Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Pozemní technika

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 6.

Datum přidání 19.03.2015    Rubrika rubrika: Pozemní technika     komentáře 45 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

V dalším díle nás polský autor Jarosław Wolski zavede opět na východní Ukrajinu. Boje mezi ukrajinským vládním vojskem (včetně dobrovolnických oddílů) a proruskými separatisty si vyžádaly velké ztráty na obrněné technice. Tanky a obrněná vozidla musela čelit podkaliberním a kumulativním střelám, dělostřeleckým granátům i minám.

Foto: Ukrajinský T-64BV zničený minou TM-62. / Autor neznámý

 

Největší nepřítel ukrajinských tanků - Ukrajinci

V článku se zaměříme na ztráty ukrajinských vládních vojsk. Připomeňme, že na východě Ukrajiny proti sobě stojí především obrněná technika a protitankové zbraně konstrukčně spadající do 80. let minulého století.

 

Podle polského autora však bohužel nelze objektivně vyhodnotit schopnost obrněné techniky čelit protitankovým zbraním. Za obrovské ztráty techniky si můžou Ukrajinci, resp. ukrajinské vojenské a politické vedeni, sami.

 

Od rozpadu Sovětského svazu docházelo na Ukrajině k systematickému tunelování a rozkladu armády. Ukrajinským posádkám tanků se dostávalo jen minimum výcviku. Navíc do pozic středního a vyššího velení ukrajinské armády byli dosazovaní lidé především na základě svých známostí, nikoliv znalostí.

 

Ukrajinská armáda tak na počátku roku 2014 nebyla absolutně připravená k vedení rozsáhlejší bojové činnosti. Díky tomu došlo k nárůstu významu dobrovolnických oddílů, k roztříštění vojenských sil a k nejednotnému velení.

 

Ke katastrofálním taktickým chybám docházelo při použití ukrajinských tanků na bojišti. Ukrajinské tanky často působily bez podpory pěchoty a co více, útočily soustředěně jen v malých počtech.

 

Dělení tankových jednotek na malé oddíly a jejich ad hoc přiřazování jednotlivým oddílům (armádě, dobrovolnickým oddílům, ministerstvu vnitra) neutralizovalo výhodu hromadné palebné síly tanků a vzájemného krytí. Jednotky tak neměly dostatečnou schopnost krytí křídel, krycí palby, mobility apod.

 

T-72

Foto: Proruský separatista se raduje z ukořistěného tanku poškozeného minou TM-62. Pojezdové ústrojí je zničeno, ale korba zdá se být v pořádku. / Autor neznámý

 

Zabezpečení a průzkum během přesunu ukrajinský obrněných kolon prakticky neexistovalo. Díky tomu mohli separatisté na obrněné kolony připravovat účinné léčky.

 

Tanky se také nemohly spolehnout na podporu bitevních letadel a vrtulníků. Separatisté leteckou podporu vyřadili přenosnými systémy Igla. Ukrajinské letectvo také účinné potlačily ruské protiletecké systémy 9K37 Buk-M1 a  Pancir-S1 96K na ruské straně hranice.

 

Co více, tanky se často používaly jako stacionární systémy palebné podpory. Proruští separatisté tak na nehybné tanky mohli s úspěchem navést dělostřelecké a raketové systémy.

 

Nevycvičené posádky tanků i technického personálu znemožňovaly intenzivnější nasazení tanků. Například zajištění odtahů poškozených tanků z bojiště prakticky neexistovalo. Katastrofou byla také absence jakýchkoliv termovizních kamer v obrněných vozidlech.

 

Výše uvedené zapříčinilo těžké ztráty ukrajinských tankových jednotek. Počet zničených tanků dosáhl 102 kusů, což se rovná 15 % všech operačně nasaditelných tanků zavedených v ukrajinské armádě (počet z roku 2013).

 

Foto: T-64BV těžce poškozený dělostřelckou palbou. / Autor neznámý

 

Pokud si uvědomíme, že se jedná o geograficky ohraničený lokální konflikt proti relativně malému počtu separatistů, ztráty jsou doslova neuvěřitelné.

 

Výhodou Ukrajinců jsou však obrovské mobilizační zásoby, ještě z dob Sovětského svazu. Ukrajinci mají v mobilizačních rezervách více techniky než v operačně nasaditelných jednotkách. Ztráty z roku 2014 tak mohli Ukrajinci doplnit z mobilizačních záloh.

 

Kdo jsou tedy největší zabijáci ukrajinských tanků? Kromě špatně vycvičené posádky jsou to protitankové miny, fugasy (ženijní miny), improvizované výbušné systémy nebo pěchotní protitankové zbraně. Velký zabiják obrněných vozidel je na Ukrajině dělostřelectvo.

 

Jedna z fotek ukazuje poškozený tank T-64BV minou TM-62.Výbuch zničil levé pojezdové ústrojí a roztrhl kryt pásu. K proražení nebo poškození trupu nebo pohonného ústroji ale nedošlo. Poškozeného tanku se zmocnili separatisté.

 

Pokud se jim podaří tank odtáhnout, oprava a zprovoznění tanků potrvá asi 3 dny, tedy při dostatku náhradních dílů.

 

Příklad ukazuje nízkou úroveň vycvičenosti posádky ukrajinského tanku. Vozidlo nelze vždy odtáhnout, v tom případě je ale nutné tank kompletně zničit – například nalitím paliva dovnitř vozu a vhozením zápalného granátu. V tomto případě k tomu nedošlo a proruští separatisté získali tank vhodný na opravu.

 

Foto: Stejný tank těžce poškozený dělostřeleckou palbou. / Autor neznámý

 

Dělostřelectvo

Jedním z velkých zabijáků tanků na Ukrajině je dělostřelectvo. Ukrajinští vojáci často používali tanky jako pevné body obrany, což zjednodušovalo práci ruskému a separatistickému dělostřelectvu. Základem pohybu obrněných jednotek v oblasti ohroženém dělostřelectvem má být rychlý manévr a okamžité opuštění prostoru ohroženého dělostřeleckou palbou protivníka.

 

Účinnost dělostřelectva proti obrněné technice rozsáhle testovali Američané během 80. let minulého století. Během jednoho z testů vypálila americká armáda 56 dělostřeleckých granátů proti skupině obrněných vozidel M113, M557, tanků M48 a nákladních vozidel.

 

I když žádné vozidlo nebylo zasaženo, významně poškozeno bylo 60 % vozidel. Tlaková vlna a střepiny ničily pojezdové ústrojí vozidel a optické přístroje. Jedno vozidlo zničil požár.

 

Při další zkoušce byla simulována sovětská dělostřelecká příprava na zakopanou mechanizovanou pěchotu v úseku 250 metrů.

 

Atrapy vojáků byly ukryty v polních úkrytech a zákopech. Obrněné vozidla byla v zákopech v pozicích s ukrytou korbou a v pozicích s ukrytou věží.

 

Během testů na obrané pozice vypálilo 26 děl celkově 2600 granátů, což odpovídá několikahodinové dělostřelecké přípravě. Výsledkem byla smrt poloviny všech vojáků a zneschopnění boje poloviny obrněné techniky.

 

Foto: Dělostřelecký granát zasáhl tento T-64BV přímo do věže. / Autor neznámý


Třetí pokus zjišťoval, jaký efekt má výbuch granátu ráže 155m na nekrytou obrněnou techniku. Výbuch granátu do vzdálenosti menší než 30 m vážně poškodil všechny obrněné vozidla kromě tanků. Výbuch do tří metrů vyřadil také tanky – výbuch sice neprorazil hlavní pancíř, ale poškodil tank natolik, že jej bylo nutno vyřadit.

 

V 90. letech Američané otestovali dělostřelecký útok na skupinu tři tanků, šesti bojových vozidel pěchoty, osmi nákladních aut, šesti protiletadlových děl a jednoho džípu. Proti skupině bylo vypáleno 432 155mm nábojů M107, což odpovídá dělostřeleckém přepadu 24 houfnic M109 po dobu 3 minut.

 

Zásah dostaly dva tanky, čtyři bojová vozidla pěchoty a dva nákladní vozy. Jinak řečeno, osm ze 17 vozidel bylo zničeno nebo silně poškozeno. Ochrana proti tak silnému dělostřeleckému útoku je jediná – opuštění prostoru ohroženého palbou dělostřelectva.

 

Zpět do současnosti a Ukrajiny. Jde vidět, že dobře vedené dělostřelectvo se zkušenými dělostřeleckými návodčími může efektivně ničit obrněnou techniku na velké vzdálenosti. Z přiložených obrázků je patrné, že řada ukrajinských tanků utrpěla fatální škody při dělostřeleckém útoku a výjimkou nejsou ani přímé zásahy.

 

Problém se opět ukázalo „kouskování“ ukrajinských obrněných jednotek na malé oddíly. Pro zničeny skupinky několika ukrajinských tanků, obrněných vozidel, transportéru nebo děl nebylo potřeba vyčlenit na straně separatistů velké dělostřelecké síly. Podle autora Wolskiho stačilo ke zničení takové skupiny 6 až 12 děl a zkušený dělostřelecký návodčí.

 

 

Foto: Průlez velitele stejného tanku. Všimněte si střepinového poškození na vnitřní straně poklopu. Posádka tank před zničením pravděpodobně opustila. / Autor neznámý

 

Protitankové zbraně

Dalšími zabijáky ukrajinských tanků jsou podkaliberní střely, protitankové řízené střely a kumulativní granáty. Je však nutno zdůraznit, že na zničení obrněné techniky se podkaliberní střely podílely jen výjimečně. Důvodem se stala poměrně velká řídkost tankových soubojů.

 

Používané staré tankové podkaliberní munice typů 3BM15, 3BM26 3BM22 měly navíc malou šanci na probití pancíře nasazených tanků a to zejména, pokud zásah přišel pod úhlem. Paradoxně největší šancí na ničení obrněné techniky na východě Ukrajiny měly dělostřelecké a raketové jednotky.

 

Nejvýkonnější tanková munice (z ukrajinských skladů) 3BM42 Mango dokáže na 2000 m probít 480 mm RHAe, na poloviční vzdálenost pak asi 500 mm RHAe.

 

Výkon 3BM42 teoreticky postačuje na probití čelného pancíře ukrajinských tanků T-64BV, ale fotografické materiály dokazují použití těchto střel velmi zřídka, podle některých na bojišti nebyly ani nasazeny. Pravděpodobnější je používání starších 3BM22 a 3BM26. Jmenované střely mohou probít slabá místa čelního pancíře nebo boční pancíř tanků T-64BV.

 

Foto: Dvojitý zásah podkaliberní střelou. Průnik maskou děla byl pro tank a posádku fatální. / Autor neznámý

 

K tankovým soubojům však docházelo. Při jednom souboji dostal ukrajinský T-64BV dvojnásobný zásah. První v horní části věži zastavil pancíř, druhý však zasáhl věž ve spojnici věže a masky děla, kde tloušťka dosahuje pouze 200 mm. Střela pronikla do věže a zapříčinila výbuch munice, která je obložená kolem tankové věže.

 

Exploze odhodila celou věž o několik metrů dále. Ukrajinští vojáci uvnitř vozidla neměli šanci.

 

Jedním z dalších soubojů je poškození mobilizovaného vozidla T-64BV vyrobeného v roce 1986. I přes pozdější datum výroby je odolnost pancíře stejná.

 

Čelní pancíř věže jmenovaného tanku T-64BV dosahuje odolnosti 420-450 mm RHAe proti podkaliberním a 550 mm proti kumulativním střelám. Čelní pancíř korby pak odolnost 430 až 440 mm proti podkaliberním, 510 mm proti kumulativním střelám. Reaktivní pancíř Kontakt-1 snižoval schopnost probití pancíře kumulativními (nikoliv však tandemovými) střelami o 50 až 80 %.

 

Foto: Detail zásahu stejného tanku. Zasaženého a nakonec doraženého T-64BV se zmocnili separatisté. / Autor neznámý

 

Mobilizovaný tank T-64BV při jednom ze soubojů dostal zásah podkaliberní střelou do čelního pancíře trupu. Díky ostrému úhlu zásahu nebyl pancíř proražen a posádka ukrajinského tanku dokázala separatistický tank vyřadit z boje.

 

Za zmínku jistě stojí, že při daném úhlu zásahu, i při proniknutí by podkaliberní střela neohrozila posádku. Nicméně tank byl nakonec poškozen v dalším souboji a opuštěn posádkou.

 

Z výše uvedeného lze odvodit, že ne každý zasažený tank je nutno odepsat. Právě naopak. Schopnost odtáhnout poškozený tank z bojiště a opravit ho je klíčová. Vždyť při některých soubojích nejen, že ukrajinské vládní jednotky přišli o tank, ale proruští separatisté nový tank (pokud dotáhli opravu do konce) získali.

 

Zdroj: Dziennik Zbrojny

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.6 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
pet.rok Datum: 29.03.2015 Čas: 23:15

delus: ked budem spekulovat ako su na tom kontakt5 a relikt tak si myslim ze kontakt5 funguje na podobnom principe ako NERA t.j. posun panc. dosiek pri zasahu KEP vykona pruzna medzivrstva. u reliktu asi dojde k detonacii trhaviny, ale predpokladam ze len pasivne, kombinacia s detonatormi by bud nesplnovala bezpecnostne predpoklady alebo zase nefungovala spolahlivo. Odhadujem skor ze je pouzita trhavina ktora ma nastavenu citlivost tak aby nedetonovala pri zasahu projektilov do 30 mm ale zasah "velkeho" KEP by bol uz dostatocny.

avatar
delus Datum: 29.03.2015 Čas: 21:29

Luky: Při daných rychlostech se sice značná část dopadové energie změní na teplo, ale to s jistotou aktivuje pouze klasickou ERU. V případě věciček jako Kontakt-5 bych čekal nějaké vychytávky aby systém explodoval tak jak má, jelikož v případě spoléhaní na to že výbušninu odpálí samotná střela by se vzhledem k relativně pomalé detonační rychlosti změnila sekvence odpálení jednotlivých bloků materiálu podle místa dopadu ( do pohybu se dostanou nejdříve nejbližší části, ty vzdálenější až později), a tedy pravděpodobně i značným rozdílům ve vlivu na střelu. Očekával bych tedy i jiný systém odpalu, například nějakou piezolektrickou vrstvu napojenou na jednotlivé rozbušky. Srážka s autem by tak mohla být značně katastrofická.

avatar
Luky Datum: 29.03.2015 Čas: 20:49

ještě jsem se podíval pozorněji na to video, a řidič trochu přiškrtil levý pás a to ho koplo více do protisměru, což následně kompenzoval pangejtem...a jak tam v něm seděl, tak jsem si všimnul, že ty klády jsou půlený...čili asi fakt primitivní přídavný "pancíř"

avatar
Luky Datum: 29.03.2015 Čas: 20:39

tak jinak.... co vím z hlavy, tak HEAT funguje na principu parabolicky vyduté nálože s pokovovaným povrchem, kdy přední část hlavice tvoří iniciační distanc, aby měl kumulativní paprsek co nejvyšší účinnost..ten paprsek je v podstatě směrovaný výbuch té nálože, obohacený o roztavenou vrstvu zmíněného kovu....tj jedná se o směs žhavého materiálu, která propálí kryt ERA a tím aktivuje protivýbušninu.
Ta výbušnina tedy není (nemůže být) zcela inertní. Samozřejmě si ale nemyslím, že by se měl tank okamžitě proměnit v ohňostroj, když na něj někdo hodí molotova.

Když se podíváte v jakém stavu jsou vozidla po srážce plech na plech....kolikrát jsou z nich ohořelé vraky, kterým chybí předky. Tam za to většinou může následné vzplanutí paliva, ale ta první šlupka při třeba rychlosti 90 km/hod je slušná...
No nechci tady z toho ale dělat TÉMA.

avatar
pet.rok Datum: 29.03.2015 Čas: 18:56

rozbuska naopak je ciltiva, takze je mozne ju iniciovat elektricky, teplom, zapalom, narazom.
len by som bol nerad aby vznikol dojem ze v ERA je rozbuska.
To bolo pouzite len ako priklad ako ucinkuje vybuch kumulativnej hlavice na ERA (ze ma podobny ucinok ako rozbuska) a teda staci na to aby sa trhavina ktora tam je priviedla k vybuchu

avatar
Luky Datum: 29.03.2015 Čas: 16:32

..a rozbuška se aktivuje čím?

avatar
pet.rok Datum: 29.03.2015 Čas: 15:43

luky: reaktivny pancier sa v ziadnom pripade nemoze aktivovat teplom, ohnom, narazom a dokonca ani dopadom projektilov maleho kalibru. Aktivnou zlozkou je obycajne vojenska trhavina (TNT, RDX a pod.) ktora nie je ciltiva na vyssie uvedene podnety.

Pri zasahu kumulativnou hlavicou dochadza k iniciacii trhaviny podobne ako keby sa pouzila rozbuska.

avatar
Luky Datum: 29.03.2015 Čas: 14:38

Rostak:
Já samozřejmě netvrdím, že v okamžiku před střetem udělal řidič nějakou hrubou chybu...je jasné, že pásová vozidla se řídí smykem a ta situace určitě nebyla jednoduchá. Asi by tomu ale předešel, pokud by se k checkpointu neřítil na plnej céres....

Jinak viděli jste ty klády na bocích..? .....to asi není nové pasivní "pancéřování", jenom si převáželi dřevo, nebo ne?

delus:
Taj já si myslím, že aktivní pancíř je asi iniciován nějakým teplem, nebo jiskrou. Jak funguje HEAT všichni víme, ale i střet dvou rychlých a hmotných těles mění kinetiku na teplo....

avatar
Rostak Datum: 29.03.2015 Čas: 11:32

Luky:
No dle mě má pásovka na přesunech přednost a řidič bevka udělal to nejlepší co mohl ..... Selhala regulace a řidič toho civilního vozidla musel bejt naprostej pitomec, když vidí, že tam stojí kolona vozidel a v protisměru jede kolona pásovky, může být rád že je v pořádku
A k ostatním incidentům, ono z pásovky he vidět kulové, pokud jede v bojovce, v pochodovce je to lepší, ale pásovka se chová jinak, než normální vozidla, takže bych to neházel na řidiče pásovky, ale na jejich doprovod a na civilní řidiče, kteří mají mýt rozum ....

avatar
TrewSx Datum: 25.03.2015 Čas: 13:54

Super díky moc, "s kónickou hlavní" toto zní jako dobrý překlad, takže to použiju.

avatar
MarrLissCZ Datum: 24.03.2015 Čas: 17:49

2TrewSx: Jde nejspíš o kanon PaK 41 s kónickou hlavní (zužuje se z 75mm na 55 mm) viz. např. http://forum.valka.cz/topic/view/18416

avatar
liberal shark Datum: 24.03.2015 Čas: 16:55

To TrewSx
Sqeeze-bore cannon - není to kanon s vnějším pláštěm, navlečeným za tepla ? Ale to jen spekuluji, chtělo by to pořádný technický slovník.

avatar
TrewSx Datum: 24.03.2015 Čas: 14:15

Oprava nebylo to na Pz IV, ale mělo se to použít na věž VK 45.01 (Rh). Díky malým zásobám Wolframu se toto neuskutečnilo.

avatar
TrewSx Datum: 24.03.2015 Čas: 14:06

Otázka pro tankové experty. Jak by jste přeložili do češtiny squeeze-bore cannon, pro příklad uvedu typ 7.5cm KwK 42 / 70, který se použival na Pz IV.

avatar
delus Datum: 22.03.2015 Čas: 22:19

Luky: Klasický reaktivní pancíř se ,pokud vím, ativuje tím že paprsek vytvořený střelou odpálí nálož, viz. http://oidnes.cz/14/023/org/KUZ517968_kontakt1.jpg
Jak je to se systémi navrženými i proti sabotům ale nevím.

arr