Umělá inteligence pro bojová vozidla pěchoty CV90 MkIV

Společnost BAE Systems se minulý týden zúčastnila ... Více

Nové verze vozidla ASCOD 2 se představily na Eurosatory

Pařížský veletrh Eurosatory je místem, kde se ... Více

Armádě České republiky se odkrývají nové schopnosti BVP PUMA

V Austrálii je diskutován program „Program ... Více

Zimní výcvik střediska aktivních záloh 601. skss

Rota aktivních záloh u 601.skupiny speciálních sil ... Více

Události

Syrský Manbidž: testovací bod vzájemných vztahů velmocí?

Datum přidání 15.06.2018    Rubrika rubrika: Události     komentáře 9 komentářů    autor autor: Ondřej Krátký

USA a Turecko nedávno (překvapivě) představily společný rámcový plán dohody o rozmístění sdílených (americko – tureckých) bezpečnostních jednotek v prostoru syrského Manbidže, stejně jako společný plán na řešení tamní bezpečnostní situace.

Foto: Turečtí vojáci; ilustrační foto / Public Domain

 

Daný plán předběžně počítá s odsunem jednotek Strany kurdských pracujících (PKK) za východní břeh Eufratu, posílením městské vojenské rady, vytvořením civilní rady a návratem vysídlených Arabů a Kurdů zpět do svých bydlišť.

 

Věc má několik důsledků, které stojí za to zdůraznit:

1. Po delší době se jedná o konkrétní výstup americko – turecké spolupráce. K němu dochází, aniž by se u obou hráčů cokoli podstatnějšího (viditelného) změnilo – Erdoganova administrativa stále zůstává prakticky stejná; Trumpova sice prochází poměrně dynamickými změnami, politické otěže ale, zdá se, přesvědčivě drží v rukou americký prezident, který jen „jak kulisu“ průběžně obměňuje svůj tým.

 

Pokud budou v Turecku brzy nadmíru významné celonárodní volby, mohla by v nich mít pro Erdogana spolupráce s Trumpem spíš neutrální či lehce negativní vliv; v tomto světle je tak cílem koordinace s Washingtonem spíš nastolení pozitivního dojmu voličů, který bude pramenit z eliminace nebezpečí ze strany PKK (resp. syrských PYD), jehož by daná koordinovaná operace měla dosáhnout.

 

2. Ze strany PYD je americká spolupráce s Tureckem vnímána jako zklamání, neboť v jejich řadách převládal pocit, že pokud se USA přeci jen na něčí stranu přikloní, bude to právě na tu jejich. Tím spíš, že vztah USA – Turecko je více hráči dlouhodobě vnímán jako odumírající, popřípadě mrtvý. O to víc působí daný dílčí výstup překvapivě.

 

3. Kromě praktických aspektů (pro Ankaru odsun kurdských jednotek do potřebné vzdálenosti, pro Washington další posílení americké přítomnosti v Sýrii – byť za pomoci v zemi stejně jako USA nelegálně působícího Turecka) jde i o oboustranné testování toho, zda je resuscitace vzájemné strategicko – vojenské spolupráce Turecka a USA ještě možná, resp. s jakým výsledkem a bonitou.

 

Obě země si z hlediska svých vzájemných vztahů zejména po zvolení Donalda Trumpa prezidentem prošly náročným obdobím, vyznačujícím se mimo jiné americkou podporou jak jednotkám Kurdských demokratických sil (SDF), tak v Sýrii přítomného „klonu" tureckých PKK, tj. Straně demokratické jednoty (PYD), případně údajnou americkou podporou Fethullaha Gulena (či rovnou, jak se mnozí Turci dodnes mohou domnívat, na tuto podporu navázaným pučem osnovaným CIA proti samotnému tureckému prezidentovi...).

 

4. Kromě vlády v Damašku se na americko - tureckou spolupráci dívá s určitým neklidem zejména Rusko. To mělo jednak USA i Turecko slibně „rozhádané" (přičemž USA /pro Rusko pozitivně/ diskreditovaly západní reakce na Trumpa a s Tureckem vstoupilo Rusko v jistý druh aliance stran /nejen/ Sýrie), jednak Turecko zaháčkované vojensko - diplomaticky (spoluprací či aspoň koordinací v Sýrii), ale i vojensko – obchodně (plánovaný prodej systémů S-400 Ankaře).

 

V neposlední řadě mělo / má Rusko se Sýrií vlastní plány či aspoň záměry, pro které není žádná jiná, tím méně posílená zahraniční intervence vítaná či žádoucí. Je ovšem stále otázkou, jaký bude reálný úspěch daného americko - tureckého projektu, stejně jako zda bude představovat model spolupráce, na kterému bude mezi oběma zeměmi možné dál stavět.

 

Je na místě možná dodat, že Rusové dlouhodobě (a správně) chápou tureckou misi na severu / severozápadě Sýrie tak, že nejde ani tolik o podpůrnou (některým sunnitských opozičním bojůvkám) či „mírovou" (jaksi z „podstaty" věci) misi, ale o zcela pragmatickou snahu vrazit klín mezi východosyrské a západosyrské (potažmo jihoturecké) kurdské enklávy, a to přibližně v pásu mezi západním břehem Eufratu a Afrínem.

 

Pokud toto pochopíme, ozřejmí se zároveň i to, proč je v souvislosti s tureckou invazí do Sýrie neustále slyšet jména těch několika měst, která na všech klíčových extremitách tohoto „klínu" leží (zejména Džarábulus, Manbidž, al-Báb, A´záz, Afrín).

 

Na druhé straně právě v tom samém pochopení leží pro Rusy zřejmě i ta největší útěcha: však on si Turek ty americké hochy povodí a nasadí, kam bude třeba, případně otestuje, jestli jsou použitelní i na něco jiného / dalšího, co bude třeba. Tak či onak je ale nenechá přijít k čemukoli důležitějšímu blíž, natož aby je nechal o čemkoli zásadním rozhodovat. Tak či onak je si ale třeba pořád hlídat, aby se je nepokusil obrátit proti nám. Na druhé straně, jestli si toho všimneme včas, tak pák na to, abychom tomu včas zabránili, máme (nejen) v Sýrii víc než dost...

 


Udělte článku metály:

Počet metálů: 0 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
givicz Datum: 18.06.2018 Čas: 19:08

USA nejprve podporovali tzv. " umírněnou Syrskou opozici " jak finančně, tak zbraněma , tak výcvikem... jenomže tato " umírněná opozice " se neosvědčila.. vycvičená lidská síla přebíhala k islamistům a zbraně také .... proto USA začali spolupracovat s Kurdama jelikož na ně byl na rozdíl od " umírněné opozice " spoleh.. s jejich pomocí obsadili východ Sýriie a vybudovali zde okupační základny..... díky této spolupráci začala Syrská vláda na Kurdy srát (člověk se nemůže divit)... jenomže sever Sýrie začalo okupovat Turecko a USA místo toho aby se zastali Kurdů, kteří jim tak pomohli tak je hází přes palubu..

avatar
Shania Datum: 17.06.2018 Čas: 22:36

Jestli tu někdo udělal špatný vyběr tak to nebyli kurdi, ale US s jejich podporou kurdu...

CENTCOM prakticky zachranil kurdy před vytlačením ze severní syrie, zmasakrovanim ISIS před kobane...

Ale, následná podpora kurdů, byla plně využita PKK k převzetí moci a eliminaci politické opozice..., hromadění zbraní pro konflikt s tureckem atd.

Způsobilo to problém s Tureckem, který v tom samozřejmě vidí v PKK hrozbu.

Další věc je, že spolupráce s PKK je pro pentagon zakázana, takže byli nuceni vytvořit SDF jako zástěrku..

Spoluprace PKK s režimem sahá daleko do minulosti, jako možnost způsobovat Turecku problém na hranici a Syrie nebyla ani náhodou jediná země která je podporovala...

V 2012 režim předal PKK svoje muniční sklady a rozsáhlá uzemí v severní syrii, při stažení zbytků SAA z oblasti.

Když postup ISIS zastavili v aleppu povstalci, ISIS obrátila svoji pozornost na kurdy a zachranila je až intervence CENTCOMU.

Kurdi v azazu a aleppu spolupracovali po celou dobu s režimem... a jak je vidět ani jejich západní větev nemá žádný problém se s režimem a rusy dohodnout...

A další problém je etnický a spousta místních lidí tu bude raději spolupracovat s režimem, i když proti němu předtím bojovali, protože to je to pro ně jediná šance jak dostat svoje vesnice zpět.

Takže pokud se dá říct, že si Kurdové špatně vybrali tak, protože to měli rozehrané na všechny strany a nechali se převalovat PKK...

US si definitivně vybrali špatně podporou kurdů.... ale to zcela odpovídá neexistující vizi hlavounů v US pro tento region...

avatar
zabris Datum: 17.06.2018 Čas: 20:05

Kurdistán - prvek, který by stabilizoval střední východ? :-) Čím? Nejednotností? Rozhádaností? Že by frakce jako PKK apod. najednou složily zbraně a začaly budovat "zdravou" společnost pod hlavičkou jedné vlády? Kurdů jsou miliony a je pravda, že tolik lidí bez vlastního státu v 21. stol.- zvláštní... Ale to bude mít spousty důvodů. Pohledy na společenské, náboženské, kulturní, politické uspořádání se mezi nimi výrazně liší. Jejich situaci jako národa jim nikdo závidět nemůže, bez výrazné pomoci si část území jiného svrchovaného státu pro sebe "neutrhnou" - pokud - ten jiný stát zrovna nekolabuje - což je případ Sýrie nebo Iráku.
Nevíte ale nic o podpoře, které se jim dostalo při bojích s IS, štábní i taktické, ani co za to nakonec "dostali", jaké byly vlastně dohody na počátku ...

avatar
dante1 Datum: 17.06.2018 Čas: 16:24

Je mi líto kurdů kteří statečně bojovali proti IS a dočkali se takové odměny.USA je jen využili a když už je nepotřebují hodili je přes palubu,hnus.Z takové politiky se mi dělá špatně od žaludku.

avatar
Czertik Datum: 16.06.2018 Čas: 00:45

proc mi jen ty helmy tureckych vojaku na ilustracni fotce velmi pripominaji wermachtacke z 2sv.
uz me tam fakt jen chyby emblem 1. LSSAH.

avatar
SofF Datum: 15.06.2018 Čas: 22:44

osud Kurdů byl úzce spjat s úspěchem proamerického puče v Turecku (který by ale měl pro Turky zdrcující následky) dál už to šlo z kopečka. Rusku by oslabení Turecka rozhodně nevadilo, co by ale vadilo by bylo vykousnutí území z Íránu a zhroucení tamního režimu a orientace předpokládaného Kurdistánu by byla krajně nejistá, dost možná by se stali náhražkou Turecka pro Američany.... A ruský prezident není z těch co by nechávali věci náhodě.

avatar
givicz Datum: 15.06.2018 Čas: 22:35

cernakus podle mě kurdáci šanci na samostatný stát těžce prokaučovali tak dva tři roky zpátky... Irák byl na kolenou, kdy to po pádu Mosulu vypadlo, že ISIL vstoupí i do Bagdádu... v Sýrii byl Assad na kolenou, kdy to skoro vypadlo, že padne... v Turecku dávali Kurdové dost zabrat Turkům v pohraničí se Sýrií a Irákem... Turci sestřelili Rusům bombardér na diskutabilním místě... z toho důvodu byli vztahy Turecka a Ruska málem ve válečném stavu, kdy zcela jistě nehrozilo, že Turek vstoupí do Sýriie nebo Iráku...

Někdy v té době Kurdáci začali spolupracovat s USA ... po nějakém čase obsadili východ Sýrie a značné množství ropných polí, na tomto území se začali stavět základny USA jako houby po dešti, kdy v podstatě vložili svůj osud do rukou USA...

avatar
cernakus Datum: 15.06.2018 Čas: 16:32

Je to tak, Kurdové vsadili na špatnou kartu. Američané nejenže své dohody a smlouvy neplní, ale ze sportu je porušují, když se jen trochu jejich výhodnost posune ze zóny "pro američany" do zóny vyrovnaný.

Na druhou stranu, moc možností neměli. V době, kdy spojenectví nabízel Asad a jako odměnu nabízel jen autonomii, to vypadalo, že Asad stejně padne. Ruské námluvy Američané dost rázně utnuli. Takže nezbývalo, než na tu americkou kartu vsadit.

Američané pak sice Kurdy rádi, ale jen když rozrušují Írán, Irák a Sýrii. Navíc PPK je pro ně zlo největší, protože jsou sice sekulární jako v muslimském světě málokdo, ale taky jsou to levičáci (spojené nádoby) a běžnému americkému republikánovi vadí více jeden salónní levicový intelektuál, nežli 20 aktivních uřezávačů hlav.

S ohledem na politické problémy USA a Turecka poslední dekády a naopak kontroverzní sbližování Erdogana a Putina, bylo jasné, že USA budou muset sáhnout pro těžký kalibr a nebohé Kurdy zradit.

Přitom za mně, imho dozrál čas, na samostatný Kurdistán, který by se nejenže vykousl z Íránu, Iráku, Sýrie a Turecka, ale zároveň by tyhle státy od sebe prakticky oddělil a tím rozrušil ambice Íránu i Turecka a zamezil jim dosáhnout velmocenského statusu (nezávisle na tom, jestli by se PPK řízený Kurdistán přiklonil k USA nebo Rusku). Prakticky by Kurdistán stabilizoval blízký východ.

Jenže to by američtí politikové museli vidět za hranu volebního období.

avatar
givicz Datum: 15.06.2018 Čas: 12:08

Kurdáci vsadili na špatnou kartu.... amíkům udělali užitečné idioty a ti teď kšeftují s Turkama a jsou nuceni se stahovat... Turci mají v plánu trvalou okupaci severu Sýrie a severu Iráku...

Oblast, kterou si Turecko nárokuje na mapě zveřejněné nacionalisty v roce 2016.
https://media.novinky.cz/272/672723-original1-mwk09.jpg

Turecko má v plánu trvalou okupaci severu Iráku
https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/474858-turecko-ma-v-planu-trvalou-okupaci-severu-iraku.html
„Zůstaneme na severu Iráku,“ řekl turecký ministr a dal jasně najevo, že i po ukončení stávající fáze operace proti příslušníkům zakázané teroristické Strany kurdských pracujících (PKK) v iráckých horách Kandil se turecké jednotky nestáhnou. Vybudovaly si tam základny. „Opevňování na základnách už dosáhlo jisté úrovně,“

arr