TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Syrské chemické zbraně – Jak by probíhalo jejich zajištění I.

Datum přidání 22.07.2013    Rubrika rubrika: Události     komentáře 6 komentářů    autor autor: Mgr. Ondrej Rajkovič

Při diskusi u článku popisující cvičení Joint Operational Access Exercise 13-03 se objevil názor, že schopnosti výsadkových jednotek US Army nebo expedičních jednotek US Marines by bylo dobré využít pro případné zajištění chemických zbraní v Syrii. Protiargument z mé strany zněl, že pro splnění tohoto úkolu by velení ozbrojených sil USA vybralo spíše jednotky pro speciální operace než konvenční expediční jednotky. Na následujících řádcích se pokusím, co nejdetailněji popsat proč zastávám takový názor.

Mariňáci MEU

Foto: Vylodění expediční jednotky námořní pěchoty MEU (Marine Expeditionary Unit) / Wikipedia

 

Základní bod, kolem kterého se následně točí veškerá ostatní argumentace, se týká velikosti nasazených sil. V případě nasazení konvenčních expedičních jednotek půjde o nasazení řádově stovek vojáků a mariňáků přímo v operační oblasti. Expediční jednotka námořní pěchoty MEU (Marine Expeditionary Unit) čítá 2200 mariňáků a několik desítek vozidel od tanků M1 Abrams přes lehká obrněná vozidla LAV-25 až po HMMWV a Mk 23 nákladní vozidla.

 

Na druhé straně praporní výsadkové uskupení z 82. výsadkové divize čítá kolem 1200 výsadkářů a podstatně méně vozidel než MEU. Pro nasazení kteréhokoliv, nebo i obou, uskupení takového druhu před zasazením pozemních sil do oblasti by jejich transportní součásti musely čelit dvěma liniím překážek.

 

První z nich je tvořena schopností označovanou jako antiaccess. Jako „antiaccess“ (dále jen A2) jsou označovány „takové schopnosti a aktivity, které jsou většinou dalekého dosahu a jsou použity na zabránění protivníkovi v získání přístupu do operační oblasti.“[1] Pokud bychom zašli do větších detailů tak to v případě Syrie znamená existence a akceschopnost všech stihacích strojů, raketových systémů protivzdušné a pobřežní obrany a všech hladinových i podhladinových plavidel. A jako nový prvek jsou zde i schopnosti v kyberprostoru, které není radno podceňovat.

 

Video: Obojživelný výsadek jednotek MEU / YouTube

 

Druhou linií překážek je pak „area-denial“, tedy „schopnosti určené ne na zabránění vstupu protivníka do oblasti, ale na omezení jeho svobody pohybu uvnitř oblasti.“[2] V tomto případě se jedná o veškeré protiletadlové prostředky krátkého dosahu (ať už v podobě střel krátkého dosahu nebo hlavňové prostředky protivzdušné obrany), také prostředky pobřežní obrany krátkého dosahu, ale i minová pole.

,

I když Syrie nepatří mezi státy s prvotřídní obranou území, která je navíc narušena probíhající občanskou válkou, současný stav má stále daleko k otevřenému prostoru. Je tedy nutné překonat obě linie překážek pro úspěšné zasazení sil do prostoru, aby bylo možné úspěšně aspoň začít operaci.

 

Celkově je možné se na zasazení sil do prostoru dívat přes graf relativní převahy, který představil ve své knize Speciální operace současný velitel USSOCOM admirál William H. McRaven.

 

graf

Foto: Graf relativní převahy / Hotextract

 

„Relativní převaha je stav, který nastává, když útočník, obvykle méně početný, získá rozhodující výhodu nad silnějším, anebo dobře chráněným obráncem.“[3] McRaven dále píše o třech zásadách relativní převahy. Pro tento článek bych rád dal zatím do pozornosti dvě. Relativní převahy se (většinou) dosahuje ve vrcholném okramžiku střetu. A jakmile je relativní převaha dosažena, nesmí být pro zajištění vítězství přerušena. Samotný graf relativní převahy velmi jednoznačně ukazuje, že šedivá oblast zranitelnosti musí být co nejmenší, tedy že čas, kdy je dosaženo relativní převahy, musí být co nejkratší.

 

V případě výše uvedených konvenčních sil se ukazují dvě hlavní problémové oblasti. První se týka rychlosti dosažení relativní převahy. I pokud by izraelský útok na baterie střel P-800 Jachont dokázal eliminovat všechny tyto střely dodané z Ruska, v arzenálu syrské armády jsou stále střely P-5 Pjatjorka a P-15 Termit s dosahem 80 – 450km.

 

Tyto střely nemusí ani přímo ohrozit blížící se obojživelné uskupení, ale jejich radary dokáží včas toto uskupení odhalit a moment překvapení, na kterém je z velké části relativní převaha postavena, bude ztracen. Objoživelný výsadek je tedy nejvíce ohrožen ve fázi získávání relativní převahy. Pokud ji, ale získá – ať díky momentu překvapení nebo pouze silou zbraní – potom má velkou šanci si ji udržet.

 

Video: Výsadek jednotky 82. výsadkové divize z letounů C-17 / YouTube

 

Naproti tomu má praporní výsadkové uskupení větší výhodu v získávání relativní převahy. Letouny C-17 vezoucí výsadkáře a jejich materiál letící ze základen v USA dokáží překonat oblast pokrývanou protivzdušnou obranou podstatně rychleji než námořní expediční svaz oblast pokrývanou protilodními střelami a hladinovými/podhladinovými plavidly.

 

Krom toho jsou v blízkosti Syrie vhodně umístěny letecké základny, odkud mohou startovat stroje pro mise SEAD (Suppression of Enemy Air Defences – potlačení protivzdušné obrany protivníka). Tak bude značně omezena hrozba ztrát na životech i na materiálu ještě v dopravní fázi.

 

Vysazené uskupení tedy získá relativní převahu v okamžiku, kdy vyrazí z doskokové zóny k svému cíli. Problém, zde ale nastává ve fázi, kdy pozemní síly svůj úkol splní a bude potřebné je vyzvednout z cílové oblasti. Pravidlo o udržení relativní převahy zde nebude ohroženo jen v případě výsadku na zemi, ale bude se také týkat seskupení (ať již leteckého nebo aeromobilního), které bude pověřeno jejich vyzvednutím.

 

Závěrem je tedy možné s jistotou prohlásit, že právě velikost konvenčního svazku pověřeného splněním daného úkolu bude jeho největší překážkou. Expediční jednotka námořní pěchoty totiž nečítá pouze praporní výsadkový prvek, ale také námořní svaz, který ji přepravuje. A praporní výsadkové uskupení čítá také dopravní a doprovodné stroje pověřené jeho vysazením. Velikost konvenční jednotky potřebná pro splnění daného úkolu je tedy největší překážkou pro úspěšné splnění tohoto úkolu.

 

Další díl bude zaměřen na speciální síly SOF.



[1], [2] Joint Operational Access Concept, Version 1.0, 17 January 2012, str. 6

[3] McRaven William H., Speciální operace. Jota. Brno 2006. str. 8

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Ondrej Rajkovic Datum: 23.07.2013 Čas: 08:27

ad Pandur - Celkem pochybuji, ze by USA byly ochotne se angazovat v dalsim konfliktu takoveho charakteru. Mate pravdu, ze jejich zamerem je zbavit se Asada a prave proto podporuji povstalce. I kdyz zde je to velmi nebezpecna hra protoze i kdyz Asad se celkem ma k Hizbalahu tak porad ma celkem dost zdraveho rozumu aby nechal sve chemicke zbrane tam kde jsou. Duvodem je udrzeni Ruska na sve strane.
Takze USA se zde nachazeji v celkem zajimave pozici. Podporuji povstalce, aby svrhli Asada, ale jsou pripraveni proti nim zakrocit, aby se chemicke zbrane nedostaly do rukou Al-Nusra/AQI pripadne dalsim podobnym skupinam.

avatar
Pandur.cz Datum: 22.07.2013 Čas: 23:44

Obávám se, že samotné chemické zbraně nejsou tím pravým důvodem zvažované intervence. Primární cíl Izraele (a USA) je zřejmě oslabení Hizbaláhu a vypráskání Íránu a jeho vlivu z oblasti Sýrie.

Sýrie bez Asada a strany Baas představuje pro Hizbaláh značný problém v podobě ztráty přímé finanční a materiální podpory ze strany Íránu. Ovládnutí země sunitskými povstalci rovněž znamená značné omezení vlivu šíitského Íránu v oblasti. Z pohledu Izraele je to šance, kterou si zřejmě nenechají ujít.

Zařazení Hizbaláhu na seznam teroristických organizací ze strany států EU (dosud k tomuto kroku dlouhodobě neochotných) je vskutku zajímavým náznakem událostí příštích.

avatar
kubo4747 Datum: 22.07.2013 Čas: 20:39

Ale ja som nespomínal, že komu padnú do rúk alebo čo by sa mohlo udiať. Ja som len hovoril o tom, že celá propaganda, myslím tým tá zlá propaganda namierená proti Asadovi je len výmysel západu. Nie, že by Asad nerobil zle, ale vôbec to nie je tak, ako nám to píše internet a média. Stále lepšie je, keď Asad má chemické zbrane ako povstalci, lebo tí ho chcú zvrhnúť a neváhali by to použiť.

avatar
Ondrej Rajkovic Datum: 22.07.2013 Čas: 15:15

Kubo - V tomto pripade by sa jednalo o zasah v pripade ze by chemicke zbrane padli (alebo by hrozilo, ze padnu) do ruk povstalcov. A to najma z toho dovodu, ze jednou z najsilnejsich (ak nie najsilnejsou) povstaleckych frakcii je Al-Nusra, ktora z istej casti spolupracuje s AQI (Al Kaida v Iraku). Pokial by sa Al-Nusra/AQI dostala k chemickym zbraniam potom by to bol problem pre vsetkych, nielen pre Asadovych lojalistov a civilne obyvatelstvo.

avatar
kubo4747 Datum: 22.07.2013 Čas: 14:51

Najprv sa musí potvrdiť, či chemické zbrane použil Asad alebo povstalci, ale ak sa k ním odstali povstalci, tak to boli určite oni. Ono totiž v každej občianskej vojne vždy každý viní len vládne jednotky, čo sa snažia povstanie potlačiť, oni sú vždy najhorší, ale pritom, taký istý, ba niekedy aj horší sú práve povstalci. Oni tak isto terorizujú ľudí, zabíjajú a pod. Masakru môžu vykonať aj povstalci a hodiť to na Asada nie je žiadny problém, predsa kto by vinil povstalcov, že? V každej občianskej vojne sú povstalci taký hajzli ako aj sama vláda. Vždy! A je jedno kde tá občianska vojna vypukla.

avatar
Bradley01 Datum: 22.07.2013 Čas: 13:37

Výborný článek, takový článek je přesně tématika, kterou je potřeba na AN řešit, názory skutečných znalců problematiky pro ty kteří se nevyznají a chtějí si svoje vědomosti obohatit. Více takových článků a více takových přispívatelů....

arr