUB ano, srovnatelný Sellier a Bellot ne), přidělovány kontrakty za zcela nehorázných podmínek, samozřejmě bez objektivní kontroly. Výsledkem takových procesů jsou pak obvykle předražené polotovary s mnoha vadami a nedostatky, nevhodné či dokonce zcela nevhodné pro nasazení v armádní, popř. bezpečnostní praxi.

Akvizice realizované na západ od našich hranic většinou probíhají na zcela jiné kvalitativní úrovni, a ačkoli se všechny demokracie musí potýkat s lobbingem, korupcí a dalšími nešvary, s prostředky daňových poplatníků se tam zachází nesrovnatelně zodpovědněji, tedy účelněji efektivněji a hospodárněji.

ČR naopak vykazuje mnohaletou, ucelenou a nekončící sérii kauz, kdy byl stát, resp. daňový poplatník podveden a okraden. S obdobnými nešvary při zadávání státních zbrojních zakázek se potýkala již první republika. Podvádění a rozkrádání, nejlépe pak státních a veřejných rozpočtů, je dlouhodobou součástí české národní mentality.

Všeobecně jsou známy např. kontroverzní projekty nákupu lehkých bitevních letounů L-159 ALCA, transportních letounů CASA, vadných padáků pro výsadkáře, výběr dodavatele štábního informačního systému, vývoj leteckých kanonů Plamen, modernizace tanků T-72, zákulisí a průběh nákupu terénních automobilů TATRA, kolových obrněných transportérů PANDUR, IVECO či nadále probíhající přezbrojení resortu MO ručními palnými zbraněmi z České zbrojovky, které pustily státní pokladně vskutku žilou, a to v řádu mnoha desítek miliard Kč.

Rovněž souhlasím s Koltem, že ruční palné zbraně v současné době již nejsou typickým strategickým materiálem, takže význam místního výrobce (CZUB) na obranyschopnost země je zde AOBP, politiky a dalšími podobnými uměle nadhodnocován. V případě válečného konfliktu považuji za důležitější zaručený zdroj pro dodávky munice (Sellier a Bellot), jelikož zbraní by mělo být v aktivní službě a v zálohách pro v boji využitelnou část populace ČR dostatek.

k D.i.p.

Německo je významným přispěvatelem do pokladny EU, v podstatě EU drží nad vodou. Takže je těžké kritizovat někoho, kdo to s nadsázkou celé platí, aby nepoužil své disponibilní zbroje tak, jako to považuje za vhodné, když současně plní i veškeré další mezinárodní závazky.

Francie a SRN jsou velmoci, a pokud budou nadále spolupracovat, pak si v rámci globálního světa vystačí v podstatě sami. Jak jsem již uvedl, jejich vojenské akvizice, zejména pak v SRN, probíhají na nesrovnatelně vyšší úrovni, než např. v ČR, takže výsledkem procesů obvykle nebývá předražený šrot s mnoha vadami a nedostatky, který vyžaduje mnohaletý dovývoj do akceptovatelné podoby.

V textu jsem upozornil, že popisuji pravidla, která přijaly členské země, a vyslovil jsem k nim i některé své výhrady.

(jen opravuji minulý text: Ignorují mnohé podstatné skutečnosti, jako je nutnost neustálé a dlouhodobé těsné spolupráce mezi výrobcem a ozbrojenými složkami.).

V bodě č. 4 jsem se k současné EU přece vyjádřil kriticky a s Vaším expresivním vyjádřením v podstatě souhlasím. Dnešní EU není to, co bylo EHS, nebo původní EU. Malé státy, jako ČR, mohou být kvalifikovanou většinou přehlasovány a přinuceny k pravidlům, která jsou pro ně nepříznivá.

To ale nezbavuje ČR z odpovědnosti za nekompetentnost, farizejství a zbabělost, kdy si neumí pro ni výhodné podmínky vyjednat, v případě potřeby si i dupnout. Nakonec v Bruselu pochlebujeme, a pak námi samými přijatá a oficiálně vychvalovaná pravidla zpravidla nedůstojně obcházíme, protože státní aparát je již natolik zpolitizován a především odborně zdevastován, že ti, co v Bruselu jednali, problému vůbec nerozuměli, nebo si prostě nechtěli dělat potíže…. Když se v ČR někdo ozve a kritizuje předpisy a praktiky EU, hned se na něj vrhnou hordy eurohujerů a doslova ho rozšlapou.

Prostě malá země se zcela rozvráceným státním aparátem, odborně a morálně nekompetentními relevantními politickými silami, která se neumí legální cestou prosadit, ale sází na obcházení pravidel, musí v byrokratické EU s hospodářsky a ekonomicky mocnými a mnohem schopnějšími členy dle logicky věci nakonec skončit v bezvýznamnosti, tedy až na třetí koleji…

k podivi23

Tak problém zdaleka nestojí. Není důvod, proč má mít ČR podstatně dražší tanky, útočné pušky a další vojenský materiál, než např. SRN, aniž by tyto „naše“ produkty navíc dosahovali kvalit těch německých. Totéž platí o dálnicích atd.

Z hlediska financí opravdu neexistuje racionální důvod, proč by měly mít ozbrojené složky ČR základní vybavení citelně horší než jejich západní kolegové. Např. Glock s rychle odnímatelným policejním pouzdrem byl v roce 2000 PČR nabízen levněji než krajně problematická CZ mod. 75 D Compact s příslušenstvím, jejíž vynucený dovývoj nakonec trval 2+3 roky, rovněž tak HaK G 36 by byla pro MO ČR podstatně levnější, než polofunkční prototyp CZ 805 z počátku 2010, jehož dovývoj v podstatě probíhá doposud. To jsou ale známá fakta.

Rozdíly mezi ekonomicky vyspělými a velkými zeměmi a ČR by měly být především v počtech zabezpečovaných jednotek a jednotlivců a především v drahé, sofistikované technice. Na základu není nutné ani žádoucí šetřit, či slevovat z technické kvality.

Nikdo netvrdí, že P ČR musí mít BMW, či AUDI, to mj. plošně nemá ani SRN, ale pořizované produkty musí být nasmlouvány v obhajitelných počtech, vykazovat konkurenceschopný poměr ceny a kvality a technická kvalita musí odpovídat alespoň běžným západním standardům.

Problémy ČR nespatřuji ve finanční neschopnosti opatřit si dostatečně kvalitní techniku, nezbytnou pro výkon základních činností. Kdyby se řádně hospodařilo, tedy výdaje by byly účelné, efektivní a hospodárné, rozpočty by na slušně fungující státní instituce v podstatě stačily.

Např. Vámi zmiňovaná P ČR má ve vozovém parku několikanásobek vozidel, než provozuje rakouská policie. Náklady na pořízení, údržbu a provoz automobilní techniky logicky drtí rozpočet takovým způsobem, že již na ostatní vybavení téměř nezbývá. A zde je třeba položit si otázku, opravdu musíme mít výrazně větší počty techniky, než obdobné instituce ve vyspělém zahraničí?

Pokud byste měl možnost podrobně nahlédnout do majetku státních institucí, zjistil byste, že tzv. lukrativního majetku, od elektroniky, přes automobily až po neskutečně drahý a často i neužitečný software má ČR neobyčejný nadbytek (významný díl se v praxi užívá k soukromým účelům), zatímco materiál potřebný k základnímu výkonu činností státu chybí, nebo je již naprosto zastaralý. Managementy se obvykle věnují svým kancelářím, autoparkům, dosazování přátel na pozice, lukrativním služebním cestám a dalším bezvýznamnostem, na nutné a systémové kroky jim již vyčleněný pracovní čas jaksi nevychází. Tedy typické znaky pro „shnilostát banánového typu“.

Poté, co byla předána veškerá dokumentace a zahájena výroba vz. 58 v CZUB, přešla veškerá odpovědnost za průběžné zdokonalování produktu na bedra výrobce. Jedině on měl informace o provozu techniky a tedy i vazbu na koncové uživatele. Některé problémy byly odstraněny, jiné, mnohdy evidentní, však nikoli. CZUB byla naprosto pasivní a zajímalo jí jen splnění plánu, často se při dosahování kvantitativních ukazatelů její zaměstnanci dopouštěli i zjevného lajdáctví.

Každý rozumný výrobce musí věnovat svým nosným produktům adekvátní péči, aby je co nejdéle udržel konkurenceschopné a tedy i ve výrobním portfoliu, např. i ve formě modernizačních programů. U vz. 58 CZUB, tak jako např. i u pistole mod. 75, naprosto zaspala.

avatar
KOLT Datum: 12.09.2014 Čas: 10:13

Většina oné "národní" výzbroje byla zavedena (dávno) před počátkem platnosti Zbrojířem zmiňovaných směrnic. Nelze z toho tedy vyvozovat vůbec NIC o jejich (ne)dodržování! A právě Francie momentálně hledá novou útočnou pušku v otevřeném výběrovém řízení.

Je pochopitelné, že jednotivé státy budou do jisté míry upřednostňovat vlastní výrobce. Tím více, čím více půjde o strategické záležitosti. Nicméně ruční palné zbraně již v dnešní době nejsou zdaleka tak strategickým materiálem, jakým byly v sedmdesátých letech, natož za 2. sv. války. Koneckonců i CZUB používal (nevím, jestli stále ještě) při výrobě CZ 805 díly vyrobené v zahraničí, čímž je celá "strategičnost" v háji.

avatar
D.i.p Datum: 12.09.2014 Čas: 07:50

Zbrojíř:
Když se podíváte do minulosti posledních let, tak jasně vidíte, že zejména pro velké státy EU její normy a dohody platí jen tehdy , když se to hodí. Nejlépe jako bič na ty menší. Jeden z příkladů Opel v Německu, jak je možné, že ho mohla německá vláda zachránit před krachem? A největším příkladem porušování všech pravidel je Euro.

Takže pravda na dotaz, proč Francie a Německo má převážně svojí vyzbroj je ta, že na to zvysoka prděj, ne ty nesmysly, co se nám tu snažíte namluvit. EU je humus a její pravidla jsou pokrytecká a škodící jakémukoli rozvoji.

avatar
podivi23 Datum: 11.09.2014 Čas: 21:14

Zbrojir:

myslel jsem, že můj minulý příspěvek bude poslední, ale nedá mě to a ještě jdu reakci si neodpustím.

3) Tady podle mě nemáte tak úplně pravdu, ostatně to sám dokládáte hned v dalším bodě. EU není SRN. Rozdíly mezi severem a jihem EU případně mezi západem a východem jsou obrovské. Když už jste tady zmínil policii, tak si pomůžu takovým jedním příkladam. Prosím, neberte mě doslova, chci jen názorně ukázat, kam mířím. V Německu si policie může dovoit jezdit v audinách a bavorácích, u nás se zmůže na škodovku a v Rumunsku na dacii. Stejné je to s nákupem zbraní, bavoráka si může dovolit málokdo, většina jezdí ve škodovce a někdo holt musí jezdit v dacii. Když si budete kupovat auto, tak taky budete zvažovat jestli VW passat nebo levnější škodu superb, která zas o tolik horší není, ale cenová úspora už za zamyšlení stojí. A dost možná skončíte u oktávky, protože vám vlastně stačí. To samozřejmě neznamená, že tam kde je to skutečně potřeba si tu německou limuzínu nebo sporťák nemůžeme koupit (dalniční pasati, vládní limuzíny...). Ale rozhodně si nemůžeme dovolit kupovat BMW pro běžné hlídky. Nejsme SRN. A ještě to teda berme obecněji a oprostěme se od toho, že CZ805 je trabant za cenu jaguára...

5) Vím že jste to tak asi nemyslel, ale tento bod vyzněl tak, že absence rozvoje vz. 58 je chyba CZUB. Ale to, že se tu zbraň více než 40 let nešáhlo není ani tak chyba CZUB, ale systému cetrálně řízeného hospodářství jako takového. Ostatně, nedostatek inovací nevyla deviza jen CZUB, ale celého našeho hospodářství jako celku. To samé kvalita výroby...

6) A teď si porovnejte jaké zákulisní možnosti mají malé české firmy ve srovnání s nadnárodními kolosy. To, že na CZUB budeme ještě s láskou vzpomínat jsem napsal s velkou mírou nadsázky, ale jak nad tím tak přemýšlím, tak to může být spíš hořká realita...

7) M16 měla taky velké problémy se spolehlivostí a dovyvíjela se docela dlouho, ikdyž už byla nasazená ve vietnamu. A dokonce měla (stejně jako CZ805) problémy se zásobníkem. Což je pro mě, jako laika v oblasti ručních palných zbraní, skoro až nepochopitelné. Vždyť, když to trochu přeženu, tak zásobník je akorát pixla s pružinou, která tlačí náboje nahoru...
Prostě jedna z regulerních funkcí západních armád je součinost s domácím zbrojním průmyslem. A zkušennosti ukazují, že je to ku prospěchu jak zbrojovkám, tak armádě. Stačí, aby spolu jednali seriózně, vždyť se navzájem potřebují. Jenže u nás, kde se za vítězství pořád považuje s protistranou pořádně vydrbat, je to těžké...
A ty silácké řeči CZUB bych nebral tak vážně, když se podíváte na webové stránky kterékoliv firmy, tak se dočtete, že jsou nejlepší na světě. Navíc české zbrojovky ještě musí bojovat i proti běžné náladě obyvatelstva, a totiž té, že výdaje na armádu jsou vyhozené peníze.
Nicméně ty finační škody bych neviděl tak černě, viz ten výpočet, co jsem tu nastínil. Samozřejmě pro MO a AČR, která obrací každou korunu, to jistá ztráta je, protože ty peníze chybí právě teď.



Hrozně moc bych našim vojákům přál, aby mohli pracovat s tím nejlepším, co se dá koupit. Sám ze své práce vím, jaká je to radost, když si můžu šáhnout na skutečně špičkový materiál. Bohužel, jak jsem nastínil na tom příkladu s policejními auty, realita je taková jaká je. Ale myslím si, že třeba pro vojáky v misích (těch zas tolik není), si ten špičkový materiál dovolit můžeme. Navíc, závisí na tom jejich životy. Rozhodně si ho nemůžeme dovolit pro všechny.

avatar
Zbrojir Datum: 11.09.2014 Čas: 14:17

Jen bych si dovolil ještě pár poznámek:

1. Nákupy výzbroje v hospodářsky vyspělých zemích, jako např. v SRN, i když byly realizovány přímým nákupem, vykazují nesrovnatelně lepší poměr ceny a kvality, než obdobné kontrakty v ČR. Dalo by se to v podstatě přirovnat k výstavbě dálnic. Německé jsou podstatně kvalitnější a levnější, postaveny o poznání rychleji. Takže velmi bohatá SRN dbá mnohem více na termíny, kvalitu a ekonomičnost, než hospodářsky a ekonomicky citelně zaostalejší ČR.

2. Německý zbrojní průmysl patřil vždy ke špičce, v mnoha oborech k absolutní světové špičce. Český zbrojní průmysl jako celek jeho úrovně nikdy nedosahoval, v současné situaci je rozestup mezi průmyslovými základnami obou zemí velmi markantní, kdy navíc velkou část konkurenceschopných podniků v ČR řídí a vlastní právě Němci.

3. Z celoevropského hlediska je racionalizace zbrojního průmyslu logická. Proč by měly být ozbrojené síly členských zemí vyzbrojovány různorodou, často i druhořadou výzbrojí, když mohou mít jednotnou a špičkovou (např. tu Německou). A Němci na vítězství v regulérních tendrech opravdu mají. Např. jejich HaK G 36 by MO ČR pořídilo podstatně levněji než tuzemskou CZ 805. Vzhledem k dlouhodobým a negativním zkušenostem s produkty CZUB by zahraniční výzbroj přivítala i drtivá většina koncových uživatelů. Chápu, že národohospodáři již asi nikoli.

4. Současná EU je jiná, než do které jsme kdysi vstupovali. Klausovi výhrady byly většinou zesměšňovány, ale mnohé stojí na naprosto racionálních základech. Opravdu je zájmem ČR, jakožto málo významného člena EU, nechat si vnutit nevhodná pravidla hry a být postupně odstaven na druhou, možná i až na třetí kolej. Mj. stále byrokratičtější a zbytnělá EU není v globální konkurenci evidentně příliš úspěšná, již léta se potácí v problémech, nebýt SRN, kdoví, zda by již finančně nezkolabovala. Většinou se zabývá megalomanskými projekty a přitom základní fundamenty společenství se pomalu hroutí. V mezinárodní politice Evropa mnohdy skáče tak, jak USA píská, a to i přesto, že je to pro ni zcela nevýhodné. A obrovské dotace, tak ty jsou pro ČR jen dočasné, navíc použití je limitováno jak byrokratickými pravidly EU, tak zejména českých úřadů. Důsledkem jsou značné nehospodárnosti, či přímo rozkrádání, navíc evropské zdroje jdou většinou určeny na budování „nadstavby“, v situaci, kdy v ČR doposud není vybudována ani nezbytná „základna“.

5. Samopal vz. 58 byl jedna z mála ručních zbraní, která kdysi snesla srovnání se světovou špičkou. Čermák a jeho týmoví kolegové z Konstrukty Brno odvedli dobrou práci. CZUB, jakožto prakticky monopolní výrobce ručních palných zbraní v ČSSR, však díky rezervám v kvalitě výroby a dlouhodobému ignorováním potřeby modernizace, užitné vlastnosti samopalu citelně snižovala. Zdaleka ne všechny vz. 58 totiž fungují, či fungovaly bezchybně a mají velkou výdrž. Často musely ruku k dílu přiložit i výzbrojní orgány jednotlivých ozbrojených složek státu, aby dodané zbraně naučili fungovat v souladu s požadavky. Výkyvy v jakosti samopalů vz. 58 jsou poměrně citelné, od velmi solidní až po hodně ubohou, nehodnou podniku země, která se hlásí do vyspělé Evropy. Problémy byly i s přesností výroby, kdy na vz. 58 můžete vlastně věřit jedinému rozměru, a to je průměr vývrtu, jinak ostatní v toleranci 0,5mm, a to není pro přesnou výrobu zbraní v době míru zrovna akceptovatelný rozptyl hodnot.

6. Ani nákupy výzbroje ze zahraničí nemohou skončit úspěchem, je-li zadavatel, resp. ze zákulisí vše ovlivňující politicko-ekonomická lobby odborně a morálně nezpůsobilá. V zahraničí se našim „tendrům“ často smějí, mj. právě pro naprostou nekompetentnost a nevyváženost požadavků, které jsou takto zformulovány nejen s cílem zvýhodnit předem vybranou firmu, ale nezřídka i z důvodu zjevné neznalosti řešené problematiky. Oni totiž odborníci ze zdevastované a zpolitizované státní správy již většinou utekli, protože nechtěli snášet neustálé a často i velmi brutální tlaky a ataky, navíc stát specialisty na těchto pozicích mnohdy velmi špatně platí. O ČR je známo, že i druhořadá jednotka má na výzbroj takové požadavky, že se do tendrů nemohou se standardní produkcí přihlásit i dvorní dodavatelé US NAVY SEALs, přitom většina specifikovaných požadavků s reálnou kvalitou produktu vůbec nesouvisí.

7. Problémy CZ 805 Bren bych nebagatelizoval. To, co „vyhrálo“ ve „výběrovém řízení“ počátkem roku 2010 byl evidentně předražený a zcela nepoužitelný šrot. To, co po urychleném dovývoji začala CZUB s prodlením dodávat až ve druhé polovině roku 2011 MO ČR, byla stále puška se systémovými chybami, zcela nevhodná pro bojové nasazení. Tedy až po několika letech dovývoje, opakovaných oprav a úprav se jedná o v boji použitelnou zbraň. V případě dodávek zbraní z CZUB se jedná o typický jev, kdy se nejprve s velkou slávou zavede nový produkt, který se záhy ukáže jako krajně problematickým a po léta se dovyvíjí, vychytávají se u něj vady a nedostatky, aby bylo, zpravidla až koncem životního cyklu dosaženo alespoň akceptovatelného stavu. To vše samozřejmě doprovázeno sebevědomými prohlášeními CZUB pro tisk: „jsme nejlepší na světě“, „vyrábíme nejlepší zbraně na světě“… Každopádně, škody jsou do stamilionů.

8. Ano, český průmysl, zejména ten zbrojní, nebyl primárně orientován na západní vyspělé služební trhy. Své zahraniční tržby realizoval především v zemích třetího světa. Problémy nastávají především proto, že A ČR i P ČR jsou ozbrojené složky země, která se deklaruje a tváří jako průmyslově vyspělá. Státní instituce, včetně ozbrojených složek, by tudíž měly být zabezpečovány výhradně materiálem adekvátní technické úrovně, tedy na úrovni vyspělé Evropy. A zde existuje jádro problému. CZUB argumentuje, že bez referencí z domácích ozbrojených složek nemá šanci na úspěch v zahraničí, avšak její produkty, a to zpravidla až po zdlouhavém vychytání největších vad a nedostatků, jsou vhodné max. pro služební trhy v cílových destinacích, jako jsou latinská Amerika či Afrika, nikoli však vyspělá západní Evropa či USA. Nelze se tedy divit, že mezi CZUB a ozbrojenými složkami ČR, které mají oprávněné ambice stát se moderními a vyspělými, to dlouhodobě skřípe, byť to politici i vedení resortů intenzívně zakrývají, jelikož CZUB se na ně dívá jen jako na povinné odběratele, proplatitele faktur a dárce snadno získaných referencí. A taková role se logicky mnohým příslušníkům ozbrojených složek ČR vůbec nelíbí.

avatar
podivi23 Datum: 10.09.2014 Čas: 21:14

Zbrojir:

Děkuji za odpověď. Odpověď ve smyslu, že to všechno nakoupili za jiných pravidel jsem docela čekal. No co, nelegální to nebylo, stejně jako naše nákupy u CZUB :)
Nutno říct, že to udělali chytře, první si vybudují rozsáhlý zbrojní průmysl a pak ostatním zatrhnou možnost se jenom přiblížit jejich úrovně (první přísnější požadavky na výběrové řízení, pak zákaz ofsetů, co přijde dál...). Ale tak je to i naše chyba, první Bruselu všechno odkýveme a pak se divíme. A zbrojní průmysl, který u nás nebyl na zas tak špatné úrovni (a v některých oblastech jsme pořád hodně dobří), jsme si taky likvidovali víceméně sami. I ti rusové ten kalašnikov aspoň trochu modernizovali, jen mi máme ve výzbroji furt tu samou flintu z 58. roku.

A ještě takový postřeh k těm otevřeným výběrovým řízením. V naší české realitě ani výběrové řízení s mezinárodní účastí nedopadá dobře - viz třeba radary FADR od italského Selexu (Poláci prý s nima mají ještě větší problémy než my). Proti tomu jsou problémy s Brenem docela drobnost, která byla obratem vyřešena. Nedělám si iluze, že ani teď za přísnějších pravidel, to bude lepší. Možná ještě budeme na uherskobrodskou zbrojovku s láskou vzpomínat :)

A ještě jeden takový detail, který si podle mě dost lidí neuvědomuje. Většina českých firem obchodujích se zbrojním materiálem nemá za cíl prorazit na západních trzích, tak naivní podle mě skutečně nejsou (a opět nejde jen o kvalitu, v některých oblastech, třeba radiolokace, skutečně dokážeme konkurovat i gigantům jako je třeba Thales), a spíš cílí na rozvojové trhy (JV Asie, blízký východ, latinská amerika). A tam je skutečně reference od domácí armády velice důležitá. Když přijede delegace vysokých důstojníků z nějaké, pro nás, exotické banánové země, tak první na co se bezchybnou oxfordskou angličtinou zeptá je, jestli je to zavedené v naší armádě (skoro nepřeháním). Odpověď ne, rovná se prakticky konec obchodu.
Prostě IFV šakal si francouz skutečně nikdy nekoupí, ale po světě jsou tisíce kusů BVPček, kterým končí životnost a řeší se, co bude dál. A jsou hlavně ve státech mimo EU a NATO (to podle mě vysvětluje i to, proč dali do věže ruský kanon), kde nákup techniky neprobíhá podle evropských norem (a teď nemyslím úplatky nebo tak něco). Být trochu svině, co nehraje úplně podle pravidel, může znamenat hodně zajímavé exportní možnosti. Z šakalů můžeme udělat uloženky a bojovým jednotkám koupit něco pořádného, co vybereme v řádném výběrovém řízení.

To bylo asi tak všechno, co jsem měl na srdci :) Děkuji za, pro mě obohacující, diskuzi.

avatar
Zbrojir Datum: 10.09.2014 Čas: 14:41

k podivi23

1. Přísnější pravidla platí jen několik let, takže rozhodující objem zbrojních kontraktů byl uzavírán za jiných právních podmínek.

2. Přísnější legislativa byla přijímána především pro nadužívání výjimek některými členskými zeměmi, k nimž nepochybně patřila i ČR.

3. Dalším důvodem přijetí nové směrnice byla racionalizace roztříštěných zbrojních kapacit EU, kdy autoři normy se v důvodové zprávě nikterak netají skutečností, že regulérní tendry z trhu postupně odstraní ty slabé a málo perspektivní. V této souvislosti je žádoucí položit si otázku o kompetenci AOBP ČR, když předložila tak sebevědomé stanovisko a úplné otevření trhů bez výhrad podpořila, a samozřejmě i Vlády ČR, kdy se tato k takto koncipované směrnici dobrovolně a bez zásadních připomínek přihlásila. Opravdu jsou věcně příslušní odpovědní činitelé v ČR přesvědčeni, že v regulérních tendrech český zbrojní průmysl ustojí tlak zahraniční konkurence? Realita je spíš taková, že při striktním dodržování platné legislativy by čs. zbrojní průmysl německé, rakouské a další renomované evropské zbrojovky v rozmezí 5-10 let naprosto rozšlapaly.

4. ČR je součástí EU. Aniž si to mnozí uvědomují, členstvím ztratila hodně ze své suverenity, jelikož mnohé, resp. většina důležitého, zde probíhá již dle evropských norem. Pokud se nenaučíme o společných pravidlech důrazně vyjednávat, a to v souladu se svými zájmy, a nadále budeme spoléhat na to, že evropskou legislativu nějak obejdeme, dříve, či později tvrdě narazíme. Přijatá pravidla totiž vyhovují takovým zemím, jako je sousední SRN, neboť disponuje nesrovnatelně výkonnějším zbrojním průmyslem a na vítězství regulérních tendrech má reálné předpoklady.

5. Spolupráce mezi ozbrojenými složkami a zbrojním průmyslem je oboustranná nutnost. Nelze se proto divit, že logickým výsledkem kooperace jsou kontrakty na dodávku příslušné techniky do ozbrojených složek státu. Je však velký rozdíl, zda byl produkt pořízen po vzájemné a vyvážené spolupráci, či domácím složkám silou vnucen, zpravidla politickým rozhodnutím.

6. Podpora domácího průmyslu je příznačná pro většinu členských zemí, odlišuje je však míra a efektivita podpory a profesionality při přípravě realizaci příslušných zbrojních kontraktů. Zatímco ve vyspělém západním světě se výrobci v rozhodující míře věnují vývojovým trendům a snaze co nejvíce vyhovět požadavkům ozbrojených složek, ve „shnilokraciích banánového typu“, k nimž nepochybně náleží i ČR, naopak zbrojní průmysl často vyvíjí rozhodující aktivity především v zákulisí a nikoli na poli vývoje a výroby, kdy nemorálními a zpravidla i nezákonnými praktikami ovlivňuje rozhodování vysokých státních úředníků a politiků s cílem získat zakázku nečestným způsobem, samozřejmě, pro něj za co nejvýhodnějších podmínek. Politická vedení i státní aparát ČR jsou k takovým aktivitám neobyčejně vstřícné. Ozbrojené složky státu jsou v postavení „povinného odběratele“ v podstatě se stávají rukojmími nenasytných politicko-ekonomických lobby, kdy musí akceptovat přemrštěné ceny a neustále bojovat s celou škálou problémů zavedené techniky.

7. Mnou popsaná pravidla jsou výsledkem jednání členských zemí EU. Já je za reálný přínos ke zlepšení stavu věci v žádném případě nepovažuji:

• Ignorují mnohé podstatné skutečnosti, jako je nutnost neustálé a dlouhodobé těsné spolupráce mezi výrobcem a výrobcem.

• Nelze vždy dopředu vše přesně nadefinovat tak, jak si to představuje normotvůrce. V průběhu zakázky, zejména v reakci na výsledky zkoušek, by bylo žádoucí původní požadavky upřesnit, či korigovat, a to ve většině případů prostě již nejde.

• Proces nákupu byrokratizují, kdy je stále častěji upřednostněna forma před obsahem. Na vlastní výběr mají největší vliv úředníci-byrokraté, zatímco vliv odborníků prudce klesá.

• Ve „shnilokraciích banánového typu“ pořádek v zadávání veřejných zakázek na úseku obrany a bezpečnosti stejně nezavedou, jelikož každá pravidla se dají obejít, nebo zneužít k diskriminaci konkurence. Nejhorší varianta je podjatý, odborně a morálně nezpůsobilý zadavatel. Kdo sleduje veřejné zakázky zadávané Národním úřadem pro vyzbrojování MO ČR, tak jistě ví, o čem hovořím.

• Tlak na nákup prostřednictvím tendrů, především ve „shnilokraciích banánového typu“ vede v praxi k ještě větším škodám, než kdyby byly zakázky přiděleny napřímo. V rámci zmanipulované veřejné zakázky, která se na venek tváří jako výběrové řízení, se reálná konkurence, tedy ani soutěžní princip logicky neuplatní, předražení „vítězného produktu“ tedy nic nebrání, naopak, stanovené lhůty a snaha zakrýt případné problémy vede organizátory takového divadla k urychlenému podpisu kupní smlouvy a k zavedení techniky i s podstavnými chybami, často ve stavu nepoužitelnosti. Při přidělení kontraktu napřímo by se prostě počkalo, až se alespoň nejvážnější problémy vyřeší. U „výběrového řízení“ to prostě příliš nelze, jelikož hrozí námitky a případně i žaloby diskriminované konkurence, a to za snadno průkazné porušení zákona či samotných podmínek zadání.

Příklad:

V roce 2000 rozhodla Vláda ČR svým usnesením 338/2000, že CZUB přezbrojí P ČR. Pistole CZ 75 D Compact, tak, jak to již tradičně u produktů CZUB bývá, za deklaracemi výrobce hluboko zaostaly. Vedení MV, konfrontováno s tristními výkony zbraní, nařídilo dovývoj pistole do akceptovatelné podoby. Cca po dvou letech opakovaných testů bylo odstraněno asi 85% vad a nedostatků produktu, Gross nakonec podlehl tlaku uherskobrodské lobby, takže se do výzbroje sice nedostala bezchybná a kvalitní zbraň, ale již použitelný produkt, jehož vývoj dále probíhal ještě 3 roky a nikdy nedosáhl požadované úrovně, ale výsledná škoda, kterou CZUB dodávkami nekvalitní techniky napáchala, z původního předpokladu stovek, zůstala někde na 100 mil. Kč. Takže cena pistole přestřelená, ale produkt, byť s omezeními od počátku použitelný.

Koncem roku 2009 vyhlásilo MO ČR „výběrové řízení“ na dodávku útočných pušek ráže 5,56x45. Loajální výběrová komise na základě deklarací vybrala CZ 805 z produkce CZUB, ačkoli byla nabídka dražší než konkurence s velmi drahou FN SCAR a všem zainteresovaným bylo jasné, že CZ 805 je puška s neukončeným vývojem, tedy nesplňuje ani základní podmínku zadání. Puška ve zkouškách vyhořela, ty se musely opakovat, urychleně samozřejmě probíhal i dovývoj. MO ČR však již nemělo několik potřebných několik let na vychytání těch nejvážnějších vad a nedostatků, či lépe na korekce v konstrukci zbraně, a ačkoli se původní termín dodávek, stanovený do konce roku 2010, výrazně protáhl do roku 2011, z prodlení pro CZUB samozřejmě bez jakýchkoli sankcí, do výzbroje se tak dostala „puška se systémovými chybami“, které se pak vychytávaly několik let a pokud by byli vojáci v této době nasazeni do reálného boje, mohla mít zjevně nedotažená a nedokonalá útočná puška CZ 805 výrazný podíl na jejich ztrátách. Výsledná škoda, kterou CZUB dodávkami nekvalitní techniky napáchala, bude díky nedostatku času na odstranění všech podstatných vad a nedostatků ještě před první dodávku několikanásobně větší než při realizaci inkriminovaného usnesení vlády 338/2000. Takže cena pušky také přestřelená, ale produkt v původním provedení takřka nepoužitelný.

avatar
podivi23 Datum: 09.09.2014 Čas: 20:43

Zbrojir:

Máte pravdu, že do problematiky výběrových řízení zas tolik nevidím. Takže se v tom s Váma hádat nebudu a uznám, že máte pravdu. Mám ale teda jeden dotaz a byl bych rád, kdybyste mi odpověděl. Podle všeho do této problematiky docela vidíte.

Prošel jsem teď stránky bundeswehru, britské a francouzké (jen velice letmo, francouzky neumím) armády a podíval se, jakou výzbrojí disponují. A dovolím si tvrdit, že v drtivé většině mají zavedeny zbraně a systémy od domácích výrobců. A pokud to jsou systémy od velkých nadnárodních koncernů (BAE, EADS...), tak stejně mají nějakou svou verzi, kterou jim vyvíjela a dodávala domácí firma (patřící koncernu). Dokonce třeba i velké válečné lodě si dělají sami, ikdyž by je nákup z ciziny vyšel levněji a ušetřili by si spoustu problémů. Jen některé speciální věci mají z ciziny (rakety od MBDA a podobně), případně nadnárodní projekty (Eurofighter...). Pokud by výběrové řízení probíhalo tak jak popisujete, tak to přece není možné. Nutně by muselo dojít k tomu, že dodavatelé budou různě namíchaní, v některém segementu bude třeba jeden dominantní výrobce, který bude konkurenci válcovat. To se evidentně neděje. Proč?


Jedinné vysvětlení, které mě napadá, je, že si to prostě dokážou zařídit tak, aby zakázku dostaly domácí firmy.

avatar
Zbrojir Datum: 09.09.2014 Čas: 17:09

k podivi23

1. Nákup

Obchod s vojenským materiálem, resp. pravidla pro dovoz a vývoz včetně způsobu nákupu byly v rámci EU původně ryze národní záležitostí.
Ačkoli měly členské země i při nákupu vojenského materiálu v maximální míře dodržovat zásady transparentnosti a nediskriminace, byla Vámi zmiňovaná výjimka silně nadužívána.

Z důvodu uplatnění principů transparentnosti, nediskriminace a soutěživosti i u veřejných zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti byla členskými zeměmi přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES.

Česká republika se, mj. i díky kladnému stanovisku Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, jejímž asi nejvýznamnějším členem je CZUB, k volné hospodářské soutěži v oblasti obrany a bezpečnosti přihlásila.
Tuzemský zbrojní průmysl si tedy musel být plně vědom skutečnosti, že po schválení příslušné evropské legislativy a jejím transponování do předpisů jednotlivých členských zemí (zde tzv. malá novela zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách) by měly na relevantním trhu, tj. trh všech členských zemí EU včetně ČR, domácí firmy včetně CZUB čelit v regulérních tendrech německým, rakouským i dalších zahraničním konkurentům. Pokud uplatnila ČR volný přístup na zahraniční trhy, musí logicky umožnit i přístup zahraničním zbrojovkám na trh český.

V ČR byla zvolena varianta, kdy jeden zákon (č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách) obsahuje ustanovení jak pro běžné veřejné zakázky, tak i pro veřejné zakázky na úseku obrany a bezpečnosti. Tzn., že nákupy vojenského a bezpečnostního materiálu pro ozbrojené složky státu neprobíhají dle shodných ustanovení zákona. Při pořizování majetku a služeb se bezpečnostní složky musí zpravidla řídit ustanoveními „civilní části“ (směrnice 2004/18/ES), kdy dodávky zbraní, munice a bezpečnostního materiálu pro ozbrojené bezpečnostní sbory v drtivé většině nesplňují podmínky veřejných zakázek na úseku obrany a bezpečnosti, zatímco MO ČR postupuje v souladu s ustanoveními pro veřejné zakázky na úseku obrany a bezpečnosti.

Zatímco u veřejných zakázek na úseku obrany a bezpečnosti existují dle evropských pravidel pro MO určité, byť omezené možnosti podpory domácího zbrojního průmyslu, při nákupu pro bezpečnostní složky státu zpravidla nikoli.
ČR tedy přijala evropskou legislativu, která nerozlišuje mezi výrobci, obchodníky či tuzemskými a zahraničními dodavateli. Tendry musí být zadány transparentně, fundovaně, nediskriminačně a vyhodnoceny naprosto objektivně. Bude-li nabídka obsahující zahraniční zbraně dle předem zveřejněných, samozřejmě nepolitických kritérií, vyhodnocena jako nejvýhodnější, jsou zadavatelé v EU, tedy i v ČR, povinni vyzvat vítězného uchazeče k uzavření kupní smlouvy. Argumenty o domácím výrobci jsou zde tedy naprosto irelevantní.

Po přijetí směrnice, resp. po přijetí příslušné novelizace (č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách) pravděpodobně mnohým zástupcům tuzemského zbrojního průmyslu i politikům došlo, k čemu, že se to ČR vlastně přihlásila a jaké dopady by mělo striktní dodržování pravidel na domácí průmyslový potenciál. Ihned se začaly objevovat různé studie, jejichž cílem bylo najít a obhájit způsoby, kdy lze zadávat zakázky na úseku obrany a bezpečnosti s vyloučením soutěžního principu.
Např. „Strategie obranného a bezpečnostního průmyslu v ČR“ MO ČR mj. ukládá, aby maximálním možným a obhajitelným způsobem využívalo výjimky z unijní legislativy ve prospěch zachování domácího průmyslového potenciálu při pořizování vojenských výrobků a služeb.

Problémem je však skutečnost, že naprostou většinu kontraktů v oblasti obrany a bezpečnosti nelze dle evropských pravidel a výkladu směrnice zahrnout pod pojmy tzv. strategická veřejná zakázka, či zakázka strategického významu, kterou by šlo, bez rizika sankcí, přidělit předem vybranému dodavateli. Tzn., že strategickou zakázkou už prostě není ta, kterou tak označí vláda.

Ačkoli se v ČR při dodávkách pro MO ČR principy transparentnosti, nediskriminace a soutěživosti zjevně a opakovaně porušují, doposud, alespoň pokud vím, si exekutiva z obav ze sankcí nedovolila u kontraktů uplatnit výjimku a zakázku svévolně označit za strategickou.

Příklad pro nedávné nákupy ručních palných zbraní:

• Usnesení vlády č. 1443/2009 - pistole 9x19 s příslušenstvím (5570 CZ 75 SP-01 Phantom) a osobní obranné zbraně (572 CZ Scorpion EVO 3A1). - Realizováno ještě před transponováním směrnice, jednání sice odporuje principům transparentnosti a nediskriminace, tedy dobrým mravům, ale v té době nebylo nezákonné. Dnes by tak zadavatel postupovat samozřejmě nemohl.

• Inkriminované „výběrové řízení“ na výběr dodavatele 7937 útočných pušek z přelomu let 2009/2010. - Realizováno ještě před transponováním směrnice, zakázka byla vyhlášena mimo režim zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Jednání sice odporuje principům transparentnosti a nediskriminace, tedy dobrým mravům, ale v té době nebylo nezákonné. Dnes by tak zadavatel postupovat samozřejmě nemohl.

• Usnesení vlády č. 908/2012 – dokončení přezbrojení MO (9654 útočných pušek CZ 805, 7173 pistolí CZ 75 SP-01 Phantom a 470 samopalů CZ Scorpion EVO 3A1). - Realizováno již v době platnosti nové legislativy, která dodatečné dodávky konkrétní výzbroje od téhož dodavatele, který realizoval dodávky původní, z důvodu technické slučitelnosti umožňuje. Že se zbraně do výzbroje dostaly ještě před nabytím její účinnosti, a to netransparentním způsobem a při uplatnění diskriminace konkurentů, je sice jednání v rozporu s dobrými mravy, ale nikoli nezákonné.

Shrnutí:

Velmi se mýlíte, když považujete nákup od domácího výrobce, tedy pokud bude přímo osloven s tímto odůvodněním, že je domácí, po právní stránce v pořádku. Nikoli. Při větších objemech kontraktu (řád milionů Kč), kdy se liší limit pro civilní část a pro zakázky na úseku obrany a bezpečnosti, by se jednalo o hrubé porušení pravidel EU.

V této spojitosti bych doporučoval nespoléhat se na studie, ale na výklad Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES, 2009/81/ES, resp. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění.

2. Vystupování ČR

Země, která ostatní kritizuje a sama pravidla hrubě, někdy i velmi stupidním způsobem porušuje, navíc realizované kontrakty jsou obvykle zjevně předražené a nemalé obtíže má i nově zavedená technika, což není v zahraničí žádným tajemstvím, ostatní irituje, ztrácí důvěryhodnost a autoritu. Takže se nedivme, že ČR má v oblasti zadávání veřejných zakázek, zejména těch na úseku obrany a bezpečnosti, v zahraničí opravdu hroznou pověst.

3.Podmínky výběrového řízení

Reference z ozbrojených složek není žádný obligatorní (závazný) požadavek, který musí zadavatel uplatnit. Naopak, zadavatel může vyhlásit soutěž např. i na vývoj konkrétního produktu. Po přečtení odstavce jsem přesvědčen, že nemáte zcela přesné informace o pravidlech a podmínkách výběrových řízení.

4. Státní správa

V ČR je státní správa letitými rejdy lobbistů a politiků natolik zdevastována, že nemá šanci odolávat tlakům, či uhájit zájem státu a daňového poplatníka. Popravdě, ona již nemá ani dostatek odborníků, aby potřeby státu kvalifikovaně definovali. Buď rezignovali, nebo znechuceně odešli, jelikož nechtěli dělat poskoky politicko-ekonomickým lobby. Důsledky vidíme na každém kroku, a to nejen na úseku obrany a bezpečnosti.

5. Upřednostnění domácího výrobce

Podle platné evropské legislativy je manévrovací prostor pro legální zvýhodnění domácích výrobců minimální (viz výše).

6. Společné projekty

Pokud se jedná o společné projekty státu a soukromých společností, jsou pravidla poměrně složitá. V této souvislosti upozorňuji, že drtivá většina dodavatelů do státního sektoru má soukromé vlastníky.

Podmínky výběrového řízení nesmí být diskriminační, byť vždy existuje prostor pro nemorální omezení konkurentů. Zadavatel by však měl být schopen požadavky před orgány dohledu obhájit. Např., proč musí být zbraň zavedena rovnou v 5 členských zemích, jak uvádíte.

7. Offsetové programy

Zde jsem také použil tvar minulý. U offsetů záleželo na kvalitě přípravy a kontrole plnění. Pravdou je, že se podmínky programů mnohdy plnily více méně jen formálně (na papíře), nebo se požadavky na offsetový program užívaly jako diskriminační bariéra. Příkladem je např. i „výběrové řízení“ na dodávku útočné pušky ráže 5,56x45 pro MO ČR. Zde byl požadován offsetový program ve výši 100% ceny kontraktu, z toho 20% tzv., offset přímý, tedy výroba přímo na území ČR. Jak můžete jako zodpovědný uchazeč podat cca za měsíc, navíc s lhůtami přes Vánoce, nabídku, aniž byste měl tak složité procesy řádně dojednány, či alespoň předjednány.

8. Princip soutěživosti

Princip soutěživosti nelze uplatňovat jen napůl, když se mi to zrovna hodí. Každá země má různé zájmy, které jsou s ostatními členskými zeměmi většinou v kolizi. Již jsem zde zmiňoval např. nákup nákladních automobilů pro MO ČR, kdy jednání vlády ČR zjevně poškodilo konkurenty Tatry, tedy i francouzské automobilky, a nákup útočných pušek pro francouzskou armádu, kdy by naopak vláda ČR chtěla, aby Francie vytvořila pro CZUB podmínky pro regulérní šanci. Jistě chápete, že taková „spolupráce“ mezi členskými státy nemůže dobře fungovat. Proto byla přijata pravidla, kdy drtivá většina kontraktů musí proběhnout v prostředí transparentnosti, nediskriminace a soutěživosti.

9. Podpora domácího zbrojního průmyslu

Ano, i jinde podporují domácí zbrojní průmysl. V průmyslově nejvyspělejších zemích, jako např. v SRN, např. tak, že v zadávací dokumentaci postaví laťku tak vysoko, že ostatní zboží s takovými parametry a vlastnostmi prostě nedokážou vyrobit.

V ČR jsme na celkově jiné úrovni, a proto vybrané domácí výrobce zvýhodňujeme především diskriminací konkurence, často průhlednou a velmi nedůstojnou.

avatar
podivi23 Datum: 08.09.2014 Čas: 19:18

Zbrojir:

1) Asi nejdůležitější smlouva, ke které jsme se zavázali, je Smlouva o fungování Evropské Unie, která v článku 346 staví obchod s vojenským materiálem do zvláštního režimu. Protože je to napsané dost vágně a povšechně, tak na to navazuje spousta dalších směrnic a nařízení - prostě prase aby se v tom vyznalo. Ale pěkně shrnuté je to například tady (snad nebude vadit odka na stránky psp):
http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=72306
V závěru se mimo jiné praví: "Protože však obchod s vojenským materiálem patří všeobecně mezi citlivé oblasti, je v tomto případě ochrana podstatných zájmů bezpečnosti považována Smlouvou o Fungování Evropské Unie (článek 346, odst. 1 písm. b) za legitimní důvod, na jehož základě členské státy nemusí pravidla vnitřního trhu dodržovat."
No a když se podíváme do států s vyspělým zbrojním průmyslem, tak skutečně své domácí výrobce velmi zvýhodňují. Řekl bych, že když můžou oni, tak mi můžeme taky.

2) Prosazovat a kritizovat můžeme i tehdy, když se budeme chovat jako všichni ostatní. Je to možná trochu pokrytecké, ale na druhou stranu, ve zbrojním byznysu se točí moc velké peníze na to, abychom stáli bokem.

3) Ano, tam kde není domácí výrobce (nebo tento výrobce není schopen dodat požadované zboží), tak dělejme otevřou a transparentní soutež. Tím umožníme zahraničním firmám vstoupit na náš trh. Tam kde domácí výrobce je, tak se snažme nakupovat doma. Stejně jak je ve světě běžné - viz včerejší článek o obrněných vozidlech pro britskou armádu. Britský výrobce dodává naprosto nové vozidlo. Kdyby bylo výběrové řízení jak požadujete, tak by nic nedodávali, protože by neměli reference od jiných uživatelů, zkušenosti z bojového nasazení a dost možná ani dokončený vývoj. Přesto je to všechno právně naprosto v pořádku.

4) Ano, to máte pravdu. Ale je jen na svědomitosti státní správy, aby si to pohlídala. V cizině takové problémy nemají. A pokud jo, tak je to stejně nepřinutilo změnit zavedenou praxi. Teda co akorát změnili, tak velké státy si prosadili zákaz offsetů, aby malým firmám ztížili přístup na trh.

5) Naprostý souhlas. Když upřednostňování domácího průmyslu, tak jako celku. CZUB využívá toho, že je u nás největší a prolobuje si to. Stejně má ale problém v cizině, kde jsou mnohem větší firmy, které si to zase prolobují, jak se jim zlíbí.

6) Obecně souhlas. Občas ale (a skutečně jen občas !!) je podmínka třeba na obrat firmy nebo historii podobně velkých zakázek opodstatněná. Dává to jakousi jistotu, že firma bude schopna dodávat v řádných termínech a že třeba v půlce nezkrachuje. Na druhou stranu by pro stát neměl být problém firmy přimět, aby do toho šly společně. Třeba hrozbou výběrového řízení. A teď nemyslím, že by tam české firmy neměly šanci z hlediska kvality (myslím obecně, CZ805 je skutečně špatná). Ale je tam hrozně velké riziko, že dají do podmínek, že se musí jednat o produkt zavedený v min. 5 státech NATO (nebo podobnou podmínku) a je vymalováno. To žádná česká firma nesplní...

7) Offsety jsou už zakázané (prosadili Francie a Německo). Taky je dobré si položit otázku, jaký průmysl tady chceme mít. Jestli tu chceme mít jen montovny, tak pak jsou ofsety fajn. Pokud tu ale chceme vyvíjet a vyrábět výrobky s velkou přidanou hodnotou, tak pak je potřeba podpořit domácí firmy, aby měly důvod ten vývoj vůbec dělat. Situace kolem offetů je docela pěkně popsána tady:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/218541-offsety-miliardy-pro-ceske-firmy-ktere-brzy-dojdou/

Tak to zase zkusím nějak shrnout:
- nákup od domácích firem je právně zcela OK. A ve světě je to zavedená praxe
- Evropská pravidla jsou jedna věc, zákulisní lobing je věc druhá. V cizině nemáme moc velkou šanci, ať budou pravidla jakákoliv. Je proto zbytečné si to ještě ztěžovat i sami sobě.
- strach z výběrových řízení je spíš proto, že tam stát může dát nějakou likvidační podmínku ohledně velikosti firmy, historie dodávek, referencí a podobně. Český stát český zbrojní průmysl většinově neživí. Většina příjmů firem v AOBP je z ciziny, kde se musí utkávat s tvrdou konkurencí - a vcelku se jim daří.

avatar
Zbrojir Datum: 08.09.2014 Čas: 13:24

1. Česká republika se dobrovolně přihlásila k volné hospodářské soutěži i v oblasti obrany a bezpečnosti, tedy k evropským pravidlům pro tendry, kdy zpravidla nelze zvýhodňovat domácí výrobce na úkor jiných evropských. Tato pravidla jsou zakotvena v platné legislativě a ani vláda ČR je nemůže libovolně měnit.

2. Česká republika v evropských orgánech volnou hospodářskou soutěž trvale prosazuje a její nerespektování kritizuje. Bylo by tedy logické, že se tím, co na mezinárodní úrovni opakovaně hlásá, bude také sama řídit.

3. Pokud chceme volný přístup na trhy jiných evropských zemí, musíme logicky umožnit zbrojovkám těchto zemí přístup i trn náš. CZUB např. vyžaduje právo účasti ve francouzském tendru, ale před lety jsme poslali rovněž francouzskou automobilku k vodě a zakázku na nákladní automobily pro MO ČR, poté, co jsme je účelově zařadili do kategorie vojenského materiálu, bez výběrového řízení přidělili tuzemské Tatře.

4. Nekonkurenční prostředí a netransparentnost vedou k nehorázným cenovým požadavkům a často i k dodávkám zboží neodpovídající kvality. Projekty MO ČR jsou toho jasným důkazem.

5. Zvýhodňování (nezákonné), které je bez skrupulí v ČR uplatňováno, není aplikováno na všechny tuzemské výrobce, ale jen na vybrané. Např. CZUB jsou zakázky doslova přidělovány, zatímco Sellier a Bellot musí soutěžit, např. prostřednictvím NAMSA, nyní NSPA. Existuje vážné podezření, že motivem takového jednání a rozhodování je především korupce.

6. Zvýhodnění jednoho vždy znamená znevýhodnění ostatních. Jestliže soukromá a v posledních letech i zisková CZUB dostává štědré dotace na vývoj produktů, rozvoj firmy i napřímo prakticky všechny nejvýznamnější zakázky státního sektoru, mnozí malí tuzemští výrobci, kteří dokážou vyrábět kvalitnější a konstrukčně vhodnější produkty než CZUB, od státu nevidí ani korunu a navíc jsou zadání státních institucí koncipována tak, aby se tito vlastně nemohli ani přihlásit. Kdyby se tak chovali i v Rakousku, kde také existovala velká zbrojovka Steyr, tak by to měl Gaston Glock opravdu nesmírně těžké.

7. Tendry šlo doplnit o tzv. offsetové programy, tedy kompenzaci domácímu průmyslu při realizaci zakázky ze zahraničí. Málokdo ví, že např. inkriminované „výběrové řízení“ na dodávku útočných pušek ráže 5,56x45 pro MO ČR obsahovalo požadavek na offsety ve výši 100% ceny kontraktu, zjednodušeně, český průmysl by při dodávkách zbraní a příslušenství ze zahraničí získal kontrakty ve srovnatelné výši s cenou zakázky. Co dále dodat….

Shrnuto a podtrženo:
Z diskusních příspěvků je evidentní, že mnozí přispěvatelé vůbec neznají platná pravidla, ke kterým se ČR přihlásila a jejichž znění zakotvila v platné legislativě. Rovněž si neuvědomují, že daní za přístup na trhy ostatních členských zemí EU je umožnění přístupu zahraničních zbrojovek na trh český. Jak dokáže náš zbrojní průmysl evropská pravidla využít, tak to je již věc jiná. Ale o tom to celé je. Schopní mají v systému tendrů sílit a bohatnout, neschopní oslabí, až zpravidla zkrachují. Trh EU se tím vyčistí od málo schopných a tudíž i neperspektivních.

Než jsme pravidla přijali, měli jsme lépe vyhodnotit jejich možné dopady a reálnou konkurenceschopnost vlastního zbrojního průmyslu. Diskriminace a netransparentnost nejsou z dlouhodobého hlediska udržitelné.
Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu tehdy předložila velmi sebevědomé stanovisko. Jenže realita je samozřejmě diametrálně odlišná. Všimněte si, jak CZUB do médií opakovaně a sebevědomě křičí, že vyrábí nejlepší zbraně na světě. Když ale přijde na tendr, kdy by se měla za regulérních podmínek utkat se zahraniční konkurencí, je ihned po sebevědomí a nastupuje mocný lobbing a vydírání zaměstnaností s cílem zakázku získat přímo, nebo ve zmanipulovaném řízení. Proč tedy má CZUB takové obavy z konkurence, když vyrábí ty nejlepší zbraně…. a nebo, že by tomu tak ve skutečnosti nebylo….

Mnozí politici a občané těmto blábolům možná věří. Odborníci, zejména ti, co mají s produkty CZUB a již tradičním, problémy vynuceným mnohaletým dovývojem zbraní se značkou CZ zkušenosti, se však při PR CZUB jen znechuceně pousmějí. Vždyť dodávky předražené a nekvalitní techniky stály daňové poplatníky již obrovské částky.

arr