Umělá inteligence pro bojová vozidla pěchoty CV90 MkIV

Společnost BAE Systems se minulý týden zúčastnila ... Více

Nové verze vozidla ASCOD 2 se představily na Eurosatory

Pařížský veletrh Eurosatory je místem, kde se ... Více

Armádě České republiky se odkrývají nové schopnosti BVP PUMA

V Austrálii je diskutován program „Program ... Více

Čeští speciálové na největším společném cvičení amerických speciálních sil

Operátoři 601. skupiny speciálních sil doplnění o ... Více

Události

Tak svět odplácí aneb zpackaná střelba na Libavě

Datum přidání 14.06.2018    Rubrika rubrika: Události     komentáře 91 komentářů    autor autor: Milan Vašíček

Základní zákon funkčnosti ozbrojených sil:

Čl.1: Velitel má vždy pravdu.

Čl.2: Pokud ji nemá, platí článek čis.1.

Foto: BVP-2 Armády České republiky; ilustrační foto / army.cz

 

Popis mimořádné události

Průběh cvičné střelby:

Mimořádná událost se zraněním vojáků a poškozením BVP-2 se udála ve středu 18. května 2016 ve 21:45 při nočních ostrých cvičných střelbách na střelnici VVP Libavá.


Trojice BVP-2 vyrazila vedle sebe ve třech drahách v jedné řadě proti terčům v rozestupu 50 až 70 metrů. Úkolem bylo v posloupnosti třikrát po sobě splnit následující střeleckou úlohu: nejprve vést střelbu dávkou z 30mm automatického kanonu z místa, poté za jízdy z kulometu.


Bojové vozidlo pěchoty (BVP) velitele M. Kulišťáka, které hraje v mimořádné události klíčovou roli, jelo v levé dráze, později zasažené sousední BVP jelo v prostřední dráze. Všechna tři BVP měla jet při plnění palebné úlohy ve stejné linii, jak stanovovala bezpečnostní opatření.


Na 30mm automatickém kanónu BVP velitele M. Kulišťáka došlo k technickým problémům, bránícím ve střelbě. Takže na prvních dvou zastávkách se z kanónu nedalo střílet pro onu závadu. Ve snaze závadu odstranit se kanón podařilo zprovoznit až na třetí zastávce. Střelba z kanónu byla tak provedena až při třetí zastávce, při které bylo vystřeleno 6 až 7 ran.


V důsledku snahy odstranit závadu na kanónu s cílem splnit úlohu cvičné střelby došlo k tomu, že BVP velitele M. Kulišťáka zahájilo střelbu později než ostatní BVP, které pokračovaly v jízdě. Tím došlo k tomu, že v okamžiku zahájení střelby BVP velitele M. Kulišťáka se nacházelo 200 m za BVP na jeho pravé straně.


Střelbou z BVP velitele M. Kulišťáka byl zasažen BVP po jeho pravé straně nacházející se více než 200 m před BVP velitele M. Kulišťáka. Byl zasažen jedním výstřelem.


J. Bartošík: „Mohli se dostat před nás v době, kdy se v našem BVP řešila závada na kanónu,“ zaspekuloval řidič BVP, z něhož vyšla osudná střela.


Velitel zasaženého BVP Lukáš Kadlec: „Vozidlo po naší levé straně se asi opozdilo,“ uvedl před soudem s tím, že on sám je neviděl, protože výhled na levou stranu mu zakrývá kanón. „Sledoval jsem vozidlo po pravé straně, a to jelo taky pořád dál,“ konstatoval velitel s tím, že žádný pokyn k zastavení nedostal.


BVP velitele M. Kulišťáka mělo potíže nejen s kanónem, ale i s ventilátorem ve věži, který odsává zplodiny. „Neudělalo se nám kvůli tomu špatně, ale bylo to nepříjemné,“ řekl už dříve u soudu Kulišťák.


Připravenost osádky BVP:

Pro velitele BVP M. Kulišťáka a střelce L. Niedermeiera to bylo první noční cvičení s ostrými střelbami. Navíc M. Kulišťák je zařazením jen střelec BVP, nikoli velitel BVP. Pouze na noční cvičnou ostrou střelbu byl ustanoven velitelem BVP, aniž by ho k tomu předurčoval předchozí výcvik a potřebné zkušenosti k velení BVP. Osádka, velitel a střelec, tak byla sestavena z vojáků bez potřebných zkušeností k provedení noční ostré střelby.


Věž střelnice:

Věž střelnice k řízení střelby je umístěna stranou od pojezdových drah, po kterých jedou při střelbě bojová vozidla, v nevhodném úhlu. Vzhledem k pozorovací vzdálenosti a nedostatečnému výhledu vlivem terénu nelze z věže pozorovat pohyb bojových vozidel po pojezdových dráhách. V čase střeleb (květen 21:30) panovala i špatná viditelnost. Řídící střelby tak nemohl zpozorovat, že BVP nejedou v jedné linii v důsledku, že jeden BVP zaostává v pohybu.


Technický stav 30mm kanónu:

Podle technika roty Jiřího Smetáka BVP nasazená při ostré cvičné střelbě byla v pořádku a po technických kontrolách. „Kontrola se dělala vždy před střelbou a pravidelně jedenkrát za rok,“ prohlásil při jednom z líčení u soudu.

 

Rozsudek

Za zásah bojového vozidla pěchoty při nočních střelbách na Libavé, který zranil dva vojáky, potrestal olomoucký okresní soud pouze velitele BVP Marcela Kulišťáka. Za ublížení na zdraví z nedbalosti mu uložil roční trest s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Zbývající dva obžalované, střelce vozidla a řídícího střeleb, zprostil soud obžaloby. Podle soudkyně nešlo v jejich případě o trestný čin. Ztotožnila se tak s návrhem obžaloby.


Obžalovaný Kulišťák měl povinnost hlídat si pozici. Nejedná se jen o nešťastnou náhodu. Jsme mezi vojáky z povolání, jde o bojové cvičení a bezpečnostní opatření je potřeba dodržovat. Nevědomá nedbalost je tady dána. Byť se mu bude zdát rozhodnutí nespravedlivé vůči ostatním, myslím, že během těch tří minut mohl bezpečnostní opatření dodržet,“ řekla soudkyně. Podle ní hrála svou roli i nezkušenost obžalovaného.


U zbývajících dvou obžalovaných, střelce vozidla a řídícího střeleb, který měl na věži střelnice na starost dodržení zásad bezpečnosti, rozhodla soudkyně o zproštění obžaloby. Ztotožnila se s návrhem obžaloby, že ze své pozice události ovlivnit nemohli. Řídící střelby podle soudu z řídicí věže nemohl rozdílnou vzdálenost BVP vidět, stejně tak jako střelec ze své pozice. „Porušení důležité povinnosti u nich prokázáno nebylo. Tu reálnou možnost zjistit ten stav, to zaostávání vozidla, neměli ti dva obžalovaní, ale pouze ten, který byl uznán vinným,“ řekl ČTK žalobce.


MO požaduje po veliteli BVP M. Kulišťákovi náhradu způsobené škody ve výši více než 2,2 milionu Kč. Jde o škodu na zasaženém BVP a bolestné a odškodné pro vojáky, kteří byli střelbou zraněni. Částka narůstá kvůli úroku z prodlení od počátku zahájení trestního stíhání v prosinci 2016.

 

Vyhodnocení příčin mimořádné události

Mimořádná událost, která vyústila k zasažení BVP střelbou a tím ke zranění vojáků, je v celém svém řetězci příčin a následků systémovým selháním, nikoliv jen selháním jednotlivce ve smyslu trestního stíhání a odpovědností za způsobenou škodu.


Primární příčina:

Velitel BVP M. Kulišťák byl jediným, kdo měl a mohl ze své pozice zaregistrovat zaostávání svého vozu. Byl obeznámen s bezpečnostními předpisy a jako velitel osádky nedodržel bezpečnostní opatření a nenařídil zastavení palby ve chvíli, kdy BVP nebylo v linii s ostatními. Pomáhal střelci odstranit závadu na úkor svých povinností. Při dodržení bezpečnostních předpisů by se zabránilo mimořádné události.


Sekundární nepřímé příčiny:

Nedostatečná vycvičenost velitele BVP a střelce. Pro velitele a střelce BVP to bylo první noční cvičení s ostrými střelbami. Jde zejména o odlišné podmínky vizuálního pozorování bojiště a rozeznávání cílů v noci. Otázka: prošli nácvikem vedení bojové činnosti, zejména střelby, v nočních podmínkách jak na pozici střelce, tak velitele BVP?


Nezodpovědné ustavení velitele BVP. Do funkce velitele BVP byl ustanoven ten, který nebyl k této funkci kvalifikován předchozím výcvikem. Proto ten, kdo jej do funkce velitele BVP jmenoval, se nepřímo podílí na vzniku mimořádné události.


Řídící střelby. Na věži střelnice má na starost dodržení zásad bezpečnosti. Ze své pozice na věži střelnice vzniklou událost ovlivnit nemohl, tj. zabránit střelbě zaostávajícímu BVP. Je to důsledkem toho, že z polohy věže vůči pojezdovým drahám nemohl rozdílnou vzdálenost jedoucích BVP vidět. Chybná poloha věže střelnice se tak nepřímo podílí na vzniku mimořádné události. Nepřímou odpovědnost za to nese ten, kdo schválil nevhodnou polohu věže střelnice tak, že z ní nelze sledovat dění na pojezdových drahách. Tím je vyloučeno, aby řídící střelby mohl včasným rozhodnutím zabránit nesprávnému provádění ostrých cvičných střeleb.


Nicméně, bylo při přípravě soudního řízení potvrzeno šetřením na místě, zda řídící střelby z věže střelnice nemá či má přehled o dění na pojezdových drahách?


IT vybavení střelnice. Nejde jen o to, že věž střelnice je nevhodně položena tak, že řídící střelby nemůže pozorovat dění na pojezdových drahách a včasným rozhodnutím zabránit nesprávnému provádění ostrých cvičných střeleb, ale skutečnost, že řízení střelby zamrzlo pomalu v praporkové době.


Proč není střelnice vybavena odpovídajícími IT technikou, počínaje kamerovými systémy, elektronickým vyhodnocováním zásahů na terčích, konče GPS sledováním pohybu bojových vozidel a tomu odpovídajícímu softwarovému vybavení nejen k záznamu dění na střelnici, ale především k analytickému vyhodnocování činnosti jednotlivých členů osádky bojových vozidel. O virtuálním vytváření bojového prostředí ani nemluvě.


V nákladech na munici cvičná střelba jednoho BVP-2 v rozsahu střelecké úlohy soudně řešené je řádově v hodnotě 100 tisíc Kč. Když by se spočítaly roční náklady střelnice na celý objem zde vystřelené munice všemi typy bojových vozidel, tanků, OT, BVP, tak up-to-date IT vybavení střelnice by činilo jen zlomek této částky. Pro ministerstvo obrany (MO) je zřejmě snazší vymáhat náhradu škody než se postarat o vybavení střelnice tak, aby odpovídalo soudobým potřebám výcviku osádek bojových vozidel.


Všechny sekundární nepřímé příčiny mimořádné události jdou za AČR, resp. MO.


Chyby v přípravě trestního řízení

Vyhodnocení funkčnosti 30mm automatického kanónu

Zdá se, že soud se nezabýval rozporem mezi tvrzením technika roty, že BVP nasazené při ostré cvičné střelbě byly shledány před střelbou v pořádku a skutečností, že kanón BVP M. Kulišťáka byl schopen vést střelbu až po nápravě závady na třetí zastávce. Bylo provedeno vyšetření, proč došlo ke selhání funkce kanónu a co bylo příčinou selhání? Bylo to funkční selhání, jehož příčinou byla chybná technická příprava kanónu ke střelbě, nebo se to stalo chybnou obsluhou kanónu a či chybným nabitím zásobníku municí?


Při každé havárii technického zařízení, tím spíše zbraně, ať má jakýkoli původ, součástí šetření je vyhodnocení technického stavu havarovaného zařízení. Že příčinám selhání funkce kanónu nebyla v procesním řízení věnována asi dostatečná pozornost, plyne z vystoupení všech účastníků řízení. Navíc takové vyhodnocení je důležité pro uživatele, tj. AČR, aby se včasným opatřením zabránilo možným selháním, které doprovázely šetřenou mimořádnou událost.


Balistické vyhodnocení střelby

Řidič BVP Bartošík vyslovil domněnku: „Střelec možná střílel na terč vedle, zmýlit si terč se může stát. Možné je podle něj také to, že došlo při střelbě k vychýlení kanónu vlivem zpětných rázů.“ Velitel BVP M. Kulišťák k tomu dodal, že náboj, který zasáhl vedlejší vozidlo, mohl být vadný. Nasvědčuje tomu podle něj to, že „z kanónu se střílí dávkami, ale jen jeden se vychýlil z osy a zasáhl vedlejší vozidlo”. Bylo těmto sdělením věnována pozornost?


Z toho plynou následující otázky:

- Kolik bylo vystřeleno ran, šest nebo sedm, či více nebo méně?

- Byla provedena střelecká zkouška, zda při střelbě na sousední terč je možné při konfiguraci poloh, které zaujímaly obě BVP při mimořádné události, zasáhnout sousední BVP?


Byly dopady střel na terč vystřelené kanónem BVP M. Kulišťáka na terčích dohledány, buď na jeho terči či na terči sousedního BVP k vyhodnocení skutečného zamíření kanónu BVP M. Kulišťáka, při níž bylo zasaženo sousední BVP, nebo dohledání nebylo vůbec provedeno.


U střelce BVP L. Niedermeiera rozhodlo o zproštění obžaloby mimo jiné to, že si nemohl zasaženého BVP zavčas všimnout, protože z pozice střelce má omezený výhled vpravo. Střelec při vedení palby zamiřuje kanón přes zaměřovač. Tudíž vidí cíl, na který zaměřuje.

 

Takže z toho plynou dvě alternativy příčiny zásahu sousedního BVP:

- Když vypálená střela zasáhla sousední BVP, tak jej střelec musel vidět ve svém zaměřovači před tím, než zahájil střelbu. To vyvrací výrok, že si nemohl zasaženého vozu zavčas všimnout, protože z pozice střelce má omezený výhled vpravo.

- Když se střelci na zaměřovači nezobrazoval sousední BVP, a přes to došlo k zásahu sousedního BVP, pak jeho zásah má původ v technické závadě na zbraňovém systému 30 mm kanónu, v systému řízení palby, zejména ve stabilizaci kanónu, resp. munici.


Byla provedena demonstrační střelba, aby se prokázala příčina, proč byl sousední BVP zasažen? Její provedení je důležité i pro uživatele, AČR, pro zdokonalení výcviku obsluh BVP a vyvarování se možných mimořádných událostí.


Technický stav BVP-2

Vždyť BVP-2, ze kterého byla vystřelena osudová rána, je zbraňový systém výrobně starý minimálně 28 let, morálně zastaralý ještě déle. Je ho technický stav je na hraně funkční spolehlivosti, možná už za přípustní hranou. To je obzvlášť významná okolnost pro bezpečnou funkci zbraňového systému. Z toho logicky vyplývá zásadní otázka, byla po inkriminované střelbě ověřena funkčnost zbraňového systému ve smyslu předepsaných technických podmínek? Bylo ověřeno, že pracuje bezchybně? Závada na funkci kanónu při cvičné střelbě svědčí o tom, že se dá o tom pochybovat.

 

Náhrada škody

Tvrzení obhájce, že za škody způsobené činností ozbrojených sil nebo vojáky odpovídá stát. to v případě mimořádné události nelze uplatnit. Zde se jedná nikoli o vztah mezi AČR a občanskou veřejností, ale o vztah mezi AČR, zaměstnavatelem, a vojákem, zaměstnancem. To upravuje zákon 221/1999 Sb o vojácích z povolání, část sedmá, Náhrada škody, hlava I, Odpovědnost vojáka za škodu způsobenou státu.

 

V paragrafu § 101 je uvedeno:

(1) Voják odpovídá státu za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany státu, odpovědnost vojáka se poměrně omezí.

(3) Zavinění vojáka prokazuje nadřízený, s výjimkou případů uvedených v § 104 a 106.

V § 102 se uvádí: Voják neodpovídá za škodu,

a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,

b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí, které hrozilo životu nebo zdraví, nebo škody, která hrozila majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem,

c) kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky.

Paragraf § 126 pojednává o zproštění státu za odpovědnost za škodu:

(1) Stát se zprostí odpovědnosti zcela,

a) byla-li škoda způsobena tím, že poškozený voják zaviněným jednáním porušil právní nebo jiné předpisy anebo rozkazy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen,

b) přivodil-li si poškozený voják škodu po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek 31) a služební orgán nemohl škodě zabránit, a jestliže tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

(2) Stát se zprostí odpovědnosti zčásti, jestliže skutečnosti uvedené v odstavci 1 byly jednou z příčin škody.


V duchu zákona je tedy zásadní, že zavinění vojáka prokazuje nadřízený. V tomto případě by to měl být velitel 71. mechanizovaného praporu, resp. velitel 7.mechanizované brigády v Hranicích, jejímž příslušníkem je M. Kulišťák, nikoliv MO v Praze, protože mu není nadřízeným. Navíc podle sdělení obhájců ani sama AČR nezjistila, že by někdo při osudných střelbách udělal chybu. Podle AČR se stala nešťastná náhoda.


Je tak krajně nespravedlivé, aby jen M. Kulišťák nesl odpovědnost za způsobenou škodu, viz § 126, odst. (2), ve výší přesahující částku 2,2 milionu Kč.


Ke srovnání úhrada za škodu podle zákoníku práce, zákon 262/2006 Sb. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti, § 257, odst. (2), nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. To omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. V aplikaci na škodu vzniklou mimořádnou událostí na Libavě by požadovaná úhrada by nemohla být vyšší než desetina částky požadované MO.

 

Závěr

Cvičná ostrá střelba ze zbraní je vždy stresující záležitostí i v mírové době. Proto při ní často dochází ke zkratovitému jednání, které vede někdy k mimořádným událostem. Což se stalo i M. Kulišťákovi a důsledkem je spáchání trestného činu a způsobení škody, ač prokázal se svým střelcem L. Niedermeierem učebnicový příklad chování vojenského profesionála v krizové situaci.


M. Kulišťák na základě důsledků vzniklých mimořádnou situací, by jistě teď řešil vzniklé problémy tím nejjednodušším způsobem. Položil by nohy na pult řízení a suše by oznámil řídícímu střelby: „Kanón nestřílí, tak i já nebudu střílet.“ A vyčkal by na technika roty až závadu na kanónu odstraní.


Je to však správné poučení pro chování v reálném boji? Nic neudělat k odvrácení krizové situace a nechat své spolubojovníky „na holičkách“. Na to ať si každý podle svého svědomí odpoví.


Pracovníci MO už na to „správně“ odpověděli. Předepsali M. Kulišťákovi úhradu vzniklé škody v plné výši, jak je to široce publikováno v tisku a na internetu. Určitě je to motivující pro zájemce o službu v AČR, když vidí, že i jim by se mohlo stát, že budou muset uhradit škodu, kterou způsobí v přípravě na službu vojenského profesionála v zájmu ČR. To rozhodnutí MO jistě „pozitivně“ přispěje k náboru pro službu v AČR.


V podstatě byla způsobena vedlejší škoda, která je nedílnou součástí výcviku, s jako takovou musí AČR počítat. Kdyby byl M. Kulišťák politikem, a ne vojákem, jak je, tak ona vedlejší škoda by mu byla eufemisticky připsána jako „kolaterální škoda“, za níž netřeba nést odpovědnost, protože vznikla pro ušlechtilé cíle a poslání.


Ale že je vycvičený voják, tak M. Kulišťák rozkazy plní bez odmluv a přes všechny překážky, které se mu kladou do cesty. Bez ohledu na následky, které si ve stresující situaci ani neuvědomuje, protože jeho hnací silou je splnit do všech důsledků uložený rozkaz. Tak jak jej k tomu vedli jeho nadřízení, velitelé 71. mechanizovaného praporu a velitel 7. mechanizované brigády.


To neznamená, že se má pouze říci: „Tak svět oplácí“.


Před odvolacím řízením by se měly kvalifikovaněji posoudit všechny příčiny, které vyústily v mimořádnou událost, jak stresové v důsledku nedostatečné vycvičenosti, tak funkčnost 30mm automatického kanónu a celého zbraňového systému.


Nestačí odsoudit jen na skutečnosti, že jediným původcem mimořádné události je velitel BVP, kdo měl a mohl ze své pozice zaregistrovat zaostávání svého vozu a tím, že nenařídil zastavení palby, zavinil vzniklé škody. Je třeba vzít do úvahy i technické příčiny, které by mohly být onou skutečnou příčinou vzniklé mimořádné události.


Pokud by se prokázalo, že mimořádná událost má technický původ, tak velitel BVP-2 M. Kulišťák by se dopustil pouze kázeňského přestupku nedodržením bezpečnostních opatření.


To vše by se mělo vykonat nejen k vynesení spravedlivého rozsudku jak ze strany trestní, tak za způsobenou škodu, ale i k napravení reputace samotné AČR, narušené nepochopitelným vymáháním škody MO na veliteli BVP M. Kulišťákovi.

 

Poznámka autora: Článek byl zpracován pouze na základě informací uvedených v denním tisku o průběhu soudního řízení.



Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
veterán Datum: 21.07.2018 Čas: 06:24

Jak fungovalo spojení? Jak mezi řídícím střelby a ve vozidle? Hlásil velitel BVP závadu na zbrani a jak na ní reagoval řídící střeleb? Jestli jsem to dobře pochopil, byly 3 střelecké úkoly a po splnění jednoho úkolu byl přesun do další pozice na další úkol. Hlásili velitelé jednotlivých mašin splnění úkolu řídícímu a ten vydával pokyn k přesunu do další pozice? Dal by řídící střeleb povel k přesunu na další pozici pokud by neměl potvrzené od všech posádek splnění úkolu? Je schopen řídící střeleb je vést, i když nevidí vozidla? Několikrát jsem na té střelnici jako velitel BVP byl, naštěstí s jiným útvarem. Je to zbabělost hodit vše na nového kluka. Pokud mám nezkušené vojáky, musím tomu i přizpůsobit výcvik. Předpokládám, že kluci jako nezkušení neměli před první ránou ručně natažený kanon a zatímco ostatní stříleli, oni teprve "pumpovali" a pak se snažili vše dohnat. Ale od toho tam má být řídící, aby měl informace od střílejících, pokud je nemá, tak si je vyžádá a na základě toho, řídí dál průběh cvičení. Jinak tam může sedět vycpanej jezevec, taky nic neuvidí, taky za nic nemůže.

avatar
flash666 Datum: 25.06.2018 Čas: 19:01

Dovolil sem si udelat v Arme 3 s RHS Rus jednotka mensi rekonstrukci, optika by mela snad odpovidat, to mohou potvrdit zdejsi jedinci, vzdalenost cca 220m, vozidla sem umistil baj voko stejne, tak aby cilove nesvitilo na horizontu. Samozrejme ze to neodpovida vubec tomu co videl a nevidel strelec, ale aspon dle tohoto musel mit strelec bvp v zamerovaci, kdyz strilel na 200m nebo strilel na slepo... nemohl strilet nejak moc hodne doprava na tu vzdalost aby strela prosla dverma vzadu a udelala popsana zraneni, posadce...

v tutom odsazeni to zacina registrovat zasahy na bvp
https://steamuserimages-a.akamaihd.net/ugc/947327626494766672/D8C0C2C62D6C502FD6E59F06D9893254283CBC56/

avatar
flash666 Datum: 25.06.2018 Čas: 18:26

me zarazi ze se vubec neprovedla rekonstrukce jak se to melo udajne stat, dale pak jakto kdyz udajne vystrelil davku 6-7 vystrelu tak pratelsky BVP zasahla jenom jedna apod. na 200m 2a42 nebude mit takovou nepresnost, a o ridicim se nebudu ani vyjadrovat...

Byla BVP osvetlena jak mela?
Co znamena ze strelec nemohl videt BVP napravo, snad bud ho videl nebo nevidel v zamerovaci, kanon by nemel strilet mimo zaber zamerovace... pokud ho ,,nevidel" kvuli tomu ze ho proste v NVG nevidel je jina

jinak rozsudky soudu nejnizsich instanci bych vubec neresil, to je komedie co se tam odehrava... to nema se soudnictvim nic spolecnyho, to je jako si jit pro rozsudek na mimibazar, a rek bych ze jsou to i stejny lidi

avatar
JirkaM Datum: 20.06.2018 Čas: 23:18

V roce 1999 jsem si třikrát vystřelil ze samopalu na cvičení na Libavé.

1. byl jsem naprosto dezorientovaný, vojáci z povolání byli pečlivě schovaní daleko ode mne
2. průměrné IQ vojáků z povolání v okruhu 100 km bylo na hranici demence, možná pod ní

Podle mě je trestání Kulišťáka naprosto nefér. Buď je nepříčetný, nebo prostě dělal co mohl a nehody se prostě stávají.

avatar
Charlie Datum: 20.06.2018 Čas: 13:48

Mě by zajímalo, jestli někdo udělal rekontrukci události, aby si soud dokázal představit, jaký hovno je z Bevka v noci vidět. Bába co to soudila si podle mě představila tank, kterej viděla v televizi, jak jede pred jejím SUV po silnici a řekla si "ten ho musel vidět" a bum, máme rozsudek.

To samozřejmě neřeší, že je to primárně průser armády, která to měla vyšetřit, dát odškodný a k civilnímu soudu se to nemělo vůbec dostat.

Každopádně tu máme chudáka kluka, kterej dolatil na tragickou souhru událostí a pár dalších kluků, který ho maj do konce život a"na krku", minimálně u sebe v hlavě. A pak se bude brečet, jak sou nenaplněný tabulkový místa...

avatar
Zbrojir Datum: 18.06.2018 Čas: 20:08

1. Skutečnost, že v takové situaci, kdy někdo v mezních podmínkách udělá při výcviku chybu, nakonec odsoudí „spolubojovníka“, poškozenému nijak nepomůže, spíše je třeba vyřešit kvalitní systém odškodnění a péče o zraněné či pozůstalé.

2. Jednalo se o řetězení více chyb a nedostatků, od nedokonale vybavené střelnice, přes nezvládnutí řízení střeleb na profesionální úrovni až po selhání min. dvou nezkušených členů osádky (zde vycházím jen z textu článku).

3. Za spravedlivé v tomto modelu určování viny (a já s ním mám velký problém) by tedy muselo být proporcionální rozdělení odpovědnosti mezi státní instituci – ozbrojené síly, velitele odpovědné za inkriminovaný výcvik ve střelbě z BVP až po cvičící vojáky. Největší podíl na takové události má nepochybně ten, kdo nezajistil odpovídající materiální podmínky a profesionální řízení výcviku, nikoli pod stresem situace chybující nezkušený voják. Navíc nevím, zda bylo vůbec prokázáno, že „velitel“ o zaostávání svého vozidla v sestavě vůbec věděl….

4. Stávající model, kdy orgány činné v trestním řízení celé měsíce studují konkrétní mimořádnou událost a primárně hledají, komu „přišít“ vinu, kdy obvinění institucí (zejména státních) a vysokého managementu je zde tabu, je zjevně nespravedlivý. Znám-li výsledek, vždy najdu argumenty, co ten, či onen mohl udělat více tak, aby k mimořádce nedošlo. Jenže tyto informace mám zpravidla až ex post.

5. Pokud si vzpomínám, podle stejného modelu chtěli odsoudit i onoho řidiče, kladli mu za vinu, že ačkoli dítě bylo mezi matkou a tchýní, mimo rizikový prostor, nevystoupil a ženy na svůj manévr, couvání na parkovišti obchodního domu, neupozornil. Dítě se jim v nestřeženém okamžiku vzdálilo, přímo pod couvající vůz a vzhledem ke své velikosti jej nebylo možné registrovat ve zpětných zrcátkách. Dle žalobce a soudů nižších instancí měl řidič s takovými rizikem počítat…. nejvyšší instance naštěstí přinesla velmi osvícený výklad… Mj. zkuste dnes takto někoho oslovit, min. ve třetině případů vám podobné dámy vynadají, abyste je neotravoval… Obdobně spravedlivé je i odsouzením personálu vlaku, kde vypadlo dítě, ačkoli se léta ví, že dveře předmětných vagonů jsou hodně problematické a k takovým mimořádným událostem v minulosti došlo vícekrát, i v mém příbuzenstvu je jeden mrtvý, dráhy vadu přiznávají a vagony dodatečně postupně vybavují alespoň signalizací. Verdikt soudu zní, že někdo dobíhal vlak a patrně nedobře zavřel dveře, a personál vlaku má dle předpisu bezpečné uzavření dveří vždy řádně zkontrolovat, jelikož to prakticky není zvenku vidět, musela by průvodčí na každé zastávce obcházet vlak a všechny dveře raději zavírat sama, na to fyzicky ženská prostě nemá (zkuste si zavřít tolik těžkých dveří krát x stanic a zastávek na trati a ještě plnit další povinnosti), a to nikdo neřešil čas potřebný pro jednu takovou zastávku…. Já bych učinil vyšetřovací pokus nejen, jak a kdy se nedovřené dveře mohou samy otevřít, což učinili, ale také, zda drahami určený personál může vůbec všechny na něj kladené požadavky v rámci jízdního řádu (časový harmonogram) reálně zvládnout. Z praxe víme, že se dá velmi dobře stávkovat i přesným dodržováním předpisů… Současný model umožňuje vyvinit se organizacím z odpovědnosti tak, že vytvoří prakticky nesplnitelné předpisy, pokud dojde k mimořádce, vždy se najde někdo z „obyčejných“, co vše nedodržel… Viníka jsme našli a tím naše mise končí, k soudům se chodí pro rozsudek, nikoli pro spravedlnost, a to je naprosto špatně.

avatar
Sanyo Datum: 18.06.2018 Čas: 18:21

Neměl výcvik na velitele a byly to jeho první noční střelby. Prostě namíchaný koktejl k tomu, aby se stal průser. Vina jednoznačně na straně toho, kdo mu nařídil, aby velel.

avatar
Jura99 Datum: 18.06.2018 Čas: 17:19

já vám sice rozumím, okolnosti při střelbě BVP byly dost nešikovné, ale co myslíte, že bude mít horší dopad na morálku vojáků? a) vědomí, že když udělám v nějaké mezní situaci chybu, že se za mě armáda nepostaví nebo b) vědomí, že když mi nějaký méně zdatný ustřelí nohu, ačkoliv já žádnou chybu neudělám, řekne se, že to se někdy stává a že mám prostě smůlu. Příklad s dítětem je trochu odlišný, dítě bylo nižší než obrys auta ve zpětném zrcátku a řidič ho neviděl ani při nastupování do auta a nic nenasvědčovalo, že se tam někdy nějaké dítě vyskytne. Zde přinejmenším mohlo velitele BVP trknout, že jeho vozidlo má zpoždění v jízdě i střelbě (jestli jsem dobře pochopil článek) a že se může v cílovém prostoru objevit sousední vozidlo.

avatar
Zbrojir Datum: 18.06.2018 Čas: 10:59

Ještě něco k výhledu z vozidla.

V článku a v některých komentářích zde se operuje s pozorovacími sektory jednotlivých členů osádky BVP.

S odstupem cca 30 let bych si dovolil vyslovit svůj názor, pokud se mýlím, někdo mě opraví.

Šlo o střelbu v noci, tzn., že klasické denní periskopy jsou, mj. i s ohledem na to, že oči osádky jsou při pozorování v noci přizpůsobeny zelenému světlu noktovizorů, za omezené viditelnosti prakticky nepoužitelné, najít v nich vzdálenější, téměř neosvětlená vozidla, cíle, překážky apod., je krajně obtížné až nemožné, navíc činnost osádky je při cvičení časově dost limitována. Výhled z pomocných periskopů lze celkem dobře použít např. na osvětlené točně u věže.

Světelné podmínky (vnější osvětlení) se mohou v noci lišit o celé řády a dle toho se mění i podmínky pro pozorování s noktovizory, aktivní režim (přisvícení) pomáhá, ale obecně špatné světelné podmínky zcela nezachrání. Aktuálně používaná generace bude patrně o poznání lepší, než ta v 80. letech.

Řidič, denní hlavní periskop se mění za přístroj NV, výhled jen v před, s širším zorným polem, bez zvětšení, reálný dohled spíše jen desítky metrů před vozidlo, tak, aby mohl při řízení vozidla reagovat na terén. Hlavní i ostatní pomocné periskopy jsou umístěny poměrně nízko, přes vyšší porost nemusí vůbec vidět. Rozhled řidiče rovněž ovlivňuje členitost terénu, dráhy střelnic ale bývají poměrně rovné, porost by měl být upravován tak, aby neomezoval výhled, pravděpodobnost, že by mohl registrovat ostatní vozidla sestavy, je téměř nulová. To už by mu musely najet téměř před vozidlo, tedy v podstatě vyjet ze svých drah. Při jízdě se musí soustředit na správné vedení vozidla, pokud to není opravdu zkušený mazák, znalec dané střelnice, zbytku osádky s orientací pro vedení palby nepomůže.

Střelec, v noci střílí před noční systém, obraz ze zvětšením, poměrně malé zorné pole, cíl vyhledává otáčením věže a změnou elevace zbraní, argument, že nemá výhled doprava je tudíž poněkud problematický, protože může a má terén propátrat ovládáním zbraní, tedy i natáčením věže (systematické propátrávání terénu v předpokládaném směru - tímto způsobem vyhledává cíl). Samozřejmě, že střelec nemá nadměrně vychylovat zbraně do stran a mířit mimo sektor palby, ale než zahájil palbu, měl být přesvědčený, že míří na určený cíl (patrně asi i byl...). Vzhledem k zornému poli NV zaměřovače bych očekával, že před střelbou mohl vidět (registrovat) i sousední vozidlo, které zasáhl (nebylo zase tak blízko, aby se výrazněji projevila zástavbová vzdálenost kanon-zaměřovač), rovněž bych očekával, že oproti předpokládanému směru palby, musel mít citelně více natočenu věž doprava. Střílel však za takových podmínek údajně poprvé, a výhled z NV je na hony vzdálen běžnému obrazu...

Velitel má kombinovaný přístroj (denní/noční) se zvětšením a větším zorným polem než střelec v otočné věžičce, ostatní pomocné periskopy mu v noci s omezeným osvětlením moc nepomohou, nevýhodou nízkých BVP sovětské koncepce je malá výška přístrojů nad terénem, kdy v členitém prostředí s vyšším okolním porostem nemusí mít ani velitel dobrý přehled o situaci v širším okolí, to byl problém zejména při taktických cvičeních v opravdu členitém a zarostlém terénu. V takové situaci je řešením ztráty orientace vysunutí se velitele z příklopu do pochodové pozice, to ovšem při střelbách bez souhlasu řídícího nesmí.

Reálný výhled osádky BVP v noci je podstatně horší, než ve dne, a to nejen co do kvality obrazu, ale i co do skutečných pozorovacích sektorů jednotlivých členů. Přístroje NV jim sice dávají schopnost vozidlo řídit, orientovat, navádět a zaměřovat jeho palubní zbraně, nároky na jednotlivé členy a jejich vzájemnou součinnost jsou však podstatně vyšší, takže je naprosto logické, že nováčci bez odpovídající praxe zpočátku dělají časté a někdy i opravdu hrubé chyby.

Neznáme většinu podstatných detailů, terén, výhled pro jednotlivé aktéry, stav BVP a jeho zbraní, povely a hlášení věž-vozidlo, vnitřní komunikaci osádky, pokud jsou zbraně OK, tak finální chybu udělal střelec, protože vypálil min. v rizikovém směru a téměř s jistotou na jiný cíl. V konečném součtu je to však riziko, se kterým se musí u výcviku vojáků, nováčků zejména, počítat, a armáda by měla být připravena nést za něj plnou odpovědnost, zejména řádně odškodnit poškozené, analyzovat vzniklou MÚ, přijmout potřebná racionální opatření, mj. zlepšit kvalitu výcvikových zařízení a zabezpečit skutečně profesionální řízení výcviku, a neházet automaticky odpovědnost na v hierarchii ozbrojených sil nejslabší články.

Takto se ale chová prakticky celá naše společnost... byl jsi sice v mezních podmínkách (nováček při střelbě v noci, zejména nefunguje-li vše OK, na limitu nepochybně je), udělal jsi ale chybu, máš holt smůlu.... až některá osvícená rozhodnutí vyšších soudů ukazují, že ne vždy se má za každou cenu stanovit viník (viz přejeté dítě v garážích obchodního domu, kdy požadavky obžaloby kladené na řidiče soud označil za nepřiměřené a věc za nešťastnou náhodu. Souzený řidič si jistě "užil" své.... Podobně jako i souzení vojáci, možná se spravedlivého rozsudku nakonec dočkají, ale to může trvat.

V jednom komentáři se zde popisuje reakce ozbrojených sil, nahrávání poučení vojáků na videozáznam, trapné, ale pro současnou dobu naprosto typické. Kdyby se měla věc postavit tak, cvičte, ale nikomu se v žádném případě nesmí nic vážného stát, nebo řídícího cvičení, či další odpovědné vojáky zavřeme, tak se nakonec bude cvičit max. pořadová příprava na nástupišti a raději zcela beze zbraní….

avatar
Jura99 Datum: 18.06.2018 Čas: 08:09

"nehody se stávají". To je bohužel už zastaralý pohled na věc. Nejsme v Rusku ani v minulém století, kde se na nějakou tu oběť nehledělo. Jednotlivec má právní ochranu. Nehoda je únava materiálu, ale nikoliv nedbalost, nešikovnost či neschopnost jedince. Vztáhněte si to na civil, po dálnici jezní mraky kamionů, řidiči jsou všelijací a podmínky také všelijaké. Také odpustíme nějakou tu řetězovou havárii, protože sněžilo, řidič byl nezkušený a nehody se stávají ? Vojáci musí mít jistotu, že se za ně velení postaví, ale jen pokud jsou v právu. Postavit se za viníka-vojáka znamená ublížit oběti-vojákovi, který z těch vojáků má právo, aby se za něj velení postavilo ?

avatar
Tesil Datum: 17.06.2018 Čas: 20:04

Nehody se prostě stávají.Velení se mělo za vojáky postavit.
Během ZVS jsem byl svědkem jak střelec BVP při nočních střelbách vypálil směrem k obloze.Zaměnil svit měsíce za podsvícený terč.
Vedoucí okamžitě ukončil střelby a pokračovalo se druhý den.

avatar
fotr Datum: 17.06.2018 Čas: 19:08

Děkuji za výborný článek a jen bych rád něco podotknul, při ZVS jsem se několikráte účastnil střeleb z BRDM 2RCH, nejdříve jako střelec a poté i jako velitel vozu, většina z vás jistě ví že byl vybaven kulometem 7,62. Pokud se střílelo z rojnice nebo ne, vždy jel za BRDY UAZ s radiostanicí a v něm odpovědná osoba za střelby která pomocí stanice, případně pomocí světlic okamžitě reagovala pokud nebyl dodržen nějaký parametr nebo někdo ohlásil závadu. Neexistovalo aby seděl na věži odkud na vozidla plnící zadané úkoly neviděl!
Souhlasím s článkem, armáda vyřešila problém tím nejjednodušším způsobem a veškerou vinu a škodu hodila na velitele vozu. Víc je nezajímalo. Zajímat je ale mělo, pochopitelně, už jen třeba to že střelec vidí cíl v zaměřovači, pokud v něm viděl druhé OT, neměl střílet, pokud viděl terč/cíl a střela šla tak výrazně jinam, chyba je v technice. No a to že řídící střeleb na střelby nevidí, to už je snad úplný výsměch, ne? Fakt mě moc mrzí jak to ti postižení odnesli a doslova mě prudí že viníkem byl pouze onen jmenovaný, jediný člověk. Špatná, velice špatná vizitka naší armády, respektivě jejího nejvyššího velení.

avatar
Hlinsky Datum: 17.06.2018 Čas: 14:06

Řídící střelby musí mít přehled, má zodpovědnost! Pokud z věže nemá přehled, nemohou se střelby uskutečňovat!
I myslivci v tom mají jasno!

avatar
Czertik Datum: 17.06.2018 Čas: 13:05

2a42
zadna pripadova studie se vydavat nebude, kdo za to muze je prece dle soudu i vojaku jasne, neni treba nic napravovat. to ze to bude pro bojeschponost a pripravenost armady a hlavne jeji vedeni, velmi spatne je vec uplne jina, ale tem lidem nejde o kvalitu, ale o koryta, bohuzel.

avatar
sgtlk Datum: 17.06.2018 Čas: 11:16

O téhle prasarne se v acr mluví od momentu, kdy se stala. Většině z těch, co slouží, byla zároveň jasne, že to dopadne přesně tak, jak to dopadlo. Systém je nastaven spravne, technika neselhala, selhal jednotlivec s nižší funkci a toho vosolime. Brabci na střeše si o tom povidali.
A poučení, jaké si z toho acr vzala? Od té mimořádky se všechny poučení, které musí postoupit cvičíci před každým použitím ostré munice, bez ohledu na zbraň, druh i razi, nahrávají digi kamerou tak, aby byl vidět průběh poučení a obličeje všech cvičících, a záznamy se uchovavaji. Zejména jde o tu pasáž, kdy zaznívá, že "cvičíci je povinen zastavit střelbu samostatně nebo na povel řidiciho střeleb nebo řídiciho na úseku....... -pokud dojde ke ztrátě orientace". Jinak řečeno, nejde o to, zabránit opakování takového průseru, ale jde o to, aby, to bylo snadnější na někoho hodit. Ani zdaleka nejde o první případ, který acr takto "vyřešila". Namatkou me napadá Techotin.

arr