Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Spojené státy americké proti Číně

Datum přidání 03.10.2016    Rubrika rubrika: Události     komentáře 27 komentářů    autor autor: Matej Kandrík

Jak by vypadala válka nejmocnějších státu současnosti? Mají Spojené státy stále převahu slibující rychlé vítězství? Jak se vypořádá Čína s proměnou západního Pacifiku ve válečnou zónu? Článek vyšel původně na On War | On Peace.

Foto: USA vs. Čína. Kdo zvítězí? / Public Domain

 

Studie RAND modeluje možné scénáře vojenského střetu supervelmocí, jejich výsledků a důsledků. Pro naše čtenáře jsme připravili shrnutí textu, který vyvolává minimálně tolik otázek, kolik zodpovídá.

 

Vzplanutí konfliktu mezi Čínou a Spojenými státy není nepravděpodobné. Možných příčin je hned několik. K válce může vést eskalace napětí okolo Tchai-wanu, střety v Jihočínském moři nebo například kolaps Severní Koreje.

 

Kde a jak válka začne, není irelevantní. Ochota USA jít do války za japonského spojence, nezávislost Tchai-wanu nebo otevřenost Jihočínského moře nebude stejná.

 

Všeobecně lze říci, že případný konflikt bude hrozit čínským zájmům daleko víc než americkým. Předpokládá se větší odhodlání i ochotu snášet ztráty na straně Pekingu. Větší tlak však také může vést k unáhleným rozhodnutím, nervozitě a chybám. Asymetrii zájmů proto neradno podceňovat.


Imperativem jak pro Čínu i USA by mělo být rozumné limitování konfliktu. Jestliže oba soupeři disponují schopností způsobit protivníkovi těžké ztráty, vždy existuje riziko vyšplhání nákladů války nad jakékoliv myslitelné zisky. Vojenští plánovači Pekingu i Washingtonu by vzájemný konflikt viděli jako konvenční, omezený, rychlý a s rozhodným výsledkem. Jak moc je ale takto popsaný průběh pravděpodobný?


Ústředním prvkem z vojenské oblasti, se kterým autoři studie pracují, je rostoucí čínská schopnost bránění a odepření přístupu (anti-acess and area denial tzv. A2/AD), která zakládá předpoklad neschopnosti USA dosáhnout jednoznačné operační dominance a tedy rychlého a rozhodného vítezství. Lákavou možností pro obě strany se tak stává včasný masivní útok, který má být příslibem zisku rozhodující iniciativy a výhody. Neméně možné ovšem je, že takový přístup jenom znemožní efektivně politicky limitovat válku, která rychle nabere vysoké intenzity a přinese těžké ztráty oběma stranám.

Autoři rýsují čínsko-americkou válku na ose doby jejího trvání a ose její intenzity. Intenzita je určena mírou volnosti, kterou politické vedení obou zemí dá svým ozbrojeným silám při úderech na protivníka. Doba trvání logicky závisí jak na materiálním zabezpečení, tak na vůli válku vést. Ta bude vedena ze vzduchu, na moři, v kyberprostoru a vesmíru.


Analýza RAND pracuje s časovým intervalem 2015 -2025, přičemž s růstem čínských schopností A2AD a bez protiopatření ze strany Spojených států, bude relativní výhoda Číny jenom narůstat. Důležité je také zmínit předpoklad, že nedojde k eskalaci konfliktu do míry použití jaderných zbraní. Jaderný práh by neměl být překročen, pokud nedojde k masivním útokům na čínskou pevninu nebo naopak přímému ohrožení území Spojených států. Pravidla vzájemného nukleární odstrašení by s největší pravděpodobností měla bezpečně rámovat i modelovaný konflikt.


Nejčernějším scénářem je – nepřekvapivě – táhnoucí se konflikt vysoké intenzity. Díky masivnější armádě a konfliktem méně postiženým hospodářstvím by mělo mít na vrch USA. Vítězství by však mohlo Spojené státy značně bolet. Vojensky, politicky i hospodářsky vyčerpané Spojené státy by pravděpodobně musely v mnoha částech světa ustoupit zájmům svých vyzyvatelů i spojenců. Obdobné vyčerpání a duševní stav prohrané války by těžko dopadly i na Čínu, kde by se do ohrožení mohla dostat vnitřní stabilita a jednota země.

 

Těžko představitelné by byly mimo jiné škody na mezinárodním obchodu, válku by tvrdě pocítila globální ekonomika. Mezinárodní tlak na ukončení války by byl nesmírný, přičemž USA by byly úspěšnější při „šikování" mezinárodní podpory. Za Čínou bude stát Rusko, jehož podpora bude sahat jen tak daleko jak budou sahat jeho zájmy. Obecně řečeno, dokud si bude Peking a Washington vzájemně pouštět žilou, v Kremlu nebude důvod ke smutku. Divokými kartami konfliktu bude případné zapojení Severní Koreje a Japonska.


Nakonec z pohledu střední Evropy bude důležité, jak si některé křehké ekonomiky Evropské unie poradí s dopady války na světové hospodářství. Neméně palčivou otázkou bude, jak si evropský pilíř NATO nevyztužený Američany poradí s výzvami z jihu a východu. Vydržíme?

Udělte článku metály:

Počet metálů: 1.8 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Strategist Datum: 07.10.2016 Čas: 11:58

Kdybychom trochu pozměnili zadání a začli řešit konfikt Čína X Rusko. Kdo si myslíte, že by vyhrál(bez použití JZ)? Myslíte, že by Putin(nebo jiný vůdce Ruska) vyjednal nějakou dohodu o podpoře s USA nebo Evropou, aby měl podporu nebo spíše na čí stranu by se USA připojili. Já si myslím, že by i pomohli Rusku, přece jen za ta léta USA a Rusko se naučili vedle sebe koexistovat a za nového hráče nejsou rádi.

Jinak souhlasím, že odliv výrobců z Číny se děje, mnozí se přesouvají zpět do USA a Evropy a jiní do menších zemí jako indonesie a malajsie, kde jsou menší náklady a rizika.

avatar
Pivnas Datum: 05.10.2016 Čas: 16:28

Rase:
Ano asi jsem se špatně vyjádřil. Případných čínských územních ambicí v jejich těsném sousedství se mnou zmiňovaný izolacionismus týkat podle mě nebude. Příhraniční spory tu byly vždy. Já onu myšlenku izolacionismu myslel z poněkud globálnějšího hlediska. To znamená, OK tady tenhle atol/ostrůvek/spornou oblast si vezmu, ale nepolezu na Taiwan, ne proto, že bych ho nechtěl, ale protože to pro mě bude patrně znamenat konfrontaci s USA, o kterou nějak zvlášť nestojím. Tím izolacionismem myslím mimo jiné to, že Čínaň bude jistě bránit své území nebo případně popoleze kousek za svoje hranice, ale bude těžké ho přesvědčit aby plul přes půl oceánu kvůli nějaké námořní základně nebo dokonce invazi na jiný kontinent.

avatar
Rase Datum: 05.10.2016 Čas: 16:14

Pivnas:
I když člověk přistoupí na myšlenku novodobého izalacionismu Číny, tak jde o to, že Čína v době největší slávy okupovala, nebo jinak vládla většímu území než dnes. Byť o území průběžně přicházeli. Přeci jen krom Tibetu, i Mongolsko, různé ostrovy na Jihu, kde jsou dodnes čínské komunity, Vladivostok + samozřejmě Taiwan, Hongong, Macao atd. Některé tyto oblasti pořád chápou jako svoji součást, nebo sféru vlivu. Pak může dojít ke konfrontaci. Už za vlády komunistů, byly pohraniční střety se SSSR, Idií, zabrání Tibetu atd.

avatar
Pivnas Datum: 05.10.2016 Čas: 15:48

I když je to jen hypotéza, myslím, že by se měl brát v potaz i značný historický izolacionismu Číny. Samozřejmě dnes je svět globální a úplně jiný než dříve, ale v minulosti byla v čínské mentalitě jasně patrná myšlenka my jsme "Říše středu" a všude okolo jsou barbaři, se kterými nechce nic mýt, Nechte nás na pokoji a my necháme Vás. I když je svět dnes úplně jiný myslím, že tam tato myšlenka ze strany Číňanů stále trochu je. I když spoléhat se na to jistě nelze. Čína si logicky bude na svém dvorku (ve svém regionu) prosazovat své velmocenské postavení, ale nejsem si úplně jist, že by se chtěla pouštět do globální konfrontace, nic moc by jí to nepřineslo spíš by prodělala. Případný konflikt o Sibiř nebo pohraniční spory na jihu jsou mnohem pravděpodobnější než velká válka s USA.

avatar
KOLT Datum: 05.10.2016 Čas: 09:36

Přesun výroby zpět do Evropy a USA není nic nového, děje se to už několik let. Stále mizerná kvalita při zvyšující se ceně dělá z Číny neperspektivního producenta. Trochu ten proces teď zbrzdila nízká cena ropy, protože klesla cena dopravy, ale to se může zase změnit. A s postupující robotizací to stejně bude hrát menší roli, takže k přesunu dojde. K tomu se přidávají i strategické záležitosti – spousta výrobců už pochopila, jak nebezpečné je mít jediného dodavatele kdesi v Asii. Pak stačily jednu záplavy, a ceny pevných disků se během měsíce zdvojnásobyly a trvalo dva roky, než se vrátily na původní úroveň (díky čemuž začaly podléhat konkurenci SSD, což bylo jedině dobře :-) ).

Co se bude dít ve chvíli, kdy Čína zjistí, že už pro nás není životně důležitým výrobcem, si raději nechci představovat...

avatar
lp13 Datum: 04.10.2016 Čas: 19:07

Ještě jeden novější odkaz...
http://rungo.idnes.cz/adidas-otevira-v-nemecku-nove-rychlotovarny-ovladane-roboty-p5q-/behani.aspx?c=A160612_114506_behani_ize

avatar
lp13 Datum: 04.10.2016 Čas: 19:05

Jestli větší problém pro Čínu, nebude průmysl 4.0 a rostoucí mzdové nároky čínských pracovníků...
http://ekonomika.idnes.cz/adidas-hodla-presunout-cast-vyroby-z-asie-blize-zakaznikum-poh-/ekoakcie.aspx?c=A150327_100942_ekoakcie_fih

avatar
SeaWolf Datum: 04.10.2016 Čas: 14:14

Můj názor: Čína s USA se budou jen čím dál častěji kočkovat o dominanci v regionu, nicméně na regulérní konflikt v horizontu 50let nedojde. ale pravděpodobněji vidím konflikt mezi Čínou a Ruskem kdy Čína prahne po tom čeho má již dnes "nedostatek" a to jsou přírodní zdroje odpovídající čínským ambicím.

Ale obecně, pokud by různé podobné předpovědi v minulosti fungovali tak dnes řešíme úplně jiné problémy než BREXIT nebo válku na Ukrajině a v Sýrii. Na druhou stranu snad "každou" možnou více nebo méně pravděpodobnou alternativu budoucnosti už někdo popsal.

avatar
Henrich7 Datum: 04.10.2016 Čas: 14:10

Skôr by hrozila ta vojna medzi sernou a južnou Kóreou. Takáto vojna by ale bez zapojenia iných mocnosti skončila skôr ako by začala vzhľadom na zaostalosť severnej armády. Severná korea je podvyživený papierový tiger, ktorý by proti juhu vyzbrojenému americkou technikou a disponujucou NATO základňami nemal šancu.

avatar
Lukas J Datum: 04.10.2016 Čas: 13:58

Sholva:
V knížce Medvěd a drak od Clancyho šlo ropu a zlato....kde rusum nakonec USA značne pomáhala jinak by dostali nafrak..jinak knížka velice čtiva ale lepsi je srovnani s knížkou RUDA BOURE od stejneho autora.

avatar
KOLT Datum: 04.10.2016 Čas: 13:50

Koukám, že u některých je zase přání otcem myšlenky....

avatar
Henrich7 Datum: 04.10.2016 Čas: 13:46

Ale ako bolo nižšie napísane,je veľmi nepravdepodobné že by k takejto vojne prišlo z rôznych dôvodov.

avatar
Henrich7 Datum: 04.10.2016 Čas: 13:41

Ak by niekedy došlo k takejto vojne,bez pochyby by prislo aj k zappjeniu Japonská a Južnej Kórey,kde sú početne NATO základné. V prípade koordinovaného prekvapivého útoku by nepomohla Čine ani miliónová armáda a PVO ktorej nemajú toľko čo Rusi. V prípade ak zahltia amici priestor dronmi ,tak im bude celá PVO na nič,lebo si ju vybúchajú na falošné ciele a skutočný útok príde až potom.A Ak ovládnu vzdušný priestor uz Čine nepomôže ani svätená voda. Môžu sa akurát tak v džungli schovávať.

avatar
palo satko Datum: 04.10.2016 Čas: 12:33

Na jednej strane zadlžene USA a na druhej Čina s najväčšimi finančnymi rezervami.
Na jednej strane USA, kde gro narodneho bohatstva tvoria služby a financne operacie a na druhej Čína s komplexnym a vykonnym priemyslom.
Na jednej strane miliony a miliony vojakov ludovej armady braniacich vlast a na druhej strane zopar tisic žoldnierov.
Na jednej strane USA, ktore si za posledne roky "vyrobili" ešte jedneho mocneho nepriatela a pol zemegule menšich nepriatelov a druhej štat ktorý ma velkeho spojenca, množstvo priatelov a vyznamne činske enklavy po celom Pacifiku.
Utočit na Činu, kvoli nejakym ostrovom v Činskom mori je ešte väčšia hlupost ako bola vojna vo Vietname. To je samovražda.

avatar
danny Datum: 04.10.2016 Čas: 10:07

Sholva: Částečně máš pravdu. Určitě se nedá počítat s tím, že by se Čína pokusila o invazi do USA nebo do země, která patří mezi jejich spojence. Jednoduše na to nemá prostředky. Čínská doktrína je zatím čistě obranná, postrádají prostředky pro projekci síly, event. expediční působení na vzdálenosti větší, než Taiwan.
Na druhou stranu s její výrazně rostoucí schopností A2/AD roste její asertivita, což Spojené státy mohou vyhodnotit, jako hrozbu, protože to výrazně omezuje jejich možnosti projekce síly v oblasti pokryté čínským deštníkem a výrazně snižuje reputaci u různě silně zavázaných spojenců.
Dovedu si tedy představit, že USA preventivně vyčistí atoly v Jihočínském moři (bez ohledu na to, jak to bude mediálně pokryto a za co se to schová) a Čína se např. pokusí o likvidaci nějaké méně rizikové americké základny, než Pearl Harbor. Napadla mě např. Diego Garcia. Byli by Američané ochotni na takovou agresi reagovat jaderným útokem?
Dalším možným scénářem je podobná situace, jaká předcházela válce v pacifiku, a to námořní blokáda vybraných tras nebo komodit. Je až tak nepravděpodobné, že Čína dospěje časem k závěru, že jí nezbývá jiné řešení, než se o právo volné plavby v čínském pojetí zasadit vojensky?

arr