TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

NÁZOR: Terorismus jako trn v „tureckém oku“?

Datum přidání 05.07.2016    Rubrika rubrika: Události     komentáře 4 komentářů    autor autor: Jakub Maděránek

V úterý 28. června otřásly největším tureckým letištěm tři výbuchy, které za sebou nechaly 41 mrtvých (další tři podlehli zraněním) a 239 zraněných osob. Istanbulské Atatürkovo letiště bylo cílem tří sebevražedných atentátníků, kteří spustili palbu a následně detonovali výbušné vesty na letišti. Podle tureckých deníků se jednalo o útočníky s ruským, uzbeckým a kyrgyzským občanství a v následné razii bylo zatčeno 13 podezřelých spolupachatelů. Článek vyšel původně na Security Outlines.

Foto: Istanbulské Atatürkovo letiště; ilsutrační foto / Wikimedia

 

K útokům se nikdo nehlásí

K jedné z detonací došlo ještě před terminálem letiště na parkovišti, zatímco zbývající dva sebevražedné výbuchy se udály přímo ve vnitřním areálu letiště. Mezi obětmi je 13 cizinců, případně osob s dvojím občanstvím. O život přišlo 24 Turků, 5 Saúdských Arabů, 2 Iráčané a dále jsou oběti čínské, jordánské, tuniské, uzbecké, íránské, ukrajinské a údajně i palestinské národnosti (faktické číselné údaje se můžou změnit). K útokům se prozatím nepřihlásila žádná organizace či skupina, avšak dle prvních obvinění je za teroristickým útokem Daesh neboli Islámský stát.

 

Samotný Istanbul se stal terčem teroristických útoků již čtyřikrát za tento rok. Mimo Daesh, kterého teroristické útoky byly cílené především na civilní obyvatelstvo, je dalším aktérem kurdská militantní skupina TAK (Kurdští svobodní jestřábi), která je považována za odnož PKK (Kurdské strany pracujících).

 

Teroristické útoky TAK se však zaměřují zejména na státní bezpečnostní složky a armádu, jak jsme mohli vidět například při útoku17. února v Ankaře na armádní autobus nebo 7. června v Istanbulu, kde bomba v autě zabila sedm policejních úředníků a čtyři civilní obyvatele.

 

Daesh se však k útokům na istanbulském letišti zatím nepřihlásil a stejně tak tomu bylo například v lednovém sebevražedném atentátu v historickém centru Istanbulu.

 

„Je v Istanbulu, či v celém Turecku bezpečno?“, je nyní velmi častá otázka. Zde bych rád zmínil svoji vlastní zkušenost v rámci mého pobytu v Istanbulu při lednovém teroristickém útoku. Zmíním-li bezpečnost samotného letiště, kterého jsem také užíval, tak při každém vstupu a výstupu z areálu letiště jsou rozmístěné kontroly včetně skenovacích boxů a rámů, které se následně opakují při jednotlivých terminálech.

 

V areálu letiště, alespoň v době mého odletu z letiště na konci ledna, se pohybovalo několik ozbrojených členů bezpečnostních složek. Turecký premiér Binali Yildirim reagoval na bezpečnostní selhání, které je dle mého názoru dost složité hodnotit, slovy, že k žádnému nedošlo.

 

Další věcí je však dění mimo letiště. Istanbul je miliónovou metropolí a z mé zkušenosti vím, že kromě samotného ohniska útoku se chod tohoto velkoměsta nikterak zvlášť neovlivní. Školy a obchodní centra zůstávají otevřené a turistická místa zaplavena lidmi.

 

Informace se velmi rychle rozšíří přes různé komunikační kanály, avšak je nutné podotknout i fakt, že po úterním útoku došlo obratem k pozastavení přístupu na sociální sítě (např. Facebook), došlo k značné restrikci v bezprostředním šíření informací televizními kanály i internetovými deníky (především po obsahové stránce). 

 

Nora Jurkovičová z Generálního konzulátu České republiky v Istanbulu sama uvedla, že „život tu jde dál, všechna muzea jsou otevřená,“ a poznamenala, že bezpečnostní situace v Istanbulu je výrazně zhoršená.

 

Změna postoje? 

Bude mít však tento konkrétní teroristický útok nějaké výrazné důsledky na politiku Turecka? Odpověď na tuto otázku bych uvedl reakcí tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který prohlásil, že „očekávají rozhodný postoj všech zemí a především pak západních států […] při boji proti terorismu.“ „Turecko bude pokračovat v boji proti všem teroristickým organizacím za každou cenu […]“, dodal Erdogan. V kontextu prezidentových slov a úterního teroristického útoku si je dobré uvědomit dvě věci.

 

První z nich je několika dekád trvající a nyní eskalující (často otevřený) konflikt s kurdskou menšinou a s tím spojené silné odhodlanosti Turecka bojovat proti VŠEM teroristickým organizacím, což nás přivádí k samotnému rozporu vnímání PKK (a dalších kurdských militantních skupin) mezi Tureckem a některými západními spojenci, jako např. USA.

 

Turecko je také tlačeno do změny koncepce boje proti terorismu (respektive turecké protiteroristické politiky) Evropskou unií v rámci uzavřené dohody mezi Tureckem a EU o spolupráci ohledně řešení migrační krize. Turecko mimo jiné vede vojenskou kampaň proti PKK, jak na svém vlastním jihovýchodním území, tak na severu Iráku či na Syrské hranici a to především proti YPG, odnoži PKK.

 

Druhým navazujícím faktem je částečné oslabování vztahů mezi Tureckem a jeho západními spojenci a snaha Turecka o dominanci v regionu. To se ukázalo právě v posledních dnech i v návaznosti na úterní teroristický útok v Istanbulu, kdy dochází kupříkladu k oteplování vztahů s Ruskou federací, které byly značně vyostřeny od podzimu roku 2015 po několikanásobném porušení vzdušného letového prostoru Turecka a následného sestřelení ruského stíhacího letounu.

 

V pondělí se prezident Erdogan oficiálně omluvil Rusku za sestřelení letounu v dopise, kde opětovně vyjádřil svoji soustrast rodině usmrceného pilota. Erdogan také vyzval Rusko k bližší spolupráci v boji proti terorismu a ve stabilizaci regionu.

 

Oba prezidenti spolu poprvé od zmíněné krize telefonovali ve středu, tedy následujícího dne po útoku, kdy Putin vyslovil soustrast rodinám obětí a Turecku a Kreml tento rozhovor označil za „konstruktivní, zaměřující se na znovuobnovení kooperace“ a turecké prezidentské zdroje sdělily, že se jednalo o „velmi produktivní a pozitivní“ telefonát.

 

V úterý navíc došlo k formálnímu podepsání dohody mezi Tureckem a Izraelem s cílem znovuobnovení vzájemných vztahů po šesti letech. Generální tajemník OSN, Pan Ki-mun řekl, že se jedná o „důležitý a nadějný signál pro regionální stabilitu.“


Vztahy Turecka a Západu

Zůstává tedy otázkou, jak se budou nadále vyvíjet vztahy Turecka s ostatními státy, které do regionu ať už přímo, či nepřímo zasahují, a zdá se, že se právě otázka terorismu a boje proti němu může stát klíčovou platformou pro formování vzájemných vztahů.

 

Vztah Turecka a EU, respektive jeho integrace do EU, je již po několik let velmi komplikovaný proces. Novou nadějí se pro Turecko stala zmiňovaná dohoda s primárním cílem regulovat migrační vlnu z Blízkého Východu.

 

Avšak i tato dohoda se setkává s velkými problémy v dodržování všech sjednaných podmínek, jako je třeba změna právní koncepce boje proti terorismu apod. Mluvčí německého ministerstva zahraničí uvedl, že přístupový proces Turecka do EU „není jednoduchý“, ba naopak je „velmi složitý“ stejně jako snaha určit, zda bude integrace úspěšná, či nikoliv.

 

Vztah Turecka se Severoatlantickou aliancí je dle mého názoru velmi pevný, jak jsme se mohli přesvědčit právě po incidentu sestřelení ruského stíhače, kdy se NATO za Turecko jednoznačně postavilo. Stejně tak soudím, že i právě proto je a bude pro Turecko velmi výhodné si svou pozici uvnitř aliance udržet a posilovat.

 

I díky NATO jsou Spojené státy dobrým spojencem Turecka, což se významně ukázalo například v rámci kooperace v boji proti Daesh. V průběhu války v Sýrii se však mezi USA a Tureckem objevil jeden veliký problém ovlivňující jejich vzájemné vztahy a to podpora USA kurdských milicí (YPG), proti kterým se Turecká vláda jednoznačně vymezuje.

 

Díky tomu dostává prostor spolupráce s Ruskem, kdy dochází k postupné rekonciliaci vzájemných vztahů. Právě tento typ spolupráce by Turecku mohl přinést určité neutrální, případně dominantní postavení v regionu.

 

Po šestileté absenci téměř jakýchkoliv diplomatických vztahů Turecka a Izraele sice došlo k podepsání a nastínění směřování jejich kooperace, avšak je nutné brát na vědomí, že Turecko podporuje palestinský národ a samotné Hnutí islámského odporu neboli Hamás.

 

Zdroj: Security Outlines

Redakčně upraveno

 

Udělte článku metály:

Počet metálů: 2 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Roman99 Datum: 07.07.2016 Čas: 07:59

K útoku se přihlásila Amnesty International.

Čatajev Už coby legální „rakouský uprchlík“ byl v roce 2008 zatčen a uvězněn ve Švédsku za zmíněné „nevědomé“ pašování zbraní, a v lednu 2010 byl na Ukrajině zatčen na základě ruského mezinárodního zatykače za financování teroristů na Kavkaze a dodávky zbraní tamtéž. Nakonec ale z vydání do Ruska sešlo poté, co Amnesty International přes Evropský soud pro lidská práva vyzvala Kyjev, aby od deportace upustil. Argumentovala tím, že má Čatajev azyl v Rakousku a vztahují se na něj ženevské konvence i konvence OSN o uprchlících, zatímco v Rusku by mu hrozily nespravedlivý soud a mučení a amputovaná ruka posloužila jako hmatatelný důkaz. Kyjev vedený oranžovými lídry, prezidentem Juščenkem a premiérkou Tymošenkovou, tehdy Čatajeva, za něhož se postavili i lídři budoucího Pravého sektoru, propustil, a to bez ohledu na to, že se v jeho mobilu našly instrukce na výrobu náloží nebo fotografie obětí pumových útoků. Za necelý rok poté byl ozbrojený Čatajev zatčen na bulharsko-turecké hranici, ale obavy „z nespravedlivého soudu“ v Rusku k jeho osvobození přiměly i soud v bulharském Plovdivu. http://www.literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/22360-ahmad-atajev-aneb-jak-se-ije-eenskemu-teroristovi

Na druhou stranu je ale očividné, že dokud byl Čatajev hrozbou jen pro Rusko, na Západě nebyl teroristou, nýbrž bojovníkem za svobodu, měl volnost pohybu přes hranice a ochranu lidskoprávních organizací a různých specializovaných neziskovek. A možná nejen jich, neboť například americký Daily Beast s odvoláním na experty konstatuje, že provedení útoku na istanbulském letišti napovídá, že mu předcházelo shromažďování informací, důkladné studium cíle a chladnokrevné konečné provedení tak, jak by to „normálně udělaly západní speciální oddíly“. Lze z toho snad vyvozovat, že přinejmenším Čatajev coby organizátor istanbulského masakru prošel někde na Západě speciálním výcvikem? A bez zajímavosti není ani fakt, že Turecko o pomoc s nalezením a dopadením aktuálně „nepohodlného“ Čatajeva požádalo právě Spojené státy. Vědí snad USA o Čatajevovi víc, než dosud připouštějí?

avatar
lorgarius Datum: 06.07.2016 Čas: 10:18

supreme, suhlasil by som keby sa zamerali na hodnostarov krajiny, ale ako vzdy zakapali pri tom ludia ktory maju na politiku krajiny asi taky vplyv ako ty alebo ja v CR respektíve SR.

Tonotime ono je otazka, ci mal TB zle informacie od tajnej sluzby, alebo tajna sluzba len plnila jeho politicku objednavku a dokazy namieru vyrobila + medialnu masaz musel tiez niekto zaplatit. mala paralela s mediami, kedysi davno mali vlastnych korespondentov, ktory boli vyslany na miesto a podavali spravy, neskor sa preberali spravy z agentur a dnes sme sa dopracovali k tomu, ze najcitovanejsim zdrojom k Syrii je jeden pan niekde v UK, ktorému posielaju syrsky bojovníci za slobodu maily s dennými reportami o situacii, stratach a bojovych akciách. zvlastne ci?

avatar
Tonotime Datum: 06.07.2016 Čas: 09:38

Súhlas s názorom "Kdo seje vítr, sklízí bouři"...
Turecko nemálou mierov vyzbrojovalo rôznych teroristov a ISIL. Tureckí tajní museli vedieť o prípravach prepadnutia Iraku teroristami z ISIL.
Údajne tureckí tajni logistickí pomáhali aj s dopravou chemických zbraní do Sýrii teroristom. Následne boli s chemického útoku obvinení Asádovci a tak pripravená zámienka na bombardovanie vládných Asádovcom kvôli chemickým zbraniam. Podobne štýlom bola rozpútana druhá invázia do Iraku a zosadenie Sadáma.
Britský premier Tony Blair sa nakoniec predsa len ospravedlnil za vojnu v Iraku a za to, že čiastočne môže za vzostup Islamského štátu. Uviedol to v rozhovore pre televíziu CNN...
http://www.topky.sk/cl/11/1506063/Historicky-moment--Tony-Blair-konecne-priznal--ze-moze-za-vojnu-v-Iraku-a-rozmach-Islamskeho-statu
Niekdajší britský predseda vlády opakovane oľutoval svoje správanie a priznal, že invázia do Iraku boja "vojnovým zločinom". Na otázku moderátora Fareeda Zakariho, či bola vojna v Iraku chybou, odpovedal: "Ospravedlňujem sa za to, že som nemal správne informácie od spravodajskej služby. Taktiež sa ospravedňujem za niektoré chyby v plánovaní a určite sa ospravedlňujem za to, že sme vtedy nechápali, čo sa stane po odstránení vtedajšieho irackého režimu." ...
...Teda aj tajné služby Západu, USA hrajú často vlastné hry, nielen Turecké.
Pekne do bolo vidieť aj v posledných teroristických útokov v Belgicku. Turecký prezident Erdogan aj v Grécku zverejňovali, že o niektorých teroristov informovali rok dopredu!
Ak niekto ťažil s chaosu v Sýrii, Iraku, na blízkom Východe, Afrike, teroristických útokov tak to boli namä tajné služby USA, Británie, Turecká, Západu.
Aj napriek dopusteným teroristickým útokom voči civilistom sa Západným tajným nesmierne zvýšili právomoci, financie, technika.
Snowdenové varovania o plošnom špehovaní Západnych občanov a porušovaní ich ústavných práv a súkromia sa dostali na okraj záujmu.
Tak isto utíchlo špehovanie spojencov v rámci NATO. Napríklad odpočúvanie mobilu Merkelovej tajnými USA, špehovanie Belgického obyvateľstva nemeckými tajnými cez Telekom v prospech USA a podobne. Snowden uvádzal že napríklad Britskí elektronickí tajní sú vraj horší ako NSA. Špehujú nám aj deti a pubertiakov pri intenetových hrách.
Teda aj napriek zlýchaniam tajných služieb na Západu, v Turecku, ich často špinavým hrám, porušovaniu ústavných práv vlastných občanov sa im neustále zvyšujú právomoci technika a financie.

O čo ide s geopolitického hľadiska?
Rusko sa začalo nebezpečne zbližovať s Čínou. Už dávno vyhlasili americkí geostrategovia, ako Brzezinski že v prípade zbližovania Číny s Ruskom treba vyhlásiť vojnu. Asi mal na mysli Studenú vojnu. V niečom majú pravdu.
Čína, Rusko, India založili ekonomické zoskupenie BRICS a vojenské obranné zoskupenie Šanghajský spolok. Do Šanghajského obranného spolku (donedávna veľký islámsky spojenec USA) jadrový Pákistan. Radšej sa udobria s Indiou.
Čína a Rusko začali s výstavbou prieplavu v Nikaragui, čo veští koniec hegemonie a budúce problémy USA na Americkom kontinente. Tie hrozby prinútili USA dokonca zrušiť embarga na toľko nenávidenú komunistickú Kubu!
Ide aj o Arktídu! Ľady pri sevenom pole sa zrýchlene topia a nachádzajú sa tam veľké zásoby ropy, nerastov. V blízkej budúcnosti sa aj tak chytia Rusi s USA, Kanada o práva prístupu k rope a nerastom. Rusko dlhodobo posiľuje svoju vojesnkú prítomnosť v Arktíde. V EU a štátoch NATO straší propaganda najmä hrozbami z Ruska a hybridnej vojny najmä na Severe, v Pobaltských štátov! Vytvárajú sa dostatok zámienok na posiľovanie vojenskej prítomnosti na Severe jednotkami NATO. Vo Fínsku sa tiež uvažuje o ukončení neutrality a vstupu do NATO, ani nie tak kvôli Ruskej hrozbe, ale aj kvôli prístupu k nerastným a ropným zdrojom v Arktíde! Aj švédsko zosiľuje svoje zväzky z NATO!
USA oprášili plán Pilsudského koridoru. Plán počíta obkľúčiť Rusko zo západu nepriateľskými štátmi. A preto prevrat na neutrálnej Ukrajine. Iba USA tam priznali vložených 5 miliárd $ do nepokojov. A tým vlastne aj svoju hybridnú vojnu voči Rusku.
Šéf tajných služieb USA vyhlásil, že americkí tajní vedeli o obsadzovaní Krymu a počítali s tým!
Potrebovali vytvoriť dostatok zámienok na embarga EU na Rusko. Embarga sú aj na ťažobné zariadenia na ropu! Podarilo sa im rozsobášiť EU s Ruskom s geopolitického hľadiska na dosť dlho!
Pisudského koridor počítal oblkopiť Rusko nepriateľskými štátmi zo Západu od Baltu po Čierné more. Rozšírme ho o Turecko člena NATO. A naraz sme su na hraniciach proruskej Sýrie a Iraku!
Šlo aj o ropnú hru. Putin nedal na varovania niektorých poradcov, že vytvoril veľkú závislosť ekonomiky Ruska na vývoze ropy. Tam ho pekne dobehli USA so svojími ropnými spojencami Saudmi a podobne. Dokonca sa im zišli aj občianské vojny v Sýrii, Iraku. Povstalci aj Asádovci, či v Lýbii a podobne musia pašovať ropu hlboko pod svetové ceny aby vôbec utiahli boje, chod svojích armád! Veď aj Turci sa dobre nabalili pašovaním ropy! Nízke ceny ropy ale devastujú Ruskú ekonomiku a abiciózne plány na prezbrojenie!

avatar
Superme Datum: 05.07.2016 Čas: 12:20

"Kdo seje vítr, sklízí bouři". Turci doteď podporují v Sýrii teroristické organizace a já je proto ani trochu nelituji. A že je země NATO (tedy včetně nás) chrání místo aby jasně řekli, že se současnou tureckou politikou nesouhlasí? To je prostě smutný!
Neustále se naši šašci, kteří si říkají "vůdci", naváží do Ruska. Že je tam prý diktatura. Ovšem, že se mnohem horší a pro Evropu mnohem nebezpečnější věci dějí v Turecku, to jaksi nikoho nezajímá. I na případu TureckoxRusko je krásně vidět, jak je současná koalice (nebudu tvrdit Západ, protože to tak není) EU a USA zdegenerovaná. Je krásně vidět, že jak USA tak EU potřebují radikální změnu. V USA se to může povést celkem brzy, ale EU čeká rozpad, který už začal.

arr